iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
2. 6. 2020
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

19 hlasů
32161
zhlédnutí

Místa ticha

Nacistická brutalita proměnila živé české vesnice v místa trvalé bolesti. Dokument o tragických osudech dalších českých osad na samém konci války.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Místa ticha

  • 00:00:03 -To jde s vámi životem
    jako balvan.
  • 00:00:05 A když sedím tady,
    často si na to vzpomenu.
  • 00:00:10 Ale už jsem tak nějak vyrovnaný
    s tím, jaké hrůzy se děly.
  • 00:00:19 -Většinou je to v noci,
    když nemohu spát,
  • 00:00:22 tak se mi to všechno jako film
    točí znovu před zraky.
  • 00:00:31 -Vždycky si říkám,
    kdy už to přestane,
  • 00:00:33 kdy už to začnu vnímat
    trochu více zpovzdálí,
  • 00:00:38 ale ono to pořád nejde.
  • 00:00:45 -Člověk neví, co si má myslet,
    jestli je to osud, nebo...
  • 00:00:50 Nevím...
  • 00:01:01 -Ležáky.
  • 00:01:02 Český Malín.
  • 00:01:04 Leskovec.
  • 00:01:05 Prlov.
  • 00:01:06 Vařákovy Paseky.
  • 00:01:08 Leskovice.
  • 00:01:09 Tato a mnohá další místa
    potkal během 2. světové války
  • 00:01:13 stejný osud jako Lidice.
  • 00:01:15 Mrzačení, zabíjení,
    sžírající plameny...
  • 00:01:19 Z míst života zbyla
    MÍSTA TICHA.
  • 00:01:24 Přežít znamenalo
    jen zdánlivou výhru.
  • 00:01:27 Ti, co si zachránili životy,
  • 00:01:30 mají hrůzy dodnes vypálené
    do svých duší.
  • 00:01:33 Propsané do životů
    svých dětí a vnuků.
  • 00:01:36 Jako kdyby se válečná bolest
    otiskla do celých pokolení.
  • 00:01:40 Až do jejich genetického kódu.
  • 00:01:50 -Válka produkuje agresi,
    nenávist,
  • 00:01:52 je to vyloženě špatná věc.
  • 00:01:54 A válečný konflikt
    a vůbec sama válka o sobě
  • 00:01:59 produkuje jen negativní emoce,
    tam nic pozitivního nenajdeme,
  • 00:02:03 co by mohlo
    jakoby ulevit člověku,
  • 00:02:06 který je v takovéto zátěži.
  • 00:02:08 A většinou to není
    jednorázové trauma,
  • 00:02:11 ale je to trauma,
    které trvá,
  • 00:02:13 kterému je dennodenně
    člověk vystavován,
  • 00:02:16 je v jedné velké
    stresové situaci.
  • 00:02:18 A tam může dojít
    k úplnému kolapsu,
  • 00:02:21 protože ta zátěž
    je tak silná,
  • 00:02:23 že ji třeba vydrží jen pár dní,
    pár měsíců
  • 00:02:26 a ten člověk zemře.
  • 00:02:34 -Na začátku ležácké tragédie
    stojí radiostanice Libuše,
  • 00:02:38 která spojovala protektorát
  • 00:02:40 s II. odborem ministerstva
    národní obrany v Londýně.
  • 00:02:43 Radiotelegrafista Jiří Potůček
    z operační paraskupiny Silver A
  • 00:02:48 díky ní vysílal
    z kamenolomu Hluboká u Ležáků.
  • 00:02:52 Odtud se v lednu 1942
    poprvé spojil s exilovým velením.
  • 00:02:59 Manželé Šťulíkovi
    z ležáckého mlýna Potůčka
  • 00:03:02 i jeho kolegy z výsadku
    podporovali.
  • 00:03:05 Nejdříve potravinami,
  • 00:03:07 nakonec ve mlýně našla útočiště
    radiostanice i výsadkáři.
  • 00:03:11 16. června 1942
    se gestapu přihlásil Karel Čurda
  • 00:03:17 z výsadku Out Distance.
  • 00:03:19 On sám o Ležákách nevěděl,
  • 00:03:21 ale přes jím prozrazené lidi
    se pardubické gestapo
  • 00:03:25 nakonec dozvědělo
    o ležáckém mlýnu.
  • 00:03:28 O manželech Šťulíkových,
  • 00:03:30 kteří v té době měli
    2 malé dcerky,
  • 00:03:32 Marii a Jarmilu.
  • 00:03:35 -Pojď sem k nám!
  • 00:03:40 -Babi, takže ta vysílačka
    byla nejdříve v kovárně,
  • 00:03:43 tam nahoře, že jo?
    -No...
  • 00:03:45 -A potom ji donesli do mlýna,
    protože někdo říkal,
  • 00:03:48 že do půl roku
    bude konec války?
  • 00:03:51 -Ten kufřík od vysílačky
    tatínek donesl do Včelákova
  • 00:03:56 k mojí babičce a dědečkovi.
  • 00:03:59 To byl hrozný nápad,
  • 00:04:01 protože tím pádem
    všechny zatkli.
  • 00:04:06 -Němci postupně zatýkali
    ležácké obyvatele včetně dětí.
  • 00:04:10 24. června bylo odvezeno
    do pardubické vily Zámeček
  • 00:04:14 celkem 33 dospělých
    a 13 dětských zajatců.
  • 00:04:18 Ležácké domy Němci vyrabovali
    a podpálili,
  • 00:04:22 dospělé na Zámečku
    zavraždili.
  • 00:04:25 KŘIK
  • 00:04:26 STŘELBA
  • 00:04:31 Děti odvezli do tajného útulku
    Gestapa v Praze,
  • 00:04:34 kde prošly mrazivým tříděním,
    "buď poněmčení, nebo smrt".
  • 00:04:39 A smrti unikly
    jen Marie s Jarmilou.
  • 00:04:41 Obě byly poslány
    do průchozího tábora
  • 00:04:44 v polské Lodži
    a potom do německých rodin...
  • 00:04:47 Jarmile byly 2 roky a 7 měsíců.
  • 00:04:52 -Poprvé,
    co si pamatuju,
  • 00:04:55 že to muselo být v Polsku
    v nějaké velké umývárně
  • 00:05:00 a že jsem tam chodila
    s větší dívkou
  • 00:05:03 a hledaly jsme něco k jídlu.
  • 00:05:06 To bylo úplně první.
  • 00:05:08 Pak zase nic, až potom,
  • 00:05:11 že mě pan Petl
    vezl k nim do rodiny autem.
  • 00:05:18 -Paní Petlová měla
    již dvě své vlastní děti.
  • 00:05:22 Váhala, jestli si má vzít
    ještě další.
  • 00:05:25 Na její žádost
    jí přivezli 2 holčičky
  • 00:05:29 a ona podle toho,
  • 00:05:30 jak se budou chovat
    k jejím vlastním dcerkám,
  • 00:05:34 že si vybere.
  • 00:05:35 Takže tady si vybrala maminku.
  • 00:05:38 -Furt se mnou někdo strkal
    a stěhoval,
  • 00:05:42 takže já jsem byla
    takové dítě,
  • 00:05:44 že jsem se skoro všeho bála,
    abych řekla pravdu.
  • 00:05:48 Kam mě dali,
    tam jsem byla...
  • 00:05:53 -Ale otázka je, jestli to,
    že kam ji dali, tam byla,
  • 00:05:57 jí zachránilo život,
  • 00:05:59 anebo se to u ní vyvinulo
    až s tím prožitkem a poznáním
  • 00:06:03 "když budu takováhle, přežiju".
  • 00:06:09 -Děti, které prožily
    tato válečná traumata,
  • 00:06:12 kdy ztratily
    třeba veškeré příbuzenstvo
  • 00:06:16 nebo došlo ke ztrátě matky,
    tak úplně v té první fázi
  • 00:06:20 musely prožívat
    obrovské zoufalství.
  • 00:06:23 Teď se dostaly do rodin,
    kde vlastně nerozuměly jazyku.
  • 00:06:26 Tzn., že jedno velké zoufalství
    vystřídalo druhé.
  • 00:06:29 Ony pořád neměly
    žádnou bezpečnou osobu,
  • 00:06:32 ke které by se mohly vztahovat,
  • 00:06:35 a když už došlo
    k vytvoření nějaké vazby,
  • 00:06:38 třeba v rámci té německé rodiny,
  • 00:06:41 tak po určité době
    došlo znovu k přetržení vazeb,
  • 00:06:44 které si tam to dítě vybudovalo,
  • 00:06:47 a bylo třeba zase navráceno
    zpět sem.
  • 00:06:51 Takže ta traumatizace
    byla taková nekonečná.
  • 00:06:55 -Maminka žije teď de facto
    ve třetí identitě.
  • 00:07:00 Ta první byla Jarmila Šťulíková,
    pak byla etapa Kamila Petl
  • 00:07:05 a pak ji sem přivezli
    a řekli:
  • 00:07:07 "Ty seš Jarmila Šťulíková."
  • 00:07:11 -A nakonec jeden radostný záběr
    z tryzny.
  • 00:07:14 Jarmila Šťulíková
    je první ležácké dítě,
  • 00:07:16 které se podařilo
    právě nalézt v Německu!
  • 00:07:22 -Když jsme o přestávce
    svačili chleba buďto s povidly,
  • 00:07:27 nebo se sádlem,
    nic jiného se asi svačit nedalo,
  • 00:07:31 tak jsem se otáčela
    na všechny strany
  • 00:07:36 a pořád jsem říkala:
    "Guten Appetit, guten Appetit!"
  • 00:07:41 Takže jsem všem přála
    dobrou chuť.
  • 00:07:45 -A třeba je mi smutno,
    že člověka, kterému bylo 80 let,
  • 00:07:50 který si tímto vším prošel,
    přesto trápí ty otázky,
  • 00:07:58 proč si vybrali zrovna mě,
    a ne mou sestřenici,
  • 00:08:01 když to byla taková
    hezká holčička.
  • 00:08:06 -Když jsem šla třeba do školy,
    nahoře v uličce,
  • 00:08:10 tak jsem si tak vzpomněla,
  • 00:08:12 že kdyby tak maminka se vrátila,
    že by to bylo hezké.
  • 00:08:47 -Když šli v druhé polovině
    19. století
  • 00:08:50 v době ekonomické krize
    první Češi
  • 00:08:53 do Volyňské oblasti
    na Ukrajině,
  • 00:08:55 bylo to s odhodláním
    najít novou obživu i novou vlast.
  • 00:09:00 Obdělat, zasít, sklidit.
  • 00:09:02 Žít v souladu s půdou
  • 00:09:04 a zapustit do ní
    svoje české kořeny.
  • 00:09:07 Založit vesnice, v nich školy,
    kostely, knihovny,
  • 00:09:10 postavit pivovary i mlýny.
  • 00:09:12 Na Volyni proudily tisíce Čechů,
  • 00:09:15 mezi nimi Alois Martinovský
    z Luštěnic od Mladé Boleslavi.
  • 00:09:20 I on zapustil kořeny
    v nově vzniklém Českém Malíně.
  • 00:09:24 Postavil mlýn,
  • 00:09:25 zplodil 3 dcery
    a jednoho syna, Josefa.
  • 00:09:29 -Všichni sourozenci mého tatínka
    se narodili už tady na Volyni
  • 00:09:34 a tatínek se narodil
    v roce 1903
  • 00:09:37 a byl poslední
    z těch sourozenců.
  • 00:09:41 -Kolik jich bylo dohromady?
  • 00:09:43 -5, z toho 3 sestry, které tedy,
    dědeček měl totiž velkou fantazii,
  • 00:09:49 se jmenovaly
    Víra, Naděje a Láska.
  • 00:09:54 Věra, Naděžda a Ljuba.
  • 00:09:58 Pak byla Helena, ta zemřela,
    a pak byl tatínek.
  • 00:10:04 -Josef Martinovský se potatil.
  • 00:10:06 Staral se o mlýn.
  • 00:10:07 Udržoval češtinu,
    rozšiřoval vesnickou knihovnu.
  • 00:10:10 Se svou ženou
    zplodil dceru a syna.
  • 00:10:13 Psal českomalínskou kroniku.
  • 00:10:15 O 13. červenci roku 1943
    napsal,
  • 00:10:18 že byl posledním dnem
    Českého Malína.
  • 00:10:21 Tehdy, bez zjevného důvodu,
    vesnici obsadily německé oddíly,
  • 00:10:26 veškeré obyvatele
    vyhnaly do ulic,
  • 00:10:28 oddělily starce,
    ženy a děti od mužů.
  • 00:10:31 Zvlášť vybírali
    silné zdravé muže...
  • 00:10:34 I Josefova syna Aloise.
  • 00:10:40 -Můj táta viděl, že berou Alouška,
    a táta řekl, že jde taky.
  • 00:10:47 A to byla osudná vteřinka,
    kdy se rozhodl,
  • 00:10:50 že se nenechá oddělit
    od svého syna.
  • 00:10:55 A tím se zachránili...
  • 00:10:59 -Bylo jim nařízeno,
  • 00:11:01 aby v Malíně
    sehnali veškerý dobytek,
  • 00:11:04 shromáždili v podstatě
    ten majetek,
  • 00:11:07 úrodu, která tam byla,
  • 00:11:10 aby to shromáždili na vozy
    a převezli tady nedaleko,
  • 00:11:14 kde víceméně byl takový tábor,
    nebo statek,
  • 00:11:19 kde sídlila německá jednotka.
  • 00:11:21 -Až později se dozvěděli,
  • 00:11:23 že by je tam
    bývali zastřelili.
  • 00:11:28 A tam oni už nedošli,
    tam došlo jen pár z nich,
  • 00:11:33 protože oni využili toho,
  • 00:11:35 že se ve 3 hodiny
    spustil šílený déšť a bouřka,
  • 00:11:39 prý se úplně zavřelo nebe
    a táta vyprávěl,
  • 00:11:43 že koně a vozy se těžce vešly
    do toho úvozu,
  • 00:11:49 takže vlastně šli po stranách
    a ztratil se přehled o tom,
  • 00:11:53 kdo je vpředu, kdo je vzadu.
  • 00:11:55 A jak šli tím úvozem,
    tak někteří z nich na sebe mrkli,
  • 00:12:00 dali si znamení
    a schovali se do křoví.
  • 00:12:07 Ale vlastně nevěděli,
  • 00:12:09 že ženy a děti,
    které jsou odvedené
  • 00:12:12 někde v tom ukrajinském
    Malínu,
  • 00:12:15 tak on je ještě táta zahlídnul
    a ptal se, kam je vedou,
  • 00:12:21 ale ty ženy vůbec netušily,
    říkaly, že neví,
  • 00:12:26 že jim jen vojáci řekli,
    že mají jít.
  • 00:12:29 -To byly ženy,
    děti a starci
  • 00:12:33 a když byli postupně natlačeni
    do budov kostela a školy,
  • 00:12:39 tak byla započata střelba
    do těch budov
  • 00:12:43 přes uzavřená vrata
  • 00:12:46 a následně tedy
    byli připraveni na to,
  • 00:12:48 aby ty budovy podpálili...
  • 00:12:57 KŘIK
  • 00:12:59 STŘELBA
  • 00:13:08 -Český Malín hořel týden.
  • 00:13:11 Zavražděno bylo 104 mužů,
    161 žen a 105 dětí do 14 let
  • 00:13:16 a 4 Češi, kteří ve vesnici
    pobývali na návštěvě.
  • 00:13:19 Popelem lehlo 68 domů
    a 223 stodol.
  • 00:13:34 Každoročně si malínskou tragédii
    připomínají nedaleko Šumperka
  • 00:13:38 v obci Nový Malín,
  • 00:13:40 kde se část volyňských Čechů
    po válce usadila.
  • 00:13:44 Libuška Čechová masakr přežila.
  • 00:13:47 13. července byla shodou okolností
    s maminkou na návštěvě
  • 00:13:51 v nedaleké vesnici...
  • 00:13:52 Její bratr ale bohužel
    zůstal v Malíně...
  • 00:13:59 -Šli jsme skoro do každé stodoly,
  • 00:14:02 kde jsme s maminkou
    hledaly bráchu,
  • 00:14:05 protože jsme nevěděly,
    kde je.
  • 00:14:07 A to, co jsem viděla tam,
  • 00:14:09 bych nepřála nikdy nikomu
    na světě vidět.
  • 00:14:13 Ohořelé kostry lidí,
  • 00:14:16 na dvorcích zabité ženy,
    zabité děti...
  • 00:14:23 Tam jsme bratra nenašly
    v tom Českém Malíně,
  • 00:14:26 tak jsme pak šly
    do ukrajinského Malína,
  • 00:14:30 který byl asi 1 km
    vzdálený od Českého.
  • 00:14:33 A tam jsme šly přímo ke škole,
    kde údajně byli zahnáni muži,
  • 00:14:39 a hledaly jsme bráchu tam.
  • 00:14:42 Našly jsme ho vedle té školy,
    asi 100 metrů od školy, v obilí,
  • 00:14:48 plazil se tam
    a bohužel Němcům neunikl...
  • 00:14:56 Byl ho hrozný pohled,
  • 00:14:59 maminka při pohledu
    na svého syna omdlela,
  • 00:15:02 já, jako 10letá žabka,
    nevěděla, co mám dělat,
  • 00:15:06 tak maminka sháněla nějaké desky,
    ze kterých by se stloukla rakev,
  • 00:15:12 abychom bráchu aspoň
    mohly pochovat.
  • 00:15:18 Obřad nebyl žádný,
    spousta nepříjemností,
  • 00:15:22 spousta strachů,
    spousta pláče...
  • 00:15:30 -Většina těch můžu
    se vrátila zpátky,
  • 00:15:33 hledali ostatky svých rodin
    a postarali se o to,
  • 00:15:39 aby se shromáždily
    do společného hrobu
  • 00:15:43 na českém hřbitově
    u Českého Malína.
  • 00:16:00 -Začal rok 1945,
    konec války byl na dosah...
  • 00:16:04 Čím více se blížila porážka,
  • 00:16:06 tím bylo chování Němců
    brutálnější.
  • 00:16:09 Jejich výpady
    plné kruté pomstychtivosti
  • 00:16:12 byly vykonávány
    mnohdy bez zjevné příčiny,
  • 00:16:15 anebo proti lidem,
    kteří podporovali partyzány.
  • 00:16:18 Jan Juříček s rodinou
    partyzánům pomáhal
  • 00:16:22 z hlubokého vlasteneckého
    cítění.
  • 00:16:24 Během měsíců pod mlýnem
    vybudoval bunkr,
  • 00:16:27 který sloužil jako lazaret,
    sklad a partyzánské středisko.
  • 00:16:32 Chodil sem i Jan Maria Hronek,
    tehdy 14letá partyzánská spojka.
  • 00:16:37 Rodinu Jana Juříčka
    velmi dobře znal.
  • 00:16:41 Jejich hrdinství a tragédie
    se ho proto dotkly velmi osobně.
  • 00:16:50 -Hlavně je třeba říct,
    že to byla akce brněnského gestapa.
  • 00:16:55 To vypracovalo celý plán
    přepadení Juřičkova mlýna
  • 00:16:58 za spolupráce se zlínským
    a částečně vsetínským gestapem.
  • 00:17:02 A tak dali dohromady
    asi 200 lidí.
  • 00:17:06 No, to bohatě stačilo
    na jednu budovu.
  • 00:17:10 V ranních hodinách
    to tady všechno obklíčili,
  • 00:17:13 vyzvali mlynáře,
    aby vydal partyzány,
  • 00:17:16 což on ne, že odmítl,
  • 00:17:19 ale řekl, že u něj žádní partyzáni
    nikdy nebyli a nejsou,
  • 00:17:23 tak to nepomohlo.
  • 00:17:25 Nakonec doslova
    vyvlekli tu rodinu.
  • 00:17:32 Tak, jak byli krutí a sprostí,
    tak byli zbabělci,
  • 00:17:37 přestože věděli,
    kde ten bunkr je,
  • 00:17:40 nedokázali do něj vstoupit
  • 00:17:42 a vždycky tam nahnali
    někoho z té rodiny.
  • 00:17:45 Takže první byl Juříček,
  • 00:17:46 kterého poslali,
    aby vyvedl jeho partyzány.
  • 00:17:49 Tak šel, vyšel ven
    a říkal, že už jdou.
  • 00:17:52 A za ním vyšel
    ten Agapitus Bláha
  • 00:17:55 se zvednutýma rukama,
    že se vzdává.
  • 00:17:57 Tak oni ho svázali,
    uvázali ho ke stromu
  • 00:18:00 a znovu kývli na Juříčka,
    ať tam jde.
  • 00:18:03 Tak on šel...
  • 00:18:04 -Jan Juříček
    musel jít do bunkru několikrát.
  • 00:18:07 Bylo to bolestné.
  • 00:18:09 Věděl, že vyvést partyzány
    na světlo pro ně znamená
  • 00:18:12 téměř jistou smrt.
  • 00:18:14 -A ještě ho tam znovu poslali,
    to už tedy počtvrté,
  • 00:18:17 ale to už Juříček odmítl,
  • 00:18:19 tak ho kolem
    obestoupili vojáci,
  • 00:18:24 tomu se ale ani nedá říkat
    vojáci,
  • 00:18:26 shromáždili se, bili ho,
    přesvědčovali
  • 00:18:29 a když viděli,
    že s ním nepořídí,
  • 00:18:31 tak jeden mu přiložil
    pistoli ke spánku a zastřelil ho.
  • 00:18:35 Před zraky dětí a manželky...
  • 00:18:39 VÝSTŘEL
  • 00:18:42 A teď co?
  • 00:18:44 Začali do toho zase střílet,
    to už to všechno hořelo,
  • 00:18:48 střelba přestala,
    protože se nic nedělo,
  • 00:18:50 nikdo nevycházel,
  • 00:18:52 tak si vzpomněli
    na Janka Juříčku
  • 00:18:54 a toho poslali zase pro partyzány
    a ten už se nevrátil.
  • 00:18:58 Po pár desítkách vteřin skonal,
  • 00:19:00 protože se nadýchal těch zplodin
    a otrávil se.
  • 00:19:13 -Vzpomínám si velmi dobře.
  • 00:19:15 Byla to usedlost
    tady v tom údolí,
  • 00:19:18 měli tam hospodářství,
  • 00:19:20 byl tam ten potok, mlýn
    a byli ho velice hodní lidé.
  • 00:19:30 Ještě s jedním kamarádem
    jsme si s nimi byli velmi blízcí,
  • 00:19:36 kamarádili jsme se.
  • 00:19:40 Třeba den před vypálením,
    to bylo Velikonoční pondělí,
  • 00:19:46 jsme byli v kině
    tady ve Valašské Polance.
  • 00:20:02 Už je to tady za těch 75 let jinak,
    toto je místo,
  • 00:20:06 kde jsem s Jankem Juříčkovým
    strávil poslední večer a chvíle.
  • 00:20:20 -Oni, když už si s někým
    nevěděli rady,
  • 00:20:22 tak se vrhli
    na ty děti a na mámu.
  • 00:20:28 Starší neřekla nic,
  • 00:20:31 tak si dovolili na tu nejmladší,
    Marušku,
  • 00:20:33 že ta jim něco poví,
    ale neřekla nic.
  • 00:20:36 A dokonce podle svědectví těch,
    kteří tady byli, jí řekli:
  • 00:20:41 "Buď řekneš, kde jsou partyzáni,
    nebo ti mamku zastřelíme."
  • 00:20:46 Neřekla nic
    a oni ji zastřelili.
  • 00:20:49 Hned na to potom její sestru
    a pak jí.
  • 00:20:52 A zase takovým
    brutálním způsobem,
  • 00:20:55 takhle zblízka pistolí k hlavě
    a konec...
  • 00:21:03 VÝSTŘEL
  • 00:21:07 Ale je pravda,
  • 00:21:09 že jsem tady několikrát
    za války byl
  • 00:21:11 a přišel jsem zákonitě
    do styku s těmi dětmi.
  • 00:21:16 A až s odstupem času,
    když jsem měl vlastní děti,
  • 00:21:20 mi teprve došlo,
    jak ty děti byly úžasné,
  • 00:21:24 jak to byly perfektně
    vychované děti,
  • 00:21:27 jak byly ukázněné, pracovité,
    pilné, jak si pomáhaly.
  • 00:21:31 To opravdu nejsou fráze,
  • 00:21:34 to není jen tak,
    že bych to říkal z piety.
  • 00:21:37 Tak to prostě bylo.
  • 00:21:39 A i tyto děti,
    které nic neudělaly,
  • 00:21:42 byly popraveny, doslova.
  • 00:21:47 A já si kladu otázku, proč?
  • 00:21:49 Kdyby nebylo zrádců,
    tak to řeknu, naší krve,
  • 00:21:53 protože to byl Čech,
    ten malý Franta,
  • 00:21:55 tak ty děti žily
  • 00:21:58 a ta rodina Juříčkova
    by žila dál
  • 00:22:00 právě v těch dětech...
  • 00:22:23 Já jsem s nimi dneska jednal,
    obrazně řečeno,
  • 00:22:26 a teď vidíte takovéto kousky,
    jako je tento kámen,
  • 00:22:30 co z člověka zbylo,
    zuhelnatělo.
  • 00:22:32 Tam jeden, tam druhý...
  • 00:22:34 Prostě jsme ani nemohli určit,
    kdo je kdo.
  • 00:22:39 A to na mě strašně zapůsobilo.
  • 00:22:42 A dodnes vidíte,
    jak to na mě jde...
  • 00:22:48 Já, když tady přijdu,
    tak si připadám,
  • 00:22:52 jakože kdybych šel
    na posvátnou půdu.
  • 00:23:13 -Kdyby nebylo zrádců,
  • 00:23:15 konec války by oslavovalo
    i 23 obyvatel
  • 00:23:18 z nedalekého Prlova.
  • 00:23:20 Do osvobození zbývalo 17 dní,
  • 00:23:22 když vesnici obklíčilo
    na šest stovek německých vojáků,
  • 00:23:26 maďarští četníci
  • 00:23:27 i příslušníci gestapa z Vizovic,
    Vsetína a Zlína.
  • 00:23:31 Jarmile Ondráškové
    bylo v době vraždění 8 měsíců.
  • 00:23:39 -Já myslím, že rodiče žili dobře,
    protože byli mladí,
  • 00:23:45 maminka měla 23 let
    a tatínek měl 25.
  • 00:23:51 Vzali se
    a pak jsem se narodila já,
  • 00:23:55 takže asi ze mě měli
    velikou radost.
  • 00:23:59 A tady už začala fungovat
    ta partyzánská brigáda.
  • 00:24:04 Takže tatínek také pomáhal
    partyzánům.
  • 00:24:10 -Do partyzánského odboje
    se zapojil celý Prlov.
  • 00:24:14 Prlovské rodiny
    partyzánům pomáhaly
  • 00:24:16 se zásobováním i ukrýváním.
  • 00:24:19 A to se vesnici stalo osudným.
  • 00:24:23 -V ranních hodinách ten Prlov
    celý obklíčili
  • 00:24:26 a na znamení se vrhli
    na ty chalupy,
  • 00:24:29 začali lidi vytahovat z domů
    a vyhnali je do toho hostince.
  • 00:24:46 -Přivedl je nějaký Poškera,
  • 00:24:48 který přebýval s tím partyzánským
    oddílem Jana Žižky
  • 00:24:52 a chodil a ukazoval
    jednotlivé lidi, kde spal,
  • 00:24:58 kde mu dali najíst,
    s tou jsem sadil strom.
  • 00:25:03 A usvědčoval ty lidi,
    kteří pak byli umučeni.
  • 00:25:10 Bylo to pro něj asi hodně složité,
    v 16 letech,
  • 00:25:13 kdy ho Němci zadrželi,
    mu slíbili,
  • 00:25:17 že pokud udá ty lidi,
    pomocníky,
  • 00:25:20 že bude zachráněna jeho rodina.
  • 00:25:23 -A ty odsouzence,
    kteří byli identifikováni,
  • 00:25:27 shromažďovali
    vedle ve zvláštní místnosti,
  • 00:25:30 ti už věděli,
    že je konec.
  • 00:25:33 A když už konečně
    to vyšetřování ukončili
  • 00:25:37 a už neměli nikoho,
    koho by označili,
  • 00:25:40 tak ten zbytek těch lidí,
    kteří byli v tom hostinci,
  • 00:25:44 natlačili doslova na tu stěnu,
    postavili do sálu stůl,
  • 00:25:49 na ten kulomet,
    který byl připraven k palbě,
  • 00:25:52 a ten, co vedl to tzv. vyšetřování,
    tak jim řekl:
  • 00:25:56 "Buď podáte nějaké informace
    o partyzánech,
  • 00:26:00 nebo odsud nikdo živý
    neodejde."
  • 00:26:06 -To napětí, které prožívali...
  • 00:26:09 Třeba i můj tchán říkal,
    že to bylo strašné,
  • 00:26:12 že to nejde zapomenout
    do smrti.
  • 00:26:15 Lidi byli už tak stateční v tom,
    co je potkalo,
  • 00:26:19 že nikdo z těch prlovských občanů
    nezradil...
  • 00:26:23 -Samozřejmě,
    když nic lidi neříkali,
  • 00:26:26 tak oni začali jinak.
  • 00:26:28 Odpočítávali čas
  • 00:26:30 a vždycky při tom odpočítávání
    ten esesák dával prostor,
  • 00:26:35 kdy říkal: "Řekněte, kdo řekne,
    dá informaci,
  • 00:26:39 bude okamžitě osvobozen,
    ale nejen to, bude i odměněn."
  • 00:26:44 Ale nikdo z těch občanů
    neřekl ani půl slova...
  • 00:26:51 Ale to hlavní, to strašné,
    mělo teprve přijít.
  • 00:26:55 A to bylo v tom, že seřadili
    ty "odsouzence", řekněme,
  • 00:26:58 udělali průvod
  • 00:27:00 a ten šel tím Prlovem
    a vždycky zastavili u toho domu,
  • 00:27:06 kdo z toho domu pocházel.
  • 00:27:10 KŘIK
  • 00:27:12 STŘELBA
  • 00:27:18 Barák zapálili, je postříleli,
    naházeli je do toho ohně,
  • 00:27:23 některé ještě i živé,
    a tak postupovali.
  • 00:27:28 Těch zastavení bylo 8.
  • 00:27:35 -Maminka mě prý
    měla držet v náručí
  • 00:27:38 a tam, jak měli přistavenou
    tu malou světničku,
  • 00:27:43 tak tam měli
    taková ta malinká okýnka.
  • 00:27:51 Mě, že prý údajně
    měla tím okýnkem vyhodit
  • 00:27:55 a pod okny byla zahrádka,
  • 00:27:59 tak tam v té zahrádce
    jsem zůstala plačící ležet.
  • 00:28:05 Až bylo po hrůze,
    až to všechno vyhořelo,
  • 00:28:11 tak se lidé potom scházeli
    a našli mě tam.
  • 00:28:24 Bratranci, sestřenice mi říkali:
    "Jarko, jsi naše."
  • 00:28:30 Ale ten pocit pořád
    ve mně je takový,
  • 00:28:35 že jsem nepoznala
    svou rodinu.
  • 00:28:40 Když se tohle ztratí,
  • 00:28:42 tak ztratíte všechno
    ve svém životě.
  • 00:28:48 -A tím, jak se naruší tato první,
    nejdůležitější vazba,
  • 00:28:52 kterou my jako lidé máme,
  • 00:28:54 to je vazba k té blízké osobě,
    matce,
  • 00:28:57 tak ten člověk má pak celý život
    problém
  • 00:29:00 vytvářet nějaké bezpečné,
    zdravé vazby k ostatním lidem
  • 00:29:04 a vlastně se to přenáší
    i na tu další generaci,
  • 00:29:08 tzn., že ty traumatizované děti
    v dospělosti,
  • 00:29:11 když už mají své vlastní děti,
  • 00:29:13 tak na ně to trauma
    nevědomě také přenášejí.
  • 00:29:24 -5. května 1945
    začali obyvatelé Leskovic
  • 00:29:27 pod vedením revolučního
    národního výboru
  • 00:29:30 odstraňovat německé nápisy,
    vyvěšovali československé vlajky.
  • 00:29:34 Poklidně odzbrojili
    německé vojáky
  • 00:29:37 a internovali je
    v místním hostinci.
  • 00:29:40 Odveta na sebe nechala čekat
    jen pár hodin.
  • 00:29:44 Němci vtrhli do vesnice,
    stříleli do lidí,
  • 00:29:47 zapalovali jim domovy,
  • 00:29:49 vysvobodili své vojáky
    z hostince
  • 00:29:51 a odvezli je do Pelhřimova.
  • 00:29:54 Jako kdyby jim to nestačilo,
  • 00:29:56 do vesnice přijeli znovu
    další den ráno.
  • 00:29:58 Brutálně povraždili celkem 26 lidí
    a vesnici vypálili.
  • 00:30:07 -Tady jsme přijeli do míst,
  • 00:30:10 kde začala toho 6. května
    ta druhá palba,
  • 00:30:14 když se Němci opět vrátili dodělat,
    doničit obec Leskovice.
  • 00:30:20 Rozdělili se na několik skupin
    a začali vypalovat.
  • 00:30:26 Tady vpravo nahoře
    byla rodina Vlachova,
  • 00:30:29 kde zajali pana Vlacha
    a manželku
  • 00:30:33 a nechali jenom starou babičku
    v té chalupě.
  • 00:30:38 Mysleli si,
    že tam babička asi uhoří,
  • 00:30:41 nebyla totiž pohyblivá,
  • 00:30:43 tak oni ji tam nechali
    a pokračovali...
  • 00:30:46 Po Vlachových vzali naši chalupu,
    tzn. rodinu Hrdouškovou,
  • 00:30:52 a ti slyšeli ty moje rodiče,
    když vedli pana Vlacha,
  • 00:30:56 že se přímo ptala ta manželka,
    kam si mají stoupnout...
  • 00:31:02 No a oni rozkázali,
    aby šli dál.
  • 00:31:06 Přišli až dozadu
    před chalupu Kuzdasovou
  • 00:31:11 a tam teprve ukázali místo,
    tam ho zastřelili a paní zajali.
  • 00:31:18 VÝSTŘEL
  • 00:31:22 Šli k nám a čekali
    s nataženými kvéry,
  • 00:31:26 že z toho ohně
    někdo bude utíkat.
  • 00:31:29 A rodiče byli v té vykopané
    vápenné jámě,
  • 00:31:32 ale když to shořelo
    a začalo to na ně padat,
  • 00:31:36 všechny ty živé uhly,
  • 00:31:37 tak se přeplazili
    sem do té stáje
  • 00:31:40 a tady se zachránili tím,
  • 00:31:43 že nevyběhli,
    že se nebáli toho ohně,
  • 00:31:47 protože ten esesák s puškou
    stál tady na dvoře
  • 00:31:51 a mířil a čekal,
  • 00:31:53 že někdo z toho hrozného
    ohniště vyskočí,
  • 00:31:56 ale oni byli pod tím dobytkem
    a tím se zachránili.
  • 00:32:13 -Já jsem se narodila
    v dubnu v roce 1942,
  • 00:32:17 takže mi byly 3 roky.
  • 00:32:20 Přišli jsme o chalupu,
    když tady vyhořely Leskovice,
  • 00:32:25 takže vyhořel i náš dům.
  • 00:32:28 Přišla jsem o otce.
  • 00:32:32 Ahoj, ahoj.
    -Dobrý den.
  • 00:32:34 Pěkně vítáme.
  • 00:32:37 -Jak se máš, jak si žiješ?
  • 00:32:39 -Mám se dobře,
    žiju si tady na vysoké noze.
  • 00:32:43 -To je dobře.
  • 00:32:45 -Dobrý den.
  • 00:32:46 -Já si dobře pamatuju to,
    když jsme utíkali,
  • 00:32:51 před tou katastrofou do lesa,
    kde jsme se ukrývali v krytu.
  • 00:32:57 A pamatuju si nějak zřetelně,
    že na nás pršelo,
  • 00:33:02 byli jsme do rána v tom krytu
  • 00:33:06 a ráno jsme odešli
    do vedlejší vesnice.
  • 00:33:13 A tatínek se z krytu
    vrátil domů,
  • 00:33:18 ale nestačil utéct
    a přišel o život v chalupě.
  • 00:33:26 Byl schovaný ve chlívě,
  • 00:33:29 takže tam Němci vtrhli
    a zastřelili ho,
  • 00:33:34 odvedli ho na zahrádku
    a tam ho zastřelili.
  • 00:33:37 Mám na něj jen tuto vzpomínku,
    že zahynul doma.
  • 00:33:44 -Kdo mohl a měl doma
    nějakou místnost nebo něco,
  • 00:33:47 tak si nás rozdělovali
    po chalupách,
  • 00:33:50 tam jsme přežívali
    do té doby,
  • 00:33:53 než nám postavili
    ty dřevěné boudy.
  • 00:33:57 -A to si dobře pamatuju,
    protože to bylo takové utrpení,
  • 00:34:01 měli jsme tam zimu,
    měli jsme hlad,
  • 00:34:04 neměli jsme nic.
  • 00:34:05 -Jedny kamna, jedna místnost
    a pokud vím a mluvím s někým,
  • 00:34:10 tak ráno v zimě byla voda
    na hrnci zamrzlá,
  • 00:34:15 to nebylo vůbec jednoduché.
  • 00:34:20 -Leskovická tragédie se v minulosti
    příliš nepřipomínala.
  • 00:34:24 Možná proto,
    že nebyl nikdo,
  • 00:34:26 kdo by se krutých vzpomínek
    nebál
  • 00:34:28 a dokázal o nich
    veřejně mluvit.
  • 00:34:31 Bolestně se totiž
    dotýkají všech,
  • 00:34:34 kteří německou zkázu přežili.
  • 00:34:36 I po 75 letech...
  • 00:34:40 -De facto jsem tyto věci
    začal vnímat až ve škole.
  • 00:34:48 Maminky jsem se ze začátku ptal,
    ale ta o tom nechtěla mluvit.
  • 00:34:57 Začala plakat,
  • 00:34:59 takže jsem ji už víckrát
    neobtěžoval se svými otázkami.
  • 00:35:11 -Já jen vím, že moje maminka
    nosila snad jen černou barvu
  • 00:35:16 do konce života,
  • 00:35:18 ta si na sebe strašně nerada
    vzala něco světlého.
  • 00:35:22 -Abych vám pravdu řekla,
  • 00:35:25 tak jsem tyto věci
    nemohla ani dlouho číst.
  • 00:35:29 Přečetla jsem si je až teprve teď
    v poslední době,
  • 00:35:34 protože mně to nešlo.
  • 00:35:37 -Ti přímí účastníci o tom nemluví
    z toho důvodu,
  • 00:35:41 že nechtějí znovu prožívat
    retraumatizaci,
  • 00:35:43 tu minulost znovu prožívat,
    připomínat si ty pocity,
  • 00:35:47 které prožívali ten den
    té události
  • 00:35:50 nebo v tu dobu,
    kdy prožívali ten stres.
  • 00:36:01 -Nevracet se k hrůzám.
  • 00:36:03 Dusit je v sobě.
  • 00:36:04 To znali přeživší
    z Vařákových pasek,
  • 00:36:07 kde na sebe v květnových dnech
    narazili nacisté a partyzáni,
  • 00:36:11 kterým pasekáři z této osady
    poskytovali úkryt.
  • 00:36:16 Přestřelka znamenala padlé,
  • 00:36:19 po jednom na straně partyzánů
    i Němců.
  • 00:36:24 Obyvatelé Vařákových pasek
    prchli do lesů.
  • 00:36:27 Báli se kruté odplaty.
  • 00:36:28 Hitler byl sice mrtev
    a konec války byl nadosah,
  • 00:36:32 o to vzteklejší byli němečtí vojáci
    na ústupu.
  • 00:36:40 -To byl den,
    kdy zrovna padal sníh,
  • 00:36:43 bylo škaredě
    a když už byl skoro večer
  • 00:36:46 a z Valašských Klobouk
    slyšeli hrát muziku,
  • 00:36:50 protože už se pomalu
    vítali Rusi,
  • 00:36:53 tak si říkali, že už ti Němci
    asi nepřijdou.
  • 00:36:58 Tak se vrátili domů
  • 00:37:00 a sotva babička
    donesla poslední peřinu,
  • 00:37:04 tak slyšela "Halt!"
    a přišli Němci.
  • 00:37:10 Ptali se, co se stalo,
    tak babička a všichni řekli,
  • 00:37:14 že nic neví,
    že neví, kde jsou partyzáni,
  • 00:37:17 neví, kde je Němec,
  • 00:37:20 takže začali vypalovat
    Vařákovy Paseky.
  • 00:37:37 Tak to si do dneška
    nedokážu představit,
  • 00:37:41 co to ta má babička prožívala.
  • 00:37:45 Manžela sotva pochovala,
    byl živitelem rodiny,
  • 00:37:50 byl vypálený dům,
    kde předtím žilo 10 dětí.
  • 00:37:57 -Švagrová zemřela,
    měla 47 let,
  • 00:38:01 manželovi chybělo
    půl roku do 45,
  • 00:38:05 švagr měl 42.
  • 00:38:08 Všichni zemřeli buď na infarkt,
    nebo mozkovou mrtvici.
  • 00:38:14 Tehdy pan doktor řekl,
  • 00:38:16 že on si to umí vysvětlit
    jedině tím,
  • 00:38:19 že oni museli kolikrát
    během té doby třeba utíkat,
  • 00:38:24 schovat se,
    někdy jenom třeba do lesa,
  • 00:38:27 nebo Němci přišli,
    v noci přišli partyzáni,
  • 00:38:30 dát si třeba večeři,
  • 00:38:32 šli spát,
    na to jim zabouchali na okno,
  • 00:38:35 takže pobudili celou rodinu.
  • 00:38:38 Takže prožívali
    pořád nějaké stresy,
  • 00:38:41 jak bychom to nazvali,
    že to na ně každopádně působilo.
  • 00:38:52 ZPĚV
  • 00:39:04 -Musíte se vypořádat s tím,
    že vaše maminka byla vykořeněná,
  • 00:39:09 že jí v tom nemůžete pomoct,
  • 00:39:12 protože o všechny ty kořeny
    přišla.
  • 00:39:14 10 členů rodiny zemřelo
    za tu pomoc parašutistům.
  • 00:39:19 To je to,
    s čím se musíte naučit žít,
  • 00:39:22 že to musíte umět přijmout,
    že byla skoro jako sirotek.
  • 00:39:26 Sice měla sestru Marii,
    ale ta byla poznamenaná stejně.
  • 00:39:30 A samozřejmě to pak poznamená život
    i jejich dětem.
  • 00:39:35 POTLESK
  • 00:39:45 -Paní Doležalová k nám dorazila
    z Ležáků,
  • 00:39:48 kde znovu ještě ráno
    zapálila oheň beznaděje
  • 00:39:51 a my si toho velice vážíme,
    že je tady s námi.
  • 00:39:56 Má tady doprovod,
    všechno to jsou příbuzné.
  • 00:40:00 -Vnučky.
  • 00:40:02 -Má tady 3 vnučky,
  • 00:40:04 které ji budou během dnešního dne
    doprovázet.
  • 00:40:07 -K noze, zbraň!
  • 00:40:11 -Vzhledem k tomu,
  • 00:40:12 že to muselo být
    hrozně těžké prožívat,
  • 00:40:15 nechci být úplně ten člověk,
  • 00:40:18 který donutí babičku
    to prožívat
  • 00:40:20 ještě jednou a ještě jednou,
    když to dělá spousta novinářů.
  • 00:40:24 Snažím se tomu vyhýbat
    a bavíme se o tom,
  • 00:40:28 jak se daří jahodám letos
    nebo jaké mečíky vysadila.
  • 00:40:33 Babička pěstuje
    hrozně krásné mečíky,
  • 00:40:35 takže se spíše
    soustředíme na to, co je dobré.
  • 00:40:48 -Vždycky jsem přišla do bodu,
    třeba když jsem něco vybádala,
  • 00:40:53 tak jsem to obrečela,
    třeba týden jsem brečela,
  • 00:40:57 když jsem zjistila,
  • 00:40:59 že maminka maminky
    byla potřetí těhotná,
  • 00:41:01 že my nemůžeme zjistit,
    jestli porodila,
  • 00:41:04 nebo o to dítě přišla.
  • 00:41:06 A teď to trvalo
    třeba 13 let,
  • 00:41:08 než jsem ověřila
    třeba všechny instituce,
  • 00:41:12 kde kdy byla, všechny věznice,
    případně matriky, nemocnice,
  • 00:41:16 byla jsem v Auschwitz-Birkenau,
  • 00:41:19 takže u mě to bylo přes psaní,
    přes ten pláč.
  • 00:41:24 -Já bych řekla,
    že to je právě ta terapie,
  • 00:41:27 že člověk našel svou cestu,
    jak se vyrovnat s tím traumatem,
  • 00:41:31 a to tím, že to studuje,
    zajímá se, hledá,
  • 00:41:34 podobně jako třeba
    Jarmila Doležalová.
  • 00:41:37 Domnívám se, že to je právě
    ta její terapie,
  • 00:41:40 jak ona ten život dokáže naplnit,
    jak to trauma zpracovat,
  • 00:41:45 a to tak, že se tím zabývá
    a píše o tom knihy.
  • 00:41:55 -Řekla bych, že spontánně vznikají
    taková terapeutická společenství,
  • 00:41:59 kdy se ti lidé setkají
    a mohou navzájem sdílet,
  • 00:42:02 co nemohli říct třeba dříve,
    co se báli říct někomu,
  • 00:42:06 koho by tím zatížili,
  • 00:42:07 ale pokud jsou to lidé,
    kteří prožili podobné trauma,
  • 00:42:11 tak oni jsou schopni
    o něm otevřeně hovořit,
  • 00:42:13 navzájem ho sdílet.
  • 00:42:34 -Je to opravdu takové osvěžující,
  • 00:42:36 protože pak máte s těmi lidmi
    zážitky,
  • 00:42:39 nějakou společnou historii.
  • 00:42:42 Víte, že jste byli na pietě
    a oni mají taky z toho dojmy.
  • 00:42:54 A můžeme si o něčem povídat,
    na něco vzpomínat
  • 00:42:57 a poznávat lidi,
    kteří jsou stejně "postižení".
  • 00:43:04 Každý se s tím vypořádával
    po svém,
  • 00:43:07 ale když vidí někoho,
    koho to zajímá,
  • 00:43:10 že jim to není lhostejné,
    že na ně bere ohled.
  • 00:43:14 Protože vy jdete
  • 00:43:16 a potkáte na ulici
    třeba starou paní,
  • 00:43:19 ale vůbec netušíte,
    čím ten člověk prošel.
  • 00:43:36 -Veliká událost našich dní!
  • 00:43:39 Volyňští Češi se vracejí domů.
  • 00:43:42 Jdou ze Sovětského svazu.
  • 00:43:44 Z vagónů se kouří.
  • 00:43:46 Ale co na tom,
    vždyť je krásně,
  • 00:43:49 je to cesta domů.
  • 00:43:51 -Volyňští Češi se vrátili.
  • 00:43:54 I pan Josef Martinovský
    se synem Aloisem,
  • 00:43:56 kteří po pohřbení svých blízkých
    odešli do řad
  • 00:43:59 1. československého
    armádního sboru
  • 00:44:02 v Sovětském svazu
    bojovat za mír a porážku Němců.
  • 00:44:05 Po válce přijeli do pravlasti.
  • 00:44:08 Ale návrat to byl hořký.
  • 00:44:10 Josefa čekal komunistický lágr
    a velmi pohnutý osud.
  • 00:44:14 Naštěstí jej nesdílel sám,
    ale se svou novou rodinou,
  • 00:44:18 manželkou Boženou
    a dcerou Darinou.
  • 00:44:23 Ta se dodnes věnuje
    tatínkově odkazu.
  • 00:44:26 Spolu s Josífkem Řepíkem,
  • 00:44:28 který zažil malínskou tragédii
    na vlastní kůži,
  • 00:44:31 se historií Českého Malína
    zabývali
  • 00:44:34 až do konce Josífkových dnů.
  • 00:44:36 Měli spolu naplánovanou cestu
    na Ukrajinu.
  • 00:44:39 Místo Josífka nakonec jela
    Josífkova vnučka Jitka.
  • 00:44:49 -Jako by se to všechno
    připomínalo.
  • 00:44:51 -Tady byl někde ten jabloňový sad,
    co sázel děda,
  • 00:44:55 a tady bylo hospodářství,
    tam se bydlelo
  • 00:44:59 a ve mlýně se mlelo.
  • 00:45:02 Tady byla taková plocha,
    kde přijely vozy,
  • 00:45:05 tady vlastně stál
    takhle ten mlýn.
  • 00:45:09 A tady jsou ty dva mlýnské kameny.
  • 00:45:13 Tady je kuchyň!
  • 00:45:15 -Já si říkám,
    že tady vidím zdi...
  • 00:45:17 Tam už jsou pak rozbité...
  • 00:45:20 -Tady je bordel,
    stalo se to skládkou.
  • 00:45:26 To byla rodina Martinovských,
  • 00:45:28 mlynář Martinovský
    a Věra, Naděje, Láska
  • 00:45:33 a Josef, můj tatínek.
  • 00:45:35 To je fotka z roku 1909
  • 00:45:37 a toto je poslední fotka
    rodiny Martinovských,
  • 00:45:41 a to je Alice a Marie,
    které byly upáleny.
  • 00:45:46 Já jsem dokonce zůstala Martinovská
    i po několika sňatcích,
  • 00:45:51 protože rodina Martinovských
    by se ztratila,
  • 00:45:56 protože by už ti Martinovští
    nebyli.
  • 00:46:02 A já se teda vracím proto,
    že si myslím,
  • 00:46:05 že je potřeba
    tady zapálit tu svíčku
  • 00:46:08 a vzpomenout na Martinovské.
  • 00:46:17 -Ta jejich potřeba naplnit
    tu bezpečnou vazbu
  • 00:46:20 s tím traumatizovaným rodičem
    je vlastně celoživotně nenaplněná
  • 00:46:25 a ty děti, vnuci, pravnuci
    se snaží jakoby tu bezpečnou vazbu
  • 00:46:31 si vytvořit s rodiči.
  • 00:46:33 Ti rodiče,
    kteří jsou traumatizováni,
  • 00:46:36 dost často jednou vazbu
    jsou schopni navázat,
  • 00:46:39 podruhé je nejistá, nestabilní
    a oni vlastně celoživotně hledají.
  • 00:46:43 -Tady si táta zapisoval
    a zapisoval
  • 00:46:46 a když dojdu na 13. červenec,
    tak je tam tohle.
  • 00:46:53 Adresy a úplně vytlačené,
    vymazané to datum.
  • 00:46:57 To pro něj skončil jeden život.
  • 00:47:04 -A tato společnost
    prošla válečným stavem
  • 00:47:07 a pak přešla do nějakého nového,
    zvláštního budování státu
  • 00:47:11 a ti lidé neměli vůbec prostor
    pro nějaké zpracování,
  • 00:47:15 přijetí a smíření.
  • 00:47:17 To tam prostě nebylo.
  • 00:47:22 -Moje máma...
  • 00:47:24 Oni jí všichni říkali Božička,
    Božinka,
  • 00:47:27 tak Božička byla úplně
    neuvěřitelný člověk,
  • 00:47:30 protože nejen to vězení
    a všechny ty vzpomínky
  • 00:47:34 a toto všechno ona dokázala
    jemu posílit,
  • 00:47:39 a v poslední fázi ho nosila
    i z postele do kuchyně na zádech,
  • 00:47:47 když už byl potom velmi nemocný,
  • 00:47:49 protože on měl prasklou
    srdeční chlopeň.
  • 00:47:53 A tam si myslím,
    že to je až do té fyzické tragédie,
  • 00:47:58 ten smutek,
    že mu to srdíčko prostě prasklo.
  • 00:48:10 -13. července 1943.
  • 00:48:14 Tehdy skončilo 9letému
    Josífkovi Řepíkovi jeho dětství.
  • 00:48:19 Celý dospělý život
    čelil svým hrůzyplným zážitkům
  • 00:48:22 připomínáním malínské tragédie.
  • 00:48:25 Jeho poslední cesta
    nemohla vést jinam
  • 00:48:29 než do Českého Malína...
  • 00:48:44 -My jsme tady dloubali
    takto z té strany.
  • 00:48:57 -Já myslím, že není potřeba
    to kopat moc hluboko,
  • 00:49:01 stačí úplně takto.
  • 00:49:40 -Tady to zasekni.
  • 00:49:52 -Děkuji!
  • 00:49:59 -Je dobře, že jsme tady,
    protože Josífek je tady s námi.
  • 00:50:06 To je dobře,
    že jsi sem jela.
  • 00:50:09 Tak, Josífku,
    připij si s námi,
  • 00:50:14 víš,
    jak to říkali na Volyni.
  • 00:50:18 -Děkuji.
  • 00:50:20 -Na dědu Josífka,
    na jeho statečnost
  • 00:50:24 a jak chtěl,
    aby se o Malínu dozvěděl svět.
  • 00:51:07 -Člověka to donutí přemýšlet
    nejen o tom celku,
  • 00:51:10 ale o těch jednotlivých lidech,
    kdy měl každý svůj osud,
  • 00:51:14 každý z těch lidí měl svou práci,
    rodinu,
  • 00:51:18 měl nějaký životní cíl,
    měl sny...
  • 00:51:25 A potom je najednou konec...
  • 00:51:30 -Že člověk, když je ve špatnou dobu,
    na špatném místě,
  • 00:51:34 tak se může přihodit to,
  • 00:51:37 že život jde úplně do háje
    a že to ovlivní generace...
  • 00:51:43 -Smířila jsem se s tím,
    zůstává to ve mně.
  • 00:51:50 Skryté titulky: Radka Čopíková
    Česká televize, 2020

Související