iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 4. 2018
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

149 hlasů
174252
zhlédnutí

Lucka - život a jak ho žít

Portrét mladé ženy, bojující s drogovou závislostí. Podaří se jí napravit předchozí životní chyby a začít znovu?

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Lucka - život a jak ho žít

  • 00:00:14 Dobré ráno.
  • 00:00:34 Tak.
  • 00:00:37 Dnes jdu do psychiatrické ordinace
    na injekci a na další sezení.
  • 00:00:42 A...
    Docela se těším.
  • 00:00:47 -Lucko, pojďte dál, dobrý den.
    Povídejte, s čím přicházíte?
  • 00:00:52 -Mám ještě furt trošku
    slyšiny a vidiny.
  • 00:00:56 A cítím se hodně ve stresu.
    Ale už dobře usínám.
  • 00:01:01 A ten denní režim už je trošku
    upravenej.
  • 00:01:04 Takže ráno v pohodě vstanu
  • 00:01:07 a vydržím plná energie
    až do večera.
  • 00:01:11 A léky na to spaní
    už jsou taky lepší.
  • 00:01:15 Usnu.
  • 00:01:18 Dobrý den.
    Já jsem dnes objednaná na stříhání.
  • 00:01:31 Ach! U!!!
    Nádhera.
  • 00:01:51 -No tak Lucka se narodila v
    podstatě do rodiny, dá se říct,
  • 00:01:54 disidenta, který nikdy
    nesympatizoval s režimem.
  • 00:02:00 No a tím samozřejmě byly nějaké
    problémy,
  • 00:02:03 že jsem musel vědecky pracovat sám,
    protože jsem chtěl.
  • 00:02:07 No a nějakou řadu těch vynálezů
    tady mám,
  • 00:02:11 který byly velmi úspěšný...
  • 00:02:13 -Moje dětství bylo hezký,
    hodně jsme cestovali s rodičema.
  • 00:02:17 Žila jsem se třema bráchama,
  • 00:02:22 vyrůstali jsme v rodinném domě
    nedaleko Prahy.
  • 00:02:27 Na Vánoce jsme se scházeli celá
    rodina,
  • 00:02:30 včetně babičky, dědečka
    a nevlastních sourozenců.
  • 00:02:34 Dětství bylo celkem fajn,
    než začala puberta.
  • 00:02:39 Když začala puberta,
  • 00:02:41 tak to bylo takový trošku
    bouřlivější.
  • 00:02:44 Na základní školu jsem chodila
    v rodném městě,
  • 00:02:50 ale pak jsem ve 2. nebo 3. třídě
    přestoupila do Prahy.
  • 00:02:54 Učila jsem se dobře.
  • 00:02:56 Vždycky jsem měla skoro samé
    jedničky.
  • 00:02:59 Nejhorší vysvědčení bylo snad
    3 dvojky.
  • 00:03:02 A po škole, když se podařilo,
    tak jsme si občas
  • 00:03:05 koupili někdy na tajňáka
    flašku rumu.
  • 00:03:09 Občas jsme se chodili opít
    jako náctiletí.
  • 00:03:12 No a užívali jsme si takový ten
    underground.
  • 00:03:14 To, že jsme strašně moc hustý.
    Že se bavíme.
  • 00:03:21 -Když byla malá, no to víte.
    Divoká holčička, hrála si,
  • 00:03:25 ale měla tady nějaký sklony
    k tvůrčí činnosti.
  • 00:03:28 Tak jsme to rozvíjeli.
    Zadával jsem jí
  • 00:03:32 takový nějaký méně náročný práce,
  • 00:03:36 jako třeba začínala jako dítě lepit
    etikety na kelímky.
  • 00:03:41 Takovýhle hovadiny.
    A byla za to odměňovaná,
  • 00:03:44 aby se naučila,
    že i peníze mají nějakou cenu
  • 00:03:47 a nepadají jen tak z nebe.
  • 00:03:50 -Tak teďka maluju symbol dětské
    pohádkové postavy od Walt Disney.
  • 00:03:55 Mickey Mouse,
    to asi každý dítě zná,
  • 00:03:58 jako jsou teďka mimoňové,
    tak mě se líbí Mickey Mouse.
  • 00:04:06 -Lucie se narodila v podstatě
    do úplně běžný rodiny.
  • 00:04:10 Jako druhorozené dítě.
  • 00:04:16 Bylo to hrozně hodný dítě, hrozně
    empatický, šikovná...
  • 00:04:21 No prostě samý nej.
  • 00:04:24 -Co bych zatancovala?
    Tu du du...
  • 00:04:30 -Já obdivuju, s jakou opravdovostí
    se vlastně
  • 00:04:33 pouští do těch věcí,
    pro který se rozhodne.
  • 00:04:36 I když někdy mám pocit,
    že možná přesvědčuje
  • 00:04:40 i sama sebe o tom,
    že ten nápad dobře dopadne.
  • 00:04:45 Ale rozhodně jsem nikdy neměla
    pocit, že by mi záměrně lhala.
  • 00:04:48 A to je pro spolupráci a důvěru
    mezi námi velice důležité.
  • 00:04:54 -Vybrala jsem si totem, protože
    tohle je tohle ženský totem.
  • 00:04:59 Mám kamaráda indiány jako první
    civilizaci,
  • 00:05:02 kteří začali věřit v nějaký
    nadpřirozeno na naší planetě Zemi.
  • 00:05:06 A ta květina je tam proto,
    protože od malého semínka
  • 00:05:09 roste výš a výš
    až do vonné krásy.
  • 00:05:13 A tak by asi měla vypadat nějaká
    naše cesta osudu.
  • 00:05:17 A celý život tak, abychom byli
    všichni šťastní.
  • 00:05:20 Dál od toho vedou paprsky
    až ke květině, která je zvadlá.
  • 00:05:23 A to by mělo symbolizovat
    smrt.
  • 00:05:34 To jsem já.
    Tady mi byly 4 roky.
  • 00:05:38 Tohle je moje babička Marta,
    tohle je můj brácha Dominik
  • 00:05:42 a tohle můj starší brácha
    Michal.
  • 00:05:45 Tady to je u nás na vesnici...
  • 00:05:49 S dědou v lese.
    U babičky a dědy na chatě.
  • 00:05:54 Tady je chata.
  • 00:05:56 To jsem já jako malá,
    lezu po stromech.
  • 00:05:59 Vyrůstat mezi samýma klukama.
  • 00:06:01 Je to hezký takhle se vrátit zpět
    díky těm fotkám.
  • 00:06:06 A vidět svoji rodinu.
  • 00:06:08 To, jak oni vypadali dřív
    a jak vypadají teď.
  • 00:06:10 A jak se všechno kolem mění.
  • 00:06:13 -První byl Michal, Lucina,
    pak Dominik
  • 00:06:16 a teďka mám ještě malého Jakuba.
  • 00:06:19 -Moje dětství je takový...
    No, někdo by řekl,
  • 00:06:23 že špatné a někdo by řekl,
    že dobré.
  • 00:06:25 Já ho vnímám jako krásné.
    Nádherné.
  • 00:06:31 V 8. třídě jsme tak nějak začali
    pokuřovat cigarety.
  • 00:06:35 A permanentní kuřák se ze mě stal
    až na konci devítky v prváku.
  • 00:06:41 Ale to jsme zkoušeli i marihuanu.
    Sem tam, málokdy.
  • 00:06:46 -A co na to vaši?
    -Nevěděli to.
  • 00:06:49 Naši to nevěděli.
  • 00:06:57 Teď je nás doma 6,
    ale ještě s dalšíma sourozencema
  • 00:07:03 je nás vlastně 9 dětí,
    moje máma a táta.
  • 00:07:16 Ty jo, to jsem krásná.
  • 00:07:19 -Oni, když byli malí,
    tak ve svém dětském pokoji
  • 00:07:22 si mohly na zeď ztvárnit to,
    co kdo chtěl.
  • 00:07:25 Takže se tam každý vyjádřil
    a ty zdi si pomalovaly podle svýho.
  • 00:07:30 Co jako chtěli.
  • 00:07:32 Jo, to ona furt čmárá po zdech.
    To já vím.
  • 00:07:34 -U nás doma s to pokazilo
    tak nějak,
  • 00:07:38 když byl bráchovi rok,
    tak mně bylo těch 16.
  • 00:07:43 Já jsem se zamilovala do jednoho
    kluka na vesnici.
  • 00:07:47 To byla první láska
    na první pohled.
  • 00:07:51 To bylo vlastně,
    že jsem se na něj podívala.
  • 00:07:55 Oni si četl knížku Kmotr.
    Podíval se zase zpátky:
  • 00:07:59 Říkám: "Hm, ten je pěkný.
    Hm, hm."
  • 00:08:03 No a pak o pár dnů později
    přes kamarádku Píďu
  • 00:08:06 jsme se vlastně seznámili.
    Šli jsme ven.
  • 00:08:09 Pak jsem všude jezdila s kočárem:
    "Mami, já musím ven."
  • 00:08:14 A jezdila, ty jo, s malým Kubou
    za Tondou.
  • 00:08:18 A vždycky jsem byla ráda,
    že můžu být na chvíli venku,
  • 00:08:22 aniž by máma věděla,
    že jdu za klukem.
  • 00:08:25 A vlastně Tonda...
  • 00:08:30 Styděla jsem se to mámě říct,
    že jsem šla za klukem,
  • 00:08:35 za svojí láskou, a říct:
    "Mami, mám kluka."
  • 00:08:38 To byla vlastně moje chyba
    jako dítěte,
  • 00:08:41 že jsem to vlastně neřekla.
  • 00:08:45 Tak nějak doma to už bylo hektický,
    bylo hodně starostí.
  • 00:08:51 A já jsem se s ním cejtila dobře,
    konečně jakoby dospělá.
  • 00:08:56 Tak jsem s ním chtěla trávit
    co nejvíc času.
  • 00:09:00 A doma jsem vlastně byla
    minimálně.
  • 00:09:02 A na to,
    že jsem byla v 9. třídě,
  • 00:09:05 tak jsem se domů vracela třeba
    v 9 večer.
  • 00:09:08 Ty drogy v tom hrály roli
    úplně od začátku.
  • 00:09:11 Trávu jsem začala poprvý
    v životě kouřit
  • 00:09:13 už v nějaký 8. třídě,
    když to kouřili deváťáci
  • 00:09:18 a snažili se být drsný a říkali:
    "Jo, holky, zakouříme trávu."
  • 00:09:24 My jsme za nima šly:
    "Jo, jo, tak jo.
  • 00:09:27 Ukažte, dejte nám trávu."
  • 00:09:29 A ze skleněnky jsme to tahaly
    a pak seděly jsme takhle:
  • 00:09:32 "E, co se děje?
    E..."
  • 00:09:36 No a pak jelikož jsem to znala
    a Tonda to kouřil taky,
  • 00:09:40 tak jsem si vlastně taky dala
    šluka.
  • 00:09:43 A pak jsme ho začali spolu užívat
    jako afrodiziakum při sexu
  • 00:09:47 a kouřila jsem permanentně trávu,
    on se stal dealerem trávy...
  • 00:09:52 No a mojí mamce to pak začalo
    vadit,
  • 00:09:55 tak pak přišly zákazy, problémy:
    "To nesmíš, to taky ne."
  • 00:10:02 A mně se nechtělo zůstávat doma,
  • 00:10:06 když jsem se prostě jinde cejtila
    líp.
  • 00:10:10 -Zamilovala se do dealera drog.
    A byl prostě konec.
  • 00:10:16 -Mamče se to nelíbilo
    a tak jsem vlastně...
  • 00:10:23 ...porušila vlastně pravidla.
    To, že vlastně matka chrání dceru.
  • 00:10:27 A já jsem se vydala vlastní cestou
    a řekla jsem si:
  • 00:10:30 "Ne!
    Půjdu proti tomu."
  • 00:10:34 A našla jsem si vlastně dealera
    marihuany.
  • 00:10:37 -Doma, jak jsme se jí to pokoušeli
    rozmluvit
  • 00:10:40 nebo nějakým způsobem ještě na ni
    ještě výchovně působit - bohužel.
  • 00:10:45 To prostě rodiče byli nepřátelé,
    my jí ničíme život...
  • 00:10:50 Takže prostě víceméně jsem se
    snažil
  • 00:10:53 nějakým rozumným způsobem
    to kočírovat, ale bohužel.
  • 00:10:57 Tady jako selhala sociální péče.
  • 00:11:00 Protože tady měl být nějaký
    sociální mediátor,
  • 00:11:03 který by pomohl mimo stranu
    rodičů.
  • 00:11:07 Když tedy rodič selhává,
    tak je potřeba,
  • 00:11:11 aby ten moderátor na ni
    působil.
  • 00:11:13 -Táta byl hodně dobrej.
  • 00:11:15 V současný době
    je na tom zdravotně velmi špatně.
  • 00:11:19 A trošku mě odbyl,
    abych byla upřímná.
  • 00:11:24 Trošku jo.
    Ale nezazlívám mu to,
  • 00:11:28 protože je blbost mu to zazlívat,
    protože ani on v tý době
  • 00:11:31 nebyl natolik vyspělý,
    aby si uvědomil,
  • 00:11:33 že tohle je chyba a že tohle je
    klíčové proto,
  • 00:11:36 aby moje existence mohla být
    třeba na jiné úrovni.
  • 00:11:39 Teď jsem třeba mohla být na vysoké
    škole a studovat.
  • 00:11:43 Místo toho se plahočím tím,
    že natáčím porno,
  • 00:11:45 dělám něco, co je mi nepříjemné
    a je to cesta,
  • 00:11:48 která ještě potrvá minimálně
    5 let,
  • 00:11:50 protože potřebuju dodělat střední
    školu.
  • 00:11:59 Tak dneska konečně probíhá zápis
    do školy
  • 00:12:03 1 KŠP A na Pernerově ulici.
  • 00:12:06 A mám pro paní učitelku malou
    voňavou kytičku.
  • 00:12:09 Doufám, že se jí to bude líbit.
    Doufám že mi bude sympatická
  • 00:12:12 a že spolu budeme vycházet vstřícně
    jak ve studiu,
  • 00:12:15 tak i v jiných jakýchkoliv
    sociálních problémech.
  • 00:12:19 Tak kam se mám dostavit?
    Takže:
  • 00:12:22 "Přijímací řízení 5leté dálkové
    studium 22. dubna ve 14 hodin."
  • 00:12:28 Máme ještě 20 minut.
    Cestovní duch, ano, to jsem já.
  • 00:12:32 Dobrý den, těší mě.
    Já jsem Lucie Jelínková.
  • 00:12:37 To je pro vás, prosím.
    -Děkuju moc.
  • 00:12:39 Pojďte se posadit.
    -Děkuju.
  • 00:12:41 -Takže slečna...
    -Dobrý den.
  • 00:12:44 Jelínková Lucie,
    cestovní ruch.
  • 00:12:46 -Dobrý den.
    -Děkuji.
  • 00:12:48 -Vyplnit opravu osobních údajů.
  • 00:12:51 A teď si voláte cizí jazyk.
    -Ano.
  • 00:12:53 -První jazyk je angličtina...
    -Ano. Němčina nebo španělština.
  • 00:12:56 -Němčina nebo ruština.
    -Ruština?
  • 00:12:58 -Ruština. Španělštinu nemáme.
    -Co myslíte, že bude lehčí?
  • 00:12:59 Ruština?
    To je taky slovanský jazyk.
  • 00:13:01 -Já si myslím, že ruština v něčem
    jo, ale zase je tam azbuka.
  • 00:13:05 -Já jsem studovala cestovní ruch.
    Už první rok mám takhle ověřenej,
  • 00:13:09 ale já si to radši zopakuju,
    protože vy mě čekaly zkoušky.
  • 00:13:11 A když už se tím oborem budu
    zabývat,
  • 00:13:13 tak abych věděla, o čem mluvím.
    A o co se jedná.
  • 00:13:16 Než abych tam papouškovala
    a nevěděla.
  • 00:13:19 Tak já vám děkuju, paní ředitelko,
    těším se.
  • 00:13:21 -Na shledanou.
    -Moje druhá šance,
  • 00:13:23 jak jít nahoru. Tak.
  • 00:13:25 Paní ředitelka byla moc milá,
    dostala jsem o všem informace
  • 00:13:28 a myslím si, že to bude v pohodě.
    Uvidíme se 5. září.
  • 00:13:31 Ahoj, tati.
    Teď jsme to natočili v tý škole.
  • 00:13:33 Paní ředitelka byla moc milá,
    já jsem jí dala kytku.
  • 00:13:36 Popovídaly jsme si, všechno jsme
    vyto...
  • 00:13:39 A to zbytek pak dořeším
    až doma,
  • 00:13:41 co jsem dostala nějaké papíry
    na vyplnění a takhle.
  • 00:13:44 S tím tě se seznámím.
    Jen jsem chtěla říct,
  • 00:13:46 že to dobře dopadlo, jo?
  • 00:13:48 Tak.
    Teď jsem volala mámě.
  • 00:13:50 Ta je šťastná, že konečně jdu
    zpátky do školy.
  • 00:13:52 A je sama na mě zvědavá,
    jak to zvládnu.
  • 00:13:55 Tak jo.
  • 00:13:58 Tak se podívejte, jak jsem úplně
    všechno změnila.
  • 00:14:01 Dala jsem si sem barvy,
    které se mi líbí,
  • 00:14:04 tak aby se mi tu příjemně
    vstávalo.
  • 00:14:06 Mám tu zrcadlo naproti sobě,
    vidím sama sebe,
  • 00:14:09 uvědomuju si, jak jsem krásná.
    Támhle mám třeba doplněnou
  • 00:14:13 tašku od mamči,
    co mi dala s Mickey Mousem.
  • 00:14:16 Tady mám Mickey Mousovu ženu
    od kamaráda...
  • 00:14:20 Mám novýho kluka,
    jmenuje se Mára.
  • 00:14:25 Je mu 24 let,
    má vystudovanou strojařinu...
  • 00:14:31 A vypadá to s ním zatím velmi
    slibně.
  • 00:14:35 Uvidíme, jak to půjde dál.
    Zítra nastupuje do nové práce,
  • 00:14:40 bydlíme spolu chvíli, asi tak
    týden.
  • 00:14:43 Je milý, hodný, není to žádný
    feťák.
  • 00:14:48 Ale feťáky doma v okolí rodiny
    měl.
  • 00:14:51 Takže ví, čím si procházeli tihle
    ti lidi s tímhle tím.
  • 00:14:55 Nebo s touhle tou anabází
    v životě.
  • 00:14:58 Takže doufám, že mě to bude,
    že mě na jedné straně podrží
  • 00:15:01 a půjdeme spolu hezky nahoru
    společně jako jeden.
  • 00:15:04 Mám ho ráda.
  • 00:15:12 Je hodnej, je býk jako já.
  • 00:15:15 Takže když trucuje,
    tak jsme oba na jedný straně
  • 00:15:18 postele a nemluvíme spolu.
  • 00:15:20 Pak se otočíme a mmm...
    POSÍLÁ PUSU
  • 00:15:22 -A jak dlouho jste spolu?
    -10 dnů.
  • 00:15:25 -10 dnů?
    -Hm, rychlý.
  • 00:15:27 -Trošku.
  • 00:15:31 -Sem jsem na skálu chodila hrozně
    ráda.
  • 00:15:34 Dřív jsme si tady dělali buřty,
    hodili jsme sem
  • 00:15:37 konzumovat alkohol jako náctiletý.
    Pak se tady pálily čarodějnice.
  • 00:15:43 A je to takový moje místo,
    kam třeba ráda chodím přemýšlet,
  • 00:15:46 usměrnit si myšlenkový tok.
  • 00:15:47 Tady vidím nádherně krajinu
    za sebou, i domů vidím.
  • 00:15:51 No a pak jsem sem třeba chodila,
    když jsem si chtěla ublížit,
  • 00:15:53 když mě něco trápilo.
  • 00:15:55 -V dětství sem si nikdy ničeho
    nevšimla,
  • 00:15:58 až v těch...
    V tý pubertě, v těch 15, v 16.
  • 00:16:01 -Já jsem se řezala.
    S sebou jsem měla fáč, náplasti...
  • 00:16:06 A pak jsem si to ošetřila.
  • 00:16:09 Ta psychický bolest, ta fyzická je
    úplně něco jiného.
  • 00:16:13 Ta fyzická bolest je prostě
    taková...
  • 00:16:17 Já nevím, jak bych to přesně
    popsala.
  • 00:16:19 Prostě člověk, který se řeže,
    tak chce cítit
  • 00:16:22 tu úlevu tý krve
    a toho, že ho má někdo rád.
  • 00:16:25 Když nemá rád sám sebe,
  • 00:16:27 tak život prostě ukončí rychleji
    než normální jedinec.
  • 00:16:30 -Docházelo tam, že nejdřív měla
    pořezaný jakoby ruce.
  • 00:16:33 Nedokázala vysvětlit proč to má,
    na co to má.
  • 00:16:37 Odmítala se o tom bavit.
  • 00:16:39 To už byl první signál,
    že není něco v pořádku.
  • 00:16:41 Ale to už v tu dobu byla
    na drogách.
  • 00:16:44 Ale to jsme ještě vůbec netušili,
    že jo.
  • 00:16:46 Protože zezačátku to prostě
    nepoznáte.
  • 00:16:49 -Člověk tady přemýšlí o tom,
    jak vidí lidi
  • 00:16:51 jak jsou šťastný, bydlej,
    jsou v pohodě,
  • 00:16:54 jezdí autem
    sem tam, sem tam...
  • 00:16:56 Ten jeden článek,
    tím myslím sebe,
  • 00:17:00 tady sedí, kouká na ně
    a řeže se,
  • 00:17:01 protože jim asi závidí,
    že mají v pohodě život.
  • 00:17:05 -Lucka vlastně - v 15 letech
    se jí narodil nejmladší bratr.
  • 00:17:09 Ona jako jediná dcera se snažila
    rodičům pomáhat.
  • 00:17:13 A necítila dostatečné ocenění
    za tuto svoji snahu.
  • 00:17:18 Takže tak jako utíkala
    do společnosti kamarádů.
  • 00:17:22 A v této společnosti se bohužel
    dostala ke drogám.
  • 00:17:25 Když to doma zjistili,
    tak jí maminka zabalila věci
  • 00:17:29 a vyhodila je do popelnice,
    což pro Lucku byla velká rána,
  • 00:17:33 protože jako jediná dcera,
    jediná ze sourozenců
  • 00:17:40 nosila domů jedničky
    a mámě se snažila pomáhat.
  • 00:17:44 Tohle to pro ni bylo velké
    zklamání.
  • 00:17:47 A i jí bylo líto, že mámu tak
    zklamala.
  • 00:17:52 -No, není to až tak zcela pravda,
    ona se vyhodila sama.
  • 00:17:57 Protože nebyla ochotná korigovat
    svoje jednání.
  • 00:18:02 -Ten první kluk, to byla v podstatě
    jenom ta tráva.
  • 00:18:05 Tak to jsme v podstatě
    ani nepoznali.
  • 00:18:07 To ještě tak nějak šlo.
    To člověk přičítal tý pubertě.
  • 00:18:10 Ale nebylo to nic hroznýho.
    Že by měla nějaký
  • 00:18:12 hrozný chování,
    nebo že by to bylo neúnosný.
  • 00:18:15 Ale jakmile přestoupila
    na ten pervitin,
  • 00:18:17 tak to teda byly zkazky.
    To přišla domů,
  • 00:18:21 tady trnete hrůzou, že v noci -
    kde je, co je.
  • 00:18:25 Ona vám nebere telefon, neodpovídá.
    Týden se tady neukáže.
  • 00:18:28 Po týdnu přijde v naprosto
    šíleným stavu.
  • 00:18:31 A to už vidíte, že je po pervitinu,
    protože -
  • 00:18:34 ráno se probudíte,
    ona počmáranou celou postel, zdi.
  • 00:18:37 Prostě v těch halucinacích,
    co tam začárala za hrůzy...
  • 00:18:40 No to bylo něco neskutečnýho.
  • 00:18:42 -Už jako malá jsem si dala naproti
    posteli zrcadlo.
  • 00:18:45 A prostě jsem malovala růže,
    holčičku s hrabítkama...
  • 00:18:49 Nebe, slunce, měsíc a různý
    ornamenty,
  • 00:18:55 který až postupem času jsem si
    zjistila, co znamenají.
  • 00:18:59 -A pak po tom pervitinu
    dokázala taky týden v kuse
  • 00:19:02 ve dne v noci spát.
    Tejden v kuse!
  • 00:19:05 A nešlo to ani po dobrým, nešlo to
    ani po zlým, nešlo to nijak.
  • 00:19:08 Až to došlo tak daleko,
    že prostě chceš drogy?
  • 00:19:11 Tak fajn, ale ven a na ulici.
  • 00:19:14 -Když jsem doma začala poprvý
    krást,
  • 00:19:16 tak se nic nedělo, mlčelo se.
    Až potom vlastně začala nadávat.
  • 00:19:23 A rovnou mi vzala věci,
    vyhodila mi veškerý hadry,
  • 00:19:26 na který jsem si já vydělávala
    od 7. třídy u táty ve firmě.
  • 00:19:31 Nikdy mi pořádně nekoupila,
    co bych si já přála v obchodě,
  • 00:19:35 jak dělá normálně matka s dcerou.
    Já si na všechno musela vydělat.
  • 00:19:39 A ještě mi bude říkat,
    že jsem rozmazlená.
  • 00:19:41 Že jsem měla všechno jenom díky
    tomu, že jsem si na to vydělala.
  • 00:19:44 -Prostě jakoby sebrala veškerý
    zlato.
  • 00:19:46 Prostě jako každej feťák.
    To je...
  • 00:19:50 -Tak mi naházela hadry do popelnice
    a to mi odvezli popeláři.
  • 00:19:53 A já neměla v čem chodit
    do školy.
  • 00:19:56 Takže jsem pak ve škole byla jako
    socka v roztrhaných šatech.
  • 00:19:59 Špinavejch, smradlavejch.
  • 00:20:01 -V podstatě to došlo tak daleko,
    že až v jejích 17 letech
  • 00:20:04 jsme ji museli vyhodit z domu.
  • 00:20:06 Byť je to naprostý zoufalství
    rodičů, ale už nevíte kudy kam.
  • 00:20:10 Už ta cesta nevede nikudy.
    Takže ji prostě vyhodíte
  • 00:20:12 a doufáte, že padne na úplný dno,
    odrazí se a půjde zpátky.
  • 00:20:21 -No a pak to všechno začalo.
  • 00:20:23 Ulice, tvrdší drogy,
    špatný vztah s rodinou...
  • 00:20:29 Pak jsem se hodně osamostatnila.
  • 00:20:34 Na ulici jsem vlastně byla v 16,
    kdy to začalo tím,
  • 00:20:38 že jsem přespávala po kamarádech,
    snažila jsem se
  • 00:20:43 různě někde ubytovat,
    třeba u mojí kamarádky.
  • 00:20:47 A když nebylo kam jít,
    tak jsem prostě našla
  • 00:20:53 nějaký místo, bylo to tam rozpadlý,
    všude dřevo.
  • 00:20:57 Do koutu jsme chodili na záchod.
    a...
  • 00:21:03 Tam to vlastně začalo.
  • 00:21:06 Tam už byli lidi,
    co pervitin brali trochu víc.
  • 00:21:11 Co si vlastně ještě vzpomínám,
    tak než jsem chodila s tím Adamem,
  • 00:21:16 co mi bylo 17,
    tak jsem byla jenom na marihuaně
  • 00:21:21 a chodila jsem do práce
    o víkendu,
  • 00:21:23 sem kousek na Kolbenovu na bleší
    trhy.
  • 00:21:28 A vlastně jsem si vydělala
    900 korun za víkend.
  • 00:21:32 Ten jsem utratila za cigarety,
    alkohol, marihuanu...
  • 00:21:37 A pak, když nebylo kam v noci jít,
    tak jsme prostě opilí chodili,
  • 00:21:41 nebo já sama jsem chodila za těma
    klukama spát.
  • 00:21:45 Abych nebyla sama venku v zim...
    Ne v zimě.
  • 00:21:48 Prostě v 16 letech sama venku
    mezi lidma,
  • 00:21:52 co jsou v noci zfetovaný.
    Pod vlivem drog vás může
  • 00:21:56 někdo znásilnit a tak.
  • 00:21:58 Co jsem se vlastně všechno učila
    odmalička,
  • 00:22:00 že nemám být sama, tak jsem byla
    s nima.
  • 00:22:02 Prodávala jsem LSD, který jsem měla
    přes kamarády vlastně sehnaný.
  • 00:22:07 No a na takovýmhle místě nemám moc
    hezký vzpomínky.
  • 00:22:11 Je mi líto těch lidí, jak je tady
    všechno posprejovaný.
  • 00:22:15 Že tu vlastně v noci vůbec...
    Jsou tu vytrhaný kabely,
  • 00:22:18 který se kradly na měď,
    na výkup barevných kovů,
  • 00:22:21 kde se za to dostaly peníze,
    za který se kupovaly drogy.
  • 00:22:26 Jsou to hnusný vzpomínky,
    ty jo.
  • 00:22:28 Tady jsou všude rozpadlý hadry,
    rozlámaný sklo...
  • 00:22:33 Je to hnus.
  • 00:22:40 No a když bylo nejhůř, tak jsem
    souložila s kamarádama.
  • 00:22:44 Za peníze.
    Kde se dalo.
  • 00:22:47 A pak jsem si za to kupovala
    drogy.
  • 00:22:50 Většinou jsem se nabízela já sama.
    A všichni souhlasili.
  • 00:23:01 Vlastně drogy jsem užívala
    pravidelně od svých 15
  • 00:23:07 až do svých 22 let, skoro 23.
  • 00:23:12 A díky drogám jsem vlastně kradla
    všude, kde se dalo.
  • 00:23:16 A těch krádeží bylo dost.
    Za to se zrovna stydím.
  • 00:23:23 Necejtím se nejlíp,
    když takhle na kameru
  • 00:23:26 mluvím o tom, že jsem kradla
    a...
  • 00:23:32 I lhala.
    Samý ty negativní věci,
  • 00:23:35 co vlastně svoje dítě odmalička
    učíte:
  • 00:23:38 "To nedělej, to nedělej,
    to nedělej."
  • 00:23:40 Tak to všechno jsem vlastně
    dělala.
  • 00:23:43 Skončilo to až tím, že jsem se pak
    oběsila.
  • 00:23:47 To bylo takový období
    mezi tím 15. až 18. rokem.
  • 00:23:52 Mám novou práci.
    Dělám modela na umělecký škole.
  • 00:23:55 A vlastně dělám ještě modela
    výtvarným fotografům.
  • 00:23:57 Super!
  • 00:24:48 Já jsem se předtím asi nechtěla
    zabít.
  • 00:24:52 K tomu mě donutila až ta situace
    toho,
  • 00:24:55 když jsem si začala myslet,
    v tý toxický psychóze
  • 00:24:57 podle doktorů, že prostě má vztah
    s mojí nejlepší kamarádkou.
  • 00:25:02 A já jsem to viděla jako dobrej
    důvod,
  • 00:25:05 proč ukončit tenhle život,
    protože už se mi to hnusilo.
  • 00:25:08 Hnusila se mi moje vlastní
    existence.
  • 00:25:12 A jsou to věci,
    za který se stydím a stydět budu
  • 00:25:14 až do konce života.
  • 00:25:16 -Vrátila se domů v takový,
  • 00:25:18 po nějakým tom skvělým pervitinovým
    tahu,
  • 00:25:21 kde se tady vyspala
    a zase odešla.
  • 00:25:24 Přišel pro ni teda ten Adam,
    tady se narvali pervitinem
  • 00:25:28 a ve 4 hodiny ráno nám tady
    mlátil na vrata,
  • 00:25:31 že se Lucka tady pověsila na strom,
    oběsila.
  • 00:25:34 -Chyba byla v tom, že jsem si
    myslela,
  • 00:25:36 že moje nejlepší kamarádka
    spí s mým přítelem.
  • 00:25:42 Takže v tu noc,
    co jsem se oběsila
  • 00:25:44 jsem vlastně běžela směrem
    ze zastávky domů,
  • 00:25:48 pak jsem doma přemýšlela,
    že vlastně nechci,
  • 00:25:51 aby tady byli přes noc spolu,
    protože už nejel žádný autobus
  • 00:25:55 do Prahy a musel by tu čekat
    až do rána, můj přítel v tý chvíli,
  • 00:25:59 běžela jsem za nima,
    tam jsme se pohádali.
  • 00:26:01 A pak jsem odešla domů sem.
  • 00:26:04 Vlastně tohle je směrem
    k mému domu, kde jsem žila.
  • 00:26:07 A jak jsem sem šla,
    tak jsem prostě neunesla
  • 00:26:10 tu žárlivost
    a v afektu jsem vylezla nahoru,
  • 00:26:13 vytáhla jsem takhle mikinu
    z tkaničky,
  • 00:26:17 uvázala jsem si to kolem krku,
    vylezla jsem nahoru,
  • 00:26:20 uvázala jsem to kolem větve
  • 00:26:22 a spustila jsem se
    a usnula jsem.
  • 00:26:25 Jak je vidět, tak je to asi ještě
    o metr výš než je moje hlava.
  • 00:26:29 A tam jsem vlastně pak spala,
    nebo jak bych to řekla -
  • 00:26:35 ze svýho vlastního pocitu spím.
  • 00:26:37 A vidím najednou v jiným těle
    svoje tělo na stromě.
  • 00:26:42 A než jsem luskla prstama,
    tak jsem byla zpátky ve svým těle
  • 00:26:45 a nemohla jsem hýbat rukama
    ani nohama.
  • 00:26:48 A jak jsem nemohla hýbat
    ani rukama ani nohama,
  • 00:26:51 tak v hlavě mi proběhlo:
    "Dělej, makej, zvedni tu ruku."
  • 00:26:56 Normálně jsem se probrala,
    takhle jsem zvedla ruce,
  • 00:26:59 vylezla nahoru,
    odvázala a slezla dolů.
  • 00:27:04 A pak vlastně přítel
    a kamarádka,
  • 00:27:08 tak ti tady u toho byli,
    tak já jim říkám:
  • 00:27:10 Honem, podejte mi kámen,
  • 00:27:12 aby šla ta látka kolem krku
    upilovat.
  • 00:27:16 A pak mě napadl zapalovač -
    upálit ji.
  • 00:27:18 Protože jsem pořád nemohla dýchat
    a dusila jsem se,
  • 00:27:20 i když už jsem stála na zemi.
  • 00:27:23 Tak přítel vytáhl nůžky
    a odstřihl to nůžkama.
  • 00:27:26 Nikomu bych to nepřála zažít.
    Bylo to hnusný.
  • 00:27:29 Ale zvláštní je to, že i přesto,
    že jsem se počůrala
  • 00:27:32 a všechno,
    tak že jsem ty ruce zvedla.
  • 00:27:36 Ty jo.
    To bylo strašný.
  • 00:27:38 Visíte na stromě
    a nemůžete nic dělat.
  • 00:27:41 Tohle zažívají lidi,
    co se asi pokusili o sebevraždu
  • 00:27:43 stejným způsobem jako já.
  • 00:27:47 Ale tím, jak se pokusili
    o tu jinou,
  • 00:27:49 tak asi neměli jakoby
    možnost vlézt někam nahoru.
  • 00:27:52 Že to bylo možná z větší výšky
    nebo tak.
  • 00:27:55 -Já si nemyslím, že ona se chtěla
    zabít nebo oběsit.
  • 00:27:57 To prostě byl výkřik.
    Už nevěděla sama kudy kam.
  • 00:28:00 Si myslím já.
  • 00:28:03 -To jsem ji viděla poprvé
    fakt brečet.
  • 00:28:07 Že jí bylo líto,
    že jsem mohla umřít.
  • 00:28:09 A o rok později,
    když byl další problém,
  • 00:28:11 tak na mě řvala,
    ať se oběsit jdu znova.
  • 00:28:14 A ať se mi to povede,
    že už mě nechce nikdy vidět.
  • 00:28:27 -Lucie mě vlastně stále
    překvapuje.
  • 00:28:31 Někdy si nejsem jistá
    jestli přijde,
  • 00:28:34 kdy to bude a jak se jí
    zrovna bude dařit.
  • 00:28:37 A vlastně na tom jejím příběhu
    já si tak uvědomuji,
  • 00:28:41 jak důležitá je pro nás podpora
    rodičů.
  • 00:28:47 A i když Lucie je v podstatě
    dospělá,
  • 00:28:51 tak je na prahu tady toho
    osamostatňování.
  • 00:28:56 A ta podpora rodiny jí do určité
    míry chybí,
  • 00:28:59 takže ona si tu životní cestu
    hledá
  • 00:29:02 tak jako sama a tím,
    že nemá tu zpětnou vazbu
  • 00:29:06 od někoho zkušenějšího,
  • 00:29:08 tak se občas stane,
    že docela tvrdě narazí.
  • 00:29:14 -Já jsem tam chodila pravidelně,
    nosila jsem jí jídlo, prádlo...
  • 00:29:18 Ale nutno podotknout,
    že naše vztahy mezi náma
  • 00:29:20 to ne že poškodilo,
    ale totálně zlikvidovalo.
  • 00:29:28 -Strom je dobrej.
    Stroj je hodnej.
  • 00:29:33 Strom je strom.
  • 00:29:37 -To, s čím se člověk v životě dále
    setká
  • 00:29:40 do určité míry
    pak tu jeho dispozici
  • 00:29:44 a ten práh pro vypuknutí duševního
    onemocnění ovlivňuje.
  • 00:29:48 Kupříkladu užívání návykových
    látek.
  • 00:29:51 Dnes se poměrně dobře ví,
    že kouření marihuany,
  • 00:29:53 zvláště těch vysokopotentních,
    takzvaných skanků,
  • 00:29:57 výrazně zvyšuje riziko rozvoje
    vážných duševních onemocnění
  • 00:30:01 jak je schizofrenie
    nebo podobné poruchy.
  • 00:30:04 Takže to je něco, co v prostředí
    může být nebo nemusí být.
  • 00:30:09 A pakliže se s ním zranitelný
    člověk,
  • 00:30:11 který má třeba určitou genetickou
    nebo traumatem
  • 00:30:15 vyvolanou zranitelnost
    setká, tak to pak zvýší
  • 00:30:19 tu možnost, že se u něj rozvine
    to duševní onemocnění.
  • 00:30:23 -Já i přítel jsme pervitin
    šňupali tak, jak se šňupe kokain.
  • 00:30:26 Tak, jak to všichni známe
    z filmů.
  • 00:30:29 A tak, jak to prostě vidíme.
  • 00:30:35 -Sedmička má kaz.
    Šestka má kaz.
  • 00:30:41 Pětka má kaz.
    Čtyřka má kaz.
  • 00:30:47 Trojka má kaz.
    Dvojka má plombu, kaz.
  • 00:30:52 Jak už máte drogama ty zoubky
    poškozený,
  • 00:30:56 tak už prostě samy se vám
    nezahojí.
  • 00:30:59 Tam už opravdu potřebujete péči
    stomatologa. A důslednou!
  • 00:31:04 -Žloutenkou typu C se nakazila,
    když jsem ji odvezla,
  • 00:31:07 myslím, že při druhý hospitalizaci,
    ano,
  • 00:31:10 při druhý hospitalizaci
    do Bohnic.
  • 00:31:13 Tak s tím, že takhle to nejde,
    že je znovu v drogách.
  • 00:31:17 Tak ji znovu dali na odvykačku
    a ona tedy volala,
  • 00:31:20 že chce domů, že chce domů.
    Já jsem jí jasně řekla, že ne.
  • 00:31:23 Že domů půjde až bude
    relativně v pořádku bez drog,
  • 00:31:26 že se může kdykoliv vrátit.
  • 00:31:28 Ale s drogama je domů cesta
    zavřená.
  • 00:31:31 -Já jsem si tam nechala píchnout
    pervitin,
  • 00:31:33 který mi tam přinesl přítel
    nebo kamarádky kamarád.
  • 00:31:37 A nechala jsem si píchnout,
    aby mě vyloučili
  • 00:31:41 a abych mohla odtamtud pryč,
    protože každý,
  • 00:31:43 kdo chce přestat fetovat,
    to dokáže sám
  • 00:31:45 a nepotřebuje jít
    do žádný léčebny.
  • 00:31:50 -A myslím si, že z její strany
    to byl takovej truc:
  • 00:31:52 "Tak já vám teda ukážu."
    A píchla si tam pervitin
  • 00:31:56 poprvé v životě
    a dostala tam žloutenku.
  • 00:31:59 -Holky si tam přinesly pergo,
    udělaly tam matroš.
  • 00:32:04 A pak mně to nastřelily
    jako poslední.
  • 00:32:06 A já jsem se ptala:
    "Holky, nemáte céčko?"
  • 00:32:08 "Ne, nemáme."
    Prd prd a už ho máme všechny tři.
  • 00:32:14 Tak teď se nacházíme na Andělu.
    A já sem jdu na testy,
  • 00:32:17 který si každý pornoherec
    nebo pornoherečka
  • 00:32:19 preventivně každý měsíc
    předělává.
  • 00:32:26 Já prosím...
    Jo, tady je to lepší.
  • 00:32:50 -A musím teda zaťukat,
    už je asi dva roky po léčbě
  • 00:32:52 a virus v těle nemá, je vyléčená.
    Považují ji za zdravou.
  • 00:33:36 Připadám si jak králík.
    Jak když šukám králíka.
  • 00:33:41 Ale můžu se umejt,
    jsou za to dobrý prachy,
  • 00:33:44 je to na určitou dobu,
  • 00:33:46 dělám to kvůli něčemu
    a snad se někam posunu.
  • 00:33:49 A ještě k tomu mně bude
    plnej internet.
  • 00:33:52 A chlapi v hospodě tomu mýmu
    budou závidět.
  • 00:33:58 -A jak ty ses vlastně dostala
    k pornu?
  • 00:34:02 -Přes spolužáka vlastně
    ze základky vlastně, no.
  • 00:34:07 -A teď, když na to tak koukám,
    támhle ta by trošku šla
  • 00:34:12 jako umělecký žánr,
    líbí se mi, ale tady to
  • 00:34:15 už je fakt jako prodávat
    to tělo a dělat co,
  • 00:34:19 co chtějí ostatní jenom kvůli tomu,
    že jsou za to velký peníze.
  • 00:34:25 Je to nechutný.
    Ale začátek byl hodně složitej.
  • 00:34:30 Jsem i brečela a odešla jsem
    z natáčení
  • 00:34:32 s brekem, že to nezvládnu.
  • 00:34:35 No a pak jsem jednomu herci
    roztáhla nohy
  • 00:34:40 a pak už to lítalo tam a tam.
  • 00:34:43 A tím jsem si vydělala na byt...
    No jo, no.
  • 00:34:50 Minulost člověk nesmaže,
    ale budoucnost prý tvoří sám.
  • 00:34:54 -Tomu taky věříme.
  • 00:34:56 -Prozraďte mi.
  • 00:34:58 Vám je 21 let a léčila jste se
    někdy s něčím závažným?
  • 00:35:01 Byla jste někdy nemocná?
    -Maximálně tak s kapavou
  • 00:35:05 jsem se léčila
    asi zhruba před čtvrt rokem.
  • 00:35:08 Pak byl i herpes,
    ten jsme přeléčili tabletami.
  • 00:35:12 -Myslíte jako genitální herpes?
    -Ano.
  • 00:35:15 Ten jsme přeléčili tabletami.
  • 00:35:18 A momentálně mám bolesti
    v podbřišku.
  • 00:35:21 -Pojďme to shrnout.
    Ta situace, která se ukázala
  • 00:35:24 při vyšetření naznačuje
    přítomnost nálezu
  • 00:35:27 na děložním čípku jednoznačně.
  • 00:35:30 Je tam nález, který musíme nazvat
    nálezem přednádorovým.
  • 00:35:33 Bohužel ten vizuální obrázek
    ukazuje na to,
  • 00:35:35 že by tam mohly být změny
    závažné.
  • 00:35:40 -No ahoj, mami.
    Prosím tebe, tak je to
  • 00:35:44 předrakovinovém stádiu a musím
    na konizaci děložního čípku.
  • 00:35:48 Jo.
    Jsem objednaná na pondělí.
  • 00:35:51 No, není překvapená, říká,
    že to je moje chyba,
  • 00:35:54 že jsem si to zavinila sama,
    že bych měla si víc
  • 00:35:58 hlídat svoje zdraví,
    protože to máme jenom jedno.
  • 00:36:06 -Tak je to moje dcera.
  • 00:36:08 Mám ji ráda, samozřejmě,
    jako každá máma.
  • 00:36:10 A doufám,
    že se z toho dostane.
  • 00:36:43 -Halo!
  • 00:36:45 Otevřete oči!
  • 00:36:59 -Štěstí je životní cesta.
  • 00:37:02 Štěstí je náhoda, jahoda.
  • 00:37:08 Štěstí je... úspěch.
  • 00:37:13 Štěstí je pocit blaha.
  • 00:37:16 Štěstí je stoprocentní uspokojení.
    Se vším!
  • 00:37:29 Jé.
    No, kde začít.
  • 00:37:33 S Márou jsem se rozešla.
  • 00:37:36 Vykopla jsem ho z bytu.
  • 00:37:39 No ale nicméně i přesto jsem si ho
    tam vzala zpátky,
  • 00:37:44 protože několik dní přenocoval
    před mým domem.
  • 00:37:47 Což nechápu proč.
    Bylo mi ho líto,
  • 00:37:51 aby šel zpátky na ubytovnu,
    na kterou vlastně ani neměl.
  • 00:37:55 Takže bydlíme spolu,
    ale nejsme spolu.
  • 00:37:59 Aspoň mi pomáhá s nájmem a tak.
    Takže nevím,
  • 00:38:04 jestli jsem nadšená
    nebo jestli jsem zklamaná.
  • 00:38:07 Nevím, neodkážu určit moje
    rozpoložení momentálně
  • 00:38:11 z toho všeho,
    co se okolo mě děje.
  • 00:38:16 Teď byly Velikonoce.
    Jsou to zhruba dva dny zpátky.
  • 00:38:19 A já jsem se zase sešla
    se svojí rodinou, komplet.
  • 00:38:24 Jenže pocit z toho ze začátku
    byl perfektní,
  • 00:38:28 ale až potom se to zvrtlo.
  • 00:38:30 A necítila jsem se tam dobře
    mezi nima.
  • 00:38:35 Takže jsem odtamtud odešla
    s brekem.
  • 00:38:39 Mamka mě utěšovala, ale to,
    co se tam děje je mimo mě.
  • 00:38:46 Já se od toho straním.
    K tomu se nehodlám hlásit.
  • 00:38:50 Což takto zareagoval
    i můj otec.
  • 00:38:53 Ale to, aby si elementy,
    co jsou otevřené
  • 00:38:57 a ty,
    co jsou neotevřené,
  • 00:38:59 dovolovaly na ty neuvědomělé -
    nasrat!!!
  • 00:39:08 Tak to je přesně ono,
    takovýhle pocit,
  • 00:39:11 když má člověk
    ty slyšiny a vidiny,
  • 00:39:13 neví komu se svěřit,
    neví, co má dělat.
  • 00:39:16 Teď jsou pocity na sebevraždu,
    do toho nějaká
  • 00:39:20 delší časová osa z léčby,
    která možná ani nezabere.
  • 00:39:24 Tak teď ukážu klíč od zahrady.
    Mrtvých nebo živých.
  • 00:39:43 Tady tím symbolem neboli obdélníkem
    jsou dveře neboli smrt.
  • 00:39:52 Můžete jít na jednu stranu
    nebo na druhou stranu.
  • 00:39:56 Být senzibilní je výhoda,
  • 00:39:58 pokud nejste ve spojení
    s klinickou smrtí
  • 00:40:01 a s elementy, které mají se smrtí
    mnoho společného,
  • 00:40:03 protože vás úplně uzavře
    a pohltí a sežere.
  • 00:40:06 Trojúhelník, to je proto,
    že by se mělo rodit z lásky.
  • 00:40:12 Rodič neboli tady na prvním místě
    dítě, máma, táta.
  • 00:40:17 Chápeš, že kdybych se rozhodla
    dát světu ten klíč
  • 00:40:20 a věřit v nadpřirozený jevy,
    naplánovat
  • 00:40:23 aktivity a na duchovno,
    tak jsem vždycky tak vyřízená
  • 00:40:25 a tolik se bojím,
    že bych už byla dávno mrtvá.
  • 00:40:28 Díky UFU vlastně můžu žít
    aspoň na týhle úrovni,
  • 00:40:31 že ďábla okecám tím,
    že je to UFO. Naschle.
  • 00:40:33 Měla jsem to přikryté proto,
    že je v tom dané mé vědění.
  • 00:40:38 A já se o něj podělím,
    na rozdíl od jiných.
  • 00:40:41 Stačí se zeptat.
  • 00:40:43 Čili tady to by mělo být opravdu
    vyslané až po mé smrti.
  • 00:40:47 Ale to už zase nedává návaznost,
  • 00:40:49 čili my to musíme sestříhat
    a vyplavit z toho.
  • 00:40:52 A nesmí se to šířit moc,
    protože pak opravdu
  • 00:40:54 přijedou lidé, co mě nechají
    oddělat.
  • 00:41:02 -Tak zkusíme, co ty léky.
    V čem nám pomůžou.
  • 00:41:05 -Já nechci dožít v Bohnicích
    svůj život.
  • 00:41:07 -Prosím?
  • 00:41:08 -Já nechci svůj život dožít
    v Bohnicích.
  • 00:41:10 -To já taky nechci.
    V žádném případě.
  • 00:41:15 -Jsem tady měsíc
    a ta hospitalizace...
  • 00:41:17 Jsou tady pacienti
    třeba půl roku v kuse.
  • 00:41:21 Takže doufám,
    že tohle nebudu absolvovat.
  • 00:41:24 Těch půl roku je dost dlouhá doba
    na to, aby se člověk vrátil zpátky.
  • 00:41:29 Ty jsi těhotná?
    -No, jsem, no.
  • 00:41:32 -Minule jsi ještě neměla
    takový bříško.
  • 00:41:35 To jsi přibrala, myslím,
    za tu dobu, co jsi tam, viď?
  • 00:41:38 V kolikátým jsi měsíci?
    -V prvním.
  • 00:41:40 -V prvním?!
    -Jo.
  • 00:41:42 -Počkej, tohle je první měsíc?
    -Já jsem byla...
  • 00:41:47 -Vau!
    Takže z tebe bude mamka.
  • 00:41:49 Já jsem tady zase s vidinama,
    se slyšinama.
  • 00:41:52 Na jakým jsi pokoji?
    -Desítka.
  • 00:41:56 -Já mám teďka psychosomatickou
    poruchu.
  • 00:41:58 To je jako toxická psychóza
    akorát v delším časovém úseku.
  • 00:42:02 -Ty jo.
    -A je to blbost,
  • 00:42:04 protože to prostě neumějí
    ani pojmenovat, chápeš?
  • 00:42:07 Moje vědomí nabývá víc a víc a víc.
    A stupňuje se to.
  • 00:42:10 Takže to doktoři hojí lékama.
  • 00:42:12 Děkuju.
    -Prosím.
  • 00:42:14 -A je to prostě blbost.
    -Já mám schyzo... poruchu.
  • 00:42:19 -Chceš pravdu?
    -Jo.
  • 00:42:23 Ty taky?
    -Ne.
  • 00:42:25 -Seš hrozně unavená, viď?
    -Léky.
  • 00:42:29 Já to vidím maximálně,
    až s životem selžu,
  • 00:42:32 po nějakých x letech,
    tak že si sem půjdu lehnout
  • 00:42:35 jako do lázní na odpočinek.
  • 00:42:38 -Já jsem tady teď na rekreaci.
    -Já to vidím až za pár let.
  • 00:42:45 Hele, holky,
    tak já zase letím na jedničku.
  • 00:42:48 -Tak čau, Lucino.
    -Ahoj.
  • 00:42:50 -Ahoj, mějte se.
    Čau, mámo.
  • 00:42:52 -Čau.
    -Čau.
  • 00:42:58 ZPĚV
    Z komínku stoupá bílý dým
  • 00:43:05 a taky my letíme
    za tajemstvím
  • 00:43:10 něco zachytíme,
    nasekáme pár chyb
  • 00:43:16 a je nám divně,
    je nám divně
  • 00:43:20 a pak je nám líp
  • 00:43:23 to je lepší a pak taky
    celý ten zbytek tebe
  • 00:43:27 v tichu a klidu
    pod zborceným nebem
  • 00:43:30 tvoje oči a pak taky
    celý ten zbytek tebe
  • 00:43:34 nezapomeň, od země
    to trochu zebe...
  • 00:43:40 -Na jak dlouho to tady vidím?
  • 00:43:42 Myslím si, že o tom rozhodne
    doktor.
  • 00:43:44 Ale viděla bych to minimálně
    asi tak měsíc.
  • 00:43:46 I když je to pro mě
    hodně dlouhá doba.
  • 00:43:49 Hodně dlouhá doba.
    Když tu sedíte a čekáte.
  • 00:43:52 Člověk, když se nudí,
    tak je v těch depresích
  • 00:43:55 a chová se tak, jak se chová.
  • 00:43:58 A ty myšlenky ho dovedou tam,
    kam by ani jít neměly.
  • 00:44:01 Jenom díky tomu,
    že prostě nemá moc času na to,
  • 00:44:05 aby přemýšlel a padal do těch
    depresí a úzkostí a tak.
  • 00:44:08 -Ale právě proto,
    že už jí to nepomáhalo,
  • 00:44:11 nebo měla zase vidiny,
    měla slyšiny,
  • 00:44:13 pak se toho začne bát,
    těch představ,
  • 00:44:16 a už nevěděla,
    jak se toho zbavit,
  • 00:44:18 tak si prostě vzala 20 prášků.
    Předávkovala se,
  • 00:44:20 takže tady s sebou mlátila
    jak leklá ryba.
  • 00:44:23 To už jsem zase věděla, že je zle,
    že se předávkovala.
  • 00:44:26 Takže musíte zavolat sanitku,
    nechat ji odvézt.
  • 00:44:29 A tam jí pak zase změní medikaci
    na něco jinýho.
  • 00:44:33 Ono taky těch léků moc není,
    v tý psychiatrii.
  • 00:44:36 Tam není moc velký výběr.
  • 00:44:39 -Já už jsem věděla pár dnů předtím,
    že potřebuju pomoc.
  • 00:44:42 Takže jsem vlastně tohle to
    musela udělat
  • 00:44:46 kvůli tomu,
    by mně nikdo psychicky netýral.
  • 00:44:49 To bylo vyuzlení toho,
    že jsem prostě byla
  • 00:44:51 neustále těma slyšinama a vidinama
    psychicky týraná.
  • 00:44:55 A když si člověk fyzicky ublíží,
    tak si uvědomí,
  • 00:44:57 že mu je fakt ublíženo
    a vidí to i okolí.
  • 00:45:00 Okolí na něm nevidí,
    že je smutnej nebo veselej,
  • 00:45:03 ale vidí, že má zlomenou ruku
    a že se opravdu něco děje.
  • 00:45:07 -Já si myslím, že Lucie
    od své rodiny
  • 00:45:09 potřebuje hlavně přijetí
  • 00:45:12 a to, aby ji měli rádi
    takovou jaká je.
  • 00:45:15 I s tím, co dělá.
    Potřebuje vlastně...
  • 00:45:20 Je v pořádku, že nesouhlasí
    s některými věcmi, mohou jí říct,
  • 00:45:24 že tohle ne, ale je tam potřeba,
    aby pořád věděla,
  • 00:45:28 že ji mají rádi
    a je pro ně důležitá.
  • 00:45:31 -Ale já jsem tak v rámci
    asi věděla, co po mně chce.
  • 00:45:34 Prostě donutit ji k nějakému
    sezení,
  • 00:45:38 ale prostě já na to ještě
    nejsem připravená.
  • 00:45:41 Prostě na to nemám.
    Ještě to nepřebolelo,
  • 00:45:44 ještě je to furt ve mně
    a já nevím,
  • 00:45:47 jestli se to nějak jako...
    Doufám, že ano.
  • 00:45:49 -Netvrdím, že to není léčitelný,
    to samozřejmě.
  • 00:45:53 Možná 5, možná 10 let
    bude zpátky trvat,
  • 00:45:56 než se vrátí do normálu.
  • 00:45:58 Protože se dá předpokládat,
    že to bylo indukovaný drogama.
  • 00:46:01 A v tom případě ta obnova
    mozkových funkcí
  • 00:46:05 by tady byla reálně možná.
  • 00:46:11 -Ahoj!
    Tohle je můj přítel Daniel Klim.
  • 00:46:16 Tak jsme ukončili léčbu
    na revers.
  • 00:46:19 Momentálně se chystáme
    na psychiatrii do Dejvic
  • 00:46:23 za panem doktorem.
    A asi spolu budeme bydlet.
  • 00:46:26 Chystáme se do Mníšku.
    A pak kam?
  • 00:46:31 -Pak pracovat k mýmu tátovi.
  • 00:46:33 -A pak budeme pracovat
    pro jeho taťku ve firmě.
  • 00:46:36 No a vlastně včera jsme byli
    s babičkou
  • 00:46:38 tady v Kobylisích na úřadě
    zažádat o vyšší stupeň
  • 00:46:43 invalidního důchodu,
    jelikož mám vidiny a slyšiny
  • 00:46:46 a už jsem podstoupila
    i elektroléčbu šokama
  • 00:46:49 a bohužel žádný velký výsledek
    se nedostavil.
  • 00:46:54 Takže jsem dál na lécích
    jako jsem byla už od roku 2012.
  • 00:46:59 A tak.
  • 00:47:07 Co víc říct, no?
    Máme se rádi, bydlíme spolu.
  • 00:47:10 Je to teda celý rychle hop hop,
    ale nevidím v tom žádnej problém.
  • 00:47:17 Včera jsme byli u našich.
  • 00:47:20 Mamka vařila řízky se salátem
    a s bramborama.
  • 00:47:24 Tak nás pohostila.
  • 00:47:26 Danův první dojem z mojí mamky,
    že je super, i z táty.
  • 00:47:30 Rodiče jsou nadšení,
    schvalují ho.
  • 00:47:34 Vidí, že je v pohodě,
    že s drogama nemá nic společnýho
  • 00:47:37 a že je to prostě
    dobrej člověk.
  • 00:47:40 -Docházíme oba dva jakoby...
    -Na psychiatrii.
  • 00:47:46 -Na psychiatrii, takže jakoby
    ambulantní léčbu máme.
  • 00:47:53 -Všichni říkají:
    "Nikdy nemějte partnera z Bohnic.
  • 00:47:57 Ne, to se k sobě nehodí,
    aby byl pacient s pacientem.
  • 00:48:00 Dopadne to vždycky špatně.
  • 00:48:02 Nemyslím si to, že jo?
    -Hm.
  • 00:48:05 -Jediný problém,
    co teďka vlastně nastal doma,
  • 00:48:07 je ten, že se tak trošku
    rozpadá náš rodinný kruh.
  • 00:48:11 A to v tom ohledu,
    že mladší brácha mluví sprostě
  • 00:48:16 a pravděpodobně je asi trochu
    narušenej z toho,
  • 00:48:18 jak jsem já nemocná,
    takže se z toho celkem viním.
  • 00:48:22 A nelíbí se mi,
    jaká je doma atmosféra.
  • 00:48:26 Nedělá mi to dobře.
    Vadí mi tam bejt.
  • 00:48:30 Teďka vlastně zvažuju,
    co chci dělat dál.
  • 00:48:35 A tak nějak nevím,
    co je pro mě nejvhodnější,
  • 00:48:37 abych třeba nedopadla jako
    bezdomovec.
  • 00:48:39 Je to nepříjemný,
    když vidím lidi okolo,
  • 00:48:42 jak na tom jsou
    a že už jim není pomoci.
  • 00:48:44 Kdo si vezme domů z ulice
    bezdomovce,
  • 00:48:47 aby mu pomohl zpátky?
    Nikdo.
  • 00:48:49 -Nevím, snad až čas...
    Doufám, že časem se to vyléčí.
  • 00:48:53 Protože ty rány jsou pořád
    moc silný.
  • 00:48:59 -Začali jsme s Danem bydlet
    v tom Bojově.
  • 00:49:01 Bylo to dobrý, já si našla práci,
    měla jsem přítele,
  • 00:49:06 byla jsem po léčbě tady
    v Bohnicích...
  • 00:49:09 Zdálo se to všechno fajn.
    Ale žádnej vztah není růžovej.
  • 00:49:15 Takže pak začínaly pomalu
    problémy.
  • 00:49:17 Dan byl sice hodně trpělivej,
    ale nicméně
  • 00:49:20 pak jsme se začali hádat
    a bylo to takový nepříjemný.
  • 00:49:27 A Dan si podřezal žíly kvůli
    tomu,
  • 00:49:29 že byl taky ve stresu z toho,
    že nezvládá svoji vlastní práci.
  • 00:49:34 Takže jsem ho vlastně
    já psychicky podržovávala.
  • 00:49:38 A on mě, ale moc to neklapalo
    v tom smyslu,
  • 00:49:42 že když měl dobrou náladu,
    tak já už pak ne.
  • 00:49:45 No a co se vlastně stalo,
    že jsem zase zpátky tady?
  • 00:49:50 Předávkovala jsem se léky.
    Snědla jsem
  • 00:49:52 30 100miligramových...
    a skončila jsem na oddělení 1.
  • 00:49:57 A předtím teda ve vojenský
    nemocnici,
  • 00:50:00 kde mě zaintubovali
    a kde bojovali o můj život.
  • 00:50:03 A proplachovali mě, vypumpovali
    žaludek a tak dále.
  • 00:50:07 Vlastně to bylo celý takový...
    na prd.
  • 00:50:11 Hodně naprd, protože jsem myslela,
    že v Danovi najdu tu oporu,
  • 00:50:15 že už se bude dařit
    a že už to bude dobrý.
  • 00:50:20 To se ale nepovedlo.
    A teďka, jak tu jsem,
  • 00:50:23 tak jsem venku a cejtím se
    tu mnohem líp
  • 00:50:27 než třeba jak se říká
    za zdí nebo tak nějak.
  • 00:50:31 Ale už jsem z toho taky
    trošku pochroumaná,
  • 00:50:34 když už se tak dlouho nedaří.
  • 00:50:37 Vlastně od těch 16.
    Samej problém
  • 00:50:40 a žádný chvilkový období,
    kdy je všechno v pohodě a OK.
  • 00:50:44 Je to takový hodně složitý.
  • 00:50:50 Radši bych byla zvířetem,
    než člověkem.
  • 00:50:54 Je to fakt hodně těžký.
  • 00:51:45 Hm, já mám dneska narozky!
  • 00:51:51 Co si budu přát?
    Co si budu přát?
  • 00:51:57 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2017

Související