Mezi rodičovskou láskou a vděkem dětí nepanuje vždy přímá úměra. V případě Míši to platí několikanásobně. Bude moci někdy odčinit to, co svým rodičům provedla? Dagmar zdánlivě nic nechybí, přesto citově strádá. Najde svou blízkou kamarádku z dětství? Režie M. Dvořáček
00:00:42Přeji vám příjemný slavnostní vánoční večer, milí diváci.
00:00:46Jsem moc ráda, že jste se ho rozhodli prožít s námi.
00:00:49Určitě nebudete litovat. I dnes pro vás máme připraveny
00:00:52napínavé příběhy plné očekávání a touhy.
00:00:56Mnohá setkání by se nemohla uskutečnit bez vaší pomoci,
00:00:59za kterou vám moc děkuji. Rubrika Pošťák Ondra hledá
00:01:03je pro vás stále připravena jak na webových stránkách České televize,
00:01:07tak na stránkách Blesku pro ženy, který je naším sponzorem.
00:01:10Přeji vám krásný večer s Poštou pro tebe!
00:01:18Míša před 5 lety velmi ublížila svým rodičům.
00:01:22Kvůli ní skončili až u soudu. Ví, že jednou omluvou nevrátí zpět
00:01:26ani čas, ani důvěru. Chtěla by jim ale sdělit, že kvůli tomu celému
00:01:31si něco důležitého uvědomila. Cenu svého vztahu k nim.
00:01:34Přichází Míša.
00:01:44-Dobrý večer, Míšo.
-Dobrý večer.
00:01:46Vítám vás. Prosím, posaďte se.
00:01:49-Jste nervózní trošku?
-Ano.
00:01:52-Z čeho jste nervózní? -Že to nedopadne podle očekávání a tak.
00:01:56Co že nedopadne? Co byste si přála? Nebo jak byste si přála,
00:01:59aby to dneska tady dopadlo?
-Aby aspoň trošku mi odpustili
00:02:03anebo prostě, aby... Nevím.
-Rodiče aby vám odpustili?
00:02:08-Ano. -Takže jste si pozvala oba své rodiče sem?
00:02:10-Ano.
-Já jsem říkala už v úvodu,
00:02:13že jste jim hodně ublížila před 5 lety.
00:02:16Pojďme ale možná ještě trošku dál. Co bylo předtím ještě?
00:02:19-Jaký byl váš vztah? Máte sourozence? -Nemám, nemám.
00:02:22-Jste jedináček?
-Ano.
00:02:24Takže pro ně to musel být pak ještě větší šok.
00:02:27My se k tomu šoku teprve dostaneme, ale když jste byl malá holka,
00:02:30vyrůstala jste s rodiči, tak všechno bylo v pohodě? -Ano.
00:02:33Až do nějakých, já nevím, těch 10, 11 let.
00:02:36Než jsem se vlastně dostala do tý puberty,
00:02:39než prostě jsem začala ty rodiče ještě víc zlobit a tak.
00:02:42Ještě víc? To znamená, že předtím už jste tak trochu zlobila?
00:02:45-No tak jako každý dítě.
-A rodiče byli na vás spíš přísní,
00:02:48nebo jak vás vychovávali odmalinka?
00:02:53-Občas mě spíš rozmazlovali.
-Vážně?
00:02:56Co to znamená? Čím vás rozmazlovali?
00:02:58Prostě jelikož jsem byla jedináček, tak jsem měla všechno a tak.
00:03:02To znamená, když jste cokoliv si přála, tak jste to dostala?
00:03:05-Ano. -Věci různé, které ostatní děti třeba neměly?
00:03:09A měli na vás čas? Byli doma, nebo hodně pracovali?
00:03:12Taťka věčně byl v práci, ale mamka byla se mnou doma.
00:03:16-Aha, takže na vás měla hodně času a věnovala se vám? -Ano, ano.
00:03:20Puberta, říkáte, že přišla kolem těch 11.
00:03:23Jak se to začalo projevovat?
00:03:26Začala jsem rodičům lhát a tak.
00:03:30Jak to pokračovalo dál mezi váma s rodičema?
00:03:39Přestávali vám úplně věřit, nebo odhalili ty vaše lži?
00:03:42-Ano, odhalili pokaždý.
-Pokaždý?
00:03:44-A přesto jste to znova zase zkusila? -Ano.
00:03:47Co udělali, když viděli, že jim lžete?
00:03:50Psala jsem tresty jako ve smyslu "nebudu lhát" a takovýhle,
00:03:54ale bylo to prd platný.
00:03:58-Byla jste na ně drzá?
-Ano. Až moc.
00:04:02Jo? To znamená, že jste jim říkala, že vám je to jedno?
00:04:06Nebo co jste jim říkala? Co jste dělala? Utíkala jste z domu?
00:04:09No, ne že tak jako utíkala, ale prostě...
00:04:18Prostě jsem se... Nevím, jak to říct.
00:04:23Uzavírala do sebe a prostě nekomunikovala jsem.
00:04:26Jo. Co si s tím počali, když vy jste jim neodpovídala,
00:04:30byly vám úplně jedno ty tresty? Seřezali vás teda někdy?
00:04:34No, jako dostala jsem na prdel, neříkám, že ne,
00:04:36ale tak jako který dítě nedostane, když zlobí, že jo?
00:04:42V kolika letech jste třeba naposledy ještě dostala?
00:04:47Nevím. Asi ve 14.
00:04:50A nebylo to tak, že by to bylo nějaký jako fyzický násilí?
00:04:54-Jako že by vás hodně bili?
-Ne.
00:04:56-Ale tehdy jste si myslela, že to je moc? -Ano.
00:05:00-Co jste udělala? -Já jsem si pak v 16 našla přítele
00:05:04a když mi bylo 17 a 2 měsíce, tak jsem k němu utekla.
00:05:09K němu a k jeho rodičům.
00:05:11-Co na to ti jeho rodiče říkali?
-Jeho rodiče mě ještě podporovali.
00:05:16A vy jste řekla co těm rodičům toho přítele?
00:05:20Prostě jsem to nahrála tak jako pro svůj prospěch.
00:05:24Že prostě jsem na rodiče naházela všechnu špínu, co se dalo,
00:05:27abych já z toho vyvázla ta ublížená.
00:05:31-A oni vám to uvěřili?
-Ano.
00:05:33Neměli třeba tendenci se sejít s vašima rodičema? Mluvit o tom?
00:05:36Ne. To ne, protože už tenkrát jako k nám jezdili a tak.
00:05:43-Takže se znali?
-Ano. Znali se,
00:05:46ale taťkovi prostě nepadli přítelovi rodiče do oka,
00:05:50jak se tak říká lidově.
00:05:54Prostě nebyl zrovna nadšen, když jako k nám jezdili,
00:05:58ale nějak to neřešil.
00:06:00To znamená, že vy jste utekla k příteli. Přemýšlela jste o tom,
00:06:03že rodiče o vás budou mít strach?
00:06:06Já jsem volala na tu linku Vzkaz domů,
00:06:09jako ať mě nehledají,
00:06:11že jsem v pořádku, že jsem živá a tak dále.
00:06:14No a pak jsem vlastně...
00:06:16Ti jeho rodiče mi řekli, ať zajdu i na policajty,
00:06:20kam mě i odvezli, abych prostě řekla všechno a tak.
00:06:25Ty jo! Takže v tom vám pomohli rodiče toho přítele?
00:06:28-Ano, ano. -Myslíte si, že kdyby vás v tom nepodpořili,
00:06:32tak byste tam nešla? Nebo napadlo vás, že byste to měla udělat?
00:06:35Ne.
00:06:38Jak jste to vnímala? Když jste šla na policii, co jste tam řekla
00:06:41o těch rodičích?
00:06:45Že na mě věčně křičeli,
00:06:55že mi sprostě nadávali.
00:07:01-A tak.
-Že vás bili?
00:07:04Jako ani ne tak jako bili, jako že věčně na mě křičeli.
00:07:08-A bylo to tak? Křičeli na vás?
-Křičeli, ale právem.
00:07:12Že už nevěděli, co s váma, myslíte?
00:07:17Uvědomovala jste si, když jste tohle na tý policii říkala,
00:07:20co to může způsobit?
00:07:24-Vůbec?
-Mně to došlo až po čase.
00:07:29A cítila jste v tu chvíli třeba nějaký pocit jako zadostiučinění?
00:07:32Pomsty za to, že jste vy vnímala se ublíženě,
00:07:35že se k vám nechovali dobře?
-Já jsem to tenkrát vnímala,
00:07:38jako že...
00:07:43Jako že jsem vyhrála
00:07:47nad tím, co mě trápilo v tu chvíli.
00:07:51Jsem vlastně věčně s tím přítelem, a že prostě...
00:08:04Že prostě to bude fajn, že všechno bude tak,
00:08:08jak si představuju a tak.
00:08:11Hm. Představovala jste si to jak?
00:08:21Že už vám do ničeho nebudou mluvit?
00:08:24Vy jste v tu chvíli uvěřila, že už je vůbec nepotřebujete?
00:08:27Myslela jsem si, že je nepotřebuju, že se budu mít líp u toho přítele
00:08:32a s jeho rodičema.
00:08:35Co se dělo potom, když jste vlastně...
00:08:38Rodina mě potom jakoby...
00:08:42Nevím, jak to říct... Ne doslova odřekla, to ne,
00:08:46ale prostě se mnou nechtěli být ve spojení, nic.
00:08:49Tak to mě zase mrzelo. To mě štvalo.
00:08:55Když potom nějakou dobu už jste byla bez rodičů, tak vám to vadilo?
00:08:58Ta rodina jako. Příbuzní.
00:09:02-Ti se vás zřekli? Byli naštvaní?
-Dalo by se to tak říct.
00:09:06A vaši rodiče?
00:09:08Ale možná ještě předtím, když jste to řekla na tý policii,
00:09:11tak mělo to nějaký důsledky? Co se stalo potom?
00:09:14Já jsem šla vlastně hned ten den.
00:09:17Dobře, vy jste tam šla a pak byl soud?
00:09:21Pak vlastně policajti mi řekli, že to je psychický týrání.
00:09:27Já jsem to nahrála nějak.
00:09:35Je hrozně zvláštní, co k tomu jako dítě dovede,
00:09:38ale je hrozně fajn, že teď už víte, že to bylo špatně.
00:09:46Pro ty rodiče to muselo být asi strašně těžký.
00:09:49-Mamka taky dostala cukrovku.
-Jo?
00:09:52Ze stresu teda.
00:09:55Já se nedivím.
00:10:01Takže oni to uzavřeli jako psychické týrání.
00:10:04Pak vlastně byly nějaký ty soudy, že jo.
00:10:08Jak ten soud dopadl?
00:10:13Taťka z toho nějak vyváznul a mamka byla v podmínce.
00:10:17Mamku odsoudili?
00:10:23Když jste se dozvěděla, že vaší maminku odsoudili,
00:10:26tak pořád to ještě s váma nic nedělalo?
00:10:29To jsem jako pocítila takovou tu u srdce,
00:10:32takovou tu, jakoby prostě píchlo mi tam,
00:10:35ale prostě nereagovala jsem na to. Bylo mi to prostě takový volný.
00:10:38Jako že vám dali zapravdu, že jste vyhrála?
00:10:40Nevím. To nedokážu popsat ty pocity.
00:10:46V tu dobu jste pořád bydlela u toho svého přítele, u těch jeho rodičů?
00:10:49-Ano, ano. -A ti vás třeba doprovázeli k tomu soudu
00:10:52a pořád vás podporovali v tom?
00:10:55Míšo, vy bydlíte někde na malým městě, nebo ve velkým?
00:10:58-Nemusíte říkat, jaký město.
-Teď bydlím u přítele u Boleslavi.
00:11:02Ale s rodiči jste bydlela na malém městě?
00:11:0410 let jsme bydleli v Praze
00:11:07a pak 7 let jsme bydleli na vesnici u Městce Králového.
00:11:10A v tu dobu, kdy se tohle dělo, tak jste bydleli na té vesnici?
00:11:13-Ano, ano. -Tam se to asi rozkřiklo, co se děje.
00:11:18-Rodiče museli utéct pryč.
-Vážně?
00:11:23-Kvůli ostudě. -Oni se museli odstěhovat z toho domu,
00:11:26kde jste bydleli na vesnici?
-Kvůli ostudě.
00:11:30Co bylo dál? Tohle jste třeba vy všechno věděla,
00:11:33že rodiče se stěhují?
00:11:35Já jsem o tom věděla, až když se odstěhovali.
00:11:39Ale jako nic jsem nevěděla předtím,
00:11:43že se musej vystěhovat kvůli ostudě, že je to tam prostě ostuda.
00:11:50Co bylo potom dál?
00:11:53-S přítelem jste pořád chodila?
-Hm.
00:11:56Byli jsme spolu necelý 3 roky.
00:12:00Bez 2 měsíců 3 roky.
00:12:04Co bylo potom, když jste se rozešli? Zůstala jste v té rodině?
00:12:06-Ano, zůstala.-Vy jste zůstala bydlet v rodině svého přítele,
00:12:10i když jste spolu už nechodili?
-Ano. Já jsem neměla kam jít
00:12:13a prostě oni mě měli asi rádi.
00:12:18Jak dlouho jste tam pak ještě bydlela?
00:12:22Necelý 2 roky asi.
00:12:24To je dlouhá doba.
00:12:27V tu dobu jste se nějak kontaktovala s vašimi rodiči
00:12:30nebo vůbec?
00:12:33Až ke konci jsem se s nima kontaktovala.
00:12:38Nějak jsem byla s kamarádkou v roce 2010 asi...
00:12:44A to celé se stalo v roce 2007, ten konflikt?
00:12:46-Ano, ano. -Takže 3 roky poté jste byla s kamarádkou.
00:12:50-Já jsem vás přerušila.
-Jsem byla v Praze na zábavě,
00:12:54protože obě dvě posloucháme japonskou hudbu
00:12:58a prostě anime.
00:13:02Tak jsme prostě byly za kamarádem a prostě za zábavou
00:13:07a tak prostě sedíme v KFC a prostě mě napadlo,
00:13:13že bych mohla zkusit rodiče. Se nějak s nima spojit.
00:13:17Tak co jste udělala,
00:13:19když jste zjistila, že byste je vidět chtěla?
00:13:22-Jsem napsala mamce esemesku.
-Co jste napsala do té esemesky?
00:13:30Že jsem s přáteli tam a tam a že bych je chtěla někdy vidět.
00:13:38Že bych ji chtěla vidět, no.
00:13:41-Odpověděla?
-Ne.
00:13:45Tak jsem pak prozváněla.
00:13:48Zvonilo to samozřejmě. Nezměnili si čísla.
00:13:52-Nebrali to?
-Nebrali.
00:13:55Potom mi zavolal taťka, když už jsem vlastně na to
00:13:58jakoby zapomněla, by se dalo říct. Ne že zapomněla,
00:14:01ale prostě už jsem se začala zase bavit.
00:14:13Co vám řekl do telefonu? Co jste řekla vy?
00:14:20Zeptal se mě, co chci. Tak jsem řekla, že je chci vidět
00:14:26a že chci bejt s nima ve spojení.
00:14:30Proběhly nějaký výčitky, pak...
00:14:37On vám něco vyčítal do telefonu?
00:14:40No, tak nějak by se dalo říct, že jo.
00:14:49A ten hovor jste teda ukončili?
00:14:52-Ten hovor trval dlouho.
-Jo?
00:14:54-Přes hodinu, bych si troufla říct.
-Vážně?
00:15:00Co jste vy jemu říkala? Omluvila jste se za tu situaci, nebo ne?
00:15:04Ano, omluvila jsem se. Řekla jsem pouhé promiň.
00:15:08Jako dneska se mi to zdá chabý, slabý.
00:15:12Chabota prostě. Říct jen tak jako, vystřelit do vzduchu, promiň.
00:15:185 písmen, 3 slabiky.
00:15:26To byl teda jeden telefonát. Tím se to nějak prolomilo?
00:15:28Začali jste se kontaktovat víc? Jenom s tátou, nebo i s mámou?
00:15:34Nejdřív jenom s taťkou.
00:15:38Nějakou dobu. A pak na Silvestra i s mamkou.
00:15:47Vy jste jim telefonovala?
00:15:50A zase tam proběhly nějaké výčitky, omluva, slzy? Jak to bylo?
00:15:55Popřání k Novýmu roku. To bylo to jenom takový narychlo,
00:15:59protože já jsem byla ještě s přáteli venku.
00:16:03Slavila jsem Silvestra.
00:16:05Pak se to jednou zlomilo, kdy jste se rozhodla, že k nim pojedete.
00:16:08To bylo ale asi po roce, co jste spolu...
00:16:10-Červenec 2011. -Takže to už bylo skoro rok, co jste spolu byli občas
00:16:14v kontaktu telefonickém.
-Telefonickém a po internetu.
00:16:19Vy jste se rozhodla, že k nim pojedete, i když vás nepozvali.
00:16:22Asi jste musela mít hrozný strach. To si dovedu představit.
00:16:26Jak to proběhlo, když jste k nim dorazila?
00:16:29Jsem nakoupila mamce kytku, nějakou bonboniéru,
00:16:34tátovi jsem něco koupila
00:16:39a prostě rozjela jsem se.
00:16:43Z ničeho nic jsem se prostě rozjela.
00:16:52Až jste teda dorazila k nim domů. Byli oba doma?
00:16:55Nejdřív jenom taťka. Mamka byla u sousedky na kafi.
00:16:58Jaké to bylo, když jste se viděli poprvé po 4 letech z očí do očí?
00:17:04-Hrozný v tu chvíli.
-Hrozný?
00:17:07Jako...
00:17:09Byla jsem ráda, ale prostě takovej ten pocit,
00:17:13jestli jsem to neměla vzdát, jestli jsem se neměla předtím ozvat,
00:17:16jestli jsem se neměla prostě... Milion otázek mi proběhlo hlavou.
00:17:23-Táta vás pozval dovnitř?
-Ano.
00:17:25-Zůstala jste u nich delší dobu?
-Přes noc.
00:17:28A ráno jsem pak jela domů.
00:17:31-Pokud vím, tak teď je to tak, že jste v kontaktu. -Ano.
00:17:34Vídáte se. Máte pocit, že ten váš vztah je v pořádku?
00:17:39Nebo jaké máte teď mezi sebou vztahy?
00:17:43Každou chvíli řešíme prostě tu minulost,
00:17:46ale tak jako nedivím se.
00:17:52Jak vás to napadlo, že si sem rodiče pozvete?
00:17:54Co byste chtěla, aby se stalo?
00:17:57Chtěla bych se jim v první řadě za všechno omluvit, poděkovat jim
00:18:00za tu péči a lásku, co mi do 17 let dali,
00:18:04a poprosit je o odpuštění. Aspoň částečný.
00:18:09Vím, že se to odpustit nedá.
00:18:13Já jsem samozřejmě zvědavá na vaše rodiče. Vy jste asi řekla
00:18:17pošťákovi Ondrovi, kde je najde, takže to neměl těžké je najít.
00:18:20Ale jsem moc zvědavá, jak budou na jeho návštěvu reagovat.
00:18:23-Já taky.
-Prosím.
00:18:32Ahoj, Ester. Sice to vypadá, že je velice krásně,
00:18:35nicméně na koupání to prostě není, ale aspoň mám dost času na hledání
00:18:40paní Radmily a pana Mikuláše. Zatím ahoj.
00:18:44-Dobrý den.
-Dobrý den.
00:18:47Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe. Já vás zdravím.
00:18:52-Dobrý den. -Hledám paní Radmilu a pana Mikuláše.
00:18:55-To jsme my.
-To jste vy? Dobrý den.
00:18:57Já vás zdravím. Můžeme to pootevřít? Děkuju. Dobrý den.
00:19:02-Dobrý den.
-Pošťák Ondra, Česká televize.
00:19:05Hledám vás dva. Potvrdíte mi, že vy jste Radmila.
00:19:10-Je to Radmila? -Je to Radmila.
-Je to Mikuláš? -Ano.
00:19:13Tak prosím pěkně, tady máte pozvání do pořadu Pošta pro tebe.
00:19:19-Díváte se na Poštu?
-Díváme se.
00:19:21-Díváte, jo?
-Často. -Docela často.
00:19:24Takže víte, že když jsem tady já, tak že vás asi někdo hledá.
00:19:29-Kdo by to mohl být?
-Tak já osobně si myslím,
00:19:34že máme jako... Jedině dcera.
00:19:39-Myslíte dcera?
-Určitě.
00:19:42-Co když někdo jiný?
-Jedno procento.
00:19:47-Jedno procento, že tam budě někdo jiný? -Ano.
00:19:49-Proč dcera?
-Protože nám kdysi před 5 lety
00:19:54provedla ošklivou věc a odešla z domova.
00:19:59-A viděli jste jí od té doby?
-Ano, viděli jsme ji,
00:20:02ale není to furt ten vztah, který by měl být znova.
00:20:05Víte, je to jediná dcera. My jsme ji bezmezně milovali.
00:20:10Takže vždycky se dá něco dělat, ale chce to čas.
00:20:16-A taky to záleží na ní.
-Hodně na ní.
00:20:19Poslední otázka. Přijdete, anebo ne?
00:20:23-Budeme se snažit.
-Budeme se snažit.
00:20:25-Budete se snažit?
-Protože co když to nebude ona?
00:20:28-Jasně. Co když to bude někdo jiný?
-Tak zase nechceme zklamat.
00:20:33Dobře. Já vám děkuju. Rozloučím se s vámi.
00:20:36Rozloučím se ještě s Esterkou. Esterko, vypadá to,
00:20:38že Radmila a Mikuláš přijdou.
00:20:54Co vás teď rozplakalo?
00:21:05To, že jste je viděla, nebo to, co říkali?
00:21:08To, co říkali.
00:21:11To, že vás bezmezně milovali?
00:21:18Víte, že to tak je?
00:21:22Ano.
00:21:25Říkali, že to záleží na vás. Že to chce čas, ale že to záleží
00:21:28hodně na vás. Proto jste teď tady?
-Ano.
00:21:34Tak já vám moc držím palce, aby se to podařilo.
00:21:39Vymazat to nejde, to víte asi, ale aby se podařilo obnovit důvěru
00:21:44a lásku mezi váma.
00:21:47Jdu zjistit, jestli jsou tady, i když slíbili, že přijdou.
00:21:49Tak doufám, že ano. Vlastně říkali vám, to se ještě zeptám,
00:21:52říkali vám, že u nich byl pošťák Ondra? -Ano, říkali.
00:21:55-Ptali se vás, jestli jste je pozvala vy? -Hm.
00:21:57-Co jste jim řekla? -Jak bych mohla já? Mě by to nenapadlo.
00:22:02Takže jste to zatloukla. To je dobře.
00:22:04Já jdu zjistit, jestli jsou tady.
00:22:12Ondro, myslím, že tohle je hodně takový zásadní příběh.
00:22:16Ty už jsi rodič, tak to taky dovedeš pochopit.
00:22:19Prosím tebe, je tady Radmila s Mikulášem,
00:22:22aby se mohla dát dohromady rodina, která k sobě určitě patří?
00:22:27To ti zatím nepovím, protože chci říct jenom takovou větu,
00:22:30že myslím, že každý příběh je zásadní.
00:22:33To v každém případě.
00:22:35POTLESK
00:22:42A teď k té otázce, zdali jsou tady.
00:22:46-Esterko, jsou. Radmila a Mikuláš!
-To je dobře.
00:23:02-Já vás zdravím. Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:23:04Děkuju. Prosím. Opatrně.
00:23:08-Dobrý večer.
-Dobrý večer. -Prosím.
00:23:11-Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:23:13Vítám vás. Prosím.
00:23:16-Dobrý večer.
-Dobrý večer, paní Ester.
00:23:19To jsem ráda, že jste tady.
00:23:21Jak dlouho jste spolu? Jak dlouho jste manželé?
00:23:23-Skoro 33 roků.
-Skoro 33 let.
00:23:27-A je vám spolu hezky?
-Ano.
00:23:30Tak to mám radost. To vám blahopřeju.
00:23:32Kdo, si myslíte, že tam je za tou stěnou?
00:23:35Tak já osobně si myslím na, dá se říct, 99 procent,
00:23:41že to je dcera.
-Vy jste to říkali už v reportáži.
00:23:44-Jak se jmenuje vaše dcera?
-Michaela.
00:23:47-Kolik jí je let?
-22.
00:23:50Proč by si vás měla zvát do Pošty pro tebe? Nevídáte se?
00:23:54Teď poslední dobou trochu jo.
00:23:57Ale předtím jsme se skoro 4 roky neviděli vůbec.
00:24:01-Vůbec jste se 4 roky neviděli?
-Ne.
00:24:03Vy jste přitom říkala v reportáži, že je to vaše jediná dcera,
00:24:06jediné dítě.
-Ano.
00:24:09Víte, Ester, to nelze ani tady o tom tolik mluvit,
00:24:15protože to fakticky, kdyby si člověk o tom povídal,
00:24:20to je na televizní film nebo knížku.
00:24:28To by se dalo napsat o tom, co vůbec se u nás jako udílo.
00:24:34Fakticky co nám dcera provedla.
00:24:38Musí to být o to těžší, že teda máte jedno dítě.
00:24:41Jak jste ji vychovávali odmalička?
00:24:43Jaká byla jako malá holka a jací vy jste byli jako rodiče?
00:24:47No právě, že ona byla...
00:24:49My jsme vzájemně na sebe byly velice upnutý.
00:24:52-Velice.
-Vy dvě hlavně nebo vůbec?
00:24:54No, protože můj manžel od rána do večera vlastně nebyl skoro doma.
00:25:00-Byl jste v práci?
-Byl v práci.
00:25:02Takže hlavně my dvě. A samozřejmě když měl volno,
00:25:05tak i on, no. Dá se říct, že jsme svoji dceru až moc rozmazlili.
00:25:10-Ano?
-Hm.
00:25:12Věnovali jsme jí veškerej čas i finance.
00:25:15-No prostě všechno.
-Ale věnovat čas dítěti je dobře.
00:25:18-No je.
-To jo. My toho taky nelitujeme.
00:25:21Právě že to, co nám provedla, prostě to...
00:25:25Manžel nechtěl ani, abych šla do práce. A vlastně jsem byla
00:25:29až do jejích 17 let doma.-Vážně? Až takhle jste se jí věnovala?
00:25:33Ano, ano. Nechtěl, abych chodila do práce,
00:25:36že je vytoužená, abych se mohla o ni starat.
00:25:39To byla vytoužená dcera? Vy jste nějakou dobu nemohli mít dítě?
00:25:42-Skoro 11 let jsme nemohli mít děti. -Aha.
00:25:47A chtěli jste potom ještě další?
00:25:49Chtěli, ale v podstatě jsme věděli, že...
00:25:52To už jsme zase byli starší. To už zase.
00:25:56Věděli jsme, že to asi by... Byl to malej zázrak,
00:25:59tak by se to dalo říct, že ona vůbec je.
00:26:02-O to víc, se asi člověk upne na to dítě. -Ano, ano.
00:26:05-Když už skoro nevěří, že se to podaří. -Ano. Ano.
00:26:08Kdy se to změnilo, nebo kdy se začala vaše dcera chovat jinak?
00:26:11Když nastoupila do učiliště hlavně.
00:26:14V tý době. V těch 14 -15 letech.
00:26:17Vy jste říkala, že jste byly na sebe hodně navázaný.
00:26:19To znamená, že asi se vám hodně svěřovala.
00:26:23No tak ona je typ, kterej se až tolik nesvěřoval jako.
00:26:29Povídala, ale že by zase...
00:26:32-A byla mazlivý dítě?
-Byla, byla. Velmi mazlivý dítě.
00:26:35Co to potom pro mámu znamená, když najednou o tohle přijde?
00:26:38-Strašný.
-To dítě se jí ztrácí, vzdaluje.
00:26:42Ne. My jsme do poslední chvíle nevěděli, že takhle se to stane.
00:26:46-To vůbec.
-Ono totiž našla si kluka.
00:26:52No a holt... Tam to prostě to začalo.
00:26:59Bohužel narazila, to musím říct, na takový lidi,
00:27:05kteří jí v tomhle dopomohli.
00:27:08A já říkám, i teďka na tom trvám,
00:27:12že tihle ty lidi, to by je musel někdo poznat,
00:27:18ti, kteří je znají, tak to vědí, si myslím,
00:27:21že nepatří absolutně do naší společnosti.
00:27:25Takový lidi jsem nezažil.
00:27:28A doufám, že už nikdy ani nezažiju. Nepotkám se s nima.
00:27:31To byla nějaká špatná společnost nebo ti byli od toho přítele?
00:27:34No. To byli rodiče prostě toho chlapce.
00:27:41A co ona udělala? Ona utekla z domu?
00:27:43No. Ona odešla do školy a prostě normálně tahle rodina
00:27:47ze školy ji sbalili a odvezli ji k nim domů.
00:27:50A už se domů nevrátila. Nám bylo sděleno
00:27:53jenom přes telefon na Linku bezpečí,
00:27:57že dcera už se nevrátí.
00:28:00A my jsme nevěděli, co se děje.
00:28:03A to, co provedli dál, tak to je strašný.
00:28:06O tom nemíním ani mluvit, protože to je prostě katastrofa.
00:28:12K něčemu to bylo dobrý. Poznali jsme, že máme
00:28:15strašnou spoustu bezvadných přátel, což dneska je vzácný.
00:28:21Nestalo se, že by vás někdo jakoby odsoudil a řekl:
00:28:23Neuměli jste vychovat dceru. Podívejte, co vám udělala.
00:28:26Takhle přímo nikdo. Nikdo.
00:28:31Ale jako nám někteří příbuzný trošku vyčetli,
00:28:34že jsme si to možná zavinili, i když asi je to tak trochu,
00:28:38že jsme ji tak rozmazlili.
00:28:41A že jsme jí dali, na co si vzpomněla.
00:28:44Jaký máte teď vy vztah k dceři, kdybyste to měli vyjádřit?
00:28:47Co k ní cítíte?
00:28:49To víte, no. Člověk odpustit musí.
00:28:54Jako takhle: By měl.
00:28:57To víte jako, ta skvrna tam je, no.
00:29:02Zapomenout se to nedá. To jako nelze.
00:29:05To prostě... Protože člověk na to myslí pořád,
00:29:08že proč vůbec se to stalo. Jenom kvůli jednomu klukovi?
00:29:14Nebo já nevím. Protože to se dalo řešit úplně jinak třeba.
00:29:19Stanou se jiný případy, že děti utečou za klukem nebo takhle.
00:29:26Tenhle způsob, jak...
00:29:29Takhle: Jestliže by jí to dalo něco i jí do života
00:29:33a pomohlo by jí to se chovat nadále jinak, než se zachovala,
00:29:36tak bych toho možná třeba i nikdy nelitovala,
00:29:41ale ta nedůvěra a ten osten
00:29:43tam prostě trošku zůstane do konce života.
00:29:55Tak já vám děkuju za to, že jste tady.
00:29:58Vy jste říkali, že Poštu dobře znáte.
00:30:00Jo. Pravidelně, dá se říct, ji sledujeme jako.
00:30:04Takže se už dozvíte, kdo si vás sem pozval.
00:30:08Tam v té obrazovce ho uvidíte.
00:30:22Ahoj, maminko a tatínku.
00:30:27Ahoj.
00:30:35Tak co, Míšo?
00:30:43Chtěla bych se vám...
00:30:46Chtěla bych se vám za všechno omluvit.
00:30:59Za to, co jsem vám provedla.
00:31:07Tak nebreč.
00:31:11Třeba už to bude jiný.
00:31:14A hlavně vám poděkovat za tu lásku a péči,
00:31:17co jste mi do 17 let dali.
00:31:28A co mi dáváte i dnes.
00:31:34Tak co? Necháme asi odstranit stěnu.
00:31:37Necháme odstranit stěnu.
00:31:38Vy jste říkali, že někdy zůstává osten pochybnosti.
00:31:41Teď nepochybujete o tom, že Míša to myslí upřímně?
00:31:44To je takový zprofanovaný výraz, ale...
00:31:48-No, to čas ukáže.
-Čas to ukáže.
00:31:50Ale chcete dát šanci tomu, aby ten váš vztah se znovu vytvořil?
00:31:54Samozřejmě že ano.
00:31:57Takže můžu nechat odstranit stěnu, která je mezi vámi?
00:31:59Prosím. Dejme ji pryč!
00:32:12Ahoj.
00:32:15Nebul.
00:32:19Ahoj.
00:32:29Je to poprvé, co se vám takhle Míša omluvila, nebo už to proběhlo?
00:32:33Ne, už to párkrát řekla.
00:32:36Už se omlouvala.
00:32:40Míša asi doufala, že tady to třeba bude mít větší váhu.
00:32:47No, tak uvidíme, no.
00:32:50Bylo by dobře, kdyby se podařilo udělat tlustou čáru za minulostí,
00:32:54i když to nezapomene nikdy, a dát tomu šanci.
00:33:00No šanci má. Záleží to jen na ní.
00:33:03Míša se bude snažit, aby tu šanci využila. Je to tak?
00:33:06-Ano.
-Já jsem vás moc ráda poznala.
00:33:08-Já vás taky.-Držím vám moc palce, abyste fungovali jako rodina.
00:33:13-Esterko, na shledanou.
-Na shledanou. Prosím.
00:33:32Paní Dagmar žije už 25 let v Německu.
00:33:35Je velmi sama. Nemá tam rodinu, přátele, nikoho.
00:33:38Proto přichází do Pošty pro tebe. Dagmar!
00:33:50-Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:33:51-Vítám vás. Prosím, posaďte se.
-Děkuji.
00:33:57-Vy jste sem přijela z Německa?
-Ano. Ano.
00:34:00Já jsem přijela z Německa, abych poznala,
00:34:03nebo jestli ona bude chtít, moje přítelkyně po 34 letech,
00:34:08jsme se neviděly a byla bych velice ráda, kdyby tady přišla.
00:34:12-Jak se jmenuje vaše kamarádka?
-Já dneska už vůbec nevím,
00:34:16já jsem na ni ztratila...
-Ale křestní jméno? -Eva.
00:34:19Jmenovala se Janoštíková. Jak se jmenuje dneska, už nevím,
00:34:22poněvadž jak jsem se odstěhovala, jsem ztratila na ni kontakt.
00:34:26Takže vůbec nevím.
00:34:28Kdy jste se s Evou poznaly? Kolik vám bylo let?
00:34:31-Od kdy jste kamarádky?
-My jsme od 5.třídy.
00:34:34-Já vám to dneska už nepovím.
-Od základní školy teda?
00:34:37A chodily jsme spolu do valašského kroužku. Tady mám fotky.
00:34:41-Jé, to je krásný!
-To bylo v Novém Jičíně.
00:34:43Valašský kroužek Javorníček. Taky jsme vystupovali všude spolu.
00:34:47Já jsem byla lidová vypravěčka a zpěvačka v tomto.
00:34:51A tak. To už je roků a roků. To už je dávno.
00:34:54A ráda bych teda ji viděla.
00:34:57-A tohle mi všechno zprostředkovala moje dcera. -Ano?
00:35:00Já jsem nechtěla do pořadu vůbec, ale ona říkala:
00:35:03Maminko, já ti to zprostředkuju. Ty jsi tam sama.
00:35:07Poněvadž jsem chtěla,
00:35:11ať někoho mám, s kým bych si mohla česky popovídat.
00:35:14Tak, dcera vás doprovodila. Moc děkujeme za maminku.
00:35:17Dobrý večer.
00:35:20-Dcera Žaneta. Je to tak?
-Žaneta, ano.
00:35:23Vám maminka vyprávěla, Žaneto, o své kamarádce? Věděla jste o ní?
00:35:26Ano. Já jsem se vlastně před 4 lety přestěhovala do Havířova
00:35:31a ta paní Eva tam asi těch 30 let už bydlí.
00:35:35Tak maminka mě požádala, jestli bych ji nemohla najít.
00:35:40Já jsem se snažila, ale bohužel ty informace
00:35:43mi nikde nebyly podány, takže potom jsem se obrátila na vás.
00:35:47-Aha! Takže vy jste to nejdřív zkoušela sama? -Ano.
00:35:49-Pak jste napsala nám. -Ano.
-To jsem moc ráda, že jste tady.
00:35:53Vy jste vlastně s Evou teda chodily spolu už do základní školy
00:35:56a pak jste se kamarádily i dál, když jste odešly z té základky?
00:35:59No, potom už ne. Ona měla... Já jsem šla do učení.
00:36:04Já jsem učila se na kadeřnici a ona co dělala potom...
00:36:08V mateřské školce byla. Ředitelkou potom. Studovala.
00:36:13-Takže asi dělala střední pedagogickou školu. -Ano, ano.
00:36:15A to jste se nevídaly v té době, když vám bylo 15-16 let?
00:36:18Ne. Naposledy 15 let nebo tak nějak a my jsme se viděly.
00:36:23To bylo v Havířově, jak moje dcera měla 6 let.
00:36:27Tak to ještě jsem na ni adresu měla.
00:36:29Dala mi kontakt. Říkala, jako ať přijedeme.
00:36:33Tak jsme jeli tam ji navštívit.
00:36:35Ale potom jsem tu adresu ztratila. Od té doby jsme se neviděly.
00:36:40-Takže vůbec nic nevím.
-Vy jste se teda viděly naposledy
00:36:42na základní škole ve 14 letech?
-Ano. Tak nějak to bylo.
00:36:45A pak až když jste byla dospělá? Mezitím jste se vůbec nevídaly?
00:36:47Ne, vůbec ne. Protože já jsem měla svých problémů dost,
00:36:51ona asi zřejmě taky. Takže jsme se...
00:36:54A já jsem na ni ten kontakt... Pak jsem se stěhovala do Německa
00:36:57s dcerou pochopitelně, že? A tak to všechno nějak se rozešlo.
00:37:04Ona tam a já tam. Já jsem se dověděla...
00:37:07V tom Havířově jsme ji navštívily a moje dcera shodou okolností
00:37:10v Havířově bydlí. Tak jsme byly na úřadě.
00:37:13Na úřadě jsme se ptaly na ni,
00:37:15ale kontakt jsme bohužel nedostaly žádnej.
00:37:18Určitě jste v tom životě měla víc kamarádek.
00:37:21Proč právě takhle Eva vám schází?
00:37:23Protože my jsme spolu... Já jsem ji měla ráda.
00:37:26Ona byla milá taková a jsme si rozuměly.
00:37:30A máte pocit, že byste si mohly rozumět i teď?
00:37:32To nevím. Já myslím, že jo, protože ona byla velice hodná a milá.
00:37:38V jakém roce jste se vlastně odstěhovala do Německa?
00:37:40V osmdesátém devátém. Krátce před otevřením hranic.
00:37:45Vážně? Vy jste emigrovala těsně před revolucí?
00:37:48Ne emigrovala. Já jsem legálně odešla.
00:37:51Já jsem všechno musela tady zaplatit.
00:37:54Odjížděla jsem se svojí dcerou. Ale mé dceři se jí tam nelíbilo,
00:37:58tak po 3 nebo 4 měsících, protože chodila s cizinci do školy
00:38:03pro ausländery, tak odjížděla zpět
00:38:06a já na stará kolena jsem zůstala v Německu sama.
00:38:10-To muselo být těžké.
-To bylo těžké pro mě.
00:38:13Já jsem se úplně nervově zhroutila. Já myslela, že bude mít otevřený
00:38:16celý život. Já říkám: Co já? Ale ty budeš mít otevřenej život.
00:38:21No ale tak vrátila se zpět
00:38:23a samozřejmě taky měla svůj osud jako každý druhý.
00:38:27To jsme měli všichni. Já jsem měla turbulentní život.
00:38:30Já jsem se v životě hodně nadřela, ale nelituju toho.
00:38:33Já jsem optimistka a musí člověk vždycky dál životem.
00:38:45Když se vaše dcera vrátila do Čech, tak vy jste nepřemýšlela
00:38:49o tom, že byste jela taky zpátky?
-Ne. Já jsem v tu dobu nemohla,
00:38:52poněvadž já jsem si vzala Němce. Já jsem byla provdaná.
00:38:56A tak jsem nemohla odjet. A dcera odjížděla, ta chtěla zpět,
00:39:01tak byla u mojí sestry, která už taky byla stará.
00:39:04A maminka byla těžce nemocná, takže sestra měla jí a potom...
00:39:09Kolik vaší dceři bylo tehdy, když se sama rozhodla?
00:39:12-17.-Takže už jako větší holka, ale stejně to muselo být těžké.
00:39:17Bylo to strašně. Pro mě a pro ni taky,
00:39:20poněvadž já jsem nemohla zpět.
00:39:22Potom jsem dostala německé občanství.
00:39:25Český pas mi vzali samozřejmě v Německu.
00:39:28Takže už jsem nemohla. Dneska ale žiju šťastně.
00:39:32Mám pro co žít. Mám dvě... Mám vnučku jednu
00:39:36a tady tuhle dceru, které opravdu chci dneska tím vším poděkovat
00:39:41za všechno, že mi tohle to zprostředkovala,
00:39:44i když jsem se toho bála.
00:39:52To vaše manželství, jak jste říkala, že jste se vdala v Německu,
00:39:54tak se vydařilo? Jste pořád spolu, nebo ne?
00:39:57K tomu se nechci vyjadřovat. Já jsem sama a jsem velice spokojená.
00:40:01Mám dobré přátelé, mám krásně zařízený byt a víc nepotřebuji.
00:40:06A mám hodné děti, které ke mně přijedou mě navštívit.
00:40:11Já jsem si myslela, že právě v tom Německu tolik přátel nemáte.
00:40:14-Já jsem to vnímala tak, že...
-Moc nemám, ale 4 dobré přátele.
00:40:18Žurnalistku taky mezi tím mám. A tak s těma se stýkávám.
00:40:23-No a oni ke mně jezdí.
-Myslíte si, že to je těžší
00:40:26třeba tam navázat přátelství, když tam přijdete jako cizinka?
00:40:29Určitě. Velice těžké.
00:40:32Tam se nikdo s nikým nestýká.
00:40:35Tam se dveře zavřou a já mám svoje a nechci...
00:40:40A ani to nechci. Já si přátele vybírám.
00:40:44Dobré přátele. Protože dneska je to tak, že nikdy nevíte,
00:40:47na koho můžete narazit. A po mých zkušenostech už vůbec ne.
00:40:56Říkala jste, že byste Evu ráda viděla,
00:40:58abyste si měla s kým povídat česky.
-Strašně ráda, ano.
00:41:02Jestliže bydlí v Havířově, jak bydlela kdysi.
00:41:04Moje dcera tam bydlí taky, tak by to bylo úplně výborné,
00:41:07když já bych přijela do Havířova, měla bych si s kým popovídat taky.
00:41:13-A mohla by Eva někdy přijet i k vám do Německa? -Samozřejmě.
00:41:16-Má ke mně dveře otevřené.-Super. Tak už je to tady skoro domluvené.
00:41:19Přitom ještě ani nevíme, jestli ji pošťák Ondra našel.
00:41:22-Právě. -Ale doufejme, že ano. Podíváme se spolu na to.
00:41:26Prosím.
00:41:35Ahoj, Ester. Paní Dášu a paní Evu kdysi dávno rozdělila hranice,
00:41:39ale protože dneska už jsme v takzvaném Schengenském prostoru,
00:41:42tak proč je nedat zpátky dohromady? Zatím ahoj.
00:41:47-Dobrý den.
-Dobrý den.
00:41:49Pošťák Ondra, Česká televize, pořad Pošta pro tebe. Vy budete Eva?
00:41:52-Ano, jsem.
-Výborně. Evičko, kontrolní otázka,
00:41:55jestli hledám opravdu vás, nebo jinou Evu.
00:41:58-Za svobodna jmenovala jste se Janoštíková? -Ano, Janoštíková.
00:42:02Skvěle. Tak prosím, tady máte to pozvání.
00:42:05-Mockrát děkuji.
-Znáte Poštu pro tebe?
00:42:08-Ano, znám. Dívám se.
-Díváte se, jo? -Dívám.
00:42:11Takže víte, že když jsem tady já, že vás pravděpodobně někdo hledá.
00:42:16-No.
-Kdo by to mohl být?
00:42:19To nevím. Protože když zná moje ještě jméno,
00:42:22tak buď spolužáci nebo nějaký spolužák.
00:42:27Nevím. Opravdu nevím.
00:42:29Ale je to možný, že to bude teda hodně dlouhá doba.
00:42:32No, tak to už je hodně dlouhá doba,
00:42:35protože už jsem dávno na důchodě, takže...
00:42:38-Nějaká kamarádka třeba?
-No, tak kamarádů mám taky dost.
00:42:41Kamarádek, známých.
00:42:44-Jasný, jasný.
-Mám jich hodně.
00:42:47No, Evičko, jestli to chcete vědět, kdo tam je, tak budete muset přijít
00:42:51k nám do studia. -Budu se těšit.
-Budete se těšit?
00:42:54-Určitě.
-My se na vás budeme těšit taky.
00:42:57Dáte mi pozvánečku? Nebo to mám všechno v tom?
00:42:59To tam je skoro všechno napsaný. Teď se rozloučíme s Esterkou.
00:43:02Chcete se s ní rozloučit, než se uvidíte ve studiu?
00:43:04-No, tak jako pozdravuju...
-Tak víte co? Tady máte mikrofon
00:43:07a řekněte jí to sama.
00:43:10Takže pozdravuju vás všechny, nejenom vás, ale všechny ve studiu
00:43:14a těším se na vás. Na shledanou.
00:43:22Tak to je krásný!
00:43:24-Tak se to povedlo.
-Povedlo.
00:43:26Vlastě nevíme, kde to bylo. Neviděli jsme, jestli to bylo
00:43:29v Havířově nebo ne.
-No to nevím taky teď.
00:43:31Tak to se snad dozvíme, protože Eva slíbila, že přijde.
00:43:34-Otázka, jestli byste ji poznala?
-Asi jo. V obličeji určitě.
00:43:40Tak to je dobře. Já jdu zjistit, jestli je tady,
00:43:43jestli dodržela své slovo.
-Dobře.
00:43:50Milý Ondro, Dagmar překonala Schengenský prostor. Není to těžké.
00:43:54Přijela sem do Prahy, aby se mohla setkat se svou kamarádkou.
00:43:58Tak já ani nevím , odkud Eva měla přijet,
00:44:00ale doufám, že přijela a je tady.
00:44:03Esterko, vzhledem k tomu, že těch lidí, co hledám,
00:44:05je opravdu strašná spousta, tak se přiznám, že ani já nevím odkud,
00:44:09ale Eva je tady.
-Děkuju.
00:44:22-Evičko, dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:44:23Prosím.
00:44:30-Dobrý večer, Evo.
-Dobrý večer.
00:44:32-Vítám vás. -Já vás taky.
-Prosím, posaďte se. -Děkuji.
00:44:35-Odkud jste k nám přijela?
-Přijela jsem z Havířova.
00:44:38Z Havířova? Jak dlouho bydlíte v Havířově.
00:44:41No, od 69.roku.
00:44:44Tak to je dlouhá doba. Bydlí se vám tam dobře?
00:44:47Je to krásné město, takže líbí.
00:44:50Jaká je vlastně vaše profese? Čemu se věnujete
00:44:53nebo jste se věnovala, pokud jste v důchodu?
00:44:57Vystudovala jsem v Novém Jičíně pedagogickou školu
00:45:00pro mateřské školy, takže jsem učitelkou povoláním
00:45:05v mateřských školách pro tu drobotinu malou.
00:45:09A pořád mě to baví, takže teď i v důchodu
00:45:12mně sem tam zavolají na výpomoc.
00:45:15A momentálně jsem v družince na škole.
00:45:18-Takže pořád s dětmi?
-Takže pořád jsem s dětmi.
00:45:21Tak to je moc hezké. Není to tak, že člověk je z toho po letech
00:45:24už třeba trošku unavený? Ty děti jsou divoké.
00:45:26Tak v dnešní době jsou divoké. Jsou jinačí, než byly kdysi.
00:45:31Někteří mají taky trošku dětství takové těžší,
00:45:36že ti rodiče jsou zaměstnaní od rána do večera.
00:45:39Takže i tady toto je k tomu vede, že jsou takové divočejší.
00:45:43Je to poznat na těch dětech, když na ně není dost času?
00:45:46-Je, určitě.
-Sama máte své děti?
00:45:49Mám 2 děvčata. Jedno je už starší dost.
00:45:54Takže to nemohlo přijet, je na cestách.
00:45:58A druhá, mladší je tady i se svým mužem.
00:46:04-Jsou v hledišti.
-Dobrý večer. Vítám vás.
00:46:14Měla jste sílu potom třeba ještě odpoledne po práci
00:46:16na ty svoje děti, nebo jste měla pocit, že už vám praskne hlava?
00:46:19Měla jsem. Snažila jsem se věnovat se jim co nejvíce.
00:46:23Takže jako myslím si, že vyrostly v šikovné děvčata
00:46:28a hodné děvčata. Takže mám z nich radost.
00:46:33POTLESK
00:46:38Evo, určitě jste přemýšlela, než jste sem přišla,
00:46:40kdo si vás mohl pozvat.
-No, tak to víte, že ano.
00:46:44Když si mě našel pošťák Ondra, tak jsem byla velmi překvapená,
00:46:49ale jako přemýšlela jsem. Přemýšlela jsem i se svými bratry.
00:46:54Takže jsme to probírali, ale nenašla jsem nikoho,
00:46:57kdo by, protože těch dětí prošlo mi hodně, známých, rodičů jejich,
00:47:05takže když člověk pátrá, kdo asi, tak nevím, opravdu nevím.
00:47:11Tím, že tam bylo to jméno za svobodna, tak co kdyby to byla
00:47:14třeba nějaká dávná láska?
-Ta tu svou školkovou nemám.
00:47:19To jsem do školky nechodila.
00:47:21Takže jedině láska školová nějaká ze základky.
00:47:26-Nebo ze střední.
-To jste měla nějakou?
00:47:28Já myslím, že všichni to prodělali. Kdyby je neprodělali, tak by lhali.
00:47:32Já si myslím, že se každý zamiluje do někoho.
00:47:36Nevím. Může si někdo vzpomenout po dlouhé době.
00:47:40To své jméno za svobodna jste opustila hodně brzo?
00:47:43-Vdávala jste se jako mladá?
-No, dost mladá.
00:47:48To jsem byla ještě dost mladá.
00:47:52No tak vy už se dozvíte, kdo si vás pozval,
00:47:55a já věřím, že budete mít radost, že se budete chtít setkat osobně.
00:47:58Děkuji moc.
00:48:16To jsem já! Poznalas mě?
00:48:19Dášenko, ano, poznala jsem tě, Dášenko, poznala.
00:48:22Já jsem nemohla hlas dostat vůbec ven.
00:48:26Vidíš to? Tolik roků nás dělí od sebe.
00:48:29-Velmi, velmi.-To jsi vůbec nevěděla, že tě hledám, že?
00:48:32Ne. Tak napadla jsi mě, ale to jsem teda nevěřila.
00:48:36-Vidíš to. Jo?
-Daško?
00:48:39Já bych chtěla, aby se odstranila ta stěna mezi námi.
00:48:43-Určitě.
-Chtěla bys to taky? -Určitě!
00:48:45Velmi, velmi, velmi.
00:48:55Dáši, ty jsi úžasná!
00:48:58Tolik roků.
00:49:00Tolik roků! A já jezdím do Havířova k dceři.
00:49:06-To je úžasné.
-Konečně jsem tě našla.
00:49:10-Ty jsi úžasná. Mockrát děkujeme.
-Děkujeme mnohokrát.
00:49:13To je teda moje kamarádka, abyste věděli,
00:49:16je to moje kamarádka z první třídy. Chodily jsme spolu do školy
00:49:19a potom utíkala, odešla mi daleko.
-Daleko.
00:49:23-A chyběla vám? -Strašně.
-Poznala jste ji. To je úžasné.
00:49:26-Já jsem ji poznala.
-Já tebe taky.
00:49:29-Je to úžasný pořad.
-Mnohokrát děkujeme.
00:49:32Já mám taky velkou radost. A vy ani nevíte, že Dáša jezdí
00:49:35za svou dcerou do Havířova.
-No, tak jo.
00:49:37-Takže se budete moct...
-Takže se setkáme? -Určitě.
00:49:40-Takže se budete moct vídat.
-Určitě. -Jistě.
00:49:43-Mockrát vám děkujeme.
-My taky děkujeme.
00:49:45-Mějte se krásně. Na shledanou.
-Děkujeme mnohokrát. Na shledanou.
00:49:48-Ty jsi úžasná. -Prosím!
-Děkujeme moc. Na shledanou.
00:50:06I dnešní slavnostní Pošta pro tebe končí výzvou.
00:50:34Milí diváci, přeji vám krásné a klidné svátky.
00:50:37Hodně štěstí v novém roce 2013.
00:50:40A pokud vám někdo schází, tak nám určitě napište.
00:50:43Hezký večer!
00:51:26Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2012
Míša byla a je jedináčkem svých rodičů. Byla vymodlená, rodiče by pro ni udělali první poslední. Přesto v jejich soužití nastal velký zlom a dívka se s rodiči několik let neviděla. Napáchala v jejich srdcích velké škody, které už patrně nepůjdou zahladit. Rodiče se marně ptají, kde udělali chybu, Míša se sama sebe ptá, jak může svou chybu vůči nim odčinit. Snaží se všemožně, i cestou setkání v Poště pro tebe, a jak zjišťuje, nebude to ani jednoduché, ani možná napravitelné. Vydrží Míša ve své snaze získat znovu důvěru rodičů?
Paní Dagmar neměla v dětství mnoho kamarádek. O to více vzpomínek má na tu, se kterou se velmi sblížila. Posledních 25 let žije v Německu. Přátel má pár, žije si celkem dobře, má dceru a vnučku, má pro co žít. Přesto jsou vztahy, které nelze nikým a ničím nahradit. Jsou pevně zakořeněné v srdcích, jsou neopakovatelné a jedinečné. Takovou osobou je pro Dagmar kamarádka z dětství Eva. Už ji zkoušela hledat, ale nenašla. Zkusí to dnes v Poště znovu. Vzdálenost už není překážkou. Blízkost srdcí ji hravě překoná. Uspěje Dagmar?
