iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 7. 2008
03:35 na ČT1

1 2 3 4 5

6 hlasů
8682
zhlédnutí

To je Vlasta Třešňák

Záznam jednoho z prvních koncertů legendárního písničkáře po jeho návratu z nucené emigrace.

52 min | další Hudba »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

To je Vlasta Třešňák

  • 00:00:01 .
  • 00:05:29 V Brně jsem byl naposled,
    myslím, před 9 lety.
  • 00:05:33 V televizi naposled v pořadu
    Federální kriminální ústředna.
  • 00:05:41 Já mám hezké zážitky.
  • 00:05:43 Já jsem se tady po 8 letech
  • 00:05:46 a potkal jsem se
    jako s prvním s přítelem,
  • 00:05:52 kterého jsem 8 let neviděl.
  • 00:05:59 On říká, ahoj, ahoj!
  • 00:06:01 Co říkáš těm uniformám na hradě?
  • 00:06:08 Já říkám, nic.
  • 00:06:11 A pak mi došlo, že s tím přítelem,
    který se mě toto ptal,
  • 00:06:16 jsme před 20 lety dělali
    vše pro to, abychom na sebe
  • 00:06:21 žádnou uniformu nemuseli oblíct.
  • 00:06:24 Abychom místo modré uniformy,
    nebo jakékoliv, měli modrou knížku.
  • 00:06:30 Mně se to povedlo. Jemu ne.
  • 00:06:31 On se mě ptá, tak co tomu říkáš?
    Skvělý, ne? Ne?
  • 00:06:38 Uniforma není skvělá.
    Tak na tohle téma, ano?
  • 00:12:45 Nevyprávěl jsem vám,
    jak jsem si koupil finský nůž?
  • 00:12:49 To byl můj sen. Ta písnička
    o tom tam antimilitantní...
  • 00:12:54 Já jsem celé dětství,
    pubertu a kus dospělého věku,
  • 00:12:58 snil o tom vlastnit finský nůž.
  • 00:13:00 Ne že bych byl nějaký Rambo,
    ale chtěl jsem finský nůž.
  • 00:13:04 To plave, to je krásný.
  • 00:13:07 Až státní bezpečnost,kde je kamera?
  • 00:13:11 Státní bezpečnost, dnes jí děkuji,
    mi to umožnila v r. 1982.
  • 00:13:15 Odjet za Rozvadiv.
  • 00:13:19 Tak jsem jel taky do Finska
    při první příležitosti.
  • 00:13:22 V Helsinkách jsem prošel všechny
    obchody, kde mají finské nože.
  • 00:13:27 Vybral jsem si ten svůj.
    To byl krásný.
  • 00:13:31 A zpátky jsem jel lodí 20 hodin.
  • 00:13:34 Tam bylo 2000 opilých Finů a Švédů.
  • 00:13:42 Tam jezdí na ty lodě pít.
    A já se svým finským nožem.
  • 00:13:46 Tak jsem si ho prohlížel
    ze všech stran.
  • 00:13:49 Když jsme kotvili u Stockholmu,
    tak jsem zjistil,
  • 00:13:52 že nad tím držadlem na tom noži
    je něco vyrytého nebo vylisovaného.
  • 00:13:59 Tak si to prohlížím při světle
    u okna a tam bylo napsáno:
  • 00:14:04 made in Peoples republic of China.
  • 00:14:12 Tak jsem chtěl odvolat Chartu,
    vrátit se, že to je podvod.
  • 00:14:16 Takže splnil se mi dětský sen
    a ono je to z Číny.
  • 00:14:24 A vy?
  • 00:19:54 Teď bych zahrál o tom,
    jak jsem odjížděl. Proč jsem odjel.
  • 00:20:00 To není ani omluva ani výmluva.
  • 00:20:05 To je konstatování.
  • 00:24:30 Taky bych se vám rád
    představil jako spisovatel.
  • 00:24:35 O tom...
    kousek, to nebude dlouhý. ...
  • 00:24:38 jak jsem válčil,
    když jsem přijel za Rozvadov.
  • 00:24:45 Na hlavní ulici,
    pár desítek metrů před vchodem
  • 00:24:49 do nádražní haly, byla lékárna.
    Už mě zase zasvědilo v rozkroku.
  • 00:24:54 Guten Tag, řekl jsem.
    Za pultem stál snad dvoumetrový
  • 00:24:58 habán ve zlatých brýlích
    a bílém pracovním plášti.
  • 00:25:02 Pravým ukazovákem cosi vyprávěl
    17-leté dívence v gumové zástěře.
  • 00:25:07 Jednou to namaluju nebo vyfotím.
  • 00:25:10 Na závěr jí podal zkumavku
    se žlutou tekutinou u dna.
  • 00:25:14 Dívenka kývla, podívala se
    na zkumavku proti světlu,
  • 00:25:18 odhrnula závěs
    a odešla do zákulisí.
  • 00:25:21 Bitte? Otočil se lékárník
    přes pult ke mně a usmál se.
  • 00:25:25 Počkal jsem až závěs dovlní
    a řekl jsem to.
  • 00:25:29 Ich habe eine grosse problem.
  • 00:25:32 A přemýšlel jsem v duchu
    po vhodných slovech.
  • 00:25:35 Učím se jim z obalů v obchodech
    s gramofonovými deskami.
  • 00:25:39 Bitte? Řekl lékárník
    znovu zaujat problémem.
  • 00:25:42 Ich habe in diesen Teil
  • 00:25:46 a ukázal jsem tam,
    kde mívá žokej hrušku sedla.
  • 00:25:51 Ich habe eine kleine...nein eine!
    Aber zweine, dreine, viele!
  • 00:25:56 Ukázal jsem mu prsty obou dlaní.
    Bitte? Was haben Sie?
  • 00:26:01 Beatles! Beatles! Vzpomněl jsem si
    na to pravé slovo. Beatles?
  • 00:26:07 Ja! Beatles.
    Ach so! Beatles! Ja! Beatles!
  • 00:26:11 Už jsme se usmívali, přišli jsme
    na to. Ach so! Beatles! Na ja!
  • 00:26:16 Dvoumetrový habán
    se praštil dlaní do čela,
  • 00:26:19 až mu zlaté brejličky
    na nose poskočily.
  • 00:26:22 Ja, ja, řekl jsem šťastně i já.
  • 00:26:24 Závěs oddělující lékárnu od dílny
    se poodhrnul a z mezery si mě
  • 00:26:29 prohlížel 17-letý udivený obličej
    farmaceutky z gumové zástěry.
  • 00:26:34 Beatles?
    Za tubu s názvem Jakutin
  • 00:26:37 jsem magistrovi, svému guru,
  • 00:26:39 zaplatil 8 marek. Dal jsem si je
    do tašky k fotoaparátu Nikomat FTM
  • 00:26:46 a k 6 tubám
    olejových barev Rembrandt.
  • 00:26:50 Odešel jsem z oficíny
    v obličeji rudý jako rak.
  • 00:26:54 Ve dveřích jsem se minul
    s řádovou sestrou. S jeptiškou.
  • 00:26:58 Bůh ví, co si šla koupit.
  • 00:32:57 Já jsem dostal, když jsem přijel
    do Německa za ten Rozvadov,
  • 00:33:02 knížku českou
    Točený salám stokrát jinak.
  • 00:33:11 To bylo 100 receptů
    jak připravit točený salám.
  • 00:33:17 V županu, v těstu,
    s kaviárem, rozumíte.
  • 00:33:21 Vydalo ji asi ministerstvo výživy.
    Hrozná knížka.
  • 00:33:30 Oni v takovém familiárním tónu
    vám říkají, jezte salám točený.
  • 00:33:36 Strašný. Nedávno, já už nevím,
    kdo to napsal, nějací kuchaři...
  • 00:33:40 Kuchaři ne!
    Asi z pátýho oddělení někdo.
  • 00:33:49 Nedávno mi dal jeden brňák,
    autor jiné kuchařky,
  • 00:33:58 mnohem hezčí knížku, je to spíš
    taková vegetariánštější knížka.
  • 00:34:06 Jmenovalo se to
    Tři večery s Cibulkou.
  • 00:34:14 Moc chutnalo.
  • 00:34:22 Jak říkají Američani,
    nedráždi bosou nohou chřestýše.
  • 00:34:29 Tři večery s Cibulkou je lepší
    než Točený salám stokrát jinak.
  • 00:34:34 Ahoj Petře!
  • 00:40:56 Tak už jsem se vytahoval,
    že jsem spisovatel taky.
  • 00:41:02 Zjistil jsem, že na to není návod.
    Každý to píše jinak.
  • 00:41:06 Spousta kolegů
    to píše u psacího stolu.
  • 00:41:10 Já píšu ty knížky po hospodách.
  • 00:41:12 To pak má člověk stovky papírků
    a potřebuje pak buď
  • 00:41:17 zavírací den v hospodě nebo
    nějaký klid, aby to dal dohromady.
  • 00:41:21 Aby to mělo příběh nebo ne.
  • 00:41:24 Já, když už jsem toho zas měl
    plné kapsy, tak jsem si půjčil
  • 00:41:28 ve Schwarzwaldu v Německu
    takovej baráček na 14 dní.
  • 00:41:32 Že si to tam dám do kupy.
  • 00:41:34 Ta vesnička, kde ten baráček je,
    se jmenuje Prag. Praha.
  • 00:41:42 To byla náhoda.
    Koukám jak blázen, když přijedu.
  • 00:41:45 Tak jsem se tam ubytoval v tom
    baráku a koukám, kde je hospoda.
  • 00:41:49 Jsou tam dvě.
    Patnáct chalup a dvě hospody.
  • 00:41:52 Vám přeju návrat do Evropy.
    Takhle nežijou všude.
  • 00:41:57 Jedna hospoda pro turisty,
    takový ekl,
  • 00:41:59 ale druhá pro štamgasty,
    to je kuchyň v bytě. Nádhera.
  • 00:42:05 Tak jsem tam přišel,
    už v devět ráno tam buším.
  • 00:42:09 První host. Já a šenkýřka.
    Tak si sednu a usmívám se na ni.
  • 00:42:15 Budu tam 14 dní,
    tak to tam chci mít dobrý.
  • 00:42:18 To je důležitější
    než starosta, hospodská.
  • 00:42:21 V takovéto vsi. Tak se usmívám,
    ona jde ze sklepa,
  • 00:42:24 nese nějaký polínka,
    tak jí pomáhám.
  • 00:42:27 Podlejzám. Však to víte.
  • 00:42:33 Všechno je dobrý, pak se začnou
    scházet štamgasti.
  • 00:42:39 Je 5 odpoledne. Ona jim řekla,
    on je cizinec, pomohl mi se dřevem.
  • 00:42:45 Tak se na mě všichni usmívají,
    já na ně. Sedím takhle u zdi,
  • 00:42:49 nade mnou je takové tablo,
    asi 15 fotografií.
  • 00:42:53 To jsem si nevšiml, tak se usmívám.
  • 00:42:57 Pak se po hodince zeptal
    nejodvážnější z místních,
  • 00:43:01 a vy jste odkaď? Co jste zač?
    To si myslím, jak je doběhnu.
  • 00:43:05 Že se budem usmívat ještě víc
    a říkám, já jsem taky z Prag.
  • 00:43:10 A všichni ten úsměv... Co je? To jsem
    nevěděl... Neusmívali se najednou.
  • 00:43:20 Studený, chlad, teplý pivo.
    No, já si říkám, co se děje.
  • 00:43:27 Nereagovali. Pak jsem si všiml,
    že to tablo za mnou,
  • 00:43:31 že to jsou fotografie
    asi patnácti 18-20 letých mládenců
  • 00:43:40 v uniformách Vermachtu. Vždycky
    pod každou tou fotkou je křížek
  • 00:43:47 a tam je napsáno Prag 44,
    Stalingrad 45.
  • 00:43:52 Tak si říkám, to je ono.
    Říkám, ježišmarja, lidičky,
  • 00:43:56 já jsem je nepostřílel,
    já jsem je tam nezval,
  • 00:43:58 já jsem tu válku nevyprovokoval.
  • 00:44:01 Tak jsem říkal, za to já nemůžu,
    byli to vojáci z II. světové války,
  • 00:44:05 kteří padli na východní frontě.
    To já za to nemůžu!
  • 00:44:08 Prag, Prag, to ne!
    No jakž takž se to spravilo.
  • 00:44:12 Byl jsem tam denně to spravovat
    a denně bylo téma válka, válka.
  • 00:44:18 Válka, II. světová válka,
    Prag, Prag... Nuda.
  • 00:44:22 Nebyla jiná.
    Byla tam ta hospoda pro turisty.
  • 00:44:26 Vlastně to bylo dobrý,
    akorát že to bylo téma válka,
  • 00:44:31 válka, II. světová. Oni prohráli,
    tak se chtěli vytáhnout.
  • 00:44:36 Přišel jsem tam poslední den
    pobytu v té vesničce Prag
  • 00:44:40 a říkám, pánové, dneska jsem
    tady naposled. Jste mými hosty.
  • 00:44:45 Jo, a to jsem hlavně neřekl!
  • 00:44:47 Celých těch 14 dní, co jsem tam
    chodil, místní blázen Pepe Vyskoč,
  • 00:44:55 nemluvil, mečel, kvičel,
    byl dobrej, jmenoval se Karlíček.
  • 00:45:02 Ten nemluvil a poslední den,
    když jsem řekl, jste mými hosty,
  • 00:45:06 tak promluvil. A jelikož měl
    asi taky plnou hlavu té války
  • 00:45:10 za 14 dní, jak jsme tam
    probíraly Waterloo znovu,
  • 00:45:14 tak prvně promluvil a říkal,
  • 00:45:16 jestlipak víte, kde byl podepsanej
    mír po II. světové válce?
  • 00:45:22 Ti staří vermachťáci říkali,
    v Berlíně!
  • 00:45:25 Druhej zase říká, v Moskvě!
    Třetí, Paříž! Na Dněpru!
  • 00:45:33 Co vermachťák, to názor jinej.
    Tak uzavřeli sázky, protože
  • 00:45:37 ten Karlíček říkal,
    že to ví stoprocentně,
  • 00:45:41 kde byl podepsanej mír.
    Tak se tam sázky uzavřeli
  • 00:45:45 a říkají, Karlíčku, dáme se podat,
    řekni, kde byl podepsanej?
  • 00:45:51 A ten vesnickej blázen říkal,
    vpravo dole.
  • 00:46:01 Karlíčku, kde je západ?
    Tam!
  • 00:46:06 Takovejch lidí je málo.
  • 00:46:13 Jo, tak proč jsem se
    rozpovídal o Praze.
  • 00:46:16 Protože vám zahraju hroznej cajdák.
    Já budu brečet, jo?
  • 00:51:33 Nashledanou!
  • 00:51:35 Skryté titulky
    Martina Vrbská
  • 00:51:36 .

Související