Obnažené ženy mluví o svém životě

Je jim něco přes dvacet, ještě si moc nevědí rady se životem, ale žijí ho na plný plyn. Každý z nich má svůj příběh: Liz prošvihne termín na potrat, Ant natočil divný film, Geoff se učí plést, Prue žije přáním, aby bylo každému fajn... Parta mladých z dnešního Aucklandu prožívá své první lásky i rozchody, malé radosti i velká zklamání. Jejich osudy se prolínají, jejich cesty se na chvíli sbíhají a zase rozcházejí...

Celovečerní debut scénáristy a režiséra Harryho Sinclaira je tak životný, tak naturalistický, že až působí dojmem, jako by byl točen skrytou kamerou. A toto konstatování není daleko od skutečnosti. Film byl totiž natáčen prakticky bez zkoušek a bez scénáře (ten vznikal vždy až v den natáčení na tu kterou konkrétní scénu), točilo se v bytech jednotlivých herců, kteří se oblékali do toho, co kde našli. Sinclair svůj film de facto improvizoval. Jak v jednom rozhovoru přiznal, nechával se inspirovat natočeným materiálem, který průběžně stříhal a z nějž pak vycházel při vymýšlení dalších zápletek a jednotlivých detailů... A když přišla Danielle Cormacková, představitelka Liz, se zprávou, že je těhotná, nebyla to pro štáb pohroma, ale naopak úžasná novina. Neboť Sinclair se okamžitě nadchl myšlenkou, že bude točit skutečný průběh těhotenství a zakomponoval tento motiv do Lizina příběhu.

Třetí příspěvek do miniprofilu novozélandské kinematografie obletěl v roce 1997 festivaly celého světa a byl nadšeně přijat kritikou i diváky.