Jiřina a Pavlína jsou dvě ženy ve středním věku. Obě by si po klikaté životní cestě zasloužily radost, klid a hezké prožitky. Každá však má své trápení a každá je dost statečná se mu postavit. Režie M. Dvořáček
00:00:43 Přeji vám krásný večer, milí diváci.
00:00:46 Lidská touha má obrovskou sílu. Žene nás dopředu a motivuje.
00:00:51 A dnes mimo jiné přivádí i hosty do Pošty pro tebe.
00:00:55 Držím jim palce, aby jejich touha byla naplněna.
00:00:57 Přeji vám krásný večer.
00:01:06 Jiřina nemá ráda lži.
00:01:08 Přesto je pravděpodobně slýchala celý život.
00:01:17 Dobrý den. Jmenuji se Jiřina a je mi 50 let.
00:01:20 Sice jsem se narodila v Praze, kde jsem tady do 18 let žila,
00:01:26 a v 90.letech jsem se přestěhovala na Šumavu.
00:01:29 Tady se mi narodily 2 dcery a překrásný 3 vnoučata.
00:01:35 Z toho tady 2 teda vnoučata mám - Jiřinku a Martínka.
00:01:40 A ještě máme Vojtíška.
00:01:43 Vedle mě sedí má dcera Aneta, která tohle všechno zrealizovala,
00:01:47 a proto jsme teď tady.
00:01:49 Mamka měla obrovský přání, který si hrozně moc přála,
00:01:53 ale měla strach se sem přihlásit, tak jsem ji musela přihlásit já.
00:02:02 Vždycky jsem se chtěla učit a být švadlenou,
00:02:06 ale bohužel mi to nevyšlo,
00:02:08 takže jsem se dala na obor řezník, řeznice.
00:02:12 Když jsem se přestěhovala v 90. letech, jak už jsem o tom mluvila,
00:02:16 na tu Šumavu, tak tady jiná práce nebyla,
00:02:22 takže jsem vlastně skončila, dělala jsem pěstební práce v lese
00:02:27 a tuto práci jsem vykonávala po dobu 20 let.
00:02:32 Když jsem se sem nastěhovala do Strašína,
00:02:34 tak se mi narodila vnoučata a chtěla jsem se jim věnovat,
00:02:38 takže jsem vlastně změnila tuto práci
00:02:41 a nastoupila jsem v penzionu Splněný sen.
00:02:50 Se svým současným životem jsem velice spokojená,
00:02:53 ale jedno přání mám přece. Proto chodím se k Panence Marii
00:02:58 a snad se mi to přání jednou splní.
00:03:06 Přivítejte Jiřinku a její dceru Evu!
00:03:12 -Dobrý večer, Jiřinko.
-Dobrý večer. -Vítám vás.
00:03:15 -Dobrý večer, Evo. -Dobrý večer.
-Prosím, posaďte se.
00:03:24 Jsem moc ráda, že jste tady. My musíme vysvětlit,
00:03:28 protože máte tady jiný doprovod, než jste původně avizovala.
00:03:31 Nám psala vaše dcera Aneta a viděli jsme ji v reportáži,
00:03:34 a teď tady máme Evu, která je podobná Anetě hodně,
00:03:37 musím říct. Cože jste tady vy, Evo?
00:03:41 Abych mamku podržela, aby tady nebyla úplně sama.
00:03:44 A sestře onemocněl malej, tak nemohl přijet.
00:03:47 -Taková její podpora.
-A myslím, že to přání vaší maminky
00:03:52 sdílíte obě dvě holky. -Určitě.
-Takže jste tady správně.
00:03:55 -A vy jste ráda, že tady dceru máte. -Určitě, určitě.
00:03:58 Kromě dcery vás sem ještě doprovodili, tam vidím Jiřinku,
00:04:01 kterou jsme viděli v reportáži, koho tam ještě máme?
00:04:04 Máme tam Vojtíška a švagrovou.
00:04:08 Dobrý večer! Ahoj!
00:04:10 Jiřinko, jaké je to vaše přání?
00:04:13 Moje přání je vlastně najít maminku.
00:04:16 Já jsem se v 15 letech dozvěděla, že maminka vlastně není moje.
00:04:23 Dozvěděla jsem se to ve škole,
00:04:26 kde se vlastně občanský průkazy rozdávaly,
00:04:29 takže rodiče mi dali rodný list, nezkoumala jsem to.
00:04:34 A já jsem byla vzpurnější a řekla jsem,
00:04:38 že nebudu psát jméno jako Hana, ale že moje maminka je Eva.
00:04:45 Takže ta paní od tý policie mi řekla,
00:04:49 že musím napsat to, co je daný v tom rodným listě.
00:04:54 Samozřejmě opět jsem tvrdila, že ne.
00:04:59 Tak paní řekla, že musíme dojít s rodičema na Prahu 8,
00:05:04 kde se to tam bude muset nějakým způsobem vyřešit.
00:05:08 Přišla jsem domů a tam jsem to tý mamince řekla.
00:05:12 A maminka řekla, že si musím počkat na otce.
00:05:17 Jaká byla ta rodina, v které jste teda vyrůstala? Maminka Eva?
00:05:21 -Maminka Eva. -Táta?
-Táta a dva sourozenci.
00:05:25 -Mladší? -Mladší.
-Kluci, nebo holky?
00:05:27 Byli to kluci.
00:05:30 Vy jste teda v 15 letech se dozvěděla,
00:05:33 že je všechno jinak než jak jste si myslela do té doby?
00:05:36 Táta vám to tehdy nějak vysvětlil, nebo co vám řekl?
00:05:39 No, otec přišel domů a říká mi, že mě maminka nechtěla,
00:05:46 že mě odhodila, že on si mě vzal do svý péče
00:05:52 a že se o mě starala vlastně tahle maminka
00:05:55 a že to je pro mě maminka a bude.
00:05:58 Jo, že jsem měla... Že ať radši nepátrám.
00:06:04 Nechtěl mi to vysvětlit. Nikdy jsme se o tom doma nebavili.
00:06:08 A od té doby vlastně já jsem začala mít takovou tu touhu
00:06:12 tu maminku najít. Hledala jsem všemi způsoby.
00:06:16 Nepovedlo se mi to.
00:06:18 Vy když o ní mluvíte, tak z vás cítím takovou jako něhu.
00:06:21 Necítím z vás, že byste měla vztek na mámu,
00:06:25 která vás odložila. Uvěřila jste těm informacím, co vám říkal táta?
00:06:30 Neuvěřila jsem. Furt jsem si říkala,
00:06:33 že jeden na druhýho hází špínu v tý chvíli,
00:06:38 že to určitě tak nebude.
00:06:41 Takže to, co jsem se tak nějak zběžně dozvídala,
00:06:44 tak jedna strana mi řekla, že maminka byla bezvadná, hodná
00:06:48 a měla to manželství hodně těžký s mým otcem,
00:06:52 že tam byl opravdu hrozně ošklivej rozsudek,
00:06:55 kdy vlastně zřejmě to dopadlo tak, že jsem s tou maminkou nezůstala.
00:07:00 A že jí zakázali, myslíte, i nějaký kontakt s vámi?
00:07:03 Nebo táta, že to zakazoval?
00:07:06 Určitě. Myslím si, že ten otec v to měl hodně vinu.
00:07:12 Evo, kdy vy jste se dozvěděla o tomhle příběhu vaší maminky?
00:07:15 O tom, že vlastně má maminku, kterou nezná.
00:07:19 No tak asi až někdy ve 14 nebo v 15 letech,
00:07:23 protože mamka nám asi nechtěla motat hlavu tím,
00:07:26 že to není naše babička nebo něco. A samozřejmě jsme ji měly rády,
00:07:31 braly jsme ji jako babičku. Ona byla teda skvělá, vždycky úžasná,
00:07:33 vždycky babičkou teda zůstane.
00:07:36 Určitě nikdy nebudu říkat, že byla zlá nebo to.
00:07:39 A to jsem se vlastně víceméně dozvěděla,
00:07:43 když jsem jezdila za dědou.
00:07:46 Tak tam jsem se to dozvěděla.
00:07:49 Tak jsem se mamky zeptala a mamka to teda přiznala,
00:07:52 že to tak je, že nám nechtěla motat hlavu, abychom nějak
00:07:55 neodsoudily babičku nebo něco. No a taky hledali jsme ji
00:07:58 všemi způsoby, a najít jsme ji nemohly.
00:08:02 Jaký vy teď máte vztah se svým otcem?
00:08:06 Paní Ester, co bych vám řekla? To je snad asi do jiného pořadu.
00:08:11 Já s otcem nehovořím už asi 5 let.
00:08:17 My jsme se rozešli hrozně ve zlým
00:08:20 a nechala bych si to pro sebe, protože je to hodně smutný.
00:08:25 -Ano? -Moc smutný.
-Souvisí to s tím, že vám lhal,
00:08:28 nebo s tím, že jste třeba nemohla být se svojí maminkou.
00:08:31 To je kapka v moři, to lhaní jeho. Na to jsme byli jako zvyklí,
00:08:34 což si hodně vymýšlel. Na to jsme furt byli zvyklí jako děti.
00:08:38 Ale mně ublížil jednou věcí a to jako...
00:08:42 -To není potřeba asi tady otvírat.
-Nechci o tom hovořit.
00:08:46 Říkám, že fakt by to bylo úplně do jiného pořadu.
00:08:50 Dá se tedy říct, že třeba s tou vaší nevlastní maminkou
00:08:53 jste měla bližší vztah nebo bližší kontakt než s tátou? -Určitě.
00:08:56 Postarala se o mě, protože jí vlastně bylo...
00:08:59 Zase to vím opět z doslechu, nevím, třeba mi to řekne mamina,
00:09:03 jestli by tam byla. Slyšela jsem, že jí bylo 17 let,
00:09:08 když se o mě začala starat, a mně byly necelý 3 roky.
00:09:11 Aha.
00:09:14 Takže už jenom proto, že...
00:09:16 -Takže mezi vámi byl rozdíl jenom 14 let? -Ano.
00:09:20 -A žije ještě? -Nežije, umřela. Je tomu asi 11 let.
00:09:25 Takže nechtěla jsem to, ale říkala jsem si,
00:09:30 že teď už jí tím neublížím.
00:09:32 Pátráte od 15 let. Já věřím tomu, že teď jste u cíle.
00:09:36 Moc bych vám přála, aby se to povedlo.
00:09:39 Dozvíme se teď, jestli pošťák Ondra našel pro vás vaši maminku.
00:09:43 Prosím.
00:09:50 Aneto a Jiřino, o vaší babičce, respektive mamince
00:09:55 se mi podařilo zjistit, že dlouhá léta žila v zahraničí.
00:09:58 Tak jsem uveřejnil výzvu a díky tomu už na paní Hanu mám
00:10:01 telefonní číslo a také ubezpečení, že čeká na můj telefonát.
00:10:06 Tak pojďme zavolat.
00:10:14 TELEFON VYZVÁNÍ
00:10:23 -Prosím. -Dobrý den, paní Hano. U telefonu je pošťák Ondra,
00:10:26 Česká televize, pořad Pošta pro tebe. Jak se máte? -Dobrý den.
00:10:31 -Mám se dobře. -A kde momentálně jste? V Čechách nebo v zahraničí?
00:10:35 Ne, já jsem v zahraničí u bratra v Německu.
00:10:40 V Německu. Paní Hano, vy víte, že vás hledáme v Poště pro tebe.
00:10:46 -Ano. -Já vám musím položit kontrolní otázku, která zní,
00:10:49 zdali jste žila kdysi dávno v Libni v Praze.
00:10:56 -Já jsem vám špatně teď rozuměla.
-Jestli jste někdy žila v Praze?
00:11:01 -Žila do 45 let.
-Do 45 let.
00:11:04 Tak paní Hano, jste to opravdu vy. A teď na vás mám otázku.
00:11:09 Tušíte, kdo vás může hledat?
00:11:12 No, tuším, že by mě mohla hledat Jiřinka Bláhová nebo můj bratr.
00:11:18 -A Jiřinka Bláhová je kdo?
-To byla moje dcera.
00:11:25 -A nejste v kontaktu?
-Nejsem v kontaktu, ne.
00:11:30 Co se stalo?
00:11:34 Nic se nestalo. My jsme se takhle dohodli s manželem.
00:11:39 Měla byste radost, kdyby tam Jiřinka byla?
00:11:42 Měla.
00:11:44 Dobře. Paní Hanko, poslední otázka na vás.
00:11:48 Zvládnete přijet k nám do studia do Prahy?
00:11:52 Ano.
00:11:55 -Ubezpečujete mě, že přijedete?
-Ano.
00:11:58 -My se na vás budeme moc těšit.
-Ale nevím tu adresu.
00:12:03 To už je to nejmenší. Tu adresu já vám bez problémů potom dám.
00:12:07 -Dobře. -Každopádně se na vás budeme moc těšit.
00:12:10 Děkuju vám, že jste byla ochotna se mnou takhle telefonovat
00:12:14 na dálku a budeme se těšit, že se uvidíme ve studiu. Ano?
00:12:18 -Ano, děkuju. Na shledanou.
-Mějte se krásně, na shledanou.
00:12:23 Na shledanou.
00:12:26 Tak jste to slyšeli. Paní Hanka mě ubezpečila, že do studia přijede,
00:12:30 takže se uvidíme všichni tam. Mějte se krásně.
00:12:45 Já nevím, co na to mám říct. Nevím.
00:12:49 Že si vzpomněla.
00:12:52 Bylo to pro vás silné, když řekla vaše jméno?
00:12:58 Vy to máte tak jako dávkované po částech, protože jsem doufala,
00:13:01 věřila, že ji uvidíte. Jenom jste slyšela hlas.
00:13:05 Nicméně vaše maminka slíbila, že dorazí.
00:13:09 Já doufám, že tady bude. Teď vidím, jak se pevně držíte,
00:13:12 a mám otázku, jestli už třeba Evu neposadíme do publika,
00:13:15 abyste tady mohla být sama, pokud maminka přijde,
00:13:18 aby tady měla opravdu jenom vás na té sedačce. Ale řekněte si.
00:13:21 -Zvládnete to sama?
-Zvládnu to.
00:13:26 Tak, Evo, díky moc za podporu.
00:13:28 Zůstaňte určitě tam blízko u své rodiny.
00:13:32 Já hlavně teď doufám, že tady bude ta vaše maminka,
00:13:35 protože přece jenom z Německa je to trošku z ruky.
00:13:38 Ale já věřím, že když to slíbila Ondrovi, že tady bude.
00:13:40 -Moc vám držím palce.
-Děkuju. -Držte se.
00:13:49 Ondro, já moc děkuju.
00:13:51 Mám velikou radost, že se ti podařilo najít paní Hanku,
00:13:54 i když jsme ji zatím slyšeli jenom v telefonu.
00:13:56 Tak já doufám, že i když to měla daleko, že je tady.
00:13:59 -Jak to dopadlo? -Paní Hana svůj slib dodržela a je tady.
00:14:04 Děkuju.
00:14:14 -Já vás toho takhle zbavím. Dobrý večer.-Dobrý večer.
00:14:17 Prosím.
00:14:19 -Dobrý večer, Hanko.-Dobrý večer.
-Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:14:28 Mám moc velkou radost z toho, že jste tady.
00:14:30 Neviděli jsme vás v reportáži, jenom jsme slyšeli váš hlas,
00:14:34 tak o to jsem radši, že vás teď můžeme vidět.
00:14:37 -Ano. -Pošťák Ondra vás zachytil v Německu?
00:14:41 Ne, v Čechách. Já už jsem se přestěhovala.
00:14:44 Ale když vám telefonoval, tak jste byla u bratra zrovna v zahraničí.
00:14:47 Já jsem byla v zahraničí. Ne u bratra, u mýho syna.
00:14:52 Aha, u syna jste byla. Takže vy máte rodinu
00:14:55 částečně v Německu, nebo jste tam žila nějakou dobu?
00:14:58 -Já jsem tam žila 30 let.
-30 let jste žila v Německu?
00:15:01 A teprve teď vloni jsem se sem přestěhovala do Čech zpátky.
00:15:05 -Manžel umřel.
-Vy jste měla v Německu manžela?
00:15:08 Já jsem vdova, no. Tak syn tam vyštudoval doktorát,
00:15:12 takže jsem se vrátila. Syn tam teda pochopitelně zůstal.
00:15:17 A máte syna jenom, nebo máte více dětí?
00:15:20 Mám dceru.
00:15:24 -A ta žije tady v Česku?
-Ta žije v Česku, ano.
00:15:28 -Jakou práci jste dělala?
-No, různou.
00:15:31 Já byla nejdřív v domácnosti teda.
00:15:34 Tam se těžko sháněla v mým věku teda už práce.
00:15:39 Už jsem byla poměrně stará a tam se ty poměry jako zhoršily.
00:15:45 No tak jsem vypomáhala různě.
00:15:49 Jako prodavačka jsem byla i. No ale vždycky jenom chvíli.
00:15:55 Pak jsem tam měla syna. Ten když marodil nebo tak,
00:15:59 tak tam žádný takovýhle péče... To si někoho musíte zaplatit.
00:16:06 Takže tam byly tyhle problémy.
00:16:09 Potom jsem chodila ošetřovat staré lidi do bytů.
00:16:13 Aha.
00:16:16 -To byla asi náročná práce.
-Byla to náročná,
00:16:19 protože syn začal študovat, financí bylo málo,
00:16:24 takže já měla dvě zaměstnání. Tak jsem chodila ještě právě to.
00:16:29 No já tam pracovala prakticky do 65...
00:16:36 Do 70 let jsem tam pracovala.
00:16:41 Tak to jste se musela hodně snažit a ohánět.
00:16:44 Vy jste říkala, že tady v Česku máte další dceru.
00:16:47 Ta zůstala, když jste se odstěhovala do Německa, tady?
00:16:50 -Ta už jako byla provdaná.
-Aha. Vy jste se odstěhovala,
00:16:53 když ona už byla dospělá?
-Ano, já už jako v pozdějším věku
00:16:58 jsem se tam stěhovala.
00:17:01 -Tak a kdo si myslíte, že vás může... -Prosím?
00:17:04 Kdo si myslíte, že vás může hledat tady v Poště pro tebe?
00:17:07 Vy jste říkala už něco do telefonu.
00:17:10 To je takových 15 let, co jsem potkala bejvalýho manžela
00:17:14 a ptala jsem se na Jiřinku Bláhovou.
00:17:20 Co s ní je. On mně ji nikdy nechtěl ukázat teda.
00:17:25 A on mně řekl, že mě shání,
00:17:28 ale že mně neřekne, jak se jmenuje jako provdaná,
00:17:32 a že ji provdal někam do jižních Čech.
00:17:35 Jelikož jsem se tady nemohla zdržovat,
00:17:38 protože jsem pracovala v Německu a měla jsem tam syna,
00:17:42 takže jsem tady byla vždycky jenom takových pár dní
00:17:45 a zase jsem musela odcestovat.
00:17:48 A on mně nikdy nechtěl jako dát na ni kontakt.
00:17:53 -A vy jste byli manželé s tím jejím otcem? -Jistě. Ano.
00:17:57 A jak dlouho jste byly spolu s tou vaší dcerou?
00:18:01 Kolik jí bylo, když jste se rozvedli?
00:18:05 No, dceři... Dcera byla z prvního manželství.
00:18:08 -Myslím, kolik bylo té Jiřince, když jste se rozvedli? -2 roky.
00:18:12 A to byl důvod, protože on mě podváděl s jinejma
00:18:17 a on přivedl někoho do jinýho stavu.
00:18:22 No a byl ke mně jako sprostej a surovej,
00:18:27 ani mě jako do svého bytu jako nepřihlásil.
00:18:31 A já jsem jako neměla nárok na bydlení
00:18:35 a já musela opustit ten byt.
00:18:37 Ale já jsem ho opustila i s tou Jiřinkou.
00:18:40 -Kam jste šla?
-No právě vám to chci říct,
00:18:42 protože maminka mně umřela, já neměla žádný bydlení.
00:18:46 Tak mě vzala kamarádka.
00:18:50 A on mi tam chodil pan Bláha dělat scény.
00:18:53 Ona mi řekla, že mě tam takhle nenechá,
00:18:56 takovou ostudu. On si chtěl tu Jiřinku nechat.
00:19:03 Tak nakonec teda jsem musela,
00:19:06 protože jsem já neměla bytový podmínky,
00:19:09 teď jsem měla tu dceru osmiletou, takže se to udělalo,
00:19:13 že jako bude ve výchově toho otce prozatímně s tím,
00:19:19 že ji budu vídávat a tak, ale nikdy k tomu nedošlo.
00:19:24 Jak se stalo, že jste se nemohly vídat?
00:19:26 Snažila jste se navštěvovat Jiřinku?
00:19:28 Já jsem se snažila, a vždycky byla zapřena.
00:19:32 -Nikdy jste se k ní už nedostala?
-Ne, ne. Nikdy.
00:19:36 -On mi pořád vyhrožoval.
-Bála jste se ho?
00:19:39 Já jsem se ho bála, protože jako byl od rány.
00:19:47 -Ano?
-No.
00:19:49 -Pamatujete si narozeniny Jiřinky?
-Jo, 23. května.
00:19:56 To já jako mám za to...
00:19:59 Ale nebyla možnost se k ní jako dostat.
00:20:03 Vaše děti o ní věděly? Ta vaše starší dcera si na ni pamatovala?
00:20:06 No jistě. Vždyť jí bylo 8 let, když se narodila Jiřinka.
00:20:13 A ten syn se vám potom narodil až v dalším vztahu teda?
00:20:16 No, to je právě to, no.
00:20:21 To byl samej podvod na mě, no.
00:20:27 Hanko, vy už se dozvíte, jestli ten váš tip, mám z vás pocit,
00:20:31 že to je skoro jediný, nebo že to je vaše jediné přání, které máte,
00:20:35 aby za tou stěnou byla vaše dcera. Je to tak?
00:20:37 Ano.
00:20:39 Tak už se dozvíte, jestli to vaše přání bude splněno.
00:20:42 Dívejte se na naši obrazovku.
00:21:00 Dobrý večer. Jmenuji se Jiřina a jsem opravdu vaše dcera.
00:21:06 Pozvala jsem si vás do Pošty, do tohoto pořadu,
00:21:09 protože jsem od dětství toužila po tom vás poznat.
00:21:15 Od svých 15 let jsem se vás snažila najít.
00:21:20 A hrozně bych byla ráda, kdybychom se mohli sejít
00:21:25 a popovídat si, pokud byste o to stála.
00:21:35 Hanko, co řeknete, Jiřince?
00:21:38 -Já mám mluvit do tý obrazovky?
-Teď můžete.
00:21:42 Já jsem ráda, že jsem tě viděla a poznala jako,
00:21:46 protože jsem tu možnost neměla.
00:21:50 Ale myslela jsem na tebe.
00:21:52 Děkuju. Já taky.
00:21:56 Hanko, poslední otázka na vás.
00:21:58 -Chcete se setkat se svou dcerou osobně? -Ano.
00:22:01 Prosím, dejme stěnu pryč.
00:22:16 Ahoj, mamko.
00:22:19 Moc jsi mi chyběla.
00:22:22 -Jsi ráda?
-Ano.
00:22:28 -No jsem.
-Budeme držet spolu.
00:22:32 -To jsem ráda.
-Já taky.
00:22:34 Prosím, Hanko, ještě se nám otočte, ať na vás vidíme na obě dvě.
00:22:42 Tak co na to říkáte?
00:22:44 Bylo tomu bráněno, abyste se mohly vidět dřív.
00:22:47 Co myslíte, Hanko? Budou chtít i vaše děti,
00:22:50 váš syn a dcera se setkat s Jiřinkou? -Jo.
00:22:52 -Být v kontaktu?
-Určitě.
00:22:55 -Vy taky určitě budete ráda za sourozence. -Určitě, určitě.
00:22:59 Já každýho přivítám.
00:23:01 Velké poděkování patří Evě, patří i Anetě domů,
00:23:05 protože to jsou dcery Jiřinky, které pomohly hodně mamince.
00:23:10 -Jsi prababičkou.
-Jo?
00:23:13 -To jsou tvoje pravnoučata.
-Fakt?
00:23:24 O některých životních situacích nechceme někdy ani přemýšlet,
00:23:28 natož abychom připustili, že nás mohou potkat.
00:23:31 Ani Pavlína si svůj stávající život neplánovala.
00:23:39 Dobrý den. Jmenuju se Pavlína, bydlím s přítelem
00:23:43 a s dvěma mladšíma synama ve Zlíně.
00:23:47 Celkem mám 5 dětí. 3 starší už bydlí mimo domov,
00:23:50 ale stýkáme se, jsme v kontaktu. A toto je Kamínka.
00:23:55 A jelikož to není znát... Kami, nahoru, pojď!
00:23:59 Jelikož to není znát, tak mám zbytky zraku
00:24:02 a Kamínka je můj vodící pejsek.
00:24:04 A i když mám zbytky zraku, tak nezahálím
00:24:07 a ještě co mi síly stačí a oči můžou,
00:24:10 tak chvilkama pletu, sem tam háčkuju.
00:24:14 Není to nic moc, ale zabavím se.
00:24:18 Původně jsem vystudovaná zahradní architektka
00:24:22 na Mendlově univerzitě v Brně, na fakultě v Lednici.
00:24:27 Mimochodem krásný areál, krásný město, krásný zámek.
00:24:33 Práce mě bavila, moc mě bavila, i jsem se ji nějakou dobu věnovala,
00:24:37 ale když jsem před 4 roky začala přicházet o zrak,
00:24:41 tak jsem musela tuto práci opustit.
00:24:44 Hodně moc mi chybí zahrádka, chybí mi ta zeleň a ta příroda,
00:24:50 tak aspoň to pletení mi zůstalo.
00:24:53 I když jsem předtím, když jsem viděla,
00:24:56 zvládala práci v kuchyni a v domácnosti úplně v pohodě,
00:25:00 teď je to teda problém. Musela jsem si zvyknout,
00:25:02 kde je co uspořádané. Nesmí mi nikdo nic změnit.
00:25:06 Žádný hrnečky. Musí být hrnečky tady, skleničky mezi tím,
00:25:09 aby člověk věděl, kde pro co má sáhnout.
00:25:12 Dneska už to zvládnu tak, že zvládnu i schovat nádobí,
00:25:17 když se podaří a nic se nerozbije.
00:25:21 Takže už to jakože jde. To zvládneme.
00:25:24 Dokonce si zvládnu i uvařit kafe.
00:25:28 PŘÍSTROJ PÍSKÁ, KDYŽ JE HRNEK PLNÝ
00:25:33 A ještě mám pomocníky. Mám označené kořenky,
00:25:36 mouky, cukry, soli v Braillově písmu.
00:25:40 Tady je majoránka.
00:25:46 Kami, podej. Podej!
00:25:50 Tak, šikovná. Šikovná jsi, šikovná.
00:25:54 Jsem strašně ráda, že mám Kamínku, vodícího pejska.
00:25:57 To je moje přítelkyně a kamarádka a hlavně obrovskej pomocník.
00:26:02 To jsem šťastná. Akorát jediný, co mi chybí,
00:26:04 tak je to, že nemůžu nikam do práce a mezi lidi.
00:26:08 Do města jdu, z kamarádkama jdeme, ale do práce nesmím.
00:26:11 Nikde není místo pro nevidomého.
00:26:14 Tak, Kamínko, jdi! Převeď chodník.
00:26:20 Šikovná. A doleva půjdeme. Šikovná.
00:26:25 Do doby, než jsem přišla o zrak, než se mi obrátil život naruby,
00:26:30 tak jsem si vůbec nedovedla představit,
00:26:33 kolik lidí je potřeba,
00:26:36 abyste nastartovali znovu svůj život
00:26:38 a znovu mohli fungovat jako zdravý člověk.
00:26:41 Tak doufám, že se s těmi lidmi potkám v Poště pro tebe.
00:26:49 Přivítejte Pavlínu i Kami!
00:26:53 Jdi vpřed!
00:26:56 -Stůj!
-Dobrý večer.
00:26:58 -Dobrý večer.
-Dobrý večer, Pavlíno. Vítám vás.
00:27:01 Pojď, schod, pojď.
00:27:06 Kami je rozptýlená studiem asi trošku.
00:27:10 Místo, místečko.
00:27:13 Tak. Sedni!
00:27:18 -Jsi šikovná.
-Nejdřív si to musí prohlédnout,
00:27:21 kdo tady všechno je. Dobrý večer ještě jednou, Pavlíno.
00:27:24 Vítám moc i Kami. Měla jste někdy předtím pejska?
00:27:27 Já jsem měla vždycky pejska, ale jak já říkám,
00:27:30 člověk toho pejska miluje, má ho strašně rád jako člena rodiny,
00:27:34 ale tohle toto, to je prostě přítelkyně v jednom.
00:27:38 -Je to mnohem intenzivnější vztah?
-Je, je, opravdu je.
00:27:42 Vy opravdu matete. Já bych na vás nikdy nepoznala, že máte problémy
00:27:45 se zrakem. -Já mám koncentrické zúžení zorného pole.
00:27:49 Takže vidím jakoby jenom trubice.
00:27:53 Takové trubicovité vidění mám a ještě ne úplně ostré.
00:27:57 Takže já nemám ani poničenou rohovku, ani sítnici,
00:28:00 ale mám poničený zrakový nerv z mozku do oka.
00:28:04 -Takže tak.
-A je to teda progresivní,
00:28:07 jestli jsem pochopila dobře z toho medailonku.-Jo, jo, horší se to.
00:28:10 Prognóza jako, že by se to dalo nějak vyléčit, zatím ne.
00:28:16 To musí být hrozně těžké, když taková situace nastane.
00:28:19 Jak k tomu vlastně došlo u vás? Měla jste nějaké potíže odmalinka?
00:28:22 Ne, po mozkových příhodách. Ale tím, že to šlo takhle postupně
00:28:26 nebo jde postupně, tak si člověk zvykne.
00:28:30 Ale musíte mít kolem sebe ty správný lidi.
00:28:34 Pokud na to člověk zůstane sám, tak asi to jako těžko zvládá.
00:28:37 Ale fakt říkám: Mám kolem sebe lidi, mám přítele úžasného,
00:28:40 který mě hodně podržel, mám kamarádku, lidi z Tyfloservisu,
00:28:44 mám lidi, kteří mi Kamínku vycvičili, takže...
00:28:49 A když jste překonala ty mozkové příhody,
00:28:52 tak to vypadalo, že budete bez následků,
00:28:54 nebo už tehdy jste měla nějaké potíže s očima?
00:28:56 Ne. Já mám slabší levou stranu, ale nevím, jestli ty oči
00:29:00 už tenkrát byly, ale já jsem si to nějak nepřipouštěla.
00:29:04 Až právě přítel mi potom říká: Ty jdeš a jako narážíš do mě.
00:29:07 Já říkám: Já tě nevidím. Potom jsem změnila pana doktora
00:29:10 očního a tam se teda na to přišlo, že nemám skoro žádné zorné pole,
00:29:14 že vlastně kolem sebe nic nevidím. Proto jdu a narazím do dveří,
00:29:17 když si je otevřu míň, nebo do skříně. Takže tam se potom
00:29:21 na to přišlo, jakože invalidní důchod a vodící pes a hotovo.
00:29:25 Jak jste to zvládla, že jste to takhle jako zpracovala?
00:29:28 To asi potřebuje nějaký čas, aby to člověk vůbec přijal.
00:29:30 Špatně jsem to zvládla, špatně. Dokonce jsem doma na počítači
00:29:33 hledala ústav pro nevidomé, kam bych jakože,
00:29:37 ale zvládla jsem to díky partnerovi, protože ten je úžasný
00:29:40 a takovou podporu já v něm mám, že díky němu.
00:29:44 -To je úžasný.
-Fakt díky němu.
00:29:46 Úžasný člověk.
00:29:51 Vás sem váš partner Martin doprovodil. Dobrý den.
00:29:53 -Dobrý den.
-Vítám vás.
00:30:00 -Jak dlouho jste vy dva spolu?
-10 let.
00:30:03 To znamená, že vy jste se spolu seznámili,
00:30:06 když Pavlína byla ještě bez potíží?
-Ještě plná síly
00:30:09 a nic nenaznačovalo tomu, že by měla nějaké problémy.
00:30:13 Jak se chovali ostatní lidi kolem?
00:30:15 V Martinovi jste měla oporu, ale co třeba přátelé, kolegové?
00:30:20 -Přátelé? Těch mi moc nezůstalo.
-Ne? -Ne.
00:30:24 Těch mi fakt moc nezůstalo. Nevím, jestli je to tím, že neví,
00:30:27 jak se ke mně zachovat, a nebo se stydí,
00:30:30 že by šli s člověkem, který prostě má nějaký handicap.
00:30:33 To nevím. Zůstala mi kamarádka, která měla syna handicapovaného,
00:30:36 tak ta jakože jo, ta jezdí.
00:30:39 No a jinak kamarádku jsem si našla, nebo mně byla najita
00:30:43 přes Tyfloservis, úžasnou ženskou, super baba.
00:30:47 Taky tady přijde, jestli teda přijde. Ale je pozvaná.
00:30:50 A tu jste našla proto, že má podobné potíže jako vy.
00:30:53 Ano, ona vidí o trošičku víc jak já, ale úžasná ženská,
00:30:57 plná energie, super.
00:31:00 Teď je mistryní republiky ve střelbě na zvukové terče.
00:31:03 -Super ženská.-Takže z vás jsou nové kamarádky vlastně?
00:31:07 No. Teď to byla třetí Pastelka sbírka,
00:31:11 co jsme se poznaly? Třetí? Třetí.
00:31:14 Já jsem měla Kamínku chvilku, když jsme se poznaly.
00:31:17 Říkala jste, že je pro vás těžké, že nemůžete pracovat.
00:31:21 -No. -Je pravda, že z vás čiší spousta energie.
00:31:23 -No. -A to, co jste tam háčkovala, to je nádhera.
00:31:27 Já jsem sama skončila vždycky u řetízku. Já neumím nic.
00:31:30 Moje dcera sedmiletá je na tom líp než já. Obdivuju to moc.
00:31:33 Babička mě naučila hodně. Já jsem i vyšívala.
00:31:37 Na to vyšívání fakt už nevidím, takže to už jsem předala sestře
00:31:39 mladší, protože ta vyšívá. Ale tak pletení hladce, obratce,
00:31:43 nějaký vzorky, to už taky ne, ale hladce, obratce ponožky,
00:31:46 tak to ještě zvládnu.
00:31:48 Pavlíno, koho jste si pozvala do Pošty pro tebe?
00:31:51 Pozvala jsem si právě tu kamarádku, tu Evičku.
00:31:56 Pozvala jsem si slečnu z Tyfloservisu,
00:31:59 protože díky ní to všechno začalo a díky ní mám tady tu kamarádku.
00:32:03 A pozvala jsem si slečnu cvičitelku a paní vedoucí
00:32:07 ze střediska z Mathildy, který vlastně mi vycvičili
00:32:11 a tady mám od nich to nejlepší, co jsem mohla dostat.
00:32:15 -Proč jste si je pozvala?
-Protože si myslím, že člověk,
00:32:19 pokud se tady s takovým handicapem nesetká,
00:32:22 ať je to v rodině, nebo on sám, tak že vůbec neví,
00:32:26 kolik lidí se kolem něj motá a jak jim pomáhá.
00:32:32 Jak tomu člověku můžou pomoct, aby se znovu zařadil do života
00:32:35 a mohl fungovat jak zdravý člověk bez handicapu.
00:32:39 Ať je to obslužná péče doma, ať je to ven prostě všechno.
00:32:42 A to je díky tady těm lidem a jich je v republice málo.
00:32:46 -Jsou málo ocenění.-Málo ocenění a myslím, že by měli lidi vědět,
00:32:50 že takový někdo tady je, že se takhle může věnovat někomu.
00:32:53 Já jsem obdivovala, jak jste na těch kořenkách měla tu majoránku
00:32:57 napsanou Braillovým písmem.
-Braillovým písmem.
00:32:59 -To jste se naučila tak rychle?
-Ano, ano. Rychle ne. Rok.
00:33:02 Mně to přijde rychle, protože si myslím, že to je složité.
00:33:05 Rok mi to trvalo, než jsem se to naučila.
00:33:08 A další teda pomůcky, které jsou v domácnosti potřeba.
00:33:11 Mám hladinku, mám VPNku, která se používá na trolejbusy
00:33:15 nebo tramvaje. Ta vám to řekne, která to je linka.
00:33:18 Když se ztratím, tak mi to pomůže. Můžu si tím ozvučit semafory.
00:33:22 Nepotřebuju, abych se ptala lidí: Je tam zelená? Můžu jít?
00:33:25 Že mi klepou, pomalu, rychle. A když rychle, tak můžu jít.
00:33:28 Je spoustu pomůcek. Spoustu. Počítač mám ozvučený vlastně.
00:33:33 Takže jsem se ještě učila klávesnici poslepu všema deseti,
00:33:36 abych mohla dostat počítač.
00:33:38 Takže jo, je těch pomůcek moc. A pokud fakt člověk neví,
00:33:42 tak já jsem taky zírala, co všechno jako existuje pro to,
00:33:46 abych mohla normálně existovat a být trošku samostatná,
00:33:50 abych nebyla závislá pořád na někom.
00:33:53 Vy jste sama říkala, že někteří ti kamarádi zmizeli ze života.
00:33:56 Člověk asi přijde o dost věcí, přijde o zrak, přijde o zdraví.
00:34:00 Dá se ale říct i v takové situaci, že něco člověk najde nového
00:34:04 nebo získá nového?-Najde. Najde. Úplně se vám změní hodnoty totiž.
00:34:08 Úplně se změní. Zjistíte, že ten kamarád, co byl jakože kamarád,
00:34:12 tak zjistíte, že až takový kamarád nebyl.
00:34:15 Kdyby to byl opravdu kamarád, řekne: Tak jo, tak má handicap,
00:34:18 ale je stejná, protože člověk se nezmění tím, že přijde o oči.
00:34:22 PES HLASITĚ ZÍVÁ Prosím tě! Člověk se nezmění ve vnitru tím,
00:34:26 že o něco přišel nebo že má nějaký handicap.
00:34:30 Ale přišla jsem ke kamarádce, k lidem v Tyfloservisu,
00:34:33 přišla jsem tady ke kamarádce díky psovi.
00:34:37 Jako jo. Trošku to - jak říkám - prořídlo
00:34:41 a zůstali jenom ti dobří.
-Ti opravdoví? -Ti opravdoví.
00:34:45 Na co je mi 100 kamarádů, když tři čtvrtě je v uvozovkách kamarádů?
00:34:51 To radši jednu opravdovou přítelkyni, a hotovo.
00:34:54 To máte pravdu. Tak to určitě je.
00:34:57 Pavlíno, jsem moc ráda, že jste tady a moc ráda bych se potkala
00:35:00 i s těmi úžasnými dámami, které jste si pozvala.
00:35:03 -Já doufám, že přijdou.
-Dohromady kolik jich je?-Čtyři.
00:35:05 -Čtyři. Ta jedna kamarádka Eva.
-Ano.
00:35:08 -Potom paní z Tyfloservisu.
-Slečna z Tyfloservisu.
00:35:10 A ty dvě z Mathildy, co mám Kamínku od nich.
00:35:14 No tak uvidíme, jestli pro vás pošťák Ondra všechny našel.
00:35:17 Ono to asi nebylo tak složité pátrání, protože jste mu řekla,
00:35:20 kde je najde. -Já se hlavně bojím, která mě zbije první.
00:35:23 -Netuší, že si je zvete vy?
-Netuší. -Mluvila jste s nima?
00:35:26 Mluvila, protože s Evičkou chodíme každý týden na kafe.
00:35:29 A ta mi tenkrát volala a říkala: Mám příběh.
00:35:32 Já říkám: Co jsi provedla? Protože ona je fakt taková správňácká.
00:35:35 A ona: Nic, byl u mě pošťák Ondra. Já říkám: Nekecej!
00:35:39 Musíme jít na kafe. Tak jsme šly a teď mi to popisovala složitě,
00:35:42 jak to probíhalo. A teď jsme byly spolu v pondělí
00:35:45 a ona mi říkala: Příští týden v pondělí zase půjdeme na kafe.
00:35:47 Já říkám: Proč v pondělí? Vždycky chodíme ve čtvrtek.
00:35:49 Ne, musíme v pondělí, protože já budu po tom natáčení
00:35:52 a já ti řeknu, kdo tam teda byl. A já: Jo, tak super.
00:35:57 No, tak to netušila, že vám to řekne dřív.
00:36:00 Já se bojím, aby to kafe zítra nebojkotovala.
00:36:03 To je pravda. To vám držím palce. A podíváme se na reportáž.
00:36:06 -Podíváme.
-Tak prosím.
00:36:14 Pavlo, za malý okamžik vyrážím z Prahy na své cesty
00:36:18 za čtyřmi ženami - za Eliškou, za Hanou, za Lenkou a za Evou.
00:36:22 Tak mi držte palce, ať se mi jich podaří najít co nejvíc.
00:36:27 -Já nevím, jestli mě poznáte.
-Já vás poznávám.
00:36:29 Já jsem pošťák Ondra z České televize z pořadu Pošta pro tebe.
00:36:32 -Dobrý den.
-A asi hledám, Evičko, vás.
00:36:35 Jestli jste někdy třeba prodávala na tržnici ve Zlíně.
00:36:38 -Ano. -Tak tady máte pozvání do pořadu Pošta pro tebe.
00:36:43 -Děkuji.
-Máte radost, nebo nemáte radost?
00:36:47 No, já teď ani nevím, co mám.
00:36:51 -No tak máte v ruce pozvánku.
-Ano, to mám.
00:36:54 -Znáte ten pořad?
-Ano.
00:36:56 -Takže tušíte, že vás někdo hledá.
-Hm.
00:36:59 -Máte třeba nějaký tušení...
-Samozřejmě že nemám.
00:37:02 -Nemáte?
-Nemám. -Jak to?
00:37:05 Já znám strašnou spoustu lidí, takže já fakt nevím.
00:37:08 A chtěla byste se vy třeba s někým potkat?
00:37:12 Já s kým se chci potkat, toho potkávám.
00:37:16 Takže já úplně osobně nevím. Nevím.
00:37:21 -A zajímá vás, kdo vás hledá?
-Samozřejmě.
00:37:23 -Jako ženská jste zvědavá?
-No, nevím jestli jako ženská,
00:37:26 ale samozřejmě.-Tak jako člověk?
-Ano, dostala jsem pozvání,
00:37:29 tak samozřejmě ho přijímám.
-Přijímáte? -Ano.
00:37:32 -Znamená to, že přijedete? -Ano.
-Slyšel jsem, že pejsek je Lady.
00:37:36 Lady není, ona je Sabinka. To jen paní sousedka ji říká Lady.
00:37:39 -Ano, ano. A vezmete ji s sebou?
-Samozřejmě.
00:37:42 Tak my se na vás na obě dvě budeme těšit.
00:37:45 -Mějte se krásně, na shledanou.
-Děkuju.
00:37:47 -Doufám, že se za zhruba měsíc uvidíme.-Dobře, dobře.
00:37:50 Na shledanou. Ještě zamáváme do kamery. Na shledanou. -Ahoj.
00:37:53 -Eva.
-Ano.
00:37:56 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:37:58 Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:38:00 -Eliška, dobrý den.
-Eliško, velice mě těší.
00:38:03 Napřed kontrolní otázka. Věnujete se práci s vodícími psy?
00:38:06 -Ano.-Tady máte pozvání do Pošty pro tebe, které ale neplatí
00:38:09 jenom pro vás, ale ještě pro vaši kamarádku Hanku,
00:38:13 o které jsem se dozvěděl, že je na cestě do Bratislavy.
00:38:16 Takže mě odkázala na vás a řekla mi, že vy za ní
00:38:19 určitě přeberete tu pozvánku.
-Přeberu, přeberu.
00:38:22 A že určitě Hanka do televize přijde.
00:38:24 Ale teďka mi řekněte, kdo, si myslíte, že vás může hledat?
00:38:27 My s Hankou, bysme si tiply, že někdo jako z klientů,
00:38:32 protože vlastně máme společné jenom ty vodící psy.
00:38:36 Takže by to mohl být někdo z nich.
00:38:39 -Měly byste radost?
-Jo, určitě.
00:38:42 Poslední otázka. Hanka říkala, že přijde. A co vy?
00:38:46 -Přijdu. -Jo? -Jo. -Děkuju, mějte se krásně. Na shledanou.
00:38:49 -Díky. Nashle. -Eliška. Hanku jsme neviděli, ve studiu uvidíme.
00:38:55 Elišku mám, Hanku taky, Evu taky a zbývá poslední Lenka.
00:39:01 Ale protože jsem ji nenašel v práci,
00:39:04 tak jsem nucen ji zavolat. Tak ji pozveme po telefonu.
00:39:10 Tyfloservis. Prosím?
00:39:12 Dobrý den. Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe.
00:39:16 -Mluvím s Lenkou?
-Ano.
00:39:19 Lenko, já jsem velice rád, že jsem konečně dostihl.
00:39:23 Já už jsem za vámi byl ve Zlíně, kde jsem vás bohužel nenašel.
00:39:26 Vy asi pracujete hodně v terénu.
00:39:28 No, já jsem terénní sociální pracovník,
00:39:31 tak momentálně jsem teda mimo Zlín.
00:39:33 Tak to se omlouvám, že vás takhle ruším. Máte na mě aspoň minutku?
00:39:37 -Určitě, určitě.-Skvělý. Představte si, že vás někdo hledá
00:39:42 v pořadu Pošta pro tebe. Co na to říkáte?
00:39:45 -No to je hezké.
-Hezké? Tak to mám radost.
00:39:48 -A kdo myslíte, že by to mohl být?
-Netuším vůbec.
00:39:52 Netušíte. Lenko, můžu vám aspoň takhle na dálku předat pozvání
00:39:56 k nám do pořadu.
-Ano.
00:39:58 Tak to jste moc hodná. Zeptám se: Zajímá vás, kdo vás hledá?
00:40:03 -No, zajímá.
-Tak pokud to chcete vědět,
00:40:06 tak budete muset přijet. Co vy na to?
00:40:09 -Dobře. Tak já přijedu.
-My se na vás budeme moc těšit.
00:40:13 Děkuju, mějte se krásně a na shledanou.
00:40:16 -Šťastnou cestu až pojedete k nám do Prahy. -Děkuju, děkuju.
00:40:19 -Tak jo. Na shledanou, díky moc.
-Na shledanou.
00:40:25 Tak to dopadlo dobře, Lenka taky přijede. Moje práce skončila.
00:40:32 Ano, šikovný pošťák Ondra. Viděli jsme ale jenom Elišku a Evu.
00:40:36 Lenku jsme slyšeli, Hance to bylo vyřízeno.
00:40:40 To už jsme tu dlouho neměli, tolik hostů najednou.
00:40:43 Vy jste tady tak pořád říkala: No ty mi dají, ty mi dají.
00:40:45 -Ty mi dají, no. -Ale já si myslím, že je to hrozně hezký,
00:40:48 že jim chcete poděkovat.
-Já hlavně chci, aby věděli,
00:40:51 že takováhle organizace funguje, že takoví lidi jsou.
00:40:55 Opravdu je jich málo a jsou nedocenění, strašně nedocenění.
00:40:59 -A jsou hrozně důležití. -Jsou.
-Tak já jdu zjistit,
00:41:02 kdo všechno přišel. Doufám, že tady budou všechny.
00:41:05 -Tak tady počkejte s Kamínkou.
-Děkuju.
00:41:12 Ondro, díky moc. Já jsem říkala Pavlíně,
00:41:15 že už jsme tu dlouho neměli tolik hostů najednou.
00:41:18 A doufám, že tady všechny dámy jsou.
00:41:21 Ester, v tuto chvíli já ti zavolám pouze tři z nich,
00:41:26 a to Elišku, Hanu a Lenku.
00:41:30 Tak děkuju moc.
00:41:45 Dobrý večer, děkuju. Prosím.
00:41:51 -Dobrý večer, Eliško.
-Dobrý večer.
00:41:54 -Já vás toho napřed zbavím. Dobrý večer. -Dobrý večer.
00:41:59 -Dobrý večer. -Dobrý večer.
-Vy budete asi Hanka? -Ano.
00:42:02 -Ester. Moc mě těší. Prosím.
-Děkuju vám.
00:42:06 -A vy budete Lenka? -Ano.
-Dobrý večer. Ester, moc mě těší.
00:42:09 Prosím, posaďte se.
00:42:16 Tak a vítám samozřejmě i vaše krásné pejsky.
00:42:19 -Jak se jmenujou?
-Tohle je Zara, tohle je Vikinka.
00:42:24 A to je všechno.
00:42:26 Tak já se asi hned zeptám, protože jste tady tři.
00:42:28 Eliška s Lenkou věděly, že jsou pozvány obě dvě.
00:42:31 Lenka nevím, jestli tušila, že je pozvána ještě s dalšími?
00:42:34 -Tušila. My se totiž známe.
-Znáte se společně?
00:42:37 -Co vás spojuje?
-Naše práce nás spojuje.
00:42:42 Spojuje nás práce, kterou děláme rády a děláme ji pro lidi,
00:42:47 které taky máme rádi. A jsou to lidi, kteří naši práci potřebujou.
00:42:51 To znamená lidi, kteří prostě hůř vidí na ten svět.
00:42:54 Někteří vůbec nevidí. Prostě pro nevidomé a slabozraké.
00:42:58 To je velmi důležitá a záslužná práce.
00:43:02 Díky vám. Vy se věnujete výcviku vodících psů?
00:43:05 -Proto jste přišly s pejsky?
-Ano.
00:43:08 Jak jste se k té práci dostaly a vůbec k tomu, že pečujete,
00:43:12 pomáháte nevidomým nebo lidem, kteří mají potíže se zrakem?
00:43:18 Já jsem třeba od 14 let, jako když jsem byla malá,
00:43:21 chtěla cvičit vodící psy
00:43:24 a tak jsem nějakým způsobem se k tomu i dostala.
00:43:28 Znala jste třeba v té době někoho, kdo využíval vodícího psa?
00:43:32 Znala jsem ve městě jednu paní, která tam s ním jako chodila...
00:43:36 -Neměla jste teda ve své blízkosti někoho?-Jakoby já jsem jí vídala,
00:43:40 občas jsem ji vídala.-Ale že by byl někdo u vás přímo v rodině,
00:43:42 že by člověk k tomu takhle došel, ne?
00:43:46 To je úžasné, že jste si zvolila takovou profesi.
00:43:49 -Jak to bylo u vás, Hanko?
-V naší rodině
00:43:53 ze strany mojí mámy je většina kantorů, učitelů
00:43:57 a mě to tam taky tak směřovalo v té naší rodině.
00:44:02 Jakože učit. Já jsem se maličko ohlížela po speciální pedagogice.
00:44:07 No ale jelikož jsem od dětství vyrůstala spíš v psích boudách,
00:44:11 tak...-Vážně? -Tak mě to nakonec zaválo spíš k těm zvířatům.
00:44:16 Takže původním povoláním jsem vlastně zootechnik,
00:44:20 ale protože člověk osudu neuteče, tak mě to tak nakonec dohnalo
00:44:25 k tomu, že spojení zvířat a lidí, kteří nějakým způsobem potřebují
00:44:29 pomoct něco naučit, posunout něco v životě dál.
00:44:33 A pak už to bylo jenom o tom, cíleně najít nějakou organizaci,
00:44:37 která se tím zabývá. Pravda, je to už skoro 30 let zpátky.
00:44:41 -Vy už se 30 let tomu věnujete?
-Je to tak.
00:44:44 Tak to teda máte můj obdiv. Díky moc.
00:44:52 Lenko, co vy děláte? Nemáte s sebou pejska.
00:44:55 Já s sebou nemám pejska, já pracuju v trošku jiné organizaci,
00:44:58 která se jmenuje Tyfloservis a dělá sociální rehabilitaci lidí,
00:45:03 kteří špatně vidí, nevidomých nebo silně slabozrakých.
00:45:07 My je vlastně učíme vrátit se zpátky do života,
00:45:10 připravit se na život bez zraku, takže chůzi s bílou holí,
00:45:14 nějaké sebeobslužné činnosti, postarat se o sebe, o domácnost,
00:45:17 o rodinu, číst a psát Braillovo bodové písmo,
00:45:21 obsluhovat speciální pomůcky, vůbec zjistit, jaké existují,
00:45:24 jak se k nim dostat, jak si je vyřídit. Takže všechno,
00:45:27 co byste potřebovala, kdybyste teda přišla o zrak
00:45:31 a někdo by vám řekl, že už to nejde lékařsky vyřešit,
00:45:34 tak potom potřebujete naše služby.
00:45:36 Přišly jste na to, kdo vás tři spojuje, kdo si vás mohl pozvat?
00:45:41 Měly jste už tu příležitost o tom přemýšlet?
00:45:44 No, měly. I povídat. A tak jako jsme si troufly tipnout,
00:45:48 že to asi bude někdo, kdo ty naše služby potřebuje,
00:45:51 protože jsme tady takhle tři. Máme stejný obor činnosti
00:45:57 a asi jsme potkaly všechny tři někoho.
00:46:01 A přišly jste na nějakou konkrétní osobu?
00:46:04 -Máme tip.
-Prozradíte mi ho?
00:46:08 Mohl by to být někdo ze Zlína. Některá z mých klientek,
00:46:12 která má vodícího psa tady od kolegyň.
00:46:16 A kdo by to mohl být? Řeknete jméno?
00:46:19 Máme až tak zkusit tipnout?
00:46:22 To já nevím.
00:46:24 -Tak si to můžete nechat pro sebe.
-My si to budeme myslet.
00:46:26 Já totiž mám takové ještě trošku překvapení, protože vy tady
00:46:29 nejste samy pozvány. Ještě jednu osobu máme ukrytou vzadu.
00:46:34 Protože pozvány jste byly čtyři.
00:46:36 Já poprosím pošťáka Ondru, jestli je někde tady po ruce.
00:46:40 -Jsem tu.
-Už tě vidím, Ondro.
00:46:44 -Prosím tebe... -Já jsem tady. Ale já nejsem ten pozvaný.
00:46:48 To je pravda, to nejsi. Ale máš pro nás, prosím tebe, ještě...
00:46:52 Je tady ještě jedna dáma. Také se svým pejskem.
00:46:55 -Jmenuje se Eva.
-Děkujeme.
00:47:06 Ten kolotoč musí být pro pejsky dost náročný.
00:47:09 Je to tak? Ale zvládá to skvěle.
00:47:14 -Momentík. Já vás toho zbavím. Dobrý večer. -Dobrý večer.
00:47:19 -Prosím.
-Dobrý večer, Evo. Dobrý večer.
00:47:22 -Dobrý den.-Dobrý den. Já jsem Ester, moc mě těší.
00:47:26 Doleva! Doleva schod! Doleva!
00:47:29 Tak. Šikulka.
00:47:35 -Tak vy už jistě chápete, že tady nejste sama, Evo. -Ano.
00:47:38 -Což jste doteď nevěděla. Je to tak? -No, nevěděla.
00:47:41 Můžu vás poprosit, že byste se malinko když tak posunuly,
00:47:44 aby se vedle vás vešla ještě Eva? A abych se sem někam vešla i já.
00:47:50 -Evo, moc vás tady vítám.
-Dobrý den.
00:47:54 A vítám i vašeho krásného pejska, který není Lady.
00:47:57 -To si pamatuju z reportáže. Tak říkala sousedka. -Ano, ano.
00:48:00 -A jmenuje se?
-Sabča.
00:48:02 A já jsem se už dozvěděla, že nesmím hladit asistenční psy,
00:48:05 když pracují. -Ano. To jsou vodící, to nejsou asistenční.
00:48:09 To je pravda, to je rozdíl. Vodící jsou pro nevidomé
00:48:12 a asistenční jsou pro...
-Pro různě nemocné fyzicky.-Aha.
00:48:16 Tak to děkuju za vysvětlení. Je to hrozně těžký nehladit,
00:48:20 protože člověk je tak zvyklý. Taky mám doma pejska.
00:48:23 -Zvlášť když máte hlavu v klíně.
-Nehlaď!
00:48:26 Evo, já jsem ráda, že jste tady. Vy jste do teď netušila,
00:48:30 že vás je víc pozvaných?
-Vůbec, vůbec.
00:48:32 Vy jste byla ukrytá vzadu. Tak já asi poprosím dámy,
00:48:37 aby se vám představily. Nebo jste pochopila,
00:48:40 kdo už je tady s vámi na pohovce.
-No tak Leničku znám samozřejmě.
00:48:44 Ale ty dvě dámy neznám a ráda poznám.
00:48:51 -Tak já jsem Hanka Z Mathildy.
-Ahoj.
00:48:54 -Dobrý den, Eliška.
-Ahoj, Eliško.
00:48:57 To jsou dámy, které cvičí právě vodící psy.
00:49:00 -Eliška vím. -Ano?
-Eliška vím.
00:49:03 -Elišku znáte?
-Od slyšení. Aspoň si myslím.
00:49:07 Protože mám kamarádku, ta má taky vodící fenečku
00:49:10 a ta je nejspíš od Elišky.
00:49:13 -Kamča.
-Ano.
00:49:16 -Svět je malý.
-A jakou kamarádku? O koho jde?
00:49:20 Pavla Hučínová. Jsme na tom zhruba stejně.
00:49:24 A jsme ze Zlína. Jsme takového stejného ražení,
00:49:27 tak se tak kamarádíme.
00:49:30 -Podporujete se?
-Ano, ano.
00:49:32 Jste nové kamarádky, nebo jak dlouho se znáte?
00:49:34 Dá se říct, že nové, no.
00:49:37 Nám tady už zaznělo nějaké jméno. To je ten váš tip,
00:49:40 koho jste tipovaly, že by to mohl být, kdo si vás pozval?
00:49:43 -Je to tak.
-Ano.
00:49:45 -Pavla nebo Pavlína?
-Pavlína.
00:49:49 Evo, na vás není poznat, že hůř vidíte.
00:49:54 Nebo nevím, jak bych se měla správně vyjádřit.
00:49:58 Jak to je? A jak moc je pro vás důležitý vodící pes?
00:50:02 Nevím teda, co tady už předešlo,
00:50:05 ale ta moje choroba je taková jako zvláštní,
00:50:10 protože fakt na mně není nic vidět
00:50:14 a mé okolí to vlastně tak strašně mate,
00:50:19 za světelných podmínek je to relativně ještě jakž takž,
00:50:23 ale třeba po setmění a ve špatných světelných podmínkách
00:50:26 teda je to prekérka. A na to právě mám Sabinku.
00:50:29 A když ne Sabinku, tak samozřejmě lidský doprovod,
00:50:32 protože to prostě nejde, tak je to takové...
00:50:36 Je to takové, že prostě to lidi mate
00:50:39 a je to někdy velmi nepříjemné.
00:50:41 Může to být těžší, než když je to poznat na první pohled?
00:50:43 No rozhodně, rozhodně, protože ne každý člověk je dobrák
00:50:49 a může se to obrátit proti vám
00:50:51 a vy vlastně vůbec nic nemůžete dělat.
00:50:53 Já už jsem se nad to povznesla. Já už to jako neřeším
00:50:56 takové výpady lidí, že mi nic není a že si chodím pro peníze.
00:51:00 -Vážně tohle zažíváte?
-Ano, ano.
00:51:01 Lidi v domě mi to říkají, že mi nic není,
00:51:04 že si chodím pro peníze na sociálku
00:51:08 a že jsem doma a oni musí pracovat a já ne.
00:51:10 -Tak je to takové.
-To musí být hrozně těžké.
00:51:12 Je to hrozné, ale už jsem se s tím jako tak jako smířila.
00:51:15 Tak je to takové jako... Když se s tímto smíříte,
00:51:18 už je to vlastně v pohodě.
-To je to nejtěžší.
00:51:20 To, že by lidi měli pomoct a místo toho spíš...
00:51:23 Já ani nepotřebuju, aby mně cizí lidi nějak pomáhali.
00:51:26 Někdy jo, někdy fakt jako je to prekérka
00:51:29 a prostě zavolám aj na někoho, což je teda velmi málokdy,
00:51:33 protože většinou buď su s tou Sabčou nebo s někým.
00:51:37 Málokdy jdu někam úplně sama. A to už si samozřejmě musím
00:51:40 doťukávat hůlkou. A někdy to prostě vyřešit nejde,
00:51:42 že tam je překážka, kterou prostě neznáte, která tam nikdy nebývá,
00:51:46 a z ničeho nic tam je. A jak je to potmě,
00:51:49 tak prostě já to nevyřeším. Takže mi někdo musí občas pomoct.
00:51:53 -A jsou lidi ochotní, nebo jak reagují?-Jsou lidi i hodní.
00:51:56 Je to tak vesměs jak ve všem. Prostě jsou takoví i makoví.
00:52:00 -Jak dlouho máte zrakové obtíže?
-Já jsem se s tím narodila.
00:52:04 -Aha. -Ale já jsem se zřejmě narodila s plným zrakem
00:52:07 a postupně vlastně jsem přišla už o 95 procent
00:52:10 a mám už jenom 5 procent. A vlastně ta moje choroba
00:52:14 končí slepotou, takže už se tak občas na něco chystám.
00:52:20 -A ono se to nejde nachystat, no.
-Právě se chci zeptat,
00:52:23 jestli se na to dá nachystat.
-No, právě moc ne, moc ne.
00:52:26 Ale spolupracujete teda s Tyfloservicem a s Mathildou?
00:52:29 -Jasně.
-Ti všichni asi pomáhají hodně.
00:52:32 Vlastně díky nim i mám Sabču, protože než dostanete vodícího psa
00:52:36 od státu, tak vlastně musíte udělat takový orientační kurz.
00:52:41 Není to orientace sexuální, ale že se orientujete v prostoru.
00:52:46 Takže vlastně jsem rok chodila po sídlišti se zavřenýma očima
00:52:51 a s hůlkou. Nejdřív jsem se učila chodit sama
00:52:54 a teprve potom jsem mohla požádat o psa.
00:52:57 To je zvláštní. Mně by přišlo, že to je těžší se orientovat sama
00:53:00 než potom se psem.
-No to je právě ono. To je ono,
00:53:03 že ona je jakoby pomocník. Ona navede přímo na chodník,
00:53:06 označí schody, označí právě tu překážku,
00:53:10 která tam třeba někdy není, je tam náhodně,
00:53:13 tak ona mě tak jakože navede, ale řídím tu cestu já.
00:53:16 Takže já si tu trasu musím s ní nejdřív naučit
00:53:20 a potom si můžu zavřít oči a jít a ona mě vede.
00:53:23 A já říkám: vpřed, vpravo, doleva a takové, takové.
00:53:28 To už si řídí ona, jak to udělá, ale co udělá, tak to říkám já.
00:53:33 Tak pojďme ještě zpátky teda k tomu, kdo si vás mohl pozvat.
00:53:38 Nenapadá vás nikdo jiný než ta kamarádka Evy?
00:53:41 -Já myslím, že nikdo jiný nás nespojuje. -No jasně. To je Pavla.
00:53:45 Ano? A jaká je Pavla?
00:53:47 Blonďatá, malá.
00:53:51 Ukecaná hrozně, praštěná.
00:53:56 Hodná. To jako určitě.
00:53:59 Někdy až moc.
00:54:02 -Ať nemluvím jenom já.
-Taková energická hodně.
00:54:05 Ony ju znají taky a po jiné stránce, takže...
00:54:10 -Vy jste pro ni cvičily pejska teda, je to tak? -Eliška.
00:54:13 Vy už se dozvíte teda, kdo vás čtyři tady spojil dohromady.
00:54:17 Já to nebudu prodlužovat, protože v podstatě máte jasno.
00:54:20 Tak prosím, dívejte se na naši obrazovku.
00:54:31 -Blonďatá!
-Takže je to ona.
00:54:34 Dobrý večer. Já vás všechny vítám a su ráda,
00:54:37 že jste tady. Já jsem si vás pozvala, abych vám poděkovala
00:54:41 a aby vůbec náš stát věděl, jak jste úžasní lidi
00:54:45 a jakou práci a pomoc pro nás nevidomé děláte.
00:54:48 Leničko, vám za to, že jste mě s těma ostatníma seznámila.
00:54:52 Elišce a paní Jasenovcové za úžasnou kamarádku a přítelkyni.
00:54:57 A Evičko, tobě za to, jakej jsi člověk a že si tě strašně vážím.
00:55:00 Všech si vás vážím.
00:55:03 POTLESK
00:55:11 Tak ten váš tip byl správný.
00:55:14 Pavlína měla trochu strach, abyste se na ni nezlobily.
00:55:16 U vás měla, Evo, strach, jestli zítra platí to kafe,
00:55:19 jestli se nebudete zlobit, že nebude. -To se ještě uvidí.
00:55:23 Ale můžu určitě nechat odstranit stěnu, která je mezi vámi?
00:55:26 -Ano. -Jasně.
-Prosím, dejme ji pryč.
00:55:29 Tak vstávej, Kamínko, nahoru. Hop!
00:55:31 Pojď tady.
00:55:33 Vpřed. Pomalu. Schod.
00:55:37 Stůj! Pomaličku.
00:55:49 Stůj!
00:55:51 Já vám, Leničko, moc děkuju.
00:55:55 Já jsem nevěděla, jak vám poděkovat,
00:55:57 a vy jste to nechtěla furt nějak pochopit,
00:56:00 tak jsem to musela udělat takhle.
-To je úžasný.
00:56:03 -Dobrý den.
-Já jsem z vás normálně naměkko.
00:56:06 Vy ani nevíte, co jste mi daly.
00:56:09 Eliško, nebij mě.
00:56:14 Pojď sem, Kami!
00:56:16 Já si myslím, že se určitě nikdo nezlobí, Pavlíno.
00:56:18 Já sama - a myslím si, že my všichni - jsme moc rádi,
00:56:21 že vás tady máme.
00:56:23 Vás, Pavlíno, i vás, Evo, moc obdivuju za vaši energii
00:56:28 a myslím si, že když si kdokoliv z nás bude na cokoliv stěžovat,
00:56:31 tak že si máme uvědomit, jakou vy máte v sobě sílu.
00:56:36 -Jste velikou inspirací.
-Já jsem vám říkala, že je éro.
00:56:45 Dřív než se s vámi rozloučím, mám pro vás opět připravenou výzvu.
00:57:12 Naše další výzvy najdete na našich webových a facebookových stránkách
00:57:15 a také na stránkách časopisu TV Magazín.
00:57:18 Moc vám děkuju za pomoc. Mějte se krásně.
00:57:21 Těším se na shledanou opět za týden.
00:57:25 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2019
Jiřina
Jiřina je šťastnou matkou a babičkou, se svým současným životem je spokojená a dlouho se i domnívala, že dosáhla všeho, co si v životě přála. Přesto obě její dcery vědí, že se všemi situacemi maminka vyrovnaná není. Od svých patnácti let ví, že má v rodném listě v kolonce jména matky uvedenou jinou ženu. I když Jiřinu nevlastní matka vychovávala až do dospělosti, Jiřina nikdy nepřestala o své biologické matce přemýšlet. S přibývajícím věkem se stále více utvrzovala v domněnce, kterou dlouho nechtěla přijmout: že jí vlastní otec celý život o matce pravděpodobně lže.
Pavlína
Pavlína patří mezi ženy, které hned tak něco neporazí. Vychovala pět dětí, často byla na jejich výchovu sama. Priority má srovnané, děti dospělé a úspěšné. Zasloužila by si jistě šťastný konec svého klikatého životního příběhu a žít spokojeně až do smrti. Ale jak to někdy bývá, ne každé dobro bývá odměněno dobrem. Nejtěžší zkoušku má nyní před sebou a je opět nezdolná. Co je pro ni v této chvíli odměnou?
