iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
13. 11. 2011
16:50 na ČT2

1 2 3 4 5

14 hlasů
5060
zhlédnutí

Cesty víry

Texty mého života

Schůzky literárního historika a kritika Jaroslava Meda s přáteli a literaturou

25 min | další Náboženské »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Cesty víry - Texty mého života

  • 00:00:20 Čtenářské deníky,
    které jsem si začal psát,
  • 00:00:24 inspiroval můj tatík.
    Ten, když viděl, že rád čtu,
  • 00:00:28 tak asi v 10 letech mi navrhl
    a nalinkoval takové sešity.
  • 00:00:38 Já od té doby si ty čtenářské
    deníky píšu a pokračuju v nich.
  • 00:00:43 Za ta léta, to je skoro 70 let,
    mám jich dnes něco přes 7 000.
  • 00:01:04 Jednou jsem slyšel v rádiu,
    skoro jsem neposlouchal rádio,
  • 00:01:12 ale někdo tam řekl slovo med
    a já jsem se přistihl,
  • 00:01:17 že se usmívám.
    My když se s Jarouškem potkáme,
  • 00:01:22 tak my máme vždy
    v 1. řadě radost.
  • 00:01:27 Jaroslav Med je úžasný,
    charismatický profesor,
  • 00:01:31 kantor tělem i duší.
    On má vztah k žákům
  • 00:01:35 a má úžasný vztah
    ke svému předmětu.
  • 00:01:42 Když vstoupí na katedru,
    tak začne nějakým peprným slovem.
  • 00:01:47 "Jakub Deml byl pěkný čuramedán,"
    třeba říká.
  • 00:01:54 Všichni se zasmějou.
  • 00:01:57 Jaroslav už ten smích
    tolik neslyší,
  • 00:02:00 protože už je trošku nahluchlý,
    ale začne povídat
  • 00:02:05 osobní příběh Jaroslava Meda
    a Jakuba Demla.
  • 00:02:09 Z té literatury se stává
    takový filmový scénář.
  • 00:02:16 Měl jsem skrýš na stromě,
    a tak jsem sedával na tom stromě
  • 00:02:22 a tam jsem si četl.
    Když začalo pršet,
  • 00:02:26 tak jsem tam měl velkou flašku
    od okurek,
  • 00:02:30 a tam jsem to měl schovaný,
    rodokapsy a cliftonky
  • 00:02:35 a tam jsem měl klid.
    Tam za mnou nikdo nemohl vylézt.
  • 00:02:41 Babička i rodiče chtěli,
    abych přestal číst rodokapsy.
  • 00:02:47 Babička tomu říkala morzakor.
  • 00:02:50 Říkala: "Jestli bude Jarouš pořád
    číst tyhle věci,
  • 00:02:55 tak skončí na šibenici."
    Když viděli, že rád čtu,
  • 00:03:00 tak mi začali kupovat knížky,
    takové bestsellery mého dětství.
  • 00:03:13 Strašně jsem miloval Káju Maříka.
  • 00:03:18 Pak to skončilo,
    jak to skončilo,
  • 00:03:21 že se to stalo mojí profesí.
  • 00:03:25 My mu říkáme literární biskup,
    nebo literární velekněz.
  • 00:03:31 On se hlavně zabývá
    spirituální literaturou.
  • 00:03:35 Někteří říkají
    katolickou literaturou.
  • 00:03:38 Jeho preferovaní autoři
    byli samí katolíci, většinou.
  • 00:03:43 Jako byl Jan Čep, Jan Zahradníček,
    Bohuslav Reynek.
  • 00:03:48 Potom byli tací,
    které moc neznáme,
  • 00:03:52 jako Jaroslav Mertl
    nebo Daniel Mert
  • 00:03:56 a různí autoři katolického
    ražení a střihu.
  • 00:04:00 Já jsem seděl s těmi katolickými
    autory, s Honzou Zahradníčkem
  • 00:04:06 a s těmito lidmi.
  • 00:04:08 My máme styčné body ještě
    v mnoha ohledech,
  • 00:04:12 protože Jan Zahradníček tím,
    že mi rozmlouval,
  • 00:04:17 abych nikdy nechtěl být spisovatel,
    abych nedopadl jako oni,
  • 00:04:23 kteří za to dostali 20 let.
  • 00:04:25 Utvrdil mě v tom i Franta Křelina
    a všichni ostatní.
  • 00:04:30 Pak jsem ještě seděl
    se Zdeňkem Rodrigem.
  • 00:04:34 Já nevím, jak to nazvat,
    my s Jaroslavem jsme kamarádi.
  • 00:04:43 S Jaroslavem Medem se známe
    hodně dlouho,
  • 00:04:47 protože jsme už spolu skautovali.
    Pocházíme ze stejného města,
  • 00:04:55 tehdy Německého,
    později Havlíčkova Brodu.
  • 00:04:59 Jsme spolurodáci, kteří neměli
    daleko od Reynkova Petrkova.
  • 00:05:07 Tam je to asi 4 km pěšky
    podél potoka Žabince,
  • 00:05:12 u kterého Reynek pásal ovce.
    Dokonce odtamtud má řadu grafik.
  • 00:05:30 Bedřich Reynek 36.
  • 00:05:33 Proto už nemohl jet zpátky,
    protože tady o to musel pečovat.
  • 00:05:40 Pan Reynek, pak když umřel fotřík,
  • 00:05:44 tak tím pádem na něho
    všechno spadlo.
  • 00:05:50 Vzpomínky se vážou k takovým věcem,
  • 00:05:54 které byly pro tehdejší
    dobu typické.
  • 00:05:58 Já se pamatuji,
    třeba tady na náměstí,
  • 00:06:02 ty krásný Boží těla, Vzkříšení,
    a všechny tyto věci,
  • 00:06:07 které tady probíhaly
    s takovou církevní pompou,
  • 00:06:11 s takovou církevní nádherou.
    Všude okolo byly oltáře.
  • 00:06:17 Mně bylo líto, že nemohu
    jako ty holčičky házet kytičky.
  • 00:06:25 Vzpomínat na svůj rodný dům je
    pro mě nostalgické, protože není.
  • 00:06:31 Byl to dům, kde se žilo
    velmi patriarchálně.
  • 00:06:35 Dědeček, babička, všechno to
    kolotalo, dralo se peří.
  • 00:06:40 Babička chovala na dvoře
    v posadách husy.
  • 00:06:44 Když se dělaly pro husy
    po večerech šišky,
  • 00:06:49 to bylo až mytologické prostředí,
  • 00:06:52 kde se povídaly hrůzostrašné
    příběhy o strašidlech.
  • 00:06:57 Já jsem se samozřejmě trochu bál,
    jak tam povídali.
  • 00:07:05 Zároveň to bylo úžasné prostředí
    v tom smyslu,
  • 00:07:10 že babička byla neobyčejně hodná,
    štědrá, takže tam byla spižírna,
  • 00:07:19 kde byly nejrůznější pochoutky,
    pokroutky,
  • 00:07:23 kde si Jarouš mohl krájet
    domácí chleba,
  • 00:07:26 který vozili příbuzní.
  • 00:07:29 Bylo to něco, co dnes připadá
    skoro neskutečné.
  • 00:07:35 Můj rodný dům stával tady.
  • 00:07:38 Když to dnes vidím,
    tak vím, co to znamená zub času,
  • 00:07:43 hlodání zubu času.
    Tady se to projevuje.
  • 00:07:48 Tady je ten zub času v akci.
  • 00:07:57 V Havlíčkovým Brodě byla hodná
    a kultivovaná paní knihovnice
  • 00:08:03 ve veřejné knihovně.
  • 00:08:05 Já abych se v té náročnější
    literatuře orientoval,
  • 00:08:10 tak jsem si vypůjčoval Šaldu
  • 00:08:13 a tyto literárně-historické
    klasiky.
  • 00:08:26 Ona pochopila, že jsem čtenář,
    který má o tu literaturu zájem,
  • 00:08:32 a když se některé knížky
    vyřazovaly,
  • 00:08:36 tak mě navigovala, abych večer
    přišel a některé z těch knížek,
  • 00:08:42 které byly vyřazeny,
    abych si je odnesl.
  • 00:08:56 Bylo to na počátku 50. let,
    když se dělaly v knihovnách čistky.
  • 00:09:02 Vyřazoval se Karel Čapek
    a všechno možný.
  • 00:09:09 Já to nepočítám, ale mám knihovnu
    zkatalogizovanou na kartičkách,
  • 00:09:15 jako v univerzitní knihovně.
  • 00:09:19 To je trošku zvrhlost,
    to uznávám.
  • 00:09:22 Já to dělám tím způsobem,
    že jsem si spočítal ty kartičky,
  • 00:09:28 tedy 100 kartiček a pak to změřím
    kolik tam mám kartiček.
  • 00:09:35 Podle toho zjišťuju,
    že je tam kolem 13 000 svazků.
  • 00:09:42 -Jde to, kšefty?
    -Jde to dobře.
  • 00:09:46 -Bojíte se DPH?
    -Nebojím.
  • 00:09:54 Tady jsou ty básnický spisy
    Reynkovy, Kašpar z hor,
  • 00:09:59 tady mají všechno.
  • 00:10:01 Co bych si rád přečetl tady z toho?
    Moc věcí.
  • 00:10:06 Moc věcí bych si tady rád přečetl.
    Copak mám na to čas?
  • 00:10:12 Všichni mi doporučují tady toho
    Larssona,
  • 00:10:16 támhle ty Chudí v Lodži.
    To prý je úžasná knížka.
  • 00:10:23 Teď se chystám na svého Nabokova,
    Bledý oheň.
  • 00:10:30 Teď nejnovější Nabokov,
    kterého já miluju a uznávám,
  • 00:10:35 že je to velký autor.
  • 00:10:44 Tady před sebou mám jedno
    strašlivé dílo,
  • 00:10:48 na kterém teď pracuji
    a už jej konečně dokončuji.
  • 00:10:53 To je korespondence celého
    Reynkovského okruhu,
  • 00:10:58 to znamená Reynek-Florián,
    Reynek?Deml, atd.
  • 00:11:03 Jsou to věci, které mají
    dokumentovat jednu věc
  • 00:11:08 a to je takovou trojdomost
    Reynkova tvůrčího odkazu,
  • 00:11:13 protože se už dnes ví,
    že Bohuslav Reynek byl výtvarník
  • 00:11:19 i velmi se respektuje,
    že byl velký básník,
  • 00:11:23 ale málo se ví, a to by měla
    ta korespondence odstranit,
  • 00:11:29 že byl významný a originální
    překladatel,
  • 00:11:33 který vnesl do české literatury
    mnoho respektovaných jmen,
  • 00:11:39 která ve své době nebyla
    vůbec známá.
  • 00:11:55 Struktura korespondence je taková,
    že její cena by byla poloviční,
  • 00:12:04 kdyby to byla jen publikovaná
    korespondence.
  • 00:12:08 Pro vědecké účely vždy je potřeba,
  • 00:12:11 každou pro čtenáře neznámou věc
    opoznámkovat.
  • 00:12:16 To znamená pod číslíčkem odkázat
    na dané jméno, na daný problém.
  • 00:12:22 Problematiku literárně-historickou
    měl na starosti Jaroslav Med,
  • 00:12:27 a já jsem měl na starosti Reynka
    výtvarného umělce.
  • 00:12:32 K tomu, protože jsem od 50. let
    znal reynkovský život a Petrkov,
  • 00:12:39 tak jsem měl na starosti
    i takové věci curiculovité.
  • 00:12:59 To je ta slavná petrkovská Reynkova
    zahrada.
  • 00:13:03 To je zahrada mimořádná,
    unikátní v tom směru,
  • 00:13:08 že o ní nikdo moc nepečuje,
    a přitom je pořád pěkná,
  • 00:13:13 protože sem z Francie navozili
    nejrůznější rostliny, kytky a keře,
  • 00:13:19 které se tady ujaly.
  • 00:13:21 Nechali je tady žít
    podle pana Reynka,
  • 00:13:25 jako v Boží dlani.
  • 00:13:30 Nazdar, kočko zasraná, pojď!
  • 00:13:51 Copak?
  • 00:13:58 Nazdárek, ahoj,
    tak už jsme tady.
  • 00:14:04 -Dobrý den.
    -Nazdárek.
  • 00:14:06 -Nazdar.
    -Ahoj.
  • 00:14:08 Je to prima chlapík,
    přímočarej, rovnej.
  • 00:14:17 Toho jsme odjakživa milovali.
  • 00:14:20 Tam nikdy nebyly žádný bariéry
    nebo společenský tyhle...
  • 00:14:26 Poslouchali jsme muziku.
  • 00:14:31 Měli jsme společný vztah
    i k muzice.
  • 00:14:47 Kdys tady byl prvně?
  • 00:14:49 Kdo tady byl první,
    ty nebo Mařka?
  • 00:14:52 -Já, pochopitelně.
    -Ale ona sem jezdila...
  • 00:14:56 -Mařena sem jezdila později.
    -Později?
  • 00:15:00 To víš, že jo.
  • 00:15:07 Pak sem začali proudit lidi,
    Ivan Diviš.
  • 00:15:13 Ivan Diviš, on byl taky legrační
    a vtipný.
  • 00:15:23 Pokud nebyl nalitej.
  • 00:15:26 Nebo jak začal tady zvonit.
    Jak ho tatínek vyhodil.
  • 00:15:33 Jak ho poslal do háje
    a on vám potom věnoval tu sbírku,
  • 00:15:39 probitou těmi hřebíky,
    ty rty a zuby,
  • 00:15:42 -aby si to nějak vylepšil.
    -Aby si vylepšil image.
  • 00:15:49 Tady je synáček s matičkou.
  • 00:15:55 S mojí ženou jsme si notovali
    v tom směru,
  • 00:15:59 že ona studovala jako já.
    Seznámili jsme se na fakultě.
  • 00:16:05 Byli jsme takzvané
    studentské manželství.
  • 00:16:09 Ze začátku jsme na tom byli
    velice finančně bídně.
  • 00:16:14 Bylo to krásný.
  • 00:16:19 Měli jsme k sobě blízko,
    protože jsme měli totožné zájmy.
  • 00:16:25 Syn byl velmi studijní chlapec,
    proto se věnoval jazykům,
  • 00:16:30 matematické lingvistice
    a těmto oborům.
  • 00:16:37 To ho dodnes živí.
  • 00:16:41 Já o matematické lingvistice
    nemohu nic říkat,
  • 00:16:46 protože tomu nerozumím.
    Jsem rád, že ledva dělím.
  • 00:16:51 Tam se pohybují ve velmi
    matematických výšinách.
  • 00:17:05 Jaroslav zpočátku pro nás byl
    doktorem Medem a literárním vědcem,
  • 00:17:11 tak jsme ho potkávali
    na té fakultě.
  • 00:17:17 Protože to, co nám vyprávěl,
    nás velmi zajímalo,
  • 00:17:22 tak jsme se s ním sblížili.
    Stal se pro nás Jaroslavem.
  • 00:17:27 Pak jsme spolu trávili v létě
    i společné dny na dovolené
  • 00:17:32 a podnikali jsme výpravy
    na místa po Čechách a Moravě,
  • 00:17:37 která byla spojena
    s dějinami české literatury.
  • 00:17:42 V téhle fázi jsme s ním prožili
    i dobu, kdy ovdověl
  • 00:17:46 a kdy mu i naše přátelství pomáhalo
    tou dobou projít.
  • 00:17:57 Vzpomínám si, že jednou jsme
    s Ivanem Divišem a s mým bratrem
  • 00:18:03 chodili kdesi hluboko v Kotlině,
    což je havlíčkobrodský park,
  • 00:18:09 a tam se trošku Jaroslav vyznal
    ze svého vztahu k Mileně tím,
  • 00:18:15 že vyprávěl jak na něho zapůsobil
    tento první symptom Mileniny nemoci
  • 00:18:21 že ho ještě intenzivněji přitáhl
    k víře.
  • 00:18:39 Tak, dědek jde po babě.
    To je strašná hlína.
  • 00:18:48 Tady co vidíme zříceninu na Babě,
  • 00:18:52 to je můj nejčastější
    cíl procházek večer i za dne.
  • 00:18:57 Ale hlavně večer tady stojím
    a koukám se na Prahu,
  • 00:19:02 jak krásně svítí
    a je mi tady docela fajn.
  • 00:19:06 Teď sem chodím pravidelně
    s Václavem Ševčíkem,
  • 00:19:10 kterému říkám vlk.
  • 00:19:12 To je on, který tady má vilku
    na Babě,
  • 00:19:16 kde jsme se scházívali,
    a kde nás taky v roce 85 vybrali
  • 00:19:22 a kdy tam byli 3 mluvčí charty
    a STB to sledovala
  • 00:19:26 a tím jsme jim to taky usnadnili.
    Byl tam také Petr Pithart,
  • 00:19:33 který to taky odnesl
    a odvezli ho do Bartolomějský.
  • 00:19:38 Někdo dostal osmačtyřicítku,
    někdo ne.
  • 00:19:42 Mělo to svým způsobem
    dost citelný dopad
  • 00:19:46 jak pro toho hostitele na Babě,
    tak pro některé lidi.
  • 00:19:51 V té době už se nezavíralo,
    ale mělo to dopad existenční.
  • 00:19:57 Všichni to odnesli,
    pokud jde o zaměstnání.
  • 00:20:02 Před námi je krásná zoo.
  • 00:20:09 Pro mě je to zajímavý
    a inspirativní.
  • 00:20:12 Když vane vítr v noci
    a mám otevřené okno,
  • 00:20:17 tak slyším řvát lvy,
    občas i slona jak zatroubí,
  • 00:20:22 nejčastěji slyším ptáky.
  • 00:20:29 Skřehotání nejrůznějších ptáků,
    kteří jsou v zoo.
  • 00:20:33 Mám takovou postelní safari.
  • 00:20:45 Kde učím?
  • 00:20:46 Tak především tady,
    na Katolické teologické fakultě
  • 00:20:51 a zároveň mám menší úvazek
    na Filozofické fakultě.
  • 00:20:56 Moje přednášky mají takový
    zvláštní exkluzivní název
  • 00:21:02 "Duchovní proudy české a světové
    literatury 20. století,
  • 00:21:07 nebo myšlení o literatuře
    a podobně."
  • 00:21:12 Já se snažím propojit,
  • 00:21:14 nikoliv jen mluvit
    o české literatuře,
  • 00:21:18 ale tu literaturu posadit
    do celoevropského
  • 00:21:22 nebo celosvětového kontextu.
  • 00:21:27 Na závěr své velké vědecké kariéry
    napsal knihu,
  • 00:21:33 se kterou se dostal na bednu,
  • 00:21:38 protože vyhrála literární soutěž
    v Literárních novinách,
  • 00:21:43 o druhé republice a literatuře.
  • 00:21:46 "Literární život
    ve stínu Mnichova",
  • 00:21:50 která kupodivu, jak já jsem se bál,
    protože to je ošemetné téma,
  • 00:21:55 tak jsem se bál,
    že to zapadne bez povšimnutí,
  • 00:22:00 a ono kupodivu ne.
  • 00:22:02 To mě potěšilo, protože jsem tam
    chtěl rozbít především
  • 00:22:07 ten stále užívaný stereotyp,
  • 00:22:10 který 40 let komunisté
    vtloukali lidem do hlavy,
  • 00:22:14 že všichni literáti
    nebo intelektuálové,
  • 00:22:18 kteří nějakým způsobem souviseli
    s katolictvím,
  • 00:22:22 že to byli kolaboranti,
  • 00:22:25 kteří kolaborovali s nacistickou
    okupační mocí, která přišla
  • 00:22:30 a že ta druhá republika byla
    totalitní stát,
  • 00:22:34 který tu okupaci předznamenával.
  • 00:22:38 To jsem se snažil ukázat,
    že je to blud
  • 00:22:42 a že většina literátů obstála,
    především katoličtí,
  • 00:22:47 o kterých se říkalo klerofašisti,
    že obstála se ctí.
  • 00:22:55 Jaroslav mi dal svoji poslední
    knížku, to už budou 2 měsíce.
  • 00:23:01 Já jsem mu poděkoval,
    že mi udělal radost
  • 00:23:07 a že se na to těším, protože
    se na to pamatuju jako kluk.
  • 00:23:12 A Hácha sliboval mému dědečkovi,
    vlastně skládal prezidentský slib,
  • 00:23:18 protože pradědeček byl v té době
    předsedou poslanecké sněmovny.
  • 00:23:23 Tak jsem říkal: "Járo,
    to mám radost."
  • 00:23:26 Donesl jsem si ji domů,
    že se s knížkou potěším,
  • 00:23:31 a koukám na ni a říkám:
    "To je můj děda!"
  • 00:23:35 To byla fotografie z pohřbu
    Karla Čapka,
  • 00:23:39 kde byl v popředí můj dědeček
    a moje babička,
  • 00:23:43 protože byl blízký přítel rodiny.
  • 00:23:46 Hned jsem vzal telefon
    a Jardovi jsem to volal
  • 00:23:50 a on říkal: "Neblbni?!"
    On to taky nevěděl.
  • 00:23:55 To je takové hezké české přísloví,
    které říká: "Já nejsem tolik stár,
  • 00:24:00 ale hodně pamatuju."
  • 00:24:02 On je k tomu ještě dost stár
    a hodně pamatuje,
  • 00:24:07 to je pro literární historii
    něco velice správného i dobrého.
  • 00:24:12 A Jaroslav navíc,
    a to už hodně lidí nemá,
  • 00:24:16 kteří se s tím zabývají,
    že ve svém názoru je neochvějný.
  • 00:24:22 On toho ví tolik,
    že se nemusí nechat zviklat.
  • 00:24:27 On je v tomhletom takový,
    mně se líbí, že je kategorický,
  • 00:24:32 protože si to může dovolit
    být kategorický.
  • 00:24:49 Pokud jde o moje střetávání
    s Hospodinem, tak snad v mládí,
  • 00:24:55 ale čím je člověk starší,
    tak já mohu říct,
  • 00:24:59 že já se cítím mnohem smírnější,
    odevzdanější,
  • 00:25:04 tak říkám: "Děj se vůle Boží!"
  • 00:25:23 Někde v tom je ten altán,
    ale to bychom se zamáčeli.
  • 00:25:29 Je to hnus.
  • 00:25:36 To je tam, v té díře.
  • 00:25:53 Už jsem našel cestu.
    Tady jsem.
  • 00:25:56 Titulky: Méhešová Iva,
    Česká televize, 2011

Související