29. dubna 2010

Pod zkratkou IAESTE se skrývá mezinárodní studentská nezisková organizace, jejíž hlavním posláním je zprostředkovávat zahraniční praxe a stáže. Ne každý už ví, že tahle parta studentů ve svém volném čase připravuje každoročně mezi prosincem a dubnem na šesti vysokých školách v České republice veletrh pracovních příležitostí pod názvem Veletrh iKariéra. Každý rok tuto akci připravuje jiný tým, který rady a zkušenosti čerpá a následně i předává pomocí dopodrobna zpracovaného manuálu – „veletržní kuchařky“.

S Markem Hlávkou, majitelem cestovní kanceláře pro plyšáky a s Tomio Okamurou, jedním ze spoluinvestorů o velmi netradičním oboru podnikání.

Mladý majitel firmy na výrobu sedacích pytlů Jan Zajíc. Jen cesta k tomuto byznysu je dost zajímavá a svědčí o jeho manažerských schopnostech a dobrých nápadech. Když nevyšel jeden plán, našel náhradní. Jeho cíl je získat prestižní značku „česká kvalita“.

Operační program Praha adaptabilita se soustředí především na „lidské zdroje, to znamená na „modernizaci počátečního vzdělávání, rozvoj a realizaci dalšího vzdělávání a začleňování znevýhodněných osob na trh práce“. Naše reportáž představí projekt Výcvikového centra restauračního řetězce, který slouží ke sebevzdělávání kuchařů, číšníků, manažérů a someliérů řetězce. Tento projekt dostal stoprocentní dotaci, kterou vkládá především do lektorů /i zahraničních/, nákupu surovin a vybavení kuchyně, kde se provádějí praktická cvičení. Cílem je zvýšení kvalifikace personálu, zlepšení kvality nabídky podávaných jídel, nápojů i obsluhy.

Paní Helena Konopíková vstává šest dnů v týdnu v půl třetí ráno a pouští se do celodenního maratonu pečení koláčů. Naučila se to sama na mateřské a recept má od tchýně, která jí zkraje pomáhala. K tomu, aby začala podnikat, ji navedla známá, které její koláče moc chutnaly. Ale začátek nebyl jednoduchý. V Čechách o její koláče nebyl zájem. Živnostnice si tedy postavila na hraničním přechodu stůl a začala nabízet své zboží. Zájem cizinců byl mimořádný. Až na konci devadesátých let koupila koláč první sousedka. Úspěch rostl pomalu, ale jistě. Dobrota od Konopíků dokonce reprezentovala kraj v Bruselu a v Paříži. Dnešní firma je rodinná, pracuje v ní i manžel a obě děti. Začínali doma v kuchyni, ale její kapacita brzy nestačila. Uzpůsobili spodek domu podnikání, zřídili si tam pekárnu a z kotelny malou prodejnu. Paní Konopíková se už 3x stala živnostnicí roku kraje.