iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 2. 2020
20:05 na ČT1

1 2 3 4 5

97 hlasů
59951
zhlédnutí

13. komnata

Známý politik, diplomat a pražský senátor se musel vyrovnat s nevyléčitelnou nemocí a smrtí syna

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

13. komnata Pavla Fischera

  • 00:00:31 -Známý politik, diplomat
    a pražský senátor, Pavel Fischer,
  • 00:00:34 se zapsal do paměti
    české veřejnosti především
  • 00:00:37 jako prezidentský kandidát.
  • 00:00:40 Často bývá spojován
    s osobností Václava Havla,
  • 00:00:43 kterému byl dlouhá léta
    pracovně nablízku.
  • 00:00:46 ČR reprezentoval i jako velvyslanec
    ve Francii a v Monaku.
  • 00:00:51 Všechny jeho úspěchy
    byly ale zdaněny
  • 00:00:53 tvrdou ranou osudu.
  • 00:00:55 V r. 2013 přišel o svého
    prvorozeného syna Vojtěcha,
  • 00:00:59 který podlehl
    nevyléčitelnému postižení.
  • 00:01:05 -Pan Fischer
    je velmi rovný člověk,
  • 00:01:07 zároveň skromný člověk,
    spolehlivý člověk.
  • 00:01:09 Vždycky ví mnohem víc, než říká
  • 00:01:13 a vždycky poslouchá mnohem víc,
    než sám mluví.
  • 00:01:16 Ani jeho manželku Kláru
  • 00:01:17 jsem v životě neviděl ani jednou,
    aby si stěžovali.
  • 00:01:21 Oni jsou strašně pozitivní.
  • 00:01:22 -Je příjemně tichý,
    výbornej diplomat,
  • 00:01:27 člověk, který absolvoval
    nejlepší francouzskou školu,
  • 00:01:32 který má zajímavý politický úsudek.
  • 00:01:36 Já jsem s ním velice rád
    spolupracoval.
  • 00:01:39 Ví o zemi mnoho, ví o politice
    a umí s lidmi jednat
  • 00:01:44 a může je získat pro sebe.
  • 00:01:50 -Já jsem vyrůstal na pomezí
    Vinohrad a Žižkova.
  • 00:01:53 Já jsem chodil do hudebky,
  • 00:01:55 velmi rychle jsem začal přemýšlet
    o muzice, jako takové.
  • 00:02:01 Dokonce byly období,
    kdy jsem přemýšlel,
  • 00:02:03 že se tomu budu věnovat
    se vším všudy.
  • 00:02:06 Svobodný svět jsem dostal v rodině,
    bez ohledu na to,
  • 00:02:09 jak se jmenoval zrovna
    generální tajemník ÚV KSČ,
  • 00:02:13 jsme vždycky žili způsobem,
    jak to jenom šlo
  • 00:02:17 a měli jsme možnost tu a tam
    mít také doma
  • 00:02:21 návštěvou lidi
    z toho svobodného světa.
  • 00:02:23 Takže jsem věděli, že to,
    v čem vyrůstáme,
  • 00:02:28 že to je spíš skanzen.
  • 00:02:29 Velmi dobře si vzpomínám,
    že už jako dítě jsem si uvědomil,
  • 00:02:33 že žijeme ve dvojím světě.
  • 00:02:35 Když mě rodiče posílali
    do 1. třídy,
  • 00:02:39 tak nám doma pečlivě vysvětlovali,
    že jsou určitý věci,
  • 00:02:42 o kterých prostě
    nesmíme mluvit venku.
  • 00:02:46 A tohle jsme měli pod kůží
    velmi silně.
  • 00:02:48 Samozřejmě, že se mi ten systém
    nelíbil, že jsme po svém
  • 00:02:53 s tím systémem taky bojovali
    v různých podzemních aktivitách,
  • 00:02:57 ale spíš jsem se viděl
    jako muzikant v tý době.
  • 00:03:01 -Jeden svolá všechnu chasu
    a jí vyřídí,
  • 00:03:06 aby vzala housle, basu,
    to jí nařídí.
  • 00:03:11 Ty pak Ferdo, běž hned za háj,
    vzbudiž celý Zálesní kraj.
  • 00:03:18 A ty, Jožko, jdi za horu,
    Janku, svolej lidi v boru.
  • 00:03:25 -Když žijete ve skanzenu,
  • 00:03:27 tak samozřejmě tušíte,
    že život je jinde.
  • 00:03:30 Na druhou stranu, když vidíte
    ty omezené možnosti,
  • 00:03:34 tak si člověk spíš zkouší najít
  • 00:03:36 prostory pro svobodu tam,
    kde žije.
  • 00:03:39 Takže jsem chodil mezi kluky,
    neříkali jsme si skaut,
  • 00:03:43 ale žili jsme jako skauti.
  • 00:03:45 Nebo jsme doma hráli
    a učili se písničky,
  • 00:03:48 který byly zakázaný.
  • 00:03:49 Měli jsme doma samizdaty.
  • 00:03:51 Chodili jsme mezi lidi,
    kteří aktivně bojovali s režimem.
  • 00:03:55 A pro mě ten materiální svět,
  • 00:03:57 ke kterému nás vedla
    ideologie komunizmu,
  • 00:04:01 to byla jen taková hra.
  • 00:04:04 Ty důležitý věci jsme věděli,
    že se odehrávají jinde
  • 00:04:07 a že mají často i velmi významnej
    duchovní náboj.
  • 00:04:11 Takže jsem poslouchal nejrůznější
    vysílačky v cizích jazycích
  • 00:04:15 a snažili jsme se být v kontaktu
  • 00:04:17 i s lidmi, kteří třeba žili
    v jiných kulturách.
  • 00:04:21 Nebo jsme studovali cizí jazyky
    hodně doma.
  • 00:04:24 Nebylo to jednoduché
    a když jste prošli vzděláváním,
  • 00:04:28 které bylo hlídáno
    komunistickou stranou,
  • 00:04:32 státní bezpečností,
  • 00:04:34 tak mojí jedinou touhou bylo,
    žít svobodně.
  • 00:04:37 A zkusit si k tomu mýmu vzdělání
    získat odstup
  • 00:04:41 a zkusit si to vlastně projít
    zrychleně všecko od začátku.
  • 00:04:45 Věděl jsem, jak mám
    naformátovanou hlavu.
  • 00:04:49 A chtěl jsem studovat ve svobodě.
    Proto jsem odjel do zahraničí.
  • 00:04:53 Odjel jsem do Švýcarska,
  • 00:04:54 tam jsem byl v jednom
    mezinárodním centru,
  • 00:04:56 který studovalo dějiny sociálního
    učení církve,
  • 00:05:00 já jsem vystudoval ve Francii
  • 00:05:02 prestižní školu pro nejvyšší
    státní úředníky.
  • 00:05:06 -Přestože se dal Pavel po studiích
    na politickou dráhu,
  • 00:05:09 zůstala hudba navždy
    jeho celoživotním koníčkem.
  • 00:05:12 Díky muzicírování se také seznámil
    i se svou manželkou Klárou.
  • 00:05:17 -To jsem tehdy zpíval
    v jednom pražském sboru
  • 00:05:21 a hodně jsme u toho slavili
  • 00:05:24 a tam jsem potkal
    jednu milou altistku.
  • 00:05:26 -Poprvé jsem Pavla potkala
    v karlínském studiu nahrávacím,
  • 00:05:30 kde on zpíval sólo,
    já jsem asi rok nato
  • 00:05:33 začala do stejného sboru
    chodit zpívat také,
  • 00:05:36 ale Pavel v té době byl
    na svých studiích ve Švýcarsku.
  • 00:05:40 A už tehdy kolovaly takové hlášky:
  • 00:05:44 Až přijede Pavel Fischer,
    to uvidíš, jak se tady bude zpívat.
  • 00:05:49 Tak jsem pak viděla.
  • 00:05:50 -Když jsme potom se rozhodli,
    že spolu budeme jako manželé,
  • 00:05:54 že budeme mít svatbu, tak řešíte
    úplně jiný věci,
  • 00:05:57 než že byste budovali
    nějakou kariéru.
  • 00:06:00 -První významné politické angažmá
    získal Pavel
  • 00:06:03 jako poradce prezidenta
    Václava Havla.
  • 00:06:07 -K Václavu Havlovi jsem šel
    klikatou cestou,
  • 00:06:09 nebyla to přímočará, ale postupně,
    to se psal někdy rok 94,
  • 00:06:16 jsem dostal pracovní nabídku
    a v r. 95 v lednu jsem nastoupil.
  • 00:06:20 Byla to služba,
    byla to skvělá zkušenost,
  • 00:06:23 byl tam tým mimořádně
    profesionálních lidí.
  • 00:06:27 A Václav Havel nás
    vlastním sobě způsobem
  • 00:06:30 vedl k tomu,
    abychom se vlastně učili a rostli.
  • 00:06:38 -R. 1994 nebyl pro Pavla zlomový
    jen v kariéře.
  • 00:06:43 S Klárou se jim narodilo
    první dítě. Syn Vojtěch.
  • 00:06:47 -Z porodnice nás pouštěli s tím,
  • 00:06:50 že si odvážíme
    úplně zdravé miminko.
  • 00:06:53 Po 6 týdnech dětský lékař řekl,
    že se mu něco nezdá,
  • 00:06:58 že to dítě je moc hypotonické
  • 00:07:00 a poslal nás na první vyšetření
    na neurologii.
  • 00:07:03 -Paní doktorko, kdy se u Vojty
    začaly projevovat první příznaky
  • 00:07:06 nějakého
    neurodegenerativního onemocnění?
  • 00:07:09 Čím to začalo?
  • 00:07:10 -Vojta se narodil
    jako zdravý novorozenec,
  • 00:07:14 ale záhy, už v prvních týdnech
    života bylo patrné,
  • 00:07:19 že úplně zdravý není,
    protože byl takový vláčný.
  • 00:07:25 Měl svalovou hypotonii,
    tomu říkáme odborně.
  • 00:07:28 Záhy potom bylo znát,
  • 00:07:30 že jeho vývoj nepokračuje tak,
    jak bysme očekávali.
  • 00:07:35 Opožďoval se ve svém
    motorickém vývoji.
  • 00:07:38 -Po těch 6 týdnech začala
    první vyšetření.
  • 00:07:41 Takže diagnóza byla
  • 00:07:42 hypotonický syndrom
    nejasného původu.
  • 00:07:45 Ještě v tom věku 3 měsíců
    Vojtových jsme měli pocit,
  • 00:07:50 že do roka se Vojta vrátí
    do těch kolonek,
  • 00:07:54 začne dělat to, co děti
  • 00:07:56 v těch měsících a týdnech
    dělat mají, že bude zdravý.
  • 00:07:59 -Když máte postižený dítě
    a nevíte, že bude postižený,
  • 00:08:02 máte jen pocit, že to je věc,
    která přejde, neznáte ani diagnózu,
  • 00:08:06 tak řešíte velmi praktický věci
    trochu jinak.
  • 00:08:10 Pak řešíte, že by potřeboval
    novej kočár.
  • 00:08:12 Ve chvíli, kdy zjistíte,
    že by ten kočár měl být
  • 00:08:16 pro nemocný, postižený děti,
    tak tam najednou protestujete.
  • 00:08:20 Říkáte si, Vojta ale postiženej
    vůbec třeba nebude.
  • 00:08:24 On se z toho vylíže.
    On se z toho dostane.
  • 00:08:26 Takže tam jako člověk musí
    se sebou bojovat
  • 00:08:31 a to jeho postižení,
    nebo to jeho omezení
  • 00:08:33 vlastně každej den znova přijímat.
  • 00:08:35 Když potřebujete nový vozejk
    a víte dobře,
  • 00:08:38 že když připlatíte 40000,
    tak ten vozík mu bude pomáhat,
  • 00:08:43 zatímco ten levnější by mu třeba
    mohl škodit,
  • 00:08:46 protože neodpovídá jeho potřebě.
  • 00:08:48 Tam člověk dělá ty svoje
    těžký rozhodnutí,
  • 00:08:51 který mají svoje náklady,
  • 00:08:53 který taky musí bolestně
    často přijímat,
  • 00:08:55 protože si říká, proč zrovna my.
  • 00:08:57 Proč to nemůže bejt jednodušší,
    nebo levnější?
  • 00:08:59 To je takovej boj,
    kterej prožíváte.
  • 00:09:02 -Bylo vám jasné o jakou nemoc
    se jedná, co by to mohlo být?
  • 00:09:05 Anebo ta cesta k tomu vyřešení,
  • 00:09:07 k rozklíčování té nemoci
    byla delší?
  • 00:09:09 -Vojta byl vyšetřovaný
    na různých pracovištích,
  • 00:09:13 v té době se prováděla veškerá
    vyšetření,
  • 00:09:15 která byla v té době dostupná,
  • 00:09:18 ale diagnózu se v tom útlém věku
    nepodařilo stanovit.
  • 00:09:22 Diagnóza neurodegenerativního
    onemocnění se stanovila
  • 00:09:27 v průběhu jeho života,
    kdy bylo patrné,
  • 00:09:30 že jeho vývoj je opravdu významně
    opožděný, že jeho mentální vývoj
  • 00:09:35 úplně dobře nepokračuje
    a v průběhu 2. dekády jeho života
  • 00:09:40 docházelo ještě ke ztrátě některých
    nabytých dovedností a schopností.
  • 00:09:46 -Když zažijete
    ten svět zdravotnictví zblízka
  • 00:09:48 a zevnitř intenzivně, tak zjistíte,
  • 00:09:51 že tam je celá řada
    úkonů a postupů,
  • 00:09:55 který jsou úplně nelidský
    a nesmyslný.
  • 00:09:57 My jsme měli tolik svazků
    nejrůznější dokumentace
  • 00:10:01 a rozum z toho žádný jsme neměli.
  • 00:10:04 -Tuším v r. 95 jsme se s Pavlem
    potkali jednou,
  • 00:10:08 já jsem měla na kočárku
    našeho ročního synka
  • 00:10:12 a on si ho tak prohlížel a říkal,
    tak se dívám, jak vypadá roční dítě
  • 00:10:18 a co všechno váš Jakub už umí,
    protože náš Vojta je stejně starý,
  • 00:10:24 ale jdou u něj věci trochu jinak,
    než u ostatních dětí,
  • 00:10:29 lékaři říkají, že je hypotonický.
  • 00:10:31 Prostě se míň pohybuje.
  • 00:10:33 My jsme se vlastně potom,
    v průběhu dalších let
  • 00:10:36 vídali docela pravidelně.
  • 00:10:38 Tehdy Vojta lezl po čtyřech
    po zemi, mluvil,
  • 00:10:42 dobře se mu dalo rozumět,
    byl to veselý kluk.
  • 00:10:46 Občas sice vypadal,
    jakoby plně situaci nerozuměl,
  • 00:10:51 potom nás překvapil a třeba
    všechny rozesmál tím,
  • 00:10:55 že řekl větu, z které bylo jasné,
    že prostě ví.
  • 00:11:00 -My jsme se vždycky snažili
    nepodceňovat
  • 00:11:03 a nezanedbávat lékařskou péči,
  • 00:11:06 ale taky jsme
    v určitou chvíli řekli,
  • 00:11:09 že některá vyšetření
    a některé výzkumy
  • 00:11:12 nechceme podstupovat.
  • 00:11:13 Protože to je naše dítě
    a není to výzkumný materiál,
  • 00:11:17 na kterém budeme zkoumat
    nová onemocnění.
  • 00:11:21 Takže jsme se to snažili dávkovat
    tak, abychom mohli žít jako rodina,
  • 00:11:25 jak děti postupně přibývaly,
  • 00:11:28 abychom si mohli užívat
    toho společného času
  • 00:11:30 a netrávili ten čas
  • 00:11:31 jen po výzkumných pracovištích
    a po nemocnicích.
  • 00:11:34 Stanovená diagnóza vám nepomůže.
    Ta tu nemoc pojmenuje.
  • 00:11:38 Ale vy se musíte naučit
    s tím onemocněním žít.
  • 00:11:41 -Já myslím, že pro nás,
    jako rodiče, nejtěžší bylo,
  • 00:11:45 když jsme si uvědomovali,
    že bychom mohli mít další děti,
  • 00:11:50 ale že nevíme, jestli budou zdravý.
  • 00:11:52 Tam jsme si opravdu sahali
    s Klárou na dno.
  • 00:11:56 Ale dneska, když vidím,
    co nám doma vyrostlo,
  • 00:11:59 resp. jakej máme skvělej tým,
    tak si říkám, že to za to stálo.
  • 00:12:03 -Pavel s Klárou to zvládli.
  • 00:12:05 A spolu se všemi čtyřmi dětmi
    se přestěhovali do Paříže.
  • 00:12:09 Pavel totiž vstoupil
    do světa diplomacie.
  • 00:12:12 A stal se českým velvyslancem
    ve Francii a později i v Monaku.
  • 00:12:20 -Tam to bylo zajímavé.
  • 00:12:21 Protože třeba nás zvali
    s manželkou dohromady. S Klárou.
  • 00:12:25 A já jsem vždycky říkal ze začátku,
    ona je těhotná, nebo kojíme,
  • 00:12:30 nebo máme doma Vojtu.
  • 00:12:32 A když potom lidé viděli,
    jak na tom je Vojta,
  • 00:12:35 že s nima chce komunikovat,
    že s ním je legrace,
  • 00:12:38 že se naučil výborně francouzsky,
    tak pochopili, že to je život,
  • 00:12:43 který vyžaduje úplně jiný pravidla,
  • 00:12:46 než jenom, že bychom obráželi
    všechny recepce v okolí.
  • 00:12:49 Ve dvou třeba, jako pár.
  • 00:12:51 A když jsme potom někam
    vyrazili spolu,
  • 00:12:53 tak to se děly věci,
    protože to byl svátek.
  • 00:12:56 -Ptali jsme se mámy,
    kdy konečně zase pojedeme domů.
  • 00:13:00 A hrozně jsme plakali,
    byli jsme z toho hrozně nešťastný.
  • 00:13:03 Chtěli jsme za babičkami,
    za dědečkama,
  • 00:13:05 chtěli jsme vidět naše kamarády,
    ale nešlo to.
  • 00:13:09 Táta měl často
    důležité návštěvy doma.
  • 00:13:11 My jsme chtěli tu pozornost.
  • 00:13:13 Třeba jsme se schovali pod stůl
  • 00:13:15 a začli jsme šimrat nohy
    těm důležitým lidem.
  • 00:13:19 Snažili jsme se prostě
    najít ten čas,
  • 00:13:23 nějak ukořistit ten čas
    od toho táty.
  • 00:13:25 A Vojta to třeba dokázal
    hrozně dobře.
  • 00:13:27 On si vymyslel frázi.
  • 00:13:29 A jakmile mu přišlo,
    že tam ta návštěva je moc dlouho,
  • 00:13:32 tak řekl, děkujeme za návštěvu.
  • 00:13:34 A to znamenalo, že ta návštěva
    se má sbalit a odejít.
  • 00:13:38 -Byl velmi zaměstnaný,
  • 00:13:40 bývaly období, kdy byl velmi často
    mimo domov,
  • 00:13:44 ale když byl doma,
    tak tady byl s námi
  • 00:13:46 a byl tady pro nás.
  • 00:13:48 A hlavně dokázal vzít za práci tak,
    jako málokdo.
  • 00:13:52 Dokázal přijít domů,
    sundat oblek,
  • 00:13:54 sundat svoji nejlepší
    hedvábnou kravatu
  • 00:13:57 a začít si s dětmi hrát,
    nebo pomáhat v domácnosti,
  • 00:14:01 nebo přebalovat, to pro něj
    nikdy nebyl problém.
  • 00:14:04 -Je pravda, že jsme někdy řešili
    s panem prezidentem
  • 00:14:07 velmi významné otázky
    a já jsem si říkal,
  • 00:14:11 co se mi tady do toho
    ty děti pletou.
  • 00:14:14 Ale právě proto, že se vám do toho
    ty děti pletou,
  • 00:14:17 tak ty věci můžete vnímat
    ještě z perspektivy,
  • 00:14:20 která je vlastně nadčasová.
  • 00:14:22 Která je někdy ve velkém napětí
    s tím, co zrovna řešíte
  • 00:14:27 a zároveň vám dává
    obrovskou svobodu.
  • 00:14:29 Že si říkáte, tak o co jde?
  • 00:14:32 Jsou tam chvíle, kdy to je těžký.
  • 00:14:34 Kdy třeba máte možnost
    jet na zajímavou pracovní cestu,
  • 00:14:38 nebo na zajímavou práci
    a přitom ji nemůžete přijmout.
  • 00:14:42 Protože víte, že třeba ambasáda,
    o který se jedná, je daleko,
  • 00:14:46 nebo že tam je spoustu schodů,
  • 00:14:50 že byste tam třeba nemohli bydlet
    s rodinou.
  • 00:14:52 Není to ze začátku jednoduchý.
  • 00:14:55 V tu chvíli si často říkáte,
    proč zrovna já?
  • 00:14:59 Ale na druhou stranu,
  • 00:15:00 když to člověk nějakým způsobem
    vidí z tý druhý strany,
  • 00:15:05 tak si říká, tak proč ne zrovna
    třeba právě já.
  • 00:15:09 Když vidíte, že ty děti to berou
    jako samozřejmost,
  • 00:15:12 nebo že to je danost,
    ze který se vychází,
  • 00:15:15 o který se nediskutuje,
    tak to je potom mnohem jednodušší.
  • 00:15:19 Jeden znamenitý fotograf mně říkal,
  • 00:15:21 abych začal fotit děti,
    dokud jsou malý.
  • 00:15:24 Takže jsem začal.
    Je to všecko na černobílý film.
  • 00:15:29 Tady jsou třeba děti, když šly
  • 00:15:30 poděkovat paní učitelce
    na konec roku.
  • 00:15:33 Tady je náš Vojta s Barborou.
  • 00:15:36 Tady jsou ty dva, Bára s Benem
    v Lucemburský zahradě.
  • 00:15:39 To je Vojtěch,
    fotili jsme to v Paříži,
  • 00:15:42 tam jsme si dávali teplou čokoládu,
    to bylo oblíbený pro Vojtěcha.
  • 00:15:46 A okolo jezdily linkový autobusy.
    Ty on měl velmi rád.
  • 00:15:49 Nejradši on trávil čas s dětmi
  • 00:15:51 a potom zbožňoval
    veřejnou dopravu a vlaky.
  • 00:15:54 Když jsme mu chtěli udělat radost,
    tak jsme ho vzali,
  • 00:15:57 naložili do autobusu
    a jeli na konečnou.
  • 00:16:00 -Rodiče i prarodiče s ním často
    jezdívali na výlety vlakem,
  • 00:16:04 nebo se šli koukat na autobusy.
  • 00:16:06 Vždycky si sedli někam do kavárny,
    dali mu horkou čokoládu
  • 00:16:10 a to byl spokojenej.
  • 00:16:12 I když vlastně byl
    ten nejzranitelnější z nás,
  • 00:16:15 tak nás vlastně chránil,
    když to bylo potřeba.
  • 00:16:18 Staral se o nás a byl tam pro nás
    jako opora. A my taky pro něj.
  • 00:16:23 Takže to bylo vlastně vzájemný.
  • 00:16:25 -Pavlovo funkční období na ambasádě
    se chýlilo ke konci
  • 00:16:29 a Vojtův zdravotní stav
    se začal rapidně zhoršovat.
  • 00:16:32 Potřeboval neustálou péči lékařů
  • 00:16:35 a tak se manželé Fischerovi
    rozhodli
  • 00:16:37 vrátit se natrvalo do Prahy.
  • 00:16:40 -Měli jsme tam život v tý Francii,
    měli jsme tam kamarády,
  • 00:16:43 vyrůstali jsme tam,
    měli jsme tam dobrý školy.
  • 00:16:46 A tady to všechno opustit
    a jet zpátky do Prahy,
  • 00:16:49 to se nám vůbec nechtělo.
  • 00:16:51 Pro mě se zbořil celý svět,
  • 00:16:52 když jsme se vrátili
    zpátky do Prahy.
  • 00:16:54 A ještě se prohloubil
    ten můj pocit,
  • 00:16:57 že vlastně nepatřím
    do žádnýho národa,
  • 00:16:59 do žádný kultury.
  • 00:17:01 Jsem se strašně dlouho
    potom hledala.
  • 00:17:03 -Pavel Fischer potom, co se vrátil
    z tý Francie,
  • 00:17:06 pracoval ještě několik roků
    na ministerstvu zahraničních věcí.
  • 00:17:09 A pak přišel právě ten bod,
  • 00:17:10 kdy se zdravotní stav Vojty
    výrazně zhoršil.
  • 00:17:14 Bylo to velice otevřený,
    co bude dál.
  • 00:17:17 -Ty poslední roky
    nebyly jednoduché.
  • 00:17:19 Už když jsme se vrátili z Paříže,
    to byl r. 2010,
  • 00:17:24 tak bylo vidět, že se Vojta
    výrazně horší.
  • 00:17:29 Přišla Baborka
    a postavila se do dveří,
  • 00:17:32 rozkročila se a řekla:
  • 00:17:34 Táto, kam zas jedeš?
    Kam se zas chystáš?
  • 00:17:37 A on vysvětloval, jak musí jet
    zachraňovat někam na Blízký východ,
  • 00:17:41 nebo na druhou stranu planety Zemi.
  • 00:17:46 A ona říká, podívej se na to,
    jak je Vojtovi,
  • 00:17:49 podívej se na to, jak je mámě,
    jak to nezvládá.
  • 00:17:53 My tě tady opravdu potřebujeme.
  • 00:17:56 Takže naše, tehdy 17tiletá dcera
    postavila tatínka do latě
  • 00:18:00 a tatínek začal přemýšlet o tom,
  • 00:18:02 jestli tohleto je opravdu
    dobrý způsob.
  • 00:18:06 Nejenže jsme se potřebovali
    my dva navzájem, já a Pavel,
  • 00:18:11 ale potřeboval nás i ten Vojta.
  • 00:18:13 To jsme tehdy ještě nevěděli,
  • 00:18:15 měl před sebou
    pouhé 4 týdny života.
  • 00:18:18 -Když sloužíte zemi,
    když vás to baví,
  • 00:18:21 když vás to naplňuje
  • 00:18:22 a když máte pocit,
    že to děláte dobře,
  • 00:18:25 tak se hrozně těžko odchází
    od rozdělaný práce.
  • 00:18:28 Ale já jsem si říkal, jestli něco
    pro Vojtu můžu ještě udělat
  • 00:18:32 na tomhle světě, tak to není
    další diplomatická funkce.
  • 00:18:36 Ale je to odvaha,
    že vystoupím z procesu,
  • 00:18:41 který mně zajišťoval zaměstnání
    až do důchodu,
  • 00:18:46 že dokážu být taky jednou
    táta na 100 %.
  • 00:18:49 Já jsem si řekl, tak Pánu Bohu
  • 00:18:51 hodím tu svoji funkci do oken
    a uvidím.
  • 00:18:56 To je přece taky důležitý
    občas zariskovat.
  • 00:19:04 -Když jsem byl ministr,
    on byl můj politický ředitel,
  • 00:19:08 tak jsem věděl,
    že to je důležitější pro něho.
  • 00:19:12 A asi i lidsky. Že se musí starat
    o to dítě.
  • 00:19:16 Tak jsme na to brali ohled.
  • 00:19:17 Já jsem, musím říci,
    obdivoval otce,
  • 00:19:22 který měl možnost skvělé kariéry
  • 00:19:26 a stará se především
    o tohoto postiženého syna.
  • 00:19:30 Vím kolik lidí šoupnou dítě
    do nějakýho ústavu a je konec.
  • 00:19:36 A on se o něho opravdu
    vzorně staral.
  • 00:19:38 Z těchto důvodů mám
    před Pavlem Fischerem
  • 00:19:41 veliký respekt.
  • 00:19:43 Mám pochyby, že bych to dokázal.
  • 00:19:45 -On nevěděl, jak to bude
    s Vojtou dál
  • 00:19:49 a nevěděl, jak to bude s ním
    profesně dál i ekonomicky,
  • 00:19:52 pro celou tu rodinu samozřejmě.
  • 00:19:53 Bylo to velké riziko.
  • 00:19:55 A já můžu jedině říct,
  • 00:19:57 doufám, že v takové situaci
    bych se choval stejně, jako on.
  • 00:20:02 -Jsou okamžiky, kdy opravdu
    máte pocit,
  • 00:20:04 že další pobyt v nemocnici,
    nebo ve špitále, další kontroly,
  • 00:20:08 tomu dítěti prostě nepomůžou.
  • 00:20:10 Protože víte, že bude špatně spát,
    že mu budou chybět sourozenci.
  • 00:20:15 To je taky svět nemocnic.
  • 00:20:17 A je potřeba si uvědomit,
  • 00:20:18 že jakkoli geniální jsou dnes
    výdobytky vědy, tak mám pocit,
  • 00:20:22 že uzdravit člověka nestačí
  • 00:20:25 jen za pomoci
    nejnovější technologie.
  • 00:20:28 Že je potřeba něco víc.
  • 00:20:30 Prostřednictvím tady toho
    doprovázení nemocného dítěte
  • 00:20:34 potkáte fantastický lidi,
    kteří možná ve výkazech pojišťoven
  • 00:20:40 mají jen jedno číslo
    a jednu kolonku.
  • 00:20:42 Ale kteří vám pomůžou taky říct,
  • 00:20:45 dnešní medicína pro vás
    už nemůže nic udělat.
  • 00:20:48 To, co můžete pro něj
    udělat vy je,
  • 00:20:51 že s ním budete teď co nejvíc
    pohromadě,
  • 00:20:54 protože bude mít velký bolesti.
  • 00:20:58 -V posledním roce hůř dýchal,
    byl často zahleněný,
  • 00:21:03 když jsem přicházela za Vojtou,
    bylo vidět,
  • 00:21:06 že Vojta je v té nejlepší péči,
    jakou může mít.
  • 00:21:09 Kdy se mu špatně dýchalo,
  • 00:21:11 tak jsem věděla, že dobře funguje
    malé množství morfinu.
  • 00:21:16 Protože morfin krásně pokryje
    pocit dechové tísně,
  • 00:21:21 kterou člověk má, když se dusí.
  • 00:21:23 -My jsme celý život věděli,
    že ta jeho nemoc není léčitelná.
  • 00:21:26 My jsme s tím vlastně vyrůstali.
  • 00:21:28 Počítali jsme s tím,
    že nám jednou umře.
  • 00:21:31 To, že zemře, nám v tu chvíli
    nepřišlo jako hrozná tragedie,
  • 00:21:34 přesto, že to vlastně je tragedie.
  • 00:21:36 Tak nám to přišlo spíš
    jako vysvobození pro Vojtu.
  • 00:21:38 Protože on v poslední době
    strašně trpěl.
  • 00:21:41 A my jsme vlastně trpěli tím,
    když jsme viděli,
  • 00:21:44 že na tom je špatně
    a že mu nemůžeme pomoct.
  • 00:21:46 -Hodně dítěti pomůže, když rodiče,
    přes tu všechnu tíži
  • 00:21:52 mu dovolí odejít,
    že ho nevolají zpátky.
  • 00:21:57 -Ten jeho stav se zhoršoval
    od celýho podzimu až k Vánocům.
  • 00:22:01 A na Vánoce najednou zázračně
    mu bylo líp.
  • 00:22:05 Že jsme mohli s ním prožít
    ty vánoční svátky tak,
  • 00:22:09 jak jsme to dělávali dřív.
  • 00:22:10 A to byl pro nás
    hrozně hezký dárek.
  • 00:22:13 A pak po těch Vánocích,
    3 dny na to upadl do komatu.
  • 00:22:18 -Nebylo potřeba nic zvláštního
    dělat. Byli jsme spolu.
  • 00:22:23 Mluvili jsme o tom s Klárou
    i s Pavlem. Oni se ptali,
  • 00:22:27 jak dlouho takový stav může trvat.
  • 00:22:32 Já jsem pro ně neměla
    jasnou odpověď.
  • 00:22:34 Protože to se nedá nikdy
    přesně určit.
  • 00:22:38 Pavel tehdy jel ještě
    pro další členy rodiny a blízké,
  • 00:22:44 děti byly někde po bytě,
    my jsme s Klárou seděly u Vojty.
  • 00:22:49 Já jsem přesvědčená, že vnímal.
  • 00:22:52 Vždycky umírající, ať už dospělý,
    nebo dítě, vnímá mnohem víc,
  • 00:22:58 než může dát najevo.
  • 00:23:00 My jsme tam seděly, Vojtův dech
    se v tu chvíli začal měnit,
  • 00:23:05 dýchal pomaloučku, potichu,
    povrchně,
  • 00:23:10 až pak v jednu chvíli
    jeho dech ustal.
  • 00:23:15 Podívaly jsme se spolu na sebe
    s Klárou,
  • 00:23:21 ale seděly jsme pořád dál.
  • 00:23:26 Já jsem si všimla,
    že jeho srdce pořád bije,
  • 00:23:31 přesto, že už nedýchá.
  • 00:23:34 Pak se ozval zvonek u dveří
  • 00:23:37 a jako první vešla do pokoje
    Vojtova babička,
  • 00:23:42 která se hodně podílela
    na Vojtově péči.
  • 00:23:46 V tu chvíli jsme si všimla,
    že se Vojtovi srdce zastavilo.
  • 00:23:51 Myslím, že jsou to věci
    mezi nebem a zemí,
  • 00:23:56 o kterých nemůžeme nic říct
    s určitostí.
  • 00:23:59 Ale já jsem přesvědčená,
  • 00:24:01 že Vojta si prostě
    na babičku počkal.
  • 00:24:05 -Když Vojta zemřel,
    tak já si vzpomínám,
  • 00:24:08 že jsme se s Klárou objali
  • 00:24:09 a já jsem říkal,
    že jsme to zvládli.
  • 00:24:13 Ten pocit mám dodneška.
  • 00:24:18 -Já si myslím, že Vojta byl
    ten největší dárek,
  • 00:24:20 jaký jsme mohli kdy dostat.
  • 00:24:24 A vlastně jsem za to velmi vděčná.
    Já bych si hrozně přála,
  • 00:24:27 aby mohl prožít život
    ve zdravém těle a být tady s námi.
  • 00:24:33 Ale dostali jsme ho takhle
  • 00:24:36 a myslím, že jsme to spolu prožili,
    jak to šlo,
  • 00:24:41 že to bylo krásný a hluboký
    a jsem za to vděčná.
  • 00:24:45 -Myslím, že nám chybí
    a že si na něj vzpomeneme
  • 00:24:49 v těch nejméně pravděpodobnejch
    situacích.
  • 00:24:52 Náš Benedikt byl třeba
    v Americe jako plavčík
  • 00:24:55 a největší radost měl z toho,
    když mu najednou na koupališti
  • 00:24:59 mezi klienty se objevily
    postižený děti.
  • 00:25:03 Věděl co potřebujou. Tohle vidíme
    i na těch ostatních dětech.
  • 00:25:07 Když potom vidíme,
    jak hezky vyrostly
  • 00:25:10 do skutečných osobností,
  • 00:25:12 který nás někdy uměj poslat
    taky do háje,
  • 00:25:15 nebo nás velmi obdarovat,
    tak si říkáme, že vlastně
  • 00:25:19 ta výchova společně, dětí zdravých
    i dítěte,
  • 00:25:24 který podle lékařských zpráv
    bylo těžce postižený,
  • 00:25:28 že vlastně dává smysl.
  • 00:25:29 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související