iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 1. 2020
21:10 na ČT1

1 2 3 4 5

17 hlasů
43880
zhlédnutí

Kabinet Dr. Honzáka

Život s handicapem

Nemusíte chodit k psychiatrovi, psychiatr přijde k vám. Jak si poradit se životem probere se svými hosty přední český terapeut MUDr. Radkin Honzák. Nová talk show České televize

39 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Kabinet Dr. Honzáka

  • 00:00:02 Život s handicapem
    má v sobě to navíc,
  • 00:00:06 že k překonání toho handicapu
    je potřeba určité úsilí,
  • 00:00:11 a tím jako
    se cena toho života zvyšuje.
  • 00:00:14 Doktor Honzák
    má takový magický pohled,
  • 00:00:18 který vypadá,
    že prostě je rentgenový.
  • 00:00:21 Tak jsem zvědavá, jak
    pod tímhle pohledem budu mluvit.
  • 00:00:25 Společnost je plná stereotypů
  • 00:00:27 a chtěla bych se pokusit
    o odstranění alespoň některých.
  • 00:00:31 Já se cítím zdravý.
    Já se necítím nemocný,
  • 00:00:35 protože nemám teďka
    chřipku ani rýmu.
  • 00:00:39 To je pěkně tady nachystaný.
    Jako v nebíčku.
  • 00:00:43 PÍSNIČKA:
    Na ramenou ti sedí bílí ptáci,
  • 00:00:49 tak bílí jak padlý sníh.
  • 00:00:55 Na ramenou ti sedí bílí ptáci...
  • 00:01:07 Dobrý večer!
  • 00:01:08 Dobrý večer vám všem tady,
    dobrý večer vám všem jinde.
  • 00:01:12 Dobrý i nevečer,
    pokud na to jinde koukáte jindy.
  • 00:01:18 Já se jmenuju Radkin Honzák.
    Jsem psychiatr.
  • 00:01:22 A scházíme se tady s mými hosty,
  • 00:01:25 abychom probrali
    některé životní situace,
  • 00:01:29 které mohou narůst
    až do takové mohutnosti,
  • 00:01:33 že přivedou jejich majitele
    k nám do psychiatrických ordinací.
  • 00:01:40 Říká se, že cesta,
    která nemá překážky, nevede nikam.
  • 00:01:47 Někdy ale ty překážky
    jsou natolik velké,
  • 00:01:51 že cesta
    je teda kompletně zahražená.
  • 00:01:55 A pak záleží na lidech samotných,
  • 00:01:59 na těch, co jsou blízko,
    a na společnosti, co s tím udělá.
  • 00:02:06 Dneska se budeme věnovat
    zdravotním problémům
  • 00:02:10 a handicapu, který
    může zásadním způsobem ohrozit
  • 00:02:15 nejen tělesný,
    ale i duševní zdraví.
  • 00:02:19 Byly doby, kdy nám lidi se
    zdravotními problémy vadili.
  • 00:02:23 Nemocnice se stavěly
    na kraji města,
  • 00:02:27 vozíčkáři měli své ghetto,
    jeden panelový dům v Praze.
  • 00:02:33 Dneska - zaplať pánbu -
    se tyhle bariéry bourají.
  • 00:02:38 Já bych poprosil
    našeho prvního hosta,
  • 00:02:42 nejsympatičtějšího a nejznámějšího
    reprezentanta sekce vozíčkářů
  • 00:02:49 pana Jana Potměšila,
    aby k nám přijel.
  • 00:02:55 -Dobrý den.
    -Pojeďte dál.
  • 00:02:57 -Dobrý den.
    -Dobrý den. -Dobrý den.
  • 00:03:05 -Děkuji za pozvání.
    -Já děkuju, že jste přijal.
  • 00:03:08 Vy jste pro mě především herec.
  • 00:03:12 Jak se vám hraje
    s tímhle tím pomocným vercajkem?
  • 00:03:20 -S tím vehiklem?
    -S tím vehiklem.
  • 00:03:23 Byla to nejdřív
    poměrně náročná a dlouhá cesta,
  • 00:03:26 než jsem pochopil, že na to nesmím
    myslet. Že vlastně to ke mně patří.
  • 00:03:31 Na začátku jsme se snažili
    to pořád nějak schovávat.
  • 00:03:35 I já osobně jsem měl pocit,
    že to je jako nepatřičný.
  • 00:03:38 Že se to vlastně na jeviště
    nebo před kameru nehodí.
  • 00:03:42 Ale - zaplať pánbu -
    poměrně rychle, po několika letech
  • 00:03:47 jsem dospěl k tomu,
    i kolegové, kamarádi a režisér,
  • 00:03:52 že vlastně
    jako kdybych byl bez bot.
  • 00:03:56 -Jo.
    -Takže najednou to ke mně patří.
  • 00:03:58 V tu chvíli jsem se uklidnil
    a začalo to fungovat normálně.
  • 00:04:01 To znamená tak.
  • 00:04:03 Jak se vám to rozjíždělo
    po celém tom maléru?
  • 00:04:08 Bylo to na dlouhé dny,
    týdny, měsíce a roky.
  • 00:04:14 Pamatujete si
    něco z toho bezvědomí?
  • 00:04:17 Pamatuju. Pamatuju si,
    když končilo bezvědomí,
  • 00:04:21 už jsem začínal být při sobě,
  • 00:04:23 tak najednou jsem měl
    velmi intenzivní zážitek,
  • 00:04:28 že jsem vnímal,
    jako kdyby mi došlo,
  • 00:04:33 že to nebylo nikde napsaný,
    že to nebylo jasný,
  • 00:04:36 jestli z té pomyslné hranice
    mezi životem a smrtí se vrátím.
  • 00:04:39 A že jsem tu šanci dostal.
  • 00:04:41 A najednou mě zaplavil
    obrovskej vděk za to,
  • 00:04:45 že jsem tu šanci dostal.
    Tím pádem jako vděk za život.
  • 00:04:49 To jste věděl,
    že tam je ten předěl?
  • 00:04:54 Nebo tušil? Nebo prožil?
  • 00:04:57 Z toho období, kdy teda jsem měl
    výrazně poraněnej ten mozek,
  • 00:05:01 tak si toho moc nepamatuju.
    To bylo to bezvědomí.
  • 00:05:03 Ale když se to začalo upravovat,
    tak najednou jsem tohle vnímal tak,
  • 00:05:07 jak to vyprávím teď. Že to asi bylo
    nějak po dlouhé době,
  • 00:05:12 ale že jsem tu šanci dostal.
    A zaplavil mě obrovský vděk.
  • 00:05:15 Vděk za život. A uvědomil jsem si,
    že to není vůbec samozřejmý.
  • 00:05:19 Že to je velký dar, ten život.
  • 00:05:21 Ale i to všechno, co bereme
    přirozeně za samozřejmost.
  • 00:05:25 Jako že chodíme, mluvíme,
    dýcháme, vidíme, slyšíme.
  • 00:05:30 Že to všechno je velký dar.
  • 00:05:33 V tu chvíli jako kdybych vnímal:
    Dobře. Tak to jsi pochopil.
  • 00:05:36 A co dál?
    Chceš do života, nebo do smrti?
  • 00:05:39 A ta smrt znamenala ve smyslu
    těch nepokorných otázek,
  • 00:05:43 které člověka napadají jako první.
    Kdo za to může?
  • 00:05:47 Proč se to stalo zrovna mně?
    Kdo to zavinil?
  • 00:05:49 A všechno ve mně volalo:
    Ano, ano. Chci do života.
  • 00:05:53 A najednou jsem jako vnímal:
    Tak se ukaž, mladej!
  • 00:05:57 Máš možnost. Máš před sebou
    čistej stůl a všechno je možný.
  • 00:06:01 A z toho, že jsem původně ležel
    úplně bez pohnutí, jen koulel očima
  • 00:06:05 se udělal neuvěřitelný posun
    v rámci dalšího roku a tak dále.
  • 00:06:11 Ale potom jsem v jednu chvíli,
    už po řadě let najednou zjistil,
  • 00:06:16 že jsem se na ty nohy postavil,
    přestože sedím na tý káře,
  • 00:06:20 právě tím, že teda jsem se mohl
    vrátit do života.
  • 00:06:23 Nebo že jsem to cítil tak,
    že prostě chci žít naplno.
  • 00:06:27 A vlastně můžu. Jediný,
    co potřebuju - tu židli.
  • 00:06:31 Nebo tu kompenzační pomůcku,
    jak se to jmenuje.
  • 00:06:35 Abych se mohl posouvat
    a přesunovat v časoprostoru.
  • 00:06:39 Ale jinak můžu dělat práci,
    kterou miluju, kterou toužím dělat.
  • 00:06:43 Potkal jsem ženu svého života,
    mám zdravé kluky
  • 00:06:46 a žiju ve svobodě, tak co mi chybí?
    Co víc si přát?
  • 00:06:50 -Vám bylo kolik tenkrát?
    -Mně bylo v okamžiku té nehody
  • 00:06:55 9.prosince 1989, tak mi bylo 23.
  • 00:07:00 -Obletovanej holkama.
    -To ani nevím, to si nepamatuju.
  • 00:07:05 Ale jo. Co si budeme povídat.
  • 00:07:08 Kdybychom šli ještě pozpátku,
    co vás přitáhlo k herectví?
  • 00:07:13 To byla úplně na začátku
    skoro náhoda.
  • 00:07:17 Protože najednou přišli
    do školy za námi filmaři z televize
  • 00:07:23 a že si vyberou nějaké děti,
    že je potřebujou na konkurz.
  • 00:07:27 A řekli, abychom nic nedělali,
    abychom se chovali normálně
  • 00:07:31 o přestávce. Tak jsme blbli
    tam s klukama. Pár si nás vzali
  • 00:07:35 na konkurz a nakonec
    z té množiny dětí vybrali asi 3.
  • 00:07:40 Teda včetně mě. A od toho okamžiku
    mě to potom bavilo ohromně,
  • 00:07:44 protože jsem měl pocit, že
    v tom studiu, když jsme natáčeli,
  • 00:07:48 tak že se ten život jakoby
    zkomprimoval...
  • 00:07:51 -Jako teď.
    -Ano. Pan režisér, celý štáb.
  • 00:07:55 A teď za 20 vteřin abychom řekli
    tu jednu nebo dvě věty,
  • 00:08:00 podívali se do kamery nebo podobně,
    nebo sami na sebe,
  • 00:08:05 to se dvakrát, třikrát nepovedlo
    a potom stop, výborně, v pořádku.
  • 00:08:10 Jdeme dál. To bylo parádní,
    že jsem zažil něco takhle naostro,
  • 00:08:16 co nejlíp jsem se snažil,
    za těch 20 vteřin.
  • 00:08:19 Ale do školy jsem musel chodit celý
    rok, abych dostal vysvědčení.
  • 00:08:22 A tady se to stalo takhle.
  • 00:08:25 A v jednu chvíli, když jsem měl
    podat přihlášku na vysokou školu,
  • 00:08:30 tak jsem měl pocit, že nevím,
  • 00:08:32 jestli fakulta tělesné výchovy
    a sportu,
  • 00:08:36 nebo nějaký mosty, nebo medicína,
    nebo biologie, nebo co.
  • 00:08:41 Tak nějak jsem nevěděl,
    co bych mohl zvládnout.
  • 00:08:45 Nebo herectví.
    A najednou jsem dostal roli
  • 00:08:48 tehdy od pana režiséra
    Ludvíka Ráži.
  • 00:08:52 Mladí lidé ve věku 17 let,
    kteří se zamilujou,
  • 00:08:56 najednou mají rodinu a ten příběh
    se řeší. Bylo to dobře napsaný.
  • 00:08:59 My jsme to ještě zkoušeli
    tehdy na Kavčích horách.
  • 00:09:02 A potom natočili.
    A najednou to byl ten zážitek.
  • 00:09:06 Jo. Tohle bych chtěl,
    po tom bych toužil,
  • 00:09:09 tohle bych chtěl dělat celý život.
  • 00:09:11 A s Kačerem jste kamarádi
    od toho osmadevadesátého?
  • 00:09:19 Trochu dřív,
    protože jsem měl to štěstí,
  • 00:09:22 že jsem mohl natáčet v posledním
    filmu pana režiséra Evalda Schorma,
  • 00:09:27 kde hlavní postavy hráli
    Jan Kačer a Janička Brejchová.
  • 00:09:33 S Honzou Kačerem nás to propojilo,
    že jsme potom byli jak tandem,
  • 00:09:37 že jsme jezdili
    na ty akce společně.
  • 00:09:40 S Honzou Kačerem
    jsme jeli právě do Ostravy.
  • 00:09:44 To byl velmi důležitý
    a zásadní výjezd,
  • 00:09:47 jelikož tam - v aule
    Vysoké školy báňské nebo ekonomky
  • 00:09:52 bylo shromáždění veliké,
    desítky, stovky, tisíce lidí,
  • 00:09:57 kam měl přijít jakýsi
    zástupce půlmilionové armády
  • 00:10:02 pracujících v těžkém průmyslu
    na severní Moravě.
  • 00:10:05 Horníků, slévačů,
    kovotepců a podobně.
  • 00:10:09 A sdělit, jestli jsou
    nebo nejsou pro změny v republice.
  • 00:10:13 Začátkem prosince.
    8.prosince to bylo.
  • 00:10:15 Dokonce televize
    to vysílala přímým přenosem.
  • 00:10:17 I my jsme měli na chvilku mikrofon,
    že jsme mohli říct,
  • 00:10:20 proč si myslíme,
    že by to bylo dobré a důležité.
  • 00:10:23 No a nakonec ten mluvčí přišel
    a řekl, že tato veliká síla,
  • 00:10:27 to ocelové srdce republiky. jak
    se tomu za minulého režimu říkalo,
  • 00:10:31 že jsou pro změny. Úžasný okamžik,
    na který nikdo z nás nezapomene.
  • 00:10:36 Posléze jsme se vraceli ku Praze
    a před Prahou těsně,
  • 00:10:39 u Říčan došlo
    k dost dramatické bouračce.
  • 00:10:44 Nevím, jestli to tady
    mám popisovat, nebo ne.
  • 00:10:46 -Už...
    -Už toho bylo dost?
  • 00:10:49 Už ne. Bolí to do dneška?
  • 00:10:56 Já to beru tak, jak to je.
  • 00:10:58 Prosím vás, já mám poslední otázku.
  • 00:11:02 Kdy vy jste si uvědomil,
  • 00:11:07 že navzdory tomu všemu
    budete dál dělat herce první třídy?
  • 00:11:15 Paradoxně to bylo v okamžiku
    těsně po tom,
  • 00:11:19 kdy jsme na to
    přestal úplně myslet.
  • 00:11:21 Nejdřív to byla
    taková paradoxní situace,
  • 00:11:23 že jsem ještě měl -
    nevím, z jakého důvodu -
  • 00:11:26 v tom stolečku nemocničním
    vedle postele diář,
  • 00:11:30 kde jsem měl představení.
    Že večer hraju Na Vinohradech
  • 00:11:32 nebo Na zábradlí a tak dále. Tak
    jsem si říkal: Teď to asi nepůjde.
  • 00:11:36 Dneska večer ještě. A postupně
    jsem na to přestal myslet.
  • 00:11:40 A už se blížil horizont,
    že se vrátím do života.
  • 00:11:45 A najednou jsem potkal,
    nebo za mnou přišel Jakub Špalek,
  • 00:11:50 kolega a spolužák ještě z DAMU,
    ročník pode mnou
  • 00:11:55 a říká něco v tom smyslu: Promiň,
    že jsem za tebou nebyl v nemocnici
  • 00:11:59 ty 2 roky, já to moc neumím,
    ale teď jsem přišel,
  • 00:12:03 protože mám pro tebe roli.
    Pojď s náma dělat divadlo,
  • 00:12:06 které jsme vymysleli společně.
    A já jsem se smál a říkal jsem:
  • 00:12:10 Co blbneš? To asi nejde, ne?
    Když teďka sedím na tý káře,
  • 00:12:13 tak nemůžu jezdit na prknech,
    který znamenají svět.
  • 00:12:15 On říkal: Ne. Buď v klidu.
    Ta role nebude vidět.
  • 00:12:18 Ten sedí v hledišti.
    Tak jsme se takhle začali smát oba.
  • 00:12:22 Já jsem říkal: Aha. Tak jo.
    Tak to nějak zkusíme.
  • 00:12:25 A byla to Hodina mezi psem a vlkem
    od Daniely Fischerové. Krásná hra.
  • 00:12:29 A já jsem tam hrál toho biskupa,
    který vyslýchá Francoise Villona.
  • 00:12:33 To znamená, že opravdu
    je v hledišti. Tak je to napsaný.
  • 00:12:36 Tak jsme to zkusili. Zpětně
    jsem opravdu nesmírně vděčnej
  • 00:12:41 Jakubovi a všem kolegům,
    kteří v tom hráli,
  • 00:12:44 že měli tu trpělivost se mnou
    po 2 letech,
  • 00:12:46 kdy jsem mluvil jenom tak, abych
    nerušil kolegu spolupacienta
  • 00:12:51 na metr od sebe, tak najednou
    naplnit hlasem celé divadlo
  • 00:12:55 nebylo jednoduchý.
    A myslím si, že to bylo na ručník.
  • 00:12:59 Ještě týden před tou premiérou.
    Ale nikdo ten ručník nehodil
  • 00:13:02 a nakonec se to podařilo,
    takže to bylo zase velké vítězství.
  • 00:13:05 A tehdy mi došlo, že to možný je.
  • 00:13:07 -Děkuju mockrát.
    -Děkuju.
  • 00:13:10 -Posaďte se u nás.
    -Děkuju pěkně.
  • 00:13:14 Děkuju vám. Děkuju.
  • 00:13:17 Lev Nikolajevič Tolstoj napsal
    kdysi, že každá šťastná rodina
  • 00:13:23 je šťastná úplně stejně,
    zatímco každá nešťastná rodina
  • 00:13:28 je nešťastná
    svým specifickým způsobem.
  • 00:13:33 Lidé, kteří nevědí nic o tom,
    že je zastaví zdravotní postižení,
  • 00:13:38 si nedovedou představit,
    že jsou různé stupně
  • 00:13:42 a - něco jako Dantovo Peklo -
    různé stupně trápení.
  • 00:13:48 Znalci v oboru poruch
    smyslových ústrojí říkají,
  • 00:13:52 že nejhorší porucha
    je ztráta sluchu,
  • 00:13:57 protože ta člověka
    zbavuje kontaktu s lidmi,
  • 00:14:01 zatímco ztráta zraku,
    které se všichni bojíme nejvíc,
  • 00:14:06 zbavuje člověka víceméně
    jenom kontaktu s věcmi.
  • 00:14:11 Ale já znám lidi, a dneska jedna
    taková osobnost mezi nás přijde,
  • 00:14:18 kteří se nevzdali ani kontaktu
    s vodou a zdolali několik rekordů.
  • 00:14:24 A když zdolali rekordy,
    tak si řekli, že půjdou dál.
  • 00:14:28 A studuje naše další dáma
    právnickou fakultu.
  • 00:14:34 Já vítám mezi námi Nicole Fryčovou.
  • 00:14:40 Pojďte dále!
  • 00:14:42 -Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:14:46 -Tady.
    -Děkuju.
  • 00:14:51 Jak se na to díváte?
  • 00:14:55 -Vypadá to všechno velmi pěkně.
    -Vypadá to pěkně?
  • 00:14:59 -Vám to ale strašně sluší.
    -Děkuju.
  • 00:15:03 Vidíte to. Vy máte krásný šatičky
    na krásným tělíčku.
  • 00:15:12 -To jste si sama šila?
    -Ne.
  • 00:15:16 Ty jsou koupené.
    Já na manuální práce moc nejsem.
  • 00:15:20 I když je pravda, že jsem jednou
    upletla z proutí takový košíček
  • 00:15:27 a docela se okolí i líbil.
  • 00:15:30 Jo? Z proutí košíček? Můj bože!
  • 00:15:34 Proč jste se rozhodla pro ta práva?
  • 00:15:37 Při studiu práva
    nepotřebujete moc dobře vidět,
  • 00:15:41 protože přednášky
    probíhají způsobem,
  • 00:15:47 že sice učitelé
    používají prezentace,
  • 00:15:50 ale vlastně
    můžu tam hodně poslouchat.
  • 00:15:54 To právo je ideální.
    Na právu se mi líbí,
  • 00:15:57 že právo je všude kolem nás,
    obklopuje nás.
  • 00:16:00 Skeptici říkají: K soudu se nechodí
    pro spravedlnost, ale pro rozsudek.
  • 00:16:06 -I tak to občas bývá.
    -I tak to může být? -Hm.
  • 00:16:09 Kdy jste jako začala mít
    problémy s tím zrakem?
  • 00:16:15 Tak já jsem se už jako
    zrakově postižená narodila.
  • 00:16:19 A je důležité říci,
    že nejsem zcela nevidomá,
  • 00:16:23 ale moje diagnóza
    je takzvaná praktická nevidomost.
  • 00:16:27 Spočívá to v tom,
    že jsem schopná na malou vzdálenost
  • 00:16:31 vidět třeba obrysy postav
    nebo obrysy velkých předmětů.
  • 00:16:38 A také s pomocí
    zvětšovacího programu můžu číst
  • 00:16:42 hodně zvětšený text.
    Pro diváky bych mohla popsat,
  • 00:16:46 že mám v jeden okamžik na monitoru
    jenom jedno slovo,
  • 00:16:49 takže to musím pořád posouvat
    a je to hodně náročné.
  • 00:16:52 -To je hrozně obtížné číst.
    -Tak to raději poslouchám.
  • 00:16:56 Mám počítač
    vybaven hlasovým výstupem
  • 00:16:59 a totéž mám i v mobilním telefonu,
  • 00:17:01 takže můžu poslouchat
    učebnice a zákony.
  • 00:17:06 Mně ty dámy z těch Návštěv potmě
    dokonce posílají kreslený fóry.
  • 00:17:14 Třeba mám jeden takovej,
    kde jsou dva volové na pastvě
  • 00:17:18 a říká jeden druhýmu:
    Hele, přesto, že nemáme
  • 00:17:21 volební právo, máme docela
    slušný zastoupení v parlamentě.
  • 00:17:27 Ale ten je pěknej.
  • 00:17:29 Já bych od vás rád slyšel
    a nechal slyšet, co vám vadí,
  • 00:17:35 když řeknou: Taková hezká holka,
    a ona chudák slepá!
  • 00:17:39 To byste ho kopla do zubů, ne?
  • 00:17:42 S tím se setkávám téměř denně,
    protože lidi,
  • 00:17:45 když mi nabídnou pomoc,
    tak pak je pár vteřin ticho.
  • 00:17:49 A najednou přejde ten ostych
    a začnou se ptát:
  • 00:17:54 Slečno, vy teda vůbec nic nevidíte?
    A jaký to je žít v absolutní tmě?
  • 00:17:58 Vy jste tak hezká a mladá,
    ale jste slepá.
  • 00:18:01 -A takhle mě začnou litovat.
    -To je skoro jako blbá.
  • 00:18:06 Jak to odpálkováváte?
  • 00:18:10 -Máte na to humor?
    -Jo. Jde to samozřejmě s humorem.
  • 00:18:14 Protože člověk nemůže být
    nějak jako zlý na to okolí,
  • 00:18:18 protože všechno
    to vychází z takové nevědomosti.
  • 00:18:21 Když těm lidem řeknete,
    jak s vámi mají komunikovat
  • 00:18:25 a že jste úplně normální,
    jenom na ten svět hůř vidíte,
  • 00:18:29 tak oni se tomu přizpůsobí
  • 00:18:33 a když jdete někam s průvodcem,
    tak začnou komunikovat s vámi.
  • 00:18:39 Ale není to stále samozřejmostí
    v naší společnosti.
  • 00:18:43 Je potřeba o tom hodně mluvit
  • 00:18:45 a velmi důležitá
    je v této oblasti osvěta.
  • 00:18:49 Vy jste z Mělníka
    a vy jste doplavala do Prahy,
  • 00:18:53 abyste tady lámala rekordy. Ne?
  • 00:18:58 Ne tak úplně. Já jsem se věnovala
    plavání spíše na krátké trati,
  • 00:19:02 protože jsem se věnovala
    bazénovému plavání.
  • 00:19:05 -Takže z Mělníka do Prahy to je
    33 kilometrů. -Je to proti proudu.
  • 00:19:10 -To by nedopadlo dobře.
    -Co jste všecko uhrála?
  • 00:19:15 Co se umístění týče, tak jsem byla
    třetí na Světových hrách
  • 00:19:19 zrakově postižených.-To bylo kde?
    -To bylo v Turecku v roce 2011.
  • 00:19:24 Jinak za takový největší úspěch
    považuji účast
  • 00:19:28 na paralympijských hrách
    v roce 2012 v Londýně,
  • 00:19:32 kde jsem startovala
    v 6 individuálních disciplínách.
  • 00:19:36 Tam tedy
    nejlepší umístění bylo 9.místo.
  • 00:19:41 A potom ještě o rok později,
    v roce 2013 jsem byla
  • 00:19:45 na Mistrovství světa
    zdravotně postižených v Kanadě.
  • 00:19:49 Já strašně rád plavu, poněvadž si
    myslím, že ta voda hladí celé tělo.
  • 00:19:54 -Tak. -A dávalo vám to
    jako nějakou kompenzaci
  • 00:20:00 k něčemu, co jiní můžou,
    vy nemůžete?
  • 00:20:04 Nebo to byla ta ryzí radost?
  • 00:20:08 V tom plavání je úžasné, že k tomu
    nepotřebujete žádného průvodce,
  • 00:20:13 žádného traséra
    jako třeba při běhu.
  • 00:20:16 Prostě přijdete k bazénu,
    vlezete do něj
  • 00:20:20 a plavete si úplně svobodně,
    nikoho k tomu nepotřebujete.
  • 00:20:24 Když se věnujete závodnímu plavání,
    tak samozřejmě potřebujete trenéra.
  • 00:20:28 Co z této oblasti, byste řekla,
    že je vaše nejmilejší vzpomínka?
  • 00:20:34 Já takhle ty vzpomínky si vytahuju
    a pak mám z čeho žít.
  • 00:20:39 Pro mě třeba bylo krásný,
    když jsem se třeba nominovala
  • 00:20:45 na ty závody.
    Pro mě nebylo jako důležitý,
  • 00:20:48 nebo taky je to důležitý,
    ale nebylo to nejdůležitější,
  • 00:20:52 to umístění, ale ta atmosféra
    spojená s těmi závody.
  • 00:20:56 V tom Mělníce
    vy jste chodila do gymnázia.
  • 00:21:00 Nejprve jsem chodila
    na běžnou základní školu
  • 00:21:04 a potom jsem šla z 9.třídy
    na čtyřleté gymnázium.
  • 00:21:08 Já už jsem chtěla jít
    na gymnázium z 5.třídy,
  • 00:21:12 ale tehdy
    pan ředitel mělnického gymnázia
  • 00:21:18 tomu nebyl moc nakloněn
    a říkal, že...
  • 00:21:20 Takovejch blbců já jsem potkal!
  • 00:21:24 Takže pan ředitel zakázal.
    Jak to šlo dál?
  • 00:21:29 Pan ředitel zakázal. Já jsem
    teda v té době se začala věnovat
  • 00:21:32 tomu závodnímu plavání,
    takže mně to zas tak nevadilo.
  • 00:21:36 A nutno tedy dodat,
    že v tom 9.ročníku
  • 00:21:41 jsme tedy zase stáli
    před tou volbou, kam tedy dál.
  • 00:21:45 To už jste byla rekordmanka.
  • 00:21:49 -To jsou body, ne?
    -To sice jo,
  • 00:21:52 ale pana ředitele
    to stále moc nezajímalo a řekl,
  • 00:21:56 že jeho stanovisko se nezměnilo.
    Ale naštěstí se nám ho podařilo
  • 00:22:02 přesvědčit a mohla jsem
    tam tedy úspěšně studovat.
  • 00:22:07 Přijeli jste na praseti,
    dobrzdili husou,
  • 00:22:10 a pan ředitel si dal říct?
  • 00:22:14 To je hezký. Já to mám rád.
  • 00:22:16 A jak vám šlo to učení?
  • 00:22:18 Tam spíš bylo náročný skloubit
    to studium s tím sportem,
  • 00:22:23 protože já jsem nikdy
    nechtěla žádný individuální plán,
  • 00:22:27 protože mně bylo jasný,
    že plavání mě živit nebude.
  • 00:22:30 Takže jsem se věnovala škole
    ze 100 procent.
  • 00:22:33 Vlastně bez nějakých úlev.
  • 00:22:36 A potom teda hnedka
    mě tatínek převezl na bazén.
  • 00:22:40 kde jsem se teda věnovala
    tomu plaveckému tréninku.
  • 00:22:43 Jinak co se třeba té materie týče,
  • 00:22:45 tak na gymnáziu
    zas takový problém nebyl.
  • 00:22:49 Jediný problém
    byl při hodinách matematiky,
  • 00:22:53 kdy nejde tak verbálně popisovat,
    co ten vyučující píše na tabuli.
  • 00:22:58 Takže od 2.ročníku jsem měla
    asistentku pedagoga.
  • 00:23:02 Počkejte. Znáte ten úžasný příběh,
    jak ten Icik byl tak blbej
  • 00:23:06 na matematiku jenom proto, že
    tatínek jezdil na praseti na školy,
  • 00:23:12 tak ho nechali odmaturovat.
    A za 5 let mu patřilo celý město.
  • 00:23:18 Něco jako takovej malej ten...
    Premiér.
  • 00:23:27 A potkal toho kantora matematiky
    a ten mu říká:
  • 00:23:31 Poslouchej,
    ty jsi byl na ty počty tak blbej,
  • 00:23:34 řekni mi, jak to,
    že ti ty kšefty tak jdou?
  • 00:23:37 A on mu říká: Víte, pane profesore,
    nesmíte bejt hamoun.
  • 00:23:42 Já za korunu koupím,
    za dvě koruny prodám.
  • 00:23:44 Mně to jedno procento stačí.
  • 00:23:52 Jak vycházíte se svými vrstevníky?
  • 00:23:55 A od dětství.
    Jak vás braly ty děti?
  • 00:23:59 -Musím říci, že člověk stále...
    -Neříkejte člověk.
  • 00:24:04 Člověk říkáme,
    když nám začne jít do úzkejch.
  • 00:24:07 Stále cítím takovou vyčleněnost.
  • 00:24:12 Sice mám pár hodně dobrých přátel,
    se kterými se cítím báječně,
  • 00:24:16 ale už když jsem byla ve školce,
    tak jsem cítila,
  • 00:24:23 uvědomovala jsem si ten handicap
    a nebylo mi to úplně příjemné.
  • 00:24:28 A když to vezmu i teď,
    tak když se třeba pohybuju
  • 00:24:32 na fakultě,
    tak ač na ty lidi nevidím kolem,
  • 00:24:35 tak cítím takový nějaký odstup.
  • 00:24:37 Jak říká Jiří Suchý:
    Lidi jsou dobrý.
  • 00:24:42 Akorát jim to nikdo neřek,
    a proto se chovají jako hajzli.
  • 00:24:46 Ale já bych od vás rád slyšel
    jako na závěr teď,
  • 00:24:52 co byste řekla,
    že je ve vztahu k vám
  • 00:24:59 v týhle situaci dobrý, a co nikdy.
  • 00:25:04 My máme třeba takovou sadu,
    co nikdy neříkat na funuse.
  • 00:25:08 Ale co nikdy neříkat...
  • 00:25:14 Velmi nepříjemné je to litování.
  • 00:25:17 Já to opravdu vnímám
    jako hodně negativní.
  • 00:25:20 -A jak vás litujou?
    -Když vám člověk začne říkat:
  • 00:25:23 Ty jsi chudák. Ty chudáku.
    Tobě se musí žít těžko.
  • 00:25:28 Ale já jsem velmi šťastný člověk.
    Myslím, že se věnuji
  • 00:25:33 spoustě aktivit,
    že můj život je poměrně bohatý.
  • 00:25:37 Takže to je mi
    nepříjemný poslouchat.
  • 00:25:40 Byla bych ráda,
    Kdyby se tomu lidé vyhnuli.
  • 00:25:43 A co by měli dělat, tak to je
    brát nás jako úplně normální lidi.
  • 00:25:50 Akorát když je potřeba
    někde něco vizuálního,
  • 00:25:56 tak to prostě zprostředkovat,
    popsat to.
  • 00:25:58 Umíte vy si říct o pomoc?
  • 00:26:03 -Jak kdy.
    -To je hrozně těžký.
  • 00:26:06 Třeba když stojím
    v dopravním prostředku,
  • 00:26:10 tak já si o to místo
    k sednutí neřeknu nikdy,
  • 00:26:15 protože přece jenom
    nohy mi ještě slouží dobře.
  • 00:26:20 Nějakým způsobem to tam ustojím,
    ač třeba je problém...
  • 00:26:24 Já mám pro vás radu.
    Vemte si tu špacírku...
  • 00:26:29 Vemte si tu špacírku.
    Roztáhněte ji.
  • 00:26:37 A vy stojíte v té tramvaji,
    on tam sedí jak blbec
  • 00:26:41 a vy to špacírkou
    takhle buch, buch, buch do nohy.
  • 00:26:46 -Moc děkuju.
    -Děkuju.
  • 00:26:48 Pojďte se k nám posadit.
  • 00:26:56 Nemoc je překážka,
    která vstoupí do života.
  • 00:27:02 A nemoce máme různé. Před časem
    udělali takový experiment,
  • 00:27:09 jak lidi vnímají slovo rakovina
    a slovo infarkt.
  • 00:27:14 Tak slovo infarkt je cosi,
  • 00:27:19 co se vyřídí pomocí
    těch instalatérských vercajků
  • 00:27:24 kardiolog během půl hodiny.
    Rakovina zní stále děsivě.
  • 00:27:30 Léčení rakoviny
    je trošku jako válka,
  • 00:27:34 při které armády
    mají sice spoustu materiálu
  • 00:27:39 na ničení nepřítele, ale současně
    páchají kolaterální škody.
  • 00:27:46 Projít léčbou rakoviny
    je nesmírně zajímavá zkušenost.
  • 00:27:51 Já tu mám teď další půvabnou dámu,
    svoji kolegyni,
  • 00:27:57 která rakovinu poznala
    zatraceně zblízka.
  • 00:28:03 Prosím paní Natalii Schwab,
    aby nám o tom něco pověděla.
  • 00:28:08 Pojďte dále!
  • 00:28:13 -Dobrý večer.
    -Dobrý den.
  • 00:28:15 -Posaďte se.
    -Děkuji.
  • 00:28:20 My, co jsme přechodili rakovinu,
    máme jednu zajímavou zkušenost.
  • 00:28:27 Že na rozdíl od těch,
    kteří to nezažili, víme,
  • 00:28:31 že jsme tu
    do jisté míry na podmínku.
  • 00:28:34 Ty předsudky,
    že rakovina rovná se smrt,
  • 00:28:39 to je velice oblíbené.
    Jak bych vraždila ty lidi,
  • 00:28:43 co to pořád takhle mají v sobě.
    Ale i ty, co mě pořád chválí:
  • 00:28:47 Ty jsi taková bojovnice!
    Jak kdybych byla válečnice Xena.
  • 00:28:51 -Já vlastně...
    -No ale vy jste hezká.
  • 00:28:55 Vy můžete válčit jinýma věcma.
    Třeba svým půvabem.
  • 00:29:02 Já vůbec nemám pocit,
    že bych válčila.
  • 00:29:06 Já proste odmítám
    tu válečnickou stezku,
  • 00:29:11 že rakovina je válka.
    Je to prostě blbá nemoc,
  • 00:29:13 vážná nemoc, ale v žádném případě
    nejsme žádní bojovníci, válečníci,
  • 00:29:18 žádné Xeny, ale jsme normální lidi,
    co se snaží žít a přežít.
  • 00:29:23 Já jsem se tam potkal
    s vynikajícím přístupem. Všude.
  • 00:29:30 Já jsem si nakonec po těch...
  • 00:29:33 Oni mi původně nabízeli 33 ozáření,
    ale při těch posledních
  • 00:29:39 se jim ohnuly paprsky,
    tak mi to odpustili.
  • 00:29:43 A já jsem si udělil titul
    Jeho Osvícenost.
  • 00:29:49 Takže teď to můžu udělovat i dál.
  • 00:29:55 Ale co chci říct, já jsem tam
    nenašel na celé té chemoterapii
  • 00:30:01 a mezi doktorama nikdy nikoho,
    kdo by se ke mně zachoval
  • 00:30:05 jako nějak nedobře.
    A mně říkali: Ty jsi doktor,
  • 00:30:09 tak se k tobě chovali jinak.
    Ale není to pravda,
  • 00:30:12 poněvadž na tý chemoterapii
    nás leželo 8 na pokoji.
  • 00:30:17 A kde vy jste byla opatrovaná?
  • 00:30:20 Já jsem byla v Thomayerce,
    kde mám vynikajícího doktora,
  • 00:30:23 který je přednosta
    vlastně onkologie v Thomayerce.
  • 00:30:26 Když jsem přišla poprvé na
    chemoterapii, tak mi to připadalo
  • 00:30:29 jak ve fitness centru, protože
    tam měli nová oranžová křesla.
  • 00:30:33 Hned jsem se tam vyfotila,
    dala jsem si selfie,
  • 00:30:35 protože jsem si říkala, že budu
    propagovat takový normální přístup.
  • 00:30:40 Vyfotila jsem se tam. Měla jsem
    novou paruku, novou rtěnku,
  • 00:30:44 takže jsem tam házela
    takový ten duck face.
  • 00:30:48 A všichni byli úžasní,
    že to tam tak vypadá.
  • 00:30:51 Že to tam je hezký,
    jsou tam knížky,
  • 00:30:56 jsou tam oranžová křesílka,
    byly tam strašně milé sestry.
  • 00:31:00 Doopravdy ten přístup v Thomayerce
    až na jednu Velkou sestru,
  • 00:31:04 která jako kdyby vypadla
    z Přeletu nad kukaččím hnízdem,
  • 00:31:08 byl naprosto skvělej.
    Já mám radiosestry a radiobratry,
  • 00:31:13 s kterýma dosud komunikuju
    a jsou úplně skvělí.
  • 00:31:17 Mně strašně pomohlo,
    že se ke mně lidi chovali normálně.
  • 00:31:21 Co vám nejvíc pomohlo?
  • 00:31:23 Tak určitě to, že se lidi ke mně
    chovali, že jsem normální
  • 00:31:26 a že mě tady chtějí.
    No, neodepsali mě.
  • 00:31:31 Většinou. Někteří mě odepsali,
    ale pak jsem je odepsala taky.
  • 00:31:35 Tak to byl příjemný pocit,
    že když už jsem měla tolik energie,
  • 00:31:39 abych je odepisovala,
    tak jsem si to vychutnala.
  • 00:31:43 Pak mi pomohla samozřejmě rodina.
  • 00:31:45 To, že mých 3 až 5 dětí
    mě potřebuje.
  • 00:31:48 Že můj manžel, který je takový
    trošku nepraktický intelektuál,
  • 00:31:51 tak mě taky potřebuje.
    Pak kamarádky vytvořily
  • 00:31:55 kolem mě úžasný kruh
    a fakt mě nepustily.
  • 00:31:59 Prosecco mi pomohlo, ale to
    až v pozdějších stadiích léčby.
  • 00:32:04 Já myslím.
    Na začátku člověk ani nezvedne...
  • 00:32:08 Ani tu číši prosecca. Bohužel.
  • 00:32:12 Takže birell mezitím zahrál roli.
  • 00:32:16 Pak mi pomohl smysl pro humor.
    To určitě.
  • 00:32:20 A který máte ráda humoristy?
  • 00:32:23 Já mám ráda, teď jsem uvažovala,
    ten situační.
  • 00:32:27 Proto nevyprávím teď vtip,
    protože umím vyprávět jenom jeden,
  • 00:32:32 a ten je tak hrozně morbidní
    a taky je s rakovinou,
  • 00:32:35 že bych fakt nerada.
    -Počkejte!
  • 00:32:40 Říká takhle v roce 1985
    Roubíček Khonovi:
  • 00:32:45 Víš, že bude vítězství
    socialismu na celém světě?
  • 00:32:50 Khon říká:
    Mně to nevadí. Já mám rakovinu.
  • 00:32:54 -Takže něco podobného?
    -Něco podobného, ale patří to
  • 00:32:58 do dětské onkologie,
    takže to je ještě hrůznější.
  • 00:33:02 Takže to bych nerada. Aby ke mně
    ještě někdo chodil na terapii
  • 00:33:06 po tomhle vystoupení.
    -Prosím vás, my bychom tady měli
  • 00:33:10 zaujmout takovou
    trošku osvětářskou roli.
  • 00:33:14 -Jsem připravena na všechno.
    -Jste připravena? -No.
  • 00:33:17 Mně se hrozně líbí
    ty pozitivní psychologické školy,
  • 00:33:23 které říkají:
    Když budeš myslet na dobrý,
  • 00:33:26 tak se tě všecko zlý pustí.
  • 00:33:29 Určitě. Všechno měl v hlavě
    a kdyby náhodou myslel pozitivně,
  • 00:33:33 tak by přežil. Určitě.
  • 00:33:35 Kolik si myslíte,
    že takových lidí běhá
  • 00:33:39 a kudy se tahle blbost dá vymýtit?
  • 00:33:45 Blbost nejde vymýtit
    a tohle je fakt strašlivá blbost.
  • 00:33:48 A je životu nebezpečná.
  • 00:33:51 Teď byl takový výsledek,
    že umělá inteligence
  • 00:33:55 versus přirozená blbost
    1:4 to dopadlo. Ten souboj.
  • 00:34:01 To věřím.
  • 00:34:03 Jako kam s těmi eso vědami a tak.
  • 00:34:08 S tím esoteričnem, duchovnem.
    S těmi lidmi, co vám říkají:
  • 00:34:11 Všechno máš v hlavě. To bude dobrý.
  • 00:34:15 Pozor na lepek.
    Ten je životu nebezpečný.
  • 00:34:20 -Já vůbec...
    -Fakt je,
  • 00:34:23 protože když přišel neolit, tak
    půlka populace vymřela na průjmy.
  • 00:34:27 Ale my, co jsme tady zůstali,
    už bychom to měli přežít.
  • 00:34:30 Měli bychom to mít zmáklý. Já vůbec
    nevím a jsem z toho nešťastná,
  • 00:34:34 protože spoustu lidí očekává, že se
    z té rakoviny budete ještě radovat.
  • 00:34:39 Já jsem velice pozitivní
    a jsem energická,
  • 00:34:42 ale v životě
    jsem se z toho neradovala.
  • 00:34:44 Je to prokletá děvka,
    která se do mého života dostala,
  • 00:34:48 a doufám, že teda už je pryč.
  • 00:34:52 -Esotericky na dřevo.
    -Esotericky.
  • 00:34:55 Je to v hlavě, pane doktore.
  • 00:34:59 Co, byste řekla, že by mělo
    být a nebýt v této oblasti.
  • 00:35:05 Nepsychologizovat vlastně.
  • 00:35:07 To jsou takové
    amatérské psychosomatizace.
  • 00:35:10 To máš ze stresu. Já vím.
    No jo, ten stres.
  • 00:35:14 To pracovní vytížení a ty děti.
  • 00:35:16 Já říkám: No teda asi znám nohem víc
    kandidátů, kteří by to měli.
  • 00:35:20 Takže vlastně tím toho pacienta
    totálně obviní z toho,
  • 00:35:26 že si za tu nemoc může.
  • 00:35:28 Tohle na mě působí strašně teda.
  • 00:35:33 Kdybyste měla šanci
    vzkázat něco těm,
  • 00:35:37 kteří dneska
    se s tou rakovinou perou,
  • 00:35:41 co byste řekla, že je důležité?
  • 00:35:45 Mně osobně,
    protože každý je doopravdy jiný,
  • 00:35:48 pomohl přístup,
    že to neberu osobně.
  • 00:35:51 Doopravdy neberu to osobně.
    Beru si to,
  • 00:35:54 že jsem si stoupla
    do blbý fronty v supermarketu.
  • 00:35:58 Každá osmá žena má rakovinu prsu,
    tak já jsem ta osmá,
  • 00:36:01 co stojí v té frontě.
    Takže aby neztráceli čas
  • 00:36:05 ptaním se:
    Proč já? Proč právě já?
  • 00:36:08 Já chápu, že je to součást
    vyrovnávání se s traumatem.
  • 00:36:11 Ale strašně moc energie
    tomu věnují.
  • 00:36:15 Prostě je to negativistické období.
    Ano, má to projít.
  • 00:36:18 Smutek, truchlení a tak dále.
  • 00:36:20 Ale nezůstat u toho,
    ale vrhnout se do módu přežití.
  • 00:36:24 Protože jediná možnost jak přežít
    je vrhnout se k tomuhle módu.
  • 00:36:29 Já mám desatero zdravotních
    sestřiček z anglických hospiců,
  • 00:36:33 aby nevlítly do vyhoření.
    A tam je jedna výtečná rada.
  • 00:36:40 Nauč se rozlišovat mezi naříkáním,
    které ti přinese úlevu,
  • 00:36:45 a sebelítostným naříkáním, které
    tě zavrtá hlouběji do problému.
  • 00:36:50 To si myslím,
    že je velice užitečný.
  • 00:36:53 Já vám velice děkuju. Děkuju moc.
    Vás tady nechám sedět.
  • 00:36:57 -Děkuju. -Abych pronesl
    několik závěrečných moudrostí.
  • 00:37:05 Winston Churchill jednou řekl:
    Když jdeš peklem, nezastavuj se.
  • 00:37:12 Všechny rady,
    které přicházejí do období,
  • 00:37:17 kdy se dostaneme do krize,
    mluví o tom,
  • 00:37:22 že máme jet rychleji,
    než postupuje ta krize.
  • 00:37:29 Jako na divoké vodě,
    když jedete na lodi,
  • 00:37:32 máte jet rychleji než ten proud,
    a ne se tím proudem nechat omlátit
  • 00:37:37 o každej kámen.
    Já si myslím, že to,
  • 00:37:41 co nám dnes zde řekly
    3 skutečně kvalitní osobnosti,
  • 00:37:49 je úžasnou lekcí.
    Já si strašně cením toho výroku
  • 00:37:56 Potměšilovýho,
    jak poznal tu hodnotu života.
  • 00:38:02 A já znám jednu kolegyni,
    které po takovémhle zážitku,
  • 00:38:08 kterej jí ztraceně změnil život,
    pravila:
  • 00:38:12 Bylo mi najednou, jak kdyby mě
    odšpuntovali a já jsem začala žít.
  • 00:38:17 Já vám nepřeju,
    abyste nepřišli do maléru,
  • 00:38:20 protože to je nesmyslné přání.
  • 00:38:22 Já vám přeju,
    abyste, až se osud na vás zašklebí,
  • 00:38:28 uměli s ním naložit stejně
    jako mé 3 osobnosti.
  • 00:38:34 Děkuju moc a přeju dobrou noc.
  • 00:38:39 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2020

Související