iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
29. 4. 2017
21:20 na ČT art

1 2 3 4 5

15 hlasů
17503
zhlédnutí

Jiří & Otto Bubeníček

Pohled na jeviště i do zákulisí světově známé sourozenecké baletní dvojice.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Jiří & Otto Bubeníček

  • 00:01:15 My jsme vlastně úplně
    stejně starý,
  • 00:01:18 jenomže jsem prostě na ten svět
    vylez dřív o 10 minut,
  • 00:01:22 ale v tom vůbec není žádnej rozdíl.
  • 00:01:44 -Kde se cejtíš nejvíc doma?
  • 00:01:45 -Kde se cejtíme nejvíc doma?
  • 00:01:47 To je těžká otázka,
    protože se to pořád mění.
  • 00:01:49 Asi je to tam, kde teď pracuji,
  • 00:01:52 což teda byly Drážďany pro mě,
    deset let,
  • 00:01:55 ale teď, protože jsme oba dva
    ukončili kariéru,
  • 00:01:57 už jsme skončili s tancováním,
  • 00:02:00 tak teď zase ten domov
    se asi bude měnit.
  • 00:02:03 Ale takovej ten asi správnej domov
    je asi Praha, určitě.
  • 00:02:08 -Pro mě vlastně to samý.
  • 00:02:10 Já se cejtím doma v Hamburku,
    protože tam mám všechny kamarády,
  • 00:02:12 ale Praha, já se vždycky
    na ni strašně těším
  • 00:02:15 a pro mě to je takovej domov.
  • 00:02:17 Pořád tady máme rodiče
    a taky ještě nějaký kamarády
  • 00:02:20 a můžeme mluvit česky.
  • 00:02:23 Takže mi jako vždycky Praha
    trochu chybí,
  • 00:02:26 ale Praha se strašně furt mění,
  • 00:02:28 tak každej rok, když sem přijedu,
    tak ji jakoby vlastně znovu hledám.
  • 00:02:42 Tohleto je Hamburská opera,
    Hamburgische Staatsoper,
  • 00:02:45 a přišli jsme sem v 93. roku.
  • 00:02:49 A hlavně jsme sem přišli
    kvůli Johnu Neumeierovi,
  • 00:02:52 kterej je ředitel baletní skupiny.
    A já jsem tady už 21 let.
  • 00:02:57 Brácha tady byl... Jak dlouho?
    13 let?
  • 00:02:59 -Já jsem tady byl vlastně 13 let,
    pak jsem odsud odešel do Drážďan,
  • 00:03:02 protože tam se vlastně formoval
    jakoby novej soubor,
  • 00:03:05 přišel novej ředitel.
  • 00:03:07 Hlavně jsem vlastně dostal
    i možnost
  • 00:03:09 víc tam jakoby choreografovat
    a hodně mě pouští,
  • 00:03:12 že hodně cestuju s bráchou na gala
    a vlastně tvořím po celým světě.
  • 00:03:18 Takže jsem chtěl mít takovou
    tu volnost, a proto jsem odešel.
  • 00:03:24 Já jsem se sem těšil,
    hlavně na tu práci.
  • 00:03:28 Ne zas tak na to město,
  • 00:03:29 protože když jsem sem přišel
    před 10 lety,
  • 00:03:31 tak to město vypadalo trošku
    úplně jinak.
  • 00:03:33 Za těch 10 let, i za těch
    posledních 5 let,
  • 00:03:35 se to město strašně zlepšilo,
  • 00:03:37 ale zezačátku jsem měl takovej
    pocit,
  • 00:03:39 že jsem možná zase se vrátil
    na ten východ.
  • 00:03:42 Takže jsem měl z toho trošku
    strach,
  • 00:03:44 ale když máš dobrou práci
    a kamarády,
  • 00:03:47 tak je člověk šťastnej všude.
  • 00:03:50 Ale teď bych chtěl někam zase
    jinam asi, asi se odstěhuju.
  • 00:03:55 Já už nemám jakoby tu nutnost
    tady v Drážďanech žít,
  • 00:04:00 protože já jsem tady žil proto,
    že jsem měl tady práci.
  • 00:04:04 Ale teď, jak furt cestuju,
  • 00:04:06 tak já sem přijedu na dva
    na tři dny,
  • 00:04:08 všechno vyperu, přepakuju
    a zase odjedu.
  • 00:04:11 Chtěl bych možná jít zase
    do nějakýho většího města,
  • 00:04:14 kde je víc možností vidět výstavy
    a představení,
  • 00:04:17 a víc se zase inspirovat.
  • 00:04:22 Teď jsme v mým bytě.
    Tohleto je vlastně ložnice
  • 00:04:25 a to je taková jakoby
    moje pracovna, tady připravuju.
  • 00:04:28 Koupil jsem si takovej velkej stůl,
    počítač, abych to měl pohodlný,
  • 00:04:32 a židli, protože já tady sedím
  • 00:04:34 většinou tak jako od 4
    do 6-8 hodin někdy,
  • 00:04:38 a od tý doby, co jsem si koupil
    tuhle suprovou židli,
  • 00:04:41 tak tady vydržím dýl
    a nic mě nebolí.
  • 00:05:44 My jsme si hodně jako pomáhali,
    i někdy lezli na nervy, samozřejmě,
  • 00:05:49 ale první rok nebyl lehkej,
    když jsem odešel,
  • 00:05:51 to bylo takový zvláštní, divný,
    hlavně třeba asi pro bráchu,
  • 00:05:55 protože já jsem vlastně přišel
    do něčeho novýho,
  • 00:05:57 novej kolektiv, nový lidi,
  • 00:05:59 takže jsem byl takovej nadšenej
    ze všeho
  • 00:06:02 a strašně se perfektně pracovalo.
  • 00:06:04 A my jsme byli taková dobrá parta
    tanečníků, kamarádů,
  • 00:06:07 a odešlo nás hodně odtaď,
  • 00:06:09 zůstal by tady z tý party
    skoro sám.
  • 00:06:12 Samozřejmě, teď má nový kamarády,
    žádnej problém.
  • 00:06:15 Ale tenkrát před 13 lety
  • 00:06:16 to bylo takový zvláštní pro tebe
    viď, trošku?
  • 00:06:18 -No, já jsem si totiž vždycky
    říkal, nebo jsem si myslel,
  • 00:06:20 že brácha neodejde, že si to
    jen tak myslí nebo přeje,
  • 00:06:24 ale tím, že odešel, jsem byl
    fakticky smutnej zezačátku.
  • 00:06:28 Ale je to brácha a jako bráchy
    se zbavit nedá člověk,
  • 00:06:35 takže brácha tam pořád bude.
  • 00:06:42 -Dneska to byla Giselle
    od choreografa-
  • 00:06:46 David Dawson se jmenuje, z Anglie,
    Angličan,
  • 00:06:48 a je to docela náročný, protože
    to je docela dost na fyzičku,
  • 00:06:52 hlavně ten druhej akt,
    takže člověk se moc nezastaví.
  • 00:06:55 A když jsme to teď zkoušeli,
  • 00:06:57 tak doopravdy je člověk po tý
    zkoušce úplně mrtvej, bez dechu,
  • 00:07:01 takže se to musí dělat hodněkrát,
    aby se to nadejchalo.
  • 00:07:06 A já jsem si při jedný zkoušce,
    vždycky při běhu,
  • 00:07:08 jsem si natáh lejtko,
    a od tý doby mě to trápí.
  • 00:07:12 Teď jsme měli 2 dny volna,
    tak jsem si trošku odpočinul,
  • 00:07:15 a dneska představení
  • 00:07:16 a hned po prvním pas de deux
    jsem si to trošku natáh,
  • 00:07:19 a pak už jsem nemyslel
    na nic jinýho,
  • 00:07:21 než na to lejtko celý představení,
    a to já tak nakonec nemám rád.
  • 00:07:26 Tuhletu sezónu jsem to teď dělal
    dvakrát s tou Docee,
  • 00:07:28 to je mladá holka z Číny,
    která vlastně to dělá poprvý,
  • 00:07:33 takže pro ni to byla taková
    jakoby velká šance,
  • 00:07:35 jak jako se dostat trošičku nahoru,
  • 00:07:37 vlastně její první sólová
    velká role.
  • 00:07:40 Tak kvůli tý holce jsem taky trošku
    tak jako zatnul zuby a říkám:
  • 00:07:43 "Tak já to ještě dodělám",
  • 00:07:45 i když jsem se teda jako snažil
    spíš to jako hrát
  • 00:07:47 a víc jako těma rukama a tohleto,
  • 00:07:49 ale tak nějak jsem tam byl
    tak jako 20 procent, no.
  • 00:07:53 Někdy ty představení jsou prostě
    taky takovýdle, no.
  • 00:08:21 Tak tohleto jsou rodiče tady
    a to je v pražským varieté.
  • 00:08:25 Tam byl vlastně každej den program
    a rodiče tam taky vystupovali,
  • 00:08:30 když byli zrovna v Praze.
  • 00:08:32 A to je vlastně můj táta,
    strejda Andy, moje máma
  • 00:08:37 a tohleto byli vlastně Milena
    a Ivoš, to byli atleti
  • 00:08:41 a ti začli dělat s náma,
    jako s rodičema,
  • 00:08:44 protože vlastně to dělala
    naše babička,
  • 00:08:47 ale ta potom už přestala.
  • 00:08:50 A tohleto je strejda Andy a táta
    a Milena.
  • 00:08:53 Skáče salto z ramen do ramen
    tátovi.
  • 00:08:55 A to bylo těžký, to byl těžkej
    trik, tohleto.
  • 00:09:59 -My jsme s tátou hodně trénovali
    všelijaký flik flaky a salta,
  • 00:10:03 a taky tady hodně v Praze
    v jednom učilišti,
  • 00:10:05 a tam byla jedna paní
    z konzervatoře, paní Martincová,
  • 00:10:08 profesorka, a ta nás viděla
    a říkala, že máme obrovskej talent,
  • 00:10:11 a že bysme se měli věnovat tanci.
  • 00:10:13 Nám bylo 12 nebo 11,
  • 00:10:15 tak jsme vlastně přišli na tu
    konzervatoř trochu pozdějš,
  • 00:10:18 a tak jsme museli zezačátku
    trošičku dohánět,
  • 00:10:21 ale rychle jsme všechno dohnali
  • 00:10:23 a začli jsme potom dělat hned
    i sólový věci na tý škole.
  • 00:10:27 Takže to bylo fajn.
  • 00:10:30 Na konzervatoři byli suproví
    profesoři
  • 00:10:32 a pan profesor Slavický
    a pan profesor Halas,
  • 00:10:35 tak jsme to zkusili a žili jsme
    s tím a běhali po Praze
  • 00:10:40 a sháněli nějaký VHSky a videa,
    jak tancuje Baryshnikov a Nureyev.
  • 00:10:44 A byl to suprovej profesor,
    pan Halas,
  • 00:10:47 a ten nás jakoby naučil vnímat
    ten tanec profesionálně
  • 00:10:50 a ty poslední čtyři roky
    na konzervatoři
  • 00:10:52 jsme makali jak blázni.
  • 00:10:54 A my jsme vlastně ukončili
    absolutorium
  • 00:10:57 a věděli jsme skoro víc toho,
    než lidi a tanečníci,
  • 00:11:01 který když jsme potom přišli
    do Hamburku,
  • 00:11:03 tak některý ty tanečníci
    uměli toho půl,
  • 00:11:06 co my jsme už dávno dělali,
    já nevím, v sedmým šestým ročníku.
  • 00:11:09 Takže jsme byli perfektně
    naší konzervatoří tady,
  • 00:11:12 českou konzervatoří,
  • 00:11:13 jsme byli perfektně připravený
    jakoby na tu kariéru.
  • 00:11:16 A pak jsme se vlastně učili
    jenom ten repertoár
  • 00:11:18 a učili jsme se ty role,
  • 00:11:20 a tak nějak ta technika a to hraní,
    to už jsme měli tady odsud, no.
  • 00:11:33 Pak jedu zase do Dortmundu,
    tam jedu 8. prosince teď,
  • 00:11:39 takže přijdu domů
    a budu ještě hledat hudbu.
  • 00:11:42 To dělám skoro každej den teď,
  • 00:11:43 protože se s bráchou nemůžeme
    trošku domluvit na hudbě.
  • 00:11:46 Mně se něco líbí
    a jemu se to nelíbí,
  • 00:11:48 a i když jsem choreograf
    a já si to potom rozhodnu,
  • 00:11:50 ale přece jenom je dobrý
    mít druhej názor
  • 00:11:53 a brácha má holku,
    dlouho s ní už chodí,
  • 00:11:56 která je profesionální houslistka,
    takže tý hudbě doopravdy rozumí.
  • 00:12:01 Hledám novou hudbu,
    asi to bude možná Schnittke,
  • 00:12:04 a Šostakovič možná taky.
  • 00:12:06 Takže to bude něco úplně jinýho
    možná, no.
  • 00:12:09 Ale na to se těším, to je vždycky
    takový jako...
  • 00:12:11 Člověk nikdy neví, jak to dopadne,
    a pak to nějak dopadne.
  • 00:12:24 -Naši jsou od cirkusu,
  • 00:12:27 a to je jakoby to samý,
    jenom trochu jiný.
  • 00:12:30 Je to pořád to umění.
  • 00:12:32 Je to umění,
  • 00:12:33 že člověk je na tom jevišti,
    něco prezentuje, nějakou tu roli.
  • 00:12:37 Jestli je to v cirkusu
    nebo v divadle,
  • 00:12:38 já můžu říct, že je to to samý,
  • 00:12:41 a naši spíš měli vždycky
    radost z toho,
  • 00:12:43 táta byl vždycky na nás pyšnej.
  • 00:12:45 A prostě je to taková součást
    naší rodiny, to umění, no.
  • 00:12:49 -My jsme taková energická rodina,
    taková pohyblivá.
  • 00:12:52 Táta, když byl mladší a ještě mohl,
    tak ten furt někde lítal.
  • 00:12:55 A my to máme taky po něm asi.
    A táta, ten jako dělal
  • 00:12:59 vždycky všechno naplno
    v tom akrobatickým povolání
  • 00:13:02 a pohyb patří prostě nějak k nám,
    k celý rodině, no.
  • 00:13:07 A je to taky i pohyb možná
    symbolickej tím,
  • 00:13:09 že hodně všichni jsme
    vždycky cestovali.
  • 00:13:11 Táta celej život,
    a my vlastně taky.
  • 00:13:14 Teď máme takovej zase cirkusovej
    znovu život,
  • 00:13:17 protože jsme na volný noze,
  • 00:13:19 teď jsme zase začali po celým světě
    hodně cestovat,
  • 00:13:22 a pak vlastně jdeme dál,
    na další štaci, a další štace,
  • 00:13:27 a tak mi to připomíná zase
    raný léta.
  • 00:13:42 -To bylo takový hezký dětství.
  • 00:13:44 Furt jsme byli v zákulisí vlastně
    nebo na tom jevišti,
  • 00:13:47 takže my jsme vlastně vyrůstali
    na jevišti jakoby, no.
  • 00:13:51 Úplně odmalička jsme byli
    v tý manéži
  • 00:13:53 a někdy jsme na to jeviště šli
    jako třeba klauni nebo takhle,
  • 00:13:57 ale to byla spíš taková legrace
    pro nás.
  • 00:14:00 Vždycky jsme dostali za to nějaký
    bonbóny nebo takhle.
  • 00:14:03 A to jsem myslím já, nebo brácha.
  • 00:14:06 A tady jsme taky, ještě když jsme
    byli jako děti.
  • 00:14:09 A tady vlastně je jeden z nás,
    já nevím, kterej to je.
  • 00:14:11 Já se nepoznám,
    když jsme takhle malí,
  • 00:14:13 to se musím vždycky zeptat mámy,
    jestli jsem to já, nebo brácha.
  • 00:14:19 A tady vlastně jeden z nás
    je na jednokolce.
  • 00:14:22 "Cirkus Huberto" je tady napsaný.
  • 00:14:28 Když jsem sem přišel poprvý,
    tak mě Aaron, ředitel tady baletu,
  • 00:14:31 vzal na večeři právě do týhletý
    čtvrtě tady.
  • 00:14:37 A mně se to tady strašně líbilo
    a chtěl jsem si tady najít byt
  • 00:14:40 a měl jsem asi štěstí,
    že jsem si ten byt tady našel.
  • 00:14:44 Tady se to jmenuje Kunsthof-
    Passage, "Kunst" jako umění.
  • 00:14:47 A tak nějak se cejtím tady doma,
    jako umělec.
  • 00:14:52 A tady každej barák je trošku
    jinak postavenej
  • 00:14:54 a takový je to milý, no.
    Hezký prostředí takový.
  • 00:15:00 Já si pamatuju, třeba byl
    ten cirkus a nahoře hrál orchestr
  • 00:15:04 a to jsme vždycky vyběhli
    po schodech nahoru,
  • 00:15:07 protože když tam ty sloni
    potom šli,
  • 00:15:09 já jsem se jich strašně bál,
    obrovský sloni,
  • 00:15:11 vždycky zezadu dolů pod tím
    orchestrem a do manéže,
  • 00:15:17 tak jsme vždycky takhle seshora
    na ně koukali.
  • 00:15:20 No, slony jsem nemusel jako, to ne.
  • 00:16:30 -V Hamburku se žije krásně.
    Já jsem tady už 21 let.
  • 00:16:34 Dá se říct, že jsem spokojenej.
  • 00:16:36 Já strašně rád chodím sem,
    tady do tohodle parku,
  • 00:16:40 hlavně v létě s kamarádama.
  • 00:16:41 Tady grilujeme a válíme se tady
    a užíváme si sluníčka.
  • 00:16:47 Jsem tady rád, ale něco se
    zastavilo trošičku,
  • 00:16:49 a já si přeju, nebo vím, že se to
    vlastně stane,
  • 00:16:52 že něco, aby se mnou zase zatřepal
    někdo a něco se dělo,
  • 00:16:57 něco novýho a něco vzrušujícího.
  • 00:17:01 Tak já si přeju nový věci
    aby mi přišly,
  • 00:17:03 protože potom jsem hodně kreativní
    a kreativní práce mě strašně baví,
  • 00:17:07 tak si potom připadám takovej
    živej
  • 00:17:09 a připadám si, že to má nějakej
    význam, ten život.
  • 00:17:15 Kick some ass, yeah? Thank you!
  • 00:17:19 Co děláme dneska večer,
    to je premiéra.
  • 00:17:21 Je to moje nová choreografie,
    která se jmenuje Piano,
  • 00:17:24 a je to vlastně trošičku víc
    neoklasický, holky na špičkách,
  • 00:17:29 a hlavní postava je žena.
  • 00:17:32 Moc se na to těšíme oba dva.
  • 00:17:34 Bylo to docela složitý, hodně,
    hodně práce.
  • 00:17:37 Doufám, že to všechno bude fungovat
    tak, jak jsme si to naplánovali
  • 00:17:40 a jak si to přejem.
  • 00:17:47 -Stálo to za to!
    Severní pól je dobyt!
  • 00:17:53 -Proto já jsem si vždycky kupoval
    takový jako dobrý věci,
  • 00:17:55 aby mě to inspirovalo.
  • 00:17:57 My se furt jako tanečníci musíme
    koukat na sebe do toho zrcadla,
  • 00:18:01 máme vlastně zrcadlo furt
    před sebou,
  • 00:18:03 a každej tanečník jako spíš
    se nesnáší, než by se miloval,
  • 00:18:08 tak já jsem si vždycky musel
    nějak elegantně oblíknout,
  • 00:18:10 nebo nějak prostě, abych se sám
    sobě líbil,
  • 00:18:12 abych vůbec moh před sebe,
    před to zrcadlo,
  • 00:18:15 se zase postavit každý ráno
    a říkat:
  • 00:18:18 "Tak dobře, tak zase začnem znovu."
  • 00:18:56 -Já jsem si vlastně Hamburk
    tak nějak nezvolil,
  • 00:18:58 už od začátku nějak Hamburk
    si zvolil nás,
  • 00:19:00 a tak nějak to pokračuje dál,
    že v Hamburku chci bejt,
  • 00:19:04 protože hlavně kvůli tý práci.
  • 00:19:05 A Hamburk taky už kvůli tomu,
  • 00:19:07 že třeba 10 minut od centra
    máte takovouhle pláž.
  • 00:19:11 A je tady krásně, hodím si tady
    deku, odpočívám,
  • 00:19:13 a pak 10 minut jedu autem
    a jsem v centru města
  • 00:19:16 a zase můžu dělat něco jinýho.
  • 00:19:18 A je to takový, že tady je prostě
    v tom Hamburku všechno.
  • 00:19:25 Tady třeba v létě jsme
    až do večera,
  • 00:19:27 pak jdeme na diskotéky tady
    na Reeperbahn, tam je to taky supr,
  • 00:19:30 underground hudba, cokoliv.
  • 00:19:32 Je tady prostě od všeho všechno
  • 00:19:34 a může člověk si vybrat,
    co chce zrovna,
  • 00:19:37 co se mu hodí v ten den
    nebo v tu dobu.
  • 00:19:41 No, kamarádi z opery.
  • 00:19:44 Ty taky odpočívaj tady.
  • 00:19:59 -Já třeba, když začínám nějakej
    projekt,
  • 00:20:00 jako zrovna když jsem dělal
    toho Doktora Živaga nebo to Piano,
  • 00:20:03 tak já si vždycky udělám
    svůj scénář,
  • 00:20:08 a potom si to vytisknu,
    a pak si to tady nalepím.
  • 00:20:15 A já jsem si natřel tu zeď
  • 00:20:16 takovou šedivou barvou,
    která je magnetická,
  • 00:20:19 a potom se to natře bíle,
    takže to není vidět.
  • 00:20:22 Tak si to celý nalepím, celej ten
    scénář mám takhle celej oblepenej,
  • 00:20:25 a pak vidím: "Tahleta scéna
    je zbytečná, tohleto je zbytečný."
  • 00:20:28 Tady si sednu a poslouchám
    k tomu hudbu,
  • 00:20:31 a teď si to takhle představuju,
    jak to asi bude pokračovat
  • 00:20:33 a jestli se mi ta hudba
    k tomu hodí nebo nehodí.
  • 00:20:36 A takhle třeba připravujeme
    teď tady Anitu Berber,
  • 00:20:41 to byla známá kabaretní tanečnice
    v Německu.
  • 00:20:51 Dneska je 10.10., 10. října,
    a já jsem se 7. října narodil,
  • 00:20:56 což byly moje, chci říct,
    čtyřicátiny, bráchy taky.
  • 00:21:01 Takže se jakoby ten život trošičku
    přehoupnul na druhou stranu.
  • 00:21:05 A dneska jsem tancoval Romea,
    tak jsem si to užil,
  • 00:21:08 protože to bylo taky asi naposledy,
  • 00:21:11 protože jsem se rozhodl za rok
    skončit tady s kariérou v divadle,
  • 00:21:15 tady v Semperoper v Drážďanech.
  • 00:21:18 No, a je to taková vlastně
    malá smrt taková,
  • 00:21:21 jako pro mě teda osobně.
  • 00:21:23 Pro mě to bude asi těžký,
    ale patří to k tomu, no.
  • 00:21:28 Jednou se začne, jednou se skončí.
  • 00:21:37 My jsme vlastně jako mezi sebou
    nikdy nesoutěžili.
  • 00:21:39 Výhoda je v tom, že my si jakoby
    řeknem všechno
  • 00:21:42 úplně jako tak ostře,
  • 00:21:44 že tam není to jakoby okolo toho
    žádný mraky, nic,
  • 00:21:49 že prostě si to tak řeknem,
  • 00:21:51 že to člověk musí tak vzít,
    jak to je.
  • 00:21:53 Někdy taky bohužel se stane,
    že si prostě nerozumíme,
  • 00:21:55 protože ta energie, i když pro vás
    pro všechny vypadáme jako dvojčata,
  • 00:22:00 tak jako pro nás, my jsme vlastně
    bráchové.
  • 00:22:03 Já se nevidím jako dvojče
    a vidím vedle sebe bráchu.
  • 00:22:06 -A někdy ty energie jsou samozřejmě
    jiný.
  • 00:22:08 Není to problém,
    ale někdy je to problém v tom,
  • 00:22:10 spojit ty dvě energie,
    když tancujeme dohromady,
  • 00:22:12 aby to potom fungovalo dohromady.
  • 00:22:25 Jestli jsem spokojenej
    s těma 40 lety?
  • 00:22:28 Mám kariéru teď 21 let,
    jako profesionál,
  • 00:22:31 a myslím, že jsem velice
    spokojenej.
  • 00:22:35 Tak jsem tancoval skoro
    každou roli,
  • 00:22:38 i vlastně dneska se mi splnil sen,
    že jsem tancoval Romea,
  • 00:22:41 protože v Hamburku, když jsem
    tancoval,
  • 00:22:44 tak jsem tancoval většinou Merkucia
    nebo Benvolia,
  • 00:22:47 a i když jsem byl mladej,
    tak tenkrát jsem si myslel,
  • 00:22:49 že bych se na toho Romea
    možná třeba i hodil,
  • 00:22:52 tak jsem na to nebyl obsazenej.
  • 00:22:54 Pak jsem se s tím rozloučil,
    protože jsem si říkal:
  • 00:22:55 "Já prostě na to nejsem
    asi charakter."
  • 00:22:58 Když jsem přišel sem,
    tak jsem se dozvěděl,
  • 00:23:00 že tady u nás bude Stijn Celis,
    belgickej choreograf,
  • 00:23:02 vlastně choreografovat Romea,
  • 00:23:05 a já jsem na to zase nebyl
    obsazenej,
  • 00:23:06 byl jsem obsazenej jako první
    obsazení na Tybalta.
  • 00:23:09 A jak jsem začal s ním pracovat,
    tak jsem se mu asi zalíbil,
  • 00:23:13 a tak nějak postupně mě začal
    obsazovat
  • 00:23:15 jako druhý, třetí obsazení,
    druhý obsazení,
  • 00:23:17 a najednou před premiérou řekl,
  • 00:23:19 že by chtěl, abych tancoval
    premiéru Romea.
  • 00:23:22 To bylo před 2 rokama,
    takže to se mi vlastně splnil sen,
  • 00:23:26 že jsem v 38 tancoval ještě Romea.
  • 00:23:33 Ten tanec je furt o tom,
    zdokonalit se,
  • 00:23:35 takže člověk se furt snaží
    bejt lepší,
  • 00:23:37 udělat to co nejlíp, tu piruetu,
    skok, zahrát tu roli co nejlíp,
  • 00:23:41 ale jestli se to někdy
    jako doopravdy podaří,
  • 00:23:44 bejt dokonalej, to asi je utopie.
  • 00:23:50 Moje partnerka Julia Weiss,
  • 00:23:52 která je vlastně napůl Francouzka
    a napůl Němka,
  • 00:23:54 tak myslím, že se perfektně
    doplňujeme.
  • 00:23:58 Tak to byla taková pohoda na sále,
    spíš bych docela řek,
  • 00:24:01 že jsem se tenkrát do ní před
    2 rokama jakoby skoro i zamiloval,
  • 00:24:05 a to se prej stává.
  • 00:24:07 Jako mezi námi nic nebylo,
  • 00:24:09 ale bylo to takový příjemný,
    hrát si na Romea a Julii,
  • 00:24:12 na tu lásku, i na sále.
  • 00:24:13 Vlastně za měsíc, jeden jedinej,
    kdy jsme to zkoušeli,
  • 00:24:16 tak člověk se potom z toho trošičku
    možná i pomátne,
  • 00:24:19 co je vlastně realita,
    co není realita,
  • 00:24:21 protože vlastně tu holku pravdivě,
    poctivě i líbáte,
  • 00:24:25 takže po prázdninách jsem se potom
    z toho probudil.
  • 00:25:20 -Jak dlouho jsi tady byl?
    -Tejden.
  • 00:25:23 -Tejden nebo 10 dní a já jsem
    zrovna zkoušel Louskáčka,
  • 00:25:25 tak jsem ho poprosil,
    aby se na mě podíval,
  • 00:25:28 a hned mi začal dávat supr opravy.
  • 00:25:31 Ale teď na druhou stranu
    zase brácha,
  • 00:25:33 když je teď pryč, je v Drážďanech,
  • 00:25:36 tak zase skoro víc spolupracujeme,
    nebo dostáváme nabídky na gala,
  • 00:25:41 tak já jezdím hodně do Drážďan
    zkoušet,
  • 00:25:44 nebo brácha jezdí do Hamburku.
  • 00:25:45 Tak pro mě je to takový taky,
  • 00:25:47 jako kdybych byl teď součást
    dvou souborů.
  • 00:25:53 -Ta dívenka byla Emilie Mazon.
    Je to dcera jedný tanečnice,
  • 00:25:57 s kterou jsem tancoval tohleto
    úplně poprvý asi před 15 lety,
  • 00:26:00 a ta se jmenovala Gigi Hyatt,
  • 00:26:03 a s tou jsem strašně rád
    taky tancoval.
  • 00:26:04 To byla hvězda v Hamburku tady!
  • 00:26:14 Trochu jsem byl nervózní zezačátku.
  • 00:26:16 Předevčírem jsem nebyl
    a dneska nevím proč.
  • 00:26:19 Ale jinak jsem si to užil,
    měl jsem dneska radost,
  • 00:26:21 protože to bylo moje poslední
    představení,
  • 00:26:23 jako můj poslední Louskáček
    v Hamburku.
  • 00:26:28 A mý partnerky to byl vlastně
    první Louskáček,
  • 00:26:30 tak jsme si to užili.
  • 00:26:33 Kruh se uzavírá, já tady končím
    a ona tady začíná, no.
  • 00:26:42 Já jsem šťastnej.
  • 00:26:44 Ono já jsem třeba, když jsem dal
    jakoby výpověď, dá se říct,
  • 00:26:46 tak já si to většinou tak jako
    užívám, není žádnej stres.
  • 00:26:51 Tak nějak si chci ten konec
    tady v souboru užít
  • 00:26:54 a chci si vychutnat každý
    představení a každej ten moment.
  • 00:26:59 -Jako třeba co bylo hezký,
  • 00:27:01 teď brácha tady tancoval
    toho Louskáčka a říkali:
  • 00:27:03 "Hele, ještě byste neměli končit,
  • 00:27:05 můžete klidně ještě 5-6 let
    tancovat
  • 00:27:08 a jako na vás není ani vidět,
    že jste starší" ale...
  • 00:27:12 -No, je lepší skončit,
  • 00:27:13 když ještě lidi říkaj, že ještě
    můžeme tancovat 5 let,
  • 00:27:16 než až budeme muset skončit,
  • 00:27:19 protože lidi budou říkat,
    že už bysme měli skončit.
  • 00:27:21 -Ale o to nejde, co lidi říkaj,
  • 00:27:23 ale jako já nevím, já jsem se toho
    natancoval tak strašně moc,
  • 00:27:27 že já jsem na to připravenej.
  • 00:27:28 Mně to chybět, myslím,
    ani moc nebude, nebo možná bude,
  • 00:27:31 ale já nevím, jak nějak mi to
    ani nepřipadá,
  • 00:27:35 že něco smutnýho teď bude, nebo že
    prostě něco končí, nebo já nevím.
  • 00:27:39 To je prostě součást života.
  • 00:27:41 Život se furt mění,
    furt něco novýho příde, něco končí,
  • 00:27:44 a člověk se nesmí jakoby toho konce
    ani bát, no.
  • 00:27:48 Konec je začátek, no.
  • 00:27:54 -Když člověk začíná dostávat
    takovýhle ceny,
  • 00:27:58 tak je to asi takovej jakoby
    symbol,
  • 00:27:59 že by člověk měl přestat tancovat.
  • 00:28:05 Dance Open, to jsme dostali
    s bráchou dohromady.
  • 00:28:15 -Protože se právě blížej Vánoce,
    takže se Louskáček hraje hodněkrát,
  • 00:28:18 a hraje se to vlastně
    po celým světě.
  • 00:28:20 Nám to tady taky nechybí
    a hraje se to asi šestnáctkrát,
  • 00:28:23 protože na tom vlastně divadlo
    vydělá docela dost peněz.
  • 00:28:27 Je to populární,
    diváci na to choděj.
  • 00:28:29 Je to taky představení,
    který maj rádi děti,
  • 00:28:32 takže je to hodně,
    hodně navštěvovaný.
  • 00:29:03 My se vždycky snažíme bejt rodina,
    jak to má bejt,
  • 00:29:05 pohromadě na Vánoce.
  • 00:29:07 Vánoce byly v Drážďanech,
    tentokrát byly v Hamburku.
  • 00:29:11 V Praze nebyly hodně dlouho,
    viď, Vánoce?
  • 00:29:13 -V Praze snad nebyly nikdy, viď?
  • 00:29:15 Jako těch 20 let, co jsme tady,
    tak...
  • 00:29:17 -Když jsme vlastně odešli, tak...
    -Spíš jsme se scházeli v Hamburku,
  • 00:29:21 a teď se scházíme většinou
    v Drážďanech,
  • 00:29:23 protože to je na půli cesty.
  • 00:29:25 Já to mám 4 hodiny do Drážďan
  • 00:29:27 a naši to maj tak 2 hodiny
    do Drážďan, tak se tam sejdem.
  • 00:29:37 -Téma a variace, je to balet
    od George Balanchina,
  • 00:29:41 ruský choreograf, který pracoval
    dlouhou dobu v New Yorku,
  • 00:29:45 v New York City Balletu,
  • 00:29:46 kde jsem taky měl to štěstí,
    že jsem pro ně choreografoval,
  • 00:29:50 a je to jeden z takových mých
    symbolických baletů,
  • 00:29:52 protože jsem ho vlastně tancoval,
    když mi bylo 21,
  • 00:29:56 když jsem přijel poprvý
    do Hamburku.
  • 00:29:59 A my s bráchou jsme byli
    strašně mladý
  • 00:30:00 a dostal jsem najednou takovouhle
    velkou šanci,
  • 00:30:03 tancovat takovejhle těžkej balet.
  • 00:30:05 Tak jsem si to chtěl, i když mi
    bude asi za 10 dní teď 41
  • 00:30:09 a všichni se trošičku jako ptaj:
  • 00:30:11 "A ty to chceš zase znovu
    tancovat?"
  • 00:30:13 Tak já jsem říkal: "Jo, chci.
    Mě to fakt baví."
  • 00:30:16 A vlastně je to takový symbolický,
  • 00:30:17 že jsem s tím začal
    a s tím budu teď jakoby končit.
  • 00:30:21 Takže jsem si to chtěl ještě užít.
    A posledních 14 dní jsme vlastně
  • 00:30:25 dělali skoro každej den
    projížděčku,
  • 00:30:27 takže jsem i rád, že to mám
    za sebou.
  • 00:30:36 My pocházíme z Prahy 1,
  • 00:30:38 tak vždycky strašně rád
    se tam vracím
  • 00:30:40 a procházím se po tom Starým Městě.
  • 00:30:44 A pro tebe?
  • 00:30:45 -Já mám jiný vzpomínky.
    Já si vždycky vzpomenu,
  • 00:30:47 když jsme třeba s tím cirkusem
    někde i cestovali
  • 00:30:50 jako ještě malý děti s rodičema,
  • 00:30:52 a vždycky jsme se potom vraceli
    tím campingem a tou Avií do Prahy.
  • 00:30:55 A vždycky to bylo v noci,
  • 00:30:57 v Praze ty ulice byly úplně
    prázdný.
  • 00:30:59 A takovej ten pocit,
    taková jakoby lítost,
  • 00:31:02 že jakoby ty prázdniny cirkusový
    končej
  • 00:31:05 a zase taková ta radost,
    zase že jsme v Praze,
  • 00:31:08 to je taková moje úplně první
    vždycky vzpomínka.
  • 00:31:10 Já si tu cestu pamatuju a...
  • 00:31:12 -Takovej pocit, no.
  • 00:31:14 -Takovej spíš pocit,
    ani ne vzpomínka, no.
  • 00:31:58 -To bylo u nás hezký, to mládí, no.
  • 00:32:01 My jsme byli furt venku
    a vůbec mi to nešlo do hlavy,
  • 00:32:03 jak lidi můžou vůbec bejt
    v jednom bytě a v jednom městě.
  • 00:32:08 To mi připadalo úplně takový divný,
    protože my jsme furt cestovali.
  • 00:32:11 Samozřejmě, teď se mi to líbí,
    já mám rád pohodlí,
  • 00:32:13 ale tenkrát, když jsem byl malej,
    tak si vzpomínám,
  • 00:32:17 že jsem to vůbec nechápal,
    nerozuměl jsem tomu.
  • 00:32:19 My jsme byli takový jako furt...
  • 00:32:23 Já to přirovnávám vždycky
    jakoby život na venkově.
  • 00:32:25 My jsme byli furt venku.
    S bráchou jsme někde lítali
  • 00:32:28 a lezli po skalách
    a furt nějaký hovadiny.
  • 00:32:32 My jsme měli strašně energie.
  • 00:32:46 Paříž jakoby znám docela dobře,
  • 00:32:47 a tady jsem vlastně i tancoval
    v opeře, v Garnier,
  • 00:32:50 byl jsem tady pozvanej
    asi na 6 představení,
  • 00:32:53 Dáma s kaméliemi jsem tady
    tancoval,
  • 00:32:56 a tady jsme byli s Hamburkem,
  • 00:32:57 tam jsme dělali Labutí,
  • 00:32:58 tam jsem měl vlastně premiéru
    krále Ludvíka II.
  • 00:33:02 Už jsem tady hodněkrát tancoval,
  • 00:33:04 no, ale vždycky je to takový
    jako...
  • 00:33:06 Člověk je vždycky v Paříži
    nervózní tak nějak.
  • 00:33:08 Ne nervózní, ale tak nějak jako...
  • 00:33:10 Je to přece jenom velkoměsto,
    Paříž, New York, tyhlety města,
  • 00:33:13 tak jako se člověk chce
    jakoby dobře prezentovat.
  • 00:33:17 Říkám, já jsem tady pracoval hodně
    v pařížský opeře,
  • 00:33:19 tak asi půjdu se podívat
    za kamarádama do pařížský opery
  • 00:33:22 a asi v 11 si tam udělám
    s nima trénink.
  • 00:33:25 I když nevím, protože tady
    je zase ve 12:30,
  • 00:33:27 takže možná, že se vyspím.
    Uvidím, jak se budu cejtit zejtra.
  • 00:33:40 Paříž je krásná. Já to tady miluju.
    Já jsem tady měl dívku,
  • 00:33:44 Francouzku v pařížský opeře,
    tancovala Étoile.
  • 00:33:47 A to jsem se zrovna koukal
    na jedno představení tam
  • 00:33:49 a Belmondo se šel taky podívat.
  • 00:33:52 A on nechtěl jít předem,
    aby ho lidi neobtěžovali,
  • 00:33:54 tak šel zadem.
  • 00:33:56 Tak jsme ho tam chytli,
    ještě tam byl Jirka Jelínek,
  • 00:33:58 takže máme oba dva s ním fotku.
  • 00:34:00 On tady myslím, že je někde vedle
    Jirka Jelínek.
  • 00:34:02 Já jsem ho vystříh,
    abych tam byl jenom sám.
  • 00:34:18 Forsythe je americkej génius.
  • 00:34:21 Je to vlastně choreograf, kterej
    přišel jakoby s novým stylem.
  • 00:34:26 On vlastně byl první,
    kterej dal všechny ty kulisy pryč,
  • 00:34:29 všechny ty nepotřebný detaily,
    náušnice, všechno to dal pryč.
  • 00:34:35 Úplně jednoduchej kostým,
    prázdný jeviště, úplně nová hudba,
  • 00:34:39 a začal prostě dělat úplně
    nový věci, a proto se proslavil.
  • 00:34:43 On patří právě k těmhletěm
    velikánům,
  • 00:34:44 jako je Kylián
    nebo jako je Mats Ek,
  • 00:34:46 takže Forsythe je tady oblíbenej
    a maj ho tady rádi
  • 00:34:48 a vždycky se na něj těšej.
  • 00:34:56 V Hamburku jsem poslední roky žil
    v mínusu,
  • 00:34:59 protože jsem měl holku v Paříži
    a cestoval jsem za ní
  • 00:35:02 a lítal jsem za ní skoro každou
    sobotu, neděli,
  • 00:35:05 takže jsem potom musel prodat auto
    a koupil jsem si motorku.
  • 00:35:10 Takže jsem tady se zase jakoby
    dostal i privátně na nohy.
  • 00:35:15 Měl jsem tady spokojenej život,
    a mám.
  • 00:35:19 Práce byl tady skvělá, pracoval
    jsem opravdu se všema tady.
  • 00:35:22 Forsythe tady byl skoro každej rok,
  • 00:35:24 každou sezónu tady byl aspoň měsíc
    na sále s námi,
  • 00:35:27 David Dawson tady s námi pracoval,
    Jacopo Godani, Ohad Naharin,
  • 00:35:32 Jiří Kylián tady taky byl
    asi dvakrát, nebo třikrát,
  • 00:35:35 to byla taky geniální práce s ním.
  • 00:35:37 Macek tady byl.
    Takže všichni se tady vystřídali.
  • 00:35:41 Takže jsem se jakoby učil od všech,
  • 00:35:44 a jak oni ty choreografie dávaj
    dohromady,
  • 00:35:48 jak pracujou i s tanečníkama,
    jako na psychický stránce.
  • 00:35:53 Furt se něco děje, furt se něco
    připravuje,
  • 00:35:54 furt něco vzniká novýho.
  • 00:35:57 To se nám s bráchou strašně líbí
    teď, no.
  • 00:36:01 -Pro mě je to obrovská vlastně
    čest,
  • 00:36:03 protože jsem byl pozvanej
    Manuelem Legrisem,
  • 00:36:06 kterej byl vlastně jednou hvězda
    pařížský opery,
  • 00:36:08 a kterej je tady ve státní opeře,
  • 00:36:10 ve Vídeňské státní opeře,
    ředitelem.
  • 00:36:14 A ten mě právě pozval,
    tak si toho strašně vážím.
  • 00:36:16 A za druhý, tenhleten koncert,
    na to lidi ráno...
  • 00:36:19 1. ledna na to se lidi rádi koukaj.
  • 00:36:22 Vysílá se to snad v každý televizi
    po celým světě,
  • 00:36:26 takže jako pro choreografa,
  • 00:36:28 pro mě je to takovej jako docela
    důležitej moment v kariéře,
  • 00:36:32 takže jsem strašně rád.
  • 00:36:38 Ty první dny se vlastně natáčelo,
  • 00:36:40 to jsme začínali v 9 večer
    a končili jsme v 6 nebo 7 ráno.
  • 00:36:43 Takže jsme vlastně natáčeli
    celou noc,
  • 00:36:45 protože nápad byl, že se to bude
    odehrávat, když slunce zapadá,
  • 00:36:50 a potom když krásně slunce vychází.
    Takže západ a východ slunce.
  • 00:36:55 A tady je to zase brzo ráno,
    už jsme tady od 5 ráno,
  • 00:36:58 ale je to moc hezký,
    já jsem strašně spokojenej.
  • 00:37:00 Vždycky jdu se podívat
    na ten záznam,
  • 00:37:02 a když nejsou trošičku správně
    nebo je tam malá chyba,
  • 00:37:05 tak to chtěj dělat hned znovu,
  • 00:37:07 takže to je prostě perfektní
    spolupráce, no.
  • 00:37:13 Čím jsme starší, tak si uvědomuju,
  • 00:37:15 že třeba když brácha necejtí
    se dobře,
  • 00:37:18 tak si myslím, i když to tak
    jako přeženu, že to jakoby cejtím,
  • 00:37:22 že něco není v pořádku,
  • 00:37:23 i na to, že je to na dálku,
    že ho nemusím vidět.
  • 00:37:26 -Já v tyhlety věci vůbec nevěřím.
  • 00:37:28 Já myslím, že to jsou takový
    jako věci,
  • 00:37:29 který o dvojčatech se lidi
    pořád furt ptaj,
  • 00:37:32 ale já v tohleto nevěřím.
  • 00:37:34 -A právě jako Jirka si myslí
    o dvojčatech,
  • 00:37:36 že to není, že to je jakoby výmysl,
  • 00:37:39 že dvojčata něco cejtěj
    spolu stejně,
  • 00:37:41 ale já myslím, že tam něco je,
  • 00:37:43 že třeba se hodněkrát stalo,
    to mi může i Jirka potvrdit,
  • 00:37:47 že třeba brácha chce říct:
    "Udělej ten pohyb takhle",
  • 00:37:50 anebo ho napadne novej pohyb,
  • 00:37:53 a já mu zrovna říkám:
    "Hele, ten pohyb by moh bejt..."
  • 00:37:55 -To jo, ale to není, že jsme
    dvojčata,
  • 00:37:57 ale že prostě jsme 25 let
    v tý samý profesi
  • 00:37:59 a vyrůstali jsme spolu,
  • 00:38:01 máme stejnou školu,
    máme stejný profesory,
  • 00:38:04 máme podobnou prostě taste,
    jak se to řekne česky?
  • 00:38:09 -Vkus.
    -Máme podobnej vkus.
  • 00:38:11 Ale není to to, že najednou mě
    napadne
  • 00:38:13 úplně ten samej pohyb, jako tebe,
    to není možný.
  • 00:38:15 -Jako samozřejmě, že to není možný,
  • 00:38:17 ale myslím, že se to stává
    jako poslední dobou dost, a že...
  • 00:38:21 -Nestává, protože ty nevymýšlíš
    furt pohyby,
  • 00:38:23 vymejšlím je jenom já, ne?
  • 00:38:25 -Tak se budem teď hádat?
  • 00:38:27 -Nebudem se hádat, ale já mám jinej
    názor jenom, no.
  • 00:38:29 -No tak to trošičku pozitivnějš!
    Mě nebaví to takhle dělat.
  • 00:38:32 Jako já říkám kdyžtak mě nech
    domluvit aspoň tu větu.
  • 00:38:34 Když říkám, že se nám někdy stane,
    že jako...
  • 00:38:37 -No, to tam všechno bude ale.
    -No to je jedno, tak to tam bude.
  • 00:38:39 Že se nám někdy stane, že to jakoby
    nás napadne stejně,
  • 00:38:41 tak to nech a je to.
  • 00:38:43 A nemusíš hned jít proti tomu,
    a potom se začnem hádat jako.
  • 00:38:46 Rozumíš?
  • 00:38:47 -Tohleto tam samozřejmě bude,
    uvidíš!
  • 00:39:37 Já bych přál bráchovi,
    aby byl šťastnej,
  • 00:39:40 a aby si našel nějakou holku.
  • 00:39:42 To je taky důležitý. Protože brácha
    teď nemá žádnou holku,
  • 00:39:44 tak aby si našel nějakou holku,
    a aby byl šťastnej.
  • 00:39:49 -Děkuju!
    -Jo.
  • 00:39:52 -Jo, tak tobě vlastně taky přeju,
    aby si měl pohodu, štěstí,
  • 00:39:56 hlavně to zdraví taky, jako to je
    důležitý, no.
  • 00:39:59 Lásku máš, tak je to dobrý.
  • 00:40:06 Tohleto je NDR,
    filharmonie, Laeiszhalle.
  • 00:40:10 Tady hraje moje přítelkyně
    Annabelle
  • 00:40:12 a budou akorát hrát Moji vlast
    od Smetany.
  • 00:40:20 A za týden s Mou vlastí
    budou zahajovat Pražský jaro.
  • 00:40:33 Tak tohleto je moje přítelkyně
    Annabelle
  • 00:40:35 a teď dohrála akorát 70. výročí
    Pražskýho jara, Moji vlast.
  • 00:40:40 Krásně hráli! Krásně!
  • 00:40:42 Bylo to skvělý! Thank you.
  • 00:40:45 My jsme spolu už skoro 4 roky,
    3,5 roku.
  • 00:41:03 -Když jsem řek, že jsem
    z Czechoslovakia,
  • 00:41:04 z Československa nebo
    z Český republiky, tak jako lidi:
  • 00:41:07 "A co? A kde to je?"
  • 00:41:09 A když řeknu, že jsem z Prahy,
    tak všichni vědí.
  • 00:41:11 Každej zná na světě Prahu
    a každej si jí váží
  • 00:41:13 a strašně každýmu se líbí.
  • 00:41:15 A když řeknu, že jsem z Prahy,
    tak jsem jako na to pyšnej, no,
  • 00:41:19 říkám to s radostí.
  • 00:41:56 Jsem šťastnej. Nějak v jednom
    momentě
  • 00:41:58 jsem viděl všechny moje role,
    co jsem tancoval.
  • 00:42:01 Když lidi stáli a tleskali,
    tak jsem měl z toho radost,
  • 00:42:03 takovej velkej aplaus!
  • 00:42:06 Ale jsem rád, že to mám za sebou.
  • 00:42:07 Dneska je 12. července 2015
  • 00:42:09 a mám za sebou moje poslední
    představení v Hamburku
  • 00:42:13 s hamburským baletem
    Johna Neumeiera.
  • 00:42:36 -Tenhleten plakát jsem chtěl mít,
    protože to je vlastně, nebo bylo,
  • 00:42:39 moje poslední představení v kariéře
    - Manon.
  • 00:42:43 To jsem tady tancoval s krasavicí
    z Londýna.
  • 00:42:47 -Co je dneska za den? Dneska je
    11. 11., to znamená 4 jedničky,
  • 00:42:50 a je to vlastně dneska
    moje poslední přestavení,
  • 00:42:53 úplně poslední tady v divadle
    a je to vlastně takový rozloučení.
  • 00:42:57 Vlastně tady končím, no.
  • 00:43:01 Mám 41, tak jsem se rozhodl
    zakončit svoji kariéru.
  • 00:43:04 Teda budeme s bráchou ještě dělat
    projekty, budeme tancovat
  • 00:43:06 a budeme ještě hodně
    choreografovat,
  • 00:43:10 takže máme hodně práce před sebou,
    ale dneska to bylo rozloučení.
  • 00:43:15 Teď mi je fajn.
  • 00:43:17 Bylo mi trošku tak naměkko,
    jak teď lidi začli tleskat,
  • 00:43:21 ale teď se cejtím zase v pořádku
    tak nějak.
  • 00:43:27 -Alles Gute!
    -Alles Gute!
  • 00:43:30 -Tak ti gratuluju!
  • 00:43:33 Tak sis to užil?
    -Jo, já jsem si to užil.
  • 00:43:36 No, tak nějak jako jsem byl trošku
    naměkko zezačátku,
  • 00:43:38 ale pak nějak jsem na to zapomněl.
  • 00:43:40 -A jel jsi natvrdo?
    -No.
  • 00:43:41 Na konci trošičku, jak už na mě
    skáče to poslední asamblé,
  • 00:43:44 tak jsem si říkal:
    "No, tak mám to za sebou!"
  • 00:43:56 -Je to takový zvláštní,
    najednou přestat,
  • 00:43:58 najednou prostě jak kdyby člověk
    jenom mrknul a je konec, no.
  • 00:44:02 Ale krásně to udělal brácha.
    Jsem na něj pyšnej.
  • 00:44:05 Mám radost z něho, no.
  • 00:44:45 -Každej den si píšeme s Plzní
    a s tou organizací,
  • 00:44:48 kde budeme vlastně dělat
    naše představení v Plzni.
  • 00:44:52 Plzeň se stala tenhleten rok
    kulturní město Evropy,
  • 00:44:57 takže tam se nám podařilo
    teď zorganizovat s Petrem Formanem
  • 00:45:00 tři představení.
  • 00:45:01 Takže na to se teď hodně
    soustředím, to furt píšu.
  • 00:45:04 Každej večer sedím do noci a píšu.
  • 00:45:07 Teď já jsem si vymyslel,
  • 00:45:09 že tam chci ukázat to Piano,
    co jsem dělal v Dortmundu,
  • 00:45:11 takže vlastně beru s sebou
    asi 25 tanečníků,
  • 00:45:14 tak takovej se z toho stal
    velkej zájezd
  • 00:45:17 a je toho docela dost teď, no.
  • 00:45:21 Samozřejmě já jsem rád, že to bylo
    takový čistý,
  • 00:45:23 že tam nebyly žádný chyby,
  • 00:45:25 a že to je strašně komplikovaný,
    ta projekce, to naprogramovat.
  • 00:45:27 A ještě jsme to dneska... Včera
    jsme to dělali do 3 hodin ráno
  • 00:45:30 a dneska jsme to dělali do pěti,
    takže jen tak jsme to stihli,
  • 00:45:33 ale fakticky nějak jako tady
    prostě lidi s námi šli a jako supr.
  • 00:45:39 Někdy v Německu to je jiný, no.
    Tak jsem z toho fakt překvapenej.
  • 00:45:43 Starý dobrý Česko!
  • 00:46:50 -Teď jsme tady v Tokiu
    a Jirka tady choreografuje
  • 00:46:53 a já tady dělám design na balet
    L'Heure Bleue.
  • 00:46:57 A my jsme tady byli poprvý,
  • 00:46:59 to je strašně známý divadlo,
    2013 v lednu,
  • 00:47:03 a dělali jsme tady vlastně
    naše představení
  • 00:47:05 s naším souborem
    Les Ballets Bubeníček.
  • 00:47:10 -To byl vlastně obrovskej projekt,
  • 00:47:11 protože to bylo podobný
    představení,
  • 00:47:13 co jsme dělali v Národním divadle
    v Praze.
  • 00:47:15 To divadlo je prestižní
    a málokdo se sem dostane.
  • 00:47:19 A dneska jdu na zkoušku,
  • 00:47:21 protože právě zase tanečníci
    z pařížský opery
  • 00:47:23 tady maj dneska představení,
  • 00:47:26 a právě jedno to sólo
    pro Étoile, hvězdu pařížský opery,
  • 00:47:32 jsem udělal já, a večer je dneska
    premiéra.
  • 00:47:37 Potom běžím rychle
    do Tokyo City Ballet,
  • 00:47:40 kde jsme měsíc a stavíme novej
    balet pro Tokyo City Ballet.
  • 00:47:45 Takže to je pro nás taky
    taková premiéra,
  • 00:47:48 protože vlastně i když jsme tady
    byli hodněkrát, asi dvacetkrát,
  • 00:47:51 ale poprvý vlastně tady stavíme
    věc pro zdejší soubor.
  • 00:48:05 -Já mám Japonsko strašně rád. Já
    jsem tam byl teď vlastně 2 měsíce.
  • 00:48:08 Našel jsem si tam taky holku,
    ne Japonku, ale je z Moldávie.
  • 00:48:13 My jsme se seznámili na Facebooku
    a ona žije v Ósace
  • 00:48:16 a teď konečně se bude stěhovat
    do Evropy, takže budeme žít spolu.
  • 00:48:21 A já jsem v Japonsku s bráchou
    byl asi poprvý, když nám bylo 16,
  • 00:48:25 a od tý doby tam jezdíme
    skoro každej druhej rok.
  • 00:48:27 Je to skoro jak úplně jiná planeta.
  • 00:48:30 Všechno je tak jako čistý tam
    a já tam rád cestuju.
  • 00:48:35 A diváci jako milujou ten balet
  • 00:48:37 a vždycky je to potěšení,
    pro takovýhle obecenstvo tancovat.
  • 00:49:23 Já jsem měl štěstí s bráchou.
  • 00:49:25 My jsme měli oba dva
    jako supr kariéru,
  • 00:49:27 takže i těch chyb nelituju.
  • 00:49:29 Prostě člověk musí udělat
    někde nějakou chybu,
  • 00:49:31 aby se z toho naučil, poučil.
  • 00:49:34 Já jsem rád. Já jsem šťastnej,
    protože nějak mě to ani neláká,
  • 00:49:38 že musím něco ještě dokazovat
    na tom jevišti.
  • 00:49:42 11. listopadu jsem měl poslední
    představení
  • 00:49:43 a dneska je 15. dubna,
    tak je to přesně 5 měsíců,
  • 00:49:47 a vůbec mi to nechybí.
  • 00:49:50 Jako fakt mi to nechybí,
  • 00:49:51 že bych musel ještě na jeviště,
    nějak vůbec.
  • 00:49:53 Už teď najednou se to
    tak jako přesunulo.
  • 00:49:57 Doufám, že budu mít možná
    tu inspiraci a štěstí
  • 00:49:59 a dostávat dobrý nabídky,
  • 00:50:02 a že budeme s bráchou
    takhle pokračovat.
  • 00:50:06 -My chceme mít svůj soubor,
    to je takovej náš sen,
  • 00:50:09 kde bude prostě možnost,
    je to úplně jedno,
  • 00:50:13 tak tam skončíme.
  • 00:50:15 Skončíme tam, kde máme skončit,
  • 00:50:17 to nám nějak osud, si myslím,
    připraví nebo řekne.
  • 00:50:23 -Ale já se na to teď těším,
  • 00:50:24 protože teď jsme vlastně
    na volný noze,
  • 00:50:26 spolu máme hodně projektů,
    hodně dělám teď všude choreografie,
  • 00:50:30 a je to zase takovej cestovní
    život,
  • 00:50:33 takovej podobnej tomu cirkusovýmu.
  • 00:50:36 A teď nějak ani jakoby ten domov...
  • 00:50:38 Jako samozřejmě člověk potřebuje
    mít takový to zázemí,
  • 00:50:40 že se cejtí, že je někde doma,
  • 00:50:42 ale já to teď tak nějak
    ani nepotřebuju.
  • 00:50:44 Takže já teď nevím. Opravdu nevím
  • 00:50:46 a možná by bylo zajímavý udělat
    interview třeba za rok nebo za dva,
  • 00:50:49 a pak se znovu zeptat,
    kde ten domov je,
  • 00:50:53 a možná bych mohl víc přesněji
    odpovědět.
  • 00:51:29 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2016

Související