iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
16. 6. 2013
15:55 na ČT2

1 2 3 4 5

7 hlasů
5875
zhlédnutí

Cesty víry

Nebe na zemi

Zajímavý životní příběh farářky Českobratrské církve evangelické a vězeňské kaplanky Venduly Kalusové

26 min | další Náboženské »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Cesty víry - Nebe na zemi

  • 00:00:07 Domov v duchovním slova smyslu
    je v nebi.
  • 00:00:13 Tam je cíl našeho života.
  • 00:00:16 Ale přiznám se,
    že mi to nestačí pro tento život.
  • 00:00:20 Já to místo na tomto světě
    potřebuji a hledám.
  • 00:00:26 Nebe je na mě trochu daleko.
  • 00:00:32 Já bych to ráda měla spojené,
    nebe na zemi.
  • 00:00:50 Narodila jsem se v r. 1968 do
    manželství dvou studentů žurnalistiky
  • 00:00:56 a novinářské povolání v té době
    nebylo moc šťastné.
  • 00:00:59 Táta skončil se psaním v 70. roce,
    máma to nikdy nedělala,
  • 00:01:04 i když oba vládli psaným slovem.
  • 00:01:08 Toto povolání jsem si vybrala proto,
    že psané slovo mě od dětství táhlo.
  • 00:01:14 Po čase se k tomu přidaly
    biblické texty, přemítání nad textem
  • 00:01:21 a tvorba dalšího textu
    na základě biblického textu.
  • 00:01:24 To mě na té práci strašně baví
    a považuji to za její základ.
  • 00:01:30 Můj táta v Boha vůbec nevěří.
    A u maminky je to zvláštní.
  • 00:01:34 Když jsem byla úplně malá,
    pamatuji si, že jsme se modlily.
  • 00:01:39 Četla mi mou nejmilovanější pohádku
    o tom, jak Ježíš se sv. Petrem
  • 00:01:45 chodili po zemi a přišli do vesnice,
    kde chtěli přenocovat a najíst se.
  • 00:01:50 Byla tam bohatá selka, která jim dala
    polívku, na které bylo jedno oko,
  • 00:01:55 a pak jim chudá selka dala polívku,
    na které byla ok spousta.
  • 00:01:59 Na to se pamatuji,
    že mi máma vyprávěla tyto pohádky.
  • 00:02:03 Pak si pamatuji,
    když máma koupila Bibli.
  • 00:02:07 Pak mám silný zážitek
    se svým strýčkem,
  • 00:02:10 který mě poprvé v životě vzal
    do kostela.
  • 00:02:15 Já jsem v dětství pokřtěna nebyla.
  • 00:02:18 Tyto věci se kolem mě motaly, věděla
    jsem, že Bůh a kostely existují,
  • 00:02:27 a pak jsem na gymplu potkala
    svého prvního muže,
  • 00:02:30 se kterým jsme začali chodit do
    mládeže v pražském evangelickém sboru
  • 00:02:36 u Salvátora, což byl další mezník
    na této cestě.
  • 00:02:41 To byl začátek 80. let
    a farářem tam byl pan farář Kocáb,
  • 00:02:45 otec Michala Kocába.
  • 00:02:48 To, co říkal v kostele, jak se mnou
    jednal a zacházel v těch 16 letech,
  • 00:02:53 mě hrozně oslovilo.
  • 00:02:56 Já bratra pana faráře Kocába považuji
    za svého duchovního otce.
  • 00:03:01 Jednou si přečetl, co jsem napsala
    v nějakém žalmu, a říkal:
  • 00:03:05 "Děvče, děvče,
    z tebe jednou bude jeptiška."
  • 00:03:15 Jednou jsem čekala na pana faráře,
    který pořád nešel, a už byla tma.
  • 00:03:20 Tam vejdete do chrámové předsíně,
    pak jsou skleněné dveře
  • 00:03:25 a pak se díváte do kostela.
    Salvátorský kostel je obrovský,
  • 00:03:29 prostorný, prázdný
    evangelický kostel.
  • 00:03:32 Vepředu za stolem Páně je vysoký kříž
    ze světlého dřeva.
  • 00:03:38 Já jsem stála před skleněnými dveřmi
    a dívala jsem se na ten kříž
  • 00:03:42 a v tu chvíli jsem byla úplně
    fascinovaná tím pohledem.
  • 00:03:46 Tam jsem si řekla, že bych tuto práci
    chtěla dělat. Že chci dělat farářku.
  • 00:03:55 A to rozhodnutí jsem si schovala
    do sebe a byl to ten moment,
  • 00:04:00 kdy jsem se rozhodla.
    To si pamatuji.
  • 00:04:05 Pro mě byla teologie a její studia
    byly něco nepředstavitelného,
  • 00:04:10 nicméně jsem měla silný vnitřní motor
    a řekla jsem si,
  • 00:04:17 že se napřed musím připravit.
  • 00:04:20 Tak jsem si půjčila
    všechny možné knihy,
  • 00:04:23 církevní dějiny a systematické
    teologie a kdeco
  • 00:04:26 a začala jsem se připravovat
    na přijímačky
  • 00:04:28 a podala jsem si přihlášku.
  • 00:04:30 První písemky byly
    z angličtiny a češtiny.
  • 00:04:33 Když jsem napsala testy,
  • 00:04:35 byla přestávka mezi testy
    a ústními pohovory.
  • 00:04:39 Vyšla jsem před fakultu,
    kde na mě čekali kamarádi,
  • 00:04:45 a ptali se: "Jaké to bylo?"
  • 00:04:48 Říkala jsem: "Bylo to blbý."
    Oni říkali: "Jak, blbý?"
  • 00:04:53 "Já jsem to nenapsala."
    "A kdy máte ústní pohovory?"
  • 00:04:57 "Asi za 2 hodiny, já už k nim nejdu."
    A Mirka na mě: "Tak tam půjdeš."
  • 00:05:02 Šli jsme do nejbližší hospody, tam se
    něco vypilo a já jsem s pocitem,
  • 00:05:07 že to nemá smysl a je to ztracené,
    přišla zpět do budovy k pohovorům.
  • 00:05:13 Pak jsem z teologické fakulty
    odcházela se zvláštním pocitem,
  • 00:05:17 že vlastně nevím
    a že to spíš nedopadlo.
  • 00:05:23 Tady to bylo, tady jsem začala
    studovat v r. 1992 v září.
  • 00:05:31 Začalo to intenzivním kurzem latiny.
  • 00:05:35 A tady kde je dnes divadlo Kalich,
    tam byla knihovna.
  • 00:05:40 Tam jsme se chodili učit.
  • 00:05:42 Bylo to nepříjemné, protože to bylo
    v podzemí a byly tam zářivky,
  • 00:05:46 a když se tam člověk učil déle
    než 2 hodiny, bolely z toho oči.
  • 00:05:50 Stěžovali jsme si na to.
    Dneska je tam divadlo. To bylo tady.
  • 00:05:59 Dodnes nechápu, jak se mi podařila
    škola vystudovat,
  • 00:06:04 protože jsem měla děti ve věku 5 a 3,
    které chodily do mateřské školky,
  • 00:06:11 a muž tehdy odjel na rok na stáž
    do Německa a s dětmi jsem byla sama.
  • 00:06:17 Ráno jsem vstala, dala jsem děti
    do školky, odjela jsem na přednášky
  • 00:06:22 na teologickou fakultu, v poledne
    jsem šla pro děti do školky.
  • 00:06:27 2x týdně odpoledne byl seminář,
    to jsem měla zajištěné hlídání.
  • 00:06:33 Jinak jsem odpoledne trávila
    s dětmi na pískovišti.
  • 00:06:37 Dnes nechápu, že jsem to vydržela.
  • 00:06:40 Ale školu jsem vystudovala
    a jsem za to strašně ráda.
  • 00:06:48 Mé první setkání se Sváťou Karáskem
    proběhlo v r. 1994 v Curychu.
  • 00:06:54 Můj muž tehdy studoval
    na univerzitě v Kostnici,
  • 00:06:58 což je do Curychu,
    co by kamenem dohodil.
  • 00:07:01 Jednou v neděli ráno jsme si řekli,
    co kdybychom vzali děti
  • 00:07:05 a jeli se podívat na Karáska
    do Curychu do kostela.
  • 00:07:08 Uděláme si výlet.
  • 00:07:10 Sváťa stál na kazatelně a mluvil.
    Sedli jsme si do lavice.
  • 00:07:14 Naší Alžbětě tehdy byly 4 roky,
    sedla si před kazatelnu na zem,
  • 00:07:20 koukala na něj nahoru
    a on se na ni občas kouknul dolů.
  • 00:07:25 Skončily bohoslužby, on stál u dveří,
    jak stáváme,
  • 00:07:28 každému dával ruku
    a ptal se, odkud jsme.
  • 00:07:31 Říkali jsme, že jsme z Prahy.
  • 00:07:34 Říkal: "To je bezvadné,
    to půjdete na guláš."
  • 00:07:37 Byli jsme u Karásků,
    a když se dozvěděl,
  • 00:07:40 že studuji teologii, ptal se:
    "Kam půjdeš potom? Co budeš dělat?"
  • 00:07:46 Ostýchala jsem se vůbec promluvit
    a říkala jsem,
  • 00:07:50 že bych potřebovala zůstat
    někde u Prahy,
  • 00:07:53 protože můj muž měl tehdy místo
    na filosofické fakultě.
  • 00:07:57 Tak říkal: "Půjdeš na Hvozdnici, ne?"
  • 00:08:00 Tehdy u nás v církvi existoval
    seznam uprázdněných sborů.
  • 00:08:03 Bylo to na žlutém papíře,
    já jsem si to opatřila
  • 00:08:07 a dívala jsem se,
    co je volné u Prahy.
  • 00:08:10 Hořovice, Sedlec-Prčice
    a všude bylo napsáno,
  • 00:08:14 jak dlouho na těchto maličkých
    sborech nebyl farář.
  • 00:08:18 A Hvozdnice vedla asi s 25 lety
    neobsazeného farářského místa.
  • 00:08:25 Sháněla jsem faráře, dělala jsem si
    rozpisy, kdo kdy přijede,
  • 00:08:30 sborová shromáždění a všechno.
  • 00:08:33 Měla jsem vizi, že tady dosloužím
    těm pár babičkám, co tu byly.
  • 00:08:40 A najednou se projevilo jméno
    Sváti Karáska,
  • 00:08:44 že by se sem dalo sehnat faráře.
  • 00:08:47 Věděli jsme, že na něj absolutně
    nemáme peníze, ale že by se to dalo.
  • 00:08:53 V r. 1998 mě oslovil Sváťa Karásek
    a pražský farář Pavel Klinecký
  • 00:08:58 a řekli: "My pro tebe máme farářku."
    A to byla naše současná farářka.
  • 00:09:04 Ale tehdy to nedopadlo.
  • 00:09:07 Získali jsme trošku sebevědomí,
    protože jsme viděli,
  • 00:09:11 že Hvozdnice táhne.
  • 00:09:15 Ahoj. Pojď, pojď.
  • 00:09:18 To je kvůli tobě.
    Musíme se tvářit přirozeně. Ahoj.
  • 00:09:24 V r. 2005 za mnou přijela kurátorka
    sboru Zdena Skuhrová, která mi řekla:
  • 00:09:31 "Vendulo, Hvozdnice je pořád volná
    a je potřeba ji obsadit.
  • 00:09:35 Jestli ji neobsadíme,
    tak sbor zanikne."
  • 00:09:39 Pro mě to byla druhá výzva a volání
    tohoto místa a řekla jsem si,
  • 00:09:46 že už nesmím odmítnout.
  • 00:09:48 Nastoupila jsem sem v r. 2006
    a od té doby tady žiji a pracuji.
  • 00:09:54 Mě farářská práce vyhovuje v tom,
    že je to velmi kreativní.
  • 00:10:00 Je to náročné v tom,
  • 00:10:02 aby se kreativita odehrávala na více
    úrovních. Základ je práce s Biblí.
  • 00:10:08 Můžu být kreativní, jak chci,
    a vymýšlet tady dětské kroužky,
  • 00:10:12 ale jakmile nebudu umět
    pracovat s Biblí,
  • 00:10:15 tak nejsem farář ale vedoucí
    kulturního domu.
  • 00:10:19 A tak bych dopadnout nechtěla.
  • 00:10:28 Vypadalo to tady hrozně.
  • 00:10:30 Přišli jsme s rok a půl starým
    miminem do domu,
  • 00:10:34 který byl v takovém stavu,
    že náš Honza měl postýlku v pokoji
  • 00:10:38 v rohu domu a jednou v noci jsme se
    probudili a on plakal,
  • 00:10:45 protože mu pršelo na hlavu.
    Dům byl v takovém technickém stavu.
  • 00:10:50 Zahrada zase byla do hloubky několika
    metrů zarostená houštím a kopřivami.
  • 00:10:57 Bylo to tady hodně divoké,
    když jsme sem přišli.
  • 00:11:02 Když se mění faráři na sborech,
    starý farář odejde a přijde nový.
  • 00:11:07 Ale já jsem tady částečně
    dělala práci faráře
  • 00:11:12 a přitom jsem tu zůstávala
    jako presbytérka a kurátorka.
  • 00:11:17 Takže střety musely nutně nastat.
    Navíc jsme byly 2 ženské.
  • 00:11:22 Ale vedle sebe bychom v normálním
    zaměstnání neobstály.
  • 00:11:28 Ale protože nám šlo o sbor a ne o to,
    která z nás má pravdu,
  • 00:11:34 nakonec jsme se s tím
    dokázaly poprat,
  • 00:11:37 obstály jsme vedle sebe
    a teď fungujeme perfektně.
  • 00:11:43 Děkujeme ti za to, že jsme
    po svých vlastních cestách
  • 00:11:47 došli do shromáždění tvého lidu.
  • 00:11:50 Já jsem hrozně vděčná
    za hvozdnické farníky,
  • 00:11:53 se kterými jsme se zatím
    na všem domluvili.
  • 00:11:56 Různé úpravy interiérů
    a jestli bude viset obraz nebo kříž.
  • 00:12:00 V této církvi není vždy jednoduché
    se s lidmi domluvit,
  • 00:12:03 ale my jsme se zatím domluvili
    na všem.
  • 00:12:06 Takže jsme tady udělali interiér,
    jak vypadá teď, a řekli jsme si,
  • 00:12:10 že budeme čekat na příchozí.
    Že třeba jednou přijdou.
  • 00:12:13 Že se budeme scházet v 5 lidech
    a budeme se tvářit,
  • 00:12:17 že jsme otevřený kostel,
    přijďte, kdo chcete.
  • 00:12:20 -Ahoj.
    -Čau, mějte se.
  • 00:12:22 Pane Kruno, mějte se.
    Na shledanou.
  • 00:12:27 Když máma začínala,
    bylo nám kolem 12 let a máma řekla:
  • 00:12:33 "Dneska se jde do kostela a hotovo."
  • 00:12:36 Ale potom asi od 13 let jsme o tom
    s mámou mluvili tak,
  • 00:12:41 že řekla, je to naše věc
    a že nás do toho nutit nebude.
  • 00:12:46 Jsem první regulérní farář
    po Svatoplukovi Karáskovi
  • 00:12:51 na hvozdnickém sboru.
  • 00:12:53 Když Sváťa odešel, ještě tady bydlelo
    a působilo pár lidí,
  • 00:12:58 ale už to nebyli regulérní faráři.
  • 00:13:00 Já jsem nastoupila po 35 letech jako
    jeho nástupce, takže na to jsem hrdá.
  • 00:13:09 Čas od času si na to vzpomenu,
    je to úsměvné, ale je to tak.
  • 00:13:16 Půda, kterou tady zavedl,
    tady funguje.
  • 00:13:22 Tato půda má tradici.
    Sem se jezdí od konce 60. let.
  • 00:13:32 Za Sváti sem jezdili jeho kamarádi
    z undergroundu, pak to dopadlo tak,
  • 00:13:37 jak to dopadlo. Když jsem sem přišla,
    půda mi přišla typická pro tuto faru
  • 00:13:42 a chtěli jsme to obnovit
    a zachovat tradici.
  • 00:13:46 Má to tu ducha, atmosféru
    a lidi sem jezdí rádi.
  • 00:13:52 Zbyl tady obraz,
    který tady visí od r. 1969.
  • 00:13:57 Ten mám hrozně ráda. To je ráj,
    ten domeček a lidi, co se mají rádi.
  • 00:14:05 Tento obraz k domu patří, nechali
    jsme ho tady a dáváme na něj pozor.
  • 00:14:13 Sváťa byl u nás na Hvozdnici
    naposledy asi před půl rokem,
  • 00:14:18 poprvé od nemoci. Je to asi 3 roky,
    co prodělal mrtvici,
  • 00:14:28 a od té doby hůř mluví.
  • 00:14:33 Já jsem už jenom němý farář.
  • 00:14:39 To jsou ty zdejší náhody a propojení.
  • 00:14:45 Asi půl roku po mrtvici trávil
    v rehabilitačním ústavu na Slapech,
  • 00:14:50 což je na území zdejšího sboru.
  • 00:14:54 Byla jsem za ním na návštěvě
    a paní kurátorka taky.
  • 00:14:57 Sedali jsme na lavičce
    a povídali jsme si na sluníčku.
  • 00:15:03 Toto je sbor, kde je to jádro.
    I když i to jádro se rozrůstá.
  • 00:15:09 Pak jsou tu lidi,
    kteří přijdou a zase odejdou.
  • 00:15:14 Bohoslužebný život v dnešní době
    má zvláštní komickou podobu.
  • 00:15:21 Buď se nás sejde 5 nebo 40.
  • 00:15:26 Říkáme tomu velká a malá neděle.
  • 00:15:29 Zítra bude podle očekávání
    malá neděle.
  • 00:15:33 Mluvila jsem s lidmi a někdo odjíždí
    do Itálie na dovolenou,
  • 00:15:38 někdo má rodinnou oslavu.
  • 00:15:40 Ale nemůžeme si na lidi
    dělat nároky,
  • 00:15:43 nechci je přemlouvat:
    "Určitě přijďte."
  • 00:15:47 Je to jejich volba.
    Oni chodí tehdy, když chtějí.
  • 00:15:51 Doufám, že jsou spokojení,
  • 00:15:54 když je nikdo nenutí
    k církevnímu řádu a organizaci.
  • 00:15:59 Takže zítra bude neděle menší,
    skoro bych řekla že ta nejmenší.
  • 00:16:05 Takže je možné, že nás tady bude 5.
  • 00:16:08 Obecná představa je,
    že tito "lepší" lidé vítězí.
  • 00:16:15 Je velice inteligentní a hodně živá,
    až trošku ke zbrklosti.
  • 00:16:24 To máme společné. O to to bylo těžší,
    protože i já jsem impulzivní.
  • 00:16:30 Jsou věci, které jí vyloženě jdou.
  • 00:16:36 Pracuje ve věznici a myslím,
    že tam odvádí skvělou práci.
  • 00:16:41 To je prostředí pro ni jako dělané.
  • 00:16:44 Přitom ji to strašně vyčerpává
    a zatěžuje.
  • 00:16:48 Milost vám a pokoj od Boha Otce
    našeho a Pána Ježíše Krista.
  • 00:16:53 Na cestě k vězeňství je další pro mě
    velmi výrazná postava,
  • 00:16:58 která mě ovlivnila.
  • 00:17:00 To je pan farář Vašina.
    Dnes už je v penzi.
  • 00:17:03 Je jednou ze zakládajících postav
    vězeňské duchovní péče u nás.
  • 00:17:08 Já jsem ho slyšela a viděla
    o těch lidech mluvit.
  • 00:17:12 A tak jak jsem tehdy byla fascinovaná
    křížem u Salvátora,
  • 00:17:16 tak jsem byla fascinovaná řečí
    toho člověka o jeho práci ve věznici.
  • 00:17:21 To byla další věc, kdy jsem si řekla:
    "Jo, tak tohle chci dělat."
  • 00:17:25 Začala jsem docházet jako
    dobrovolnice do věznice na Pankráci.
  • 00:17:29 Když mě tehdejší kaplan,
    šéf vězeňské duchovní péče,
  • 00:17:33 poprvé prováděl věznicí, říkal:
  • 00:17:35 "Toto je prostředí,
    kde člověk buď může nebo nemůže být.
  • 00:17:40 Buď ho to tady nadchne, nebo sem
    už nemůže vkročit. Jak jsi na tom?"
  • 00:17:45 Řekla jsem: "Mně se tady líbí,
    já bych tady chtěla pracovat a být."
  • 00:17:49 Dnes už 7 let působím
    ve věznici v Příbrami.
  • 00:17:53 Představa, že k vězeňskému kaplanovi
    chodí zástupy věřících lidí,
  • 00:17:58 je nesmysl. Zvláště ve věznici jsem
    českobratrského evangelíka za 12 let,
  • 00:18:06 kdy se pohybuji po věznicích,
    potkala jednoho.
  • 00:18:09 Potkám samozřejmě spoustu
    římských katolíků,
  • 00:18:13 kteří byli v církvi pokřtěni
    a hlásí se k tomu.
  • 00:18:16 Ale člověk vede rozhovory s lidmi
    a je nucen komunikovat s prostředím,
  • 00:18:21 které je výrazně nekřesťanské.
  • 00:18:25 Já tu kaplanskou práci vidím v tom,
    že je tam člověk jako člověk
  • 00:18:29 pro lidi, kteří jsou ve stavu nouze.
    Jsou tam lidi v krizové situaci.
  • 00:18:37 Když se řekne pokání
    v biblickém slova smyslu,
  • 00:18:42 pak je pokání v mém chápání zásadní
    jako vnitřní stav člověka,
  • 00:18:50 kdy se uvnitř nás odehrává něco,
    co zajišťuje vnitřní přerod.
  • 00:18:58 Pokud jsme se provinili, tak dokud
    nedojdeme pravého pokání ?
  • 00:19:03 ne že řeknu, že je mi to líto
    a budu se tak tvářit,
  • 00:19:07 obzvlášť ve věznici,
    a párkrát se půjdu pomodlit;
  • 00:19:10 ne ? pravé pokání je něco,
    co se na člověku pozná.
  • 00:19:16 Probíhá a nedá se přehlédnout,
    nahrát, okecat.
  • 00:19:22 To je něco,
    co se doopravdy ve člověku děje.
  • 00:19:25 A když se to podaří,
    pak jsem přesvědčena o tom,
  • 00:19:29 že jestli existuje pro ty lidi cesta
    nastoupit nový život a něco změnit,
  • 00:19:37 bez tohoto momentu to nejde.
  • 00:19:41 Bez opravdové lítosti nad tím,
    co jsem udělala, co jsem zač,
  • 00:19:47 čeho jsem schopna.
  • 00:19:50 Ve věznici mívám bohoslužby
    v pátek odpoledne
  • 00:19:55 a na Hvozdnici v neděli dopoledne.
  • 00:19:58 Zpravidla je to tak, že co jsem
    v pátek kázala ve věznici,
  • 00:20:01 kážu v neděli poté, nebo opačně.
  • 00:20:04 Co jsem kázala v neděli,
    v pátek si vezmu do věznice.
  • 00:20:09 Kázání připravuji s tím, co týden
    přináší aktuálního v životě lidí,
  • 00:20:17 ať už vězňů, farníků nebo mé rodiny.
  • 00:20:22 Týden vynese téma sám.
  • 00:20:27 Věznice pro mě pro bohoslužby v
    běžném sboru je ohromně inspirující.
  • 00:20:36 Život ve věznici tepe
    mnohem intenzivněji.
  • 00:20:39 Propojení běžné farářské práce
    a kaplanské práce
  • 00:20:45 bych nedala za nic na světě,
    protože jedno inspiruje to druhé.
  • 00:20:50 Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí
    a zachová vašeho ducha, duši i tělo
  • 00:20:57 bez úrazu a poskvrny do příchodu
    našeho Pána Ježíše Krista.
  • 00:21:02 Ve věznici mluvím spatra.
    Tam papíry a teologické přípravy ne.
  • 00:21:11 Tam člověk musí mluvit jinak.
    Je to jiné, živější, víc to tepe.
  • 00:21:20 Tady člověk víc propracuje
    teologické motivy a souvislosti,
  • 00:21:24 které by ve věznici neměly smysl.
  • 00:21:27 Tam je potřeba do života,
    do konkrétní situace,
  • 00:21:31 moc se s tím nepárat,
    ale jít přímo k věci.
  • 00:21:36 Já jsem byla v USA podruhé
    v září minulého roku
  • 00:21:41 na pozvání presbyterní církve.
  • 00:21:44 Smyslem bylo pohybovat se
    po tamních sborech,
  • 00:21:48 ale hlavně jsem dostala možnost
    navštívit spoustu amerických věznic,
  • 00:21:52 což pro mě byla zkušenost,
    ze které budu čerpat do konce života.
  • 00:21:59 Když přijedete z nejateističtějšího
    státu v Evropě do země,
  • 00:22:03 jako jsou USA, kde víru potkáte
    na každém kroku, tak je to rozdíl.
  • 00:22:11 Nejsilnější zážitek pro mě asi bylo,
    když jsem byla ve věznici
  • 00:22:16 státu New York mezi doživotně
    odsouzenými na bohoslužbách.
  • 00:22:21 Vedl je místní kaplan a na konci
    bohoslužeb probíhala peněžní sbírka.
  • 00:22:27 Kždý vězeň napsal na papírek, kolik
    centů mu mají strhnout z jeho účtu.
  • 00:22:34 Oni po centech sbírají peníze,
    které posílají do Afriky na holčičku,
  • 00:22:41 která za jejich peníze
    chodí do školy.
  • 00:22:45 Když jsem mluvila s jedním člověkem,
    říkal: "Já tady budu do konce života,
  • 00:22:50 děti už nikdy mít nebudu.
    A dělám něco, co má smysl."
  • 00:22:54 A když řekl, že dělá něco, co má
    smysl, to je pro mě celá víra v Boha.
  • 00:22:59 Žít tak, aby to mělo smysl.
  • 00:23:02 Když vám doživotně odsouzený vězeň
    řekne, že jeho život má smysl,
  • 00:23:06 je to velká věc.
  • 00:23:09 Když se řekne rodina, jsou to pro mě
    hlavně všechny 3 mé děti. Tečka.
  • 00:23:16 Když cítíte za zády stálý tlak na to,
    abyste byl dokonalý a ideální ?
  • 00:23:21 nemusí jít o rodinu ale o cokoliv ?
  • 00:23:24 je to strašně těžké
    a hlavně se tomu nedá dostát.
  • 00:23:27 Jsme lidi, nejsme ideální
  • 00:23:28 a dostáváme se do situací
    jako kdokoliv jiný kolem nás.
  • 00:23:32 Máma je hodně silná ve své práci.
  • 00:23:36 Je skvělá matka
    a je hodně citově založena.
  • 00:23:40 Někdy toho je na ni moc, ale myslím,
    že ve své práci je nejlepší,
  • 00:23:45 jaká může být.
  • 00:23:47 Přišel jsi domů
    a byl jsi divně zamlklý.
  • 00:23:51 Druhý den jsme si o tom povídali
    a ty jsi naznačil,
  • 00:23:54 že faráři děti nemají
    a jestli jsi opravdu moje dítě.
  • 00:24:02 Ve mně to zůstalo,
    protože mi to přišlo strašné.
  • 00:24:07 Ty víš, Pane, co prožíváme.
  • 00:24:09 Co nás tíží a trápí,
    v čem jsou naše naděje.
  • 00:24:13 Pro mě je domov velké téma.
  • 00:24:16 Já jsem v 18 letech odešla z domova
    za dost dramatických okolností.
  • 00:24:22 Pak se mi narodily děti, pak jsem
    začala pracovat a dělat farářku.
  • 00:24:26 Ale zdá se mi,
    že se od té doby nemůžu usadit.
  • 00:24:30 Doslova hledám místo v tomto světě,
    které by bylo moje.
  • 00:24:41 Já tady jsem doma na faře, miluji to
    tady, mám ráda to prostředí.
  • 00:24:45 Jsem tady doma, mám střechu
    nad hlavou, mám se kam vrátit,
  • 00:24:49 ale nemám místo,
    o kterém vím, že je moje.
  • 00:24:53 Tohle je ten domov.
    Tam se můžu vrátit, když bude nejhůř.
  • 00:24:57 Když se budu muset z fary odstěhovat,
    protože skončím tuto práci,
  • 00:25:04 půjdu tam. Já vlastně nemám kam jít
    a to je divný pocit v životě.
  • 00:25:11 Tím je taky dané to, jak mám cíle.
  • 00:25:16 Řeknu si, chci být evangelická
    farářka, to se podařilo.
  • 00:25:20 Chci pracovat na Hvozdnici,
    to se mi taky podařilo.
  • 00:25:22 Chci pracovat ve vězení,
    to taky dělám.
  • 00:25:24 Teď ještě najít to místo na světě
    a kotvu tam moct vyhodit.
  • 00:25:32 Věřím tomu, že se to jednou stane.
    Věřím tomu, že to místo bude.
  • 00:25:48 Skryté titulky: Věra Šimarová
    Česká televize, 2013

Související