iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 5. 2018
22:45 na ČT art

1 2 3 4 5

5 hlasů
5181
zhlédnutí

Obrazy, pohádky a sny

Portrét herce, malíře a literáta Borise Šlechty.

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Obrazy, pohádky a sny

  • 00:00:00 -Jak je to vlastně?
    Chlap sedí na židli a něco kreslí.
  • 00:00:04 A to, co kreslí,
    to je vlastně kůň.
  • 00:00:07 Když to otočíš,
    tak najednou zjistíš,
  • 00:00:10 že ta židle,
    že to je kráva s velikýma rohama
  • 00:00:14 a vyplazuje na nás jazyk.
    A tady ten kůň se změní v ženskou.
  • 00:00:19 Zajímavý je i to, že tenhle nápis
    můžeš číst z obou stran stejně.
  • 00:00:25 Nepotopen, nepotopen,
    nezasazen, nezasazen.
  • 00:00:28 A takhle je to založený
    úplně všechno.
  • 00:01:04 ZVONEK
  • 00:01:09 -Jé, dobrý den, pumprlíci.
  • 00:01:12 -Dobrý den.
  • 00:01:14 Nevím, jestli jsme tu správně.
    ale jdeme za panem Šlechtou.
  • 00:01:18 -Ano, to jste úplně richtig správně.
  • 00:01:21 Ten je támhle vedle.
    A co mu chcete?
  • 00:01:25 -My jsme s ním přišli natočit
    takovej dokument.
  • 00:01:28 -Jo dokument?!
    Tak pojďte dál!
  • 00:01:32 ŠLECHTA SI PROZPĚVUJE:
  • 00:01:34 -Jové jové, jak to bolí,
    snad se mi malíček nezahojí.
  • 00:01:40 Jove jo...
    Prosím tě, co tady děláš?
  • 00:01:44 Jak... Co je to za lidi?
    Taková sešlost! Co chcete?
  • 00:01:53 -Boris je zvláštní člověk,
    šíleně talentovanej.
  • 00:01:57 Já jsem si ho hrozně vážil,
    přes ty jeho peripetie s nervama.
  • 00:02:01 Jednak zkusit, co musel zkusit on,
    nevím, jak by se jinej zachoval.
  • 00:02:06 -Třeba během představení
    maloval obrázky na texty,
  • 00:02:09 maloval na nějaké ubrousky
    nebo odličovací ubrousky
  • 00:02:13 a bylo to vždycky hezké
    vidět něco namalovaného,
  • 00:02:17 protože já bohužel
    tenhle dar nemám.
  • 00:02:19 VYŠOHLÍD:
    On byl trošku blázen taky.
  • 00:02:22 On třeba posílal
    jakoby fingovaný pohlednice.
  • 00:02:26 A ty známky na tom...
    On je kreslil!
  • 00:02:29 To nikdo nepoznal
    ani z pohledu 20 centimetrů,
  • 00:02:32 že to není známka.
    Takže on byl takovýhle magor.
  • 00:02:35 Boris měl jedinej limit,
    že trošku haproval s nervama.
  • 00:02:39 Což se zase člověk nedivil.
  • 00:02:42 Vzhledem k životním peripetiím
    se ženou a s dětma,
  • 00:02:45 ale zas to nebyl takovej limit,
    aby mu to neumožňovalo dělat.
  • 00:02:49 -Třeba to někdy malinko zaskřípalo
    nebo bouchlo,
  • 00:02:53 ale ne nějak výrazně,
    že by to bylo negativní, to ne.
  • 00:02:57 -Já jsem spoustu svejch obrazů
    zničil.
  • 00:03:00 Ne proto, že komunisti říkali:
    Soudruhu, co to maluješ?
  • 00:03:04 Proč to maluješ?
    A já jsem říkal:
  • 00:03:06 Já nevím,
    protože to musím namalovat.
  • 00:03:09 A proč tam neprokreslíš ty ruce?
    A já říkám: Ty byly prokreslený,
  • 00:03:13 ale mně se to tam nehodilo.
    Vždyť to přece není fotografie!
  • 00:03:16 To není skutečnost, to je vobraz,
    barvy, vztahy...
  • 00:03:19 A takhle jsem to vykládal.
    To mně nevadilo.
  • 00:03:22 Proč jsem to zničil?
    Protože i dobrý kamarádi,
  • 00:03:25 kteří mě v osmašedesátým
    nepřipustili do výstavy,
  • 00:03:30 tak prostě řekli,
    že jsem kýčař.
  • 00:03:39 Já tady většinou opravuji
    staré knížky,
  • 00:03:43 které už vlastně odcházejí.
    Používám jehlu a nit.
  • 00:03:46 A tu složku přivazuju
    tady na ten špagát.
  • 00:03:52 Je ten přístroj velice starej,
    říká se tomu taky šibenice.
  • 00:03:57 Dodneška se používá.
    Je to z rozmezí 19. a 20. století.
  • 00:04:04 Já to dělám,
    protože mě to baví, už odpradávna.
  • 00:04:07 Já jsem vlastně trošku
    vyučenej knihař.
  • 00:04:10 Já jsem dělal
    střední umělecko-průmyslovou školu,
  • 00:04:13 tam bylo loutkářský oddělení,
    tiskařský oddělení,
  • 00:04:16 dělal jsem litografie,
    všecko mě prostě bavilo.
  • 00:04:19 Knížky, co se opravěj,
    tak mám většinou pro sebe,
  • 00:04:22 protože prostě nemůžu vidět
    nemocnou knihu,
  • 00:04:25 ale opravoval jsem třeba knihy
    i pro knihovnu
  • 00:04:28 a dělal jsem to zadarmo.
    Kupodivu...
  • 00:04:31 Protože jsem trouba,
    ale měli z toho radost.
  • 00:04:35 Já jsem napsal celkem
    asi tak 14 knih.
  • 00:04:39 Svázal jsem je,
    sám jsem si je ilustroval
  • 00:04:42 a nakonec četl na veřejných čteních
    s docela dobrým úspěchem.
  • 00:04:47 A mezi nimi byly
    i třeba knížky poezie.
  • 00:04:51 Tyto básně jsem napsal
    na svoji milovanou ženu.
  • 00:04:55 "Vzpomínka,
    křehká jak tenkostěnná sklínka,
  • 00:04:59 na zem dopadne s třeskem,
    po okraj naplněná steskem."
  • 00:05:09 Na vojně jsem se dostal
    do Leningradu.
  • 00:05:12 Tam je nádherná kolekce
    francouzskýho malíře Henry Matisse.
  • 00:05:17 Když jsme se vrátili z Leningradu,
    z tý Ermitáže,
  • 00:05:22 tak jsem tam namaloval tenhle obraz,
    což je moje tehdejší milenka,
  • 00:05:27 pozdější manželka, a tady jsem já.
    To jsem jako voják.
  • 00:05:31 Já jsem byl u letectva
    jako modrá košile.
  • 00:05:34 Tady je to trošku, by se dalo říct,
    že to vychází z kubismu,
  • 00:05:38 ale je to už expresionismus
    a je důležitý,
  • 00:05:40 že tam zachycuju ještě něco jinýho.
    Tady je láska jako taková.
  • 00:05:46 Ta vysněná, jo?
    Čili to je ta holubička.
  • 00:05:49 To je moje žena, ale ještě předtím,
    když čekala támhletoho kluka,
  • 00:05:54 ten expresionismus potřebuje udělat
    znaky jenom toho.
  • 00:05:59 Ne ten naturalismus,
    proto se ty obličeje lišej trošku.
  • 00:06:03 Ale je to její duch.
    Barevnej duch.
  • 00:06:06 A támhleto je ten chlapeček,
    který se potom narodil v roce 60.
  • 00:06:11 A tady ho vidíte v tom modrým
    a velice ostré barvě červené.
  • 00:06:17 Když jsme studovali na škole,
    tak byl hlavním směrem
  • 00:06:20 socialistickej realismus.
    Každej jsme na to reagovali po svým.
  • 00:06:24 Já jsem si do školního náčrtníku
    udělal pár takových obrazů,
  • 00:06:28 abstraktních takzvaně,
    ale vždy jsem do toho něco schoval.
  • 00:06:32 Tohle se jmenuje třeba úzkost.
    A když se na to podíváte,
  • 00:06:35 tak tam jsou vytřeštěný voči,
    tady je otrávená dívka,
  • 00:06:40 která má několik smutných pus.
    Tady je rameno a takhle jsou vlasy.
  • 00:06:45 Tohle je třeba obraz,
    který má název Strunová posedlost.
  • 00:06:50 Čili jak nakreslíte tohle,
    že hrajete?
  • 00:06:52 Blam blam blam blam...
  • 00:06:54 A tohle je Sedum postav.
    1, 2, 3, 4, 5, 6, 7.
  • 00:06:59 A každá má někde skrytý obličej.
    Tohleto je obličej, jo? Tohle taky.
  • 00:07:08 Podstata poetického surrealismu
    není sen, ale báseň,
  • 00:07:13 nebo vnitřní představa něčeho.
    Tady je to názorně vidět krásně.
  • 00:07:18 To se jmenuje Spící.
    A co vlastně u tý lokomotivy spí?
  • 00:07:23 Ona tady spí jako Růženka.
    To jsou šípkový růže.
  • 00:07:27 Tam spí pára,
    protože pára pohání lokomotivu.
  • 00:07:31 To je to "ššš-ššš".
    To se tam valí.
  • 00:07:35 A tady jsou vohnivý vlasy.
    který v topeništi vyrábí tu páru.
  • 00:07:41 No a tady nakonec je skutečně sen.
    A to jsou všichni ti železničáři,
  • 00:07:46 kteří vodešli tady vocaď
    do nenávratna.
  • 00:07:49 Je tady i můj dědeček.
    Tuším, že je to tadyhle ten pán.
  • 00:07:53 Protože můj dědeček byl mašinfíra.
    Takže mám dvojnásobně modrou krev.
  • 00:07:58 Železničářskou a šlechtickou.
    Tak to je. A to je pro mě poezie.
  • 00:08:04 HLÁŠENÍ Z NÁDRAŽNÍHO TLAMPAČE
  • 00:08:08 Tady máš motorovou lokomotivu.
    Motorák, to je mužskej.
  • 00:08:11 I když tam má napsaný Evička,
    tak je to pořád mužskej.
  • 00:08:14 Jednoduchej, vodjede, rychle,
    přiveze, vodveze... ale rozumíš:
  • 00:08:18 nemá to toho ducha, tu ženskou,
    ty dva tadydlety parní válce.
  • 00:08:25 Ženská, to je lokomotiva parní,
    s tou párou!
  • 00:08:30 Obadva mí dědečci
    byli přednostové stanice.
  • 00:08:34 Představ si ty parní lokomotivy!
    To je taková výtvarná nádhera.
  • 00:08:38 To má duši!
    To prostě takhle pracuje!
  • 00:08:41 A taky víš,
    co jsem taky dělával?
  • 00:08:44 Když jsem se dostal na nádraží,
    nebo i ve vlaku, kreslil jsem lidi.
  • 00:08:48 Hele, teď mě napadá:
    já si tady někoho nakreslím, jo?
  • 00:09:15 Tady skutečně původně byli bouřňáci,
    ptáci.
  • 00:09:17 Ale já jsem říkal:
    je to hrozně polopatistický.
  • 00:09:20 Tak jsem dal sem své školní sešity,
    kopie a udělal z nich vlaštovky.
  • 00:09:26 A toto je vlastně moje zrození,
    protože to jsem já, todle maminka,
  • 00:09:30 je to jak to bere ta bouře,
    tak je to vzhůru nohama.
  • 00:09:33 A tohle jsem já jako jinoch,
    asi čtrnáctiletý.
  • 00:09:37 ZVONKOHRA NA VĚŽI
  • 00:09:40 Jsme v Chrudimi. Narodil jsem se
    roku 1937 v Pardubicích.
  • 00:09:44 Ale bydleli jsme tady
    ve Štěpánkově 90, vidíš?
  • 00:09:48 BUBULUS: Jo, vidím.
  • 00:09:51 -Dobrý den.
    Jana:Dobrý den.
  • 00:09:53 Já tady mám výpravu,
    čili loutky z inscenace z Draku.
  • 00:09:58 Jmenovalo se to
    Nesu, nesu, nepovím...
  • 00:10:01 -Nepovím.
    -No povím...
  • 00:10:03 -Nemám tušení, kde bych je našla.
    -To je škoda.
  • 00:10:06 -A víte, že je tady máme?
    -No určitě určitě!
  • 00:10:09 Byli by tady i čerti a todleto.
  • 00:10:11 Tak támhle se podívej!
    Tam je peklo. Vidíš to?
  • 00:10:14 BUBULUS: Vidím.
    ŠLECHTA:Jestli budeš odmlouvat
  • 00:10:17 a pořád mě peskovat,
    tak tě tam nechám.
  • 00:10:20 -Ne, ne, ne! To nedělej!
    Já už budu hodnej.
  • 00:10:24 -Tak pane Šlechto,
    našla jsem je v depozitáři všechny.
  • 00:10:27 Podívejte!
    Jak jsou krásný!
  • 00:10:31 -Tohleto je víla.
    Tu jsem strašně rád vyráběl.
  • 00:10:35 Já jsem totiž vyšíval ty oči,
    třeba o zkoušce, když jsem nehrál,
  • 00:10:40 tak jsem to ručně vyšíval.
    Pojď sem, holka.
  • 00:10:47 Ty žárlíš, viď?
  • 00:10:56 Tak si představ, že jsem šel
    támhle od Reslova pomníku
  • 00:10:59 a najednou slyším
    městskej rozhlas hlásit:
  • 00:11:01 Vyzýváme všechno obyvatelstvo
    města Chrudimi,
  • 00:11:05 aby se uchýlilo do svých domovů!
    K městu se blíží silná kolona SS.
  • 00:11:10 Není vyloučeno,
    že budou střílet.
  • 00:11:13 A v tu chvíli tamhle ze zatáčky
    začaly přijíždět tanky
  • 00:11:16 a kolopásový dopravníky,
    plný esesáků. Představ si to!
  • 00:11:21 Já jsem se lekl,
    že budou po mně střílet.
  • 00:11:24 Tak jsem se tady přitiskl,
    tady na to kamenný zábradlí,
  • 00:11:28 a stál jsem
    a hrozně jsem se bál.
  • 00:11:31 Aby ten zážitek ve mně nezůstal
    takovej příšernej, tak si představ,
  • 00:11:36 že jsem nakreslil esesáky
    jako loutky,
  • 00:11:39 aby je kašpárek mohl nakopat
    do toho... do zad. Do zadku.
  • 00:11:45 Tady jsem hrál vlastně se všemi
    třemi východočeskými divadly.
  • 00:11:50 Já jsem tady poprvé stanul
    na prknech, jež znamenají svět.
  • 00:11:55 To mně byly tři roky, v roce 40.
    To vůbec jsi nebyl na světě.
  • 00:12:01 Byl jsem vůdčí páže princova průvodu
    a nesl jsem královskou korunu,
  • 00:12:07 hudba hrála a já jsem takhle pěkně
    našlapoval na místě.
  • 00:12:11 Celý hlediště koukalo jenom na mě,
    na to krásné děťátko,
  • 00:12:15 které hraje divadlo,
    jen maminka bledla a říkala si:
  • 00:12:20 Ježíšmarjá, snad se nám ten kluk
    nepočůrá na jevišti.
  • 00:12:24 Nepočůral jsem se a pan režisér
    potom říkal: To je rozený talent.
  • 00:12:30 No a tak jsem zůstal u divadla.
  • 00:12:32 ZAŘEHTÁNÍ
    Jéžiš, já jsem se lekl!
  • 00:12:36 -On se bojí!
    On se lekl!
  • 00:12:38 -Vy máte fóry! Pajduláci pitomí!
  • 00:12:44 STRAKONICKÝ DUDÁK, DRAK 1991:
    Rodáci z Prácheňska
  • 00:12:48 učinili Tylovi za tuto báchorku
    srdečnou oslavu.
  • 00:12:52 Potom jej odvezli na Václavské
    náměstí ke Zlaté huse,
  • 00:12:55 kdež učiněna hostina,
    na kteréžto doktor Gabriel
  • 00:12:59 poděkoval Tylovi za neúnavnou
    činnost vlasteneckou
  • 00:13:04 a obdaroval jej skvostným
    pečetním prstenem,
  • 00:13:07 na kterémžto vyryta jasným nápisem
    Od rodáků prach. za Dudáka.
  • 00:13:14 ŠLECHTA:Já jsem chtěl bejt...
    Já jsem chtěl hrát divadlo.
  • 00:13:18 V rádiu jsem hrál!
    Já jsem hrál s ohromnejma esama.
  • 00:13:22 Takže jsem se cejtil být
    rozhlasovým hercem.
  • 00:13:25 Filipovskej,
    my jsme tam byli jenom dva,
  • 00:13:28 a když jsme vodešli z toho studia,
    tak povídá:
  • 00:13:30 Pane kolego, nezkazil jsem vám to?
    Rozumíš? Ten národní umělec!
  • 00:13:35 Prostě radost! My jsme měli radost,
    že hrajeme spolu.
  • 00:13:38 On měl stejnej pocit jako já.
    To je prostě to, co...
  • 00:13:41 Ne já jsem nějakej pan umělec!
    Prdlajs! Jsem vobyčejnej člověk.
  • 00:13:45 Takhle mi nemluvte!
  • 00:13:47 Dobré české divadlo může
    pro povznesení ducha národního
  • 00:13:51 více udělati nežli knížky.
  • 00:13:53 Mně vůbec nezáleží na umění.
    Já řeknu, že mě umění štve.
  • 00:13:57 Nechci dělat umění, nezajímá mě.
    Já chci dělat lidem radost.
  • 00:14:01 Pokaždý mě někdo vosolil,
    nedovolil mi, intriky dělal,
  • 00:14:05 ale mě to nezajímá. Mě zajímá to,
    jak já se k tomu stavím.
  • 00:14:08 A já se stavím k tomu životu
    s velikou radostí.
  • 00:14:11 Pěstujme si lásku.
    Ale ne lásku jenom k sobě.
  • 00:14:15 Jenom k druhejm,
    myslím tu sexuální.
  • 00:14:18 Ale lásku jako vstřícnost,
    kamarádství, přátelství.
  • 00:14:22 Protože na to jsme založený!
  • 00:14:26 Pokud chceš bejt hercem,
    tak musíš mít představivost,
  • 00:14:29 musíš se koukat okolo sebe
    a přenášet to k lidem.
  • 00:14:32 To znamená,
    že když já budu činoherec
  • 00:14:36 a třeba budu zdravej, mladej,
    tak můžu na jevišti dělat,
  • 00:14:40 musím cejtit svoje tělo,
    takže můžu tam dělat různý věci.
  • 00:14:44 A když jsem starej, mám hůl,
    tak přirozeně se měním
  • 00:14:49 a je to takový...
    můžu ještě udělat úplnýho starce.
  • 00:14:53 To je totéž i pro toho,
    kdo hraje s loutkama.
  • 00:14:57 Musí si všimnout, jak ta loutka
    reaguje, co dělá, a oživit ji.
  • 00:15:02 Když budeš mít klasickou loutku,
    marionetu, nitě,
  • 00:15:05 musíš vidět, jak se chodí,
    jak se třeba kleká,
  • 00:15:10 to všechno je technologie,
    kterou se učíš. Zrovna tak maňáska.
  • 00:15:14 KŮŇ ŘEHTÁ
    Technolog, když vyrábí loutku,
  • 00:15:17 musí udělat marionetu takovou,
    aby chodila.
  • 00:15:20 Když jí udělá blbě nohy,
    tak ten herec s ní neudělá ani ň.
  • 00:15:24 -Nazdar klučíci!
    Já jsem takzvaná cvičná marioneta.
  • 00:15:29 Hrome, spadla mi čepica a teď
    jsem si dokonce i bacnul na zem.
  • 00:15:33 Tak počkat... Hej hej hej hej!
    Hop! Už je to.
  • 00:15:38 Tak nazdar, nazdar, nazdar!
    Trošku se musím podrbat.
  • 00:15:43 Ježíšmarjá, tam mám něco...
    Já musím jít pryč.
  • 00:15:47 -To znamená, že mohu oživit
    jakýkoliv předmět a hrát s ním?
  • 00:15:51 -Ano, samozřejmě.
    Můžeš třeba vzít tohleto a...
  • 00:15:55 Je je je, co to je tohleto?
  • 00:15:58 Viděls to?
    Nech toho, nech toho.
  • 00:16:02 A oživíš jakejkoliv předmět,
    protože nepotřebujeme...
  • 00:16:07 žádný dítě nepotřebuje
    všechno polopatě.
  • 00:16:10 To má představivost větší než ty
    a té se musíš přizpůsobit.
  • 00:16:17 -Zkuste stát na jednom místě
    jako ta smrtka na Staroměstském.
  • 00:16:25 Jenže ta tam má vokolo sebe
    samý vobludy, není sama.
  • 00:16:30 A já jsem tady úplně opuštěná,
  • 00:16:33 tuhnou mi kosti...
    a je tady hrozná zzzzima!
  • 00:16:44 Tady jsem dělal všechno.
    Vyráběl jsem loutky, dekorace,
  • 00:16:48 maloval jsem je,
    technologii jsem dělal.
  • 00:16:51 Na tomhle jsem řezal dřevo, musíš
    moc opatrně, aby sis neuřízl prsty.
  • 00:16:56 A pak jsem byl tady, kde je vrtačka
    a kde je hlavně soustruh.
  • 00:17:05 Tak milý Bubulusi,
    tadyhle ses v roce 70 narodil.
  • 00:17:08 Já jsem ti tady třeba soustružil
    tady ty nohy, vidíš to?
  • 00:17:11 Tadyhle pěkně na soustruhu
    a tohle je vlastně tvoje porodnice.
  • 00:17:20 To jsme hráli Krásu nesmírnou,
    pohádku, a hrál se mnou krásně
  • 00:17:25 můj kamarád, partner jevištní,
    Honza Pilař.
  • 00:17:30 On byl vlastně pod šibenicí
    a já mu říkám: Máš poslední přání!
  • 00:17:35 A von říkal: Já bych chtěl pohár
    zeleného vínka. A do toho ticha,
  • 00:17:41 do toho patetickýho stavu,
    najednou se ozvalo v hledišti
  • 00:17:45 nějaký prostoduchý dítě a povídá:
    Jé, von tam má zelený hovínka!
  • 00:17:52 SBOR ZPÍVÁ PO SVÉM
    "PROČ BYCHOM SE NETĚŠILI"
  • 00:18:05 Bohužel jsem si ale potom
    zlomil pravou ruku.
  • 00:18:08 Takže tahle levá ruka je pohyblivá,
    to je krásný pro loutkoherce,
  • 00:18:14 ale ta pravá udělá jenom todleto.
    Takže jsem byl nepoužitelnej.
  • 00:18:18 Museli by mě vlastně
    jenom nosit.
  • 00:18:21 Naskytla se mi příležitost
    dostat se do Klicperáku.
  • 00:18:26 Já jsem si vždycky přál
    být z loutkoherce herec.
  • 00:18:39 -Hele, kapitáne, bude letos
    rybízáček?
  • 00:18:42 -No nevím, aby nám rybízáček
    nezkomplikoval náš vstup do NATA.
  • 00:18:47 -Můj jedinej takovej řekl bych
    závažnější film, kde jsem měl štěk,
  • 00:18:52 byl s panem Kachyňou. Já jsem
    úplně s úctou na něj hleděl
  • 00:18:57 a zjistil jsem,
    jakej to byl vynikající režisér
  • 00:19:00 a jaký měl představy filmový,
    jak viděl, to vidění je důležitý!
  • 00:19:06 A pořád trval na tom, aby to bylo
    obyčejný, aby to bylo pravdivý.
  • 00:19:12 -Tak co, kapitáne?
    Kdy budeme stáčet?
  • 00:19:15 -Příští tejden. Promiň...
  • 00:19:21 -Pak jsem hrál v pardubickým filmu
    rozčilenýho starýho pána
  • 00:19:25 Setkal se s vnukem...
  • 00:19:27 -Co vlastně chceš?
    -Chci si Lucku vzít.
  • 00:19:30 -Lucku, Lucku...
    Jak můžeš říkat Lucka?!
  • 00:19:33 Tak jsme říkali doma koňovi...
    Je to pravda?
  • 00:19:37 -Já nevím,
    jak jste říkali doma koňovi.
  • 00:19:39 -Ne, jestli je pravda,
    že si vás chce vzít.
  • 00:19:42 -To asi mělo být překvapení...?
  • 00:19:45 -Pro dědu.
    -To je překvapení.
  • 00:19:47 To máte velkou kuráž, když si
    chcete vzít takovýho nefachčenka,
  • 00:19:51 který zahodí kariéru dřív,
    než se k ní vůbec doškrábal.
  • 00:19:55 -Všichni se mě ptají:
    jo, ty nejseš na ten sex...
  • 00:19:59 Ježíšmarjá, proč já kreslím furt
    ty nahatý ženský?
  • 00:20:02 Ale já přece nemusím
    s každou ženskou do postele! Proč?
  • 00:20:06 Já taky mám rád třeba
    knedlo-vepřo-zelo a nemám ho denně.
  • 00:20:10 Mám ho jednou začas,
    že si koupím zlevněný vepřový,
  • 00:20:14 udělám si ho a mám knedlo-vepřo-zelo
    a je výborný. Rozumíš?
  • 00:20:17 My pořád chceme všecko urvat,
    všechno mít pro sebe. Ale co to je?
  • 00:20:22 S jedním zažít krásný den,
    a druhý den už o něm nevědět?
  • 00:20:26 Já prostě dovedu milovat
    jako svoji ženu jsem miloval 30 let.
  • 00:20:31 Já jsem se do ní zamiloval v 16,
    v 17 jsme spolu začali chodit,
  • 00:20:36 drželi jsme se celej život
    za ručičku
  • 00:20:39 a tato žena najednou začala mluvit
    z cesty a nevěděl jsem, co se děje.
  • 00:20:43 Terpve když přišel pan docent Erben,
    tak řekl: Chlapi, co blbnete,
  • 00:20:48 to je renální insuficience na
    podkladě chronické pyelonefritidy.
  • 00:20:52 Takže chodila 11 let
    na umělou ledvinu.
  • 00:20:55 Jo, pane Šlechta,
    s tím musíte počítat, to je konec.
  • 00:20:58 Teď se s tím vyrovnej. To jediný
    sluníčko, ten nejlepší kamarád,
  • 00:21:02 ten mně vodcházel. A já jsem při tom
    musel malovat a chodit na jeviště.
  • 00:21:08 A dokonce ten den, co mně umřela,
    tak jsem byl na estrádě!
  • 00:21:11 Milí přátelé, tak jsme přišli tady
    a bl bl bl... samá psina...
  • 00:21:16 Sedl jsem do auta, vezl jsem
    kamarády, nesměl jsem o tom mluvit,
  • 00:21:21 protože bych se zhroutil,
    přijel jsem domů a tady jsem řval.
  • 00:21:25 Já jsem neřval,
    já jsem vyl jak šakal.
  • 00:21:33 Já jsem měl 4 děti a nejmladší,
    takzvanej benjamínek, že jo,
  • 00:21:38 byl strašně fixovanej na mámu.
    On z toho byl strašlivě zničenej.
  • 00:21:43 Opil se vždycky, začal chlastat
    a říkal: Zabili jste mi mámu!
  • 00:21:47 Třikrát jsem ho viděl umírat,
    třikrát jsem se modlil
  • 00:21:50 ke všem svatejm nebo já nevím,
    ke komu, k vesmíru nebo k Bohu...
  • 00:21:54 Dvakrát se to podařilo.
  • 00:21:57 Potřetí ho zabodl najatej vrah:
  • 00:22:00 zabodl mu dýku tady do toho.
  • 00:22:04 Čili strašná věc.
    Když si to řekneš jenom:
  • 00:22:06 zavraždili mi syna,
    tak musíš z toho zešílet.
  • 00:22:09 Asi 14 dní předtím mi kluk řekl:
  • 00:22:12 Tati, ty jseš samej Masaryk,
    samá demokracie, tohleto je mafie.
  • 00:22:16 A kdybych pětinu, co o nich vím,
    řekl, tak mě musej zavraždit.
  • 00:22:21 Závěr si udělej sám.
  • 00:22:23 Já nevím, jak to bylo.
    A radši o tom nepřemejšlím.
  • 00:22:32 Já jsem měl strašlivou radost,
    že jsem v Pardubicích hrál divadlo.
  • 00:22:37 To byl můj sen.
    Ale druhej můj sen byl trošku jinej.
  • 00:22:40 Já jsem hodně kreslil,
    ale nikdo mě jako výtvarníka nezná.
  • 00:22:45 Takže já jsem najednou
    měl takovej smutek,
  • 00:22:48 že ve svém rodné městě
    jsem nikdy nevystavoval.
  • 00:22:53 To je takový můj poslední,
    řekl bych životní sen.
  • 00:22:59 Já se na ten pardubickej zámek
    prostě nemůžu vynadívat.
  • 00:23:03 To je taková nádhera, renesanční,
    to je prostě radost.
  • 00:23:07 A najednou si představ,
    že já tady v tom zámku,
  • 00:23:11 v tom prostředí, byl v kostýmu!
    Ze 17. století.
  • 00:23:15 Hrál se Fanfan Tulipan a tady
    jsem se dostal znovu k divadlu.
  • 00:23:20 A měl jsem strašlivou radost,
  • 00:23:23 protože ti kamarádi,jak mě přijali,
    to bylo přátelský povzbuzování.
  • 00:23:28 To bylo vlastně
    moje poslední angažmá.
  • 00:23:32 Támhle je vidět mezi těma stromama
    nádhernej secesní barák
  • 00:23:37 a já jsem tam vlastně končil,
    byl jsem tam několik let.
  • 00:23:54 Víš, ono se říká,
    že sny se neplní.
  • 00:23:58 Ale podívej se:
    mně se ten velikej sen uskutečnil.
  • 00:24:12 Já jsem v rodných Pardubicích...
  • 00:24:15 v divadle, které miluju,
    a mám tady tudletu svoji výstavu.
  • 00:24:26 Ahoj!
  • 00:24:31 Nazdar!
  • 00:24:33 Jsi vyrostl, člověče!
  • 00:24:36 Jsi krásná holka!
  • 00:25:11 POTLESK
  • 00:25:23 Skryté titulky: Petr Dvořáček
    Česká televize 2017