iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
15. 5. 2021
21:20 na ČT1

1 2 3 4 5

31 hlasů
103848
zhlédnutí

Minišou Karla Šípa

Boleslav Polívka

51 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Minišou Karla Šípa

  • 00:00:00 -Ty roušky si sundáme. Jo?
    Jseš očkovanej?
  • 00:00:07 -To je úleva.
    -Jseš očkovanej?
  • 00:00:09 -Jsem! Dvakrát.
    -A ty jseš 70+ už?
  • 00:00:14 -Přes 70.
    -Ale + málo.
  • 00:00:16 -Plus málo.
    -Ty jseš 70 + málo.
  • 00:00:19 -Plus 2 roky prázdnin.
  • 00:00:20 -Takže jseš dvakrát.
    -Dvakrát.
  • 00:00:22 -Takže nejseš nebezpečnej.
  • 00:00:24 -Ne, vůbec ne.
    -Já taky dvakrát.
  • 00:00:27 -Ale pro jistotu.
    -To jenom pro jistotu.
  • 00:00:33 Dobrý večer, vážení diváci,
    dnes je tady se mnou ,
  • 00:00:37 na návštěvu přijel Bolek Polívka.
  • 00:00:40 Ahoj.
  • 00:00:41 -Ahoj, ahoj.
  • 00:00:43 -Bolku, já, protože už jsme se
    takhle živě dlouho neviděli,
  • 00:00:46 ono to ani není možný.
  • 00:00:48 Jak lovím na internetu
    různý ty informace,
  • 00:00:52 hlavně čtu titulky,
    tak jsem se dočet,
  • 00:00:54 to se tě musím zeptat,
    protože tomu nerozumím.
  • 00:00:57 Že jsi se někdy před rokem voženil.
  • 00:01:00 -Ty tomu nerozumíš?
  • 00:01:01 -Né, tak já nerozumím
    proč jsi se voženil,
  • 00:01:05 potřetí, tomu rozumím,
    nebo po čtvrtý.
  • 00:01:08 -Né, ne, ne.
  • 00:01:10 -Ale proč po 24leté známosti,
    po 3 dětech, co spolu máte,
  • 00:01:14 jsi se teprve voženil?
  • 00:01:16 Na co jsi čekal?
  • 00:01:17 -Podívej se, Karle,
    já jsem Marcelce, kterou taky znáš,
  • 00:01:22 jako já znám tvoji ženu,
    krásné, já jsem jí jednou slíbil,
  • 00:01:28 ona toužila po svatbě.
  • 00:01:30 Já jsem řekl, Marcelko, klid,
    musíme si to oba rozmyslet,
  • 00:01:34 musíme se znát,
    musíme mít něco za sebou.
  • 00:01:40 I třeba nějakou tu hádku,
    nebo důležitý úsměv.
  • 00:01:46 A slíbil jsem, že v 50 letech
    si ji vemu za ženu,
  • 00:01:51 jestli děti budou souhlasit,
    pokud nějaké budou.
  • 00:01:54 -Jo to bylo před dětma ještě.
    -Ano.
  • 00:01:57 A to jsem samozřejmě musel splnit.
  • 00:01:59 Tak jsem z ní udělal mladou ženu.
    V 50 jejích letech.
  • 00:02:04 Říkám tomu sociální plastika.
  • 00:02:07 -To už jste měli 3 děti.
  • 00:02:09 -Když jsem to slíbil,
    to jsme měli Jeníčka.
  • 00:02:12 Já říkám, klid,
    to je první dítě, to....
  • 00:02:15 -To nic neznamená.
    -Marcelka měla taky svoje zbraně.
  • 00:02:19 Mně třeba říkala.
    Bolku, Gott se oženil.
  • 00:02:23 Ten už na to má věk.
  • 00:02:26 -Jo takhle! Ty sis dával, kolik?
    24 let?
  • 00:02:30 -No, my se známe 29 let.
    -Psali 24.
  • 00:02:36 -24 psali.
  • 00:02:38 -Známost.
    -Takže jsme se znali.
  • 00:02:41 Ale potom asi vážně,
    když jsme spolu začali žít,
  • 00:02:44 to bylo kolem 24 let.
  • 00:02:47 -Já jsem si říkal,
    co ho k tomu mohlo vést?
  • 00:02:50 -Co máš proti svatbě?
    To je legalizace toho svazku.
  • 00:02:55 -Já vím! Ale...
    -Známosti! Lásky.
  • 00:02:59 -Bolku, dřív to bylo tak,
    že přived holku do jinýho stavu,
  • 00:03:03 hned mu všichni říkali,
    musíš tu hanbu pokrejt svatbou!
  • 00:03:08 -Překrýt!
    -No jasně!
  • 00:03:11 Hanbu pokrejt svatbou!
    A ty jsi nic nepokrejval.
  • 00:03:15 -A neměl jsem žádných výčitek.
    -A neměl jsi výčitky.
  • 00:03:19 Děti to teda odsouhlasily.
  • 00:03:21 -Děti to odsouhlasily.
    Tam byla ještě jedna podmínka.
  • 00:03:24 Jestli to odsouhlasí,
  • 00:03:25 jestli řeknou, tatínku,
    maminka dobře umí vařit,
  • 00:03:30 tati, vem si ji.
  • 00:03:32 -Že tě popostrčej.
  • 00:03:34 -Ale potom náš Franta třeba:
    Vítej do rodiny, mamo.
  • 00:03:40 Po svatbě. Teď Marjánka.
  • 00:03:44 -Kolik je mu?
    -Teď 15. Měl 14.
  • 00:03:48 Marjánka: Já jsem tak šťastná!
  • 00:03:51 Maminko, tatínku,
    já jsem tak šťastná!
  • 00:03:52 Konečně se budu jmenovat
    jako ty, jako, jako...
  • 00:03:59 Konečně se budu jmenovat,
    teď na chvilku nevěděla,
  • 00:04:04 jako tatí..., jako tatí...,
    jako dcera!
  • 00:04:09 Se budu jmenovat jako dcera!
  • 00:04:11 -Zmatek v hlavě z toho měly děti.
  • 00:04:14 -Mně se to i líbilo,
    protože oba jsme byli dojatí.
  • 00:04:16 Já jsem opravdu
    ve společnosti přátel,
  • 00:04:20 uprostřed, nad dobrým vínem,
    rozumíš, jsme si zatančili.
  • 00:04:26 -Svatba jako!
    -Napřed se musíš zasnoubit.
  • 00:04:32 Jsem vysoko vyskočil,
    před rokem jsem byl ještě junák,
  • 00:04:37 teď jsem dopad na to koleno,
    požádal jsem vážně o ruku,
  • 00:04:41 Napřed to bylo trošinku
    takový šaškování,
  • 00:04:44 najednou to vzalo takovou
    dobrou atmosféru vážnosti
  • 00:04:49 a dojemný to bylo.
  • 00:04:51 -Před svědkama.
    -To byli, ano, aby byli svědkové.
  • 00:04:57 -Svatba byla kde? V kostele?
  • 00:04:58 -Jedna byla na úřadě
    a druhá v kostele, pro potvrzení.
  • 00:05:02 -Tak to je hezký.
    -Krásný to bylo.
  • 00:05:04 -Dal sis na čas, uvážlivě.
    -Jasně, jak to má být.
  • 00:05:09 -Žádný honem honem narychlo.
    Tak to má bejt.
  • 00:05:12 Tak v tomhletom mám jasno.
  • 00:05:15 Paní Polívkovou,
    je to teď paní Polívková?
  • 00:05:17 -Paní Polívková.
    -Paní Polívkovou potom...
  • 00:05:19 -Taky si zvykala dlouho.
    Nacvičovala podpis.
  • 00:05:23 Někdy zapomněla, Černá,
    ne, promiňte, Polívková.
  • 00:05:28 -To bylo před rokem nějak asi.
    -Předloni. No, no.
  • 00:05:32 -Takže jseš čerstvě ženáč,
    by se dalo říct.
  • 00:05:37 -Novomanžel. Novomanžel!
    -Novomanžel. 70+,(novomanžel).
  • 00:05:44 -Jo a Pepča Stejskal, kamarád můj,
    kterej žije v Austrálii,
  • 00:05:48 napsal mi gratulaci a tam bylo,
    on to posílal vždycky na divadlo,
  • 00:05:53 abych to rychle dostal
    a měl v ruce.
  • 00:05:56 Z Austrálie přišlo:
    Divadlo Bolka Polívky s chotí.
  • 00:06:06 -Tak to je mi jasný teďka.
    Pořád mi ale není jasný
  • 00:06:08 a je to daný tím, že fyzicky
    jsme se dlouho neviděli,
  • 00:06:11 protože to ani není možný.
  • 00:06:12 Nemůžeme si dneska zavolat
    a pojď do hospody, pojď na pivo.
  • 00:06:18 S tou farmou to je
    definitivně vyřešený jako.
  • 00:06:21 Ta už ti nepatří. Ale mám pocit,
    žes tam někde blízko zůstal bydlet.
  • 00:06:26 -Já to nechci tady prozrazovat,
  • 00:06:28 poněvadž jistě se na to dívá
    hodně diváků.
  • 00:06:30 Mně zůstaly třeba pozemky.
    Pastviny.
  • 00:06:35 -A to je natajno?
    -Není!
  • 00:06:37 Ale je to takový, se chlubit...
  • 00:06:40 -Pozemkama.
    -Pozemkama. To je takové zpozdilé.
  • 00:06:43 -To není chlubení. Mám pozemky.
    -Mám pozemky!
  • 00:06:47 -A už neříkáš jak velký.
    -Vidíš jak se chlubím? Mám pozemky!
  • 00:06:50 Pozemky mi zůstaly!
  • 00:06:52 -Hele ty ale někde tam na dohled
    tý farmy pořád bydlíš? Nebo co?
  • 00:06:56 -No ano! Tam máme takový domek
    u lesa, takový rekreační domek.
  • 00:07:00 -A co se stalo s tou zvěří,
    cos tam měl?
  • 00:07:03 Koně, to ti všecko zůstalo?
  • 00:07:04 -Ne, tam má stáje můj známý,
    tam má stáje, rozumíš.
  • 00:07:11 Já mu pronajímám ty pozemky,
  • 00:07:13 některý jsou jeho,
    některý jsou moje.
  • 00:07:15 -A chodíš jezdit?
    -Od tý boreliózy jsem nejezdil.
  • 00:07:20 Zůstalo mně to v tříslech trošku.
    Já když, mám takový...
  • 00:07:25 Zkusím to.
  • 00:07:26 -Ale moh bys,
    že by ti nikdo nebránil.
  • 00:07:29 Dyť jsi s těma koňma vyrůstal, ne?
  • 00:07:30 -Jo, ale vylezu a za chvilku
    mě bolí tříslo.
  • 00:07:35 Vylezu na něj, chvilku bivakuji
    na úbočí koně.
  • 00:07:40 Pak se rozjedu,
    to je chvilku dobrý, tak jedu,
  • 00:07:43 tak si zaklušu,
    pak malinko zahřeju,
  • 00:07:47 potom jdu do takovýho cvalu
    a najednou se ozve to tříslo:
  • 00:07:53 Neblbni!
  • 00:07:55 -Tak zastavíš.
    -Pomalu, tak jako krokem dojdu.
  • 00:08:00 Sestoupím a při sestupování
    to zabolí. Ale ono to bude dobrý.
  • 00:08:06 To je jen otázka měsíců.
  • 00:08:08 -Když už takhle si dávám dohromady
    souvislosti, který nevím,
  • 00:08:12 protože jsme nemluvili.
  • 00:08:14 Taky jsi, vím, že sis pořídil
    nějakej byteček blízko Prahy.
  • 00:08:19 -To je pronájem!
    -Já vím. To máš pořád? Jo?
  • 00:08:24 -Protože jezdím do Prahy
    na montáže.
  • 00:08:28 Často jsem tady, poměrně často,
    na Moravana.
  • 00:08:33 -Neriskuješ D1.
    -Mám tam svůj kartáček na zuby.
  • 00:08:38 Mám tam všechno, je to příjemný,
    je to pohodlný.
  • 00:08:43 -Jestli si to dobře pamatuju,
    tak to máš v Průhonicích.
  • 00:08:45 -No, no.
    -Máš slavný sousedy.
  • 00:08:48 -Tam je dobrá vinotéka.
  • 00:08:50 -Nejde o vinotéku.
    Sousedy tam máš slavný.
  • 00:08:52 -Dobrý hospůdky jsou tam.
    -A slavný sousedy.
  • 00:08:56 -Tak pár schopných lidí
    tam bydlí, že.
  • 00:09:01 Ale my jsme se, jestli myslíš
    pana premiéra,
  • 00:09:04 tak my jsme se nepotkali.
  • 00:09:05 -Nepotkali? Takováhle vesnice,
    jako jsou Průhonice
  • 00:09:09 a ty nemůžeš přijít...
  • 00:09:10 -Potkávám jenom jeho budovy.
    A restaurace.
  • 00:09:15 -Tak ty jseš jako z venkova.
    Tak zazvoním, ne?
  • 00:09:20 A řeknu, paní Babišová,
  • 00:09:21 nepustila byste manžela
    do hospody na pivo?
  • 00:09:25 To ty jsi neudělal.
  • 00:09:26 -Paní Babišová, mohl by Andrejko
    na chvilku na dvorek?
  • 00:09:32 -No a měl bys možnost
    ovlivňovat politiku.
  • 00:09:36 -Najednou by politika
    byla provalašská.
  • 00:09:39 -Provalašská. No, tak jako...
    To jsi ještě ne...
  • 00:09:43 -Já počkám jak to všechno dopadne.
    My jsme opatrní.
  • 00:09:47 -Jednu dobu byla šance,
    hledal se ministr kultury.
  • 00:09:50 Kdybys zazvonil na zvonek,
    řekl, jsem volnej.
  • 00:09:55 -Ty bys byl ministr kultury.
    -To by!
  • 00:09:59 -Že jo? Ale nikoho to nenapadlo.
  • 00:10:02 -Možná napadlo
    a nebylo to schváleno.
  • 00:10:06 -Král vlastně!
    -No jo, já jsem zvyklý panovat.
  • 00:10:11 Umím luskat prstama,
    rozdávat úkoly.
  • 00:10:14 -Zkus to někdy. Mně by se líbilo,
    kdybys na to měl vliv.
  • 00:10:16 Až půjdeš kolem baráku, pískni.
    Jenom tak jako: Na pivo jdeme!
  • 00:10:22 -Nebo písknu u vás.
    Karlíku, tak mě zase žádali!
  • 00:10:28 -Třeba pro tu situaci co je.
    Kultura je, jak víš,
  • 00:10:31 úplně na posledním místě,
    až se to začne rozvolňovat.
  • 00:10:34 -No to je!
    -Tak to pořadí trošku posunout.
  • 00:10:38 -No to jo. Tady mezi těma vlčákama,
    nevím, jestli bych něco zmoh.
  • 00:10:44 Víš jak dopadli ti,
    co se do toho pustili.
  • 00:10:49 Teď jim ruce visí bezvládně dolů,
    mají takové vytřeštěné výrazy.
  • 00:10:56 -Ty si z toho děláš legraci,
    tak nakonec máš divadlo.
  • 00:11:00 A divadlo, který nehraje.
    Tam nemáš diváky.
  • 00:11:04 Nepoložilo tě to nějak?
    Slyším občas různý takový hlasy.
  • 00:11:08 Divadlo Bolka Polívky
    ještě existuje?
  • 00:11:12 -My se tak potácíme,
    ale pomáhá nám docela město Brno.
  • 00:11:18 Tak myslím, že když to nebude trvat
    nesmyslně dlouho, že přežijeme.
  • 00:11:25 -Přežijete. Ale dělat nesmíte
    samozřejmě jako nikdo nic.
  • 00:11:28 -Tam je to všechno tak vyčištěný
    v tom divadle.
  • 00:11:30 Víš, jak kluci nemají co dělat,
    musí předstírat aspoň práci,
  • 00:11:35 aby dostali vůbec něco, že jo.
  • 00:11:39 -Čekáte.
  • 00:11:40 -Je to takové posvátné ticho,
    jak v katedrále sv. Víta.
  • 00:11:47 Je to ticho, které čeká, víš.
  • 00:11:50 Je to až dojemný,
    jak je všecko přeskládaný
  • 00:11:53 a všecko máme v takovým pořádku,
    no krásný.
  • 00:11:57 -To se nedá okénkový prodej
  • 00:12:01 nemůže divadlo dělat,
    jako hospoda.
  • 00:12:03 Co byste? Moh by ses ukázat
    v okýnku.
  • 00:12:06 -Strava pro duši, bude taková akce,
    my budeme hrát po různých výlohách.
  • 00:12:12 A v zoologický zahradě chceme
    v nějaký kleci,
  • 00:12:16 pustit tam 2 nějaký komiky,
    nebo nějaký spíš tragédy.
  • 00:12:21 Nebo já tam možná půjdu.
  • 00:12:23 -Fakt, jo?
  • 00:12:24 -Budeme dělat třeba s Marcelkou
    párek Valachů.
  • 00:12:28 Nebo párek, no něco vymyslíme.
  • 00:12:32 -No jo, protože máš nějakej absťák?
    Myslím teď na to divadlo.
  • 00:12:37 To trvá strašně dlouho, tak slyším,
    aspoň něco dělat,
  • 00:12:41 aby člověk z toho nevypad.
  • 00:12:43 -Zkoušeli jsme to onlinování.
    Je to takový nasucho.
  • 00:12:52 Je to nasucho.
  • 00:12:54 -Bez lidí. Čili absťák nemáš.
    -No jó! To viš, že...
  • 00:12:59 -Máš?
    -Vždycky v 6 hod. už mi to začne.
  • 00:13:01 Mám takový nával takového
    hrozícího prázdna, bych řekl.
  • 00:13:09 A potom už je 7 hod.,
    to už se jako hraje,
  • 00:13:13 to je člověku tak...
  • 00:13:16 A pak to přejde, no tak...
  • 00:13:18 -Jseš furt doma.
    -Ne, nejsem furt doma.
  • 00:13:21 Les máme, máme psa, mladou ženu,
    novomanželé.
  • 00:13:28 -Dyť to říkám. Můžeš bejt
    častějc doma, věnovat se výchově.
  • 00:13:32 -Toto jsou, člověče, ty výhody.
    To je pravda.
  • 00:13:34 -Máš děti v problematickým věku.
    -No, no, pubertálním.
  • 00:13:40 -Věnuješ se jim?
    -No věnuju. Tak já se řídím...
  • 00:13:44 -Tak výchovně.
    -Ano.
  • 00:13:45 Já se řídím tím, že dobré děti
    se vychovávají samy.
  • 00:13:49 Ale samozřejmě, pomůžu tomu.
    Ten kulečník taky.
  • 00:13:54 Tam nebudou stát jenom.
  • 00:13:55 Tak musíš do nich přistrčit
    sem tam. Já mám ty kopštrosy.
  • 00:14:01 -Ony děti tvoje hrajou kulečník?
  • 00:14:04 -Né. Ale že jsou
    jako ty koule kulečníkové,
  • 00:14:07 které se nepohnou,
    dokud nešťouchneš.
  • 00:14:09 -Jo takhle! Přirovnání takový jako.
  • 00:14:12 -Se divím, že ty,
    takový dobrý textař,
  • 00:14:16 vlastně básník, na pomezí básníka
    a živnostníka,
  • 00:14:23 že nerozeznáš takovou metaforu.
  • 00:14:27 -Jó! Ale já jsem si vybavil
    samozřejmě, protože kulečník
  • 00:14:31 ty jsi na tý farmě měl,
    tam jsem ho s tebou i hrával.
  • 00:14:35 Tak jsem si řekl, Ježíš,
    kam on zase brousí do kulečníku.
  • 00:14:39 -Tys mě porazil přece!
    -Cože?
  • 00:14:40 -Porazil! To si nepamatuješ?
  • 00:14:43 Já si pamatuju, úplně živě
    si pamatuju ten tvůj výraz.
  • 00:14:47 -Můj šťouch nějakej?
    -Výraz.
  • 00:14:49 -Výraz.
    -Jako, že čekáš tu desítku!
  • 00:14:56 Jestli bude!
  • 00:14:57 -To se neovládáš, když...
    -Já vím! Nádherný!
  • 00:15:01 -Ještě já navíc jako levák,
    rozumíš.
  • 00:15:04 To mám jinak, než to máš ty.
  • 00:15:06 -Jsme jednou točili nějaký film
  • 00:15:08 a já tam jsem měl takový
    kouzelný šťouch a Kováč,
  • 00:15:11 to byl mistr republiky
    několikanásobný, hráč,
  • 00:15:15 který bydlel v Brně, Maďar původně,
    slovenský Maďar,
  • 00:15:19 tak nám radil různě a to,
    takže jsme se znali,
  • 00:15:24 napsal knížku takovou hezkou
    o tom kulečníku
  • 00:15:28 a o kouzlu toho sportu.
  • 00:15:30 Já jsem tam hrál nějakého
    redaktora, který hraje kulečník.
  • 00:15:33 Tak jsem jako, tak pánové,
    takhle bych to, bum
  • 00:15:36 a teď taková krásná desítka,
    to bylo všechno natočeno.
  • 00:15:39 A oni zjistili, že jsem to hrál,
  • 00:15:44 jo, aby to bylo takhle uvěřitelný,
    tak to dělal ten Kováč,
  • 00:15:47 ten mistr republiky!
  • 00:15:49 To byl úplně neskutečný šťouch.
  • 00:15:52 A oni zjistili potom ve střižně,
    že on je levák, jako ty.
  • 00:15:58 Tak co s tím?
  • 00:15:59 Protože já jsem to zahrál takhle
    a najednou to bylo takhle.
  • 00:16:02 Tak já jsem říkal, tak pánové,
    tohle, potom, až to zjistili,
  • 00:16:07 tak tohle vyřeším,
    ale to je jednoduchý,
  • 00:16:11 tohle hraju levou rukou.
  • 00:16:14 A udělal jsem jenom tohle
    a už se to tam rozjelo.
  • 00:16:17 -Dotočil jsi k tomu zdůvodnění
    proč levou.
  • 00:16:20 Rád bych taky prošel
    ve velký rychlosti
  • 00:16:25 tu tvoji hereckou kariéru.
  • 00:16:27 Já jsem se tě na to nikdy neptal.
    Ty máš přeci JAMU.
  • 00:16:30 -JAMU!
    -Ty máš JAMU.
  • 00:16:32 To je normální herecká škola.
    Jako je DAMU třeba.
  • 00:16:36 Akorát o trošičku dál z Prahy.
  • 00:16:41 -Jako na východ?
    -Dál na východ.
  • 00:16:45 -Jsi mi připomněl,
    jak jsem já blbnul ty svý děti,
  • 00:16:48 jak jsi říkal o tý výchově,
    tak jsi mi připomněl,
  • 00:16:51 říkám, pánové,
    kluci jako malí ještě,
  • 00:16:53 proč napřed vidíte blesk
    a teprve pak ho slyšíte?
  • 00:16:58 A oni, že neví. No protože oči
    jsou tomu blesku blíž, než uši.
  • 00:17:04 Takže napřed vidíš a potom,
    než to dolehne.
  • 00:17:08 Teď už mně to nežerou.
  • 00:17:11 -Takhle blbneš děti.
  • 00:17:12 Ale to jsem se chtěl zeptat
    k tý škole,
  • 00:17:15 já nechci proti Brnu proboha.
  • 00:17:17 -To se nevyplácí.
  • 00:17:19 -Ale my jsme spolu nedávno
    telefonovali,
  • 00:17:21 když jsem tě sem zval
  • 00:17:22 a to já musím divákům říct,
    kdy ty jsi řek:
  • 00:17:25 Voláš z Prahy, viď?
    Já jsem říkal ano.
  • 00:17:28 A ty ses mě zeptal:
    A víš co je Praha?
  • 00:17:31 Jsem řek, nevím. Ty jsi řek,
    to je několik Brn.
  • 00:17:34 -Ne, výhod.
  • 00:17:35 Jedna z mála výhod Prahy je,
    že se skládá z několika Brn.
  • 00:17:41 -Věděli už na tý škole,
    že ty přece jenom asi
  • 00:17:44 normální divadlo aspoň ze začátku
    hrát nebudeš?
  • 00:17:47 Že jsi tíhnul k těm...
    K tý klauniádě.
  • 00:17:51 Věděli to ti pedagogové? Tušili?
  • 00:17:56 -Jo, určitě, ale tam jsou
    ty protiúkoly, rozumíš.
  • 00:17:59 Když jseš dobrej na komedii,
    tak oni ti dají proti,
  • 00:18:02 já jsem třeba hrál Oněgina.
  • 00:18:05 -Jako na škole.
    -Jako na škole.
  • 00:18:07 Oni ti dávají takový,
    nebo Mrožka jsme hráli.
  • 00:18:10 Pro mě to mělo výhodu,že nás učili
    všechno o Brechtovi,
  • 00:18:14 o Shakespearovi, o Moliérovi,
    Ionesca,
  • 00:18:18 tady tyhle všechny, Becketta,
  • 00:18:20 protože my jsme měli skvělý tehdy
    pedagogy, protože byl 67, 68.
  • 00:18:26 Bylo všechno otevřený
    a oni byli naprosto perfektní.
  • 00:18:30 Gardavský, Srba, Uhde mě učil.
  • 00:18:34 To bylo skvělý, protože jsem se
    vždycky zajímal taky o to,
  • 00:18:38 jak je to sešroubovaný
    a jak je to nádherně vymyšlený.
  • 00:18:42 -V koutku duše, Bolku,
    už jsi tam něco měl, ne?
  • 00:18:46 Tě oslňovali nějaký ty klauni
    a tyhle věci. Nebo ne?
  • 00:18:50 -No určitě. Tam zase byla
    pedagožka, to byla prof. Ryšánková,
  • 00:18:55 která to učila, která mě
    upozorňovala na to,
  • 00:18:59 že bych třeba mohl v tom jít dál.
  • 00:19:01 A jedno představení bylo
    Doktor Zvonek Burke od Smočka,
  • 00:19:05 moje absolventský
    a jedno bylo takový mimický.
  • 00:19:09 To bylo asi první.
  • 00:19:11 Vize a metamorfózy strýca Macalíka,
    se to jmenovalo.
  • 00:19:15 Insitní surrealismus.
  • 00:19:17 -Takže ty jsi toho Burkeho
    hrál už...
  • 00:19:19 -Už tam.
    -Prosím tě!
  • 00:19:21 -V r. 71, 72.
    -Hraješ to vlastně dodneška.
  • 00:19:26 -No ano.
  • 00:19:27 -Furt v tom Činoheráku
    to jezdíš hrát.
  • 00:19:30 -Dokonce máme ještě verzi brněnskou
  • 00:19:33 a hrál jsem to italsky,
    s italskýma hercema,
  • 00:19:35 v režii Smočka kdysi dávno.
  • 00:19:38 Takže to mě provází opravdu,
    jak se říká celým tvůrčím životem.
  • 00:19:44 -A proměňuje se to představení
    v tom čase?
  • 00:19:47 Nebo se důsledně
    furt držíte toho textu?
  • 00:19:50 Občas tam něco cvrnkneš, ne?
    Co? Jo nebo ne?
  • 00:19:55 -V tý brněnský verzi trošku,
    když je Smoček daleko,
  • 00:20:00 tak sem tam máme takový,
    on to viděl, viděl premiéru.
  • 00:20:04 A on mě zná, známe se velice dobře,
    tak mám jakési povolení.
  • 00:20:09 -Že můžeš.
    -Ze možu sem tam do toho.
  • 00:20:11 -Tady to hraješ s Ondrou Vetchým,
    tam, v Brně?
  • 00:20:16 -Počkej, Ježíšmarjá.
    Jo, Liška Pavel!
  • 00:20:20 Já jsem tak louho nehrál,
    že jsem zapomněl na Lišku!
  • 00:20:24 -S kým to hraješ. Kolik to je?
  • 00:20:26 To ani nespočítáme,
    kolik let hraješ Burkeho.
  • 00:20:29 -Od toho 72., pak jsem to
    delší dobu nehrál.
  • 00:20:34 Jsme to obnovili zrovna se Smočkem.
  • 00:20:37 -Ono se to často nehraje.
  • 00:20:39 -V Činoheráku tak jednou, dvak...
    No jednou za měsíc. A jsme rádi.
  • 00:20:43 -A on ten Burke,
    já si to nevybavuju,
  • 00:20:45 tam není podmínka, že by měl bejt
    mladej, střední...
  • 00:20:48 -Je to stařec! Geront!
    -Stařec!
  • 00:20:51 Jako mladej jsi hrál geronta?
  • 00:20:53 -Když jsem hrál mladý,
    tak to bylo plný fint a tohle,
  • 00:20:57 jak stárnu, tak jdu blíž té duši.
  • 00:21:02 Té podstatě toho.
    Proč to takhle dělá.
  • 00:21:05 -Ale některý věci musej bejt tvoje.
  • 00:21:07 Teď si vybavuju, jak hraješ
    kulečník s těma buchtama.
  • 00:21:11 -To je tvoje!
    -No jasně.
  • 00:21:13 -To já poznám, to držení a to...
    Krásný.
  • 00:21:18 Ale Divadlo Bolka Polívky
    je autorský divadlo.
  • 00:21:22 Tz., že se tam hrajou výhradně
    tvoje hry? Ne.
  • 00:21:26 -Ne, ne, ne. Ale zveme taky
    jiný divadla,
  • 00:21:31 máme dobrý kontakty na Slovensko,
    Činoherák u nás hraje,
  • 00:21:36 Dejvický divadlo, všechno možný.
  • 00:21:38 -Jako pohostinsky.
  • 00:21:40 -Vždycky si vytvoříme
    nějakou sezónu.
  • 00:21:43 Máme taky mladý lidi,
  • 00:21:44 který skončili třeba JAMU
    nebo DAMU
  • 00:21:48 a jsou vlastně to pohybový divadlo,
    takový to alternativní divadlo,
  • 00:21:53 těm dáváme taky možnost,
    je to takový živý.
  • 00:21:57 -Ale svoje kusy tam hraješ.
    -To jo. To se prosadím tam.
  • 00:22:01 -No jasně. Kolik tak jako máš,
    jako autor divadelních her? By oko.
  • 00:22:07 -Těch her?
    -Kolik jsi napsal her?
  • 00:22:10 -Tak určitě. Teď odpovídám
    jako sportovec. Tak určitě.
  • 00:22:18 Takových 20.
  • 00:22:20 -20 jsi jich napsal.
  • 00:22:21 A poslední dobou,
    co jsem tak na dálku zaregistroval,
  • 00:22:24 zapojuješ svoje talentované děti,
    Vladimíra, Aničku.
  • 00:22:28 Máte spolu nějaký představení.
  • 00:22:30 -No jasně. Šašek a syn.
    S Vladimírem.
  • 00:22:34 -Šašek a syn?
    -S Aničkou máme DNA to se jmenuje.
  • 00:22:39 -DNA? To je opravdu to, co je DNA.
  • 00:22:43 -No to je, že jsou na dně oba
  • 00:22:46 a zároveň DNA,
    že to je dcera a otec.
  • 00:22:49 -To je jen ve třech.
    -Hrajeme 2.
  • 00:22:52 Pak jsou tam 3 postavy ještě.
  • 00:22:54 -To si asi užíváš, ne?
  • 00:22:57 Protože normálně vás asi dohromady
    málokdo dá,
  • 00:23:00 abyste si zahráli v jednom filmu
    s Vladimírem.
  • 00:23:03 -Já jsem hrál ve 2 filmech
    a mohl jsem hrát i ve třetím filmu,
  • 00:23:08 nebo i ve čtvrtým možná,
  • 00:23:10 Už jsem hrál vlastně 3x.
  • 00:23:12 -3 x jako.
  • 00:23:13 -Já jsem musel potom říct,
    já se nemůžu živit tím,
  • 00:23:15 že budu hrát otce své dceři.
  • 00:23:19 Vladimír, ten řekl,
    že nechce moc hrát s tatínkem.
  • 00:23:23 -Nechce.
  • 00:23:25 -Ale teď nedávno se zase stalo,
    že chce. Taky stárne.
  • 00:23:31 -Došel k tomu, že...
    Co by na tom bylo?
  • 00:23:35 -Když je to organicky spojeno.
    -Ty bys ho, že bys ho opravoval?
  • 00:23:44 To přece bys nedělal.
    Hraj si to jak chceš.
  • 00:23:47 -To jsem ti říkal určitě.
  • 00:23:48 A co budeš dělat, Vladimíre?
    Simona Peková.
  • 00:23:51 -Když byl malej?
    -Když byl malej. Měl 12 roků.
  • 00:23:54 Co budeš dělat?
    A on: Asi herec. Co se mnou?
  • 00:24:00 -Co se mnou?
  • 00:24:02 Ale to nehrajete nějak často, ne?
    Byl kolem toho nějakej problém?
  • 00:24:07 Je to jiný, když hraješ
    s cizíma lidma
  • 00:24:09 a s potomkama svejma.
  • 00:24:12 -Bylo třeba, Vladimír říkal,
    tati, já na to nemám.
  • 00:24:16 Ty to pořád měníš.
    Ty pořád říkáš něco jinýho.
  • 00:24:18 Já jsem prostě zvyklý, už hrál
    toho rytíře Des Grieux
  • 00:24:22 v Národním divadle,
    nebo na Národním divadle.
  • 00:24:29 Střešní divadlo, je na Národním,
    mezi těma, no to je jedno.
  • 00:24:37 -Říká se to tak, na Národním.
    -Velký ohlas, výborně to hrál.
  • 00:24:45 Já jsem zvyklý, víš,
    že je nějaká replika,
  • 00:24:50 že je nějaká narážka,
    já nevím, tati.
  • 00:24:53 Já říkám, neblázni, prosím tě!
    To zvládneme! To není problém!
  • 00:24:57 Ono se to tak jako srovná všechno.
    Víš co?
  • 00:25:02 Pojďme to zkusit do premiéry.
  • 00:25:05 Když se ti to nebude líbit,
    najdeme někoho, kdo tě zahraje.
  • 00:25:12 -Ještě nemůžeme vynechat,
    nehraješ jen divadlo, točíš filmy.
  • 00:25:18 První byla Kalamita?
  • 00:25:21 -První byla Kalamita.
    -Asi Kalamita.
  • 00:25:24 Tam jsi hrál železničáře.
  • 00:25:26 Rozmejšlel ses, jestli zrovna
    první filmovou roli...
  • 00:25:29 -Já vůbec, když jsem četl
    ten scénář,
  • 00:25:32 zaprvé jsem byl ortodoxní
    divadelník,
  • 00:25:35 jako my všichni z Provázku,
    až jsme to přeháněli.
  • 00:25:39 A za druhý, když jsem to četl
    a Věra Chytilová přijela za mnou,
  • 00:25:44 ještě to měl původně kamerovat
    pan Ort-Šnep, takový slavný,
  • 00:25:49 učil v Paříži, já říkám, Věro,
    paní Chytilová, nezlobte se na mě,
  • 00:25:55 já to nemůžu, to je nějaká taková
    socialistická,
  • 00:26:00 taková nějaká ubožinka.
  • 00:26:03 A ona, Bolku, prosím tě,
    to je jen aby to schválili!
  • 00:26:08 -Budeme si dělat...
  • 00:26:10 -Až to schválí,
    tak si budeme dělat co chceme!
  • 00:26:12 Nechala mě improvizovat
    a bylo to krásný.
  • 00:26:17 -Tam bylo zajímavý, že tvýho
    takovýho parťáka tam hrál
  • 00:26:19 Laco Déczi, čili neherec.
  • 00:26:22 -Ano.
    -To bylo půvabný.
  • 00:26:24 -Taky Laco Déczi, toto je tvoje?
    Byl na farmě, kdysi dávno.
  • 00:26:27 Toto je tvoje? Aj to tam?
    Aj ten koň? Aj ty psi dva?
  • 00:26:35 To je tvoj syn? Já říkám ano. Říká,
    kurva, to sa ti bude ťažko umierať.
  • 00:26:44 -Říkal Laco.
    -Jo. A potom když se to stalo,
  • 00:26:47 tak jsem mu napsal,
    už to bude lehčí.
  • 00:26:50 -Hele ale na tý Kalamitě,
    tam to vzniklo,
  • 00:26:53 že jsi se s tou Věrou Chytilovou
    dal nějak dohromady.
  • 00:26:56 Když potom jsi napsal svůj scénář
    k filmu Dědictví.
  • 00:27:01 -No, no, ona napřed vlastně
    znala Dášu, viděla nás hrát.
  • 00:27:06 A Dáša v tý Hře o jablko hrála,
  • 00:27:10 potom se dívala
    na další představení.
  • 00:27:12 -Myslíš Dášu Bláhovou?
    -Bláhovou, no.
  • 00:27:15 Slavný film Hra o jablko.
    Menzel tam hrál, Kodet tam hrál.
  • 00:27:19 -Ve filmu hrála Dáša Havlová.
    Proto jsem se ptal, která Dáša.
  • 00:27:23 -V tomto. V tom Dědictví.
  • 00:27:26 Dáša Bláhová hrála předtím,
    Hra o jablko.
  • 00:27:30 -To já vím.
    -Víš, no tak.
  • 00:27:32 -Já vím, že tam hrála.
    Nevím, žes tam hrál ty teda.
  • 00:27:35 -Tam jsem nehrál.
    -Tak proč to říkáš?
  • 00:27:38 -Že mě poznala, když viděla
    Dášu hrát, že mě tam viděla taky.
  • 00:27:43 -Ale to uplynul nějakej čas
    od tý Kalamity.
  • 00:27:47 Ty ses sám rozhod,
    že by bylo nejlepší,
  • 00:27:50 kdyby to ona režírovala?
  • 00:27:51 Taky jsi o tom musel
    nějak přemejšlet.
  • 00:27:53 Film, tvůj životní.
    Až dneska se to tak říká.
  • 00:27:57 Dřív se to tak neříkalo. Že jo?
  • 00:27:59 -No jasně.
  • 00:28:00 -Že se taky natočila dvojka.
    Ty sis vybral tu Věru?
  • 00:28:03 -Životní, pak je agonický,
    pak je smrtící.
  • 00:28:09 No, to už jsme předtím točili
    tu Kalamitu a ještě něco snad.
  • 00:28:15 Jsme se nějak znali,
    už jsme se kamarádili hodně.
  • 00:28:18 -A psali jste to taky
    částečně spolu?
  • 00:28:20 -Já jsem jí to napřed,
    já jsem potkal v Brně člověka,
  • 00:28:23 pojď sem, pojď se vožrat,
    já říkám, ne, já nemůžu, mám děcko.
  • 00:28:29 Vladimír byl malý tehdy a Chantal,
    mám dítě, tady mám ženu.
  • 00:28:33 Odjížděl taxíkem: Já si tě nandu!
    Třeba v televizi, nebo v Pařížu!
  • 00:28:40 Na mě křičel. Tak jsem říkal,
    toto je oslněn.
  • 00:28:43 Oslněný člověk, se prostě na něj
    sneslo to štěstí.
  • 00:28:48 -Jo, takhle. A to je zárodek
    toho filmu. No ne, to už je...
  • 00:28:54 -Já jsem byl tehdy v Itálii,
  • 00:28:56 tak jsem posílal Věře
    jednotlivé ty scény,
  • 00:28:59 ona se doma smála
    a potom to jsme dokončili spolu.
  • 00:29:04 V Olšanech v našem domě, tam.
  • 00:29:07 Peca brousil, protože měl zase chuť
    si popovídat. A ona: Jedeš!
  • 00:29:13 Vyhazovala ho pryč. Tak jsem napsal
    na vrátka, v zahradě na vrátka:
  • 00:29:21 Pozor, zlá režisérka.
  • 00:29:25 -Tak ale to sis napsal sám,
    nebo společně s tou Věrou,
  • 00:29:29 ale když jsem se tě ptal
  • 00:29:30 kolik těch divadel jsi napsal,
    těch her...
  • 00:29:32 -Ona to psala.
    -Ona to psala.
  • 00:29:35 -Já jsem to diktoval.
    -Tys to diktoval.
  • 00:29:38 Ale těch filmovejch scénářů,
    oprav mě,
  • 00:29:42 zase až tolik jsi nenapsal.
  • 00:29:45 Že ne? Nebylo toho tolik.
  • 00:29:47 -Ne. No tak co? No.
  • 00:29:49 -Tak hrál jsi v mnoha filmech,
    ale vybíral sis? Asi jo.
  • 00:29:55 -Jo. Když člověk může,
    tak si vybírá.
  • 00:30:00 Když nemůže, tak je rád,
    že něco hraje vůbec.
  • 00:30:03 -Tak bereš všecko.
    -Taky se snažím, aby to mělo...
  • 00:30:08 -Mě jde o to, mě zajímalo
    jak jsi psal to Dědictví,
  • 00:30:11 říkáš, že jsi jí to diktoval,
    protože já jsem např. s tebou zažil
  • 00:30:17 a to už se dostávám k televizi,
    kterou nemůžeme pominout.
  • 00:30:20 -Nenapsal!
    Jo vlastně Šašek a královna.
  • 00:30:24 To bylo podle hry.
  • 00:30:25 Taky jsem potom
    ten scénář musel psát.
  • 00:30:29 Tady ten, Poslední leč,
    to už máš 3.
  • 00:30:35 Potom ta, jak se to jmeno...
    Ráj, to je jedno!
  • 00:30:40 -Vyhnání z ráje.
    -Vyhnání z ráje.
  • 00:30:42 -Ta nudistická věc.
    To ty jsi napsal?
  • 00:30:45 -No. S Věrou. Je toho víc s Věrou,
    než třeba, to není důležitý.
  • 00:30:51 -Já jsem se tě na tenhle film
    vůbec nechtěl ptát.
  • 00:30:54 -Ono to tak jako,
    ale někteří famáci...
  • 00:30:57 -Já tě chci jen chválit.
    -No jo. Všechno se nepovede.
  • 00:31:01 -Famáci.
    -Bylo to takový...
  • 00:31:06 -Na hraně.
    -Ne na hraně.
  • 00:31:09 -Takovej nudistickej film.
  • 00:31:12 -Já jsem myslel, že to je...
    -Z jakýho důvodu jsi to točil?
  • 00:31:14 -Já jsem myslel,
    že když ti tvůrci tzv.,
  • 00:31:18 jak zacházej s těma lidma,
    s tím komparzem,
  • 00:31:21 jak jsou povýšení, jak mají
    úplně jiný starosti, rozumíš.
  • 00:31:24 Jiný starosti a arogantní jsou.
  • 00:31:27 To jsem myslel, že takhle
    budu manipulovat ty lidi
  • 00:31:30 a ty lidi jako...
  • 00:31:31 -To byl záměr.
    -To byl takový záměr, no.
  • 00:31:34 Podívej se na to znova.
  • 00:31:36 -To už asi neudělám.
    -Udělej!
  • 00:31:39 -A budu hledat filozofickej
    nějakej podtext.
  • 00:31:44 -Nemůžeš čekat,
    že se všechno povede.
  • 00:31:46 -Ty nahatý lidi na tý pláži,
    to všecko si musím odmyslet.
  • 00:31:50 Ne vždycky pěkný nahatý.
  • 00:31:53 -No právě! O to taky šlo!
    Nejsme vždycky pěkný nahatý.
  • 00:31:58 Nikdy jsem nepochopil,
  • 00:32:00 jak tak velké mohutné zvíře,
    jako kůň
  • 00:32:04 může se udržet
    na tak tenkých nohou.
  • 00:32:07 Až potom jednou jsem vylezl z vany
    a podíval jsem se do zrcadla.
  • 00:32:14 -Ale já jsem se tě chtěl zeptat
    na to, zažil jsem s tebou,
  • 00:32:19 že ty píšeš, ne, že bys
    k něčemu sednul a vstal jsi,
  • 00:32:24 až když je scénář hotovej.
  • 00:32:26 Já třeba jsem několikrát
    prošel Manéží
  • 00:32:29 a tím pádem jsem zažil,
    to je furt tvůrčí proces!
  • 00:32:35 Já si pamatuju! Tady v Průhonicích
    jsme se sešli,
  • 00:32:38 tys mně řek, přijď do Manéže.
  • 00:32:40 Já jsem říkal, Bolku,
    co budeme dělat?
  • 00:32:42 Ty jsi říkal,
    ty jseš tak přes ten sport,
  • 00:32:45 uděláme v ringu dva boxery.
  • 00:32:48 A já po D1 jel do Brna,
    říkal jsem si,
  • 00:32:50 co my tak můžeme v tom ringu
    todlecto?
  • 00:32:53 Přijel jsem do Brna
    a tys mě posadil na kolo.
  • 00:32:58 -No!
  • 00:32:59 -Takže všecky moje drobnosti
    k boxu šly stranou.
  • 00:33:04 A musím říct, ne vždycky
  • 00:33:05 jsem prošel bez poskvrny
    z tý Manéže,
  • 00:33:08 zvlášť z tý cyklistický.
  • 00:33:11 -Pak byl ten Rambo taky.
    -Rambo taky! Ale víš co!
  • 00:33:14 To vznikalo jakože, já nevím,
  • 00:33:16 jestli takhle píše víc lidí,
    jako ty.
  • 00:33:18 Něco si říkáme,
    jakoby zkušebně...
  • 00:33:21 -Ale s tebou to je,
  • 00:33:22 pro někoho to musíš napsat
    třeba do podrobností,
  • 00:33:26 ale s tebou je to,
    to bylo partnerský.
  • 00:33:29 -To vznikalo krásně.
  • 00:33:31 Tam byla nějaká asistentka,
    která nás poslouchala,
  • 00:33:34 já jsem takový psaní nikdy neznal.
  • 00:33:36 To co my jsme tam plácali třeba
    za blbosti, ona všecko zapisovala.
  • 00:33:39 Je to tak? Pak šla rychle
    do počítače, vytiskla to
  • 00:33:43 a už jsme měli v ruce nějakej text,
    škrtali jsme, opravovali,
  • 00:33:47 ale takhle to vznikalo.
  • 00:33:49 -To nejde s každým dělat.
    -No jasně.
  • 00:33:52 -Protože jseš výjimečný člověk.
    Kdyby tady byli lidi, tak souhlasí.
  • 00:33:59 -Tím pádem já si velice
    považuju toho, že i já byl autor
  • 00:34:04 jenom toho, co ty jsi hrál
  • 00:34:08 a dokonce jsem, myslím Bolku,
    jedinej a jsem na to pyšnej,
  • 00:34:11 kterej pro tebe napsal roli Boha.
  • 00:34:15 Že ty sis zahrál v našem pořadu
    s Jardou Uhlířem Boha.
  • 00:34:20 Já jsem nezažil možná takovou smršť
    negativních, dokonce si myslím,
  • 00:34:25 že to šlo, už po revoluci to bylo,
    že to šlo do trezoru, ten pořad.
  • 00:34:29 -Fakt?
    -No jasně. Že to vyvolalo...
  • 00:34:31 Ale hrál jsi ho krásně.
    A víš, co nejvíc psali ty lidi?
  • 00:34:35 Že jak jsme mohli pověřit
    touhletou rolí Boha Polívku,
  • 00:34:39 kterej toho Boha hrál vožralýho.
  • 00:34:42 Představ si to! Podle mě
    tys to hrál stejně, jako všecko
  • 00:34:47 a tady jim vadilo,
  • 00:34:48 že tys mluvil tak,
    jak jseš zvyklej.
  • 00:34:50 Ale jsem na to pyšnej, že sis...
  • 00:34:53 -Potom jsem ještě u vás hrál
    přece toho generála. To zase...
  • 00:34:58 -To prošlo.
    -Prošlo?
  • 00:34:59 -Armáda si nestěžovala,
    takže generál prošel.
  • 00:35:02 Ale Bůh, člověče, neprošel.
    Hospodin jako.
  • 00:35:06 Už nevím o co tam šlo,
    ale hráls to s gustem, krásně.
  • 00:35:10 Tak na to jsem, na to jsem
    docela pyšnej.
  • 00:35:15 V těch filmech hráváš,
  • 00:35:18 máš nějaký výhradní třeba režiséry,
    kterým jdeš hrát vždycky
  • 00:35:23 a víš, že oni ti dávají volnost
    trošku, jo?
  • 00:35:27 -Jo, já jsem nepotkal,
    nepotkal jsem někoho,
  • 00:35:33 kdo by byl takhle striktní,
    nebo až nepříjemný.
  • 00:35:38 -Že by tě manipuloval.
    -Možná Věra někdy.
  • 00:35:42 Ale ta spíš, abych nebyl tak jako,
    asi nechtěla,
  • 00:35:47 aby to nebylo takhle na první,
    abych nebyl tak klidný.
  • 00:35:51 Ale my jsme se znali tak dobře
  • 00:35:54 a já jsem měl maminku
    podobného rázu.
  • 00:35:58 Já to s nima umím, tady s těma.
    Víš? Trošku, trošku.
  • 00:36:02 To nemůžeš ovládnout.
  • 00:36:04 -Ale jinak, Bolku, většinou
    ti říkají, hraj to tak po svým, ne?
  • 00:36:07 -Ona, jsem přišel do šatny,
    nebo na ten plac a tak jsem zařval:
  • 00:36:16 Dneska vám ukážu, co je to
    točit s hvězdou!
  • 00:36:20 -Jsi řek?
    -No. Ona tak zafuněla.
  • 00:36:23 A odpoledne jsem něco tam spletl
    a ona: Vidíš to? Děláš machra!
  • 00:36:31 Ona ještě ráčkovala,
    nebudu ji napodobovat.
  • 00:36:41 Děláš machra a všechno posereš!
  • 00:36:46 A to si nechala až opravdu
    bude ta příležitost.
  • 00:36:49 Až bude hodně lidí u toho.
  • 00:36:52 -Ještě s tím jejím ráčkováním.
    -Já umím ráčkovat!
  • 00:36:57 To bych uměl! Ale...
  • 00:36:59 -Já si třeba, teď jsme si vzpomněl,
    ty si na to asi nebudeš pamatovat
  • 00:37:06 a souvisí to s tím, o čem mluvíme.
  • 00:37:09 Že snad naposled takhle osobně
    jsme se potkali,
  • 00:37:11 kdy ty jsi byl hodnej
    a přijel jsi do Prahy
  • 00:37:14 na oslavu mejch kulatejch narozenin
    a bylo to na lodi.
  • 00:37:18 pluli jsme po Vltavě
    a já si pamatuju, že ty jsi přišel,
  • 00:37:23 já jsem říkal, Bolku,
    dej si co chceš a ty jsi říkal,
  • 00:37:26 ne, já se dlouho nezdržím,
    ani pít nebudu,
  • 00:37:28 protože v 7 ráno mně přijedou
    k baráku do Průhonic filmaři
  • 00:37:33 a točím zejtra.
  • 00:37:35 Takže to nemůžu, nezlob se!
    Tak dobrý. Tam byla zábava.
  • 00:37:39 Bylo půl třetí ráno,
    kdy jsem z tý lodi odcházel,
  • 00:37:44 prakticky už tam byl jen kapitán,
    kormidelník
  • 00:37:48 a nějaký mí kamarádi,
    s kterejma jsi seděl,
  • 00:37:51 bumbal jsi s nima.
  • 00:37:53 Já nezapomenu, cos mi řekl.
  • 00:37:54 Já jsem odcházel, říkal jsem,
    Bolku, já tě odsaď nevyháním.
  • 00:38:00 Ale říkal jsi, že ráno
    pro tebe přijede auto,
  • 00:38:03 že zejtra filmuješ.
  • 00:38:05 A ty jsi mně říkal:
  • 00:38:06 To je sice pravda,
    ale hraju v tom opilce.
  • 00:38:12 Takže sis zdůvodnil,
    že když přijdeš vožralej na plac,
  • 00:38:17 takže to je vlastně...
  • 00:38:18 -To je součást přípravy.
    -Že to je v roli.
  • 00:38:20 -Kdybych nebyl
    na Karlových narozeninách,
  • 00:38:21 tak to takhle nezahraju.
  • 00:38:23 -To bylo úžasný, jak jsi
    z voleje takhle.
  • 00:38:26 To se mi strašně líbilo.
  • 00:38:29 Tak teď jsi říkal,
    jdu do současnosti.
  • 00:38:32 Máš připravený co budete hrát?
    Čím začneš? Nějakou premiéru?
  • 00:38:39 Po tom rozvolnění?
  • 00:38:40 -Máme jednu premiéru už hotovou.
    V tom Veronika Žilková hraje.
  • 00:38:45 -To je Klíště?
    -Ne, Klíště už se hraje dlouho.
  • 00:38:48 -Klíště už se hraje dlouho.
    -S Lasicou. To je nádherný.
  • 00:38:51 Nebo nádherný s ním hrát.
  • 00:38:53 -Počkej, ještě k tý premiéře.
    -To hrajeme.
  • 00:38:56 -Co?
    -To Klíště už hrajeme.
  • 00:38:58 -Klíště už hrajete.
    Vidíš jak mám mezery?
  • 00:38:59 -To bylo původně
    pro Jirku Bartošku.
  • 00:39:02 Spolužáci, jeden úspěšný,
    jeden takový jako to,
  • 00:39:06 potom se to rozvíjí.
  • 00:39:08 A Jirka potom říká, Bolku,
    já už to asi, já už to asi,
  • 00:39:12 fyzicky se mně zdá,
    taky by musel jezdit do Brna.
  • 00:39:16 Já bych jezdil za tebou.
    Ty bys musel jezdit za mnou.
  • 00:39:20 Tak už se mu do toho nechtělo.
    Tak kdo by to tak mohl?
  • 00:39:24 Myslím, že někoho napadlo,
    protože hrajeme s Lasicou víc her,
  • 00:39:27 proč ne Milan Lasica.
  • 00:39:31 On je teda skvělý.
    Když se mu chce!
  • 00:39:37 -Když se mu chce.
  • 00:39:38 -A když se mu nechce,
    tak je výborný!
  • 00:39:42 -Ale Klíště, to je...
    -To jsem měl tu boreliózu.
  • 00:39:46 To je pomsta. Pomsta boreliózy!
  • 00:39:48 -Autentickej zážitek jako?
    -Není. Ale mluví se tam o tom.
  • 00:39:54 -To tě inspirovalo?
  • 00:39:57 Já už jsem se chtěl zeptat,
    jestli Lasica hraje to klíště.
  • 00:40:00 Čili klíště, jako takový tam není.
    Osoba nějaká. Personifikace.
  • 00:40:04 -Ne ne.
  • 00:40:06 -A to už hrajete dlouho.
    A to je ve 2 lidech.
  • 00:40:08 -To jsou herci dva,
    který se potkají po letech,
  • 00:40:10 měli nějaký konflikt kdysi dávno,
    byli to velcí kamarádi.
  • 00:40:15 A teď se zase potkají,
    on je v kostýmu Juana,
  • 00:40:19 já jsem v kostýmu Casanovy.
  • 00:40:21 A já ty štengry,
    protože ta žena jeho atd.
  • 00:40:28 -A říkal jsi, že novou hru
    uvedete po uvolnění.
  • 00:40:32 Ta bude úplně nová.
  • 00:40:33 -Mám připravenou.
    -Nazkoušenou už?
  • 00:40:37 -To ne. To ne.
    -To ještě ne. Napsanou.
  • 00:40:39 -Napsanou. Připravenou.
    A to je právě, když nemůžeš hrát,
  • 00:40:44 tak máš víc času přemýšlet,
    špekulovat,
  • 00:40:47 těch námětů já mám už
    tam naskládaných.
  • 00:40:51 -Jo?
    -Jo. Tak píšu.
  • 00:40:53 Takový drobný textíky píšu.
    Rotter dělá takovou hudbu,
  • 00:40:58 jenom takový jako, až tak jako
    to souvisí s tou hudbou,
  • 00:41:03 ale je to jen říkaný.
  • 00:41:05 Tak se mně to líbí.
  • 00:41:07 -To je nějaký pásmo, ne?
    -Dá se říct, že to je pásmo.
  • 00:41:11 Teď to dokončujeme. Pásmo, no.
    Asi jo.
  • 00:41:17 -Rotter je muzikant.
    -A bydlí v Olšanech.
  • 00:41:21 Taky má 3 děti, já mám taky 3 děti.
  • 00:41:25 -A děti v tom budou hrát?
    -Ne, ale že jsme tak provázaní.
  • 00:41:29 Má 2 dcery a jednoho,
    já mám 2 kluky a jednu holčičku,
  • 00:41:32 on má 2 dcery, jednoho kluka,
    tak zapadáme ty rodiny do sebe.
  • 00:41:37 -Jste se dali dohromady.
    A s tím vyjedete, až se bude moct.
  • 00:41:43 To není ale zase divadlo.
  • 00:41:45 -Spíš vyjde CD.
    -To budeš ty a von a to je všecko.
  • 00:41:50 -On zpívá svoje písničky
  • 00:41:52 a já tam říkám svoje
    takový textíky.
  • 00:41:55 -To je pásmo.
    -Sex-appel.
  • 00:41:57 -Text-appel.
    -Sex-appel! Text-appel!
  • 00:42:00 Text-appel, ano. Tak to není ještě
    divadelní představení.
  • 00:42:04 -To ani nechceme. Možná jo.
  • 00:42:07 -Já myslel, že píšeš
    už rovnou hru nějakou.
  • 00:42:10 -To je to Výsluní.
    -To jsi neříkal.
  • 00:42:13 -Říkal jsem.
    Ty neposloucháš, Karle.
  • 00:42:15 -Já tě poslouchám úplně...
    Výsluní? To jsi řek?
  • 00:42:19 -Možná ne.
    -To jsi neřek, Bolku!
  • 00:42:23 -Teď jsme se vodkopali, člověče!
    -Já to nechám na sobě!
  • 00:42:28 -Jeden neslyší, ten ani neví,
    že to neřek!
  • 00:42:30 -Já to nechám na sobě!
    Jó, říkals to!
  • 00:42:35 -Já už taky vím hovno co říkám.
    -Výsluní bude ta hra.
  • 00:42:39 -Výsluní, no.
  • 00:42:41 -A s tím vyjedete
    v Divadle Bolka Polívky.
  • 00:42:44 Já ani nevím. To divadlo je tvoje,
    nebo se jen po tobě jmenuje?
  • 00:42:49 -Jak moje?
    -No, je to soukromý divadlo?
  • 00:42:52 -Jo.
    -Čili to je tvoje?
  • 00:42:55 -Já jsem, jo. Jako majitel.
    Jsem ten principál.
  • 00:43:00 -Některý divadla jsou jako...
  • 00:43:02 -Se jmenují třeba
    po Radkovi Brzobohatým. A...
  • 00:43:08 -Ty furt jenom obracíš oči!
    -Jako, že vzpomínám.
  • 00:43:12 -Některý jsou třeba,
    že obecní úřad je...
  • 00:43:16 -Janáčkovo divadlo.
    -Ne, to jsou jako státní!
  • 00:43:23 Ale jsou divadla, jako je tohle, to
    patří nějak městu, chápeš to?
  • 00:43:29 -Takhle! Jo jasně! No ne ta budova,
    že by mně patřila!
  • 00:43:32 -Ale divadlo! Tak co ti patří?
    -No nic. Ty magneťáky, světla.
  • 00:43:40 To jsme pořídili.
  • 00:43:42 -Jmenuje se to po tobě.
    -Nó. To bylo Večerní Brno, že jo.
  • 00:43:48 -U kostela.
    -Ty to víš, u Jakuba!
  • 00:43:51 -V divadle jsem nebyl!
    -Nebyls tam ještě.
  • 00:43:53 -Nebyl jsem na žádným představení.
    -Jsi zván teda.
  • 00:43:55 -Cože?
    -Jsi zván!
  • 00:43:56 -Teďka mě zveš.
    -Zván jsi permanentně.
  • 00:44:00 -Když tam byla nějaká dotočná,
    po Manéži, to jsem tam byl!
  • 00:44:02 Ale to se nehrálo!
    Jsem si to tak prohlíd.
  • 00:44:05 -Kdykoliv můžeš přijít,
    jdeš se podívat na představení.
  • 00:44:08 -Nebo si zahrát.
    -Můžeš.
  • 00:44:10 -Hráls už někdy divadlo?
    -Jako malej.
  • 00:44:14 -Já vím, v Ostravě, ne?
    -No jasně. Ve dvanácti.
  • 00:44:17 -O tom se dodneška tam mluví.
    -To se nedá zapomenout.
  • 00:44:22 To mi řekni, co jako děti?
    Poslední. Tamty jsou jasný.
  • 00:44:27 Anička je herečka.
  • 00:44:30 -Kamila režisérka.
    -Vladimír, to je jasný.
  • 00:44:34 To je ta první vlna tvejch dětí.
  • 00:44:36 -Vladimír, to já ti ještě
    musím říct.
  • 00:44:39 Hrál toho rytíře Des Grieux.
  • 00:44:42 Můj otec, ochotník, on miloval
    Národní divadlo. Slavii!
  • 00:44:47 Tam seděl, pokuřoval.
  • 00:44:51 Poprvé do Prahy mě vzal
    v těch 6 letech,
  • 00:44:56 hned Národní divadlo, tohle,
  • 00:44:59 zoologická zahrada
    na posledním místě.
  • 00:45:02 Všechno mně ukazoval.
  • 00:45:04 Kamaráda mně, který byl
    průvodce Prahou, no nádherný.
  • 00:45:08 Tak jsem byl tak dojatý
    a byl jsem s Jeníkem,
  • 00:45:10 ještě s tím druhým synem,
    ten se na mě díval,
  • 00:45:15 teď viděl, jak jsem si nenápadně
    utíral ty slzy po dědečkovi.
  • 00:45:20 A teď jsme šli do Slavie,
    tam chodily ty paní,
  • 00:45:23 to bylo odpolední představení
    a tam chodily ty paní,
  • 00:45:25 který viděly to představení.
  • 00:45:27 A my jsme tam seděli s Vladimírem,
    s Jeníkem a teď:
  • 00:45:32 No Vladimíre, nádherný,
    můžu ti říkat Vladimíre?
  • 00:45:35 Já ti tykám! Takový ty 50, 60 let.
    V Marcelině věku.
  • 00:45:45 A teď zase, no, Vladimírku,
    to bylo něco neuvěřitelné.
  • 00:45:50 Jak ty jsi nádherně,
    já ti Vladimírku něco řeknu.
  • 00:45:55 Před tatínkem. Ty jsi lepší než on.
  • 00:45:59 A já: Paní, teď jste mě
    pěkně nasrala.
  • 00:46:03 Vladimíre, zaplať, jdeme!
  • 00:46:06 Teď ona bude šířit ještě,
    jak jsem lakomej,
  • 00:46:08 že kluk mě živí,
    že musí platit i obědy.
  • 00:46:13 Obědy, pozdní.
  • 00:46:15 -To byla taková ironie,
    možná pokus o humor.
  • 00:46:18 -Od té paní?
    -Od té paní. Ne.
  • 00:46:21 -Myslíš, že tato paní by mohla,
    smysl pro humor?
  • 00:46:25 -Mohla se pokusit.
    -Pokusit se mohla.
  • 00:46:29 -Tak to je Vladimír,
    ten už je jasnej.
  • 00:46:30 Ale teď, to mě zajímá,
  • 00:46:32 jaký geny projevujou ty 3 děti,
    co vychováváte s Marcelou.
  • 00:46:39 -Položili Františkovi,
    to je ten nejmladší ze synů,
  • 00:46:44 mu položili tu otázku,
    už víš co budeš dělat?
  • 00:46:48 A on řekl, on má takový brejličky.
    Řekl:Oranžová vesta taky cesta.
  • 00:46:56 -Řek? To jsou jako popeláři?
  • 00:47:00 -No, to vyjádřil tohle přání.
    -Ale hned zveršovaně. To je krásný.
  • 00:47:06 -On si skládá takový ty rappový,
    hip hopový písně.
  • 00:47:11 I muziku si, tak má spoustu
    takových videí už.
  • 00:47:18 -Tomu je kolik, tomu Františkovi?
    -Tomu je 15.
  • 00:47:20 Jenda je 17. To je basketbalista
    zapálený.
  • 00:47:26 -Prosím tě! Čili sportovní nadání.
  • 00:47:31 -Oni jsou mistři republiky do 15,
    teď do 17 by mohli asi taky vyhrát,
  • 00:47:38 nebo být úplně na tý špičce,
    ale bohužel corona.
  • 00:47:43 -Čili divadlo nic, film nic.
    -Oba jsou komedianti.
  • 00:47:48 Mají rozděláno.
  • 00:47:50 -To mě, jestli tam jsou
    stopy nějaký toho tvýho klaunství.
  • 00:47:54 -Jenda maluje rád, krásně.
  • 00:47:56 -Jo? Chodí na nějakou školu?
    -Oni chodí všichni!
  • 00:48:01 I ta malá Marjánka,
    oni chodí na školy.
  • 00:48:03 Všechno se učí anglicky,
    kromě češtiny samozřejmě.
  • 00:48:08 A všechno, zeměpis, fyzika,
    všechno mají v angličtině.
  • 00:48:13 Což je pro budoucnost,
    doufejme, dobré.
  • 00:48:20 -Mluvíme o tom, jak je to teď
    všechno špatný, jak je to zavřený,
  • 00:48:24 ale co já vím, u filmu
    už se to podařilo nějak vyřešit.
  • 00:48:28 Takže točíš taky?
  • 00:48:30 -Točili jsme. Teď jsem točil,
    to se jmenuje Gump, se psem.
  • 00:48:36 -Jak se tam u toho filmu,
    jak se to dodržuje?
  • 00:48:40 To vás testujou?
    Nebo sundáváte roušky,
  • 00:48:42 jako my tady, těsně před záběrem?
  • 00:48:45 -Testování neustálý vlastně.
  • 00:48:48 A potom, když někdo v tom štábu
    onemocněl, což se stalo třeba,
  • 00:48:52 to se stalo, že moje partnerka,
    dceru hrála moji,
  • 00:48:56 tak všichni se museli
    přetestovat znova.
  • 00:49:00 Ještě jsem měl protekci,
    že přišla za mnou
  • 00:49:04 a teď mně to tam šťárala,
    což je nepříjemný.
  • 00:49:09 -Takže u toho filmu
    to asi takhle jde.
  • 00:49:13 Nemusej bejt diváci, jako tady.
    To je vždycky s divákama horší.
  • 00:49:16 Hlavně, že to běží. Taky se točí,
    myslím, to První oddělení teď. Ne?
  • 00:49:22 -Jo, ale tam já už... Jen 2, 3 dny.
    Že přijdu a zase jen tak jako...
  • 00:49:29 -Toho kriminalistu.
    A ten z toho nějak vypad, jo?
  • 00:49:33 -Už jako, když byl v důchodě.
  • 00:49:37 -Když máš teď tolik času
    a píšeš si, já si nevybavuju,
  • 00:49:41 že ty bys třeba někdy hrál
    nějakou zápornou postavu.
  • 00:49:45 Víš nějakýho masovýho vraha,
    nebo nějakýho usedlýho manžela.
  • 00:49:51 -To je záporný? Usedlý?
    Kvůli ženě!
  • 00:49:57 To hraju furt teď,
    usedlýho manžela!
  • 00:50:00 -Záporáka myslím. To tě nelákalo?
    Nebo ti to nikdo nenabíd?
  • 00:50:04 Každej herec říká,
    že to je to ono!
  • 00:50:06 Zahrát si opravdu protiúkol!
  • 00:50:09 -U Stracha, tam jsem hrál
    toho podnikatele, toho krejčího!
  • 00:50:13 Měl tu dílnu!
    Tam jsem si přidal větu:
  • 00:50:16 Naděláte si děcek a pak se divíte!
  • 00:50:20 -Čili už jsi hrál něco takovýho.
    -Byl přísnej, no.
  • 00:50:24 -Sám si něco takový nenapíšeš.
    -Hraju Lakomce.
  • 00:50:28 -Hraješ ty klasiky! Shakespeara,
    hraješ Falstaffa.
  • 00:50:32 -Falstaffa taky Leara jsem hrál.
    -Leara jsi hrál taky.
  • 00:50:36 No vidíš to. Tu klasiku hraješ,
    takže tu JAMU jsi nedělal nadarmo.
  • 00:50:41 -No a mě to moc baví.
    -Tyhle kusy hrát. Leara.
  • 00:50:47 Shakespeara. Moliéra.
    A to se bude hrát furt!
  • 00:50:51 -To víš, klasika je věčná.
    -Klasika je věčná.
  • 00:50:54 My si můžem teď, Bolku,
    společně přát,
  • 00:50:58 jednak ti samozřejmě děkuju,
    že jsi přišel,
  • 00:51:01 protože je minimum příležitostí
    takhle s někým pokecat.
  • 00:51:04 -Co jsem ti říkal?
    Za tebou vždycky.
  • 00:51:07 -Jseš strašně hodnej.
  • 00:51:08 A můžeme si společně přát,
  • 00:51:10 ať se dočkáme v brzký době
    těch normálních časů,
  • 00:51:14 kdy hlediště divadel budou zase,
    ses lek prázdnejch židlí!
  • 00:51:20 Kdy budou hlediště zase plný
  • 00:51:24 a zase budeme všichni fungovat
    tak, jak to má bejt.
  • 00:51:28 Tak ti ještě jednou děkuju
    a měj se moc pěkně.
  • 00:51:31 Přátelé, dneska byl mým hostem
    Bolek Polívka!
  • 00:51:36 Skryté titulky
    Eva Svobodová
  • 00:51:37 Otřepáme viry!