Nikola i Martin vyrostli bez rodičů. V jejich vzpomínkách chybí ty klíčové, kdy je matka objímá nebo uspává, kdy se cítí milováni. Proč takové vzpomínky nemají? Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček
00:00:37 POTLESK
00:00:41 Přeji vám krásný večer, milí diváci.
00:00:44 V našem pořadu se často setkávám s lidmi,
00:00:47 jejichž život je plný bolesti, samoty a nespravedlnosti.
00:00:51 Je toho spousta, co na nich obdivuju.
00:00:54 Především jejich vytrvalost, odvahu a naději.
00:00:58 Vítám vás při sledování další Pošty pro tebe.
00:01:08 Mnoho vzorců chování pochytíme v dětství od rodičů,
00:01:11 máme-li to štěstí a můžeme se od nich učit.
00:01:21 Já jsem Nikola. Bydlíme v Ústí nad Labem.
00:01:25 Na mém klíně sedí můj nejmladší syn Sebastián.
00:01:28 Mám dohromady 4 děti. 2 z toho chodí do školky
00:01:32 a jeden do školy, do 1. třídy.
00:01:35 A vedle mojí pravice sedí moje švagrová,
00:01:37 která mi dennodenně pomáhá. A tu mám ze všech nejradši.
00:01:42 Viď, Růženo?
00:01:46 S Nikolkou vozíme ráno děti do školky. Já vozím svoji vnučku.
00:01:50 Pak pomáhám Nikolce. Pak jdeme ze školky domů.
00:01:55 Pak přijdu sem. Pomáhám jí s dětma, se vším,
00:01:58 jak to jde, a je to furt dokola.
00:02:03 Moje dětství nebylo moc jednoduchý.
00:02:05 Měla jsem samý klikatý cestičky, po kterých jsem musela jít.
00:02:09 Vyrůstala jsem po několika zařízeních,
00:02:12 do kterých jsem se nedostala vlastní vinou,
00:02:15 ale vinou druhých lidí. Studovala jsem i zdravotní školu.
00:02:20 Tu jsem dostudovala do druhého stupně. Pak jsem přerušila studium.
00:02:25 Ale v budoucnu mám v plánu studovat dál zdrávku.
00:02:32 Chci jít zpátky na zdravotní sestřičku
00:02:34 a v budoucnu si určitě ji dostuduju.
00:02:37 Můj největší životní úspěch, který jsem mohla dosáhnout,
00:02:40 jsou moje malý 4 děti, za který já jsem šťastná
00:02:46 a kterým já se snažím dávat co nejvíc lásky.
00:02:50 A pro mě jsou v životě všechno.
00:03:03 I když to nemám v životě lehký, mám 4 děti,
00:03:06 takže se mám co ohánět, je to pořádnej fofr, frmol,
00:03:10 ale myslím si, že to zvládám na sto procent.
00:03:14 A budu tady jenom pro svoje děti a to takhle i zůstane.
00:03:25 Růženko, ty víš, že tě mám ráda, ale některý lidi, který já chci,
00:03:30 kvůli kterým já jsem napsala do Pošty pro tebe, nám tady chyběj.
00:03:35 Jo.
00:03:44 Přivítejte Nikol!
00:03:47 POTLESK
00:03:48 Dobrý večer, Nikol. Vítám vás, prosím.
00:03:57 Taky jsem se málem rozbrečela, když jsem viděla ten medailonek s vámi.
00:04:02 -Vy jste úžasná maminka.
-Děkuju.
00:04:04 Všechny 4 děti vás sem doprovodily, do Pošty pro tebe.
00:04:08 Všichni 4 kluci. Ahoj, kluci! Vítám vás.
00:04:14 A kdo vás doprovodil? Kdo má v náručí Sebastiánka.
00:04:17 To je moje neteř. Od přítele, co s ní mám děti svoje.
00:04:22 A jsem ráda, že přijela, protože mě psychicky i fyzicky podpoří.
00:04:27 Pomůže i s klukama, i s tím, abyste byla klidnější.
00:04:32 Jak to zvládáte? Jste velmi mladá. Můžu se zeptat, kolik vám je let?
00:04:36 -Bude mi 26 příští rok v březnu.
-A už máte 4 děti.
00:04:41 Přála jste si mít tak brzo děti a mít jich tolik?
00:04:44 No, popravdě ne tak brzo, ale větší rodinu jsem si přála.
00:04:48 Takže přišlo to o něco dřív, než jsem čekala, ale jsem za to vděčná.
00:04:54 Samí kluci. Budete to ještě zkoušet, abyste měla...
00:04:56 -Ne. Už ne.
-Čtyři stačí?
00:05:00 A co váš přítel? Jak dlouho jste spolu?
00:05:02 9 let budeme.
00:05:04 Jakou je pro vás oporou? Je pro vás důležitý?
00:05:08 V životě pro mě je všechno on i moje děti,
00:05:11 protože nebýt jeho, tak asi nevím, jak bych skončila.
00:05:16 Protože svoji rodinu nemám a neměla bych se o koho opřít.
00:05:25 Nikolko, jak to tedy bylo, když jste byla malá holka?
00:05:29 -Jak jste vyrůstala?
-Popravdě řečeno, ani sama nevím.
00:05:33 V půl roce mě dostala do pěstounské péče moje pěstounská matka.
00:05:37 Tam jsem byla nějak do šesti let, co jsme si vzali ještě do adopce
00:05:41 mladší sestru. A obě dvě jsme skončily v dětských domovech.
00:05:46 V Klokánku v Praze, v Hostivicích.
00:05:50 A odtamtud já jsem putovala do Mostu
00:05:53 do dětského domova, takže jsme byly rozdělený.
00:05:56 A takhle se to se mnou táhlo 17 let do mé zletilosti.
00:06:00 Že jste pořád měnila místa, jednou jste měla zázemí, pak neměla.
00:06:04 -Přesně tak. -A jak jste se dostala k té pěstounské matce?
00:06:08 Podle toho, co mně pěstounská matka řekla,
00:06:11 mě moje biologická máma k ní dala, odložila na hlídání,
00:06:16 že si pro mě přijde. A ten den už prostě nepřišel.
00:06:21 -Už se pro mě nevrátila.
-Kolik vám bylo let?
00:06:25 -Asi půl roku. -Půl roku? Tak malinké miminko jste byla?
00:06:30 Dařilo se vám tam nějakou dobu dobře?
00:06:33 Do 7 let, než nás odebrali.
00:06:37 Proč jste byly... Vy jste vlastně říkala, že v té rodině přibyla
00:06:40 ještě sestra další?
-Ano.
00:06:43 Nevím důvod, proč ji si vzali do adopce a mě jenom do pěstounský.
00:06:46 Proč mě nechtěli do adopce si vzít. Vůbec nevím.
00:06:51 Vyrůstaly jsme spolu vlastně do těch mých 7 let.
00:06:58 U těch rodičů, pěstounů začaly komplikace mezi matkou a otcem,
00:07:06 takže nás odebrali do dětských domovů.
00:07:09 Nejdřív jsme byly spolu a po nějaké době jsme se rozdělily.
00:07:13 Jaký jste měly spolu vztah jako sestry?
00:07:16 -Moc dobrý ne.
-Ne? Jak to?
00:07:20 Asi moje pěstounka to vnímala jinak.
00:07:22 Ona vnímala víc tu adoptivní dceru. Ta byla pro ni přednější než já.
00:07:27 -Aha. -Takže mezi náma vznikla taková rivalita sesterská.
00:07:32 Do teďka se prostě nemáme rády. Nemusíme se.
00:07:35 -Nevídáte se?
-Ne.
00:07:37 Ani já, ani ona nemáme zájem o sebe. Prostě tak.
00:07:41 Takže vy jste potom v 6 nebo 7 letech šla do dětského domova,
00:07:45 ale nezůstávala jste na jednom místě, pořád se to měnilo.
00:07:51 Tam jsem byla snad do 12 let, tady v Klokánku v Hostivicích.
00:07:56 Pak jsme jakoby šly na dlouhodobý pobyt k mámě,
00:08:00 pěstounce. Ta už byla vdaná za jiného manžela.
00:08:05 A pokračovaly stále furt ty problémy mezi mnou a sestrou,
00:08:09 že máma dělala velké rozdíly.
00:08:13 A tak já jsem prostě přestala chodit do školy,
00:08:16 abych se dostala zpátky do toho zařízení, kde jsem byla.
00:08:19 Chtěla jste radši zpátky do Klokánku?
00:08:22 Chtěla jsem, protože mně tam bylo líp.
00:08:25 Tam jsem pak byla ještě asi rok. A odtamtud mě odvezli do Mostu,
00:08:32 do dětského domova a tam jsem byla taky nějakou dobu.
00:08:36 Tam byly problémy mezi vychovatelkou a mnou,
00:08:39 takže jsem měla dva útěky dohromady.
00:08:42 Z dětského domova jsem utekla,
00:08:44 protože jsem to nevydržela psychicky.
00:08:48 A skončila jsem vlastně v Kostomlatech v pasťáku.
00:08:53 Kvůli těm dvoum útěkům.
00:08:55 Tam jsem byla do zletilosti a pak jsem žila s přítelem už.
00:08:59 Vlastně jakoby svoji domácnost. Přišlo první děcko, druhý.
00:09:03 Už jste se rozzářila najednou.
00:09:05 Už jsem prostě našla tu rodinnou oporu.
00:09:10 Měla jste v tom dětství a v těch změnách,
00:09:13 které přicházely, někoho, s kým byste mohla si povídat o tom,
00:09:16 jak vám je? Někoho, ke komu byste mohla cítit
00:09:19 lásku nebo blízkost? Nebo důvěru?
-Popravdě řečeno, asi ne.
00:09:24 Asi ne. Až po nějaké době,
00:09:26 když se ozvala moje biologická sestra Adéla,
00:09:32 mně bylo 23, když se ozvala, našla mě.
00:09:35 Setkaly jsme se jednou, doteďka jsme v kontaktu spolu.
00:09:39 A vlastně řekly jsme si,
00:09:42 co my dvě obě víme o biologické rodině,
00:09:47 a doteďka si píšeme, takže mě i psychicky drží ona.
00:09:50 -Jelikož nemohla přijít teď.
-Chtěla přijít s vámi?
00:09:54 Podržet mě chtěla přijít, jenomže vyskytly se nějaké problémy,
00:09:59 tak nepřišla. Ale psala mi, že mi drží palce
00:10:02 a že je se mnou srdíčkem a vším.
00:10:07 Kde vy jste se tedy naučila umět tvořit rodinu, být mámou?
00:10:12 Mě tohle naučil dětský domov.
00:10:14 Tady ty věci mě naučil dětský domov a jsem tomu dětskému domovu vděčná,
00:10:19 protože vlastně na jednu stranu pro mě dětský domov
00:10:23 byla máma i táta. Oni mě naučili starat se o děti,
00:10:26 vařit, uklízet, prát, prostě to, co potřebuje
00:10:31 každá ženská v domácnosti, to mě naučil dětský domov.
00:10:34 A tomu dětskému domovu já děkuju za tohle.
00:10:37 Nikol, koho byste chtěla mít tady v Poště pro tebe?
00:10:41 Já jsem už dřív napsala,
00:10:44 že sháním svoji mámu biologickou.
00:10:49 Chtěla bych ji hlavně poznat, chtěla bych poznat svoji krev,
00:10:54 kde je moje rodina a tak.
00:10:59 Tak doufám, že na to dala, že se mi máma vlastně ukáže
00:11:03 a že mi všechno řekne popravdě, jak to bylo.
00:11:09 Co k ní cítíte, když o ní přemýšlíte?
00:11:12 Sama jste maminkou.
00:11:15 Občas jsem přemýšlela nad tím, co k ní vlastně já cítím doopravdy.
00:11:19 Tak asi i výčitky.
00:11:23 Vyčítám jí, že nás odhodila jako ostatní sourozence.
00:11:26 I mě. Že nás odhodila.
00:11:29 I když třeba k tomu měla důvod, ale asi jí nedokážu odpustit,
00:11:34 že 26 let se neuměla ozvat. Nebo dát vědět.
00:11:37 Třeba najít nás. Nebo neměla zájem prostě.
00:11:41 Ale asi k ní... Nevím, prostě cítím výčitky,
00:11:45 ale i jako radost, že bych ji poznala. Chtěla bych ji poznat.
00:11:50 Víte o tom, jestli máte ještě nějaké další sourozence?
00:11:54 No, měla bych mít nějaký sourozence, ale kolik?
00:11:57 -Nevíte?
-Vůbec nevím.
00:12:01 -To vůbec nevím. Nemám tušení.
-Chtěla byste případně vidět i je?
00:12:06 Určitě.
00:12:08 Chtěla bych poznat svoji vlastní krev.
00:12:11 Znát je. Občas se třeba sejít jako rodina
00:12:16 a trávit spolu čas. Určitě bych je chtěla poznat.
00:12:21 Nikolko, já jsem moc napnutá, koho pro vás má pošťák Ondra.
00:12:26 -Já taky. -Tak se společně podíváme na reportáž.
00:12:29 -Ano.
-Prosím.
00:12:39 Nikolo, požádala jste mne, abych vám pomohl najít rodiče
00:12:42 anebo sourozence. Mně se podařilo najít dvě Ireny
00:12:46 a teď jdu rozklíčovat, kdo je Irena 1 a kdo je Irena 2.
00:12:52 -Dobrý den.
-Dobrý den,
00:12:54 Nezlobte se na mě, že obtěžuju. Já jsem pošťák Ondra
00:12:56 z České televize, z pořadu Pošta pro tebe. -Ano.
00:12:58 -Já mám velikou prosbu: Já sháním jistou paní Irenu. -To jsem já.
00:13:02 -Jste Irena? -Ano.
-A jste narozená v Turnově?
00:13:05 -Ano. -Tak tady máte pozvání do Pošty pro tebe.
00:13:08 To patří jenom a jenom vám. Irenko, řekněte mi...
00:13:12 -Co vám mám říct?
-Znáte Poštu pro tebe? -Znám.
00:13:15 -Takže tušíte, když jsem tady já, že vás někdo hledá? -Ano.
00:13:17 -Kdo by to mohl být? -Asi děti.
-Kolik máte dětí?
00:13:21 Už jenom dva. Holku a kluka. Kluk mi umřel. Další kluk.
00:13:25 -A jak se jmenujou, holka a kluk?
-Irena a Petr.
00:13:29 -Měla byste radost, kdyby tam byli?
-No, snad jo.
00:13:33 -Jak dlouho jsem je neviděla?
-No, pěknejch pár let.
00:13:36 -Deset, dvacet, třicet?
-Asi tak nějak.
00:13:39 -Takže hodně, hodně dlouho.
-Ano.
00:13:42 No, dobře. Irenko, řekněte mi, měla byste radost, kdyby tam byli?
00:13:45 -Ano.
-Měla byste radost.
00:13:48 Jestli se chcete dozvědět, kdo tam je, tak budete muset přijet.
00:13:53 No ale, řeknu vám to teď upřímně, tak těch čtrnáct dní asi ne,
00:13:58 protože máme chmele a musím být v práci.
00:14:02 -Tak trošku to odložit.
-Třeba za měsíc by to šlo?
00:14:04 -Ano, šlo. -Irenko, děkuju. Já se s váma takhle rozloučím.
00:14:08 Mějte se krásně. Ještě chvilku vydržte.
00:14:10 Irenka. Vypadá to, že přijede. Držme palce.
00:14:14 Tak jo.
00:14:15 -Pojďte za mnou, nebojte se mě, dobrý den. -Dobrý den.
00:14:18 Pošťák Ondra.
00:14:20 Mám prosbičku. Já hledám takovou Irenu,
00:14:23 která by měla mít bratra Petra. Jeho hledám taky.
00:14:29 -Jste v kontaktu s bráchou?
-Ne.
00:14:32 Každopádně alespoň vás jsem našel, tak já vám předám tu pozvánku
00:14:36 do Pošty pro tebe. -Jo.
-Řekněte mi, znáte Poštu?
00:14:41 -Hm.
-Tak asi víte, že vás někdo hledá.
00:14:44 -Ano. Už jsem to četla v časopise.
-Jo? -Ano.
00:14:48 -Ale vy jste se nám neozvala.
-Ne.
00:14:50 -Jak to? Taková loupežnice jste?
-No.
00:14:55 -Irenko, kdo vás může hledat?
-Nevím. Asi matka.
00:14:58 -Nebo někdo z její rodiny.
-Myslíte? -Hm.
00:15:04 A co když tam nebude máma? Co když tam bude někdo jiný?
00:15:07 -Máte sourozence ještě další?
-Už ne.
00:15:10 -Jenom toho Petra?
-Hm.
00:15:13 -Jste si jistá?
-Tak jako možná mám od té matky.
00:15:16 Ale nevím, že? Ona měla asi další 3 děti po nás,
00:15:21 takže nevím. -Co kdyby tam byla nějaká ségra nebo brácha?
00:15:25 Nevím. Já nechci... Nevím.
00:15:29 -Nechtěla byste se setkat?
-Asi ne. -S bráchou, se ségrou.
00:15:35 -Jste spokojená takhle?
-Hm.
00:15:39 A toho Petra nenajdu nikde? Nevíte opravdu vůbec nic?
00:15:42 Když jsem ho viděla tak před rokem, tak v Přerově pobýval někde.
00:15:46 -Vůbec netušíte?
-Ne.
00:15:49 No tak mi prozraďte, Irenko, přijdete k nám do studia, nebo ne?
00:15:53 -Nevím ještě. Neslibuju.
-A můžu vás přemlouvat chvilku
00:15:57 potom mimo kameru?
-Ne.
00:16:01 -Takže necháte si to projít hlavou?
-Nechám si to projít hlavou.
00:16:03 Děkuju. Chvilinku mi ještě vydržte, za chvilku vypnu kameru.
00:16:06 Já jenom takhle zamávám. Uvidíme, jestli Irena přijde.
00:16:19 Tak jste viděla sestru Irenu a vaši matku Irenu.
00:16:28 Jaké to pro vás je?
00:16:34 -Nevím.
-Těžký?
00:16:38 Je asi zvláštní vidět dva lidi, které vůbec neznáte.
00:16:41 Přesně.
00:16:48 Vaše matka zmínila dvě děti - Irenu a Petra.
00:16:54 Bylo vám líto, že nemluvila třeba o tom, že měla ještě další děti?
00:16:59 -Asi nás jako svoje děti nebere.
-Myslíte?
00:17:05 To musí být hrozně těžký, si něco takového představit.
00:17:09 Je.
00:17:16 -Máte přesto dál odvahu pokračovat?
-Mám.
00:17:21 Sestra byla taková rozpačitá. Nevěděla, jestli dorazí, nebo ne.
00:17:28 -Uvidíme.
-Uvidíme. Sama jsem moc napnutá.
00:17:32 -To já taky.
-Jak to bude probíhat dál.
00:17:35 Jdu se na to zeptat pošťáka Ondry.
00:17:42 Milý Ondro, je to tak, jak jsem říkala.
00:17:45 Jsem hodně napnutá a Nikolka určitě ještě mnohem víc.
00:17:49 Co se teď bude dít? Viděli jsme matku Irenu, dceru Irenu.
00:17:54 -Přišel někdo do studia?
-Někdo do studia určitě přišel.
00:17:59 A já bych s dovolením v tuto chvíli pozval mladší Irenu,
00:18:04 to znamená sestru Nikoly.
-Dobře, děkuju moc.
00:18:13 -Irenko, dobrý večer.
-Dobrý večer. -Prosím.
00:18:17 -Dobrý večer. -Dobrý večer.
-Vítám vás. Prosím.
00:18:24 -To jsem ráda, že jste tady.
-No.
00:18:26 Skoro jsem nevěřila po té reportáži.
00:18:29 Vy jste tak jako zněla, že asi nepřijdete.
00:18:32 -Co vás přesvědčilo potom?
-Zvědavost. -Aha.
00:18:37 Tak to je dobře, že jste zvědavá. Je pravda, že kdyby lidé
00:18:41 nebyli zvědaví, tak nevím, co bychom točili.
00:18:43 Většinou zvědavost sem přivede hosty.
00:18:47 -Někdo vás i doprovodil?
-Ano. Muž a dcera.
00:18:52 Vítám vás. Ahoj.
00:18:57 -Jak se jmenuje dcera?
-Adéla.
00:19:00 Ahoj, Adélko.
00:19:02 Vy jste už mluvila v té reportáži o tom,
00:19:06 že netušíte, kdo by si vás mohl zvát,
00:19:08 ale zároveň to na mě působilo, že je docela hodně lidí,
00:19:12 které vlastně neznáte, přestože s nimi máte leccos společného.
00:19:17 Vy jste nevyrůstala v biologické rodině?
00:19:19 -Od 4 let ne.
-Aha.
00:19:23 -A do těch 4 let vypadala jak vaše rodina? -Já už se nepamatuju.
00:19:26 -Měla jste sourozence?
-Sourozenci jsme byli tři.
00:19:29 Ale tak úplně ne. Já jsem byla nejmladší.
00:19:32 Aha.
00:19:34 -A měla jste starší bratry, sestry?
-Ano. Bratry.
00:19:39 Co se stalo v těch vašich 4 letech?
00:19:42 Tož matka od nás odešla, takže jsme zůstali u babičky.
00:19:47 -A babička byla máma táty?
-Ano.
00:19:51 A ta se o vás starala?
00:19:56 -Jak jste se tam měli?
-Parádně. -Vážně?
00:19:59 Jé, to je dobře. To se mi úplně ulevilo, když jste to řekla,
00:20:03 protože to jsem měla za vás strach, jak to bylo.
00:20:06 Tak to je dobře. Scházela vám máma, přestože jste měli lásku babičky?
00:20:11 -Ne?
-Ne.
00:20:14 Přišla za váma třeba někdy? Viděli jste se s ní?
00:20:17 Ne. Jednou jsem ju viděla, když mi bylo 18.
00:20:20 Když umřel taťka, tak jsme ju hledali,
00:20:23 tak to jsem ju viděla asi 10 minut, ale jinak vůbec.
00:20:27 Určitě jste přemýšlela o tom, kdo si vás mohl pozvat.
00:20:31 -Kdo by to mohl být?
-Nevím, jestli nějací sourozenci?
00:20:34 Ještě co byli pak po nás.
00:20:36 To víte, že se ještě potom nějací narodili?
00:20:39 -Hm.
-A víte, kolik by jich mělo být?
00:20:42 -Co tak vím, tak tři.
-Aha.
00:20:45 Tři sestry? Nebo bratři? Vy jste měla teda dva starší bratry?
00:20:48 -Ano.
-A ti mladší nevíte, nebo víte?
00:20:52 To první byla, mně se zdá, že Zuzana.
00:20:55 Ta by měla mít teď nějakých 30 let.
00:20:58 Pak chlapec. A potom, co tak vím, když jsem byla na mateřské,
00:21:01 tak u nás byla policie a teď mi řekli nějaké jméno,
00:21:06 že ju hledají, jestli není u mě. Já jsem vůbec nevěděla, kdo to je.
00:21:09 A to byla zřejmě další dcera od matky,
00:21:12 že utekla z diagnostického ústavu.
00:21:15 -A hledali ji u vás?
-Jestli náhodou třeba není u mě.
00:21:18 Aha. Ale nic víc jste se nedozvěděla,
00:21:22 nikdy jste se neviděli, nevíte o těch sourozencích nic?
00:21:27 Kdybyste měla říct, koho byste si přála tam mít za tou stěnou,
00:21:30 tak kdo by to byl?
00:21:33 Tak asi nějaký ten sourozenec. Nevím.
00:21:38 Je někdo, koho byste tam naopak nechtěla mít?
00:21:41 Matku.
00:21:45 -Co by se stalo, kdyby tam byla?
-Nic. Jela bych dom.
00:21:49 -Šla byste domů? -No.
-Nechala byste stěnu stát? -Hm.
00:21:53 -Takhle jste úplně rozhodnutá?
-Ano.
00:22:00 Vy už se dozvíte, kdo tam za tou stěnou je.
00:22:04 Tak se dívejte na obrazovku.
00:22:18 Ahoj, Ireno. Já jsem dcera od tvojí mámy.
00:22:24 Jsem právě ta, kvůli které za tebou přijeli policajti,
00:22:29 co mě hledali.
00:22:34 Těší mě.
00:22:40 Jsem ráda, že jsi přišla.
00:22:47 -Sestra se jmenuje Nikol, Nikola.
-Ano, to říkali nějaké to jméno.
00:22:52 A podobná je na máti teda, mi přijde.
00:22:55 Tak to děkuju.
00:22:59 Nikolka je v kontaktu ještě s další sestrou.
00:23:02 Jsem v kontaktu s naší sestrou, která bydlí tady v Praze.
00:23:08 Jmenuje se Adéla.
00:23:11 Ona měla být tady dneska taky s náma,
00:23:14 ale bohužel vyskytly se problémy, takže se nedostavila.
00:23:20 -Kolik těch dětí měla?
-To já sama nevím.
00:23:25 To je hrozné.
00:23:28 -Já myslím, že vám se v tuhle chvíli asi ulevilo. -Jo.
00:23:31 Je to z vás cítit. Takže ta otázka, asi ta odpověď nebude složitá.
00:23:37 -Můžu nechat odstranit stěnu, která je mezi vámi? -Ano.
00:23:39 Prosím, dejme ji pryč.
00:23:42 POTLESK
00:23:47 -Těší mě. Já jsem Irena. Ahoj.
-Čau.
00:23:52 -Tak si představte, že jste taky čtyřnásobná teta.-Jé!
00:23:56 -Nikolku doprovodili čtyři synové.
-Teda!
00:24:00 U vás dcera takže, vy jste taky teta.
00:24:05 Holky, já vás poprosím, abyste se na chvilinku ještě posadily.
00:24:11 Já s vámi ještě prohodím pár slov.
00:24:16 Máme ještě sestru Adélu, která by se s vámi určitě ráda setkala,
00:24:21 ale jak říkala Nikolka, tak tady dneska není.
00:24:23 -To budete asi ráda.
-Jo, jo.
00:24:26 Když budete moct poznat Adélu.
00:24:29 No a Nikolka sem přišla s tím, že si přála poznat i mámu.
00:24:35 -Hm.
-Je to tak?
00:24:38 -Je to tak. -Co říkáte na to, co jste slyšela teď od Ireny?
00:24:43 -Na jednu stranu se jí nedivím.
-Že se zlobí?
00:24:46 Že nechce mámu poznat. Ale u mě to asi pořád zůstane tak,
00:24:52 jak jsem řekla. Já chci vědět, proč nás opustila, nechala nás.
00:25:00 My jsme v reportáži viděli i vaši matku, nejenom vás,
00:25:04 ale i vaši matku Irenu. To znamená, že ji pošťák našel
00:25:10 a máme teď možnost pokračovat dál.
00:25:13 -Ale samozřejmě pokud vy nechcete pokračovat dál... -Ne.
00:25:16 Nechcete. Já jsem to z vás cítila, že jste jednoznačně rozhodnutá.
00:25:22 Nicméně vy jste rozhodnutá zůstat, jestli jsem to dobře pochopila,
00:25:28 abych vás nemanipulovala, protože chci, abyste to udělaly tak,
00:25:31 jak opravdu chcete.
00:25:34 To znamená, že vy, Ireno, máte teď samozřejmě možnost odejít.
00:25:38 -Hm. -Kdybyste chtěla, tak můžete zůstat v publiku
00:25:42 a vyslechnout si mámu, nebo jestli chcete se svým manželem a dcerou,
00:25:45 můžete se s nimi třeba i poradit, můžete úplně odejít ze studia.
00:25:49 -Jdem? -Víte co? Já vás nechám a běžte se s nima domluvit.
00:25:52 -Dobře. -Běžte se s nima domluvit, protože na to je potřeba
00:25:55 asi slyšet i rodinu, i když určitě rozhodnutí bude na Ireně.
00:26:02 Máte takový napínavý celý život.
00:26:05 -Zamotanej.
-Hm.
00:26:09 Chcete sedět tady? Tak ne, tak půjdeme.
00:26:12 -Půjdete ven? -Jo.
-Díky moc za to, že jste přišli.
00:26:15 Ireno, já se s váma musím rozloučit ale.
00:26:19 -Moc mě těšilo. Na shledanou.
-Na shledanou.
00:26:20 Nebojte se, vy dvě o sebe nepřijdete. Jen teď nevím úplně,
00:26:23 jak to vymyslet, pokud přijde matka. Ale dáme vám telefony,
00:26:26 abyste se mohly potkat. Ano?
-Dobře. -Tak jo. Nashle.
00:26:30 Díky moc za to, že jste přišly. Na shledanou.
00:26:37 A já se jdu zeptat pošťáka Ondry. Doufám, že tady vaše máma je,
00:26:41 protože jinak by to bylo celé zbytečné,
00:26:43 že Irena odcházela, ale zjistím to.
-Dobře. -Jestli je tady.
00:26:53 Ondro, v reportáži jsme viděli i Irenu starší,
00:26:57 tak se tě jdu zeptat, jestli dorazila do studia,
00:27:01 jestli je tady.
-Paní Irena je tady.
00:27:05 Tak ji prosím přiveď. Díky.
00:27:09 POTLESK
00:27:15 Irenko, dobrý večer. Já si to vezmu.
00:27:21 -Dobrý večer. -Dobrý večer.
-Vítám vás.
00:27:25 Tak prosím.
00:27:28 Pojďte se posadit.
00:27:34 -Tak vás tady vítám.
-Děkuju.
00:27:37 Vyšlo to. Vy jste v reportáži říkala, že budete muset pracovat,
00:27:40 ale práce už je hotová.
00:27:43 No, ještě na poli, ale to se dodělá později.
00:27:47 -Co děláte za práci?
-Na chmelu. Pěstujeme chmel.
00:27:51 -To je asi náročná práce, ne?
-No, od zimy až zase do zimy.
00:27:59 Ireno, co jste říkala na to, když jste zjistila, že vás někdo
00:28:02 hledá v Poště pro tebe. Vidím, že jste nervózní docela.
00:28:06 Přemýšlela jsem. Hlavně kluka, toho prostředního bych chtěla mít tady.
00:28:11 Syna.
00:28:13 Chtěla byste mít tady syna? Jak se jmenuje váš syn?
00:28:16 -Petr.
-Kolik mu je let?
00:28:20 -Už hodně.
-Nevíte? -Ne.
00:28:23 Už jsme se dlouho neviděli.
00:28:25 Proč byste tady chtěla mít zrovna jeho?
00:28:28 -Protože to byl můj mazlíček.
-Byl to váš mazlíček?
00:28:34 Co se stalo, že jste se dlouho neviděli?
00:28:36 Já jsem se potom rozvedla, on odešel do světa.
00:28:40 Odstěhovala jsem se do Prahy, z Prahy jsem šla na brigádu
00:28:43 do Kněževse a už jsem tam zůstala.
00:28:46 -A on s vámi byl až do své dospělosti? -Ne, ne, ne.
00:28:49 -Ne? Kde vyrůstal?
-Těžko se o tom mluví,
00:28:54 takže bych nerada o tom mluvila, jestli to nevadí.
00:28:59 Co ty ostatní děti?
00:29:01 Protože v té reportáži jste mluvila ještě o dceři.
00:29:04 -No. -Irena. Myslím, že se jmenovala jako vy.
00:29:09 Tu jste viděla, nebo taky jste jí neviděla dlouho?
00:29:12 -Viděly jsme se a rozkmotřily jsme se. -Aha.
00:29:16 -Neviděly jste se v dobrém teda?
-Ne.
00:29:18 A ten první syn mi umřel, že jo. Nedožitých 40 let.
00:29:23 -Byl nemocný?
-Na těžký zápal plic.
00:29:29 -Kolik máte dohromady dětí teda?
-Tři jsem měla.
00:29:32 -Tři děti.
-Už dvě.
00:29:36 I tu Irču do toho počítám.
00:29:43 Zkoušela jste třeba je někdy hledat?
00:29:46 Vlastně říkala jste, že tu Irenu jste viděla.
00:29:48 Já jsem hledala Péťu přes mýho bývalýho švagra.
00:29:53 Se kterým jsem v dobrým kontaktu.
00:29:56 Ani on nevěděl, kde je.
00:29:59 -Hm.
-I když mi udal místo.
00:30:04 Když jsem tam volala na obecní úřad, bylo nám řečeno,
00:30:07 že nám nesmí nic sdělit.
00:30:09 Pokoušel se i švagr, ale prostě beznadějný.
00:30:15 -Jaký vy jste vlastně měla život?
-Těžkej.
00:30:17 Jak jste vyrůstala, když jste byla malá?
00:30:19 Když jsem byla malá, jsem měla pěkný dětství.
00:30:22 -Máte sourozence?
-Mám, ale nejsem s nima v kontaktu.
00:30:25 -Ne? -Ne.
-Vyrůstala jste s rodiči? -Ano.
00:30:29 Měla jste hezké dětství?
00:30:33 A co se pak stalo, že jste měla těžký život?
00:30:36 No, víte, první muž pil. Hodně pil teda.
00:30:40 -Mlátil nás.
-Aha.
00:30:43 Taky se o tom těžko mluví, protože nejsou to pěkný vzpomínky.
00:30:49 Hm.
00:30:51 Teď mám hodnýho přítele, který je mi oporou prostě.
00:30:58 Kdybyste mohla něco v tom svém životě vrátit, změnit,
00:31:01 co by to bylo?
-Vrátit, změnit?
00:31:05 Na ty špatné věci nerad člověk vzpomíná.
00:31:11 Na ty pěkný, který teď prožívám s přítelem,
00:31:15 který opravdu je mojí oporou prostě.
00:31:20 Zase nejsme už nejmladší, že jo.
00:31:24 Už ty roky nám taky letí, tak si navzájem pomáháme.
00:31:28 Máme práci, to je hlavní.
00:31:31 Máme hodný vedoucí i pana ředitele. I spolupracovníky taky.
00:31:37 A ty tři děti, o kterých jste mluvila, ten nejstarší syn,
00:31:41 potom Petr a Irena, jste měla s tím jedním mužem?
00:31:46 A pak jste měla nějaký další vztah,
00:31:49 nebo jste se rozvedli s tím mužem, nebo co se stalo?
00:31:52 Protože s tím prvním mužem jsem se rozvedla, že pil,
00:31:55 mlátil jak mě, mlátil i děti. Takže to nebylo pěkný.
00:32:00 A když jste se rozvedli, tak potom jste měla nějaký nový vztah?
00:32:04 -Ale jenom krátkodobě.
-A tam už jste neměla žádné děti?
00:32:17 Jste nervózní?
00:32:19 -Z čeho?
-Nevím.
00:32:25 Co kdyby tam nebyl Petr? Kdo by tam mohl být ještě jiný?
00:32:29 Nemám tušení.
00:32:36 Vy už se to dozvíte. Vidím, že nervózní jste opravdu hodně.
00:32:42 Tak se dozvíte, kdo si vás pozval. Dívejte se na obrazovku.
00:32:58 Ahoj, mami. Já jsem tvoje dcera Nikola.
00:33:08 Mě si asi moc dobře nemůžeš pamatovat,
00:33:11 protože údajně v půl roce jsi mě dala k jedný paní
00:33:15 a už ses pro mě nevrátila.
00:33:29 Už jsem tě hodně dlouho hledala.
00:33:42 -A jsem ráda, že jsi přišla.
-Já taky.
00:33:50 Pamatujete si na svou dceru Nikolu?
00:33:58 Co se stalo? Proč s váma nebyla?
00:34:01 -Neutáhla jsem ten život.
-Neutáhla jste život?
00:34:08 Ta se narodila po Ireně, nebo jak to bylo?
00:34:16 Vy jste nechtěla mluvit o dalších dětech.
00:34:28 Chcete něco teď Nikolce říct?
00:34:33 Můžem odstranit stěnu.
00:34:35 Mám odtáhnout stěnu? Tak prosím, dejme ji pryč.
00:34:43 POTLESK
00:34:53 -Kde bydlíš?
-V Ústí.
00:34:55 Tak to máš kousek do Kněževse.
00:35:05 -Máte krásnou dceru.
-A taky čtyři vnoučata.
00:35:18 Kluci, chcete za maminkou? Pojďte, za maminkou.
00:35:25 Maminka pláče, viď?
00:35:28 Pojď taky! Chcete taky? Pojď.
00:35:34 To jsou vaši vnoučci. Chceš taky? Pojď taky.
00:35:39 Pojď za maminkou.
00:35:45 Nikolka je úžasná máma. Ještě tam má nejmenšího v kočárku.
00:35:48 -Můžu se jít podívat?
-Chcete se podívat?
00:35:51 Tak pojďme. Posuneme kočárek. Ale on bude ale asi zaparkovaný.
00:35:55 Podívejte se. To je váš nejmladší vnuk.
00:36:03 To je Sebastián. Je to tak?
00:36:08 Co si o tom celém myslíte? Co si máme my o tom myslet?
00:36:11 Jak to, že jste nezmínila, že máte ještě další děti.
00:36:13 -Těžko se o tom mluvilo. -Není to tak, že byste na ně zapomněla?
00:36:17 Ne. My si to vyříkáme potom všechno.
00:36:24 Máte velkou, krásnou rodinu. Ještě vám prozradím,
00:36:27 že jsme tady měli i Irenu, byla tady vaše dcera Irena,
00:36:31 Nikolka se s ní potkala, ale Irena nechtěla dál.
00:36:35 Tak já už teď do toho nebudu vstupovat. Už vás nechám společně.
00:36:38 Kluci, vy jste byli tak hodní. Moc vám za to děkuju,
00:36:42 jak jste to tady zvládli.
00:36:44 No, už budete s maminkou a s bráškou.
00:36:48 -Tak se mějte hezky. Ahoj.
-Jak se říká, kluci?
00:36:52 -Na shledanou.
-Vy jste úžasní broučci.
00:36:57 -Moc mě těšilo. Jste skvělá.
-Děkuju.
00:37:01 Mějte se hezky. Na shledanou. Nezapomeňte tady Sebastiánka.
00:37:05 Toho určitě nezapomenete. Na shledanou.
00:37:22 Martin žije ve společenství lidí,
00:37:25 pro které je vlídnost a blízké slovo tím největším bohatstvím.
00:37:36 Dobrý den, tady Martin Torák.
00:37:39 Narodil jsem se ve Vysokém Mýtě
00:37:43 a mám rád hudbu a bojové umění.
00:37:51 Je mi 43 let.
00:37:54 Bydlím odmalička po dětských domovech
00:37:57 a sociálních službách.
00:38:01 Bydlím teď v Kostelci nad Labem a je mi tady dobře.
00:38:12 Tady v Kostelci nad Labem pracuju
00:38:15 a společně s klientama se starám o domácnost.
00:38:23 Na jaře nebo v létě tady pracujeme na zahradě,
00:38:28 koupeme se v bazénu.
00:38:33 Žádnou rodinu nemám, akorát sourozence,
00:38:38 ale ti se o mě nezajímají. Zajímají se o mě sociální služby.
00:38:44 Takže bych rád řekl,
00:38:46 že mojí rodinou jsou zaměstnanci sociálních služeb.
00:38:52 Do Pošty pro tebe bych si rád pozval jednu paní,
00:38:58 který jsem říkal maminko.
00:39:02 A chtěl bych si pozvat taky do Pošty pro tebe jejího syna Ondru.
00:39:14 Přivítejte Martina!
00:39:17 POTLESK
00:39:19 -Dobrý den.
-Dobrý den, Ester.
00:39:21 Dobrý den, Martine. Tak prosím. Pojďte se posadit.
00:39:30 -Tak vás ráda vidím.
-Já taky.
00:39:33 -Díváte se na Poštu pro tebe?
-Ano.
00:39:36 -Máte ji rád? -Jo.
-Tak to mě moc těší.
00:39:39 Martine, to vypadá moc hezky, kde bydlíte.
00:39:42 Jak to tam vypadá? Tam vás žije víc dohromady klientů?
00:39:45 Žije nás tam víc. Je tam asi 9 klientů
00:39:53 s lehčím a těžším mentálním postižením,
00:39:59 takže se nám tam žije dobře.
00:40:03 -Takže navzájem jste jako kamarádi?
-Ano.
00:40:06 -Můžete si spolu povídat?
-Ano.
00:40:09 Ale jsou tam klienti, který moc jakoby nemluví,
00:40:12 který jsou jakoby na tom hodně špatně. -Aha.
00:40:16 Martine, vy jste vyrůstal odmalinka v nějakých domovech a ústavech?
00:40:21 Ano. Odmalička jsem vyrůstal po dětských domovech.
00:40:25 Chyběla vám někdy vaše rodina, nebo jak vám bylo v těch domovech?
00:40:30 Já když jsem se dozvěděl o smrti mých rodičů,
00:40:35 tak mi bylo hrozně.
00:40:40 Jo?
00:40:42 Ale to jsem se dozvěděl skrz tu paní,
00:40:45 co jsem si ji dneska pozval.
-Ona vám to řekla?
00:40:49 Ne. Ona mi dala přečíst rodný list a já jsem se z toho to dozvěděl.
00:40:54 Hm. A ta paní, kterou jste si pozval, vy jste zmiňoval,
00:40:58 že jste jí říkal maminko někdy, tak to byl kdo?
00:41:02 -To byla sociální pracovnice.
-V nějakém ústavu, kde jste byl?
00:41:06 -Ve Slatiňanech.
-Hm. A jaká byla?
00:41:09 -Hodná, moc hodná paní.
-Ano?
00:41:12 Vy jste vůbec tam mluvil o tom, že jsou na vás hodní
00:41:16 na těch sociálních úřadech, takže máte štěstí na lidi?
00:41:20 -Jo.
-A tu Milušku jste měl nejradši?
00:41:23 -Nebo tu máte nejradši?
-Tu mám nejradši ze všech.
00:41:26 -A ještě mám rád Evu Pilařovou.
-To je další sociální pracovnice?
00:41:30 Ne. To je vedoucí, co se starala o nás klienty,
00:41:35 když jsme byli malí.
-Hm.
00:41:38 V těch Slatiňanech, kde byla ta Miluška,
00:41:42 tam jste byl jak dlouho?
00:41:44 Tam jsem byl... Tam jsem byl od 5 let.
00:41:49 -Aha. Už takhle odmala?
-No.
00:41:51 -Až do dospělosti?
-Ne, do 17.
00:41:56 -A tu celou dobu tam byla i Miluška? -Ano.
00:42:00 Vy jste měl možnost poznat i její rodinu?
00:42:03 -Její děti nebo někoho dalšího?
-Taky, no.
00:42:06 Vy jste mluvil v reportáži, že byste rád viděl i jejího syna?
00:42:09 -Ano, Ondru.
-Na toho si vzpomínáte?
00:42:11 Ano. A ona má teda dva syny.
00:42:16 -Ale víc si vzpomínáte na toho Ondru? -Ano.
00:42:20 Martine, vy jste říkal, že jste z rodného listu
00:42:23 se dozvěděl něco o svých rodičích. Vy jste je nikdy neviděl?
00:42:27 Ne.
00:42:29 Akorát si pamatuju mýho tátu, ale to už je hodně dávno.
00:42:35 To mi byly asi 2-3 roky, kdy jsem ho jen tak zahlídnul,
00:42:42 ale to už byl hodně nemocnej.
00:42:44 Aha. A vaši rodiče biologičtí umřeli,
00:42:48 když jste byl malý? Nebo co jste se dozvěděl?
00:42:50 Já jsem se dozvěděl právě to, že mi zemřeli hodně mladí.
00:42:58 Mamce bylo 36 a tátovi bylo 49.
00:43:05 A bylo to pro vás těžký, protože jste je chtěl poznat asi.
00:43:09 No.
00:43:11 -A víte o tom, jestli máte sourozence? -Mám sourozence.
00:43:14 Dokonce jich mám už jenom 6, teda 5.
00:43:21 Já jsem sedmej, nejmladší z nich.
00:43:26 A chtěl bych jenom říct to,
00:43:29 že když jsem se postupně s nima bavil přes ten internet,
00:43:38 tak jsem se dokonce i nima setkal
00:43:42 v domově se zdravotním postižením.
00:43:45 -Že za váma přijeli ti sourozenci?
-No.
00:43:48 A jaké to bylo? Viděl jste je rád?
00:43:52 Viděl, protože jsem je nikdy nepoznal.
00:43:56 -A byli k vám milí?
-Byli.
00:44:00 -A viděli jste se jenom jednou?
-Jednou jsme se viděli naživo.
00:44:05 Martine, chybí vám to, že nemáte svoji vlastní rodinu?
00:44:08 Chybí.
00:44:11 -Moc mi to chybí.
-Ano? -Jo.
00:44:14 Co vám nejvíc chybí na tom?
00:44:17 Že je nevidím. Že je vidím jenom přes obrázky,
00:44:22 přes videa, ale jakoby naživo ne.
00:44:25 -Sourozence byste rád viděl?
-No.
00:44:30 Martine, jak jste dlouho Milušku neviděl, když se teď vrátíme
00:44:33 zpátky k Milušce?
-Od roku 1995.
00:44:41 -Tak to je hodně dlouho.
-No. -25 let.
00:44:45 -Ale vzpomínal jste na ni často?
-Ano.
00:44:48 -Tak se podíváme, jestli ji pro vás našel pošťák Ondra? -Jo.
00:44:52 Tak prosím, podívejte se na reportáž.
00:45:04 Martine, v domě sociálních služeb ve Slatiňanech
00:45:07 jsem už podle mě kdysi dávno v minulosti byl.
00:45:10 A dokonce jsem se tam, myslím, potkal i s Miluškou,
00:45:13 kterou hledáte. Každopádně Miluška už tam dnes nepracuje,
00:45:16 takže za ní musím s obálkou domů.
00:45:20 Miluško, někdo si vyžádal setkání s vámi.
00:45:24 -Máte syna Ondru?
-Ano, mám.
00:45:28 Tak to pozvání patří už jenom a jenom vám. Tady ho máte.
00:45:32 -Podívejte.
-Fakt. -To nejde.
00:45:35 -Proč to nejde?
-Vždyť já nevím kdo.
00:45:38 -Vždyť on nikoho nemá.
-Kdo?
00:45:41 -Ondra, aby...
-To byla jenom kontrolní otázka.
00:45:46 -A teď co mě čeká?
-Co vás čeká, no.
00:45:48 -Tak půjdeme ven?
-Ne, dobrý tady.
00:45:51 To natočíme ho už tady. Teďka vás čeká to,
00:45:54 zkuste mi říct, kdo, si myslíte, že vás může hledat.
00:45:57 -Já vůbec nevím.
-Vůbec nevíte, netušíte?
00:45:59 -Ne. -A chcete to vědět?
-Ale to bych tam musela jít.
00:46:03 -Přesně tak. -Zlatej, já mám takového Alzheimera,
00:46:07 že já se tam složím, já to nezvládnu.
00:46:13 -Proč ne?
-Já nevím. -Uvidíme.
00:46:16 Miluško, děkuju. Teď se s váma rozloučím. Mějte se krásně.
00:46:20 -Uvidíme, jestli Milušku uvidíme.
-Uvidíte. Uvidíme, nebo neuvidíme.
00:46:26 -Je to ona. -Je to ona?
-Je to ona. Přesně tu jsem chtěl.
00:46:31 -Máte z toho velikou radost, že ji vidíte. -Mám.
00:46:34 To mě moc těší. Vy ji máte opravdu moc rád. -Ano.
00:46:38 A že jste ji hned poznal, protože dlouhou dobu jste se neviděli.
00:46:41 -Tak se moc nezměnila?
-Ne.
00:46:43 Akorát kapku přibrala.
00:46:47 Ano? Mně přišla štíhlá. Tak to byla ještě štíhlejší tehdy?
00:46:50 No. Jako vy, Ester, byla štíhlá.
00:46:53 Děkuju, vy jste milej. Děkuju.
00:46:57 -Tak já jdu zjistit, jestli je tady Miluška. -Jo.
00:47:00 Zůstaňte tady. Já doufám, že přišla.
00:47:02 Jo.
00:47:08 Ondro, to je zajímavé, jak tě Pošta pro tebe přivádí
00:47:11 znovu na ta samá místa, viď? Po 15 letech.
00:47:14 -Občas se to stává.
-Ty když jsi říkal,
00:47:17 že jsi tehdy v těch Slatiňanech už potkal Milušku,
00:47:20 tak to jsi ale jí nehledal, to jsi tam šel za někým jiným?
00:47:23 -Přesně tak. -Protože Milušku si nepamatuju, že bychom v Poště
00:47:26 pro tebe už někdy měli.
-Ta tady kdysi dávno vůbec nebyla.
00:47:29 Nebyla. A jak je to dnes? Teď tady je?
00:47:35 Je tady a přichází i v doprovodu svého syna Ondřeje.
00:47:39 To mám velkou radost. Díky.
00:47:42 POTLESK
00:47:49 Já vám pomůžu.
00:47:52 Sundám vám sluchátka, Miluško. Dobrý večer.
00:47:55 -Dobrý večer.
-Dobrý večer. Prosím.
00:47:58 -Dobrý večer. -Dobrý večer.
-Miluško, vítám vás.
00:48:02 -Dobrý večer.
-Můžeme tady ten kabel pustit.
00:48:05 -Dobrý večer.
-Moc ráda vás poznávám.
00:48:09 -Dobrý večer, Ondřeji.
-Já vás znám. -Vy mě znáte?
00:48:11 -Díváte se na Poštu?
-Ano, no.
00:48:14 Tak to mě moc těší. Prosím, můžete se posadit.
00:48:22 -Vy budete Ondřej. -Ano.
-Syn Milušky. Jste moc hodný,
00:48:25 že jste doprovodil maminku, protože pravda je,
00:48:28 že vy jste vlastně taky hledaný. To pozvání patřilo i vám.
00:48:33 Co jste říkali na to, když se objevil pošťák Ondra?
00:48:35 -Vy jste byla velmi překvapená.
-No já úžasně,
00:48:39 protože to bylo takový překvapení krásný.
00:48:44 To víte, že jsem váhala. Jestli to zvládnu. Problémy jsou.
00:48:49 Vy jste říkala, že máte zdravotní potíže.
00:48:52 Jak dlouho vás trápí zdravotní potíže?
00:48:56 Dost dlouho už.
00:48:59 -To musí být moc nepříjemný.
-10 roků určitě. Přes 10.
00:49:03 -Jak se to projevuje?
-Já jsem měla hodně narkóz.
00:49:08 -Aha.
-5 operací a těžkou operaci.
00:49:15 Takže asi ta narkóza tomu taky pomohla.
00:49:19 A tak snažím se. Syn mně pomáhá.
00:49:23 S ním teda jsem v rodném domě.
00:49:28 A manžel je ve Slatiňanech v bytovce, tak se navštěvujeme.
00:49:31 Všecko společně. Ale máme ještě jednoho syna, bráchu
00:49:37 a myslím si, že ten, kdo tady je, nebo není,
00:49:44 tak to byla jeho taky první, viď?
-Co?
00:49:49 No, že řekl: To by moh bejt...
00:49:52 Aha! Váš druhý syn měl nápad, kdo si vás mohl pozvat?
00:49:57 A kdo ho napadl?
00:50:00 Koho si myslel teda?
00:50:03 -To nemůžu říct.
-Nemůžete to říct?
00:50:06 To je asi ono třeba.
00:50:09 To jsem teď hrozně zvědavá, kdo vás napadl.
00:50:12 No a Miluško, co vy jste dělala za práci v životě?
00:50:16 V životě? Já jsem dělala jako písařku,
00:50:21 korespondentku.
00:50:24 Potom jsem přešla do podniku Karosa,
00:50:29 tam dělají... Jak se to říká?
00:50:34 Hasicí přístroje. Tam jsem dělala zásobovačku.
00:50:38 To mě strašně moc bovivilo. Bavilo, pardon,
00:50:43 Jezdila jsem všude a sháněla materiál,
00:50:47 kterej tenkrát jako těžko se sháněl.
00:50:51 Po revoluci jsem se rozhodla, že změním něco
00:50:56 a táhlo mě to pořád k dětem nebo k lidem,
00:51:00 a tak jsem zašla, rozhodla jsem se hned,
00:51:04 zašla jsem do domova sociální péče
00:51:08 a tam bylo zrovna místo účetní za pobyt klientů.
00:51:17 To bylo pod ekonomickým oddělením.
00:51:21 A já jsem teda dostala místo na sociálním,
00:51:26 jako ústav sociální a zrovna u sociální pracovnice.
00:51:32 A ještě jsem se poznávala i s klienty po ústavu
00:51:39 a včera jsem si říkala, ještě než zavřu oči,
00:51:43 já je vidím na těch postelích všechny.
00:51:47 -Si vybavujete ty obličeje?
-Úplně všechno, postýlky,
00:51:50 všude, kde byli, co jsem s nima prožila, nebo byla,
00:51:54 nebo za mnou přišli.
-Těšila vás ta práce?
00:51:57 -Strašně. -Být s těmi klienty.
-Strašně. -S těmi dětmi.
00:52:00 To byly vlastně děti? Vy jste měla na starosti děti do 18 let?
00:52:05 -No, všechny. I do těch 50.
-Aha. Tam byli i dospělí?
00:52:10 I dospělí, no. Byli úžasní.
00:52:13 Ondřeji, vy jste chodil někdy za maminkou do práce?
00:52:15 -Znal jste taky ty klienty?
-Já jsem tam chodil,
00:52:18 když jsem byl ještě na základce. A oni mě taky zbožňovali, no.
00:52:21 Přemýšlel jste potom, že byste taky dělal takovou práci,
00:52:24 protože evidentně jste byl blízký těm dětem?
00:52:28 No tak já jsem jako malý si hrál na prodavače,
00:52:32 to mi zůstalo, takže prodávám v jednou hypermarketu.
00:52:37 Tak mně to takhle zůstalo.
00:52:39 Zase takhle s těma klientama jinak.
00:52:43 Vy si třeba pamatujete na nějakého konkrétního klienta?
00:52:47 Nebo na nějaké konkrétní dítě, které tam bylo,
00:52:49 které by si mohlo pozvat vás i vaší maminku,
00:52:52 pokud by to byl někdo třeba z toho ústavu?
00:52:56 Tak přemýšleli jsme, viď? Na jednoho jsme přišli.
00:53:01 -Jeden vás napadl?
-Ano.
00:53:03 -A jedna.
-Aha. Jeden a jedna.
00:53:07 Prozradíte kdo?
00:53:09 -Ne?
-Já si to nechám jako...
00:53:14 -Na konec jako překvapení?
-Jako překvapení velký.
00:53:17 Dobře. A už chcete vědět, kdo tam je za tou stěnou?
00:53:21 Víte, jak to v Poště pro tebe chodí?
00:53:24 Že uvidíte, kdo si vás pozval. Pak se můžete rozhodnout,
00:53:27 jestli se chcete setkat.
-Ano. -Tak prosím, dívejte se.
00:53:47 Ahoj, Miluško. Tady Martin.
00:53:51 Já jsem si tě moc přál i Ondru vidět po tolika letech.
00:53:59 -Tak tos byl ty, Martine?
-No.
00:54:02 -My jsme si to říkali.
-Mysleli jste si to? -Hm.
00:54:04 Jak jsem to, Martine, se dozvěděla,
00:54:08 tak ti mně tady u srdce úplně takhle ťuklo.
00:54:12 A já říkám: Kluci, je to Martin.
00:54:17 -A pamatuješ se i na Tomáše?
-Ano, taky.
00:54:25 -Ale já jsem si přál hodně vidět vás. -No dobře.
00:54:29 Protože je to hrozně moc dlouho, co jsme se neviděli.
00:54:32 Moc hodně dlouho.
00:54:35 Přes 20 let.
00:54:38 Martin o vás moc hezky mluvil. Říkal, že vám říkal maminko.
00:54:43 -Nežárlil jste, Ondro?-Já jsem byl malej, já si to moc neto...
00:54:47 -Tohle si nepamatujete?
-Ne, ne, ne.
00:54:50 Když vás Martin zahlédl v reportáži, tak se úplně rozzářil.
00:54:53 -A stejně tak teď vy.
-Já úplně hořím.
00:54:58 Tak můžu nechat odstranit stěnu, která je mezi vámi?
00:55:01 -Ano, ano.
-Prosím, dejme ji pryč!
00:55:05 Prosím!
00:55:07 POTLESK
00:55:13 -Ahoj, Miluško.
-Ahoj, Martine.
00:55:17 -Jak se máš?
-Já ti to pak všecko povyprávím.
00:55:21 -Jo.-Teď mám problémy, protože jsem jako s hlavou...
00:55:25 -Nemocná?
-No, nemocná.
00:55:27 -Co se ti stalo?
-Ten mozek mi tak jako vypadl.
00:55:32 -Vypověděl službu?
-No.
00:55:35 Tak Ondra je doma se mnou a Tomáš má hospodářství.
00:55:40 To ti ukážu všecko. Maluje a je malířem.
00:55:45 -A má katalog, tak to ti taky dám.
-Jo.
00:55:48 -A slíbil, že v létě tam pojedeme.
-Jo. Dobře.
00:55:55 Tak tady už jste si všechno domluvili, vidím.
00:55:58 A pochopila jsem z toho, že se nevidíte naposledy,
00:56:01 že byste někdy Martina třeba přijeli navštívit?
00:56:04 -No určitě.
-Tak to je hezké, že se to povedlo,
00:56:07 že jste se potkali.
-To jo. -Tak moc mě těšilo.
00:56:10 -Přeju hodně zdraví.
-Já moc děkuju.
00:56:13 -Taky hodně zdraví.
-Taky, Martine.
00:56:16 -Ať se daří.
-Na shledanou, Ondřeji.
00:56:18 Mějte se hezky a můžete společně, prosím.
00:56:21 POTLESK
00:56:35 Dřív než se s vámi, milí diváci, rozloučím, prozradím vám,
00:56:38 koho tentokrát hledá pošťák Ondra.
00:57:06 Jména dalších hledaných jsou pro vás připravena na našich webových
00:57:09 a facebookových stránkách a také na stránkách časopisu TV magazín.
00:57:15 Přeju vám krásný zbytek večera a těším se na shledanou.
00:57:20 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2021
Nikola
Nikola je vzorná maminka čtyř malých chlapců. Když o nich mluví, svírá se jí hrdlo dojetím. Často přemýšlela o tom, proč ona sama nebyla nenahraditelným dítětem? Ale bohužel nebyla. Nikola to ví. Je velmi těžké přijmout takovou realitu. I když se racionálně snaží svůj těžký dětský život pochopit, stále v koutku duše doufá, že někomu chybí. Třeba své biologické matce, či snad otci nebo sourozencům? Věří, že alespoň vysvětlení, proč nežila ve své biologické rodině, jí pomůže se s minulostí vyrovnat. K rozhodnutí přijít do Pošty dlouho hledala odvahu.
Martin
Martin je klient sociálního zařízení. Nikdy nežil ve své rodině a od dětství vyrůstal v náhradních institucích pro osoby s menším či větším mentálním postižením. Navzdory prostředí a možnostem, kterých se Martinovi při výchově dostalo, vyrostl v dospělého muže, který se o sebe dokáže postarat. Je schopen pracovat, a dokonce pomáhat ostatním. Nabízí tak svému okolí víc, než se kdy dostalo jemu, a to je obdivuhodné. Přesto i Martin měl nějakou dobu v blízkosti ženu, které říkal „maminko“ a možná, že právě ona v něm probudila empatii k ostatním. Uplynulo několik desítek let, kdy Martin „svou Milušku"neviděl, a je zřejmé, že na ni ani nikdy nezapomene.
