iVysílání

Jiří & Otto Bubeníček

• 00:01:15 My jsme vlastně úplně
  stejně starý,
• 00:01:18 jenomže jsem prostě na ten svět
  vylez dřív o 10 minut,
• 00:01:22 ale v tom vůbec není žádnej rozdíl.
• 00:01:44 -Kde se cejtíš nejvíc doma?
• 00:01:45 -Kde se cejtíme nejvíc doma?
• 00:01:47 To je těžká otázka,
  protože se to pořád mění.
• 00:01:49 Asi je to tam, kde teď pracuji,
• 00:01:52 což teda byly Drážďany pro mě,
  deset let,
• 00:01:55 ale teď, protože jsme oba dva
  ukončili kariéru,
• 00:01:57 už jsme skončili s tancováním,
• 00:02:00 tak teď zase ten domov
  se asi bude měnit.
• 00:02:03 Ale takovej ten asi správnej domov
  je asi Praha, určitě.
• 00:02:08 -Pro mě vlastně to samý.
• 00:02:10 Já se cejtím doma v Hamburku,
  protože tam mám všechny kamarády,
• 00:02:12 ale Praha, já se vždycky
  na ni strašně těším
• 00:02:15 a pro mě to je takovej domov.
• 00:02:17 Pořád tady máme rodiče
  a taky ještě nějaký kamarády
• 00:02:20 a můžeme mluvit česky.
• 00:02:23 Takže mi jako vždycky Praha
  trochu chybí,
• 00:02:26 ale Praha se strašně furt mění,
• 00:02:28 tak každej rok, když sem přijedu,
  tak ji jakoby vlastně znovu hledám.
• 00:02:42 Tohleto je Hamburská opera,
  Hamburgische Staatsoper,
• 00:02:45 a přišli jsme sem v 93. roku.
• 00:02:49 A hlavně jsme sem přišli
  kvůli Johnu Neumeierovi,
• 00:02:52 kterej je ředitel baletní skupiny.
  A já jsem tady už 21 let.
• 00:02:57 Brácha tady byl... Jak dlouho?
  13 let?
• 00:02:59 -Já jsem tady byl vlastně 13 let,
  pak jsem odsud odešel do Drážďan,
• 00:03:02 protože tam se vlastně formoval
  jakoby novej soubor,
• 00:03:05 přišel novej ředitel.
• 00:03:07 Hlavně jsem vlastně dostal
  i možnost
• 00:03:09 víc tam jakoby choreografovat
  a hodně mě pouští,
• 00:03:12 že hodně cestuju s bráchou na gala
  a vlastně tvořím po celým světě.
• 00:03:18 Takže jsem chtěl mít takovou
  tu volnost, a proto jsem odešel.
• 00:03:24 Já jsem se sem těšil,
  hlavně na tu práci.
• 00:03:28 Ne zas tak na to město,
• 00:03:29 protože když jsem sem přišel
  před 10 lety,
• 00:03:31 tak to město vypadalo trošku
  úplně jinak.
• 00:03:33 Za těch 10 let, i za těch
  posledních 5 let,
• 00:03:35 se to město strašně zlepšilo,
• 00:03:37 ale zezačátku jsem měl takovej
  pocit,
• 00:03:39 že jsem možná zase se vrátil
  na ten východ.
• 00:03:42 Takže jsem měl z toho trošku
  strach,
• 00:03:44 ale když máš dobrou práci
  a kamarády,
• 00:03:47 tak je člověk šťastnej všude.
• 00:03:50 Ale teď bych chtěl někam zase
  jinam asi, asi se odstěhuju.
• 00:03:55 Já už nemám jakoby tu nutnost
  tady v Drážďanech žít,
• 00:04:00 protože já jsem tady žil proto,
  že jsem měl tady práci.
• 00:04:04 Ale teď, jak furt cestuju,
• 00:04:06 tak já sem přijedu na dva
  na tři dny,
• 00:04:08 všechno vyperu, přepakuju
  a zase odjedu.
• 00:04:11 Chtěl bych možná jít zase
  do nějakýho většího města,
• 00:04:14 kde je víc možností vidět výstavy
  a představení,
• 00:04:17 a víc se zase inspirovat.
• 00:04:22 Teď jsme v mým bytě.
  Tohleto je vlastně ložnice
• 00:04:25 a to je taková jakoby
  moje pracovna, tady připravuju.
• 00:04:28 Koupil jsem si takovej velkej stůl,
  počítač, abych to měl pohodlný,
• 00:04:32 a židli, protože já tady sedím
• 00:04:34 většinou tak jako od 4
  do 6-8 hodin někdy,
• 00:04:38 a od tý doby, co jsem si koupil
  tuhle suprovou židli,
• 00:04:41 tak tady vydržím dýl
  a nic mě nebolí.
• 00:05:44 My jsme si hodně jako pomáhali,
  i někdy lezli na nervy, samozřejmě,
• 00:05:49 ale první rok nebyl lehkej,
  když jsem odešel,
• 00:05:51 to bylo takový zvláštní, divný,
  hlavně třeba asi pro bráchu,
• 00:05:55 protože já jsem vlastně přišel
  do něčeho novýho,
• 00:05:57 novej kolektiv, nový lidi,
• 00:05:59 takže jsem byl takovej nadšenej
  ze všeho
• 00:06:02 a strašně se perfektně pracovalo.
• 00:06:04 A my jsme byli taková dobrá parta
  tanečníků, kamarádů,
• 00:06:07 a odešlo nás hodně odtaď,
• 00:06:09 zůstal by tady z tý party
  skoro sám.
• 00:06:12 Samozřejmě, teď má nový kamarády,
  žádnej problém.
• 00:06:15 Ale tenkrát před 13 lety
• 00:06:16 to bylo takový zvláštní pro tebe
  viď, trošku?
• 00:06:18 -No, já jsem si totiž vždycky
  říkal, nebo jsem si myslel,
• 00:06:20 že brácha neodejde, že si to
  jen tak myslí nebo přeje,
• 00:06:24 ale tím, že odešel, jsem byl
  fakticky smutnej zezačátku.
• 00:06:28 Ale je to brácha a jako bráchy
  se zbavit nedá člověk,
• 00:06:35 takže brácha tam pořád bude.
• 00:06:42 -Dneska to byla Giselle
  od choreografa-
• 00:06:46 David Dawson se jmenuje, z Anglie,
  Angličan,
• 00:06:48 a je to docela náročný, protože
  to je docela dost na fyzičku,
• 00:06:52 hlavně ten druhej akt,
  takže člověk se moc nezastaví.
• 00:06:55 A když jsme to teď zkoušeli,
• 00:06:57 tak doopravdy je člověk po tý
  zkoušce úplně mrtvej, bez dechu,
• 00:07:01 takže se to musí dělat hodněkrát,
  aby se to nadejchalo.
• 00:07:06 A já jsem si při jedný zkoušce,
  vždycky při běhu,
• 00:07:08 jsem si natáh lejtko,
  a od tý doby mě to trápí.
• 00:07:12 Teď jsme měli 2 dny volna,
  tak jsem si trošku odpočinul,
• 00:07:15 a dneska představení
• 00:07:16 a hned po prvním pas de deux
  jsem si to trošku natáh,
• 00:07:19 a pak už jsem nemyslel
  na nic jinýho,
• 00:07:21 než na to lejtko celý představení,
  a to já tak nakonec nemám rád.
• 00:07:26 Tuhletu sezónu jsem to teď dělal
  dvakrát s tou Docee,
• 00:07:28 to je mladá holka z Číny,
  která vlastně to dělá poprvý,
• 00:07:33 takže pro ni to byla taková
  jakoby velká šance,
• 00:07:35 jak jako se dostat trošičku nahoru,
• 00:07:37 vlastně její první sólová
  velká role.
• 00:07:40 Tak kvůli tý holce jsem taky trošku
  tak jako zatnul zuby a říkám:
• 00:07:43 "Tak já to ještě dodělám",
• 00:07:45 i když jsem se teda jako snažil
  spíš to jako hrát
• 00:07:47 a víc jako těma rukama a tohleto,
• 00:07:49 ale tak nějak jsem tam byl
  tak jako 20 procent, no.
• 00:07:53 Někdy ty představení jsou prostě
  taky takovýdle, no.
• 00:08:21 Tak tohleto jsou rodiče tady
  a to je v pražským varieté.
• 00:08:25 Tam byl vlastně každej den program
  a rodiče tam taky vystupovali,
• 00:08:30 když byli zrovna v Praze.
• 00:08:32 A to je vlastně můj táta,
  strejda Andy, moje máma
• 00:08:37 a tohleto byli vlastně Milena
  a Ivoš, to byli atleti
• 00:08:41 a ti začli dělat s náma,
  jako s rodičema,
• 00:08:44 protože vlastně to dělala
  naše babička,
• 00:08:47 ale ta potom už přestala.
• 00:08:50 A tohleto je strejda Andy a táta
  a Milena.
• 00:08:53 Skáče salto z ramen do ramen
  tátovi.
• 00:08:55 A to bylo těžký, to byl těžkej
  trik, tohleto.
• 00:09:59 -My jsme s tátou hodně trénovali
  všelijaký flik flaky a salta,
• 00:10:03 a taky tady hodně v Praze
  v jednom učilišti,
• 00:10:05 a tam byla jedna paní
  z konzervatoře, paní Martincová,
• 00:10:08 profesorka, a ta nás viděla
  a říkala, že máme obrovskej talent,
• 00:10:11 a že bysme se měli věnovat tanci.
• 00:10:13 Nám bylo 12 nebo 11,
• 00:10:15 tak jsme vlastně přišli na tu
  konzervatoř trochu pozdějš,
• 00:10:18 a tak jsme museli zezačátku
  trošičku dohánět,
• 00:10:21 ale rychle jsme všechno dohnali
• 00:10:23 a začli jsme potom dělat hned
  i sólový věci na tý škole.
• 00:10:27 Takže to bylo fajn.
• 00:10:30 Na konzervatoři byli suproví
  profesoři
• 00:10:32 a pan profesor Slavický
  a pan profesor Halas,
• 00:10:35 tak jsme to zkusili a žili jsme
  s tím a běhali po Praze
• 00:10:40 a sháněli nějaký VHSky a videa,
  jak tancuje Baryshnikov a Nureyev.
• 00:10:44 A byl to suprovej profesor,
  pan Halas,
• 00:10:47 a ten nás jakoby naučil vnímat
  ten tanec profesionálně
• 00:10:50 a ty poslední čtyři roky
  na konzervatoři
• 00:10:52 jsme makali jak blázni.
• 00:10:54 A my jsme vlastně ukončili
  absolutorium
• 00:10:57 a věděli jsme skoro víc toho,
  než lidi a tanečníci,
• 00:11:01 který když jsme potom přišli
  do Hamburku,
• 00:11:03 tak některý ty tanečníci
  uměli toho půl,
• 00:11:06 co my jsme už dávno dělali,
  já nevím, v sedmým šestým ročníku.
• 00:11:09 Takže jsme byli perfektně
  naší konzervatoří tady,
• 00:11:12 českou konzervatoří,
• 00:11:13 jsme byli perfektně připravený
  jakoby na tu kariéru.
• 00:11:16 A pak jsme se vlastně učili
  jenom ten repertoár
• 00:11:18 a učili jsme se ty role,
• 00:11:20 a tak nějak ta technika a to hraní,
  to už jsme měli tady odsud, no.
• 00:11:33 Pak jedu zase do Dortmundu,
  tam jedu 8. prosince teď,
• 00:11:39 takže přijdu domů
  a budu ještě hledat hudbu.
• 00:11:42 To dělám skoro každej den teď,
• 00:11:43 protože se s bráchou nemůžeme
  trošku domluvit na hudbě.
• 00:11:46 Mně se něco líbí
  a jemu se to nelíbí,
• 00:11:48 a i když jsem choreograf
  a já si to potom rozhodnu,
• 00:11:50 ale přece jenom je dobrý
  mít druhej názor
• 00:11:53 a brácha má holku,
  dlouho s ní už chodí,
• 00:11:56 která je profesionální houslistka,
  takže tý hudbě doopravdy rozumí.
• 00:12:01 Hledám novou hudbu,
  asi to bude možná Schnittke,
• 00:12:04 a Šostakovič možná taky.
• 00:12:06 Takže to bude něco úplně jinýho
  možná, no.
• 00:12:09 Ale na to se těším, to je vždycky
  takový jako...
• 00:12:11 Člověk nikdy neví, jak to dopadne,
  a pak to nějak dopadne.
• 00:12:24 -Naši jsou od cirkusu,
• 00:12:27 a to je jakoby to samý,
  jenom trochu jiný.
• 00:12:30 Je to pořád to umění.
• 00:12:32 Je to umění,
• 00:12:33 že člověk je na tom jevišti,
  něco prezentuje, nějakou tu roli.
• 00:12:37 Jestli je to v cirkusu
  nebo v divadle,
• 00:12:38 já můžu říct, že je to to samý,
• 00:12:41 a naši spíš měli vždycky
  radost z toho,
• 00:12:43 táta byl vždycky na nás pyšnej.
• 00:12:45 A prostě je to taková součást
  naší rodiny, to umění, no.
• 00:12:49 -My jsme taková energická rodina,
  taková pohyblivá.
• 00:12:52 Táta, když byl mladší a ještě mohl,
  tak ten furt někde lítal.
• 00:12:55 A my to máme taky po něm asi.
  A táta, ten jako dělal
• 00:12:59 vždycky všechno naplno
  v tom akrobatickým povolání
• 00:13:02 a pohyb patří prostě nějak k nám,
  k celý rodině, no.
• 00:13:07 A je to taky i pohyb možná
  symbolickej tím,
• 00:13:09 že hodně všichni jsme
  vždycky cestovali.
• 00:13:11 Táta celej život,
  a my vlastně taky.
• 00:13:14 Teď máme takovej zase cirkusovej
  znovu život,
• 00:13:17 protože jsme na volný noze,
• 00:13:19 teď jsme zase začali po celým světě
  hodně cestovat,
• 00:13:22 a pak vlastně jdeme dál,
  na další štaci, a další štace,
• 00:13:27 a tak mi to připomíná zase
  raný léta.
• 00:13:42 -To bylo takový hezký dětství.
• 00:13:44 Furt jsme byli v zákulisí vlastně
  nebo na tom jevišti,
• 00:13:47 takže my jsme vlastně vyrůstali
  na jevišti jakoby, no.
• 00:13:51 Úplně odmalička jsme byli
  v tý manéži
• 00:13:53 a někdy jsme na to jeviště šli
  jako třeba klauni nebo takhle,
• 00:13:57 ale to byla spíš taková legrace
  pro nás.
• 00:14:00 Vždycky jsme dostali za to nějaký
  bonbóny nebo takhle.
• 00:14:03 A to jsem myslím já, nebo brácha.
• 00:14:06 A tady jsme taky, ještě když jsme
  byli jako děti.
• 00:14:09 A tady vlastně je jeden z nás,
  já nevím, kterej to je.
• 00:14:11 Já se nepoznám,
  když jsme takhle malí,
• 00:14:13 to se musím vždycky zeptat mámy,
  jestli jsem to já, nebo brácha.
• 00:14:19 A tady vlastně jeden z nás
  je na jednokolce.
• 00:14:22 "Cirkus Huberto" je tady napsaný.
• 00:14:28 Když jsem sem přišel poprvý,
  tak mě Aaron, ředitel tady baletu,
• 00:14:31 vzal na večeři právě do týhletý
  čtvrtě tady.
• 00:14:37 A mně se to tady strašně líbilo
  a chtěl jsem si tady najít byt
• 00:14:40 a měl jsem asi štěstí,
  že jsem si ten byt tady našel.
• 00:14:44 Tady se to jmenuje Kunsthof-
  Passage, "Kunst" jako umění.
• 00:14:47 A tak nějak se cejtím tady doma,
  jako umělec.
• 00:14:52 A tady každej barák je trošku
  jinak postavenej
• 00:14:54 a takový je to milý, no.
  Hezký prostředí takový.
• 00:15:00 Já si pamatuju, třeba byl
  ten cirkus a nahoře hrál orchestr
• 00:15:04 a to jsme vždycky vyběhli
  po schodech nahoru,
• 00:15:07 protože když tam ty sloni
  potom šli,
• 00:15:09 já jsem se jich strašně bál,
  obrovský sloni,
• 00:15:11 vždycky zezadu dolů pod tím
  orchestrem a do manéže,
• 00:15:17 tak jsme vždycky takhle seshora
  na ně koukali.
• 00:15:20 No, slony jsem nemusel jako, to ne.
• 00:16:30 -V Hamburku se žije krásně.
  Já jsem tady už 21 let.
• 00:16:34 Dá se říct, že jsem spokojenej.
• 00:16:36 Já strašně rád chodím sem,
  tady do tohodle parku,
• 00:16:40 hlavně v létě s kamarádama.
• 00:16:41 Tady grilujeme a válíme se tady
  a užíváme si sluníčka.
• 00:16:47 Jsem tady rád, ale něco se
  zastavilo trošičku,
• 00:16:49 a já si přeju, nebo vím, že se to
  vlastně stane,
• 00:16:52 že něco, aby se mnou zase zatřepal
  někdo a něco se dělo,
• 00:16:57 něco novýho a něco vzrušujícího.
• 00:17:01 Tak já si přeju nový věci
  aby mi přišly,
• 00:17:03 protože potom jsem hodně kreativní
  a kreativní práce mě strašně baví,
• 00:17:07 tak si potom připadám takovej
  živej
• 00:17:09 a připadám si, že to má nějakej
  význam, ten život.
• 00:17:15 Kick some ass, yeah? Thank you!
• 00:17:19 Co děláme dneska večer,
  to je premiéra.
• 00:17:21 Je to moje nová choreografie,
  která se jmenuje Piano,
• 00:17:24 a je to vlastně trošičku víc
  neoklasický, holky na špičkách,
• 00:17:29 a hlavní postava je žena.
• 00:17:32 Moc se na to těšíme oba dva.
• 00:17:34 Bylo to docela složitý, hodně,
  hodně práce.
• 00:17:37 Doufám, že to všechno bude fungovat
  tak, jak jsme si to naplánovali
• 00:17:40 a jak si to přejem.
• 00:17:47 -Stálo to za to!
  Severní pól je dobyt!
• 00:17:53 -Proto já jsem si vždycky kupoval
  takový jako dobrý věci,
• 00:17:55 aby mě to inspirovalo.
• 00:17:57 My se furt jako tanečníci musíme
  koukat na sebe do toho zrcadla,
• 00:18:01 máme vlastně zrcadlo furt
  před sebou,
• 00:18:03 a každej tanečník jako spíš
  se nesnáší, než by se miloval,
• 00:18:08 tak já jsem si vždycky musel
  nějak elegantně oblíknout,
• 00:18:10 nebo nějak prostě, abych se sám
  sobě líbil,
• 00:18:12 abych vůbec moh před sebe,
  před to zrcadlo,
• 00:18:15 se zase postavit každý ráno
  a říkat:
• 00:18:18 "Tak dobře, tak zase začnem znovu."
• 00:18:56 -Já jsem si vlastně Hamburk
  tak nějak nezvolil,
• 00:18:58 už od začátku nějak Hamburk
  si zvolil nás,
• 00:19:00 a tak nějak to pokračuje dál,
  že v Hamburku chci bejt,
• 00:19:04 protože hlavně kvůli tý práci.
• 00:19:05 A Hamburk taky už kvůli tomu,
• 00:19:07 že třeba 10 minut od centra
  máte takovouhle pláž.
• 00:19:11 A je tady krásně, hodím si tady
  deku, odpočívám,
• 00:19:13 a pak 10 minut jedu autem
  a jsem v centru města
• 00:19:16 a zase můžu dělat něco jinýho.
• 00:19:18 A je to takový, že tady je prostě
  v tom Hamburku všechno.
• 00:19:25 Tady třeba v létě jsme
  až do večera,
• 00:19:27 pak jdeme na diskotéky tady
  na Reeperbahn, tam je to taky supr,
• 00:19:30 underground hudba, cokoliv.
• 00:19:32 Je tady prostě od všeho všechno
• 00:19:34 a může člověk si vybrat,
  co chce zrovna,
• 00:19:37 co se mu hodí v ten den
  nebo v tu dobu.
• 00:19:41 No, kamarádi z opery.
• 00:19:44 Ty taky odpočívaj tady.
• 00:19:59 -Já třeba, když začínám nějakej
  projekt,
• 00:20:00 jako zrovna když jsem dělal
  toho Doktora Živaga nebo to Piano,
• 00:20:03 tak já si vždycky udělám
  svůj scénář,
• 00:20:08 a potom si to vytisknu,
  a pak si to tady nalepím.
• 00:20:15 A já jsem si natřel tu zeď
• 00:20:16 takovou šedivou barvou,
  která je magnetická,
• 00:20:19 a potom se to natře bíle,
  takže to není vidět.
• 00:20:22 Tak si to celý nalepím, celej ten
  scénář mám takhle celej oblepenej,
• 00:20:25 a pak vidím: "Tahleta scéna
  je zbytečná, tohleto je zbytečný."
• 00:20:28 Tady si sednu a poslouchám
  k tomu hudbu,
• 00:20:31 a teď si to takhle představuju,
  jak to asi bude pokračovat
• 00:20:33 a jestli se mi ta hudba
  k tomu hodí nebo nehodí.
• 00:20:36 A takhle třeba připravujeme
  teď tady Anitu Berber,
• 00:20:41 to byla známá kabaretní tanečnice
  v Německu.
• 00:20:51 Dneska je 10.10., 10. října,
  a já jsem se 7. října narodil,
• 00:20:56 což byly moje, chci říct,
  čtyřicátiny, bráchy taky.
• 00:21:01 Takže se jakoby ten život trošičku
  přehoupnul na druhou stranu.
• 00:21:05 A dneska jsem tancoval Romea,
  tak jsem si to užil,
• 00:21:08 protože to bylo taky asi naposledy,
• 00:21:11 protože jsem se rozhodl za rok
  skončit tady s kariérou v divadle,
• 00:21:15 tady v Semperoper v Drážďanech.
• 00:21:18 No, a je to taková vlastně
  malá smrt taková,
• 00:21:21 jako pro mě teda osobně.
• 00:21:23 Pro mě to bude asi těžký,
  ale patří to k tomu, no.
• 00:21:28 Jednou se začne, jednou se skončí.
• 00:21:37 My jsme vlastně jako mezi sebou
  nikdy nesoutěžili.
• 00:21:39 Výhoda je v tom, že my si jakoby
  řeknem všechno
• 00:21:42 úplně jako tak ostře,
• 00:21:44 že tam není to jakoby okolo toho
  žádný mraky, nic,
• 00:21:49 že prostě si to tak řeknem,
• 00:21:51 že to člověk musí tak vzít,
  jak to je.
• 00:21:53 Někdy taky bohužel se stane,
  že si prostě nerozumíme,
• 00:21:55 protože ta energie, i když pro vás
  pro všechny vypadáme jako dvojčata,
• 00:22:00 tak jako pro nás, my jsme vlastně
  bráchové.
• 00:22:03 Já se nevidím jako dvojče
  a vidím vedle sebe bráchu.
• 00:22:06 -A někdy ty energie jsou samozřejmě
  jiný.
• 00:22:08 Není to problém,
  ale někdy je to problém v tom,
• 00:22:10 spojit ty dvě energie,
  když tancujeme dohromady,
• 00:22:12 aby to potom fungovalo dohromady.
• 00:22:25 Jestli jsem spokojenej
  s těma 40 lety?
• 00:22:28 Mám kariéru teď 21 let,
  jako profesionál,
• 00:22:31 a myslím, že jsem velice
  spokojenej.
• 00:22:35 Tak jsem tancoval skoro
  každou roli,
• 00:22:38 i vlastně dneska se mi splnil sen,
  že jsem tancoval Romea,
• 00:22:41 protože v Hamburku, když jsem
  tancoval,
• 00:22:44 tak jsem tancoval většinou Merkucia
  nebo Benvolia,
• 00:22:47 a i když jsem byl mladej,
  tak tenkrát jsem si myslel,
• 00:22:49 že bych se na toho Romea
  možná třeba i hodil,
• 00:22:52 tak jsem na to nebyl obsazenej.
• 00:22:54 Pak jsem se s tím rozloučil,
  protože jsem si říkal:
• 00:22:55 "Já prostě na to nejsem
  asi charakter."
• 00:22:58 Když jsem přišel sem,
  tak jsem se dozvěděl,
• 00:23:00 že tady u nás bude Stijn Celis,
  belgickej choreograf,
• 00:23:02 vlastně choreografovat Romea,
• 00:23:05 a já jsem na to zase nebyl
  obsazenej,
• 00:23:06 byl jsem obsazenej jako první
  obsazení na Tybalta.
• 00:23:09 A jak jsem začal s ním pracovat,
  tak jsem se mu asi zalíbil,
• 00:23:13 a tak nějak postupně mě začal
  obsazovat
• 00:23:15 jako druhý, třetí obsazení,
  druhý obsazení,
• 00:23:17 a najednou před premiérou řekl,
• 00:23:19 že by chtěl, abych tancoval
  premiéru Romea.
• 00:23:22 To bylo před 2 rokama,
  takže to se mi vlastně splnil sen,
• 00:23:26 že jsem v 38 tancoval ještě Romea.
• 00:23:33 Ten tanec je furt o tom,
  zdokonalit se,
• 00:23:35 takže člověk se furt snaží
  bejt lepší,
• 00:23:37 udělat to co nejlíp, tu piruetu,
  skok, zahrát tu roli co nejlíp,
• 00:23:41 ale jestli se to někdy
  jako doopravdy podaří,
• 00:23:44 bejt dokonalej, to asi je utopie.
• 00:23:50 Moje partnerka Julia Weiss,
• 00:23:52 která je vlastně napůl Francouzka
  a napůl Němka,
• 00:23:54 tak myslím, že se perfektně
  doplňujeme.
• 00:23:58 Tak to byla taková pohoda na sále,
  spíš bych docela řek,
• 00:24:01 že jsem se tenkrát do ní před
  2 rokama jakoby skoro i zamiloval,
• 00:24:05 a to se prej stává.
• 00:24:07 Jako mezi námi nic nebylo,
• 00:24:09 ale bylo to takový příjemný,
  hrát si na Romea a Julii,
• 00:24:12 na tu lásku, i na sále.
• 00:24:13 Vlastně za měsíc, jeden jedinej,
  kdy jsme to zkoušeli,
• 00:24:16 tak člověk se potom z toho trošičku
  možná i pomátne,
• 00:24:19 co je vlastně realita,
  co není realita,
• 00:24:21 protože vlastně tu holku pravdivě,
  poctivě i líbáte,
• 00:24:25 takže po prázdninách jsem se potom
  z toho probudil.
• 00:25:20 -Jak dlouho jsi tady byl?
  -Tejden.
• 00:25:23 -Tejden nebo 10 dní a já jsem
  zrovna zkoušel Louskáčka,
• 00:25:25 tak jsem ho poprosil,
  aby se na mě podíval,
• 00:25:28 a hned mi začal dávat supr opravy.
• 00:25:31 Ale teď na druhou stranu
  zase brácha,
• 00:25:33 když je teď pryč, je v Drážďanech,
• 00:25:36 tak zase skoro víc spolupracujeme,
  nebo dostáváme nabídky na gala,
• 00:25:41 tak já jezdím hodně do Drážďan
  zkoušet,
• 00:25:44 nebo brácha jezdí do Hamburku.
• 00:25:45 Tak pro mě je to takový taky,
• 00:25:47 jako kdybych byl teď součást
  dvou souborů.
• 00:25:53 -Ta dívenka byla Emilie Mazon.
  Je to dcera jedný tanečnice,
• 00:25:57 s kterou jsem tancoval tohleto
  úplně poprvý asi před 15 lety,
• 00:26:00 a ta se jmenovala Gigi Hyatt,
• 00:26:03 a s tou jsem strašně rád
  taky tancoval.
• 00:26:04 To byla hvězda v Hamburku tady!
• 00:26:14 Trochu jsem byl nervózní zezačátku.
• 00:26:16 Předevčírem jsem nebyl
  a dneska nevím proč.
• 00:26:19 Ale jinak jsem si to užil,
  měl jsem dneska radost,
• 00:26:21 protože to bylo moje poslední
  představení,
• 00:26:23 jako můj poslední Louskáček
  v Hamburku.
• 00:26:28 A mý partnerky to byl vlastně
  první Louskáček,
• 00:26:30 tak jsme si to užili.
• 00:26:33 Kruh se uzavírá, já tady končím
  a ona tady začíná, no.
• 00:26:42 Já jsem šťastnej.
• 00:26:44 Ono já jsem třeba, když jsem dal
  jakoby výpověď, dá se říct,
• 00:26:46 tak já si to většinou tak jako
  užívám, není žádnej stres.
• 00:26:51 Tak nějak si chci ten konec
  tady v souboru užít
• 00:26:54 a chci si vychutnat každý
  představení a každej ten moment.
• 00:26:59 -Jako třeba co bylo hezký,
• 00:27:01 teď brácha tady tancoval
  toho Louskáčka a říkali:
• 00:27:03 "Hele, ještě byste neměli končit,
• 00:27:05 můžete klidně ještě 5-6 let
  tancovat
• 00:27:08 a jako na vás není ani vidět,
  že jste starší" ale...
• 00:27:12 -No, je lepší skončit,
• 00:27:13 když ještě lidi říkaj, že ještě
  můžeme tancovat 5 let,
• 00:27:16 než až budeme muset skončit,
• 00:27:19 protože lidi budou říkat,
  že už bysme měli skončit.
• 00:27:21 -Ale o to nejde, co lidi říkaj,
• 00:27:23 ale jako já nevím, já jsem se toho
  natancoval tak strašně moc,
• 00:27:27 že já jsem na to připravenej.
• 00:27:28 Mně to chybět, myslím,
  ani moc nebude, nebo možná bude,
• 00:27:31 ale já nevím, jak nějak mi to
  ani nepřipadá,
• 00:27:35 že něco smutnýho teď bude, nebo že
  prostě něco končí, nebo já nevím.
• 00:27:39 To je prostě součást života.
• 00:27:41 Život se furt mění,
  furt něco novýho příde, něco končí,
• 00:27:44 a člověk se nesmí jakoby toho konce
  ani bát, no.
• 00:27:48 Konec je začátek, no.
• 00:27:54 -Když člověk začíná dostávat
  takovýhle ceny,
• 00:27:58 tak je to asi takovej jakoby
  symbol,
• 00:27:59 že by člověk měl přestat tancovat.
• 00:28:05 Dance Open, to jsme dostali
  s bráchou dohromady.
• 00:28:15 -Protože se právě blížej Vánoce,
  takže se Louskáček hraje hodněkrát,
• 00:28:18 a hraje se to vlastně
  po celým světě.
• 00:28:20 Nám to tady taky nechybí
  a hraje se to asi šestnáctkrát,
• 00:28:23 protože na tom vlastně divadlo
  vydělá docela dost peněz.
• 00:28:27 Je to populární,
  diváci na to choděj.
• 00:28:29 Je to taky představení,
  který maj rádi děti,
• 00:28:32 takže je to hodně,
  hodně navštěvovaný.
• 00:29:03 My se vždycky snažíme bejt rodina,
  jak to má bejt,
• 00:29:05 pohromadě na Vánoce.
• 00:29:07 Vánoce byly v Drážďanech,
  tentokrát byly v Hamburku.
• 00:29:11 V Praze nebyly hodně dlouho,
  viď, Vánoce?
• 00:29:13 -V Praze snad nebyly nikdy, viď?
• 00:29:15 Jako těch 20 let, co jsme tady,
  tak...
• 00:29:17 -Když jsme vlastně odešli, tak...
  -Spíš jsme se scházeli v Hamburku,
• 00:29:21 a teď se scházíme většinou
  v Drážďanech,
• 00:29:23 protože to je na půli cesty.
• 00:29:25 Já to mám 4 hodiny do Drážďan
• 00:29:27 a naši to maj tak 2 hodiny
  do Drážďan, tak se tam sejdem.
• 00:29:37 -Téma a variace, je to balet
  od George Balanchina,
• 00:29:41 ruský choreograf, který pracoval
  dlouhou dobu v New Yorku,
• 00:29:45 v New York City Balletu,
• 00:29:46 kde jsem taky měl to štěstí,
  že jsem pro ně choreografoval,
• 00:29:50 a je to jeden z takových mých
  symbolických baletů,
• 00:29:52 protože jsem ho vlastně tancoval,
  když mi bylo 21,
• 00:29:56 když jsem přijel poprvý
  do Hamburku.
• 00:29:59 A my s bráchou jsme byli
  strašně mladý
• 00:30:00 a dostal jsem najednou takovouhle
  velkou šanci,
• 00:30:03 tancovat takovejhle těžkej balet.
• 00:30:05 Tak jsem si to chtěl, i když mi
  bude asi za 10 dní teď 41
• 00:30:09 a všichni se trošičku jako ptaj:
• 00:30:11 "A ty to chceš zase znovu
  tancovat?"
• 00:30:13 Tak já jsem říkal: "Jo, chci.
  Mě to fakt baví."
• 00:30:16 A vlastně je to takový symbolický,
• 00:30:17 že jsem s tím začal
  a s tím budu teď jakoby končit.
• 00:30:21 Takže jsem si to chtěl ještě užít.
  A posledních 14 dní jsme vlastně
• 00:30:25 dělali skoro každej den
  projížděčku,
• 00:30:27 takže jsem i rád, že to mám
  za sebou.
• 00:30:36 My pocházíme z Prahy 1,
• 00:30:38 tak vždycky strašně rád
  se tam vracím
• 00:30:40 a procházím se po tom Starým Městě.
• 00:30:44 A pro tebe?
• 00:30:45 -Já mám jiný vzpomínky.
  Já si vždycky vzpomenu,
• 00:30:47 když jsme třeba s tím cirkusem
  někde i cestovali
• 00:30:50 jako ještě malý děti s rodičema,
• 00:30:52 a vždycky jsme se potom vraceli
  tím campingem a tou Avií do Prahy.
• 00:30:55 A vždycky to bylo v noci,
• 00:30:57 v Praze ty ulice byly úplně
  prázdný.
• 00:30:59 A takovej ten pocit,
  taková jakoby lítost,
• 00:31:02 že jakoby ty prázdniny cirkusový
  končej
• 00:31:05 a zase taková ta radost,
  zase že jsme v Praze,
• 00:31:08 to je taková moje úplně první
  vždycky vzpomínka.
• 00:31:10 Já si tu cestu pamatuju a...
• 00:31:12 -Takovej pocit, no.
• 00:31:14 -Takovej spíš pocit,
  ani ne vzpomínka, no.
• 00:31:58 -To bylo u nás hezký, to mládí, no.
• 00:32:01 My jsme byli furt venku
  a vůbec mi to nešlo do hlavy,
• 00:32:03 jak lidi můžou vůbec bejt
  v jednom bytě a v jednom městě.
• 00:32:08 To mi připadalo úplně takový divný,
  protože my jsme furt cestovali.
• 00:32:11 Samozřejmě, teď se mi to líbí,
  já mám rád pohodlí,
• 00:32:13 ale tenkrát, když jsem byl malej,
  tak si vzpomínám,
• 00:32:17 že jsem to vůbec nechápal,
  nerozuměl jsem tomu.
• 00:32:19 My jsme byli takový jako furt...
• 00:32:23 Já to přirovnávám vždycky
  jakoby život na venkově.
• 00:32:25 My jsme byli furt venku.
  S bráchou jsme někde lítali
• 00:32:28 a lezli po skalách
  a furt nějaký hovadiny.
• 00:32:32 My jsme měli strašně energie.
• 00:32:46 Paříž jakoby znám docela dobře,
• 00:32:47 a tady jsem vlastně i tancoval
  v opeře, v Garnier,
• 00:32:50 byl jsem tady pozvanej
  asi na 6 představení,
• 00:32:53 Dáma s kaméliemi jsem tady
  tancoval,
• 00:32:56 a tady jsme byli s Hamburkem,
• 00:32:57 tam jsme dělali Labutí,
• 00:32:58 tam jsem měl vlastně premiéru
  krále Ludvíka II.
• 00:33:02 Už jsem tady hodněkrát tancoval,
• 00:33:04 no, ale vždycky je to takový
  jako...
• 00:33:06 Člověk je vždycky v Paříži
  nervózní tak nějak.
• 00:33:08 Ne nervózní, ale tak nějak jako...
• 00:33:10 Je to přece jenom velkoměsto,
  Paříž, New York, tyhlety města,
• 00:33:13 tak jako se člověk chce
  jakoby dobře prezentovat.
• 00:33:17 Říkám, já jsem tady pracoval hodně
  v pařížský opeře,
• 00:33:19 tak asi půjdu se podívat
  za kamarádama do pařížský opery
• 00:33:22 a asi v 11 si tam udělám
  s nima trénink.
• 00:33:25 I když nevím, protože tady
  je zase ve 12:30,
• 00:33:27 takže možná, že se vyspím.
  Uvidím, jak se budu cejtit zejtra.
• 00:33:40 Paříž je krásná. Já to tady miluju.
  Já jsem tady měl dívku,
• 00:33:44 Francouzku v pařížský opeře,
  tancovala Étoile.
• 00:33:47 A to jsem se zrovna koukal
  na jedno představení tam
• 00:33:49 a Belmondo se šel taky podívat.
• 00:33:52 A on nechtěl jít předem,
  aby ho lidi neobtěžovali,
• 00:33:54 tak šel zadem.
• 00:33:56 Tak jsme ho tam chytli,
  ještě tam byl Jirka Jelínek,
• 00:33:58 takže máme oba dva s ním fotku.
• 00:34:00 On tady myslím, že je někde vedle
  Jirka Jelínek.
• 00:34:02 Já jsem ho vystříh,
  abych tam byl jenom sám.
• 00:34:18 Forsythe je americkej génius.
• 00:34:21 Je to vlastně choreograf, kterej
  přišel jakoby s novým stylem.
• 00:34:26 On vlastně byl první,
  kterej dal všechny ty kulisy pryč,
• 00:34:29 všechny ty nepotřebný detaily,
  náušnice, všechno to dal pryč.
• 00:34:35 Úplně jednoduchej kostým,
  prázdný jeviště, úplně nová hudba,
• 00:34:39 a začal prostě dělat úplně
  nový věci, a proto se proslavil.
• 00:34:43 On patří právě k těmhletěm
  velikánům,
• 00:34:44 jako je Kylián
  nebo jako je Mats Ek,
• 00:34:46 takže Forsythe je tady oblíbenej
  a maj ho tady rádi
• 00:34:48 a vždycky se na něj těšej.
• 00:34:56 V Hamburku jsem poslední roky žil
  v mínusu,
• 00:34:59 protože jsem měl holku v Paříži
  a cestoval jsem za ní
• 00:35:02 a lítal jsem za ní skoro každou
  sobotu, neděli,
• 00:35:05 takže jsem potom musel prodat auto
  a koupil jsem si motorku.
• 00:35:10 Takže jsem tady se zase jakoby
  dostal i privátně na nohy.
• 00:35:15 Měl jsem tady spokojenej život,
  a mám.
• 00:35:19 Práce byl tady skvělá, pracoval
  jsem opravdu se všema tady.
• 00:35:22 Forsythe tady byl skoro každej rok,
• 00:35:24 každou sezónu tady byl aspoň měsíc
  na sále s námi,
• 00:35:27 David Dawson tady s námi pracoval,
  Jacopo Godani, Ohad Naharin,
• 00:35:32 Jiří Kylián tady taky byl
  asi dvakrát, nebo třikrát,
• 00:35:35 to byla taky geniální práce s ním.
• 00:35:37 Macek tady byl.
  Takže všichni se tady vystřídali.
• 00:35:41 Takže jsem se jakoby učil od všech,
• 00:35:44 a jak oni ty choreografie dávaj
  dohromady,
• 00:35:48 jak pracujou i s tanečníkama,
  jako na psychický stránce.
• 00:35:53 Furt se něco děje, furt se něco
  připravuje,
• 00:35:54 furt něco vzniká novýho.
• 00:35:57 To se nám s bráchou strašně líbí
  teď, no.
• 00:36:01 -Pro mě je to obrovská vlastně
  čest,
• 00:36:03 protože jsem byl pozvanej
  Manuelem Legrisem,
• 00:36:06 kterej byl vlastně jednou hvězda
  pařížský opery,
• 00:36:08 a kterej je tady ve státní opeře,
• 00:36:10 ve Vídeňské státní opeře,
  ředitelem.
• 00:36:14 A ten mě právě pozval,
  tak si toho strašně vážím.
• 00:36:16 A za druhý, tenhleten koncert,
  na to lidi ráno...
• 00:36:19 1. ledna na to se lidi rádi koukaj.
• 00:36:22 Vysílá se to snad v každý televizi
  po celým světě,
• 00:36:26 takže jako pro choreografa,
• 00:36:28 pro mě je to takovej jako docela
  důležitej moment v kariéře,
• 00:36:32 takže jsem strašně rád.
• 00:36:38 Ty první dny se vlastně natáčelo,
• 00:36:40 to jsme začínali v 9 večer
  a končili jsme v 6 nebo 7 ráno.
• 00:36:43 Takže jsme vlastně natáčeli
  celou noc,
• 00:36:45 protože nápad byl, že se to bude
  odehrávat, když slunce zapadá,
• 00:36:50 a potom když krásně slunce vychází.
  Takže západ a východ slunce.
• 00:36:55 A tady je to zase brzo ráno,
  už jsme tady od 5 ráno,
• 00:36:58 ale je to moc hezký,
  já jsem strašně spokojenej.
• 00:37:00 Vždycky jdu se podívat
  na ten záznam,
• 00:37:02 a když nejsou trošičku správně
  nebo je tam malá chyba,
• 00:37:05 tak to chtěj dělat hned znovu,
• 00:37:07 takže to je prostě perfektní
  spolupráce, no.
• 00:37:13 Čím jsme starší, tak si uvědomuju,
• 00:37:15 že třeba když brácha necejtí
  se dobře,
• 00:37:18 tak si myslím, i když to tak
  jako přeženu, že to jakoby cejtím,
• 00:37:22 že něco není v pořádku,
• 00:37:23 i na to, že je to na dálku,
  že ho nemusím vidět.
• 00:37:26 -Já v tyhlety věci vůbec nevěřím.
• 00:37:28 Já myslím, že to jsou takový
  jako věci,
• 00:37:29 který o dvojčatech se lidi
  pořád furt ptaj,
• 00:37:32 ale já v tohleto nevěřím.
• 00:37:34 -A právě jako Jirka si myslí
  o dvojčatech,
• 00:37:36 že to není, že to je jakoby výmysl,
• 00:37:39 že dvojčata něco cejtěj
  spolu stejně,
• 00:37:41 ale já myslím, že tam něco je,
• 00:37:43 že třeba se hodněkrát stalo,
  to mi může i Jirka potvrdit,
• 00:37:47 že třeba brácha chce říct:
  "Udělej ten pohyb takhle",
• 00:37:50 anebo ho napadne novej pohyb,
• 00:37:53 a já mu zrovna říkám:
  "Hele, ten pohyb by moh bejt..."
• 00:37:55 -To jo, ale to není, že jsme
  dvojčata,
• 00:37:57 ale že prostě jsme 25 let
  v tý samý profesi
• 00:37:59 a vyrůstali jsme spolu,
• 00:38:01 máme stejnou školu,
  máme stejný profesory,
• 00:38:04 máme podobnou prostě taste,
  jak se to řekne česky?
• 00:38:09 -Vkus.
  -Máme podobnej vkus.
• 00:38:11 Ale není to to, že najednou mě
  napadne
• 00:38:13 úplně ten samej pohyb, jako tebe,
  to není možný.
• 00:38:15 -Jako samozřejmě, že to není možný,
• 00:38:17 ale myslím, že se to stává
  jako poslední dobou dost, a že...
• 00:38:21 -Nestává, protože ty nevymýšlíš
  furt pohyby,
• 00:38:23 vymejšlím je jenom já, ne?
• 00:38:25 -Tak se budem teď hádat?
• 00:38:27 -Nebudem se hádat, ale já mám jinej
  názor jenom, no.
• 00:38:29 -No tak to trošičku pozitivnějš!
  Mě nebaví to takhle dělat.
• 00:38:32 Jako já říkám kdyžtak mě nech
  domluvit aspoň tu větu.
• 00:38:34 Když říkám, že se nám někdy stane,
  že jako...
• 00:38:37 -No, to tam všechno bude ale.
  -No to je jedno, tak to tam bude.
• 00:38:39 Že se nám někdy stane, že to jakoby
  nás napadne stejně,
• 00:38:41 tak to nech a je to.
• 00:38:43 A nemusíš hned jít proti tomu,
  a potom se začnem hádat jako.
• 00:38:46 Rozumíš?
• 00:38:47 -Tohleto tam samozřejmě bude,
  uvidíš!
• 00:39:37 Já bych přál bráchovi,
  aby byl šťastnej,
• 00:39:40 a aby si našel nějakou holku.
• 00:39:42 To je taky důležitý. Protože brácha
  teď nemá žádnou holku,
• 00:39:44 tak aby si našel nějakou holku,
  a aby byl šťastnej.
• 00:39:49 -Děkuju!
  -Jo.
• 00:39:52 -Jo, tak tobě vlastně taky přeju,
  aby si měl pohodu, štěstí,
• 00:39:56 hlavně to zdraví taky, jako to je
  důležitý, no.
• 00:39:59 Lásku máš, tak je to dobrý.
• 00:40:06 Tohleto je NDR,
  filharmonie, Laeiszhalle.
• 00:40:10 Tady hraje moje přítelkyně
  Annabelle
• 00:40:12 a budou akorát hrát Moji vlast
  od Smetany.
• 00:40:20 A za týden s Mou vlastí
  budou zahajovat Pražský jaro.
• 00:40:33 Tak tohleto je moje přítelkyně
  Annabelle
• 00:40:35 a teď dohrála akorát 70. výročí
  Pražskýho jara, Moji vlast.
• 00:40:40 Krásně hráli! Krásně!
• 00:40:42 Bylo to skvělý! Thank you.
• 00:40:45 My jsme spolu už skoro 4 roky,
  3,5 roku.
• 00:41:03 -Když jsem řek, že jsem
  z Czechoslovakia,
• 00:41:04 z Československa nebo
  z Český republiky, tak jako lidi:
• 00:41:07 "A co? A kde to je?"
• 00:41:09 A když řeknu, že jsem z Prahy,
  tak všichni vědí.
• 00:41:11 Každej zná na světě Prahu
  a každej si jí váží
• 00:41:13 a strašně každýmu se líbí.
• 00:41:15 A když řeknu, že jsem z Prahy,
  tak jsem jako na to pyšnej, no,
• 00:41:19 říkám to s radostí.
• 00:41:56 Jsem šťastnej. Nějak v jednom
  momentě
• 00:41:58 jsem viděl všechny moje role,
  co jsem tancoval.
• 00:42:01 Když lidi stáli a tleskali,
  tak jsem měl z toho radost,
• 00:42:03 takovej velkej aplaus!
• 00:42:06 Ale jsem rád, že to mám za sebou.
• 00:42:07 Dneska je 12. července 2015
• 00:42:09 a mám za sebou moje poslední
  představení v Hamburku
• 00:42:13 s hamburským baletem
  Johna Neumeiera.
• 00:42:36 -Tenhleten plakát jsem chtěl mít,
  protože to je vlastně, nebo bylo,
• 00:42:39 moje poslední představení v kariéře
  - Manon.
• 00:42:43 To jsem tady tancoval s krasavicí
  z Londýna.
• 00:42:47 -Co je dneska za den? Dneska je
  11. 11., to znamená 4 jedničky,
• 00:42:50 a je to vlastně dneska
  moje poslední přestavení,
• 00:42:53 úplně poslední tady v divadle
  a je to vlastně takový rozloučení.
• 00:42:57 Vlastně tady končím, no.
• 00:43:01 Mám 41, tak jsem se rozhodl
  zakončit svoji kariéru.
• 00:43:04 Teda budeme s bráchou ještě dělat
  projekty, budeme tancovat
• 00:43:06 a budeme ještě hodně
  choreografovat,
• 00:43:10 takže máme hodně práce před sebou,
  ale dneska to bylo rozloučení.
• 00:43:15 Teď mi je fajn.
• 00:43:17 Bylo mi trošku tak naměkko,
  jak teď lidi začli tleskat,
• 00:43:21 ale teď se cejtím zase v pořádku
  tak nějak.
• 00:43:27 -Alles Gute!
  -Alles Gute!
• 00:43:30 -Tak ti gratuluju!
• 00:43:33 Tak sis to užil?
  -Jo, já jsem si to užil.
• 00:43:36 No, tak nějak jako jsem byl trošku
  naměkko zezačátku,
• 00:43:38 ale pak nějak jsem na to zapomněl.
• 00:43:40 -A jel jsi natvrdo?
  -No.
• 00:43:41 Na konci trošičku, jak už na mě
  skáče to poslední asamblé,
• 00:43:44 tak jsem si říkal:
  "No, tak mám to za sebou!"
• 00:43:56 -Je to takový zvláštní,
  najednou přestat,
• 00:43:58 najednou prostě jak kdyby člověk
  jenom mrknul a je konec, no.
• 00:44:02 Ale krásně to udělal brácha.
  Jsem na něj pyšnej.
• 00:44:05 Mám radost z něho, no.
• 00:44:45 -Každej den si píšeme s Plzní
  a s tou organizací,
• 00:44:48 kde budeme vlastně dělat
  naše představení v Plzni.
• 00:44:52 Plzeň se stala tenhleten rok
  kulturní město Evropy,
• 00:44:57 takže tam se nám podařilo
  teď zorganizovat s Petrem Formanem
• 00:45:00 tři představení.
• 00:45:01 Takže na to se teď hodně
  soustředím, to furt píšu.
• 00:45:04 Každej večer sedím do noci a píšu.
• 00:45:07 Teď já jsem si vymyslel,
• 00:45:09 že tam chci ukázat to Piano,
  co jsem dělal v Dortmundu,
• 00:45:11 takže vlastně beru s sebou
  asi 25 tanečníků,
• 00:45:14 tak takovej se z toho stal
  velkej zájezd
• 00:45:17 a je toho docela dost teď, no.
• 00:45:21 Samozřejmě já jsem rád, že to bylo
  takový čistý,
• 00:45:23 že tam nebyly žádný chyby,
• 00:45:25 a že to je strašně komplikovaný,
  ta projekce, to naprogramovat.
• 00:45:27 A ještě jsme to dneska... Včera
  jsme to dělali do 3 hodin ráno
• 00:45:30 a dneska jsme to dělali do pěti,
  takže jen tak jsme to stihli,
• 00:45:33 ale fakticky nějak jako tady
  prostě lidi s námi šli a jako supr.
• 00:45:39 Někdy v Německu to je jiný, no.
  Tak jsem z toho fakt překvapenej.
• 00:45:43 Starý dobrý Česko!
• 00:46:50 -Teď jsme tady v Tokiu
  a Jirka tady choreografuje
• 00:46:53 a já tady dělám design na balet
  L'Heure Bleue.
• 00:46:57 A my jsme tady byli poprvý,
• 00:46:59 to je strašně známý divadlo,
  2013 v lednu,
• 00:47:03 a dělali jsme tady vlastně
  naše představení
• 00:47:05 s naším souborem
  Les Ballets Bubeníček.
• 00:47:10 -To byl vlastně obrovskej projekt,
• 00:47:11 protože to bylo podobný
  představení,
• 00:47:13 co jsme dělali v Národním divadle
  v Praze.
• 00:47:15 To divadlo je prestižní
  a málokdo se sem dostane.
• 00:47:19 A dneska jdu na zkoušku,
• 00:47:21 protože právě zase tanečníci
  z pařížský opery
• 00:47:23 tady maj dneska představení,
• 00:47:26 a právě jedno to sólo
  pro Étoile, hvězdu pařížský opery,
• 00:47:32 jsem udělal já, a večer je dneska
  premiéra.
• 00:47:37 Potom běžím rychle
  do Tokyo City Ballet,
• 00:47:40 kde jsme měsíc a stavíme novej
  balet pro Tokyo City Ballet.
• 00:47:45 Takže to je pro nás taky
  taková premiéra,
• 00:47:48 protože vlastně i když jsme tady
  byli hodněkrát, asi dvacetkrát,
• 00:47:51 ale poprvý vlastně tady stavíme
  věc pro zdejší soubor.
• 00:48:05 -Já mám Japonsko strašně rád. Já
  jsem tam byl teď vlastně 2 měsíce.
• 00:48:08 Našel jsem si tam taky holku,
  ne Japonku, ale je z Moldávie.
• 00:48:13 My jsme se seznámili na Facebooku
  a ona žije v Ósace
• 00:48:16 a teď konečně se bude stěhovat
  do Evropy, takže budeme žít spolu.
• 00:48:21 A já jsem v Japonsku s bráchou
  byl asi poprvý, když nám bylo 16,
• 00:48:25 a od tý doby tam jezdíme
  skoro každej druhej rok.
• 00:48:27 Je to skoro jak úplně jiná planeta.
• 00:48:30 Všechno je tak jako čistý tam
  a já tam rád cestuju.
• 00:48:35 A diváci jako milujou ten balet
• 00:48:37 a vždycky je to potěšení,
  pro takovýhle obecenstvo tancovat.
• 00:49:23 Já jsem měl štěstí s bráchou.
• 00:49:25 My jsme měli oba dva
  jako supr kariéru,
• 00:49:27 takže i těch chyb nelituju.
• 00:49:29 Prostě člověk musí udělat
  někde nějakou chybu,
• 00:49:31 aby se z toho naučil, poučil.
• 00:49:34 Já jsem rád. Já jsem šťastnej,
  protože nějak mě to ani neláká,
• 00:49:38 že musím něco ještě dokazovat
  na tom jevišti.
• 00:49:42 11. listopadu jsem měl poslední
  představení
• 00:49:43 a dneska je 15. dubna,
  tak je to přesně 5 měsíců,
• 00:49:47 a vůbec mi to nechybí.
• 00:49:50 Jako fakt mi to nechybí,
• 00:49:51 že bych musel ještě na jeviště,
  nějak vůbec.
• 00:49:53 Už teď najednou se to
  tak jako přesunulo.
• 00:49:57 Doufám, že budu mít možná
  tu inspiraci a štěstí
• 00:49:59 a dostávat dobrý nabídky,
• 00:50:02 a že budeme s bráchou
  takhle pokračovat.
• 00:50:06 -My chceme mít svůj soubor,
  to je takovej náš sen,
• 00:50:09 kde bude prostě možnost,
  je to úplně jedno,
• 00:50:13 tak tam skončíme.
• 00:50:15 Skončíme tam, kde máme skončit,
• 00:50:17 to nám nějak osud, si myslím,
  připraví nebo řekne.
• 00:50:23 -Ale já se na to teď těším,
• 00:50:24 protože teď jsme vlastně
  na volný noze,
• 00:50:26 spolu máme hodně projektů,
  hodně dělám teď všude choreografie,
• 00:50:30 a je to zase takovej cestovní
  život,
• 00:50:33 takovej podobnej tomu cirkusovýmu.
• 00:50:36 A teď nějak ani jakoby ten domov...
• 00:50:38 Jako samozřejmě člověk potřebuje
  mít takový to zázemí,
• 00:50:40 že se cejtí, že je někde doma,
• 00:50:42 ale já to teď tak nějak
  ani nepotřebuju.
• 00:50:44 Takže já teď nevím. Opravdu nevím
• 00:50:46 a možná by bylo zajímavý udělat
  interview třeba za rok nebo za dva,
• 00:50:49 a pak se znovu zeptat,
  kde ten domov je,
• 00:50:53 a možná bych mohl víc přesněji
  odpovědět.
• 00:51:29 Skryté titulky: Vlasta Malíková
  Česká televize 2016