Co je po letech tak magického a vzrušujícího na hudbě Leoše Janáčka? Je i na sklonku století stále nevyčerpatelným zdrojem inspirace? Odpověď hledají renomované osobnosti i nejmladší generace tvůrců v hudebně dokumentárním filmu.
  • Vyrobeno 1998

K čemu se přiznávám - název hudebně dokumentárního filmu o Leoši Janáčkovi, na kterém se podíleli hlavně mladí tvůrci. Právě díky jim byl tento dokument pojat zcela originálním způsobem. Cílem mladého týmu bylo přiblížit Janáčka nejenom coby velkého skladatele, ale především jako člověka a osobnost, se kterou se musí ještě v dnešní době celá řada tvůrců vyrovnávat. Proto se v dokumentu setkáme s významnými osobnostmi, jako například se zpěvačkou Ivou Bittovou, divadelními režiséry A. Goldflamem, J. A. Pitínským, hudebními skladateli Milošem Štědroněm, Vítem Zouharem, Martinem Dohnalem, ale i dalšími, kteří se svěří s osobními názory na to, jakým způsobem je Janáček v jejich životě a práci inspiruje. Natáčelo se na Hukvaldech, Valašsku, ve Starobrněnském klášteře ale i v Kroměříži, Praze, Brně a České Třebové. Bylo využito mnoha cenných dobových záběrů z Národního filmového archívu, které člověka uvedou do počátku našeho století, k čemuž přispívají i výrazné výtvarné efekty, jež nelze přehlédnout. Dodejme, že režisérem a scenáristou v jedné osobě je Petr Hajn, se kterým spolupracoval odborný poradce Jiří Zahrádka a kameraman Pavel Brynych za produkce Jiřího Vanýska ml.

Napište nám