Rozmarná léta českého filmu

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 15  
Sdílet
| Poslat odkaz
Pavel Melounek – producent

Byli podle vás čeští filmaři po listopadu 1989 připravení na to, co je čekalo?

Ne, absolutně netušili, co je čeká. Hlavně v generaci starších tvůrců převažovala naivní představa, že se vlastně nic nezmění, že Barrandov dál pojede, jak jel, jen oni si budou moct točit, co chtějí. Jenže to nešlo. Český film byl financován z distribuce, to byl takový vnitřní okruh samofinancování s tím, že pokud chtěl někdo víc peněz, třeba Otakar Vávra na nějaký svůj epos, šel na ústřední výbor komunistické strany, a tam mu k těm barrandovským šesti milionům přidali dalších osm, ale jinak český film živil sám sebe.

Podívejte se na ten Barrandov dneska, netočí nic, neinvestuje a stejně na tom není dobře a propouští. To nemohlo dopadnout dobře. Tam jde spíš o to, jestli privatizace byla udělaná dobře nebo ne. Vašek Marhoul, který měl spoustu dobrých předsevzetí a plánů, ztroskotal. Ztroskotal na vnější okázalosti, výstřelech z děla a podobných volovinách. Stabilizace Barrandova je v mých očích spjatá s ředitelováním Radka Dočekala, kterého na Barrandov přivedl Václav Marhoul. Takže Marhoulova zásluha je, že tam přitáhl tohoto manažera. Za Dočekalovy éry Barrandov fungoval nejlépe z těch posledních dvaceti let.

S odstupem let, podle vás – měl být Barrandov privatizovaný?

Já si pořád myslím, že privatizovaný měl být. Jinak by se zhroutil. Tam nebyla možnost ošetřit ho jako veřejnoprávní televizi, že by lidé platili nějaké koncesionářské poplatky, a tím pádem by se udržel. Naštěstí pro český film tu byla Česká televize, a ta vzala, ačkoliv ze začátku, než jí to zákon nařídil, nemusela, český film pod ochranná křídla. Pomáhala nezávislé tvorbě, alternativnějším projektům…

Takže privatizace Barrandova určitě ano, ale je otázkou, jak to mělo být správně. Nápady Věry Chytilový ohledně Barrandova byly naprosto naivní.

V jakém stavu byl karlovarský festival na počátku 90. let a jakou pozici jste tam tehdy zastával?

Jak známo, karlovarský festival se střídal s moskevským festivalem a byla to taková ideologická tribuna různých rozvojových kinematografií. V roce 1990 byl euforický ročník, protože přijeli všichni, kteří byli do té doby zakázaní, v emigraci, disidenti, prostě všichni. Byla to taková všehochuť ještě pod kontrolou tehdejšího pomalu mizejícího vedení kinematografie.

V roce 1991 se festival neuskutečnil, v roce 1992 byl takový ten tragický ročník, kdy byl prezidentem Jiří Menzel, který se během konání festivalu sebral a odjel natáčet do Itálie. Na slavnostní zakončení sice přijel, ale chtěl k něčemu vyzvat Honzu Bílka jako výkonného ředitele, a zjistil, že neví, jak se Bílek jmenuje křestním jménem. Ten ročník byl opravdu velmi tristní a vypadalo to, že to bude ročníkem poslední.

V roce 1993 se festival neuskutečnil a začaly se objevovat první snahy o pořádání festivalu v Praze, které ale poměrně záhy zase vyšuměly. Ve druhém pololetí roku 1993 začal Igor Ševčík, což byl šéf filmového odboru na ministerstvu kultury, hledat lidi, kteří by byli schopní uspořádat festival v roce 1994. Vznikla jakási Nadace a Ševčík poměrně zoufale hledal, kdo by ji vedl. Jiří Bartoška byl tuším až nějaký čtvrtý nebo pátý kandidát v pořadí, ale naštěstí to vzal, ačkoliv sám tehdy přiznával, že absolutně netuší, do čeho jde. A nás oslovil do správní rady. Byl tam ještě Štefan Uhrík, Fero Fenič, ředitel Krátkého filmu Knoflíček, lidi za Karlovy Vary, lidi za Pupp, lidi za Thermal… Byl konec roku a před námi stál úkol nějak to celé rozjet. Bohužel tehdy došlo k tragickýmu okamžiku, protože Štefan Uhrík odstoupil a místo něj přišel Antonín Moskalyk, který si najal vlastní produkci… Nechci tu uvádět žalovatelné věci, ale… Prostě s nimi byla ukončena spolupráce a do čela dalšího ročníku, který Nadace pořádala, nastoupil Rudolf Biermann.

Mezitím se ale Moskalyk – a na jeho stranu se přidal i Knoflíček – rozhodl udělat festival v Praze. Vznikl Zlatý golem, ale protože tam Moskalyk udělal to samé, co ve Varech, tak byl odejit, a ten druhý Zlatý golem, to už bylo jen takové trápení.

V čem vidíte největší devizu tandemu Jiří Bartoška – Eva Zaoralová?

Že se naprosto skvěle doplňujou. A to se na začátku znali naprosto minimálně! U toho jsem byl, to můžu dosvědčit. Dodneška s Evou vzpomínáme, jak jsme připravovali první ročník. Jeli jsme do Berlína vybírat filmy a měli jsme jednu jedinou slovinskou VHSku. Čtyři měsíce před začátkem festivalu! Ale Eva je absolutní velvyslanec, tu znají úplně všude, v Benátkách, v Berlíně, všude má naprosto skvělé kontakty…

A k tomu ten Jirka s tím úžasným charismatem. Na něj slyší diváci i sponzoři, lidi ho berou, protože má jednak ohromný charisma a jednak dokáže s lidma jednat v ohromný srandě.

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2010 – P  ST
Žánr: Dokument
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.