Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Karel Zich — Lidé — Česká televize

zpěvák, kytarista, estetik

* 10. června 1949

† 13. července 2004

Zpěvák, kytarista, pianista a skladatel Karel Zich se narodil v roce 1949 v Praze Miladě a Otakarovi Zichovým, do rodiny s bohatou kulturně-vědeckou tradicí. Matka byla sportovkyní, ale hrála také na klavír, otec byl matematik, fyzik a filosof, ale také cellista. První z dědečků, Karel Moravec byl houslistou a violistou (mj. v Ševčíkově kvartetu), druhý, Otokar Zich hudebním skladatelem a estetikem. A aby to nebylo vše, strýc Jaroslav Zich byl pianistou, skladatelem a hudebním teoretikem. Karel se narodil jako třetí dítě, měl ještě starší sourozence: sestru Marii (později provdanou Dohalskou – stala se fonetičkou) a bratra Otakara (později byl chemikem a houslistou). Jako malé dítě byl dosti pasivní – dlouho nechodil a vůbec nemluvil. Později na základce byl spíše průšvihářem a navštěvoval ji nerad. Často zapomínal věci, které si měl přinést (tato vlastnost ho pak provázela celým životem), přesto býval jedničkářem a dvojkařem. A v osmi poprvé uslyšel z desky Elvise Presleyho.

Karel se nejprve učil na klavír, ale když v jedenácti dostal kytaru, dřel ji v podstatě denně. Od roku 1964 začal navštěvovat SVVŠ (střední všeobecně vzdělávací škola, později gymnasium), přičemž byl jedním z třídních bavičů, hlavně po muzikantské stránce: kytaru již zvládal skvěle, navíc zpíval Elvise. Z té doby také pochází jeho první pokus uchytit se v beatu – v kapele Framus (pozdější Framus Five) se ale jen mihl, a nakonec se stálým členem nestal. V dorosteneckém věku také hodně sportoval: plaval, jezdil na kánoi, dělal gymnastiku, házenou a stolní tenis. Maturoval v roce 1967. Poté vystudoval na filosofické fakultě Karlovy university obory estetika a sociologie a stal se doktorem filosofie. Zároveň studoval tři roky kompozici na pražské konzervatoři, když využil svých znalostí hry na klavír.

V roce 1969, ještě během jeho studií na FF, si Karla během studentské stávky (hrál na kytaru rock´n´rolly) všiml vedoucí folkového Spirituál Kvintetu Jiří Tichota, a hodil mu takzvaně lano. Zich nabídku přijal a už po dvou týdnech točil malou desku! Navíc kapela dostala darem dvanáctistrunnou kytaru, kterou se Karel naučil ovládat snad během měsíce. Časem si vypěstoval svůj vlastní styl a patřil k našim nejlepším hráčům na tento nástroj. Jinak onou singlovou písní byl česky otextovaný tradicionál Doney Gal, další Zichem zpívaný kus Kovbojův nářek se octl na výběrovém LP „Písně amerického západu“ (1970). O rok později došlo i na Elvise Presleyho, když jeho píseň In The Ghetto s českým textem Černošské ghetto vyšla jako další singl Spirituál Kvintetu v roce 1971. Asi takhle: Karel měl Elvisovy písničky rád, měl podobný způsob vokalizace jako on, ale že by byl jeho fandou až za hrob, to se říci nedalo – to z něj udělala spíše média. Naopak ve své pozdější autorské tvorbě se snažil nezpívat jako Elvis, ale jako Karel Zich. Což se mu, pravda, moc nedařilo. Jeho poslední pěveckou sólo jízdou v rámci Spirituál Kvintetu byl song Svatební košile z alba „Písničky z roku raz dva“ (1972).

V roce 1973 Zich ze skupiny odešel a dal se na sólovou dráhu – písničky si skládal sám, ale spolupracoval i s ověřenými autory, jakými byli třeba Bohuslav Ondráček nebo Karel Svoboda. Často přebíral písně od zahraničních autorů, hitem se stala Alenka v říši divů (Living Next Door To Alice, původní interpret New World, populární je verze od Smokie), která se stala jeho debutovým singlem (1973). Známa je i Zichova písnička Proud řeky důvěrně znám (vyšla na SP v r. 1974). V polovině dekády bodoval i ve Zlatém slavíkovi, když se umístil na šestém, resp. na čtvrtém místě. V roce 1976 natočil Karel svoje první LP „Dům č. 5“, stylově na pomezí popu a country rocku: ke všem písním napsal hudbu, a spolupracoval s textaři jako Zdeněk Rytíř, Ivo Fischer, Zdeněk Borovec, Pavel Vrba nebo Michael Prostějovský. Ze známých songů lze uvést třeba Penzion Blues, Dům č. 5, Jak jdem tím zdejším světem, Marika či Sám se svou kytarou. V roce 1977 získal zpěvák stříbrnou Bratislavskou lyru za interpretaci písně Máš chuť majoránky. Do konce dekády pak natočil ještě několik populárních singlů, většinou ve spolupráci s textaři Františkem Novotným, Michalem Bukovičem a skladateli Josefem Kolínem a Karlem Fornerem, například Já si tě najdu, Kilimandžáro, Měla na očích brýle, Na prvním programu či Ráno je moudřejší.

Na přelomu let 1978 a 1979 Zich konečně založil svoji vlastní kapelu. Jednalo o pop-rockovou formaci Flop, kterou kromě něj tvořili Josef Kolín (bicí, kytara, zpěv), Karel Forner (kytara, zpěv) a Jan „Papírek“ Hauser (baskytara). Hned po roce pak Kolína nahradil bubeník Petr Eichler a se skupinou začala hostovat zpěvačka a kytaristka Lenka Filipová. A právě v duetu s ní Karel zabodoval songem Mosty, což byla převzatá věc od skupiny Air Supply. Píseň se pak stala titulkou k albu „Mosty“ (1981), které kromě ní obsahovalo skladby, jako třeba Teď přicházím já, Něco jako lásku znám či Chtěl bych umět napsat baladu. Ve stejné době vyšla i vývozní výběrovka „The Best Of Karel Zich“ (1981), kterou Zich nazpíval pochopitelně v angličtině. Následovalo několik singlů, např. Jednou jsem tě získal málem nebo Jeden tón, za který zpěvák v roce 1983 získal interpretační stříbrnou Bratislavskou lyru.

Ve třiaosmdesátém vyšel singl s písněmi ParádaŽárlím na tvůj stín (Love Me), který předznamenal Karlovo nejprodávanější album „Paráda“ (1982/1983). Obsahovalo česky otextované rock´n´rolly a několik vlastních věcí, v čele právě s hitem Paráda nebo písní Dívko smutná. Z převzatých rock´n´rollů je možno uvést třeba Nešlap mi na sandály (Blue Suede Shoes) nebo Je to fajn, mámo (That´s All Right). V tomtéž roce vyšla i vývozní verze „parády“, LP „Let´s Sing Some – Elvis Presley Songs“ (1983), kde Zich dává „královy“ hity v jazyce anglickém. Z těch povedených lze jmenovat Tryin´To Get To You, Love Me Tender nebo Hound Dog. Hned další rok vyšlo další album s protikladným názvem „Není všechno paráda“ (1983/1984), celkově poněkud zamyšlenější, s písněmi jako Není všechno paráda, Být nad věcí, Přiznávám nebo Proto a Proč, a byla vyrobena i jeho vývozní verze s názvem „My Party“. Rok na to tu bylo další Karlovo LP „Kola pop-music se točí dál“ (1985) s písněmi Kola pop-music se točí dál, Milion nebo Třináctého pátek. Vznikl i song Já ti zpívám, ozdoba pozdějších kompilačních alb. Právě toto období lze považovat za Karlovo nejúspěšnější.

Jaký vlastně byl Karel Zich? Jako muzikant byl obdařen nesporným talentem, ale zároveň byl v hudební branži příkladem nesmírné píle a houževnatosti. Byl sympaťákem, který se velmi líbil ženám, a i jeho hlas měl pro ně velký sex appeal – co víc si může zpěvák pop music přát. Zpíval mužným, gospelově rozechvělým barytonem, skvěle vyslovoval, intonoval a každou písničku velmi prožíval. V osobním životě byl dle přátel skromným, slušným a čestným člověkem. Zároveň žil velmi společenským životem a miloval sport, oblíbil si zejména tenis. Možná jediným Zichovým stínem byl fakt, že na začátku osmdesátých let vstoupil do KSČ, přičemž i jeho nejbližší to považovali za zcela nepochopitelný krok.

Rozhodně ale točil jedno album za druhým: v roce 1986 to bylo LP „Karel Zich &“ (1986/1987) s mnoha duety a se songy jako Napíšu pár taktů nebo Léto jak má být. Následovalo LP s francouzsko-belgickou zpěvačkou Viktor Lazlo „Sweet, Soft & Lazy“ (1986/1987), samozřejmě v angličtině (např. That Boy Loves You So). Spolupracoval také s průkopnicí ženského rock´n´rollu Wandou Jackson a výsledkem bylo společné album „Let's Have Party In Prague“ (1987), v devětaosmdesátém bylo natočeno samostatné Zichovo LP „Ani za nic“ (vyšlo v r. 1990) se skladbami jako třeba To snad není pravda či Dlouho žít. V roce 1990 natočil známý duet s Pavlem Bobkem Bowery Street, prvním albem v devadesátých letech pod značkou Karel Zich & Flop bylo „Za to může rock´n´roll“ (1992) se stejnojmenným hitem Za to může rock´n´roll. Poté už vycházely jen různé výběry a kompilace, protože v roce 1992 se Karel vrátil do Spirituál Kvintetu. A hned s ním vyšlo album „Rajská zahrada“, kde je Zich slyšet mj. v písních Dým, jen dým, Vláček nebo Útěk z Egypta. V sedmadevadesátém bylo zrealizováno album „Na káře“ (mj. Jozue, Co prej´ bude s mojí duší), roce 2002 zase CD „Křídla holubic“ (Smůla všech smůl, Ženo má).

V tomtéž roce si zpěvák v divadle Spirála na pražském výstavišti v Holešovicích zahrál menší roli Elvise Presleyho v muzikálu Brouci – Evangelium podle Beatles.

Karel Zich byl dvakrát ženatý. S první manželkou Natašou se seznámil v roce 1977, vzal si ji o rok později a měli spolu děti Adélu a Karla Jr. Druhou manželku Janu znal sice už od roku 1984 z Brna, ale vztah započal až později, na konci devadesátých let – oženil se s ní v roce 2002. Manželství ale bohužel vydrželo jen krátce. V roce 2004 při potápění poblíž Porta Vecchia na Korsice dostal Karel infarkt a zemřel.

V roce 2006 natočila o zpěvákovi ČT dokument z cyklu Předčasná úmrtí s názvem Dobře naladěná kytara (režie Zdeněk Gawlík). V roce 2018 sestavil František Cinger knižní historickou koláž o Karlu Zichovi a osudech rodin Zichových, Dohalských a Vuršových pod názvem Jak šli tím zdejším světem (2018) o rok později vyšel zpěvník písní Karla Zicha.

Odkazy