3. května 2015

Hospital Kuks určitě není potřeba příliš představovat. Zdejší lékárna U granátového jablka zřízená v roce 1743 je druhou nejstarší památkou svého druhu u nás. Najdeme v ní řadu zajímavých ingrediencí, které se tehdy používaly. Například draží krev, liščí plíce nebo račí oko. Prohlédneme si ale i další místa areálu a připomeneme taky muže, který stál u jeho zrodu. Hrabě Špork na počátku 18. století vybudoval nejprve zámek s lázněmi a pak taky špitál pro vysloužilé a raněné vojáky. Zatímco v zámeckých sálech i lázeňských prostorách bylo rušno jen za života zakladatele, hospital sloužil až do konce druhé světové války. V areálu najdeme dodnes řadu unikátních uměleckých děl, například 24 alegorií ctností a neřestí z dílny Matyáše Bernarda Brauna nebo nástěnné malby nazvané Tance smrti.

O Baráčnících slyšel někdy v životě nejspíš každý z nás. Málokdo ale ví, kdy vznikli a jak přišli ke svému jménu. Odpovědi na tyhle otázky najdeme při návštěvě v Kolíně. Vydáme se na výpravu proti proudu času, do druhé poloviny 19. století. Spolek Baráčníků založili místní mladíci v roce 1873 a tenhle akt by se dal považovat spíš za recesi než promyšlený počin. První členové se scházeli v hospodě pojmenované Baráček a podle ní taky spolek dostal své jméno. Hostinec už sice dávno nestojí, ale Baráčníci fungují dodnes. Jedním z jejich cílů je kupříkladu péče o tradiční lidové kraje. Potkat je můžete na různých národopisných akcích, které udržují při životě staré zvyky. A dozvíme se taky, že díky nim se pořád tančí takzvaná Česká beseda.

Uklidňující plamen svíčky máme rádi snad všichni. Zpříjemňuje nám sváteční chvíle. A protože jsou svíčky víc než zdrojem světla dekorací, vymýšlejí jejich výrobci nejrůznější zdobení. Neobvyklý způsob používá Jaroslav Krušina ze Sendražic na Královéhradecku. Před deseti lety ho manželka seznámila s ubrouskovou technikou a on se jí věnuje dodnes. Tenhle způsob zkrášlování je starý zhruba sto let. Nejprve se používalo plátýnko, to pak nahradily ubrousky. Jaroslav ročně nejrůznějšími motivy ozdobí na dvanáct tisíc krasavic a má i speciální fígl pro všechny, kterým bylo líto je zapálit. Prozradí nám taky, jak s parafínem, který na výrobu používá, pracuje, co je nejdůležitější a na co musí dávat největší pozor, aby se dílo podařilo.

V Krkonoších se těžívala železná ruda. I na Žacléřsku, kde na ni v 15. století navázalo dobývání uhlí. Do časů, kdy tu horníci tenhle poklad ze země získávali, se vrátíme při prohlídce skanzenu v Žacléři. Vidět v něm můžeme, jak vypadal povrchový důl a dochovaly se i některé budovy. Nejstarší je ta s těžní věží. Uhlí se nejdřív používalo v kovárnách, nejvíc se ho tu ale vytěžilo v 19. století, kdy v okolí fungovaly textilky a sklárny. V areálu najdeme i vybavení, které havířům sloužilo v druhé polovině minulého století. Nahlédneme kupříkladu do strojovny, odkud řídili mimo jiné dopravu lidí v těžních klecích do šachty. Dozvíme se tu taky, jak se z hlubin dostával pryč vzduch, který už byl nedýchatelný a prohlédneme si i některé nálezy z doby mnohem starší.

Cestou křížů se vydáme na výstavě v muzeu v Šumperku. Otevřena byla v době Velikonoc, takže si na ní samozřejmě připomeneme vše podstatné o těchto křesťanských svátcích. Pak se ale budeme věnovat hlavně unikátní sbírce devadesáti křížů s Ježíšem, které shromáždili za dvacet let manželé Hojgrovi z Hrabové u Zábřehu. Vyrobili je v období od 16. do 20. století zdatní řezbáři i lidoví umělci. Většina z nich zdobila domácnosti, protože v nich dřív kříže mívaly své nezastupitelné místo. Dozvíme se, že v Kristově době bývalo ukřižování nejhorší a nejvíc ponižující smrtí a taky to, jak si jeho smrt připomínali přívrženci nové víry v počátcích, kdy bývali ještě pronásledováni. Zajímat nás bude i to, jak v různých obdobích mučednickou smrt ztvárňovali umělci.

Z města Zbiroh vyrazíme na procházku do okolních lesů. Nejprve se zastavíme u Čertovy skály, která je podle pověsti spojena se sázkou rybáře s pekelníkem. Pak vyšlápneme na vrch Světovina, odkud je prý nejkrásnější výhled po okolních lesích a uvidíme i nejvyšší vrch Křivoklátska Těchovín. Právě tady prý byly v 19. století objeveny zbytky pohanského pohřebiště. Pak si prohlédneme půl druhé stovky starých jalovců, které se dochovaly v místech, kde se dřív pásaly krávy a nemineme ani přírodní rezervaci V horách, v níž roste nejvíc tisů červených v Čechách. Napočítali bychom jich tu víc než tři tisícovky. Mimochodem z jejich dřeva se dřív vyráběly luky a kuše. A na závěr si připomeneme, že nejslavnějším zbirožským rodákem je básník Josef Václav Sládek. Zajdeme ke studánce, která nese jeho jméno.