Z recenzí

I přes částečnou dějovou nedotaženost, způsobenou hlavně horkými nůžkami, jež snímek sestříhaly z původně plánovaného dvoudílného televizního seriálu, vytvořil Jan Hřebejk kvalitní dílo, které se s mírnou nadsázkou může zařadit ke zlatému fondu české filmové komedie.
Jakub Lederer, Pelíšky, Zemědělské noviny, 8. 4. 1999, s. 7.

Pelíšky nemají mnoho děje, díky detailnímu rozehrání jednotlivých situací působí i trochu televizně. Mají ale plejádu především báječně napsaných a zahraných postav.
Věra Mišková, Humor filmových Pelíšků zalézá až pod kůži, Právo, 9. 4. 1999, s. 9.

Mimořádná přehlídka českého herectví nedovoluje zmínit jen některá jména – Hřebejk je dovedl k pocitu čisté důvěrnosti. I náladu doby s detailní věrností každé dečky či vázičky nastolí během prvních scén. Snad jen dramaturgicky Pelíšky trochu hřeší: kabaretní skladbou v první části, vypravěčskou vysvětlivkou v závěru, dlouhou ‚televizní‘ doslovností. Ale milé kronice rodičů a dětí se snadno odpouští.
Mirka Spáčilová, Kronika rodičů a dětí se povedla, MF Dnes, 9. 4. 1999, s. 15.

Pelíšky patří do nepříliš početné skupiny filmů, které nic nepředstírají, které se nesnaží vydávat za něco, s čím v podstatě nemají nic společného. Jejich poetika je zároveň mocnou zbraní, ale i limitou. Než se Pelíšky stanou pravidelnou televizní vánoční podívanou, zajděte se na ně podívat do kina. Už jen kvůli plastikovým lžičkám od našich východoněmeckých soudruhů.“ Václav Holanec, Po Šakalích letech Pelíšky, Metro, 12. 4. 1999, s. 7.

Pelíšky jsou především komedií, upřímně natočenou, nechybí jim ani obsah v podobě zachycení různých lidských osudů, zobrazení dějin českého prostoru. Jestliže Návrat idiota byl film, na který jsem s radostí šel podruhé, na další zhlédnutí Pelíšků, se už taky těším.“ Andrej Halada, Další dobrý český film, Mladý svět, 1999, č. 18, s. 37.

Všechny koprodukční filmy České televize