iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
8. 5. 2021
21:15 na ČT1

1 2 3 4 5

28 hlasů
173278
zhlédnutí

Minišou Karla Šípa

Jiřina Bohdalová

52 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Minišou Karla Šípa

  • 00:00:03 -Jířo, posaď se. Udělej si pohodlí.
    -Děkuji.Můžu si to sundat?
  • 00:00:06 -Tohle sundáme.
    -Jo. Jsou to 2 metry?
  • 00:00:09 -Co?
    -Jestli jsou to 2 metry?
  • 00:00:11 -Tak tě tady vítám.
  • 00:00:13 Líbat se nebudeme, jako dycky.
    Protože dneska to je nebezpečný.
  • 00:00:19 -Já jsem tomu neporozuměla,
    jako dycky. Jako, dycky se líbáme.
  • 00:00:23 -Dycky se líbáme.
    Ale teď až po rozvolnění.
  • 00:00:26 -Až budeš mít tu injekci.
  • 00:00:29 -Ono by to přes ty roušky
    ani nemlasklo, jako dycky.
  • 00:00:32 -Ta chuť by nebyla.
    Můžu se napít?
  • 00:00:35 -Napij se.
  • 00:00:37 Vážení televizní diváci.
    Jsme tady opět, jak vidíte,
  • 00:00:40 opět v liduprázdném hledišti
    divadla Semafor.
  • 00:00:44 Ale musím se vám přiznat,
    že dneska mně to obzvlášť nevadí,
  • 00:00:48 protože vím, že moje dnešní
    společnost mně jaksi vynahradí
  • 00:00:56 tisíce diváků,
    který by tady seděly.
  • 00:00:59 Dnes je mým hostem
    Jiřinka Bohdalová. Ahoj.
  • 00:01:02 -Ahoj.
  • 00:01:03 -Já začnu rovnou,
    chtěl jsem říct zvostra. To ne.
  • 00:01:06 Rovnou od začátku.
  • 00:01:08 -To je nejlepší.
    -Já ti řeknu, co mně hlava nebere.
  • 00:01:11 Mně pořád,
    a nikdy jsem se tě na to neptal,
  • 00:01:14 mně hlava nebere
    to tvoje učitelování.
  • 00:01:17 Ty jsi na začátku, na začátku
    nevím čeho,
  • 00:01:20 prostě jsi jako mladší, učila.
  • 00:01:22 Ale proč? Ty jsi přece musela
    chtít bejt herečka odjakživa!
  • 00:01:27 -Ne. Ne, ne.
    -Rodiče chtěli, abys byla učitelka?
  • 00:01:30 -Vůbec ne!
    -Jak ses k tomu dostala?
  • 00:01:32 -Já jsem měla 2 sny.
  • 00:01:35 A to bylo herectví,
    teda bejt herečkou anebo učitelkou.
  • 00:01:40 -Ty máš nějakou pedagogickou školu?
  • 00:01:42 -Ne, tam bylo možný, v Ostravě,
    tak musím říct,
  • 00:01:46 že Ostravu jsem si vybrala,
    protože tam byl otec,
  • 00:01:52 tenkrát o tom vůbec nevěděl,
    že bude otec mé dcery.
  • 00:01:56 Břetislav.
  • 00:01:59 -Čili vy jste se poznali...
    -Ne.
  • 00:02:01 -Jinde?
    -No jinde. V Praze.
  • 00:02:04 -Já myslel, že v Ostravě.
    -On tady študoval.
  • 00:02:08 A bydlel ve Slezský koleji,
  • 00:02:11 on tady študoval na toho
    dr, fr, pr.
  • 00:02:15 Má toho víc vepředu, než vzadu.
  • 00:02:19 -Stach.
    -Má 4 písmena. Stach.
  • 00:02:24 A předtím je dr. ing.,
    tak tam těch písmen je víc.
  • 00:02:30 -A on byl z Ostravy.
    -On byl z Ostravy.
  • 00:02:33 -To by mě zajímalo.
    Na co on tě sbalil?
  • 00:02:35 Kytku? Nebo tanec?
  • 00:02:38 -On byl hezkej.
    On byl takovej zajímavej.
  • 00:02:41 Chytrej byl. Já jsem vždycky šla
    trošičku, nesměl bejt blbec.
  • 00:02:46 A hrál na kytaru.
    Pozor, to je silná zbraň chlapců.
  • 00:02:53 To by měli vědět.
    Na nějakej nástroj hrát.
  • 00:02:58 Já to nikdy tak,
    prostě se mi líbil.
  • 00:03:03 To zapadnou ty dva lidi.
  • 00:03:05 -Ale on musel bejt ten,
    kterej ti řek o to rande.
  • 00:03:09 -No tak, byl to můj první kluk.
    -Byl to tvůj první kluk.
  • 00:03:13 -Já jsem byla taková nedávalka.
    -Jo takhle.
  • 00:03:16 -Maminka moje o mně říkala:
  • 00:03:19 Kdepak naše Jiřinka.
    Ta je z Drážďan. A ne od Berouna.
  • 00:03:27 -Takže jsi dělala drahoty.
    -Dělala jsem drahoty.
  • 00:03:30 Ale taky jako,
    já jsem se toho bála.
  • 00:03:33 To nebylo jako dneska.
  • 00:03:36 Taky ten kluk si potom
    toho vážil asi. Teda neřek mi to.
  • 00:03:41 -Čili, šla jsi za ním
    do tý Ostravy.
  • 00:03:43 -Šla jsem za ním do tý Ostravy.
  • 00:03:44 -Předpokládám, promiň,
    že jste se vzali.
  • 00:03:48 Ale to jsi se vdávat asi musela.
  • 00:03:51 -No to jo. Ale to bylo...
    -Napoprvé a hned!
  • 00:03:55 -Né! Že jako myslíš napoprvé sex
    a hned? Né. No to ne.
  • 00:04:06 -Já jsem to ani takhle nemyslel.
    Prostě šlo to rychle.
  • 00:04:09 -Když jsi řek napoprvé...
  • 00:04:11 -Šlo to rychle,
    museli jste se brát.
  • 00:04:14 A to je tam ta Ostrava.
  • 00:04:16 -Né. Ty mě nutíš,
    abych přeskakovala
  • 00:04:22 docela důležitý věci.
  • 00:04:24 -Potom je tam toho ještě
    v tvým životě dost. Tak já...
  • 00:04:27 -Ale když ses ptal na tohle,
    tak já to v krátkosti řeknu.
  • 00:04:32 Dělala jsem zkoušky na AMU,
    neudělala jsem je.
  • 00:04:39 Tatínek mi říkal, místo aby řek,
    podle mýho,
  • 00:04:44 že oni, v tý komisi nemají vkus,
    tak to tatínek neřek,
  • 00:04:51 tatínek řek, no asi nemáš talent!
  • 00:04:54 Tam seděj ty lidi kvůli tomu,
    aby to rozpoznali.
  • 00:04:58 To byla jedna věc a druhá věc, řek,
  • 00:05:01 já si tě tady jako sejra
    pod šturc nedám.
  • 00:05:06 Jo? Ty se musíš živit.
    Tak co mě napadlo.
  • 00:05:09 On byl z Ostravy,
    tak já jsem jela do Ostravy,
  • 00:05:12 protože jsem se dozvěděla,
  • 00:05:14 že je nedostatek učitelek
    1. stupně a bylo možno
  • 00:05:20 na tehdejším Národním výboru
    složit zkoušku,
  • 00:05:25 abysme mohli učit ten...
  • 00:05:27 -Jasně. Bez tý školy nějaký
    pedagogický.
  • 00:05:31 -Bez tý peďárny.
    -Bez tý peďárny.
  • 00:05:34 -No, no, no. Udělala jsem je,
    ty zkoušky.
  • 00:05:37 -A šla jsi učit.
    -A šla jsem učit.
  • 00:05:39 A skutečně jsem měla, bych řekla,
    velký úspěchy u dětí zvlášť.
  • 00:05:45 -Měli tě rádi.
    -Strašně. Paní učitelka z Prahy.
  • 00:05:50 A já jsem říkala, že tam,
    já jsem si někde v knihovně,
  • 00:05:53 tenkrát nějaký ostravský,
  • 00:05:56 jsem si vypůjčila Kájovy pohádky,
    Káji Maříka.
  • 00:06:02 -Jo, Káju Maříka.
    -No to vědět někdo tenkrát,
  • 00:06:05 to byla jakoby
    kapitalistická literatura,
  • 00:06:08 Kája Mařík.
  • 00:06:10 Ale byly Pohádky Káji Maříka
    a ty já jsem jim četla,
  • 00:06:15 poněvadž jsem neuměla učit.
  • 00:06:18 Ale myslím, že jsem byla něco,
    jako Komenskej. Škola hrou.
  • 00:06:25 Že jsem je upoutávala,
    právě když začalo vyučování,
  • 00:06:30 tak já jsem řekla, já vám přečtu
    polovičku pohádky.
  • 00:06:36 A tam už bylo zaděláno vlastně
    na ty pajduláky.
  • 00:06:40 -Na ty tvoje Večerníčky.
    -Aniž jsem to věděla.
  • 00:06:44 Přečetla jsem jim polovičku
    a říkala jsem, teď se budeme učit,
  • 00:06:48 budeme hodní a ke konci vyučování
    já vám přečtu, jak to dopadlo.
  • 00:06:53 No a už jsem je měla.
  • 00:06:56 -Děti už byly tvoje.
  • 00:06:58 Nicméně, ale tys to nevzdala,
    tu AMU,
  • 00:07:01 tzn., abysme v tom měli pořádek.
  • 00:07:04 Ty ses další rok rozjela
    z tý Ostravy dělat...
  • 00:07:07 -Tohle bylo podruhý,
    když už jsem dělala zkoušky.
  • 00:07:10 Poprvé jsem šla na Barrandov. Jo?
    Když mě nevzali,
  • 00:07:18 tak já jsem si říkala,
    tak já půjdu na Barrandov.
  • 00:07:21 A tam jsem teda prošla vším.
  • 00:07:24 -Profese jako.
    -Já jsem dělala i u architektů,
  • 00:07:28 aniž jsem uměla udělat
    rovnou čáru.
  • 00:07:31 Chodila jsem jim všem pro kafe.
    U architektů, klapala jsem taky.
  • 00:07:37 Na filmu Milujeme,
  • 00:07:39 to ještě režisér,
    vím, že se jmenoval Kubásek.
  • 00:07:43 Teď si představ, že Milujeme
    bylo o hornickém mládí.
  • 00:07:48 A já bych bejvala tak ráda
    stála před tou kamerou!
  • 00:07:54 A musela jsem jenom
    do toho udělat 14, 20!
  • 00:07:58 A zase se za tu kameru schovat.
    A ty vostatní hráli.
  • 00:08:03 -Ale ta klapka,
    to už bylo blízko toho úspěchu.
  • 00:08:06 Jenom tam skočit!
  • 00:08:08 -Já jsem prošla skutečně
    tím Barrandovem...
  • 00:08:13 -Krůček po krůčku.
  • 00:08:15 -Nemůže se říct, že by šel režisér
    po ulici a já šla naproti němu
  • 00:08:22 a on se rozsypal úplně a řek,
  • 00:08:26 tuhle krásnou holku
    já chci do filmu.
  • 00:08:29 Tak to ne! To ne.
    Já jsem opravdu od píky.
  • 00:08:34 -Takže napotřetí!
  • 00:08:37 Uvědomila sis nějak co třeba
    jsi předtím
  • 00:08:39 u těch zkoušek dělala špatně?
  • 00:08:41 Potřetí už jsi věděla
    jak na tu komis?
  • 00:08:43 -Já nejprv jsem,
    protože to jsem zjistila,
  • 00:08:47 že se nechávají připravovat
    ti adepti od renomovaných herců.
  • 00:08:56 Tak jsem chodila do bijáku
    a teď jsem si říkala, kterej,
  • 00:09:01 nebo která by to měla bejt.
  • 00:09:03 A líbil se mi, šíleně se mi líbil,
    ne jako chlap, ne, ne, ne,
  • 00:09:07 ale jako herec, Rudolf Deyl ml.
  • 00:09:11 Já jsem si říkala, ten,
    kdyby hrál obuvníka,
  • 00:09:14 tak já si snad přijdu
    k němu opravit boty.
  • 00:09:20 Tak jsem si zjistila, kde bydlí,
    telefon, tam to zvedla jeho paní,
  • 00:09:27 Bronislavská, tanečnice
  • 00:09:32 a já jsem řekla,
    jestli by mi mohla dát mistra
  • 00:09:37 a ona řekla,
    mistr je na brigádě v ČKD.
  • 00:09:44 Tak co myslíš?
    Já jsem si našla ČKD,
  • 00:09:46 poněvadž musím to udělat hned,
    oni ho zavolali,
  • 00:09:51 takže jistě čekal Hollywood,
    nebo něco takovýho
  • 00:09:55 a já jsem si to sesumírovala
    v hlavě, co mu řeknu a řekla jsem:
  • 00:10:00 Já se jmenuju Jiřina Bohdalová
    a já jsem si vás vybrala,
  • 00:10:05 že byste mě moh připravit
    na zkoušky na AMU.
  • 00:10:09 Co tomu říkáte?
    Tam bylo chvíli ticho a on řek,
  • 00:10:14 co tomu mám říkat,
    když už jste si mě vybrala.
  • 00:10:17 A já jsem si říkala, no jo,
    to bylo nějaký rychlý.
  • 00:10:22 Tak jsem si řekla kamarádce,
    jestli by nešla se mnou.
  • 00:10:27 -Ta domluva, že byla tak rychlá.
    -Já jsem ho podezírala.
  • 00:10:31 -Tys byla podezřívavá.
    -Podezírala.
  • 00:10:33 Musím říct, já to vidím dodneška.
  • 00:10:37 když jsme tam zazvonily
    a on otevřel,
  • 00:10:40 tak byl velice vypěkněnej.
  • 00:10:44 -Navoněnej.
    -No jo. Měl košili,
  • 00:10:48 takovou jako D'Artagnan, bílou.
  • 00:10:53 A jelenicovou vestu. No hele!
    Opravdu vypěkněnej.
  • 00:11:01 Otevřel a když nás viděl dvě,
    ani to nezahrál, že je rád.
  • 00:11:10 -Jo takhle.
  • 00:11:11 -Koukal na nás a povídá,
    tak která z vás dvou mi volala?
  • 00:11:16 Já jsem říkala, to jsem byla já.
    Tak pojďte prej, obě dvě dál.
  • 00:11:20 Já jsem něco tam blábolila
    v přetlaku.
  • 00:11:27 A on se pak na mě zadíval a povídá,
    tak příště můžeš přijít sama.
  • 00:11:32 Já na tebe totiž nejsem zvědavej.
  • 00:11:37 Ode mě by chytil papír,
    jak jsem byla červená.
  • 00:11:41 A začla naše spolupráce,
    teda spolupráce!
  • 00:11:46 On mě připravil na tu AMU
    opravdu vynikajícně.
  • 00:11:52 Protože on byl tenkrát
    angažovanej v ABC,
  • 00:11:57 ale to bylo divadlo státního filmu
    a tam byli samí filmoví herci.
  • 00:12:04 On, když se blížilo
    k tý zkoušce mojí,
  • 00:12:08 tak všechny herce,
    který byli po divadle
  • 00:12:12 soustředil v hledišti
  • 00:12:14 a já jsem musela
    ty zkoušky předvést.
  • 00:12:19 Abych ukázla, že se nestydím a to.
  • 00:12:24 Tak vzali mě do, 1. kolo
    a 2. kolo mě vyrazili,
  • 00:12:29 že jsem živnostenského původu,
    že mám jít do pracovního poměru.
  • 00:12:37 -To byly nějaký 50. léta?
    -Počkej, já jsem byla...
  • 00:12:42 -Asi jo.
    -Asi jo, jo jo.
  • 00:12:44 -Posílali do pracovního procesu,
  • 00:12:47 ať ten budoucí herec pozná,
    co pak bude hrát.
  • 00:12:50 -Hlavně, když je
    z živnostenský rodiny.
  • 00:12:53 -Nicméně, nakonec tě vzali,
    absolvovala jsi, ale myslím si,
  • 00:12:59 že tam už bylo několik
    takovejch osudovejch krůčků,
  • 00:13:02 že, to mě, když tak oprav,
  • 00:13:05 to absolventský představení
    na DAMU, který jsi hrála,
  • 00:13:08 že viděl Werich!
  • 00:13:11 A tam došlo k tomu, že rovnou
    tě vzal k sobě do divadla?
  • 00:13:15 -Ano, ano. No, no. Protože, to víš,
    to byly absolventský představení,
  • 00:13:20 já jsem absolvovala
    Vančurovou Josefínou.
  • 00:13:24 Werich, nikdy pan Werich
    nebyl v Disku, v tom divadlýku.
  • 00:13:32 -V Karlovce.
  • 00:13:35 -Ale otec na dceru se šel podívat.
    Logicky.
  • 00:13:40 A pozval nás ke Zlatý hrušce.
  • 00:13:43 -Počkej, jak otec na dceru
    se přišel podívat?
  • 00:13:46 -Protože já jsem, myslíš,
    že se přišel podívat, pan Werich?!
  • 00:13:52 Na mě?!
  • 00:13:53 -Na koho?
    -No na svoji dceru! Já jsem byla...
  • 00:13:56 -To jsi neřekla!
    -To jsem neřekla?
  • 00:13:57 -To jsi neřekla.
    -Ale v 90 skoro, mi to ještě pálí!
  • 00:14:04 -To je krásný.
  • 00:14:06 V tom ročníku s tebou,
    to je důležitá informace!
  • 00:14:09 Byla Jana Werichová!
  • 00:14:11 -Jana Werichová!
    -On se šel Werich podívat.
  • 00:14:14 A v tý Josefině
    hrála Jana Werichová!
  • 00:14:18 Já jsem hrála Josefinu
    a Jana Werichová.
  • 00:14:21 -Teď je to jasný.
    -Teď je to jasný.
  • 00:14:22 A pan Werich se šel podívat
    pochopitelně na svoji dceru,
  • 00:14:27 na premiéru do Disku.
  • 00:14:30 Obrovsky nás potom pohostil
    u Zlatý hrušky.
  • 00:14:35 Tam tenkrát to bylo drahý!
    Celej ročník nás pozval.
  • 00:14:43 To bylo opravdu od něj,
    celej ročník hostil.
  • 00:14:46 Ta Zlatá hruška
    se otřásala v základech,
  • 00:14:49 to víš, študenti!
  • 00:14:51 Nebyli jsme na to zvyklí.
    My jsme nepili!
  • 00:14:56 Si to dovedeš představit!
  • 00:14:59 Já jsem se ráno probudila, telefon,
    ale hlavu jsem měla takovouhle!
  • 00:15:04 Já jsem nemohla ani udělat
    takhle očima.
  • 00:15:08 Znáš to!
    Takový jehličky jsem tam měla.
  • 00:15:11 Doteďka si to pamatuju.
  • 00:15:14 A tam se ozvalo, ten telefon,
    tam se ozvalo: Tady Werich.
  • 00:15:21 To já jsem... A řek větu:
    Jak se vám spalo na vavřínech?
  • 00:15:28 Já jsem řekla, děkuju,
    pane Werich, jako bez nich.
  • 00:15:32 Ale po tý vaší večeři
    mě děsně bolí hlava.
  • 00:15:36 A on řek: No, vy byste potřebovala
    sem tam kopat do prdele
  • 00:15:41 a možná by to šlo.
  • 00:15:44 A zavěsil. A teď po tý vožra...
  • 00:15:50 -Kocovina.
    -Ta kocovina!
  • 00:15:52 A teď ještě takovýdle telefonát!
  • 00:15:56 Tak jsem se oblíkla
    a šla jsem do školy.
  • 00:15:59 a Jana Werichová povídá, hele,
    táta ti dal angažmá, viď?
  • 00:16:08 A já povídám, ne,
    normálně mi volal.
  • 00:16:13 Teď jsem jí reprodukovala
    ten telefonát.
  • 00:16:17 A ona povídá,
    no tak to je angažmá.
  • 00:16:21 Takhle mě angažoval.
  • 00:16:22 -Takže to bylo tvoje první angažmá.
    To už bylo ABC?
  • 00:16:25 -To bylo ABC.
    -Jak dlouho jsi tam byla?
  • 00:16:30 -Já tam byla potom,
    pan Werich odešel,
  • 00:16:33 byl skoro odejit
    a já jsem tam byla až do,
  • 00:16:40 já přes ty letopočty,
    přes ty roky moc nejsem.
  • 00:16:44 Ale pak jsem šla na Vinohrady.
  • 00:16:46 -Rovnou tam odtaď.
    -Rovnou na Vinohrady.
  • 00:16:48 -Zase tě někdo viděl.
    -Pavlíček.
  • 00:16:51 -Pavlíček. Nadchnul se.
    -To nevím, ale dal mi angažmá.
  • 00:16:57 -Ale nemůžeme pominout
    tu druhou kolej,
  • 00:17:00 když jsme pořád v divadle,
    to filmování.
  • 00:17:03 Já myslím, že diváci většinou
    z těch filmů pro pamětníky vědí,
  • 00:17:07 žes hrála už jako holčička,
    často se to pouštělo.
  • 00:17:12 -Já jsem na to koukala,
    díky Karlu Čáslavskýmu se to našlo.
  • 00:17:20 On, jak se hrabal
    v těch starejch věcech,
  • 00:17:24 tak to našel.
  • 00:17:26 A to mi bylo opravdu 6 let,
    ale ještě možná míň,
  • 00:17:31 protože tam pravděpodobně,
    já to už dneska neuhodnu,
  • 00:17:35 protože oni mě chtěli,
    já si nepamatuju.
  • 00:17:41 Jestli myslíš, že si pamatuju
    to filmování?
  • 00:17:44 Tak jsem byla malá,
    že si to nepamatuju.
  • 00:17:47 Dokonce málem došlo k rozvodu
    mých rodičů,
  • 00:17:54 protože maminka nějak řekla,
    aby mě hlídal táta,
  • 00:17:58 aby se mnou šel ven,
    ten se zakecal s dalším tatínkem
  • 00:18:03 a já měla šlapací autíčko
  • 00:18:06 a vrazila jsem
    do nějakýho sloupu prej
  • 00:18:09 a vyrazila jsem si, naštěstí,
    mléčný zuby.
  • 00:18:12 Ale herečka byla bez předních zubů.
  • 00:18:17 Teď to víš, matka,
    budeme mít doma malou herečku
  • 00:18:22 a teď táta přišel
    s bezzubou holkou.
  • 00:18:25 No to byl konec.
  • 00:18:26 -To už byla slíbená ti
    ta role filmová.
  • 00:18:29 -Už si mě našli. Ale protože mě asi
    tak chtěli, tak mi nechali udělat
  • 00:18:38 tadyhle na ty řezáky,
    nebo co to je,
  • 00:18:42 takový porychtování, jako dráteček
    a na tom byly 2 zuby.
  • 00:18:52 To si pamatuju.
  • 00:18:54 Filmování si nepamatuju
    a ty 2 zuby jo.
  • 00:18:59 Protože když jsem šla mezi děti
    na pískoviště,
  • 00:19:04 tak jsem já jediná
    měla vyndavací zuby.
  • 00:19:08 Stačilo udělat takhle jazykem
    a já jsem si vyndala ty zuby.
  • 00:19:15 No jo, ale maminka, ty lepance,
    co jsem dostávala!
  • 00:19:19 Ona se zase bála, že to vyviklám
    a zase mě přeobsaděj.
  • 00:19:23 Takže tohle jsou jediný vjemy!
  • 00:19:27 Že tam byla kamera,
    že tam byli nějaký herci? Nic!
  • 00:19:32 Ale tohle si pamatuju!
  • 00:19:33 -Zuby! To si pamatuješ!
    Já už si tě pamatuju,
  • 00:19:36 já jsem to i někdy říkal,
    že mně bylo 15 let
  • 00:19:42 a koukal jsem na tebe,
    na tu malou televizi,
  • 00:19:44 jak začínaly ty televize.
  • 00:19:45 A to se ti dvakrát nelíbilo,
    že jsem koukal na malou televizi,
  • 00:19:49 já, malej, patnáctiletej
    a ty už jsi byla...
  • 00:19:52 -A líbila jsem se ti?
    -Cože?
  • 00:19:54 -Líbila jsem se ti?
  • 00:19:55 -V těch 15 si nejsem jistej,
    jestli se mi o tobě...
  • 00:19:59 -Já se ti nedivím!
    -V noci zdálo.
  • 00:20:02 To si nejsem jistej. To myslím,
  • 00:20:04 jestli mně tam naskočil někdo,
    tak Brejchová!
  • 00:20:06 Nezlob se na mě!
  • 00:20:07 -To určitě! To je ono!
    -A víš proč?
  • 00:20:11 Protože ty jsi dělala srandu.
  • 00:20:14 A to do snů
    patnáctiletýho puberťáka,
  • 00:20:18 sranda tam ne, romantika, jo.
  • 00:20:22 A tím narážím na to že vlastně,
    já ani nevím,
  • 00:20:26 kdy jste se dali dohromady
    jako tandem,
  • 00:20:28 s Vladimírem Dvořákem.
  • 00:20:30 Ale pamatuju si to, že to bylo,
  • 00:20:33 v mém časném mládí už to bylo
    a už to byla velká sranda.
  • 00:20:38 Jak si tě našel, když už víme
    jak Werich,
  • 00:20:41 jak si tě našel Dvořák?
  • 00:20:43 -Já mám kliku na náhody,
    asi je to řízený někde.
  • 00:20:48 Protože jeho žena, Ajka,
    tu já jsem znávala jako to...
  • 00:20:53 On si ji vzal,
    to byla krásná holka.
  • 00:20:57 Vlastně toho,
    Jirky Stránskýho sestřenice.
  • 00:21:05 -Spisovatele Stránskýho.
  • 00:21:07 -A ona mě přivedla jako kamarádku
    k nim do bytu.
  • 00:21:14 Ve Španělský ulici.
  • 00:21:16 -A to už jsi byla známá herečka?
    -Ne. Ne. Ale vyprávěla jsem.
  • 00:21:22 Byla jsem ukecaná příšerně
    a on mě asi pozoroval. Nebo co.
  • 00:21:28 Takže, a ještě jednu věc!
    On taky měl, ne, to ne.
  • 00:21:34 Víš co, když se povídá,
    nesmíš udělat jednu věc.
  • 00:21:43 To je jako strom, jo? Povídání.
  • 00:21:46 Vlezeš na větvičku,
    už se nikdy nevrátíš zpátky.
  • 00:21:51 Na ten strom.
  • 00:21:52 -Neodbočovat.
    -Neodbočovat! Tak nebudu odbočovat.
  • 00:21:57 -Počkej, musíme si říct teďka,
    počkej, Jířo.
  • 00:21:59 Od čeho jsi vlastně teď odbočila?
  • 00:22:01 Protože já jsem lez po větvičce
    s tebou a musíme se spolu vrátit.
  • 00:22:09 Co to bylo?
    Jo, jak jsi poznala Dvořáka.
  • 00:22:11 Jo, teď jsme u toho.
  • 00:22:13 -Ano, jak jsem poznala Dvořáka.
    Díky tý Ajce Stránský.
  • 00:22:18 A asi mě, jak jsem říkala,
    pozoroval.
  • 00:22:23 A pak dělal Černou hodinku a říkal,
    tak tady, pojď sem.
  • 00:22:32 Já jsem to přečetla,
    on řek, tak bereme to.
  • 00:22:36 -To byl pořad nějakej,
    Černá hodinka?
  • 00:22:37 -Černá hodinka. Úplně první pořad,
    kterej jsme spolu dělali.
  • 00:22:41 A došlo na to, tenkrát se
    telefonovalo nějak do tý vrátnice,
  • 00:22:47 diváci mohli telefonovat,
    došlo strašnejch telefonátů,
  • 00:22:52 že tyhlety dva, tak jsme začali.
  • 00:22:55 -Takhle jste spolu začali dělat.
  • 00:22:57 To vaše partnerství bylo vlastně
    celoživotní.
  • 00:23:00 -42 let.
    -Celoživotní.
  • 00:23:01 Měli jste k sobě blízko v soukromí,
    nebo to bylo 99 % to profesní,
  • 00:23:09 že jste spolu točili.
  • 00:23:10 -My jsme kamarádili velice.
    -Jo?
  • 00:23:13 -Ano. Já jsem dokonce,
    když se mu rodila dcera,
  • 00:23:18 tak on z toho byl
    tak radostí bez sebe,
  • 00:23:20 že se mu rodí dcera,
    že mě zavolal,
  • 00:23:27 abych ji odvezla do porodnice.
  • 00:23:30 Takže já ji viděla první.
  • 00:23:34 -Koho jsi viděla první?
    -Jeho dceru. To on už spal.
  • 00:23:39 Byl unaven.
  • 00:23:40 -Když on hodně, a pořád se to vrací
    a opakuje, Televarieté,
  • 00:23:45 hodně vás diváci mají zavedený,
    tuhletu dvojici,
  • 00:23:49 mj., protože to opravdu
    přečkalo ten čas.
  • 00:23:53 Tys mi to jednou říkala.
    Bylo to taky tím,
  • 00:23:56 že v tý době, na rozdíl od dnešní,
    že se prostě hodně zkoušelo.
  • 00:24:00 Tys mně to možná říkala,
  • 00:24:03 že na jedno Televarieté
    jste měli asi 45 zkoušek.
  • 00:24:07 -Až, včetně těch generálek.
    Ano, ano.
  • 00:24:13 Dvořák totiž říkal,
    že prací musíme vymazat práci.
  • 00:24:20 To je šíleně chytrý.
  • 00:24:21 -Aby to mělo lehkou ruku.
    -Ano, ano.
  • 00:24:23 A zrovna tak říkal, že humor
    chce dělat takovej,
  • 00:24:28 aby blbej tomu rozuměl
    a chytrýho to neurazilo.
  • 00:24:32 A to je pro všechny.
  • 00:24:34 -On napsat dialog uměl skvěle.
    To musím říct.
  • 00:24:38 A improvizace, já občas
    na to kouknu, na Televarieté,
  • 00:24:42 tam minimálně.
  • 00:24:44 Ale při zkouškách možná jo.
  • 00:24:46 -No tam jsme se pouštěli.
  • 00:24:48 -Když se něco povedlo,
    to zafixujeme, to tam necháme,
  • 00:24:51 ale pak už se jel naučenej text.
  • 00:24:53 -On byl nesobeckej. On mi dával ty,
    jako by se dalo říct, jako u jídla,
  • 00:24:59 mi dával ty lepší kousky.
  • 00:25:01 Tak nesobeckej byl.
  • 00:25:03 -V těch scénkách, musím říct,
    u tebe to je jasný.
  • 00:25:07 Dával ti ty herecký příležitosti,
    ale on to hrál přiměřeně a dobře.
  • 00:25:13 -On byl ten poker face, takovej,
  • 00:25:16 že nepouštěl se na kluzkej led
    herectví,
  • 00:25:22 ale to, co tam dal, bylo přesný.
  • 00:25:25 -Potom to zrychlený zkoušení,
    to já už pamatuju,
  • 00:25:28 to se ti moc nelíbilo,
    protože jsi byla zvyklá...
  • 00:25:31 -To jsi zažil.
    -To jsem zažil, ano.
  • 00:25:35 Ta doba to nějakým způsobem
    přinesla.
  • 00:25:38 -Bohužel, ale je to vidět.
    Tý práci to nesvědčí.
  • 00:25:43 Protože ta čeština je tak bohatá,
    že právě při těch zkouškách
  • 00:25:50 přijdeš na to úplně nejlepší
    slovíčko, který tam zazvoní,
  • 00:25:56 škrtne to, rozjasní se to.
  • 00:25:59 A když nemáš ty zkoušky?
  • 00:26:02 -No jo, je to pravda.
    To já jsem ještě zažil,
  • 00:26:05 kdy i já, něco jsme,
    nějakou scénku,
  • 00:26:07 do nějakýho Silvestra jsme zkoušeli
    a já jsem byl přesvědčenej,
  • 00:26:11 tak to máme, Jířo
    a sejdeme se ba tom Barrandově.
  • 00:26:15 Už jsem byl na zahrádce u chaty!
  • 00:26:18 Ty jsi říkala, víš co,
    přijď pro jistotu ještě zejtra.
  • 00:26:20 Tak já jsem přišel,
    ale už jsem nevěděl proč.
  • 00:26:23 Jenom pro tvůj klid.
    Ale nakonec se ukázalo,
  • 00:26:26 že potom na tom place
    máš opravdu ten klid...
  • 00:26:29 -Tu jistotu!
  • 00:26:31 -O půlnoci, kdyby mě probudili,
    tak jsem to sypal.
  • 00:26:33 Nemusíš přemejšlet co máš za text.
  • 00:26:35 -A teď tě překvapěj
    ty diváci taky.
  • 00:26:38 Že si nemůžeš říct,
    že na tomhle místě bude reakce.
  • 00:26:42 -To nějak přijde.
  • 00:26:44 -To přijde na absolutně,
  • 00:26:46 kde u stolu si řekneš,
    no tohleto není moc.
  • 00:26:50 A oni řvou víc, než na fór.
  • 00:26:53 -Já jsem např. si říkal jednu věc
    a to vlastně nevím,
  • 00:26:58 jen jsem se to dohadoval,
    jestli ty jseš trošku trémistka.
  • 00:27:02 Víš proč jsem si to řek?
  • 00:27:03 Protože jsme stáli,
    jako teď to vidím!
  • 00:27:05 Stáli jsme v zákulisí,
    nějakej ten Silvestr se točil.
  • 00:27:09 A ty jsi mě vzala ruku a takhle
    jsi mně tu moji ruku přiložila,
  • 00:27:16 já jsem nevěděl co chceš dělat,
  • 00:27:17 ale takhle jsi mně položila,
    protože ti tak tlouklo srdce.
  • 00:27:22 Žes prostě byla jak struna...
  • 00:27:26 -Ono to k tomu patří trošku.
    Já kdybych, spíš teda na divadle,
  • 00:27:32 já, kdybych neměla před premiérou
    na divadle trému,
  • 00:27:40 tak si ji navodím.
  • 00:27:42 Poněvadž to k tý premiéře
    vyloženě patří.
  • 00:27:47 Já na Vinohradech, jak je opona,
    tak já jsem, když jsem neměla tu,
  • 00:27:55 a to je zdravá tréma!
  • 00:27:58 To je takový to, jak bych to, jo!
    V Chuchli kůň, než to pustěj!
  • 00:28:05 Je tam to! Tak já,
    když jsem ji neměla,
  • 00:28:07 tak jsem se koukala tím kukátkem
    do hlediště a říkala jsem si:
  • 00:28:14 Ježíš, on je tady tenhleten taky!
    Ten mě nemá rád. Tadleta taky ne!
  • 00:28:20 Jsem takovou... A spokojená
    jsem odešla do šatny
  • 00:28:26 a pak jsme to tam prostě plácli.
  • 00:28:29 -Máš pravdu, asi to k tomu patří.
    Ona pak z tebe spadne!
  • 00:28:32 Vlezeš na jeviště a...
  • 00:28:33 -Samozřejmě! Při prvním tom!
  • 00:28:35 Nedej bože, aby mi vydržela
    až do konce!
  • 00:28:38 To bys neřek pořádně nic.
  • 00:28:41 -Ale teď mně řekni,
  • 00:28:43 měla jsi mnoho divadelních
    a filmových partnerů.
  • 00:28:46 A já tak z útržků
    hovorů s tebou vím,
  • 00:28:49 že nenechávalas to vždycky
    jen na těch režisérech.
  • 00:28:55 Že jsi chtěla vědět buď,
    s kým to budeš hrát
  • 00:28:59 a za druhý, trošku jsi to možná
    i ovlivňovala.
  • 00:29:03 Že jsi třeba řekla,
    já bych radši s tímhle.
  • 00:29:05 Jak to bylo?
  • 00:29:07 -Já jsem vždycky chtěla
    vynikající herce.
  • 00:29:12 Protože ten tě táhne nahoru.
    Ten trošku, neříkám špatnej,
  • 00:29:19 ale kterej je pod tebou,
    tak ten tě táhne logicky dolů.
  • 00:29:24 Já jsem vždycky chtěla koukat
    takhle nahoru,
  • 00:29:26 abysme se tam vyšplhali.
  • 00:29:29 A proto jsem si vybírala,
    třeba Návštěva starý dámy.
  • 00:29:36 -To si možná pamatuju právě tohle,
  • 00:29:39 že jsi přemejšlela,
    kdo ten protihráč.
  • 00:29:41 -To bylo tak těžký najít!
    -Kdo by to měl bejt!
  • 00:29:43 -Toho Illa, ten protějšek!
    A tam na tom strašně záleželo!
  • 00:29:49 Protože já sama jsem s tou figurou
    měla velký potíže.
  • 00:29:54 Potíže v tom smyslu, přijít na ni!
    Jak ji hrát!
  • 00:29:59 Aby to nebyla Bohdalka,
    aby to nebylo todleto,
  • 00:30:03 prostě starostí spousty,
    sama s rolí.
  • 00:30:08 A teď jsem chtěla toho partnera
    a já na něj nemohla přijít.
  • 00:30:14 Ale jak jsou v životě ty náhody,
    já jsem přišla domů,
  • 00:30:18 ne, že bych o tom přemejšlela
    nepřetržitě,
  • 00:30:21 ale jako kulisu
    jsem si pustila televizi.
  • 00:30:26 A tam šli Profesionálové.
  • 00:30:29 -Ten anglickej seriál?
    -Ten anglickej seriál.
  • 00:30:33 A jednoho z těch, nevím,
    jestli ten Bodie,
  • 00:30:36 nebo jak se jmenovali,
    Lojza Švehlík to daboval!
  • 00:30:40 -Oliva daboval toho druhýho.
    -Tak!
  • 00:30:43 -Tak! A tak jsi přišla...
    -Jsem si řekla, to je Ill!
  • 00:30:49 -To je neuvěřitelné. I náhoda.
  • 00:30:51 To mně připomínáš, a já teď,
    když tak mě vrať zpátky,
  • 00:30:56 po tý větvičce popolezu,
  • 00:30:58 že hledáš asi vždycky
    klíč k tý figuře.
  • 00:31:03 Já si pamatuju, někde jsme byli
    a ty ses tímhletím trápila.
  • 00:31:07 A říkala jsi, já...
    Myslím, že to byl ten film Klec.
  • 00:31:12 -A tam jsem to...
    -Ne o partnera, to dělal ten...
  • 00:31:17 Ty jsi nevěděla na tu figuru,
    říkala jsi, já furt tu babu nemám!
  • 00:31:22 Pak ses mně přiznala,
    řekla jsi, už ji mám!
  • 00:31:24 A teď jsi mi řekla nějakej detail,
    jestli z fotky nějaký, nebo...
  • 00:31:30 -Jo počkej!
  • 00:31:33 -A pochlubila ses,
    už ji mám, tu babu!
  • 00:31:35 -To je takový, to se až stydím říct.
  • 00:31:38 Ono jde taky o ten vjem,
    jak se ty sám vidíš
  • 00:31:43 a jak tě uvidí divák.
  • 00:31:44 Jestli si tě ztotožní
    s tou figurou.
  • 00:31:48 A moje maminka nosila
    takový ty hřebínky,
  • 00:31:54 já jsem našla jen jeden.
  • 00:31:58 Po mamince.
  • 00:31:59 Růžovej, mám ho dodneška
    schovanej v takový zásuvce.
  • 00:32:05 Nosila to, vždycky udělala takhle.
  • 00:32:10 A já přemejšlím o tom,
    jak by měla ta paruka vypadat
  • 00:32:16 a otevřela jsem šuplík a tam,
    jako když na mě vyskočí
  • 00:32:24 ten jeden, jedinej, jako červenej,
    jako bordó, ten hřebínek.
  • 00:32:33 A já najednou jsem si řekla,
    já už vím, jak ona bude vypadat.
  • 00:32:40 Ona bude mít takhle, tadyhle,
    už jsem to věděla.
  • 00:32:46 Maminka mi to poslala!
    Já tomu věřím!
  • 00:32:51 Já si z toho nedělám srandu.
  • 00:32:53 -Takovej detail, já vím že ne!
  • 00:32:56 A ono ti to pak udělá
    celou tu figuru.
  • 00:32:58 -A já tomu věřím,
    že mi to poslala máma.
  • 00:33:01 -Jo, jo, jo. Mimochodem,
    když jsme tenhle film zmínili,
  • 00:33:05 naprosto úžasná věc
  • 00:33:07 i to partnerství s tím Kryštofem,
    to bylo opravdu...
  • 00:33:10 -To je jak, když víš,
    když se takhle sejdeš
  • 00:33:13 a s mladým klukem, tak to bylo,
    jak když tančíme valčík.
  • 00:33:21 Tam nebylo nic, co by mě iritovalo,
    že by byl nevychovanej,
  • 00:33:30 to byla prostě
    tak nádherná spolupráce, jo, jo.
  • 00:33:35 -Řekni mi ještě, když mluvíme
    o tom partnerství,
  • 00:33:39 jak jsi hrála v mnoha filmech
    s nejrůznějšími partnery.
  • 00:33:43 A nevím, jestli je to pro tebe
    citlivá věc, nebo není,
  • 00:33:45 když tak to shoď ze stolu.
  • 00:33:49 Po mnoha letech, co jste
    s Radkem Brzobohatým
  • 00:33:52 už byli rozvedený,
  • 00:33:53 tak jste se potkali jako partneři
    na filmu Vrásky z lásky.
  • 00:33:59 Jaký to bylo?
    Kdo s tím nápadem přišel?
  • 00:34:03 -To byl Jirka Strach.
    -Jirka Strach zase.
  • 00:34:06 -Jirka Strach. Ten má nějaký,
    on je taky hluboce věřící,
  • 00:34:14 takže on něco má mezi nebem a zemí
    a on to pořád chtěl!
  • 00:34:21 Já to nechtěla!
    A on si trval pořád na svým.
  • 00:34:26 Až jsem teda se zlomila,
  • 00:34:29 poněvadž já jsem si to
    nedovedla představit, že budeme,
  • 00:34:32 poněvadž to hraní
    a zvlášť Vrásky z lásky,
  • 00:34:37 to je ty dva, jako bysme se
    k sobě vraceli a to nebylo dobrý.
  • 00:34:44 -Hodně intimní.
    Hodně intimní to je.
  • 00:34:47 -Já jsem si to nedovedla
    představit,
  • 00:34:48 poněvadž já jsem taky
    blbá citlivka,
  • 00:34:52 tak jsem si říkala, Ježíši Kriste,
    ale dali jsme to.
  • 00:34:57 Když jsme se dali do boje
    a myslím si, že to bylo dobře.
  • 00:35:05 -Vybavuješ si to první setkání?
  • 00:35:07 -Jo. To už jsme potom byli
    profesionálové, který se sejdou.
  • 00:35:13 -A Strach to řek Radkovi,
    že tady je taková nabídka.
  • 00:35:17 -Ten to vzal hned!
    Ten to vzal hned.
  • 00:35:20 -Ty ses rozmejšlela.
    -Zlobila jsem já.
  • 00:35:24 Možná, že taky, že chtěl něco
    napravit. Myslím jako pocitově.
  • 00:35:33 Nebo chtěl se mnou hrát.
  • 00:35:35 Protože my jsme na sebe
    obrovsky slyšeli v tom hraní.
  • 00:35:39 -Ale nicméně potom rozchodu vašem
    celý ty roky...
  • 00:35:43 -Já jsem... Já jsem nechtěla.
  • 00:35:47 -I když na divadle třeba
    byla možnost, tak ty jsi...
  • 00:35:50 -Ne, ne, ne. Já jsem to prostě,
    až tenhle film nás dal dohromady.
  • 00:35:54 -Věřícího režiséra.
    -Ano, ano.
  • 00:35:56 -Tak asi to zase bylo něco...
    -Mělo to bejt! Mělo to bejt!
  • 00:36:01 Protože opravdu jsme na sebe
    tak slyšeli,
  • 00:36:07 že jsme nemuseli se na to scházet,
    ani jako s tebou.
  • 00:36:12 Jenom tak jsme si to, jo, jo.
    Klaplo to.
  • 00:36:18 -Krásný. Já vím, že nerada
    příliš obnažuješ svoje soukromí,
  • 00:36:27 já taky to nemám rád,
    čili jenom bych,
  • 00:36:30 když už vedeme hloubkově rozhovor
    řek, že máš 2 vnuky,
  • 00:36:35 ale tam se ty herecký geny,
    ani jeden.
  • 00:36:39 -Herecký určitě ne,
    Marek, ten teda má,
  • 00:36:46 protože chodil tu filmařinu
    do toho Písku, v Písku.
  • 00:36:54 Ale, že by s náma,
    se mnou diskutoval o tom,
  • 00:37:00 to v žádným případě ne.
  • 00:37:02 -Ani hercem nikdy nechtěl bejt?
    -Ne, ne. Vojta už vůbec ne.
  • 00:37:07 -To je technickej typ.
    -To je technickej typ.
  • 00:37:09 Ten byl na matiku.
    No ten je po dědovi.
  • 00:37:13 Děda, myslím...
  • 00:37:14 -JUDr., MUDR., ano.
    -A ještě exaktní mozek.
  • 00:37:19 Takže ten jo a tenhleten ne.
    Ale to záměrně.
  • 00:37:26 On nechce, abysme mu pomáhali.
    Což já samozřejmě bych ráda.
  • 00:37:33 Jako každej. To dělají všichni.
  • 00:37:36 -Když točí filmy.
    -Když točí filmy.
  • 00:37:38 Tak někdo řekne, hele,
    ty máš támhletu, tak řekne
  • 00:37:43 no tak si ho pučte, ne!
  • 00:37:45 Tak on ne. On je podezíravej
    a tohleto, takže já jsem to vzdala.
  • 00:37:53 A opravdu ani nevím co dělá.
  • 00:37:57 -Tzn., ty herecký geny,
  • 00:38:00 to se víceméně všecko
    koncentrovalo do tý Simony.
  • 00:38:03 -Do tý Simony.
    -Protože Simona je výjimečná.
  • 00:38:07 -Marek měl moc hezký ty filmečky.
  • 00:38:10 To jsem viděla. Z toho, ze školy,
    ty krátký...
  • 00:38:19 -Já vím, ty školní práce.
    -Školní práce.
  • 00:38:22 No tak ty měl velice dobrý.
    Nápady měl.
  • 00:38:26 -Jířo, herectví to není.
    Herectví se koncentrovalo...
  • 00:38:30 Ty jsi jako, Simona asi sama
    přišla s tím, že chce bejt herečka.
  • 00:38:37 Jak jsi se k tomu stavěla?
  • 00:38:38 -Já jsem řekla,
    že to je nedostatek fantazie.
  • 00:38:42 -Jsi jí řekla v první chvíli.
    -Jsem řekla, co tě to napadlo?
  • 00:38:46 To je nedostatek fantazie.
  • 00:38:49 -Ani jsi nějak nekonzultovala...
    -Já jsem to...
  • 00:38:53 Já jsem jí jenom řekla,
    nedostatek fantazie,
  • 00:38:58 ale jinak jsem jí nezabraňovala.
  • 00:39:02 Jenom jsem řekla, že pokavaď,
  • 00:39:07 je to blbý, ale pokavaď
    nebude dobrá,
  • 00:39:10 takže bude z ní třeba
    závistivej člověk.
  • 00:39:14 Že to i mění povahy.
    Protože třeba nesplněnej sen!
  • 00:39:22 -Takovejch hereček asi znáš hodně.
  • 00:39:25 -Právě. A to jsem se bála.
    Naštěstí teda...
  • 00:39:31 -Jiřinko, nezakrývej si pusinku.
    -Pardon. Mám hezkou, viď.
  • 00:39:37 Ona potom vlastně šla
    za Vlastou Chramostovou
  • 00:39:42 a ta ji připravila a potom
    Jiřina Jirásková ji vyzkoušela.
  • 00:39:49 A přišla za mnou,
    poněvadž já zvědavá,
  • 00:39:53 přišla za mnou a povídá, jo,
  • 00:39:54 ob generaci se roděj
    talentovaný lidi.
  • 00:39:59 Takže jsem si říkala, tak jo.
  • 00:40:02 -Je skvělá.
    Pochválíš ji taky někdy?
  • 00:40:04 -Ano. A pochválím ji hlavně,
  • 00:40:08 třeba mně se strašně líbila,
    ona tvrdí, že to není zrovna dobrý.
  • 00:40:16 V Lídě Baarový, v tom filmu,
    dělala matku.
  • 00:40:22 Tu dělala tak dobře!
    A ona má furt pocit, že ne.
  • 00:40:27 A přitom, to já se bodnu do krku!
    To vím! Ona je vůbec dobrá!
  • 00:40:34 Ona potřebuje akorát
    trošku stáhnout. Na kameru právě.
  • 00:40:43 Protože ona je divadelní herečka.
    Já jsem větší podvodník.
  • 00:40:49 -Podvodník?
    -Jo.
  • 00:40:50 -Jak to?
  • 00:40:51 -No tak, ona to musí prožít
    na plný pecky.
  • 00:40:56 -Až na balkon!
  • 00:40:58 -Úplně až šilhá z toho chvílema!
    Jako obrazně to říkám.
  • 00:41:05 Já jsem větší podvodník.
  • 00:41:08 Já vždycky vedle něco,
    nějakou legrácku udělám,
  • 00:41:15 nebo na někoho udělám takhle
    a pokračuju dál, což ona ne.
  • 00:41:20 -Herci říkají, spíš podehrávat,
    co jsem tak slyšel, než přehrávat.
  • 00:41:23 -Tak, tak.
    Ale zase ona je plnokrevná!
  • 00:41:30 -Pojďme skočit, Jířo,
    do současnosti,
  • 00:41:33 protože tebe čas,
    ani žádná pandemie, pokud vím,
  • 00:41:37 tě to nezastavilo.
  • 00:41:39 Trošku jo, trošku jo.
    Třeba v divadle nehrajete.
  • 00:41:42 -V divadle nehrajeme.
    -A je to škoda.
  • 00:41:44 Protože sotva jste začali hrát
    to představení...
  • 00:41:47 -6 x jsme to hráli.
    -6 x. Ve dvou lidech.
  • 00:41:50 -Ve 2 lidech s Kňažkem!
    A ještě jsme hráli karty.
  • 00:41:55 To je příšerná hra!
  • 00:41:57 -Ještě jsi tam tancovala
    nějakej rokenrol.
  • 00:41:58 -Ještě rokenrol!
    -To budete znova muset oprášit.
  • 00:42:02 -No oprášit, několik zkoušek.
  • 00:42:06 -A toho Kňažka sis taky vybrala?
    -Ne. To je zajímavý.
  • 00:42:10 -Toho ti někdo přihrál!
    -Honza Hrušínskej!
  • 00:42:13 -Honza Hrušínský.
    -Jo.
  • 00:42:15 To já bych bejvala na to Slovensko
  • 00:42:18 bych se ani neodvážila
    vybírat tam!
  • 00:42:23 Poněvadž je to komplikovaný.
    Ale tohleto, von našel tu hru!
  • 00:42:28 A von ho oslovil!
    A to udělal největší věc pro mě.
  • 00:42:33 Protože s tím Milanem se hraje...
  • 00:42:36 -Krásná práce.
    -No jo!
  • 00:42:38 Jednak je na něj hezkej pohled.
  • 00:42:41 A jednak je to dobrej hráč
    ještě ke všemu!
  • 00:42:44 A takovej taky altruista.
    A taky ho to baví. Je to bezvadný.
  • 00:42:50 -Jsme teď v současnosti,
    víme, jaký jsou omezení,
  • 00:42:54 víme, že většinou se nic nesmí,
    než by se smělo,
  • 00:42:58 ale dočet jsem se, protože dřív
    jsme se častěji potkávali osobně,
  • 00:43:03 každej rok jezdíme k moři...
  • 00:43:06 -Doufejme, že pojedem.
    -No doufejme, že pojedem.
  • 00:43:08 Já jsem tě tím pádem
    dlouho neviděl, ale dočet jsem se,
  • 00:43:11 že jsi teď natáčela,
    nebo už natočila film
  • 00:43:15 s režisérkou Pavláskovou
  • 00:43:18 a že tvým partnerem tam je
    Karel Roden.
  • 00:43:21 S tím jsi ještě
    nic nikdy předtím nehrála.
  • 00:43:23 -Nikdy. Nikdy.
  • 00:43:24 -Jaký to bylo?
    -Výborný. Ale opravdu výborný.
  • 00:43:27 Von mi dělá syna, jo.
  • 00:43:32 Von je strašně milej a,
    jak bych to řekla,
  • 00:43:39 takovej jemnej rošťák.
  • 00:43:42 Nezkazí žádnou srandu,
    poněvadž já,
  • 00:43:46 když už to bylo dlouhý
    a třeba noc, já jsem říkala,
  • 00:43:53 já jsem unavená,
    on mi říkal, tak to řekni.
  • 00:43:58 Poněvadž taky chtěl spát.
  • 00:44:00 Tak já jsem řekla, děti, musíte,
    přece jenom,
  • 00:44:06 já už jsem ve věku...
  • 00:44:08 A koukla jsem se na toho Karla
    a ten dělal,
  • 00:44:14 že to hraju dobře.
  • 00:44:18 -Tu prosbu, aby už jako...
  • 00:44:20 A to jste točili
    s těmahletěma opatřeníma?
  • 00:44:23 -Každej den jsme,
    já teda ne...
  • 00:44:27 -Špejli do nosu.
    -Špejli do nosu.
  • 00:44:29 -A ty ne.
    -Já ne.
  • 00:44:30 Já už jsem byla
    po druhým očkování.
  • 00:44:32 -To už jsi byla ovočkovaná.
    -Ano.
  • 00:44:33 -A ten film už je hotovej?
    -Není! Já jsem hotová v tom filmu!
  • 00:44:38 Protože tam není hlavní role.
    Tam jsou rodiny.
  • 00:44:44 Na Štědrej den co zažijou
    různý rodiny.
  • 00:44:49 -Jiřinko, ty jsi vždycky,
    aspoň co já pamatuju,
  • 00:44:52 ty svoje kulatý narozeniny,
    nebo i půlkulatý slavila,
  • 00:44:56 vždycky jsme se tam sešli
    a vždycky tam byla sranda.
  • 00:44:59 Já si to opravdu pamatuju.
  • 00:45:01 Teď máš opravdu kulatý narozeniny,
    dalo by se říct na krku.
  • 00:45:07 To nebudeš slavit vlastně vůbec.
  • 00:45:08 -No, víš, že jsem si...
    -Přemejšlela jsi o tom?
  • 00:45:11 -Ne, ale hlavně jsem si říkala
    loni, jsem si říkala,
  • 00:45:15 to mám ale kliku, že to začlo teď!
  • 00:45:19 Protože příští rok... A podívej!
    A vono je to tu!
  • 00:45:25 A vono je to tu furt!
  • 00:45:27 -Furt, no.
    -Nebude nic!
  • 00:45:29 -Oslava?
    -No to ne. Ne, já nechci.
  • 00:45:33 Protože něco dělat jen tak,
    to nemá cenu.
  • 00:45:38 A opravdu to musí člověk dodržovat.
    To nejde!
  • 00:45:43 Jinak se z toho nevyvlíknem,
    nedostaneme!
  • 00:45:47 Budou všichni radit, my jsme
    jeden epidemiolog vedle druhýho.
  • 00:45:52 Každej víme, co by se bejvalo
    mělo dělat, ale, no špatný.
  • 00:45:58 -Je to ve hvězdách.
    -Je to ve hvězdách.
  • 00:46:00 -Nikdo to neví. Já bych ale
    přece jenom, jako takovej bonus
  • 00:46:04 k tomu našemu povídání,
    nemusej to všichni diváci vědět,
  • 00:46:08 že my oba dva jsme členové
    fotbalového klubu.
  • 00:46:12 -Ano.
  • 00:46:14 -Ty jseš možná
    v tom fotbalovým klubu...
  • 00:46:16 -Dýl než ty.
  • 00:46:17 -Dýl než já.
    -Taky jsem starší.
  • 00:46:20 -No jasně. Ale pro fotbal
    tohoto typu to nevadí.
  • 00:46:24 Ty jseš tam čestná výkopářka.
  • 00:46:27 -Nesplet jsi se. Ano.
    -Nikdy jsi dýl nehrála fotbal,
  • 00:46:31 než že jsi na začátku
    kopla do balónu.
  • 00:46:34 Ale sjezdili jsme s tím fotbalem,
    voba,
  • 00:46:37 ani jeden z nás ten fotbal
    moc neumí,
  • 00:46:39 tak jsme sjezdili zeměkouli.
  • 00:46:41 Tam jsme zažili spoustu věcí.
  • 00:46:43 -Neskutečná sranda.
  • 00:46:45 -Abysme neskončili smutně
    s tou pandemií.
  • 00:46:46 Vybavuje se ti něco,
  • 00:46:49 co jsme zažili opravdu
    ukrutnou srandu?
  • 00:46:53 -Na tom banánu.
    -Cože?
  • 00:46:55 -Ten banán.
    To bylo něco úžasnýho.
  • 00:47:00 -Když už to vysvětlujeme,
    tak můžu tě doplňovat?
  • 00:47:03 -Jó!
  • 00:47:04 -Tenkrát, to jsme byli někde
    v Portugalsku, to byla novinka!
  • 00:47:08 To jsme nikdy tyhle nafukovací
    neviděli!
  • 00:47:10 -Ano, ano.
  • 00:47:11 -A seděli jsme na pláži,
    celá ta naše parta
  • 00:47:15 a teď tam motorovej člun
    táhnul nafouknutej banán.
  • 00:47:20 A tos to viděla poprvé v životě.
    -Já to viděla poprvé v životě.
  • 00:47:24 A Zátoka sviní...
  • 00:47:27 -To je ten náš kolektiv.
    -Náš kolektiv.
  • 00:47:30 -Před těma se nesmí nic říct.
    -Tak.
  • 00:47:32 -Slyším to jako teďka.
    Ty jsi řekla, co to je támhleto?
  • 00:47:35 Na tý vodě. To před takovejma
    takovým "údolím sviní"
  • 00:47:40 nemůžeš takovou otázku říct.
  • 00:47:42 Co to je na tý vodě?
  • 00:47:43 A já si pamatuju, že já jsem ti
    odpověděl první:
  • 00:47:45 To je tady v Portugalsku
    normální dopravní prostředek.
  • 00:47:48 -Ne, s tím jezděj děti do školy,
    jsi řek!
  • 00:47:52 -A lidi do práce! Aby nemuseli
    tu vodu, tu zátoku objíždět,
  • 00:47:58 tak to vemou zkratkou přes vodu
    tady na tom banánu.
  • 00:48:01 Ty jsi řekla, já bych na tom
    taky chtěla jet,
  • 00:48:03 když na tom jezděj do školy
    a do práce.
  • 00:48:05 Hned se to domluvilo
    a byl tam taky kameraman!
  • 00:48:08 -To byla chyba!
    -Chyba z tvýho pohledu!
  • 00:48:11 Protože jsme se domluvili!
    Tu sestavu vidím, jako teď.
  • 00:48:14 Ty půjdeš na banán,
    já půjdu na banán,
  • 00:48:16 Náhlovský půjde, Rosák půjde
    a Zdeněk Merta!
  • 00:48:22 To že je posádka.
    Někdo to domluvil, zaplatil.
  • 00:48:25 A ten kameraman říkal,
    když jde tahle sestava na banán,
  • 00:48:28 to já musím natáčet z toho člunu.
  • 00:48:31 Tak sedl do člunu a ty jsi říkala:
  • 00:48:34 Pozor, když se to bude filmovat,
    to ještě počkejte!
  • 00:48:37 Vytáhla jsi z kabelky
    ty různý šminky, řasy nalepený!
  • 00:48:43 -No na kameru? No!
    -Musíš vypadat!
  • 00:48:47 Tak ses vyfajnovala, všecko,
    my jsme rádi tu hodinku počkali.
  • 00:48:53 Pak jsme šli na břeh,
    tam jsme si sedli, on vyjel
  • 00:48:59 a to jsme nikdo nevěděli,
    já taky ne a ty taky ne,
  • 00:49:02 že oni ty plavčíci, co to táhli,
  • 00:49:04 občas těm turistům dělali
    takovou legraci, že to rozjeli,
  • 00:49:08 pak s tím škubli, zatočili,
    nikdo se neudržel!
  • 00:49:12 -To dělají vždycky! Vždycky.
    -Vždycky.
  • 00:49:15 Ale to jsme tenkrát nevěděli.
  • 00:49:17 -Nevěděli.
    -Škubnul, všichni jsme slítli!
  • 00:49:22 A ten film, ono to je natočený
  • 00:49:24 a to se nikde potom
    nemohlo pouštět,
  • 00:49:26 protože tam nebylo jediný
    slušný slovo, který ty jsi řekla.
  • 00:49:31 Píp, píp, píp!
  • 00:49:34 -To bylo něco...
    -To bylo šílený!
  • 00:49:35 Protože všechny ty řasy v tý vodě,
  • 00:49:38 vono to všecko uplavalo,
    tak ty jsi nadávala
  • 00:49:41 a nejhezčí bylo a to natočený je,
    jak jsme tě dostávali zpátky.
  • 00:49:45 -No vy jste mě brali
    za všechno možný!
  • 00:49:51 -Ne, za zadek! Tak jako výtlačně!
    -Jak, výtlačně?
  • 00:49:54 Když jste seděli všichni na tom!
  • 00:49:57 -My jsme spadli taky!
  • 00:49:59 Už jsme seděli
    a ty ses nemohla vyškrábat,
  • 00:50:01 tak jsme slezli,
    dva z jedný strany,
  • 00:50:05 za zadek jsme tě tam tohleto,
    vystrčili.
  • 00:50:07 -Ale já jsem slítla z tý druhý!
    -Ty jsi slítla na druhou stranu!
  • 00:50:10 Jenže tam byli další dva,
    který tě zase vystrkali nahoru,
  • 00:50:15 nahlásili: Jiřina už sedí!
  • 00:50:17 Tak jsme vylezli
    a teď už se mělo jet
  • 00:50:20 a zjistili jsme,
    že ty sedíš obráceně!
  • 00:50:22 -Vy jste si mě posadili obráceně!
  • 00:50:26 -Místo, abys po směru,
    tak jsi seděla obráceně!
  • 00:50:29 -Čuměla jsem do ksichtu někomu.
    -Já si myslím, že...
  • 00:50:33 -Ale ty si nepamatuješ
    co ty jsi udělal?
  • 00:50:37 -Ne.
    -No to je taky dobrý!
  • 00:50:40 Jak jsme tam slítli všichni
    do toho, jak on udělal,
  • 00:50:44 tak jsme tam slítli,
    ty jsi byl první absolutně,
  • 00:50:50 absolutně hysterickej
    jsi se vydrápal na ten banán,
  • 00:50:56 popad jsi ty madla a zařval jsi:
    jeďte!
  • 00:51:02 A my jsme se tam topili!
  • 00:51:04 -To já už nevím!
    -Jeďte! Jak jsi na něj zařval!
  • 00:51:07 -No hysterickej, no!
    -Hysterickej, že se utopíš!
  • 00:51:10 -To je jen jedna z mnoha
    takovejch epizod,
  • 00:51:13 který jsme zažili na cestách,
  • 00:51:16 v rámci našeho společnýho
    sportování.
  • 00:51:19 Bylo by toho víc!
  • 00:51:20 -Hodili úplně oblečenou do bazénu.
    -Koho?
  • 00:51:24 -Mě! Už nepamatuješ?
    -To si nevybavuju.
  • 00:51:27 Jířo, to když tak zase někdy jindy.
  • 00:51:29 -Jo! Tak jo.
    -Času teď bude dost!
  • 00:51:32 Já ti přeju, aby společně jsme se
    z týhle šlamastyky nějak dostali,
  • 00:51:39 aby sis tím pádem ještě zahrála
    spoustu hezkejch rolí.
  • 00:51:43 -To já doufám, že jednu z těch rolí
    ve skeči mi k narozeninám napíšeš.
  • 00:51:51 -Teď se to domluvilo!
  • 00:51:54 Vážení diváci, mým hostem dnes byla
    Jiřina Bohdalová! Děkuju ti.
  • 00:51:58 -Ahoj! Na shledanou.
  • 00:51:59 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související