Jiří & Otto Bubeníček
-
00:01:15
My jsme vlastně úplně
stejně starý, -
00:01:18
jenomže jsem prostě na ten svět
vylez dřív o 10 minut, - 00:01:22 ale v tom vůbec není žádnej rozdíl.
- 00:01:44 -Kde se cejtíš nejvíc doma?
- 00:01:45 -Kde se cejtíme nejvíc doma?
-
00:01:47
To je těžká otázka,
protože se to pořád mění. - 00:01:49 Asi je to tam, kde teď pracuji,
-
00:01:52
což teda byly Drážďany pro mě,
deset let, -
00:01:55
ale teď, protože jsme oba dva
ukončili kariéru, - 00:01:57 už jsme skončili s tancováním,
-
00:02:00
tak teď zase ten domov
se asi bude měnit. -
00:02:03
Ale takovej ten asi správnej domov
je asi Praha, určitě. - 00:02:08 -Pro mě vlastně to samý.
-
00:02:10
Já se cejtím doma v Hamburku,
protože tam mám všechny kamarády, -
00:02:12
ale Praha, já se vždycky
na ni strašně těším - 00:02:15 a pro mě to je takovej domov.
-
00:02:17
Pořád tady máme rodiče
a taky ještě nějaký kamarády - 00:02:20 a můžeme mluvit česky.
-
00:02:23
Takže mi jako vždycky Praha
trochu chybí, - 00:02:26 ale Praha se strašně furt mění,
-
00:02:28
tak každej rok, když sem přijedu,
tak ji jakoby vlastně znovu hledám. -
00:02:42
Tohleto je Hamburská opera,
Hamburgische Staatsoper, - 00:02:45 a přišli jsme sem v 93. roku.
-
00:02:49
A hlavně jsme sem přišli
kvůli Johnu Neumeierovi, -
00:02:52
kterej je ředitel baletní skupiny.
A já jsem tady už 21 let. -
00:02:57
Brácha tady byl... Jak dlouho?
13 let? -
00:02:59
-Já jsem tady byl vlastně 13 let,
pak jsem odsud odešel do Drážďan, -
00:03:02
protože tam se vlastně formoval
jakoby novej soubor, - 00:03:05 přišel novej ředitel.
-
00:03:07
Hlavně jsem vlastně dostal
i možnost -
00:03:09
víc tam jakoby choreografovat
a hodně mě pouští, -
00:03:12
že hodně cestuju s bráchou na gala
a vlastně tvořím po celým světě. -
00:03:18
Takže jsem chtěl mít takovou
tu volnost, a proto jsem odešel. -
00:03:24
Já jsem se sem těšil,
hlavně na tu práci. - 00:03:28 Ne zas tak na to město,
-
00:03:29
protože když jsem sem přišel
před 10 lety, -
00:03:31
tak to město vypadalo trošku
úplně jinak. -
00:03:33
Za těch 10 let, i za těch
posledních 5 let, - 00:03:35 se to město strašně zlepšilo,
-
00:03:37
ale zezačátku jsem měl takovej
pocit, -
00:03:39
že jsem možná zase se vrátil
na ten východ. -
00:03:42
Takže jsem měl z toho trošku
strach, -
00:03:44
ale když máš dobrou práci
a kamarády, - 00:03:47 tak je člověk šťastnej všude.
-
00:03:50
Ale teď bych chtěl někam zase
jinam asi, asi se odstěhuju. -
00:03:55
Já už nemám jakoby tu nutnost
tady v Drážďanech žít, -
00:04:00
protože já jsem tady žil proto,
že jsem měl tady práci. - 00:04:04 Ale teď, jak furt cestuju,
-
00:04:06
tak já sem přijedu na dva
na tři dny, -
00:04:08
všechno vyperu, přepakuju
a zase odjedu. -
00:04:11
Chtěl bych možná jít zase
do nějakýho většího města, -
00:04:14
kde je víc možností vidět výstavy
a představení, - 00:04:17 a víc se zase inspirovat.
-
00:04:22
Teď jsme v mým bytě.
Tohleto je vlastně ložnice -
00:04:25
a to je taková jakoby
moje pracovna, tady připravuju. -
00:04:28
Koupil jsem si takovej velkej stůl,
počítač, abych to měl pohodlný, - 00:04:32 a židli, protože já tady sedím
-
00:04:34
většinou tak jako od 4
do 6-8 hodin někdy, -
00:04:38
a od tý doby, co jsem si koupil
tuhle suprovou židli, -
00:04:41
tak tady vydržím dýl
a nic mě nebolí. -
00:05:44
My jsme si hodně jako pomáhali,
i někdy lezli na nervy, samozřejmě, -
00:05:49
ale první rok nebyl lehkej,
když jsem odešel, -
00:05:51
to bylo takový zvláštní, divný,
hlavně třeba asi pro bráchu, -
00:05:55
protože já jsem vlastně přišel
do něčeho novýho, - 00:05:57 novej kolektiv, nový lidi,
-
00:05:59
takže jsem byl takovej nadšenej
ze všeho - 00:06:02 a strašně se perfektně pracovalo.
-
00:06:04
A my jsme byli taková dobrá parta
tanečníků, kamarádů, - 00:06:07 a odešlo nás hodně odtaď,
-
00:06:09
zůstal by tady z tý party
skoro sám. -
00:06:12
Samozřejmě, teď má nový kamarády,
žádnej problém. - 00:06:15 Ale tenkrát před 13 lety
-
00:06:16
to bylo takový zvláštní pro tebe
viď, trošku? -
00:06:18
-No, já jsem si totiž vždycky
říkal, nebo jsem si myslel, -
00:06:20
že brácha neodejde, že si to
jen tak myslí nebo přeje, -
00:06:24
ale tím, že odešel, jsem byl
fakticky smutnej zezačátku. -
00:06:28
Ale je to brácha a jako bráchy
se zbavit nedá člověk, - 00:06:35 takže brácha tam pořád bude.
-
00:06:42
-Dneska to byla Giselle
od choreografa- -
00:06:46
David Dawson se jmenuje, z Anglie,
Angličan, -
00:06:48
a je to docela náročný, protože
to je docela dost na fyzičku, -
00:06:52
hlavně ten druhej akt,
takže člověk se moc nezastaví. - 00:06:55 A když jsme to teď zkoušeli,
-
00:06:57
tak doopravdy je člověk po tý
zkoušce úplně mrtvej, bez dechu, -
00:07:01
takže se to musí dělat hodněkrát,
aby se to nadejchalo. -
00:07:06
A já jsem si při jedný zkoušce,
vždycky při běhu, -
00:07:08
jsem si natáh lejtko,
a od tý doby mě to trápí. -
00:07:12
Teď jsme měli 2 dny volna,
tak jsem si trošku odpočinul, - 00:07:15 a dneska představení
-
00:07:16
a hned po prvním pas de deux
jsem si to trošku natáh, -
00:07:19
a pak už jsem nemyslel
na nic jinýho, -
00:07:21
než na to lejtko celý představení,
a to já tak nakonec nemám rád. -
00:07:26
Tuhletu sezónu jsem to teď dělal
dvakrát s tou Docee, -
00:07:28
to je mladá holka z Číny,
která vlastně to dělá poprvý, -
00:07:33
takže pro ni to byla taková
jakoby velká šance, - 00:07:35 jak jako se dostat trošičku nahoru,
-
00:07:37
vlastně její první sólová
velká role. -
00:07:40
Tak kvůli tý holce jsem taky trošku
tak jako zatnul zuby a říkám: - 00:07:43 "Tak já to ještě dodělám",
-
00:07:45
i když jsem se teda jako snažil
spíš to jako hrát - 00:07:47 a víc jako těma rukama a tohleto,
-
00:07:49
ale tak nějak jsem tam byl
tak jako 20 procent, no. -
00:07:53
Někdy ty představení jsou prostě
taky takovýdle, no. -
00:08:21
Tak tohleto jsou rodiče tady
a to je v pražským varieté. -
00:08:25
Tam byl vlastně každej den program
a rodiče tam taky vystupovali, - 00:08:30 když byli zrovna v Praze.
-
00:08:32
A to je vlastně můj táta,
strejda Andy, moje máma -
00:08:37
a tohleto byli vlastně Milena
a Ivoš, to byli atleti -
00:08:41
a ti začli dělat s náma,
jako s rodičema, -
00:08:44
protože vlastně to dělala
naše babička, - 00:08:47 ale ta potom už přestala.
-
00:08:50
A tohleto je strejda Andy a táta
a Milena. -
00:08:53
Skáče salto z ramen do ramen
tátovi. -
00:08:55
A to bylo těžký, to byl těžkej
trik, tohleto. -
00:09:59
-My jsme s tátou hodně trénovali
všelijaký flik flaky a salta, -
00:10:03
a taky tady hodně v Praze
v jednom učilišti, -
00:10:05
a tam byla jedna paní
z konzervatoře, paní Martincová, -
00:10:08
profesorka, a ta nás viděla
a říkala, že máme obrovskej talent, - 00:10:11 a že bysme se měli věnovat tanci.
- 00:10:13 Nám bylo 12 nebo 11,
-
00:10:15
tak jsme vlastně přišli na tu
konzervatoř trochu pozdějš, -
00:10:18
a tak jsme museli zezačátku
trošičku dohánět, - 00:10:21 ale rychle jsme všechno dohnali
-
00:10:23
a začli jsme potom dělat hned
i sólový věci na tý škole. - 00:10:27 Takže to bylo fajn.
-
00:10:30
Na konzervatoři byli suproví
profesoři -
00:10:32
a pan profesor Slavický
a pan profesor Halas, -
00:10:35
tak jsme to zkusili a žili jsme
s tím a běhali po Praze -
00:10:40
a sháněli nějaký VHSky a videa,
jak tancuje Baryshnikov a Nureyev. -
00:10:44
A byl to suprovej profesor,
pan Halas, -
00:10:47
a ten nás jakoby naučil vnímat
ten tanec profesionálně -
00:10:50
a ty poslední čtyři roky
na konzervatoři - 00:10:52 jsme makali jak blázni.
-
00:10:54
A my jsme vlastně ukončili
absolutorium -
00:10:57
a věděli jsme skoro víc toho,
než lidi a tanečníci, -
00:11:01
který když jsme potom přišli
do Hamburku, -
00:11:03
tak některý ty tanečníci
uměli toho půl, -
00:11:06
co my jsme už dávno dělali,
já nevím, v sedmým šestým ročníku. -
00:11:09
Takže jsme byli perfektně
naší konzervatoří tady, - 00:11:12 českou konzervatoří,
-
00:11:13
jsme byli perfektně připravený
jakoby na tu kariéru. -
00:11:16
A pak jsme se vlastně učili
jenom ten repertoár - 00:11:18 a učili jsme se ty role,
-
00:11:20
a tak nějak ta technika a to hraní,
to už jsme měli tady odsud, no. -
00:11:33
Pak jedu zase do Dortmundu,
tam jedu 8. prosince teď, -
00:11:39
takže přijdu domů
a budu ještě hledat hudbu. - 00:11:42 To dělám skoro každej den teď,
-
00:11:43
protože se s bráchou nemůžeme
trošku domluvit na hudbě. -
00:11:46
Mně se něco líbí
a jemu se to nelíbí, -
00:11:48
a i když jsem choreograf
a já si to potom rozhodnu, -
00:11:50
ale přece jenom je dobrý
mít druhej názor -
00:11:53
a brácha má holku,
dlouho s ní už chodí, -
00:11:56
která je profesionální houslistka,
takže tý hudbě doopravdy rozumí. -
00:12:01
Hledám novou hudbu,
asi to bude možná Schnittke, - 00:12:04 a Šostakovič možná taky.
-
00:12:06
Takže to bude něco úplně jinýho
možná, no. -
00:12:09
Ale na to se těším, to je vždycky
takový jako... -
00:12:11
Člověk nikdy neví, jak to dopadne,
a pak to nějak dopadne. - 00:12:24 -Naši jsou od cirkusu,
-
00:12:27
a to je jakoby to samý,
jenom trochu jiný. - 00:12:30 Je to pořád to umění.
- 00:12:32 Je to umění,
-
00:12:33
že člověk je na tom jevišti,
něco prezentuje, nějakou tu roli. -
00:12:37
Jestli je to v cirkusu
nebo v divadle, - 00:12:38 já můžu říct, že je to to samý,
-
00:12:41
a naši spíš měli vždycky
radost z toho, - 00:12:43 táta byl vždycky na nás pyšnej.
-
00:12:45
A prostě je to taková součást
naší rodiny, to umění, no. -
00:12:49
-My jsme taková energická rodina,
taková pohyblivá. -
00:12:52
Táta, když byl mladší a ještě mohl,
tak ten furt někde lítal. -
00:12:55
A my to máme taky po něm asi.
A táta, ten jako dělal -
00:12:59
vždycky všechno naplno
v tom akrobatickým povolání -
00:13:02
a pohyb patří prostě nějak k nám,
k celý rodině, no. -
00:13:07
A je to taky i pohyb možná
symbolickej tím, -
00:13:09
že hodně všichni jsme
vždycky cestovali. -
00:13:11
Táta celej život,
a my vlastně taky. -
00:13:14
Teď máme takovej zase cirkusovej
znovu život, - 00:13:17 protože jsme na volný noze,
-
00:13:19
teď jsme zase začali po celým světě
hodně cestovat, -
00:13:22
a pak vlastně jdeme dál,
na další štaci, a další štace, -
00:13:27
a tak mi to připomíná zase
raný léta. - 00:13:42 -To bylo takový hezký dětství.
-
00:13:44
Furt jsme byli v zákulisí vlastně
nebo na tom jevišti, -
00:13:47
takže my jsme vlastně vyrůstali
na jevišti jakoby, no. -
00:13:51
Úplně odmalička jsme byli
v tý manéži -
00:13:53
a někdy jsme na to jeviště šli
jako třeba klauni nebo takhle, -
00:13:57
ale to byla spíš taková legrace
pro nás. -
00:14:00
Vždycky jsme dostali za to nějaký
bonbóny nebo takhle. - 00:14:03 A to jsem myslím já, nebo brácha.
-
00:14:06
A tady jsme taky, ještě když jsme
byli jako děti. -
00:14:09
A tady vlastně je jeden z nás,
já nevím, kterej to je. -
00:14:11
Já se nepoznám,
když jsme takhle malí, -
00:14:13
to se musím vždycky zeptat mámy,
jestli jsem to já, nebo brácha. -
00:14:19
A tady vlastně jeden z nás
je na jednokolce. - 00:14:22 "Cirkus Huberto" je tady napsaný.
-
00:14:28
Když jsem sem přišel poprvý,
tak mě Aaron, ředitel tady baletu, -
00:14:31
vzal na večeři právě do týhletý
čtvrtě tady. -
00:14:37
A mně se to tady strašně líbilo
a chtěl jsem si tady najít byt -
00:14:40
a měl jsem asi štěstí,
že jsem si ten byt tady našel. -
00:14:44
Tady se to jmenuje Kunsthof-
Passage, "Kunst" jako umění. -
00:14:47
A tak nějak se cejtím tady doma,
jako umělec. -
00:14:52
A tady každej barák je trošku
jinak postavenej -
00:14:54
a takový je to milý, no.
Hezký prostředí takový. -
00:15:00
Já si pamatuju, třeba byl
ten cirkus a nahoře hrál orchestr -
00:15:04
a to jsme vždycky vyběhli
po schodech nahoru, -
00:15:07
protože když tam ty sloni
potom šli, -
00:15:09
já jsem se jich strašně bál,
obrovský sloni, -
00:15:11
vždycky zezadu dolů pod tím
orchestrem a do manéže, -
00:15:17
tak jsme vždycky takhle seshora
na ně koukali. - 00:15:20 No, slony jsem nemusel jako, to ne.
-
00:16:30
-V Hamburku se žije krásně.
Já jsem tady už 21 let. - 00:16:34 Dá se říct, že jsem spokojenej.
-
00:16:36
Já strašně rád chodím sem,
tady do tohodle parku, - 00:16:40 hlavně v létě s kamarádama.
-
00:16:41
Tady grilujeme a válíme se tady
a užíváme si sluníčka. -
00:16:47
Jsem tady rád, ale něco se
zastavilo trošičku, -
00:16:49
a já si přeju, nebo vím, že se to
vlastně stane, -
00:16:52
že něco, aby se mnou zase zatřepal
někdo a něco se dělo, - 00:16:57 něco novýho a něco vzrušujícího.
-
00:17:01
Tak já si přeju nový věci
aby mi přišly, -
00:17:03
protože potom jsem hodně kreativní
a kreativní práce mě strašně baví, -
00:17:07
tak si potom připadám takovej
živej -
00:17:09
a připadám si, že to má nějakej
význam, ten život. - 00:17:15 Kick some ass, yeah? Thank you!
-
00:17:19
Co děláme dneska večer,
to je premiéra. -
00:17:21
Je to moje nová choreografie,
která se jmenuje Piano, -
00:17:24
a je to vlastně trošičku víc
neoklasický, holky na špičkách, - 00:17:29 a hlavní postava je žena.
- 00:17:32 Moc se na to těšíme oba dva.
-
00:17:34
Bylo to docela složitý, hodně,
hodně práce. -
00:17:37
Doufám, že to všechno bude fungovat
tak, jak jsme si to naplánovali - 00:17:40 a jak si to přejem.
-
00:17:47
-Stálo to za to!
Severní pól je dobyt! -
00:17:53
-Proto já jsem si vždycky kupoval
takový jako dobrý věci, - 00:17:55 aby mě to inspirovalo.
-
00:17:57
My se furt jako tanečníci musíme
koukat na sebe do toho zrcadla, -
00:18:01
máme vlastně zrcadlo furt
před sebou, -
00:18:03
a každej tanečník jako spíš
se nesnáší, než by se miloval, -
00:18:08
tak já jsem si vždycky musel
nějak elegantně oblíknout, -
00:18:10
nebo nějak prostě, abych se sám
sobě líbil, -
00:18:12
abych vůbec moh před sebe,
před to zrcadlo, -
00:18:15
se zase postavit každý ráno
a říkat: - 00:18:18 "Tak dobře, tak zase začnem znovu."
-
00:18:56
-Já jsem si vlastně Hamburk
tak nějak nezvolil, -
00:18:58
už od začátku nějak Hamburk
si zvolil nás, -
00:19:00
a tak nějak to pokračuje dál,
že v Hamburku chci bejt, - 00:19:04 protože hlavně kvůli tý práci.
- 00:19:05 A Hamburk taky už kvůli tomu,
-
00:19:07
že třeba 10 minut od centra
máte takovouhle pláž. -
00:19:11
A je tady krásně, hodím si tady
deku, odpočívám, -
00:19:13
a pak 10 minut jedu autem
a jsem v centru města - 00:19:16 a zase můžu dělat něco jinýho.
-
00:19:18
A je to takový, že tady je prostě
v tom Hamburku všechno. -
00:19:25
Tady třeba v létě jsme
až do večera, -
00:19:27
pak jdeme na diskotéky tady
na Reeperbahn, tam je to taky supr, - 00:19:30 underground hudba, cokoliv.
- 00:19:32 Je tady prostě od všeho všechno
-
00:19:34
a může člověk si vybrat,
co chce zrovna, -
00:19:37
co se mu hodí v ten den
nebo v tu dobu. - 00:19:41 No, kamarádi z opery.
- 00:19:44 Ty taky odpočívaj tady.
-
00:19:59
-Já třeba, když začínám nějakej
projekt, -
00:20:00
jako zrovna když jsem dělal
toho Doktora Živaga nebo to Piano, -
00:20:03
tak já si vždycky udělám
svůj scénář, -
00:20:08
a potom si to vytisknu,
a pak si to tady nalepím. - 00:20:15 A já jsem si natřel tu zeď
-
00:20:16
takovou šedivou barvou,
která je magnetická, -
00:20:19
a potom se to natře bíle,
takže to není vidět. -
00:20:22
Tak si to celý nalepím, celej ten
scénář mám takhle celej oblepenej, -
00:20:25
a pak vidím: "Tahleta scéna
je zbytečná, tohleto je zbytečný." -
00:20:28
Tady si sednu a poslouchám
k tomu hudbu, -
00:20:31
a teď si to takhle představuju,
jak to asi bude pokračovat -
00:20:33
a jestli se mi ta hudba
k tomu hodí nebo nehodí. -
00:20:36
A takhle třeba připravujeme
teď tady Anitu Berber, -
00:20:41
to byla známá kabaretní tanečnice
v Německu. -
00:20:51
Dneska je 10.10., 10. října,
a já jsem se 7. října narodil, -
00:20:56
což byly moje, chci říct,
čtyřicátiny, bráchy taky. -
00:21:01
Takže se jakoby ten život trošičku
přehoupnul na druhou stranu. -
00:21:05
A dneska jsem tancoval Romea,
tak jsem si to užil, - 00:21:08 protože to bylo taky asi naposledy,
-
00:21:11
protože jsem se rozhodl za rok
skončit tady s kariérou v divadle, - 00:21:15 tady v Semperoper v Drážďanech.
-
00:21:18
No, a je to taková vlastně
malá smrt taková, - 00:21:21 jako pro mě teda osobně.
-
00:21:23
Pro mě to bude asi těžký,
ale patří to k tomu, no. - 00:21:28 Jednou se začne, jednou se skončí.
-
00:21:37
My jsme vlastně jako mezi sebou
nikdy nesoutěžili. -
00:21:39
Výhoda je v tom, že my si jakoby
řeknem všechno - 00:21:42 úplně jako tak ostře,
-
00:21:44
že tam není to jakoby okolo toho
žádný mraky, nic, - 00:21:49 že prostě si to tak řeknem,
-
00:21:51
že to člověk musí tak vzít,
jak to je. -
00:21:53
Někdy taky bohužel se stane,
že si prostě nerozumíme, -
00:21:55
protože ta energie, i když pro vás
pro všechny vypadáme jako dvojčata, -
00:22:00
tak jako pro nás, my jsme vlastně
bráchové. -
00:22:03
Já se nevidím jako dvojče
a vidím vedle sebe bráchu. -
00:22:06
-A někdy ty energie jsou samozřejmě
jiný. -
00:22:08
Není to problém,
ale někdy je to problém v tom, -
00:22:10
spojit ty dvě energie,
když tancujeme dohromady, - 00:22:12 aby to potom fungovalo dohromady.
-
00:22:25
Jestli jsem spokojenej
s těma 40 lety? -
00:22:28
Mám kariéru teď 21 let,
jako profesionál, -
00:22:31
a myslím, že jsem velice
spokojenej. -
00:22:35
Tak jsem tancoval skoro
každou roli, -
00:22:38
i vlastně dneska se mi splnil sen,
že jsem tancoval Romea, -
00:22:41
protože v Hamburku, když jsem
tancoval, -
00:22:44
tak jsem tancoval většinou Merkucia
nebo Benvolia, -
00:22:47
a i když jsem byl mladej,
tak tenkrát jsem si myslel, -
00:22:49
že bych se na toho Romea
možná třeba i hodil, - 00:22:52 tak jsem na to nebyl obsazenej.
-
00:22:54
Pak jsem se s tím rozloučil,
protože jsem si říkal: -
00:22:55
"Já prostě na to nejsem
asi charakter." -
00:22:58
Když jsem přišel sem,
tak jsem se dozvěděl, -
00:23:00
že tady u nás bude Stijn Celis,
belgickej choreograf, - 00:23:02 vlastně choreografovat Romea,
-
00:23:05
a já jsem na to zase nebyl
obsazenej, -
00:23:06
byl jsem obsazenej jako první
obsazení na Tybalta. -
00:23:09
A jak jsem začal s ním pracovat,
tak jsem se mu asi zalíbil, -
00:23:13
a tak nějak postupně mě začal
obsazovat -
00:23:15
jako druhý, třetí obsazení,
druhý obsazení, - 00:23:17 a najednou před premiérou řekl,
-
00:23:19
že by chtěl, abych tancoval
premiéru Romea. -
00:23:22
To bylo před 2 rokama,
takže to se mi vlastně splnil sen, - 00:23:26 že jsem v 38 tancoval ještě Romea.
-
00:23:33
Ten tanec je furt o tom,
zdokonalit se, -
00:23:35
takže člověk se furt snaží
bejt lepší, -
00:23:37
udělat to co nejlíp, tu piruetu,
skok, zahrát tu roli co nejlíp, -
00:23:41
ale jestli se to někdy
jako doopravdy podaří, - 00:23:44 bejt dokonalej, to asi je utopie.
- 00:23:50 Moje partnerka Julia Weiss,
-
00:23:52
která je vlastně napůl Francouzka
a napůl Němka, -
00:23:54
tak myslím, že se perfektně
doplňujeme. -
00:23:58
Tak to byla taková pohoda na sále,
spíš bych docela řek, -
00:24:01
že jsem se tenkrát do ní před
2 rokama jakoby skoro i zamiloval, - 00:24:05 a to se prej stává.
- 00:24:07 Jako mezi námi nic nebylo,
-
00:24:09
ale bylo to takový příjemný,
hrát si na Romea a Julii, - 00:24:12 na tu lásku, i na sále.
-
00:24:13
Vlastně za měsíc, jeden jedinej,
kdy jsme to zkoušeli, -
00:24:16
tak člověk se potom z toho trošičku
možná i pomátne, -
00:24:19
co je vlastně realita,
co není realita, -
00:24:21
protože vlastně tu holku pravdivě,
poctivě i líbáte, -
00:24:25
takže po prázdninách jsem se potom
z toho probudil. -
00:25:20
-Jak dlouho jsi tady byl?
-Tejden. -
00:25:23
-Tejden nebo 10 dní a já jsem
zrovna zkoušel Louskáčka, -
00:25:25
tak jsem ho poprosil,
aby se na mě podíval, - 00:25:28 a hned mi začal dávat supr opravy.
-
00:25:31
Ale teď na druhou stranu
zase brácha, - 00:25:33 když je teď pryč, je v Drážďanech,
-
00:25:36
tak zase skoro víc spolupracujeme,
nebo dostáváme nabídky na gala, -
00:25:41
tak já jezdím hodně do Drážďan
zkoušet, - 00:25:44 nebo brácha jezdí do Hamburku.
- 00:25:45 Tak pro mě je to takový taky,
-
00:25:47
jako kdybych byl teď součást
dvou souborů. -
00:25:53
-Ta dívenka byla Emilie Mazon.
Je to dcera jedný tanečnice, -
00:25:57
s kterou jsem tancoval tohleto
úplně poprvý asi před 15 lety, - 00:26:00 a ta se jmenovala Gigi Hyatt,
-
00:26:03
a s tou jsem strašně rád
taky tancoval. - 00:26:04 To byla hvězda v Hamburku tady!
- 00:26:14 Trochu jsem byl nervózní zezačátku.
-
00:26:16
Předevčírem jsem nebyl
a dneska nevím proč. -
00:26:19
Ale jinak jsem si to užil,
měl jsem dneska radost, -
00:26:21
protože to bylo moje poslední
představení, -
00:26:23
jako můj poslední Louskáček
v Hamburku. -
00:26:28
A mý partnerky to byl vlastně
první Louskáček, - 00:26:30 tak jsme si to užili.
-
00:26:33
Kruh se uzavírá, já tady končím
a ona tady začíná, no. - 00:26:42 Já jsem šťastnej.
-
00:26:44
Ono já jsem třeba, když jsem dal
jakoby výpověď, dá se říct, -
00:26:46
tak já si to většinou tak jako
užívám, není žádnej stres. -
00:26:51
Tak nějak si chci ten konec
tady v souboru užít -
00:26:54
a chci si vychutnat každý
představení a každej ten moment. - 00:26:59 -Jako třeba co bylo hezký,
-
00:27:01
teď brácha tady tancoval
toho Louskáčka a říkali: - 00:27:03 "Hele, ještě byste neměli končit,
-
00:27:05
můžete klidně ještě 5-6 let
tancovat -
00:27:08
a jako na vás není ani vidět,
že jste starší" ale... - 00:27:12 -No, je lepší skončit,
-
00:27:13
když ještě lidi říkaj, že ještě
můžeme tancovat 5 let, - 00:27:16 než až budeme muset skončit,
-
00:27:19
protože lidi budou říkat,
že už bysme měli skončit. - 00:27:21 -Ale o to nejde, co lidi říkaj,
-
00:27:23
ale jako já nevím, já jsem se toho
natancoval tak strašně moc, - 00:27:27 že já jsem na to připravenej.
-
00:27:28
Mně to chybět, myslím,
ani moc nebude, nebo možná bude, -
00:27:31
ale já nevím, jak nějak mi to
ani nepřipadá, -
00:27:35
že něco smutnýho teď bude, nebo že
prostě něco končí, nebo já nevím. - 00:27:39 To je prostě součást života.
-
00:27:41
Život se furt mění,
furt něco novýho příde, něco končí, -
00:27:44
a člověk se nesmí jakoby toho konce
ani bát, no. - 00:27:48 Konec je začátek, no.
-
00:27:54
-Když člověk začíná dostávat
takovýhle ceny, -
00:27:58
tak je to asi takovej jakoby
symbol, - 00:27:59 že by člověk měl přestat tancovat.
-
00:28:05
Dance Open, to jsme dostali
s bráchou dohromady. -
00:28:15
-Protože se právě blížej Vánoce,
takže se Louskáček hraje hodněkrát, -
00:28:18
a hraje se to vlastně
po celým světě. -
00:28:20
Nám to tady taky nechybí
a hraje se to asi šestnáctkrát, -
00:28:23
protože na tom vlastně divadlo
vydělá docela dost peněz. -
00:28:27
Je to populární,
diváci na to choděj. -
00:28:29
Je to taky představení,
který maj rádi děti, -
00:28:32
takže je to hodně,
hodně navštěvovaný. -
00:29:03
My se vždycky snažíme bejt rodina,
jak to má bejt, - 00:29:05 pohromadě na Vánoce.
-
00:29:07
Vánoce byly v Drážďanech,
tentokrát byly v Hamburku. -
00:29:11
V Praze nebyly hodně dlouho,
viď, Vánoce? - 00:29:13 -V Praze snad nebyly nikdy, viď?
-
00:29:15
Jako těch 20 let, co jsme tady,
tak... -
00:29:17
-Když jsme vlastně odešli, tak...
-Spíš jsme se scházeli v Hamburku, -
00:29:21
a teď se scházíme většinou
v Drážďanech, - 00:29:23 protože to je na půli cesty.
- 00:29:25 Já to mám 4 hodiny do Drážďan
-
00:29:27
a naši to maj tak 2 hodiny
do Drážďan, tak se tam sejdem. -
00:29:37
-Téma a variace, je to balet
od George Balanchina, -
00:29:41
ruský choreograf, který pracoval
dlouhou dobu v New Yorku, - 00:29:45 v New York City Balletu,
-
00:29:46
kde jsem taky měl to štěstí,
že jsem pro ně choreografoval, -
00:29:50
a je to jeden z takových mých
symbolických baletů, -
00:29:52
protože jsem ho vlastně tancoval,
když mi bylo 21, -
00:29:56
když jsem přijel poprvý
do Hamburku. -
00:29:59
A my s bráchou jsme byli
strašně mladý -
00:30:00
a dostal jsem najednou takovouhle
velkou šanci, - 00:30:03 tancovat takovejhle těžkej balet.
-
00:30:05
Tak jsem si to chtěl, i když mi
bude asi za 10 dní teď 41 - 00:30:09 a všichni se trošičku jako ptaj:
-
00:30:11
"A ty to chceš zase znovu
tancovat?" -
00:30:13
Tak já jsem říkal: "Jo, chci.
Mě to fakt baví." - 00:30:16 A vlastně je to takový symbolický,
-
00:30:17
že jsem s tím začal
a s tím budu teď jakoby končit. -
00:30:21
Takže jsem si to chtěl ještě užít.
A posledních 14 dní jsme vlastně -
00:30:25
dělali skoro každej den
projížděčku, -
00:30:27
takže jsem i rád, že to mám
za sebou. - 00:30:36 My pocházíme z Prahy 1,
-
00:30:38
tak vždycky strašně rád
se tam vracím - 00:30:40 a procházím se po tom Starým Městě.
- 00:30:44 A pro tebe?
-
00:30:45
-Já mám jiný vzpomínky.
Já si vždycky vzpomenu, -
00:30:47
když jsme třeba s tím cirkusem
někde i cestovali - 00:30:50 jako ještě malý děti s rodičema,
-
00:30:52
a vždycky jsme se potom vraceli
tím campingem a tou Avií do Prahy. - 00:30:55 A vždycky to bylo v noci,
-
00:30:57
v Praze ty ulice byly úplně
prázdný. -
00:30:59
A takovej ten pocit,
taková jakoby lítost, -
00:31:02
že jakoby ty prázdniny cirkusový
končej -
00:31:05
a zase taková ta radost,
zase že jsme v Praze, -
00:31:08
to je taková moje úplně první
vždycky vzpomínka. - 00:31:10 Já si tu cestu pamatuju a...
- 00:31:12 -Takovej pocit, no.
-
00:31:14
-Takovej spíš pocit,
ani ne vzpomínka, no. - 00:31:58 -To bylo u nás hezký, to mládí, no.
-
00:32:01
My jsme byli furt venku
a vůbec mi to nešlo do hlavy, -
00:32:03
jak lidi můžou vůbec bejt
v jednom bytě a v jednom městě. -
00:32:08
To mi připadalo úplně takový divný,
protože my jsme furt cestovali. -
00:32:11
Samozřejmě, teď se mi to líbí,
já mám rád pohodlí, -
00:32:13
ale tenkrát, když jsem byl malej,
tak si vzpomínám, -
00:32:17
že jsem to vůbec nechápal,
nerozuměl jsem tomu. - 00:32:19 My jsme byli takový jako furt...
-
00:32:23
Já to přirovnávám vždycky
jakoby život na venkově. -
00:32:25
My jsme byli furt venku.
S bráchou jsme někde lítali -
00:32:28
a lezli po skalách
a furt nějaký hovadiny. - 00:32:32 My jsme měli strašně energie.
- 00:32:46 Paříž jakoby znám docela dobře,
-
00:32:47
a tady jsem vlastně i tancoval
v opeře, v Garnier, -
00:32:50
byl jsem tady pozvanej
asi na 6 představení, -
00:32:53
Dáma s kaméliemi jsem tady
tancoval, - 00:32:56 a tady jsme byli s Hamburkem,
- 00:32:57 tam jsme dělali Labutí,
-
00:32:58
tam jsem měl vlastně premiéru
krále Ludvíka II. - 00:33:02 Už jsem tady hodněkrát tancoval,
-
00:33:04
no, ale vždycky je to takový
jako... -
00:33:06
Člověk je vždycky v Paříži
nervózní tak nějak. - 00:33:08 Ne nervózní, ale tak nějak jako...
-
00:33:10
Je to přece jenom velkoměsto,
Paříž, New York, tyhlety města, -
00:33:13
tak jako se člověk chce
jakoby dobře prezentovat. -
00:33:17
Říkám, já jsem tady pracoval hodně
v pařížský opeře, -
00:33:19
tak asi půjdu se podívat
za kamarádama do pařížský opery -
00:33:22
a asi v 11 si tam udělám
s nima trénink. -
00:33:25
I když nevím, protože tady
je zase ve 12:30, -
00:33:27
takže možná, že se vyspím.
Uvidím, jak se budu cejtit zejtra. -
00:33:40
Paříž je krásná. Já to tady miluju.
Já jsem tady měl dívku, -
00:33:44
Francouzku v pařížský opeře,
tancovala Étoile. -
00:33:47
A to jsem se zrovna koukal
na jedno představení tam - 00:33:49 a Belmondo se šel taky podívat.
-
00:33:52
A on nechtěl jít předem,
aby ho lidi neobtěžovali, - 00:33:54 tak šel zadem.
-
00:33:56
Tak jsme ho tam chytli,
ještě tam byl Jirka Jelínek, - 00:33:58 takže máme oba dva s ním fotku.
-
00:34:00
On tady myslím, že je někde vedle
Jirka Jelínek. -
00:34:02
Já jsem ho vystříh,
abych tam byl jenom sám. - 00:34:18 Forsythe je americkej génius.
-
00:34:21
Je to vlastně choreograf, kterej
přišel jakoby s novým stylem. -
00:34:26
On vlastně byl první,
kterej dal všechny ty kulisy pryč, -
00:34:29
všechny ty nepotřebný detaily,
náušnice, všechno to dal pryč. -
00:34:35
Úplně jednoduchej kostým,
prázdný jeviště, úplně nová hudba, -
00:34:39
a začal prostě dělat úplně
nový věci, a proto se proslavil. -
00:34:43
On patří právě k těmhletěm
velikánům, -
00:34:44
jako je Kylián
nebo jako je Mats Ek, -
00:34:46
takže Forsythe je tady oblíbenej
a maj ho tady rádi - 00:34:48 a vždycky se na něj těšej.
-
00:34:56
V Hamburku jsem poslední roky žil
v mínusu, -
00:34:59
protože jsem měl holku v Paříži
a cestoval jsem za ní -
00:35:02
a lítal jsem za ní skoro každou
sobotu, neděli, -
00:35:05
takže jsem potom musel prodat auto
a koupil jsem si motorku. -
00:35:10
Takže jsem tady se zase jakoby
dostal i privátně na nohy. -
00:35:15
Měl jsem tady spokojenej život,
a mám. -
00:35:19
Práce byl tady skvělá, pracoval
jsem opravdu se všema tady. - 00:35:22 Forsythe tady byl skoro každej rok,
-
00:35:24
každou sezónu tady byl aspoň měsíc
na sále s námi, -
00:35:27
David Dawson tady s námi pracoval,
Jacopo Godani, Ohad Naharin, -
00:35:32
Jiří Kylián tady taky byl
asi dvakrát, nebo třikrát, - 00:35:35 to byla taky geniální práce s ním.
-
00:35:37
Macek tady byl.
Takže všichni se tady vystřídali. - 00:35:41 Takže jsem se jakoby učil od všech,
-
00:35:44
a jak oni ty choreografie dávaj
dohromady, -
00:35:48
jak pracujou i s tanečníkama,
jako na psychický stránce. -
00:35:53
Furt se něco děje, furt se něco
připravuje, - 00:35:54 furt něco vzniká novýho.
-
00:35:57
To se nám s bráchou strašně líbí
teď, no. -
00:36:01
-Pro mě je to obrovská vlastně
čest, -
00:36:03
protože jsem byl pozvanej
Manuelem Legrisem, -
00:36:06
kterej byl vlastně jednou hvězda
pařížský opery, - 00:36:08 a kterej je tady ve státní opeře,
-
00:36:10
ve Vídeňské státní opeře,
ředitelem. -
00:36:14
A ten mě právě pozval,
tak si toho strašně vážím. -
00:36:16
A za druhý, tenhleten koncert,
na to lidi ráno... - 00:36:19 1. ledna na to se lidi rádi koukaj.
-
00:36:22
Vysílá se to snad v každý televizi
po celým světě, - 00:36:26 takže jako pro choreografa,
-
00:36:28
pro mě je to takovej jako docela
důležitej moment v kariéře, - 00:36:32 takže jsem strašně rád.
- 00:36:38 Ty první dny se vlastně natáčelo,
-
00:36:40
to jsme začínali v 9 večer
a končili jsme v 6 nebo 7 ráno. -
00:36:43
Takže jsme vlastně natáčeli
celou noc, -
00:36:45
protože nápad byl, že se to bude
odehrávat, když slunce zapadá, -
00:36:50
a potom když krásně slunce vychází.
Takže západ a východ slunce. -
00:36:55
A tady je to zase brzo ráno,
už jsme tady od 5 ráno, -
00:36:58
ale je to moc hezký,
já jsem strašně spokojenej. -
00:37:00
Vždycky jdu se podívat
na ten záznam, -
00:37:02
a když nejsou trošičku správně
nebo je tam malá chyba, - 00:37:05 tak to chtěj dělat hned znovu,
-
00:37:07
takže to je prostě perfektní
spolupráce, no. - 00:37:13 Čím jsme starší, tak si uvědomuju,
-
00:37:15
že třeba když brácha necejtí
se dobře, -
00:37:18
tak si myslím, i když to tak
jako přeženu, že to jakoby cejtím, - 00:37:22 že něco není v pořádku,
-
00:37:23
i na to, že je to na dálku,
že ho nemusím vidět. - 00:37:26 -Já v tyhlety věci vůbec nevěřím.
-
00:37:28
Já myslím, že to jsou takový
jako věci, -
00:37:29
který o dvojčatech se lidi
pořád furt ptaj, - 00:37:32 ale já v tohleto nevěřím.
-
00:37:34
-A právě jako Jirka si myslí
o dvojčatech, - 00:37:36 že to není, že to je jakoby výmysl,
-
00:37:39
že dvojčata něco cejtěj
spolu stejně, - 00:37:41 ale já myslím, že tam něco je,
-
00:37:43
že třeba se hodněkrát stalo,
to mi může i Jirka potvrdit, -
00:37:47
že třeba brácha chce říct:
"Udělej ten pohyb takhle", - 00:37:50 anebo ho napadne novej pohyb,
-
00:37:53
a já mu zrovna říkám:
"Hele, ten pohyb by moh bejt..." -
00:37:55
-To jo, ale to není, že jsme
dvojčata, -
00:37:57
ale že prostě jsme 25 let
v tý samý profesi - 00:37:59 a vyrůstali jsme spolu,
-
00:38:01
máme stejnou školu,
máme stejný profesory, -
00:38:04
máme podobnou prostě taste,
jak se to řekne česky? -
00:38:09
-Vkus.
-Máme podobnej vkus. -
00:38:11
Ale není to to, že najednou mě
napadne -
00:38:13
úplně ten samej pohyb, jako tebe,
to není možný. - 00:38:15 -Jako samozřejmě, že to není možný,
-
00:38:17
ale myslím, že se to stává
jako poslední dobou dost, a že... -
00:38:21
-Nestává, protože ty nevymýšlíš
furt pohyby, - 00:38:23 vymejšlím je jenom já, ne?
- 00:38:25 -Tak se budem teď hádat?
-
00:38:27
-Nebudem se hádat, ale já mám jinej
názor jenom, no. -
00:38:29
-No tak to trošičku pozitivnějš!
Mě nebaví to takhle dělat. -
00:38:32
Jako já říkám kdyžtak mě nech
domluvit aspoň tu větu. -
00:38:34
Když říkám, že se nám někdy stane,
že jako... -
00:38:37
-No, to tam všechno bude ale.
-No to je jedno, tak to tam bude. -
00:38:39
Že se nám někdy stane, že to jakoby
nás napadne stejně, - 00:38:41 tak to nech a je to.
-
00:38:43
A nemusíš hned jít proti tomu,
a potom se začnem hádat jako. - 00:38:46 Rozumíš?
-
00:38:47
-Tohleto tam samozřejmě bude,
uvidíš! -
00:39:37
Já bych přál bráchovi,
aby byl šťastnej, - 00:39:40 a aby si našel nějakou holku.
-
00:39:42
To je taky důležitý. Protože brácha
teď nemá žádnou holku, -
00:39:44
tak aby si našel nějakou holku,
a aby byl šťastnej. -
00:39:49
-Děkuju!
-Jo. -
00:39:52
-Jo, tak tobě vlastně taky přeju,
aby si měl pohodu, štěstí, -
00:39:56
hlavně to zdraví taky, jako to je
důležitý, no. - 00:39:59 Lásku máš, tak je to dobrý.
-
00:40:06
Tohleto je NDR,
filharmonie, Laeiszhalle. -
00:40:10
Tady hraje moje přítelkyně
Annabelle -
00:40:12
a budou akorát hrát Moji vlast
od Smetany. -
00:40:20
A za týden s Mou vlastí
budou zahajovat Pražský jaro. -
00:40:33
Tak tohleto je moje přítelkyně
Annabelle -
00:40:35
a teď dohrála akorát 70. výročí
Pražskýho jara, Moji vlast. - 00:40:40 Krásně hráli! Krásně!
- 00:40:42 Bylo to skvělý! Thank you.
-
00:40:45
My jsme spolu už skoro 4 roky,
3,5 roku. -
00:41:03
-Když jsem řek, že jsem
z Czechoslovakia, -
00:41:04
z Československa nebo
z Český republiky, tak jako lidi: - 00:41:07 "A co? A kde to je?"
-
00:41:09
A když řeknu, že jsem z Prahy,
tak všichni vědí. -
00:41:11
Každej zná na světě Prahu
a každej si jí váží - 00:41:13 a strašně každýmu se líbí.
-
00:41:15
A když řeknu, že jsem z Prahy,
tak jsem jako na to pyšnej, no, - 00:41:19 říkám to s radostí.
-
00:41:56
Jsem šťastnej. Nějak v jednom
momentě -
00:41:58
jsem viděl všechny moje role,
co jsem tancoval. -
00:42:01
Když lidi stáli a tleskali,
tak jsem měl z toho radost, - 00:42:03 takovej velkej aplaus!
- 00:42:06 Ale jsem rád, že to mám za sebou.
- 00:42:07 Dneska je 12. července 2015
-
00:42:09
a mám za sebou moje poslední
představení v Hamburku -
00:42:13
s hamburským baletem
Johna Neumeiera. -
00:42:36
-Tenhleten plakát jsem chtěl mít,
protože to je vlastně, nebo bylo, -
00:42:39
moje poslední představení v kariéře
- Manon. -
00:42:43
To jsem tady tancoval s krasavicí
z Londýna. -
00:42:47
-Co je dneska za den? Dneska je
11. 11., to znamená 4 jedničky, -
00:42:50
a je to vlastně dneska
moje poslední přestavení, -
00:42:53
úplně poslední tady v divadle
a je to vlastně takový rozloučení. - 00:42:57 Vlastně tady končím, no.
-
00:43:01
Mám 41, tak jsem se rozhodl
zakončit svoji kariéru. -
00:43:04
Teda budeme s bráchou ještě dělat
projekty, budeme tancovat -
00:43:06
a budeme ještě hodně
choreografovat, -
00:43:10
takže máme hodně práce před sebou,
ale dneska to bylo rozloučení. - 00:43:15 Teď mi je fajn.
-
00:43:17
Bylo mi trošku tak naměkko,
jak teď lidi začli tleskat, -
00:43:21
ale teď se cejtím zase v pořádku
tak nějak. -
00:43:27
-Alles Gute!
-Alles Gute! - 00:43:30 -Tak ti gratuluju!
-
00:43:33
Tak sis to užil?
-Jo, já jsem si to užil. -
00:43:36
No, tak nějak jako jsem byl trošku
naměkko zezačátku, - 00:43:38 ale pak nějak jsem na to zapomněl.
-
00:43:40
-A jel jsi natvrdo?
-No. -
00:43:41
Na konci trošičku, jak už na mě
skáče to poslední asamblé, -
00:43:44
tak jsem si říkal:
"No, tak mám to za sebou!" -
00:43:56
-Je to takový zvláštní,
najednou přestat, -
00:43:58
najednou prostě jak kdyby člověk
jenom mrknul a je konec, no. -
00:44:02
Ale krásně to udělal brácha.
Jsem na něj pyšnej. - 00:44:05 Mám radost z něho, no.
-
00:44:45
-Každej den si píšeme s Plzní
a s tou organizací, -
00:44:48
kde budeme vlastně dělat
naše představení v Plzni. -
00:44:52
Plzeň se stala tenhleten rok
kulturní město Evropy, -
00:44:57
takže tam se nám podařilo
teď zorganizovat s Petrem Formanem - 00:45:00 tři představení.
-
00:45:01
Takže na to se teď hodně
soustředím, to furt píšu. - 00:45:04 Každej večer sedím do noci a píšu.
- 00:45:07 Teď já jsem si vymyslel,
-
00:45:09
že tam chci ukázat to Piano,
co jsem dělal v Dortmundu, -
00:45:11
takže vlastně beru s sebou
asi 25 tanečníků, -
00:45:14
tak takovej se z toho stal
velkej zájezd - 00:45:17 a je toho docela dost teď, no.
-
00:45:21
Samozřejmě já jsem rád, že to bylo
takový čistý, - 00:45:23 že tam nebyly žádný chyby,
-
00:45:25
a že to je strašně komplikovaný,
ta projekce, to naprogramovat. -
00:45:27
A ještě jsme to dneska... Včera
jsme to dělali do 3 hodin ráno -
00:45:30
a dneska jsme to dělali do pěti,
takže jen tak jsme to stihli, -
00:45:33
ale fakticky nějak jako tady
prostě lidi s námi šli a jako supr. -
00:45:39
Někdy v Německu to je jiný, no.
Tak jsem z toho fakt překvapenej. - 00:45:43 Starý dobrý Česko!
-
00:46:50
-Teď jsme tady v Tokiu
a Jirka tady choreografuje -
00:46:53
a já tady dělám design na balet
L'Heure Bleue. - 00:46:57 A my jsme tady byli poprvý,
-
00:46:59
to je strašně známý divadlo,
2013 v lednu, -
00:47:03
a dělali jsme tady vlastně
naše představení -
00:47:05
s naším souborem
Les Ballets Bubeníček. - 00:47:10 -To byl vlastně obrovskej projekt,
-
00:47:11
protože to bylo podobný
představení, -
00:47:13
co jsme dělali v Národním divadle
v Praze. -
00:47:15
To divadlo je prestižní
a málokdo se sem dostane. - 00:47:19 A dneska jdu na zkoušku,
-
00:47:21
protože právě zase tanečníci
z pařížský opery - 00:47:23 tady maj dneska představení,
-
00:47:26
a právě jedno to sólo
pro Étoile, hvězdu pařížský opery, -
00:47:32
jsem udělal já, a večer je dneska
premiéra. -
00:47:37
Potom běžím rychle
do Tokyo City Ballet, -
00:47:40
kde jsme měsíc a stavíme novej
balet pro Tokyo City Ballet. -
00:47:45
Takže to je pro nás taky
taková premiéra, -
00:47:48
protože vlastně i když jsme tady
byli hodněkrát, asi dvacetkrát, -
00:47:51
ale poprvý vlastně tady stavíme
věc pro zdejší soubor. -
00:48:05
-Já mám Japonsko strašně rád. Já
jsem tam byl teď vlastně 2 měsíce. -
00:48:08
Našel jsem si tam taky holku,
ne Japonku, ale je z Moldávie. -
00:48:13
My jsme se seznámili na Facebooku
a ona žije v Ósace -
00:48:16
a teď konečně se bude stěhovat
do Evropy, takže budeme žít spolu. -
00:48:21
A já jsem v Japonsku s bráchou
byl asi poprvý, když nám bylo 16, -
00:48:25
a od tý doby tam jezdíme
skoro každej druhej rok. - 00:48:27 Je to skoro jak úplně jiná planeta.
-
00:48:30
Všechno je tak jako čistý tam
a já tam rád cestuju. - 00:48:35 A diváci jako milujou ten balet
-
00:48:37
a vždycky je to potěšení,
pro takovýhle obecenstvo tancovat. - 00:49:23 Já jsem měl štěstí s bráchou.
-
00:49:25
My jsme měli oba dva
jako supr kariéru, - 00:49:27 takže i těch chyb nelituju.
-
00:49:29
Prostě člověk musí udělat
někde nějakou chybu, - 00:49:31 aby se z toho naučil, poučil.
-
00:49:34
Já jsem rád. Já jsem šťastnej,
protože nějak mě to ani neláká, -
00:49:38
že musím něco ještě dokazovat
na tom jevišti. -
00:49:42
11. listopadu jsem měl poslední
představení -
00:49:43
a dneska je 15. dubna,
tak je to přesně 5 měsíců, - 00:49:47 a vůbec mi to nechybí.
- 00:49:50 Jako fakt mi to nechybí,
-
00:49:51
že bych musel ještě na jeviště,
nějak vůbec. -
00:49:53
Už teď najednou se to
tak jako přesunulo. -
00:49:57
Doufám, že budu mít možná
tu inspiraci a štěstí - 00:49:59 a dostávat dobrý nabídky,
-
00:50:02
a že budeme s bráchou
takhle pokračovat. -
00:50:06
-My chceme mít svůj soubor,
to je takovej náš sen, -
00:50:09
kde bude prostě možnost,
je to úplně jedno, - 00:50:13 tak tam skončíme.
- 00:50:15 Skončíme tam, kde máme skončit,
-
00:50:17
to nám nějak osud, si myslím,
připraví nebo řekne. - 00:50:23 -Ale já se na to teď těším,
-
00:50:24
protože teď jsme vlastně
na volný noze, -
00:50:26
spolu máme hodně projektů,
hodně dělám teď všude choreografie, -
00:50:30
a je to zase takovej cestovní
život, - 00:50:33 takovej podobnej tomu cirkusovýmu.
- 00:50:36 A teď nějak ani jakoby ten domov...
-
00:50:38
Jako samozřejmě člověk potřebuje
mít takový to zázemí, - 00:50:40 že se cejtí, že je někde doma,
-
00:50:42
ale já to teď tak nějak
ani nepotřebuju. - 00:50:44 Takže já teď nevím. Opravdu nevím
-
00:50:46
a možná by bylo zajímavý udělat
interview třeba za rok nebo za dva, -
00:50:49
a pak se znovu zeptat,
kde ten domov je, -
00:50:53
a možná bych mohl víc přesněji
odpovědět. -
00:51:29
Skryté titulky: Vlasta Malíková
Česká televize 2016