iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 3. 2001
11:05 na ČT2

1 2 3 4 5

120 hlasů
298121
zhlédnutí

V zámku a podzámčí

Jana Brejchová a Martin Růžek v televizním filmu podle klasického díla Boženy Němcové.

104 min | další Filmy »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

V zámku a podzámčí

  • 00:01:22 -Ta voní!
    -Zavři opatrně!
  • 00:01:27 -Klekni si. Dosáhneš?
    -Nejez hned! -Tak mě nestrkej.
  • 00:01:33 -Ticho. -Ještě trochu...
    -To vám stačí. Co by jedl tatínek?
  • 00:01:40 -Prosím, ještě kousek chleba.
    -Mně taky, maminko, prosím vás.
  • 00:01:51 Vezmi si.
    Tak co?
  • 00:01:59 -Já nebudu, nemám hlad.
    -Něco byste měla. Aspoň Vojtíšek.
  • 00:02:08 -Pánbůh vám to zaplať, sousedko.
    -Pojď jíst, pojď.
  • 00:02:13 Udělej mu místo.
  • 00:02:17 Chleba.
  • 00:02:33 -Dobrý den, jemnostpane.
    -Dobrý den, jemnostpane.
  • 00:02:51 Taky nemocná?
    No arci, pane nádvorní.
  • 00:02:56 V takovém prostředí si nemoci
    musí podávat ruce.
  • 00:03:01 -Kazdová, kdo je to vůbec?
    -Karásková, toho zedníka.
  • 00:03:05 -Jak spadl na podzim z lešení.
    -A to musí žebrat zrovna na statku?
  • 00:03:13 Já nežebrám, pane nádvorní. Vždycky
    jsem si svoji práci zastala.
  • 00:03:21 -Jen, co se trochu seberu.
    -Tady nemáte co dělat!
  • 00:03:25 To já musím říct, jestli tu má
    co dělat. Nebo můj muž.
  • 00:03:31 30 rýnských řádně platíme
    za tuhle komoru.
  • 00:03:35 Cizí lidi tu nemají co dělat.
    Pak je tu pořád někdo nemocný.
  • 00:03:41 A proč pořád nevětráte? Řeklo se,
    že musí být všude čerstvý vzduch.
  • 00:03:47 Větrat? A jak? Jen se podívejte,
    ani otevřít se to nedá!
  • 00:03:53 Za 30 rýnských je to láce!
    Myslíte si, že je to pro lidi?
  • 00:03:58 Arci, že je to pro lidi,
    ale pro 2 lidi. Nebo pro 3.
  • 00:04:04 Ale vy máte každý kupu dětí a ještě
    chcete vydělat na noclehářích.
  • 00:04:11 Karáskovou jsem vzala z útrpnosti.
  • 00:04:13 A co jí dal apatykář,
    když se Karásek zabil?
  • 00:04:18 Když stavěl, spadl z lešení.
    A co jí dal pan stavitel?
  • 00:04:25 A ty děti jsou moje, a kdybych
    jich měla mandel, budu je mít ráda.
  • 00:04:31 Pánbůh ví, proč nám jich
    svěřuje víc než pánům.
  • 00:04:35 A můžou být rád, pane, jednou
    stejně budou dělat na jejich.
  • 00:04:42 Tak takhle jste mluvila naposled.
    A ta ženská ať je do večera pryč!
  • 00:04:48 Říkám, ať je do večera pryč,
  • 00:04:52 nebo váš muž od pondělka
    nedělá na statku!
  • 00:05:07 Kam byste šla?
    Pošlu muže, třeba ho uprosí.
  • 00:05:14 Neuprosí, však sama dobře víte.
    Pro dobrotu byste o chleba přišla.
  • 00:05:26 Vojto, pojď.
  • 00:06:27 To tu chcete zůstat, maminko?
  • 00:06:35 Myslíš, že nás někde někdo čeká?
  • 00:06:47 Josífek už ani nepláče.
  • 00:06:54 Musíte něco jíst, maminko.
    Třeba ten chleba!
  • 00:07:04 Nebo bramboru.
  • 00:07:12 -Potřeboval by se napít mléka.
    -Půjdu ho vyprosit třeba na zámek.
  • 00:07:19 Snad mi něco dají.
    Maminko, neplačte!
  • 00:07:23 Neplačte, prosím vás!
    Tak já už jdu, maminko. Já už jdu!
  • 00:07:41 PSI ŠTĚKAJÍ.
  • 00:08:49 -Kam jdeš? Co tu děláš? Co chceš?
    -Do kuchyně, k panu kuchaři.
  • 00:08:59 -Něco k jídlu vyprosit.
    -A čípak jsi? -Vojtěch Karásků.
  • 00:09:08 Nějaké mlsky, co? Cukroví...
    Nebo co chceš?
  • 00:09:15 -Něco, aby se maminka uzdravila.
    -Maminka je nemocná?
  • 00:09:23 -Kde bydlíte?
    -Nikde.
  • 00:09:39 Tak to počkej.
  • 00:09:53 -Paní klíčnice, pan správec si vás
    přeje. A honem. -Že přijdu hned.
  • 00:10:05 -KLEPE NA DVEŘE.
    -Čekat!
  • 00:10:10 Tu máš,
    ale tu plachetku mi musíš vrátit.
  • 00:10:16 -Vrátím. Děkuju, jemnostpaní.
    -Já nejsem žádná jemnostpaní.
  • 00:10:22 A zítra můžeš přijít zas. Také jsem
    měla takového chlapce jako ty.
  • 00:10:31 Vojtíška...
    Dnes by mu bylo dvaadvacet.
  • 00:10:44 -Čekat! -Knoflíčky jsem popošil.
    Teď to budou mít jako z Vídně.
  • 00:10:52 Zdá se. Tu novou módu vymysleli
    pro samé hubeňoury. Dobré, Sýkoro.
  • 00:11:02 Dobré je to. I ohnout se můžu.
    Dobré. I do kapes můžu.
  • 00:11:14 -Tady má. -Tisíceré díky.
    -A sypal, dnes jsem v jednom kole.
  • 00:11:20 -Služebník. A kdyby zas něco...
    -Sypal!
  • 00:11:26 -A dříví dostane, přihlásí se
    u písaře. -Pánbůh zaplať.
  • 00:11:31 Kalina!
    Klepal, a pak abych na něj čekal.
  • 00:11:42 -Všechna lejstra má v pořádku?
    -Ano, prosím.
  • 00:11:46 -A do Jesenice všechno posílal?
    -Ano, prosím. -Dobrá.
  • 00:12:02 -A nikomu o tom nevykládal?
    -Nikomu, pane správce. -Dobrá.
  • 00:12:17 Ještě musí hajné oběhnout,
    aby panstvu zahráli na uvítanou.
  • 00:12:22 -Už jsem oběhl, budou tu o desáté.
    -Aha, už oběhl.
  • 00:12:31 Přál bych mu, aby hajní za ním
    běhali a ne on za nimi.
  • 00:12:37 Snad ho letos pán udělá pojezdným,
    nemůže věčně dělat písaře.
  • 00:12:43 -S mou přímluvou může počítat.
    -Děkuju upřímně.
  • 00:12:48 -Co takhle klepat, Plívová?
    -Říkali honem. -Kytky jsou všude?
  • 00:12:55 Kytek bude až do stropu. Já vím,
    jak má pan Skočdopole rád kytky.
  • 00:12:59 -Jak to mluvíte o milostpánovi?
    -Vždyť jsem mu dělala chůvu.
  • 00:13:06 -Herr von Springerfeld! Opakujte!
    -Herr von Springerfeld!
  • 00:13:13 Běda, jestli od zítřka řeknete
    jinak, než Herr von Springerfeld.
  • 00:13:20 -Mám pro vás zvláštní úkol.
    -Postýlku pro psa. -Jak to víte?
  • 00:13:28 František, tedy pan písař mi řekl,
    co panstvo psalo.
  • 00:13:32 -Postýlka už je na místě.
    -To jsem zvědav!
  • 00:13:40 Paní klíčnice!
    Panna Klárka prý vám psala.
  • 00:13:46 -Psala. A pročpak se ptáte?
    -Nic, jen tak.
  • 00:13:54 To, co byste chtěl slyšet, o tom
    nepsala. Také mi to dělá starost.
  • 00:14:00 Nebyla by první, komu hlavu
    popletla panská služba.
  • 00:14:12 Co to prostěradlo? Plívová,
    jak to, že jste dala lněné?
  • 00:14:19 Pro psa? To jim není dost?
  • 00:14:22 Dejte tam nějaký batist,
    když si to panstvo přeje.
  • 00:14:27 -Taková vymyšlenost!
    -Hýčkat pejsky je móda, u šlechty.
  • 00:14:33 A jaká jsou šlechta? Koupil zámek,
    koupil i titul, pan Skočdopole.
  • 00:14:40 Ženská, nechte si ty řeči.
    To je jedno, jak k titulu přišel.
  • 00:14:45 -Má víc peněz, než nějaký hrabě.
    -To má, až mu to na rozum padlo.
  • 00:14:51 -Ale to kvůli ní je najednou
    von Springerfeld. -Už ani slovo!
  • 00:14:59 Tak tam dáme batist, aby to čubu
    netlačilo, až si bude drbat blechy.
  • 00:15:08 Ježíšmarja.
  • 00:15:11 Maminko! Podívejte, co jsem dostal.
    A zítra prý můžu přijít zas.
  • 00:15:23 Josífek... Josífek umřel.
  • 00:15:52 Maminko! Maminko, co je vám?
    Maminko! Maminko, probuďte se.
  • 00:16:01 Maminko, probuďte se.
    Maminko, prosím vás! Maminko!
  • 00:16:12 Co je? Co se stalo?
    Panebože, vždyť má horkost.
  • 00:16:20 Velikou horkost.
  • 00:16:24 -Tudy, pane doktor. -Dobrý večer.
    -Na chvíli se probrala,
  • 00:16:32 ale hned zase byla bez sebe.
    Račte.
  • 00:16:42 Mazej spát! Hybaj, hybaj!
  • 00:17:27 Proč nepřišla dřív, dokud ještě...
  • 00:17:36 A to děťátko hlady umřelo jako ona.
    Proč nepřišla dřív?
  • 00:17:50 Bojím se, že Karásková umřela
    na choleru, paní Sýkorová.
  • 00:17:59 Ježíšikriste!
  • 00:18:07 Teď musíte dbát velké čistoty.
  • 00:18:10 Pořád si myjte ruce
    a vodu musíte převařovat.
  • 00:18:19 -A ty si necucej prsty.
    -Kolik jsem dlužen, pane doktore?
  • 00:18:23 Za co, prosím vás?
    Nikomu jsem nepomohl.
  • 00:18:32 -To je její chlapec? -Určitě.
    -To nejsou vaši příbuzní? -Ne.
  • 00:18:43 -Říkala jste, proč nepřišla dřív.
    -Však najíst bych jim dala.
  • 00:18:50 Říkali na statku, že její muž
    byl zedník, že se zabil na stavbě,
  • 00:18:57 a potom už tak jenom živořila.
    S tím kojeňátkem...
  • 00:19:05 -A co bude s tím chlapcem? Má někde
    nějakou přízeň? -Říkali, že ne.
  • 00:19:17 No, co by s ním bylo? Když uživíme
    tyhle tři krky, uživíme i čtvrtý.
  • 00:19:31 Nemůže přece zůstat
    bez mámy a táty.
  • 00:19:47 -Tady máte na pohřeb. -To ne,
    pane doktore. Jak by k tomu přišli?
  • 00:21:00 Dovolte mi složit uctivou poklonu
    a vyslovit upřímné přivítání
  • 00:21:06 od všech pokorných služebníků,
    madam. Milostpane...
  • 00:21:13 -Jakou jste měli cestu?
    -Tady je přece jen jiné povětří.
  • 00:21:21 Copak asi můj miláček Jolly,
    jakpak přečkal cestu?
  • 00:21:34 Dovoluji si jich co nejuctivěji
    přivítat, paní Sáro.
  • 00:21:42 Postaral se o Jollyho on!
  • 00:21:57 -Pěkně vás vítám, panno Klárko.
    -Děkuju vám, pane písaři.
  • 00:22:03 Jsem ráda, že jsem tady.
    Proboha, Jolly je pod vozem!
  • 00:22:11 Prrr!
  • 00:22:18 Madam, to já ne! To já ne, prosím!
    To písař ho pustil!
  • 00:22:27 -Nic se nestalo, madam.
    -Ale mohlo se stát, vy nešiko.
  • 00:22:32 Miláčku, pojď sem.
    Neboj se, ty moje štěstíčko!
  • 00:22:41 Nechal to,
    ještě by to všechno rozsypal!
  • 00:22:49 To jste tomu dal,
    mít proti sobě paní Sáru.
  • 00:22:59 Dovolíte, panno Klárko?
  • 00:23:04 -Klárko!
    -Maminko! -Tak co?
  • 00:23:19 Děkuju. Tady to můžete položit,
    pane písaři.
  • 00:23:26 -Pane písaři?
    -Františku.
  • 00:23:37 -Líbí se vám služba u milostpaní?
    -Líbí.
  • 00:23:47 -Takže raději chcete s milostpaní
    po světě jezdit, než... -Ne.
  • 00:23:57 -Nechci jezdit po světě, Františku.
    -Chtěla byste tu zůstat?
  • 00:24:23 -Tak už se nebudete ptát,
    co Klárka píše, viďte? -Nebudu.
  • 00:24:31 A věru, kdybych už konečně byl tím
    pojezdným a našel kuráž poprosit,
  • 00:24:40 abyste mi Klárčinu ruku
    takhle nadosmrti svěřila...
  • 00:24:45 Jestli má Klárka ráda upřímného,
    poctivého člověka,
  • 00:24:50 -i když třeba neumí paní Sáře
    políbit ruku, tak... -Maminko!
  • 00:25:01 Já tě položím, broučku. Tak...
    Bude se ti tu líbit, Jolly?
  • 00:25:10 Jen si odpočiň, tak.
    To bylo nějakého trmácení, viď?
  • 00:25:18 To je roztomilý pejsek.
    Ani paní hraběnka neměla takového.
  • 00:25:24 -Na psech se nedá šetřit.
    -Paní hraběnka také nešetřila.
  • 00:25:28 Dokonce ve své závěti stanovila
    pejskovi rentu 500 zlatých,
  • 00:25:34 -pro případ, kdyby zemřela. -Ano?
    Jolly by si to také zasloužil.
  • 00:25:41 Jen si představte, kdo by se
    o Jollyho postaral, kdybyste...
  • 00:25:47 -Nedej Bůh!
    -Máte pravdu, Sáro.
  • 00:25:56 Nebudou ho mít rádi.
    Tak jako nemají rádi mě.
  • 00:26:04 Tak jsem to nemyslela.
  • 00:26:07 -Vždyť milostpán plní všechna vaše
    přání s takovou... -Láskou?
  • 00:26:18 Ne, Sáro.
    Vy nejlíp víte, jak jsem sama.
  • 00:26:37 -Líbí se ti, Kateřino? -Nelíbí.
    Ty si neodvykneš říkat mi Kateřino?
  • 00:26:45 -To je tak přízemní, jako bych byla
    z chléva. -To bych říkal Kačenko.
  • 00:26:54 -Ale na veřejnosti...
    -Tam mi zase tykáš. Jak to vypadá?
  • 00:26:58 -Posledně u barona! Hanbou jsem se
    málem propadla! -Ale nepropadla.
  • 00:27:06 Drahoušku, co je to s tebou?
    Mohu něco napravit?
  • 00:27:16 -Kde je tvůj komorník?
    -Josef jel do městečka,
  • 00:27:22 -obstarat ty prášky proti bolestem.
    -A pak zajede do Jesenice, což?
  • 00:27:32 Budiž, před tebou to netajím.
    Svým povinnostem jsem vždy dostál.
  • 00:27:40 S velkou pečlivostí se staráš
    o tu Jesenici.
  • 00:27:46 Katrin, co se to s námi stalo?
    Proč už to není jako dřív,
  • 00:27:54 když jsme začínali
    s dvěma stovkami rýnských?
  • 00:27:57 -Tehdy jsi mě snad ještě miloval.
    -Kačenko! -Dnes mám 200 kapesné,
  • 00:28:05 -ale rád mě nemáš.
    -KLEPÁNÍ NA DVEŘE. -Prosím!
  • 00:28:09 -Promiňte, že ruším, ale Jolly...
    -Co je s Jollym? -Nechce papat!
  • 00:28:22 -Jolly, vezmi si kousek!
    -Jestli to není z toho leknutí,
  • 00:28:29 -jak ho málem přejel kočár.-Ovšem,
    ten písař. Jistě ho propustíte.
  • 00:28:35 -Proč? Chci ho udělat pojezdným.
    -To by byla úplná ironie!
  • 00:28:41 No dobrá. Omluvte mě, madam.
  • 00:28:49 Už ani stehýnko nechce.
    Musíme poslat pro doktora, Sáro.
  • 00:29:01 Milostpane!
  • 00:29:05 -Byl jste v Jesenici, Josefe?
    -Byl. Všechno je v pořádku.
  • 00:29:12 -Není nemocný? -Kluk jako řípa,
    zrovna pískal na píšťalku.
  • 00:29:18 -Pískal?
    -Pískal na píšťalku jako drozd.
  • 00:29:23 -A tohle, prosím, nakreslil.
    -Ukažte.
  • 00:29:35 -Nádherné. To je jako živé, viďte?
    -Ano, jako živé, milostpane.
  • 00:29:43 -Třeba tahle kráva. Ta je trefená
    jako od malíře. -To je kočka.
  • 00:29:55 -Jak to kočka?
    -Jeníček říkal, že je to kočka.
  • 00:30:02 No arci, že je to kočka. Copak by
    kráva mohla mít takové vousy?
  • 00:30:07 Moc hezky tu kočku trefil. Bude to
    šikovný kluk, co myslíte, Josefe?
  • 00:30:16 Je to jistá věc, milostpane.
  • 00:30:52 Trošku bych přisolil.
  • 00:30:58 Vojtíšku, přines tatínkovi sůl.
  • 00:31:23 Vojto, podej taky mamince.
  • 00:31:31 To není moje maminka.
  • 00:31:37 -Ale mám tě ráda jako maminka.
    -Ale já vás tak rád nemám.
  • 00:31:49 To ani nemůžeš. Ale my tě
    máme všichni tuze rádi, víš?
  • 00:32:03 Chceš si taky přisolit?
  • 00:32:50 KLEPE NA DVEŘE.
  • 00:32:57 Umřela na choleru,
    doktor mi to potvrdil.
  • 00:33:02 Já s ní mluvil před 2 dny.
    Hned jsem se nechal prohlídnout.
  • 00:33:07 Vždycky jsem to říkal,
    jestli ta nemoc přijde až k nám,
  • 00:33:15 -že za to může ta holota.
    -Když jim něco řeknete,
  • 00:33:19 hned máte na míse:
    "Plaťte nám líp".
  • 00:33:22 -To vám řeknou do očí. -To známe.
    -A z čeho bychom měli víc platit?
  • 00:33:32 V Praze mi řekli,
    že obilí půjde nahoru, ale nic.
  • 00:33:41 -Já mám 200 korců, ale...
    -Snad bude líp, pane radní.
  • 00:33:51 Slyšel jsem, že na Budějovicku moc
    potlouklo. Šlo prý to až do Rakous.
  • 00:33:58 Opravdu? No vida!
  • 00:34:04 -Jenom aby nám se to vyhnulo.
    -Tak, tak. Aby nám se to vyhnulo.
  • 00:34:14 -Tak co?
    -Zdravá.
  • 00:34:20 Zdravá jsem jako křepelka!
  • 00:34:28 Z dobré stravy je člověk
    silný a odolný.
  • 00:34:33 Hůř je těm, kdo musí vyžít
    z vodové polévky a trochu brambor.
  • 00:34:37 -Proč to připomínáte, doktore?
    -To jim to máme všechno odnést?
  • 00:34:44 To není třeba. Ale chcete-li tu
    choleru zastavit, pane statkáři,
  • 00:34:50 měl byste pro ty chudáky
    něco udělat.
  • 00:34:56 I městská rada by měla nějaký groš
    věnovat, aby se jim přilepšilo.
  • 00:35:08 -Přijel sluha ze zámku, shání
    pana doktora. -Ať čeká.
  • 00:35:13 Já jsem skončil,
    uctivě se poroučím.
  • 00:35:26 -Moc-li pak vzal?
    -Dvě zlatky. -Panečku!
  • 00:35:34 -Ale na to my nekoukáme, když jde
    o zdraví. -Chudé prý léčí zadarmo.
  • 00:35:43 Maso jim snad budeme kupovat
    do ratejny, ne?
  • 00:35:51 A nebo péct koláče.
  • 00:35:56 Aspoň nějaké polévky jim budeme
    muset vyvářet, a trochu chleba.
  • 00:36:04 Ostatně, je to také kus
    křesťanského milosrdenství.
  • 00:36:13 A proto, v případě mé smrti,
    určuji roční rentu 500 zlatých...
  • 00:36:20 ...svému psu Jollymu,
    viď, moje zlatíčko...
  • 00:36:26 ...z níž bude obstarávána jeho
    obživa. Psal, psal. Má to?
  • 00:36:34 -Ano, prosím. Jeho obživa.
    -Dále.
  • 00:36:40 Rovněž moje komorná obdrží roční
    rentu 500 zlatých tak dlouho,
  • 00:36:50 dokud bude můj pes naživu
    a ona o něho bude pečovat.
  • 00:37:00 -KLEPÁNÍ NA DVEŘE.
    -Pardón, madam. Doktor už přišel.
  • 00:37:09 -Že prosím. S tím zajde za notářem,
    ať to připojí k mé závěti. -Ano.
  • 00:37:23 Jolly! Ty jsi nemocný...
  • 00:37:32 -Dobrý den přeji, milostivá paní.
    -Dobrý den, doktore.
  • 00:37:36 Vy jste tu nový, že?
  • 00:37:46 Posaďte se.
  • 00:38:01 Pokud jsem dobře rozuměl komorné,
    byl jsem povolán k vašemu pejskovi.
  • 00:38:08 To ale nebude rozdíl v honoráři,
    doktore. Jolly přestal jíst.
  • 00:38:19 -Nic mu není.
    -Jak to? Proč tedy nejí?
  • 00:38:24 Naposledy dostal po cestě trochu
    husích jater. Ani housku nechtěl.
  • 00:38:31 -Je to snad nezdravé jídlo?
    -To je tuze zdravé jídlo.
  • 00:38:38 Nechte ho proběhnout a pacientovi
    se vrátí chuť k jídlu.
  • 00:38:44 Proč takovým tónem?
    To víte vždy tak rychle diagnózu?
  • 00:38:49 Někdy ještě rychleji, milostpaní.
  • 00:38:53 Víte, když přijdu k chudákům
    hladem zesláblým,
  • 00:38:59 to stačí k diagnóze jediný pohled
    do prázdných talířů.
  • 00:39:04 Horší je takové chudáky z hladu
    vyléčit, na to medicína nestačí.
  • 00:39:10 Míníte to snad mně vyčítat?
    Zámecká čeleď hlady netrpí.
  • 00:39:16 -To vás ctí, milostpaní.
    -K čemu tedy ta ironie?
  • 00:39:23 Jestliže potkávám denně
    2 až 3 případy cholery,
  • 00:39:27 pak nejsem otřesen tím, že váš
    pejsek odmítá holubí stehýnka,
  • 00:39:36 -nebo telecí mozeček.
    -Já nikoho do bídy nepřivedla!
  • 00:39:42 A kdyby Jolly chtěl jen ústřice,
    tak bych mu je opatřila,
  • 00:39:47 -protože ho miluji!
    -Láska je překrásný cit.
  • 00:39:53 Řekl jste pravdu, i když se mi
    v duchu posmíváte, doktore.
  • 00:40:00 A jestli mi nějaký čeledín
    závidí bohatý stůl,
  • 00:40:05 věřte, že i já mám co závidět,
    třeba těm nejnuznějším.
  • 00:40:13 -Odpusťte, nemám tušení.
    -Nemluvte o tom.
  • 00:40:18 Ale jestli jste měl na mysli
    lásku k bližnímu,
  • 00:40:23 může vám pan důchodní ukázat, kolik
    platíme nemocnicím a sirotčincům.
  • 00:40:30 Ale je-li vám to málo,
    tady máte něco pro zdejší chudé.
  • 00:40:38 Vezměte si to všechno,
    vy budete vědět líp, koho podělit.
  • 00:40:44 -Nebo jste se urazil?
    -Na to nemám právo.
  • 00:40:51 Děkuji vám za ně za všechny.
  • 00:40:59 ZVONÍ.
  • 00:41:04 Pan doktor odchází. Správce ať mu
    vyplatí honorář za návštěvu.
  • 00:41:27 Poslyšte, vy máte ale móresy!
    To je móda u vás na venkově?
  • 00:41:35 -Pročpak jste paní nepolíbil ruku?
    -To nedělám.
  • 00:41:41 Chápu. Nějaké měšťanské fiflence,
    ale naší paní...
  • 00:41:46 Políbení ruky beru jako projev
    nejvyšší úcty.
  • 00:41:50 -To byste tady těžko mohl někomu
    ruku políbit. -Někomu přece.
  • 00:41:57 -A komu, smím-li vědět?
    -Mamince.
  • 00:42:11 Jedeš dozadu? Já jsem tady stála.
  • 00:42:30 Počkejte, ženské! Jedna po druhé!
    Na všechny se dostane, do řady!
  • 00:42:37 Ukaž, co sis vzala?
  • 00:42:48 Tak, pane nádvorní,
    snad bychom mohli začít.
  • 00:42:54 -Vojtěšková, 6 žejdlíků.
    -Nechte být, jakoby se stalo.
  • 00:43:05 Kazdová 5 žejdlíků.
  • 00:43:11 -Děkuju mockrát, jemnostpaní.
    -Ne, ne, ne! Není třeba.
  • 00:43:25 -SMĚJÍ SE. -To se povedlo.
    -To nařčení odmítám.
  • 00:43:33 Navštěvovat přátele, jenom abych
    utekl z Prahy před cholerou?
  • 00:43:40 Ovšem přiznávám, že cíl mé cesty
    byl poněkud egoistický,
  • 00:43:45 -ale ušlechtile egoistický.
    -Váš bankéř patrně onemocněl.
  • 00:43:50 Vůbec ne. Chtěl jsem zase jednou
    vidět madam von Springerfeld.
  • 00:43:58 -Já se kaji ze svého sobectví.
    -Jste milý jako vždycky, barone.
  • 00:44:04 Madam, dovolíte?
    Pardon. Jolly je tady.
  • 00:44:09 -Ó, šarmantní. Smím se zavděčit?
    -Ne, prosím vás ne.
  • 00:44:17 Paštiku špatně tráví, má pak těžké
    sny. Raději ho odveďte, Sáro.
  • 00:44:23 -Musí si počkat na jehněčí.
    -Šarmantní. Je to rozkošný pejsek.
  • 00:44:34 -Z naší vinice, barone.
    -Stačí. -Prosím. Tak.
  • 00:44:42 -Díky.
    -Děkuji.
  • 00:44:47 -Pěkná pro muže.
    -Moje panská byla se mnou, barone.
  • 00:44:54 -Pardon, já zapomněl, že jste
    byli ve Vídni. -Na zdraví.
  • 00:45:07 Já jsem byl také ve Vídni.
  • 00:45:09 -To je pro psy?
    -Pro lidi.
  • 00:45:29 To se snadno řekne, že jste na mě
    vzpomínal. Neříkáte to každé?
  • 00:45:35 -Ó ne, seňorina Sára.
    Mé srdco... -Ce. Srdce.
  • 00:45:47 Srdce to věděla,
    na koho vzpomínala.
  • 00:45:54 Huš! Huš!
  • 00:46:12 -Tu máš, Vojtěchu.
    -Děkuju, jemnostslečno.
  • 00:46:16 -Ani neochutnáš?
    -Až nám to maminka rozdělí.
  • 00:46:27 -To je dobře. Tak běž!
    -Sbohem, jemnostslečno.
  • 00:46:39 Můj baron, ani vy mi nemluvila!
    Všechno na dluh!
  • 00:46:48 -Koňa na dluh! -Koně!
    -Víno na stůl, všechno na dluh.
  • 00:46:53 -Jak to může skončit?
    -Veliká ostuda, jako barák!
  • 00:47:00 Můj baron potom všechno...
    Jako vojáci.
  • 00:47:06 -Strýček generál.
    -A co vy? Co bude s vámi?
  • 00:47:10 -Já? Já na ulici.
    -Ježíši.
  • 00:47:18 -Sára, vy tak drahá, že mě vzala
    do srdco... -Jolly je pryč!
  • 00:47:37 -Co je, Kalina?
    -Promiňte, že vyrušuji,
  • 00:47:41 ale přiběhli ze statku, že prý
    se zde potuluje vzteklý pes,
  • 00:47:45 -tak jsem si dovolil pro jistotu...
    -Jolly! Kde je Jolly?
  • 00:47:51 -Jolly! Jolly! Jezuskote...
    -Kde je Jolly? Kde je Jolly!
  • 00:48:02 -Je pryč, ztratil se.
    -Ne, ne! -Kateřino!
  • 00:48:18 ŠTĚKÁ PES.
  • 00:48:30 Pejsku, co tu chceš?
  • 00:48:37 Tohle bys chtěl? To já ti nemůžu
    dát, to je pro nás pro všechny.
  • 00:48:43 VRČÍ PES.
  • 00:49:47 Jolly!
  • 00:49:53 -Jak ti říkají?
    -Vojtěch.
  • 00:49:57 Doktora hned přivezou.
    Jak je vám, drahoušku?
  • 00:50:02 Ať najdou Jollyho!
    Rychle, než se mu něco stane!
  • 00:50:09 -Každému dám, co bude chtít!
    -Paní Sáro! -Ano?
  • 00:50:15 -Přísahám, to nebyla moje vina.
    -A čí tedy? Moje snad?
  • 00:50:22 Její. Vytrhl se mi z ruky a utekl
    za ní, protože nesla paštičku.
  • 00:50:27 To není pravda. Paní nedržela
    řetízek, Jolly byl uvázán u pařezu.
  • 00:50:36 -Uvázán? Jako sprostý pes u boudy?
    -Madam... -Taková hanba!
  • 00:50:52 -On musí přinést Jollyho k paní.
    -Ale zachránil ho Vojtěch.
  • 00:50:58 -Chcete být pojezdným? No tak. Však
    hoch nepřijde zkrátka. -Tak sypal!
  • 00:51:13 Tu máš. A počkej tady,
    dostaneš půlku berana.
  • 00:51:31 Srdce moje, srdíčko zlaté!
    Nic se ti nestalo?
  • 00:51:38 -A tady, madam,
    tady je jeho zachránce. -To vy?
  • 00:51:47 -Máte můj dík, pane písaři.
    Moje štěstí! -Ne, milostivá paní.
  • 00:51:54 Já Jollyho jen přinesl do zámku,
    zachránil ho ten chlapec.
  • 00:51:58 To jsi moje láska!
    Jaký chlapec?
  • 00:52:03 -Co se stalo? -Pejsek se ztratil.
    -Mám ho jít hledat? -Už ho našli.
  • 00:52:11 -Zase přestal papat?
    -Madam omdlela, račte tudy, prosím.
  • 00:52:18 Jsi statečný chlapec, Vojtěchu.
    Jiný by vylezl na strom,
  • 00:52:23 -a o víc by se nestaral.
    -Když ten pejsek tolik kňučel...
  • 00:52:30 -Zasluhuješ odměnu. -Prosím,
    milostpán už mi dal 2 zlatky.
  • 00:52:40 -Chtěl by ses o Jollyho starat
    napořád? -Měl bys pěkné šaty.
  • 00:52:47 A hlad bys nepoznal, Vojtěchu.
  • 00:52:54 -Až co řekne tatínek.
    -Kláro, říkala jste, že je sirotek.
  • 00:52:59 To není pravda, já mám tatínka.
    I maminku, a mají mě tuze rádi.
  • 00:53:07 A taky mám sestřičku a dva
    bratříčky. Viďte, pane doktore?
  • 00:53:15 Ano, má zase otce a matku.
    U krejčího Sýkory našel domov.
  • 00:53:23 Přeji dobrého dne.
    Mohu nějak pomoci?
  • 00:53:29 Měl byste madam co nejpečlivěji
    vyšetřit, doktore.
  • 00:53:38 Tak se zeptej tatínka, Vojtěchu,
    a zítra přijďte oba.
  • 00:53:56 Taková příležitost, Kalina! Už mohl
    být pojezdným a takhle to pokazil.
  • 00:54:03 -Zlobíte se, Klárko? -Dobře jste
    udělal, že jste pověděl pravdu.
  • 00:54:18 -Nuže? -Žádné zjevné choroby
    jsem nenalezl.
  • 00:54:27 Ale jste velice přecitlivělá,
    se sklony k pobouření mysli.
  • 00:54:33 To si o mně myslí i manžel.
  • 00:54:37 Má to bezpochyby svůj původ
    ve vašem trvalém neuspokojení citu.
  • 00:54:44 -Tedy už i klípky jste vyslechl!
    -Vaše manželství je bezdětné,
  • 00:54:51 a vaše přecitlivělost počala tam,
    kde jste si začala klást za vinu,
  • 00:54:57 že nemáte děti. Ale příčina
    může být i v panu manželovi.
  • 00:55:03 Arci, že může. Ale ještě jste
    nevyslechl dost těch klípků.
  • 00:55:10 -Nestavím se do role zpovědníka.
    -Co to máte slyšet od jiných?
  • 00:55:19 Před osmi lety jsem odjela
    na celé jaro do Itálie.
  • 00:55:26 No, a můj manžel s jednou
    zdejší služtičkou...
  • 00:55:33 Já se to dověděla teprve loni.
    Sára na to přišla.
  • 00:55:39 Ta holka prý umřela při porodu,
    a ten parchantek,
  • 00:55:46 Jeníček se jmenuje,
    tak ten je na vychování v Jesenici.
  • 00:55:53 Věříte v Boha, milostivá paní?
  • 00:55:59 Je to určitě lepší, než věřit
    těm rozumářským bláznům.
  • 00:56:06 Tak si račte vzpomenout, že před
    Bohem jsou si všichni lidé rovni.
  • 00:56:12 Lidé byli stvořeni
    k obrazu Božímu, ne psi.
  • 00:56:18 Co si to dovolujete?
  • 00:56:20 -Vy jste mi určila roli zpovědníka.
    -Mlčte! Nestojím o vaše rozhřešení.
  • 00:56:29 Tedy aspoň jako lékař jsem povinen
    vám říci, že nenajdete klidu,
  • 00:56:36 -dokud neodpustíte.
    -Odpouštět takové pokoření?
  • 00:56:43 Kdybych byla stará...
    Ale snad jste mě prohlédl dobře.
  • 00:56:48 Vyměnit mě za nějakou kuchtu
    jen proto, že chtěl dědice?
  • 00:56:54 Tak ho má!
    Tak ho má, ale už nemá mě,
  • 00:56:59 protože mně už je na světě
    milá jenom tahle němá tvář.
  • 00:57:04 Jděte už! Jděte!
  • 00:57:22 PLÁČE.
  • 00:57:38 Chtěl jsem se zeptat, doktore.
    Ta cholera, co se tu objevila,
  • 00:57:46 zda se také nerozšířila
    po vesnicích.
  • 00:57:52 -Do Jesenice ještě nepřišla.
    -Děkuji vám za stručnost.
  • 00:58:01 Ale není zažehnána. Lidé, kteří se
    nikdy dost nenajedli,
  • 00:58:07 jen těžko mohou vzdorovat nemocem.
    A nejen choleře, také souchotinám.
  • 00:58:15 Říkáte to, jako bych mohl na tom
    něco změnit.
  • 00:58:18 Každý může podle svých možností.
  • 00:58:23 -Máte prý pověst sociála. -Stačila
    by mi pověst rozumného člověka.
  • 00:58:33 Já se také považuji
    za rozumného člověka.
  • 00:58:38 A zdá se vám spravedlivým svět,
    kde mnoho lidí žije z ruky do úst?
  • 00:58:45 -A pár břichopasů se krmí ze zlaté
    mísy. To chcete říct. -Ano.
  • 00:58:51 Bylo by třeba postavit lidskou
    společnost na jiných základech.
  • 00:59:00 Mám 3 fabriky, čtvrtou stavím.
    Platím mzdu osmistům dělníků.
  • 00:59:08 Kdybych každému dělníkovi přidal
    půl krejcaru denně, budu bankrot,
  • 00:59:13 protože konkurence bude v tu chvíli
    nabízet levnější kartoun než já.
  • 00:59:21 A těch 800 lidí už nedostane
    ani tu svou hubenou mzdu.
  • 00:59:27 -Víte, kolik stojí bochník chleba?
    -To opravdu nevím. -Nedivím se.
  • 00:59:34 Stojí čím dál víc.
    Je-li špatný rok, obilí podraží.
  • 00:59:41 A je-li úrodný, statkáři zadržují
    obilí v sýpkách,
  • 00:59:45 aby nemuseli prodat levně.
    Lidé mají pořád prázdné žaludky.
  • 00:59:49 -Já přece nespekuluji s obilím.
    -Vím, vy jen s kartounem.
  • 00:59:58 Poslyšte, doktore, vy se mi líbíte.
    I já byl takový, když jsem začínal.
  • 01:00:05 Také jsem tvrdě prosazoval svou.
    A vy také.
  • 01:00:11 Otravujete a otravujete,
    dokud se v člověku nepohne svědomí.
  • 01:00:16 No tak, netvařte se tak.
    Vyhrál jste. Co potřebují?
  • 01:00:25 -Řekněte, co potřebují.
    -Kdo? -Ti vaši chudí.
  • 01:00:29 Potřebují mouku, hrách?
    Dostanou.
  • 01:00:34 Nebo si troufáte mě umluvit,
    abych dal porazit tucet jalovic?
  • 01:00:41 Kujte železo, dokud je žhavé.
  • 01:00:47 Johanko!
  • 01:00:52 -Nerozmyslel sis to, Vojto?
    -Půjdu na zámek.
  • 01:00:58 -Budeš tam mít lepší živobytí, viď.
    -Copak? Nelíbí se ti u nás?
  • 01:01:09 -Jakpak by se mi tu mohlo nelíbit?
    -Tak proč chceš od nás? -Musím.
  • 01:01:17 Jak to, že musíš? Proč bys musel?
  • 01:01:21 Vím, že Johanka už potřebovala nové
    boty, ale zatím jsem je dostal já.
  • 01:01:30 A Vavřínek má kalhoty prošoupané,
    ale tatínek ušil nové pro mě.
  • 01:01:40 Však ušiju i Vavřínkovi,
    až zas ušetřím kousek sukna.
  • 01:01:46 -Snad si nemyslíš, že bys nám byl
    na obtíž? -Vy byste to neřekli.
  • 01:01:53 Pánbůh by nás potrestal, kdyby nám
    měly být naše děti na obtíž.
  • 01:01:59 -Ale já přece...
    -Mlč, Vojto.
  • 01:02:05 Ale kdybych byl na zámku,
    můžu vám leccos přinést.
  • 01:02:09 To byste nevěřili,
    co tam od každého jídla zbyde.
  • 01:02:15 Tak proto bys chtěl na zámek?
    Tak proto bych tě tam nepustil.
  • 01:02:25 Jen proto bych byl svolný, že bys
    ve službě našel lepší živobytí.
  • 01:02:33 Pan písař Kalina
    by tě prý přiučil latině.
  • 01:02:38 Jsi prý bystrý chlapec, a že bys
    mohl jednou i písaře zastat.
  • 01:02:45 Ale kdyby se ti tam nelíbilo, ten
    talíř a lžíce zůstanou pořád tvoje.
  • 01:02:54 To byste zůstal můj tatínek a vy
    maminka, i kdybych byl na zámku?
  • 01:03:05 Vojtíšku...
  • 01:03:20 -Vojtěchu, kdo tě takhle vystrojil?
    -Tatínek. To milostpaní poručila.
  • 01:03:28 -Takhle poručila? I klobouk?
    -Ano, milostpane.
  • 01:03:33 Pan baron to ráčil vymyslet
    a milostpaní poručila.
  • 01:03:51 Vidíš, Žolíku.
    I milostpánovi jsem pro smích.
  • 01:04:04 To byl skutečně váš nápad, udělat
    z toho chlapce směšnou opici?
  • 01:04:09 -Své páže si budu oblékat
    jak budu chtít. -Dokonce páže?
  • 01:04:15 -Snad ho nechcete brát do Itálie,
    abyste budila pozornost? -Přesně.
  • 01:04:22 Madam...
  • 01:04:37 Dobrodiní pro sirotka. Rozuměl
    jsem jinak té dobročinnosti.
  • 01:04:42 Myslel jsem, že mu chceš dopřát
    slušné živobytí a trochu vzdělání.
  • 01:04:47 -Písař...
    -Nepleť se do mých záležitostí.
  • 01:04:52 -Albert je můj a já si poradím.
    -Tak už Albert?
  • 01:04:57 -Ani jméno jste mu nenechali?
    -Nemůžu mu v Itálii říkat Vojtěchu.
  • 01:05:03 To vystrojení ho ponižuje!
    Proč to děláš?
  • 01:05:08 Máš podivně vytříbený soucit
    k dětem, nezdá se ti?
  • 01:05:19 Dobrá, starejme se každý o své.
  • 01:05:24 Ale chci tě upozornit, že já zase
    rozhodnu o písaři Kalinovi.
  • 01:05:29 Bez ohledu na tvůj protest.
    Od zítřka bude pojezdným.
  • 01:05:37 Chápu. Málem nechal přejet
    Jollyho kočárem.
  • 01:05:41 Proto ne,
    ale protože je poctivý člověk.
  • 01:05:46 Jen na něm bylo, jestli ho budeš
    považovat za Jollyho zachránce,
  • 01:05:51 ale pověděl pravdu. Mám kolem sebe
    rád lidi, co mluví pravdu.
  • 01:06:07 -Madam? -Stará se aspoň
    o Jollyho dobře ten chlapec?
  • 01:06:13 -Albert? Ó, ano, arci...
    -Co je? -Nic.
  • 01:06:20 Jenže si ho už počeštil.
    Říká mu Žolíku.
  • 01:06:25 A říkal pan Jacgues, že Jollyho
    očichávali vesničtí psi.
  • 01:06:32 -Ó ne! -Ano.
    K žádné důvěrnosti nedošlo,
  • 01:06:37 ale i tak to urazilo cit pana
    Jacquese. Je velice citlivý člověk.
  • 01:06:44 Toho by měla madam získat do své
    služby. Byl u císařského dvora,
  • 01:06:50 ale princ, jeho pán, zemřel,
    a tak si ho vzal baron Rossignol.
  • 01:06:58 -Ale baron se ho přece nevzdá.
    -Pravda, pan Jacques je věrný,
  • 01:07:06 -ale někdy je hlas srdce mocnější.
    -Rozumím dobře?
  • 01:07:14 Pan Jacques a vy? Mám blahopřát?
  • 01:07:22 Vy myslíte, že by pan Springerfeld
    přijal Jasquese za komorníka?
  • 01:07:27 -Bohužel, to si nemyslím.
    -A že bych tedy já...
  • 01:07:36 -Ale já mám vás, Sáro.
    -Spokojím se i se službou panské.
  • 01:07:44 Ale co slečna Klára?
    A její matka dělala pánovi chůvu.
  • 01:07:53 To bude těžké.
    Ale něco vymyslíme, Sáro.
  • 01:08:00 -Nějak pána obměkčíme. -To byste
    musela ustoupit s tím chlapcem.
  • 01:08:09 Nikdy!
    Kterého chlapce myslíte?
  • 01:08:16 -No přece toho sirotka, Alberta.
    -Ach tak.
  • 01:08:26 -Ale jak ustoupit?
    -Neračte se na mě horšit, madam,
  • 01:08:32 -ale mně to všechno ukazuje,
    že milostpán... -Co milostpán?
  • 01:08:40 Milostpán jaksi proto s takovou
    péčí o toho sirotka dbá,
  • 01:08:48 že mu asi toho levobočka
    z Jesenice připomíná.
  • 01:08:56 Ne, madam, to jsem nechtěla.
    Potrestejte mě, že jsem to řekla.
  • 01:09:03 Sáro, dobře jste to řekla,
    je to pravda! Nikdo mě tu nemá rád!
  • 01:09:10 -Já mám jenom vás a Jollyho!
    -Madam...
  • 01:10:21 Poběž, Žolíku!
  • 01:10:42 Cítíš se dobře, Katrin?
    Máš podivné oči.
  • 01:10:51 Jeďme.
  • 01:11:13 PROZPĚVUJE SI.
  • 01:11:34 Antré!
  • 01:11:43 -Jak delikátní!
    -Když čekám tak milého hosta...
  • 01:11:57 Máme celé odpoledne pro sebe.
  • 01:12:15 -Proč jsi dala zastavit?
    -Jeďte přes Jesenici.
  • 01:12:20 -To je zajížďka, milostpaní.
    -Nerozuměl jste?
  • 01:12:48 Nevypadáš zdravě, drahoušku.
    Asi jsme neměli jet na ten lov.
  • 01:12:58 Neboj se, vydržím.
    Žena dovede vydržet hodně.
  • 01:13:05 Ale proč chceš jet přes Jesenici?
  • 01:13:10 Snad abych měla trochu účasti
    na tvé dobročinnosti.
  • 01:13:38 -To je Jesenice?
    -Ano, Jesenice.
  • 01:13:44 -Pak jsme tedy na místě.
    -Jé! -Katrin...
  • 01:13:50 -Co to má znamenat? Ty máš horkost!
    -Nedotýkej se mě! Nedotýkej!
  • 01:13:59 -Musíme se vrátit. -Nepřeješ
    chudým dětem pár krejcarů?
  • 01:14:05 -Kateřino! -Nebo ti vadí,
    že by mezi nimi mohl být tvůj syn?
  • 01:14:09 -Co to mluvíš? -To ti vadí.
    -Obraťte! Zpátky na zámek!
  • 01:14:20 Přiznám se vám, že já se bál,
    že vy u madam upadla v nemilost!
  • 01:14:27 Pravda, málem jsem o to místo
    přišla, ale já vím příliš mnoho.
  • 01:14:35 -A také o milostpánovi...
    -No povídala, povídala.
  • 01:14:42 Ne, jen to vám řeknu, že toho místa
    tady se budu zuby nehty držet.
  • 01:14:48 Však jsem si taky pár set zlatých
    nahospodařila a ještě nahospodařím.
  • 01:14:56 -Opravdu? -Hm. A vy byste svoji
    situaci nadobro spravil, příteli,
  • 01:15:02 kdybyste se dostal do služby
    k takovým lidem,
  • 01:15:05 kteří jsou zvyklí od 10 rýnských
    výš peníze počítat.
  • 01:15:12 -Ne, to je jen krásný sen.
    -Nemusel by to být jen sen.
  • 01:15:20 Moje přímluva u madam platí,
    arci jen za blízkého člověka.
  • 01:15:32 Opravdu bych směl doufat?
  • 01:15:50 Hned obraťte pro doktora.
    Musíš hned ulehnout, celá hoříš.
  • 01:15:57 Půjdu sama!
  • 01:16:16 -Chci být sama. -Pošlu ti Klárku.
    -Ne, Sára mi pomůže.
  • 01:16:25 Sáro...
  • 01:16:30 Hraběnka? Je to hloupá husa,
    co jí řeknu, to udělá.
  • 01:16:37 Jak se roztřásla, když jsem řekla
    že jsi byl u císařského dvora!
  • 01:16:45 Taková fabrikantka,
    co si dala titul koupit...
  • 01:16:54 -A jak to uděláte, aby Kláru
    propustila? -To už jsem zařídila.
  • 01:17:01 -Ale jak? -Jen si počkejte.
    -Já to chci vědět rychle...
  • 01:17:11 Madam se ztratil zlatý prsten.
    A teď se najde v Klářině šatníku.
  • 01:17:22 -Jedla vtipné nudle!
    -Říká se vtipnou kaši. -Kaši.
  • 01:17:31 -Ale co když se ten prsten nenajde?
    -Arci, že se najde. -Najde?
  • 01:17:37 Dokonce to zařídím tak,
    aby klíčnice, její matka,
  • 01:17:42 sama všechny pokoje prohledala.
  • 01:18:06 Sára!
    Dej okamžitě výpověď Sáře!
  • 01:18:17 -Do večera ať je pryč!
    -Jistě, drahoušku, ale uklidni se.
  • 01:18:26 V Klářině šatníku je můj prsten.
  • 01:18:32 Klára za nic nemůže.
    To ona, Sára...
  • 01:18:45 Neumře, viď?
  • 01:18:51 BIJÍ HODINY.
  • 01:19:02 -Takže je to opravdu...
    -Bohužel, je to cholera.
  • 01:19:18 -A je naděje...? -Udělám všechno,
    co je v lidských silách.
  • 01:19:28 -Nedotýkal jste se tu ničeho?
    -Ničeho, milosti, ničeho.
  • 01:19:33 Strašná nemoc. Člověk se nikde
    necítí jistý. Jedeme, prosím!
  • 01:19:39 -Pospíšila! -Kde je vaše dvornost?
    -Co já z vás měla?
  • 01:19:50 -Prosím. Pardon.
    -Je to všechno? -Jedeme!
  • 01:20:21 Prodej...
    Prodej všechny šperky...
  • 01:20:28 ...a dej postavit špitál,
    ať po mně něco dobrého zůstane.
  • 01:20:38 -Prosím... -Co to říkáš, Kateřino?
    Ty je budeš ještě dlouho nosit.
  • 01:20:46 Ty bys to chtěla pěkně vyvést,
    nechat mě tu samotného? Kdepak.
  • 01:20:58 -Ty nebudeš sám, tebe mají rádi.
    -Kateřino, drahoušku!
  • 01:21:54 Pane doktore!
  • 01:22:00 Musíte něco sníst.
  • 01:22:27 Horečky už pominuly.
    Jen aby nějaká komplikace nepřišla.
  • 01:22:40 Žolíku, jíst musíš.
    Žolíku, jez, Žolíku, jen jez!
  • 01:22:49 Tady, Žolíku.
    Musíš jíst, v jídle je síla, víš?
  • 01:22:58 I milostpaní musí jíst,
    aby na ni ta nemoc nemohla.
  • 01:23:46 Jez, každý musí jíst.
    Kdo se nenají, ten umře, víš?
  • 01:23:51 Dobrého jitra vinšuju, milostpane.
  • 01:23:56 -Pro koho trháš kytku?
    -Pro milostpaní, prosím.
  • 01:24:01 -To ti klíčnice poručila? -Ne.
    -Ale paní o tom neví, je nemocná.
  • 01:24:09 Jednou se probere a třeba bude
    mít radost. Každé ráno trhám kytku.
  • 01:24:20 Tak pojď, Vojtěchu. Zaneseme jí tu
    kytičku spolu, ano? Pojď, chlapče.
  • 01:24:38 -Pane, pojďte. -Co se stalo?
    -To nejlepší. Uzdravuje se.
  • 01:24:54 Kateřino!
  • 01:24:58 Bohudík. Ani nevíš, jaký kámen
    mi spadl ze srdce, drahoušku.
  • 01:25:05 Tohle jsme pro tebe natrhali spolu,
    viď, Vojtěchu?
  • 01:25:11 -A Jolly nám je pomáhal vybírat.
    -Děkuji vám.
  • 01:25:21 Vám všem děkuji.
  • 01:25:40 Tu maškaru sundáš, Vojtěchu,
    tatínek ti ušije lepší oblečení.
  • 01:25:49 -Pošli mi sem Josefa. -Josefa?
    -Ano, Josefa.
  • 01:25:55 Chci s ním mluvit o samotě.
  • 01:26:06 Doktore!
  • 01:26:12 Doktore, prosím vás, je to pravda?
  • 01:26:23 Budu žít?
  • 01:26:37 To není žádný svatý, paní klíčnice.
    To je pohanský Amorek.
  • 01:26:44 To je jedno, však oni si to
    tam nahoře už přeberou.
  • 01:27:04 -Doktore, jak se vám odměním?
    -To přede mnou neříkejte,
  • 01:27:09 -nebo si zase něco vymyslím na vaši
    kapsu a nenechám vás. -Dobrá!
  • 01:27:20 -V Jesenici je všechno v pořádku?
    -Ano, milostivá paní, v pořádku.
  • 01:27:32 To je dobře, to je dobře,
  • 01:27:37 -protože zítra pojedete do Jesenice
    na můj příkaz. -Prosím.
  • 01:27:49 -Jedna, dva, tři... -Já jsem měl
    na jaře píšťalku, co měla 5 dírek.
  • 01:27:57 -Já umím jen takovou obyčejnou.
    -To tě naučím.
  • 01:28:02 -A káču švihat umíš? -Trochu.
    -To tě také naučím.
  • 01:28:10 No vidíš, už jsme doma.
  • 01:28:17 -Je to pravda? Nevystřelil si někdo
    ze mě? -My bychom ti nelhali.
  • 01:28:23 No pravda, Vojtíšek by ti nelhal.
  • 01:28:30 HRAJE HUDBA.
  • 01:28:41 Děkuji.
  • 01:28:44 Pojď, mladý pane.
    Pojď, Jeníčku, tady jsi doma.
  • 01:28:53 Podívej!
  • 01:28:59 To jsou sloužící. Pojď, pojď.
  • 01:29:07 -Už jsou tady.
    -A na co čekáš?
  • 01:29:17 Přijel nám syn a ty tu stojíš...
  • 01:29:58 Vítám tě doma, Jeníčku.
    Víš, kdo já jsem?
  • 01:30:08 Co stojíš? To je tvůj opravdový
    tatínek, ty troubo.
  • 01:30:14 -Tak to jste vy?
    -Ano, to jsem já, Jeníčku.
  • 01:30:19 -A teď tě Vojtěch zavede k mamince.
    -Pojď, neboj se. To je hodná paní.
  • 01:30:26 Dá ti ušít nové šaty.
  • 01:30:47 -Vítám tě, Jeníku.
    -Ty jsi moje maminka?
  • 01:30:56 Ano.
  • 01:31:00 Pojď blíž.
  • 01:31:10 -A umíš pohádky?
    -Pohádky? To víš, že umím.
  • 01:31:17 -A jaké umíš?
    -Spousty, pojď.
  • 01:31:26 A o Červené Karkulce také umíš?
  • 01:31:37 -Arci, že umím.
    Večer ti ji povím, chceš? -Dobře.
  • 01:31:58 Už jsem se bál,
    že tu pohádku bude chtít hned.
  • 01:32:07 Šest! Já udělal šest! Teď ty.
  • 01:32:14 -Tatínku, proč nestavíš kuželky?
    -Stavím, Jeníčku, stavím!
  • 01:32:23 -Stav kuželky!
    -Ano.
  • 01:32:26 Jak se paní zotaví,
    aby cestu vydržela, musí do Itálie.
  • 01:32:30 -Pojedem všichni. Viděl jste?
    Udělal šest! -Blahopřeji.
  • 01:32:36 -Co bude s Vojtěchem?
    -S Vojtěchem? Nic mu tu nechybí.
  • 01:32:43 -Jeníček v něm bude mít báječného
    společníka. -A jednou sluhu!
  • 01:32:50 -Nestačí vám, že chci postavit
    nemocnici pro chudé? -Ne.
  • 01:32:54 Kdyby neměl nadání,
    byla pro něj služba dobrodiním...
  • 01:32:59 To vám ušlo, že si ho má paní
    oblíbila víc než Jollyho?
  • 01:33:04 Opravdu pádné přirovnání.
  • 01:33:08 -No, pojďme za ní.
    -Jenom čtyři!
  • 01:33:14 A ten myslivec pak rozpáral
    vlkovi břicho a Červená Karkulka
  • 01:33:19 -i babička vyskočily ven.
    -To je krutá pohádka.
  • 01:33:29 -A jak to je dál?
    -To je všechno.
  • 01:33:32 Ten myslivec potom zašil vlkovi
    do břicha kamení
  • 01:33:37 -a hodil ho do studny.
    -To se dětem nezvedá žaludek?
  • 01:33:43 I ne, milostpaní. Ten vlk byl zlý
    a děti chtějí, aby dobro vyhrálo.
  • 01:33:57 -Co dělá?
    -Koulí kuželky.
  • 01:34:01 A představ si, že udělal
    najednou všech šest!
  • 01:34:04 Ale doktor chce s tebou hovořit
    o Vojtěchově budoucnosti.
  • 01:34:10 Měl by studovat, milostivá paní.
    Kdybyste ráčila tu závěť,
  • 01:34:16 -co byla v Jollyho prospěch psána,
    na Vojtěcha převést... -Ano.
  • 01:34:25 Lidé byli stvořeni k obrazu Božímu,
    ne psi.
  • 01:34:32 -A čímpak bys chtěl být, Vojtěchu?
    -Doktorem, jako tady pan Kilián.
  • 01:34:40 Ten dovede hodně peněz vydělávat,
    že?
  • 01:34:49 Já bych všem zadarmo pomáhal.
  • 01:35:13 -Kdo nemá peníze, ten...
    -Tak doktorem...
  • 01:35:22 -To se dá zařídit, že? -Arciže.
    Ale promiň, my běžíme na kuželky.
  • 01:35:30 Jeníček je tam sám.
    Pojď, Vojtěchu, pojď.
  • 01:35:40 -Vyhrál jste, doktore.
    -Ne, vy.
  • 01:35:48 Snad.
    Nikdy jsem nebyla tak šťastná.
  • 01:35:53 Možná, že se klamu, ale mám pocit,
    že mě mají všichni rádi.
  • 01:36:04 A dnes večer budu Jeníkovi vyprávět
    pohádku o Červené Karkulce.
  • 01:36:09 Doktore, jak to,
    že jsem tak šťastná? Jak to?
  • 01:36:20 Protože jste uměla odpustit.
  • 01:36:34 Mladý pane! Kde může být?
  • 01:36:45 Mladý pane!
    Pojďte se ustrojit na cestu!
  • 01:36:51 -Už jdeme!
    -Pořád abych je hledala.
  • 01:36:56 -Ale já chtěl vylézt až nahoru!
    -Vylezeš, až se vrátíš z té Itálie.
  • 01:37:03 Pospěš si, lez! Už na tebe čekají.
  • 01:37:16 Pojď, Žolíku. Počkej!
  • 01:37:21 Nevím, kde mi hlava stojí. Cizina!
    Vždyť nebudu slova rozumět!
  • 01:37:28 To nevadí, však se naučíš.
    A také poznáš svět.
  • 01:37:33 Já se tak těším!
  • 01:37:39 Počkej, to nech, a nic nenos.
    Teď jsi panská!
  • 01:37:56 A tobě se nebude po světě stýskat,
    Klárko?
  • 01:38:01 Celý život už jenom tady, se mnou.
  • 01:38:15 Počkej, Kláro.
    Mám pro tebe svatební dárek.
  • 01:38:19 Ale vždyť jste mi ráčila
    pořídit celou výbavu.
  • 01:38:23 Až ho budeš nosit,
    tak si vždycky připomeň,
  • 01:38:29 že člověk má jenom mezi poctivými
    své přátele hledat.
  • 01:38:39 Uctivě děkuju, milostpaní.
  • 01:38:52 -KLEPÁNÍ NA DVEŘE.
    -Vstupte!
  • 01:39:02 Už jsem si myslela, že nepřijdete.
    Jste se mnou aspoň trochu spokojen?
  • 01:39:12 Jsem vám velice vděčen.
  • 01:39:16 Až se za rok vrátíte,
    nemocnice už bude lidem sloužit.
  • 01:39:21 -Ale já se ptám, zda jste spokojen.
    -Měl bych být, že?
  • 01:39:26 Tady v kraji bylo mnoho pomoženo,
    ale, bohužel, není jen tenhle kraj.
  • 01:39:33 -Jinde budou dál v bídě ostávat.
    -Vy mi každou radost zkazíte.
  • 01:39:40 Jak se mám těšit z italského
    slunce, když jste mi zas připomněl.
  • 01:39:45 Právem se z něj můžete těšit,
    nemohla jste udělat víc.
  • 01:39:52 Vy jste zvláštní člověk.
    Co mi povíte na rozloučenou?
  • 01:39:59 -Že jste krásná. -Teď po nemoci?
    Dřív jsem byla hezčí.
  • 01:40:11 Máte krásnější oči.
  • 01:40:28 Jistě, jistě.
    Všechno zařídím, spolehněte se.
  • 01:40:36 Na shledanou.
  • 01:40:39 -Šťastnou cestu.
    -Na shledanou. -Šťastnou cestu!
  • 01:41:19 Tak co, Vojtěchu? Jak ti jde
    latina? Těšíš se na studie?
  • 01:41:24 -Ano, ale bude se mi stýskat.
    -Po zámku? -Ne, po mamince.
  • 01:41:32 -A po tatínkovi.
    -To musíš vydržet.
  • 01:41:36 Musíš něčím být,
    abys mu udělal radost.
  • 01:41:41 A taky milostpaní,
    když ti tak z bídy pomohla.
  • 01:41:51 A kdo pomůže těmhle?
  • 01:44:45 Skryté titulky vyrobilo
    Studio "V", s.r.o.

Související