iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 11. 2007
20:55 na ČT1

1 2 3 4 5

46 hlasů
36956
zhlédnutí

13. komnata

Petra Procházková. Pohled na utrpení lidí ve válce ovlivnil život nejznámější české válečné zpravodajky.

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

13. komnata Petry Procházkové

  • 00:00:03 HUDBA
  • 00:00:25 "Ric.
  • 00:00:26 Idor da?"
  • 00:00:29 Další etapa velké
    kavkazské války skončila.
  • 00:00:32 Zůstal...
    Co se děje?
  • 00:00:36 Já nevím, co tam ještě říct.
  • 00:00:39 Další etapa velké
    kavkazské války skončila.
  • 00:00:41 Zůstaly po ní,
    jako po těch minulých,
  • 00:00:43 desítky rozbořených vesnic
    a tisíce mrtvých.
  • 00:00:46 Petra Procházková,
    agentura Epicentrum, Dagistán.
  • 00:00:49 Michale, kdybyste měl někomu
    představit Petru Procházkovou,
  • 00:00:52 co byste řekl?
  • 00:00:54 Já bych asi řekl,
  • 00:00:55 že to je nejznámější česká
    válečná korespondentka.
  • 00:00:58 Nejenom korespondentka,
    jako že žena,
  • 00:01:01 ale korespondent všeobecně.
    Prostě, Petra je legenda.
  • 00:01:05 Letos třiačtyřicetiletá legenda
  • 00:01:08 chodí v gumákách
    po polorozbořené české tvrzi,
  • 00:01:11 kterou se snaží
    s několika přáteli
  • 00:01:14 a hlavně s členy své rodiny
    učinit obyvatelnou
  • 00:01:17 pro azylanty humanitárního
    sdružení Berkhat.
  • 00:01:21 Dopisovatelka Lidových novin
    a deníku SME, Petra Procházková,
  • 00:01:25 dnes žije v Rakovicích.
  • 00:01:27 S osmiměšíčním synem Zafarem
    a vlčákem Radanem,
  • 00:01:31 který poslechne jen ji.
  • 00:01:33 Svého muže Pajkara viděla
    naposledy před půl rokem,
  • 00:01:36 dva měsíce po chlapcově narození
    se vrátil domů, do Afghánistánu.
  • 00:01:42 HUDBA
  • 00:01:49 Zafarku, ty jsi hodný
    ale chlapeček.
  • 00:01:52 -Jsi spokojená?
    -Teď moc ne.
  • 00:01:56 Nevím, prostě jsem
    taková neklidná tady.
  • 00:02:01 Nevím, co bude dál.
  • 00:02:03 Já mám vždycky největší
    hrůzu z toho,
  • 00:02:06 že něco nezvládnu
    nebo že selžu v té situaci.
  • 00:02:11 A teď ani nemám
    tu situaci uchopenou,
  • 00:02:13 tak ani nevím, jak v ní selžu,
    nebo neselžu.
  • 00:02:15 Prostě je to hrozně
    divné období.
  • 00:02:18 Máš zdravé dítě, vydržela jsi ho
    8 měsíců kojit.
  • 00:02:22 -Jsi na tvrzi, která vypadá...
    -Že nespadne.
  • 00:02:27 ...že zatím nespadne
    a pomalu se dává dohromady.
  • 00:02:31 Jsi úspěšná,
    lidé na tebe nezapomněli,
  • 00:02:34 my o tobě točíme 13. komnatu.
  • 00:02:37 No, právě. Kdybyste o mně točili
    portrét, ale 13. komnatu...
  • 00:02:41 HUDBA
  • 00:02:48 Tak malinko.
    Popootevři.
  • 00:02:52 No, když jsem nad tím
    tak přemýšlela,
  • 00:02:55 tak jsem zjistila, že to není
    jedna nějaká věc, jako to bývá,
  • 00:02:58 že má někdo jedno životní
    trauma a to si nese.
  • 00:03:03 Ale že je několik takových
  • 00:03:08 do sebe zapadajících
    traumatických zážitků,
  • 00:03:11 ve kterých třeba cítím
    i nějaké osobní selhání.
  • 00:03:17 Ale tím, že už se to stalo
    a já to nemůžu napravit,
  • 00:03:19 tak to hrozně s sebou nesu, no.
  • 00:03:23 HUDBA
  • 00:03:28 No, neprobouzela jsem se
    v deseti letech s vědomím,
  • 00:03:31 že budu jezdit do válek
    a psát o nich.
  • 00:03:34 Já jsem vlastně nechtěla
    být novinář.
  • 00:03:37 A patřila jsem mezi takové
    outsidery a nýmandy
  • 00:03:40 na té žurnalistice.
    Takový blbeček jsem byla.
  • 00:03:43 Všichni přišli z novin
    nebo děti slavných tam byly
  • 00:03:49 anebo lidé, kteří už dělali
    v novinách.
  • 00:03:51 A já dva články v Nymbursku
    a to bylo všechno.
  • 00:03:55 Já jsem nastoupila
    do Lidových novin.
  • 00:03:58 Poté, co jsem přestala
    vařit to kafe,
  • 00:04:00 tak jsem pracovala v příloze,
    což se tak jako pro holky hodí.
  • 00:04:03 Psala jsem o módě
    a o těch vztazích a tak,
  • 00:04:07 to bylo tehdy módní.
  • 00:04:09 A myslím, že to pak začala
    být nuda trošku, maličko.
  • 00:04:14 No, a tehdy to byla doba,
    kdy do Ruska nikdo nechtěl.
  • 00:04:17 Rušily se ty zpravodajské
    posty v Rusku
  • 00:04:20 a všichni se hrnuli
    na opačnou stranu.
  • 00:04:23 Byl rok 91, že jo.
  • 00:04:26 A mě najednou napadlo,
  • 00:04:29 já nevím, to bylo opravdu
    pominutí mysli,
  • 00:04:32 mě napadlo,
    že bych tam mohla jet já.
  • 00:04:34 Člověk, který neměl
    totálně žádné předpoklady.
  • 00:04:38 Vůbec prostě!
  • 00:04:39 Když jsem to říkala,
    Adam Černý, můj kolega,
  • 00:04:41 ten úplně říkal...
    Opravdu pomatení mysli.
  • 00:04:46 Tak jsem tam odjela na tři týdny
    a vrátila jsem se za 11 let.
  • 00:04:53 HUDBA
  • 00:04:55 Mně se tam strašně nelíbilo
    v tom Rusku,
  • 00:04:57 když jsem tam přijela,
    tak jsem probrečela dny a noci.
  • 00:05:01 A já jsem neuměla ani slovo
    rusky, nebo těch slov asi 10.
  • 00:05:05 Neuměla jsem telefonovat,
  • 00:05:06 neuměla jsem jezdit
    po Moskvě autem,
  • 00:05:08 nevěděla jsem vůbec nic.
    To bylo strašné.
  • 00:05:13 Já jsem se strašně trápila tím,
    že to budu muset zabalit,
  • 00:05:16 protože bylo jasné,
    že to asi nedokážu,
  • 00:05:18 a že přijedu a všichni řeknou:
  • 00:05:19 "My jsme ti to říkali,
    to není pro holku,
  • 00:05:21 to není pro holku."
  • 00:05:23 Tak tohle osobní selhání...
  • 00:05:25 Pro mě to byla hrozná hrůza,
    že to nedokážu,
  • 00:05:30 že selžu.
  • 00:05:32 HUDBA
  • 00:05:37 Celý ten první rok
    se nic nedělo.
  • 00:05:39 Všechno začíná až pučem,
    Bílým domem v Moskvě.
  • 00:05:45 A asi i kvůli tomu,
    že jsem si říkala:
  • 00:05:47 "Tak já musím něco udělat,
    aby si mě jednak všimli,
  • 00:05:51 že tady jsem a aby si všimli,
    že to dokážu."
  • 00:05:55 A proto se objevila
    ta cesta do té Abcházie.
  • 00:05:58 A dělala jsem věci,
  • 00:05:59 které bych asi normálně
    s chladnou hlavou a rozumem
  • 00:06:03 nedělala.
  • 00:06:05 Vzpomeneš si, kdy jsi viděla
    svého prvního mrtvého?
  • 00:06:08 Myslím na bojišti.
  • 00:06:09 Vzpomenu. To bylo v Abcházii
    v roce 93 nebo 94.
  • 00:06:16 A vím, že taková divná situace,
    oni mi dali na hlavu helmu,
  • 00:06:25 šli jsme na frontu...
  • 00:06:27 Já jsem měla takové
    blond kudrnaté vlasy,
  • 00:06:31 oni mi dali helmu a hrozně kolem
    mě ti partyzáni poskakovali.
  • 00:06:35 A chtěli mi ukázat
    hrůzy té války.
  • 00:06:39 A mně to všechno
    připadalo jako film.
  • 00:06:43 Mně ty mrtvoly ani nesmrděly,
  • 00:06:45 prostě mi to připadalo
    jako film.
  • 00:06:47 Já jsem úplně...
  • 00:06:48 A to dlouho, několik let jsem
    takhle žila, v takovém jako...
  • 00:06:53 Jako, že jsi mimo to.
  • 00:06:54 Protože kdyby si člověk
    připustil, že není mimo to,
  • 00:06:57 tak by se asi bál.
  • 00:07:00 ZVUKY FOTOAPARÁTU
  • 00:07:03 Když máš přejít ulici a bojíš
    se, že budou třeba odstřelovat,
  • 00:07:07 tak z toho já mám hrozně...
    Z toho předtím.
  • 00:07:10 Z toho vznikají ti alkoholici.
  • 00:07:15 Kluci nepřipustí,
    že mají strach.
  • 00:07:17 Ta holka to jako může říct,
    ale ti kluci ne.
  • 00:07:20 Ale taky ho mají,
  • 00:07:22 a tak se to přebíjelo hodně
    velkým množstvím alkoholu.
  • 00:07:25 To si myslím, že si lidé
    špatně představují,
  • 00:07:28 že tam jsi v té válce,
    a teď jako kalkuluješ a počítáš,
  • 00:07:31 spojuješ se telefonem s redakcí
    a radíte se.
  • 00:07:33 Ale takhle to vůbec nebylo.
  • 00:07:35 My jsme tam žili jako divoká
    zvěř mezi těmi partyzány.
  • 00:07:39 My jsme ani žádné spojení
    s nikým neměli,
  • 00:07:42 tehdy nebyly ty možnosti.
  • 00:07:43 Vždyť nebyl ani internet
    v první polovině 90. let.
  • 00:07:48 My jsme ty zprávy vozili
    různě na papírcích,
  • 00:07:52 tam to někdo diktoval.
  • 00:07:53 Kdy jste o ni měla
    největší strach?
  • 00:07:56 No, tak největší strach
    jsem měla,
  • 00:07:59 když byla v Čečně
    na těch válkách.
  • 00:08:02 Protože tam jsme neměli
    vůbec žádné zprávy z té Čečny,
  • 00:08:05 třeba 14 dní nebo i déle.
  • 00:08:07 I měsíc jsme vůbec nevěděli,
    kde je.
  • 00:08:09 A nejhorší bylo,
    když jsem v televizi viděla...
  • 00:08:13 protože ukazovali její fotku,
    jak byla nezvěstná asi 14 dní.
  • 00:08:17 Vždycky když řekli: "Musíme
    vám říct špatnou zprávu",
  • 00:08:21 tak to se mi vždycky
    úplně zastavilo srdce.
  • 00:08:23 Protože jsem měla strach,
    že začnou mluvit o tom,
  • 00:08:26 že se něco stalo jí.
  • 00:08:29 HUDBA
  • 00:08:32 VÝBUCH
  • 00:08:47 Tvůj zřejmě nejslavnější záběr
    je ten,
  • 00:08:50 při kterém jsi sama
    málem zahynula.
  • 00:08:53 Jela jsi v obrněném
    transportéru,
  • 00:08:55 ten najel na protitankovou minu,
    vy jste vybuchli,
  • 00:09:00 ty jsi to všechny točila.
  • 00:09:02 A tam je ten slavný záběr,
  • 00:09:04 jak z toho transportéru
    tahají řidiče,
  • 00:09:07 devatenáctiletého kluka,
    kterému to utrhlo nohy,
  • 00:09:11 a ty to natáčíš.
  • 00:09:13 Neměla jsi spíš chuť
    vzít ho za ruku?
  • 00:09:18 Ne, ja nevím. Já si tu situaci
    strašně špatně pamatuji.
  • 00:09:22 Strašně špatně.
  • 00:09:24 Já vůbec nevím,
    proč jsem to natočila.
  • 00:09:26 Já si jenom pamatuji,
    že jsem se hrozně bála.
  • 00:09:33 Jestli je to nějaký
    instinkt v člověku...
  • 00:09:37 Že se ten novinář
    tak zdeformuje,
  • 00:09:40 že to v něm potlačí to lidské,
    to, co říkáš:
  • 00:09:43 Jít k němu a vzít ho za ruku.
    To by udělal každý, že jo.
  • 00:09:48 A místo toho...
  • 00:09:50 Víš, já jsem si vždycky,
    ne omlouvala, ale říkala to...
  • 00:09:54 Protože takové situace
    byly i jindy.
  • 00:09:56 Ale sama sobě jsem si
    vytvořila takovou omluvu,
  • 00:10:02 že pokud tam jsou jiní,
    kteří kvalifikovaně pomůžou,
  • 00:10:05 tak bych se tam jen motala.
  • 00:10:08 Zdává se ti o tom někdy?
    O těch hrůzách?
  • 00:10:10 Ne, ne, nezdá.
    Nezdá se mi o tom nikdy.
  • 00:10:14 HUDBA
  • 00:10:17 Najednou zase bombardovali
    Groznyj a já jsem si říkala:
  • 00:10:19 "Ježíši Kriste,
    vždyť je to zase to samé.
  • 00:10:21 A kde to jsem?
  • 00:10:22 Já o tom 7 let píši a ono to
    nemá absolutně žádný efekt!"
  • 00:10:30 Mým snem nebo snem každého,
    kdo o té válce psal, bylo,
  • 00:10:33 aby ten jeho článek vzali
    v Evropském parlamentu a řekli:
  • 00:10:36 "Vidíte, co se tam děje,
    to svědectví!
  • 00:10:39 Vyloučíme Rusko
    z Evropského parlamentu."
  • 00:10:41 No, to by byla satisfakce.
  • 00:10:43 A tak to se nestalo.
  • 00:10:47 Mně to přišlo, že je to na nic
    úplně ta práce.
  • 00:10:51 ZPĚV PÍSNĚ:
    "My jsme žáci třetí Bé"
  • 00:11:01 Já jsem měla tehdy dost peněz,
  • 00:11:03 které jsem vydělala na těch
    různých výbuších a podobně.
  • 00:11:07 Tak jsem si tam pořídila
    takový domeček
  • 00:11:11 a v tom domečku stoleček,
  • 00:11:13 a v tom domečku jsme zřídili
    útulek pro válečné sirotky.
  • 00:11:18 A to byla velká relaxace!
  • 00:11:21 To byly takové Bohnice
    pro mě tehdy.
  • 00:11:23 Tam se mi opravdu podařilo,
  • 00:11:27 dostat se do takového
    hodně vyrovnaného stavu.
  • 00:11:32 Během toho roku než mě vykopli.
  • 00:11:34 Byl tady rozpadlý strop
    a bylo tady všechno zničené,
  • 00:11:37 takže to jsme v principu
    postavili znovu.
  • 00:11:41 Nefungovalo tady samozřejmě
    topení, není tady voda.
  • 00:11:44 Voda není v celém Groznym,
  • 00:11:45 takže jsme museli
    vykopat studny.
  • 00:11:47 Místo vody nám tekla nafta,
    tak jsme museli vykopat jiné.
  • 00:11:51 Můžeme se bavit o tom,
  • 00:11:53 jak Petra přestala dělat
    tu práci,
  • 00:11:55 a začala dělat
    humanitární situaci.
  • 00:11:58 -Rozumíte tomu?
    -Rozumím tomu.
  • 00:12:01 Já si myslím, že tady se
    projevila trochu žena v Petře
  • 00:12:03 a dobrý člověk v Petře.
  • 00:12:06 Protože opravdu,
    dovedu si představit tu situaci.
  • 00:12:08 Já jsem neprožil
    v těch krizových oblastech
  • 00:12:11 tak dlouhý čas jako Petra,
  • 00:12:13 nezžil jsem se s žádnou
    z těch oblastí
  • 00:12:15 jako Petra s Čečenskem.
  • 00:12:18 Nicméně, Petra logicky si
    myslím zareagovala na to,
  • 00:12:22 co cítila.
  • 00:12:24 To znamená, že každý novinář
    jednou dojde na tu hranici,
  • 00:12:28 kdy si říká:
  • 00:12:29 "Ať napíšu, co napíšu,
    tak se stejně nic nestane.
  • 00:12:31 Tak se budu řídit starým
    židovským příslovím:
  • 00:12:34 když zachráníš jeden život,
    zachráníš celý svět."
  • 00:12:38 Petra strávila v Rusku 11 let,
    psala,
  • 00:12:40 stála u zrodu agentury
    Epicentrum
  • 00:12:42 spolu s Jaromírem Štětinou.
  • 00:12:44 Točila pro něj reportáže
    a dokumentární filmy.
  • 00:12:47 A nakonec v Grozném založila
    útulek pro válečné sirotky.
  • 00:12:51 A potom, před sedmi lety,
    byla z Ruska vyhoštěna.
  • 00:12:54 Její statut nežádoucí osoby
    platí dosud.
  • 00:12:58 Ale, ale, ale...
    Ty jsi se vzbudil.
  • 00:13:02 Pojď ke mně, pojď.
  • 00:13:05 Pojď sem, kotě.
    Ty jsi se vzbudil, viď.
  • 00:13:08 Petro, ty jsi se velmi
    mladá vdávala.
  • 00:13:10 Tvůj první muž byl Čech
    jako poleno, Procházka.
  • 00:13:15 -Tvůj druhý muž byl Inguš.
    -Taky jako poleno.
  • 00:13:19 Tvůj třetí muž je Afghánec
    jako poleno.
  • 00:13:23 -Miluješ ho?
    -No jasně, určitě.
  • 00:13:26 On je svým způsobem
    strašně zajímavá osoba.
  • 00:13:30 A řekla bych, že je reprezentant
    určité skupiny lidí,
  • 00:13:33 které jsem vždycky
    v těch válkách potkávala,
  • 00:13:36 a vždycky mi imponovali.
  • 00:13:38 Pajkar je obrovské zázemí,
    obrovská jistota v tom životě.
  • 00:13:44 On má řadu chyb a je protivný,
    nesnesitelný a žárlivý
  • 00:13:48 a netolerantní, ale má jednu
    dobrou vlastnost,
  • 00:13:51 a to, jak je zakořeněný.
  • 00:13:55 Jako takový strom,
    o který se dá opřít.
  • 00:14:01 Ne, ne, ne, ne, ne.
    Sem nechoď.
  • 00:14:03 Jdi hezky zpátky
    do svého pokojíčku.
  • 00:14:06 No, tak mu dáme napapat.
    Tak se ho zbavíme.
  • 00:14:08 -Babička tě nakrmí, pojď.
    -Ne, nakrm si ho sama.
  • 00:14:11 Ne. Já mám práci.
    Ježišmarjá.
  • 00:14:17 Bude si váš Zafar někdy hrát
    se samopalem na baterky?
  • 00:14:21 No, já bych nerada.
  • 00:14:23 Ale myslím si,
  • 00:14:24 že Pajkar tady s tou inteligencí
    má nějaké mezery,
  • 00:14:28 protože on už se mě tuhle
    přes mail ptal,
  • 00:14:32 jaké má Zafárek hračky.
  • 00:14:34 A já jsem mu řekla,
    že má koníčka a pejsánka
  • 00:14:36 a kočičku a tak.
  • 00:14:37 A on říkal: "A má nějaké
    pistolky a tančíky a tak?"
  • 00:14:40 A já jsem mu řekla:
  • 00:14:41 "No to nemá, v žádném případě.
    A mít nebude."
  • 00:14:43 Tak to se strašně rozčílil.
  • 00:14:44 Protože on má pocit,
    že Zafar bude boxovat
  • 00:14:48 a dělat tyhle drastické
    tvrdé sporty.
  • 00:14:52 A střílet ze samopalu,
  • 00:14:54 aby v tom Afghánistánu
    jako přežil.
  • 00:14:57 Už to funguje? Co?!
  • 00:15:01 No, nefunguje to!
  • 00:15:09 Dobrý! Funguje!
  • 00:15:14 To mě fakt drásá,
    když někdo řekne,
  • 00:15:16 že jsem bývalá
    válečná novinářka.
  • 00:15:18 To je, jako kdyby mě
    poslali do důchodu,
  • 00:15:20 jako baletku.
  • 00:15:22 -Hm.
    -A je to fakt.
  • 00:15:23 A já to taky cítím.
  • 00:15:25 Tady z Rakovic mám dělat
    zpravodajství o Čečensku
  • 00:15:28 nebo o Afghánistánu?
    Vždyť je to absurdní.
  • 00:15:29 Nebo z Vysočan?
  • 00:15:32 A co děláš tady v Rakovicích?
  • 00:15:33 No, tady dělám právě
    to zpravodajství o tom Čečensku
  • 00:15:36 a z Ruska a o Afghánistánu.
    To je ta chyba.
  • 00:15:40 Vidíš, a já mám 900 programů.
  • 00:15:43 A jak to děláš? Pořád ti tady
    jdou tyhle "Věsti", jo?
  • 00:15:48 "Věsti" nejčastěji,
    to je takové ruské BBC.
  • 00:15:50 Ovšem musíš to brát s rezervou,
    protože to je program státní,
  • 00:15:54 takže ovlivněný tím,
    co si přejí.
  • 00:15:58 A tvoje práce spočívá
    v tom, že...
  • 00:16:01 Moje práce by měla
    spočívat v tom,
  • 00:16:03 že když zjistím,
    že se někde něco děje,
  • 00:16:04 že se seberu a jedu tam.
  • 00:16:06 Ale protože nemůžu,
    tak na to čumím v televizi,
  • 00:16:07 a pak volám kamarádům,
    kteří tam jsou,
  • 00:16:10 a málem u toho brečím, že jo.
  • 00:16:12 No dobře, ale tak to je
    náhodou docela dobré.
  • 00:16:14 Co je dobré?
  • 00:16:16 Myslím, že výsledkem může být
    docela objektivní zpráva.
  • 00:16:20 No vlastně objektivnější,
    než když tam jsi.
  • 00:16:22 Právě.
  • 00:16:23 Ale zábavné to tedy není,
    sedět před televizí...
  • 00:16:25 Když na to koukáš, tak se
    v tom hrnci vařit nemusí,
  • 00:16:27 jak se říká.
  • 00:16:29 -Jenomže to prostě není zábavné.
    -Pro tebe.
  • 00:16:34 Pro mě je to drásající.
  • 00:16:35 A teď, když vidím,
  • 00:16:37 jak se v té televizi objevují
    ty davy těch novinářů,
  • 00:16:39 co znám...rozumíš?!
  • 00:16:40 A ty bys tam chtěla být
    mezi nimi?
  • 00:16:42 No, já bych tam chtěla být.
  • 00:16:43 A co s miminkem?
  • 00:16:44 No, v Rusku by klidně
    to miminko být mohlo.
  • 00:16:46 -Petro...
    -No rozhodně!
  • 00:16:48 S tebou mezi těmi novináři?
  • 00:16:50 Ne, tak by ho hlídala
    nějaká paní na hlídání.
  • 00:16:52 A proč ho máš tedy?
  • 00:16:54 No, to bych se vrátila
    zase za chvíli.
  • 00:16:56 To není 24 hodin denně
    364 dní v roce.
  • 00:16:59 -Buď ráda, že ho máš.
    -No já jsem.
  • 00:17:01 -Víš co je to za zázrak?
    -No Ježišmarjá, no!
  • 00:17:03 Ale tak přece život
    nekončí, ne?
  • 00:17:05 -No dobře, ale tak on povyroste.
    -A bude tam chodit se mnou, viď?
  • 00:17:08 Buď trpělivá.
  • 00:17:10 -No jo, ale to nejde, rozumíš.
    -Užij si ho.
  • 00:17:14 Ale to za chvilku ztratím tu...
    Ztratím ten...
  • 00:17:17 -Neztratíš.
    -Ztratím.
  • 00:17:18 To se nezapomeme.
    Neztratíš.
  • 00:17:20 Ale už to nikdo nebude chtít.
  • 00:17:21 -Ale houby.
    -Uvidíš.
  • 00:17:24 Profesionálně byl ten můj
    vyhazov z Ruska konec,
  • 00:17:28 to byla moje profesionální smrt.
  • 00:17:29 -To byla pomsta ruské...
    -To bylo opravdu hnusné od něj.
  • 00:17:33 Tak buď maminka nějakou chvíli.
  • 00:17:35 No jo, bezva! Já bych si vzala
    půl roku dovolenou, jo.
  • 00:17:38 Víš, že já jsem první článek
    napsala až pátý den po porodu?
  • 00:17:43 Ale já nejsem fanatik té práce.
  • 00:17:46 Já spíš mám hrůzu z toho,
    že mě prostě vyhodí.
  • 00:17:51 Že na mé místo přijde někdo,
    kdo...a to hrozí.
  • 00:17:55 Vždyť to Rusko takhle dobře
    nikdo nezná.
  • 00:17:57 Ale to vůbec..! To jsi vedle,
    jak ta jedle za prvé!
  • 00:18:01 Proč jsem vedle, jak ta jedle?
  • 00:18:03 Protože to není důležité,
    jestli to někdo zná, nebo ne,
  • 00:18:06 jestli jsem tam žila 11 let,
    nebo ne.
  • 00:18:07 Ale najde se někdo mladý,
    kdo se sebere a pojede tam.
  • 00:18:13 -Jako druhá Petra nějaká?
    -No jasně!
  • 00:18:15 Myslím, že ta se
    jen tak nenarodí.
  • 00:18:17 Ale jo, tak to bude Petr třeba.
    A čím já se budu živit?
  • 00:18:22 Neboj, Rusko je veliké.
  • 00:18:24 Ale já tam nesmím!
  • 00:18:26 RUSKÉ ZPRAVODAJSTVÍ
  • 00:18:32 Petruško prosím tě,
    já jsem unavená, ty ne?
  • 00:18:35 Mě začíná bolet zub.
  • 00:18:38 -Co děláš, když jsi unavená?
    -Jdu spát. Co bych dělala?
  • 00:18:42 -Jakou hudbu máš ráda?
    -Hudbu?
  • 00:18:48 To je moje 13. komnata.
  • 00:18:51 To když řeknu, tak si o mně
    všichni pomyslí,
  • 00:18:53 že jsem úplně blbá.
  • 00:18:54 Jen řekni.
  • 00:18:56 Přiznej se.
  • 00:18:59 Takové to úplně...
    To nemůžu fakt.
  • 00:19:03 -Petro přiznej se, prosím.
    -Takový největší popík.
  • 00:19:05 -Hastrmane tatrmane melou.
    -To tě bere?
  • 00:19:09 Proč ne.
  • 00:19:12 Víš co, má to rytmus,
    je to takové primitivní.
  • 00:19:14 To mi nevadí, to jako můžu.
  • 00:19:17 RUSKÉ ZPRAVODAJSTVÍ
  • 00:19:22 Chystám se na cestu
    do Afghánistánu,
  • 00:19:24 protože to mi přijde jako jediná
    profesionální záchrana.
  • 00:19:26 Jinak nevím, co bych tady...
  • 00:19:28 To období internetu
    je hrozně zrádné, že jo.
  • 00:19:31 To vlastně pak člověku připadá,
    že tam ani nemusí jet,
  • 00:19:34 že to stejně všechno ví.
  • 00:19:36 Evo, když se řekne
    Petra Procházková,
  • 00:19:37 co se ti vybaví?
  • 00:19:39 Blázen.
  • 00:19:41 Ne, ale takový krásný blázen.
  • 00:19:43 Jedna z nejchytřejších
    ženských, kterou znám.
  • 00:19:47 A je až tak chytrá, že to
    nedává najevo, že je chytrá.
  • 00:19:50 Další věc:
    člověk s velkým srdcem.
  • 00:19:55 A to je málokdy,
    že je jak cit tak rozum.
  • 00:19:59 To nevíš, jestli je chytřejší
    nebo citlivější.
  • 00:20:09 A najednou mi volají
    různí lidé nebo píší,
  • 00:20:13 fakt hodně často.
  • 00:20:17 A chtějí ode mě pomoct.
  • 00:20:18 A tohle se zrovna týká
    jednoho člověka,
  • 00:20:21 který nevím, kde je,
    tak aby ho to nějak neohrozilo.
  • 00:20:25 A to byl bratr člověka,
  • 00:20:30 který mně v Čečně takových 5, 6
    let ale opravdu zásadně pomáhal.
  • 00:20:37 A možná, že mi i několikrát
    zachránil život.
  • 00:20:39 A já jsem v té rodině žila,
  • 00:20:42 oni ho zabili v roce 2000
    při nějaké přestřelce.
  • 00:20:46 On měl bratra a ten bratr
    už za války byl raněný
  • 00:20:51 a přišel o nohu.
  • 00:20:52 A nedávno se mi ozval
    ten bratr bez té nohy,
  • 00:20:55 řekl mi, že je v šílené situaci,
    že má hrozné zdravotní problémy.
  • 00:21:02 Noha mu hnije, manželka nemocná,
    děti zoufalé,
  • 00:21:06 že se skrývá, že je na hranici
    života a smrti,
  • 00:21:10 a jestli pro něj
    nemůžu něco udělat.
  • 00:21:12 A já vím, že on by se na mě
    neobrátil,
  • 00:21:14 kdyby to nebylo úplně
    dramatické tahle situace.
  • 00:21:16 A co on si přál, dostat se sem?
  • 00:21:21 Já myslím, že mu bylo
    jedno kam, ale potřeboval pryč
  • 00:21:23 a potřeboval lékařskou péči.
    Potřeboval určitě i peníze.
  • 00:21:27 A potřeboval nějak pomoct.
  • 00:21:30 A nešlo to?
  • 00:21:31 No, já nevím,
    asi jsme se tomu málo...
  • 00:21:33 Vždyky to jde. Jenom je otázka,
    co kvůli tomu chceš obětovat.
  • 00:21:37 A to tě trápí?
  • 00:21:38 Trápí mě, že minimálně jsem mu
    mohla poslat nějaké peníze.
  • 00:21:43 HUDBA
  • 00:21:47 Vlastně mi je hrozně trapně,
  • 00:21:48 protože oni zjistí,
    že jsem tady známá
  • 00:21:51 nebo že mě někdo zná
    a oni si pak myslí,
  • 00:21:54 že já nevyužívám slávy,
    kterou jsem získala na nich,
  • 00:21:58 k tomu, abych jim teď pomohla.
  • 00:22:02 Znám Petru Procházkovou
    sedmnáct let.
  • 00:22:04 Když začínala, byla mimořádně
    půvabná a náležitě hrdá.
  • 00:22:08 Jak je čas,
    její dívčí půvab vyzrál
  • 00:22:11 a čím víc toho Petra zná a umí,
    tím víc o sobě pochybuje,
  • 00:22:15 i když ji náš stát vyznamenal
    snad všemi dostupnými cenami.
  • 00:22:20 Jednak za kvalitní
    novinářskou práci
  • 00:22:22 v nestandardních podmínkách
  • 00:22:24 ale i za trvalou
    humanitární činnost.
  • 00:22:28 Ne všichni si dovedou
    představit situaci člověka,
  • 00:22:32 který se ocitne
    ve válečném konfliktu.
  • 00:22:36 Když nevíš,
    tak je lehké nečinit.
  • 00:22:40 Když někdo neví, co to je,
    tak bude docela lehce usínat
  • 00:22:46 aniž by podal někomu
    pomocnou ruku.
  • 00:22:48 A já to vím.
  • 00:22:50 A nedokážu být lhostejná
    k těm lidem,
  • 00:22:53 kteří k nám přijdou.
  • 00:22:55 Jídlo Alexi, jídlo.
    "Supečka".
  • 00:23:01 Řekni: "Gustoj su".
  • 00:23:03 Nechtějí, prý ještě
    potřebují víc dělat.
  • 00:23:08 Dobře, tak to budou mít studené.
  • 00:23:12 Pro mě to bylo strašně
    zásadní setkání,
  • 00:23:14 protože mi ukázala, že...
  • 00:23:17 Já jsem nikdy nepropadala
    takovému rodinkaření,
  • 00:23:20 že jenom moje rodina.
  • 00:23:22 Ale ani mě nikdy nebavilo,
  • 00:23:24 že jenom naše Československá
    nebo Česká republika.
  • 00:23:29 Ale ona mi ukázala,
    že žijí lidé i mimo Evropu.
  • 00:23:33 A tak nějak mě nasměrovala
    k tomu,
  • 00:23:35 že to je hrozně užitečné
    pro člověka,
  • 00:23:40 uvědomit si, že je tady
    na tomhle světě
  • 00:23:42 v tomhle postavení.
  • 00:23:44 Že se má docela dobře
    a že může pomoct jiným,
  • 00:23:47 aby se měli, ne tak dobře,
    ale o něco lépe než se mají.
  • 00:23:51 Tvrz v jihočeských Rakovicích
    patří ministru zahraničí,
  • 00:23:54 Karlu Schwarzenberkovi.
  • 00:23:56 Ten ji poskytl humanitárnímu
    sdružení Berkhat
  • 00:23:59 a Petra se snaží tento
    záslužný projekt nastartovat.
  • 00:24:04 Mě nebavilo sedět v Praze,
  • 00:24:06 starat se jenom o sebe,
    o Zafárka a psát do novin.
  • 00:24:10 Být zpravodajem z Vysočan
    je ještě horší
  • 00:24:14 než být zpravodajem z Rakovic.
  • 00:24:17 Takže ty Rakovice mají pro mě
    ještě nějaký další rozměr.
  • 00:24:25 Že tady můžu v tom čase,
    který mám mimo to psaní,
  • 00:24:29 vytvářet něco,
    na čem mi hodně záleží.
  • 00:24:33 A to je vytváření nějakého
    zázemí pro lidi,
  • 00:24:36 kteří k nám přijdou ze zemí,
    kde já jsem pracovala,
  • 00:24:38 kde ty války byly.
  • 00:24:40 Já chci, aby k nám přišli,
  • 00:24:42 protože vím, že v těch válkách
    není možné setrvávat.
  • 00:24:45 A kdo to dokáže,
    se k nám dohrabat,
  • 00:24:46 tak ať se dohrabe
    a ať je mu tady dobře.
  • 00:24:49 A tohle by měl být
    takový kousíček Čech,
  • 00:24:53 kde těm lidem dobře bude.
  • 00:24:58 A to mě baví
    a je mi z toho také dobře.
  • 00:25:03 Titulky: Klára Derzsiová,
    Česká televize, 2007

Související