iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 12. 2018
17:33 na ČT24

1 2 3 4 5

11 hlasů
15549
zhlédnutí

Statek

Statek

Příběh jedné rodiny a jednoho statku, přes který prošlo 20. století se všemi jeho přelomovými událostmi. Jedno z nejtěžších období prožila statkářská rodina Nováků v 50. letech. Otec odsouzený režimem k pětiletému vězení, jeho manželka a děti k hanbě, opovržení a ztrátě majetku. Nikdy ale nemuseli úplně opustit zemědělskou usedlost, kterou jejich předci vybudovali v 19. století. I to je odlišuje od osudů většiny zemědělců, kterým znárodnění vzalo všechno.

19 min | další Zpravodajství »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Statek

  • 00:00:01 STATEK
  • 00:00:11 -Poznají vás?
  • 00:00:14 -Poznají. Jo, určitě!
  • 00:00:16 Nežer mě, krávo.
  • 00:00:20 My máme klasické zemědělství.
    Máme tu rostlinnou produkci.
  • 00:00:23 Vedle jsou krávy.
    Ty jsou obrovsky náročné.
  • 00:00:26 Je to krásné!
  • 00:00:28 Když se vám narodí pěkné tele,
    tak to je radost. To je radost!
  • 00:00:31 Krávy jsou dobré.
    A hlavně nejsou mstivé.
  • 00:00:33 Ty se nám celé oddávají.
    Základ zemědělství jsou krávy.
  • 00:00:49 To je kobylka, 15 měsíců je jí.
  • 00:00:52 Je to moje dítě, naše dítě.
    To je taky moje dítě.
  • 00:00:55 Já jsem měl jeho mámu,
  • 00:00:57 připustili jsme ji tím hřebcem,
    tím Baronem.
  • 00:01:02 Je to naše dítě.
  • 00:01:04 Tyhle jsem koupil od pana Kubišty.
  • 00:01:10 Princi, dej přední! Dej přední!
    Dělej! Dělej! No tak! Dělej!
  • 00:01:13 Princi!
  • 00:01:18 Dělej! Dej nohu! Dej nohu!
    On dává druhou, podvodník.
  • 00:01:21 Koně byli chloubou,
    chloubou sedláka.
  • 00:01:24 Koně prostě, to bylo...
    Takový... Na tom stavěl.
  • 00:01:26 Protože, víte co,
    ta síla je úžasná!
  • 00:01:29 Co ten kůň skutečně dovede.
  • 00:01:32 Já jsem zažil,
    viděl na vlastní kůži,
  • 00:01:35 bylo to už před těmi 40 lety,
    byl jsem v Kobylníkách,
  • 00:01:38 co máme dneska ten kravín,
    nevím, třeba se podíváme.
  • 00:01:42 Tak tam táhli, bylo to v zimě,
    bylo to uklouzané,
  • 00:01:45 táhli valník s hnojem
    nahoru do vrchu.
  • 00:01:48 Ten traktor nemohl vyjet.
  • 00:01:51 Byla to padesátka Super.
  • 00:01:53 Já to viděl.
    Ať si každý říká, co chce.
  • 00:01:55 On tam měl...
  • 00:01:58 Zapřáhl takové dva silné koně.
  • 00:02:00 Ti koně
    po kolenou ten valník vytáhli.
  • 00:02:02 Rozumíte, těch 50 koní
    to nevytáhlo, ti dva koně...
  • 00:02:05 Dali tomu to srdce.
  • 00:02:07 Ti koně to musí dělat s chutí,
    jinak by to...
  • 00:02:10 A musí to chtít udělat.
  • 00:02:12 Pozor! Pozor! Pozor! Pozor!
    Pojď! Pojď! Pojď! Pojď!
  • 00:02:15 Pojď. Říkám, koně,
    to byla vždycky chlouba sedláka.
  • 00:02:18 Ale říkám, teď už to ztratilo
    to svoje poslání.
  • 00:02:22 Dneska máme koně pro radost
    a proto, že už jsme zvyklí.
  • 00:02:26 Koně, je vidět,
    že k tomu máme vztah.
  • 00:02:29 Určitou dobu tady nebyli a teď,
    když už jsme se trochu očepýřili,
  • 00:02:33 tak máme koně,
    většinou starosta na to:
  • 00:02:34 "Podívejte,
    co je na těch vesnicích koní."
  • 00:02:37 Zdánlivě k ničemu,
    ale to není k ničemu.
  • 00:02:39 Dělejte to tak,
    abyste z toho měli radost,
  • 00:02:41 říkal táta.
  • 00:03:11 Nejhorší?
  • 00:03:13 Víte, co se týká té republiky,
    asi nejhorší byly ty války.
  • 00:03:17 To byly ty tragédie.
  • 00:03:19 Určitě. Ale to já nezažil.
  • 00:03:22 Já považuji za nejhorší,
    když mi zavřeli toho tátu,
  • 00:03:26 když nám sebrali
    ten rodinný grunt.
  • 00:03:29 -To byly žně, nebo malounko
    po žních, v roce 1953.
  • 00:03:33 Ale předtím už dost dlouho,
    minimálně rok, od roku 1952,
  • 00:03:38 byly veliké tlaky.
  • 00:03:40 Postupně jsme přišli
    o všechen majetek.
  • 00:03:43 Bylo jen otázkou času,
  • 00:03:45 kdy otce jako největšího sedláka
    a nejvýraznějšího člověka
  • 00:03:49 tady z okolí širokého
    dostanou do kriminálu.
  • 00:03:53 Otec tady popisuje,
    jak se to stalo.
  • 00:03:57 Dne 27. srpna 1953 jsem jel
    se selaty do Slaného.
  • 00:04:02 Poněvadž již v pondělí
    mi sebrali všechen majetek,
  • 00:04:06 ve středu 26. 8. všem ostatním,
    čekali jsme,
  • 00:04:11 že v Kamenici
    bude všechno zlikvidováno.
  • 00:04:15 Ve Slaném jsem čekal.
  • 00:04:17 Mezitím kolem mě
    začali chodit civilové.
  • 00:04:21 Chtěli, abych jel s nimi.
  • 00:04:24 A to byl začátek toho kriminálu.
    Tak!
  • 00:04:48 My jsme se to dozvěděli
    velice záhy,
  • 00:04:50 protože sem přišlo komando.
  • 00:04:52 Já jsem umývala schody,
  • 00:04:55 coby desetileté
    nebo jedenáctileté děvče.
  • 00:04:59 On šel
    a plival na každý ten schod.
  • 00:05:01 Tady byly všude stáje.
  • 00:05:03 Tady byly také stáje.
  • 00:05:06 Konírna, konírny,
  • 00:05:08 protože jsme měli
    dvanáct párů koní, to bylo tady.
  • 00:05:12 A když potom to přišli rozkrást,
    tak si každý vzal, co chtěl.
  • 00:05:16 Jeden den to všechno pustili,
    to tady běhali krávy a koně,
  • 00:05:20 po dvoře,
    každý si vzal, co chtěl.
  • 00:05:22 A druhý den přišli
    s oficiálním papírem
  • 00:05:24 a chtěli to zabrat znova.
  • 00:05:27 Jenomže už to bylo rozebrané,
    že jo...
  • 00:05:31 -Jaký to byl vlastně pocit,
    když ze dne na den něco,
  • 00:05:34 co je vaše, co vám patří,
    tak najednou už to vaše není?
  • 00:05:38 Ale přitom tu jste.
  • 00:05:42 -Musím říct, zaplaťpánbůh,
  • 00:05:45 zaplaťpánbůh
    jsme nebyli vystěhovaní.
  • 00:05:47 -Tady byla babička přes 90 let.
  • 00:05:50 Byla tady maminka, těžce nemocná,
    která omdlela. Bylo to...
  • 00:05:54 A pak tady bylo pět dětí malých.
  • 00:05:56 Mně bylo jedenáct,
    staršímu bratrovi dvanáct.
  • 00:05:59 Všichni ostatní byli mladší.
  • 00:06:01 Takže oni taky nevěděli,
    co s námi.
  • 00:06:09 -Byla to bolest, byl to smutek.
  • 00:06:12 A takové to odkopnutí.
  • 00:06:15 Přitom já vím,
    jak ten táta pro ty lidi byl.
  • 00:06:18 Měli ho celkem rádi.
  • 00:06:20 Mně to říkali
    ještě bývalí zaměstnanci.
  • 00:06:23 Samozřejmě, ještě než šel
    rozdělat práci, dělal, krmil,
  • 00:06:26 staral se.
  • 00:06:28 Takže to byla ta bolest toho,
    jako dítě jsem to snášel nejhůř.
  • 00:06:32 -A pak se to vyseparovalo.
  • 00:06:35 Část byla naprosto k nám loajální
    a snažili se nám pomáhat,
  • 00:06:38 protože všechno sebrali.
  • 00:06:41 Nějaká zvířata tady zůstala,
  • 00:06:43 třeba prasnice
    těsně před porodem.
  • 00:06:45 Takže ten porod proběhl,
    nám dali chlapa, aby nás hlídal,
  • 00:06:49 abychom si nešli na zahradu
    třeba pro něco.
  • 00:06:52 Tak chodil tady s kvérem.
  • 00:06:54 A pak psal úkoláky,
  • 00:06:56 já jsem ho sama
    na vlastní oči viděla, kde psal,
  • 00:06:58 že 25 hodin má odpracováno
    ten den,
  • 00:07:01 protože 24 hodin hlídal ty,
    jak nás nazýval, parchanty.
  • 00:07:05 A hodinu krmil tu svini.
  • 00:07:07 Takže odpracoval 25 hodin.
  • 00:07:09 Ono se to takhle říká s úsměvem.
    Ale bylo to velice tvrdé.
  • 00:07:13 -120.
  • 00:07:16 110.
  • 00:07:21 130. Stotřicítka, pěkné.
    Pěkné prase.
  • 00:07:25 -Nejvíc pro nás, pro mě bylo,
    já jsem strašně toužila,
  • 00:07:28 vím, i bratři,
    všichni jsme se dobře učili,
  • 00:07:31 my jsme chtěli studovat.
  • 00:07:33 Samozřejmě, to absolutně nešlo.
  • 00:07:35 Pak jsem dostala za úkol,
    že třeba musím na něj dohlížet,
  • 00:07:38 kdy píše úkol.
  • 00:07:40 On byl vždycky pracovitý,
    vždycky chtěl dělat venku.
  • 00:07:43 Ale jakmile měl napsat úkol
    nebo něco,
  • 00:07:45 tak vždycky chtěl
    hrozně na záchod.
  • 00:07:47 Pak zase dostal hlad
    a pak to bylo...
  • 00:07:49 Takže jsem si s tímto bratrem,
    kterého mám samozřejmě moc ráda,
  • 00:07:53 ale jsem si s ním užila
    nejvíc ze všech sourozenců,
  • 00:07:56 tedy můžu říct.
  • 00:07:58 -Ona mě zlobila celý život.
  • 00:08:00 -Nás to stmelilo.
  • 00:08:01 Maminka, to byla taková
    rozmazlená slečna, jako holka.
  • 00:08:04 Jedináček a to.
  • 00:08:06 Ale z ní se udělala tak
    úžasná žena, statečná a tvrdá...
  • 00:08:15 Vím, jak měla otce ráda,
    jak žila.
  • 00:08:18 Od návštěvy k návštěvě.
  • 00:08:20 Víte, i ta maminka naše se
    na nás trošičku tímto podepsala,
  • 00:08:25 protože maminka vlastně žila
    pro toho otce, který tady nebyl.
  • 00:08:30 My jsme byli citově trošičku
    ošizeni i od té matky,
  • 00:08:35 to musím říct,
  • 00:08:37 protože ona se upnula
    na to přežít.
  • 00:08:40 Samozřejmě, dřela, starala se
    o nás, abychom měli co jíst,
  • 00:08:44 museli jsme chodit do piana,
    do houslí.
  • 00:08:46 Museli jsme chodit...
  • 00:08:48 Třeba se ráno šlo do chléva,
  • 00:08:50 ale večer jsme museli každé
    tři týdny nebo šest týdnů,
  • 00:08:52 jak bylo to předplatné,
    tak jsme museli do divadla,
  • 00:08:55 protože to aby z nás vyrostli...
  • 00:08:57 Na tom maminka strašně trvala.
  • 00:08:59 Maminku jsem nikdy neviděla
    v teplákách.
  • 00:09:01 I když krmila ty krávy a takové,
  • 00:09:04 tak vždycky měla nějaké šaty,
    pracovní plášť.
  • 00:09:06 Maminku to taky převychovalo.
    A hodně silně.
  • 00:09:10 -Co tedy je vlastně možná
    ta nejhorší vzpomínka?
  • 00:09:13 To nejhorší, co ve vás zůstává?
  • 00:09:17 -Já si bohužel pamatuji,
    a jsem o tom přesvědčen,
  • 00:09:21 já si pamatuji,
    když nám brali koně,
  • 00:09:23 když jsem byl za tátou
    v Jáchymově na návštěvě,
  • 00:09:27 jak on měl na ruce železa.
  • 00:09:29 To mi jako nešlo, proč můj táta,
    který byl pro mě pánbůh,
  • 00:09:34 že má na ruce železa,
    tak to byla bolest.
  • 00:09:37 Tomu jsem nerozuměl.
    Rozumíte, to je těžké pojmenovat.
  • 00:09:40 To byla hrůza.
  • 00:09:54 -Přímo nás nesměli zastupovat
    ti právníci, ale radili tomu,
  • 00:09:58 co nás zastupovat směl.
  • 00:10:00 Tak jsme čekali,
    že třeba ho pustí.
  • 00:10:02 Já jsem takhle seděla.
  • 00:10:05 Otec se díval na nás,
    protože přišel navečer,
  • 00:10:07 jak sedíme a večeříme.
  • 00:10:10 A já jsem říkala: Táta je tady!
  • 00:10:12 A oni mi řekli:
    Nech toho! Dej pokoj!
  • 00:10:15 Já jsem říkala:
    Ale on je tady opravdu!
  • 00:10:17 Protože jsem ho viděla.
    Ty dveře byly trošku...
  • 00:10:20 Ale prakticky takhle to bylo.
    On tady opravdu je!
  • 00:10:23 Takže nějak mi to nechtěli věřit.
  • 00:10:25 Až když on otevřel dveře
    a byl tady.
  • 00:10:28 Bohužel, pak ho zase udali
    a zase znova prohlídky
  • 00:10:31 a zase znova kriminál.
  • 00:10:34 Ale pak už to nebyl
    ten tvrdý Jáchymov
  • 00:10:36 nebo ta Pankrác strašná,
    kde ho mučili všelijak
  • 00:10:38 a věšeli ho za ruce,
    s bláznem zavírali.
  • 00:10:41 On o tom až tak moc nemluvil,
  • 00:10:43 ale přece jenom někdy
    za ním potom ti vězni přijeli,
  • 00:10:46 tak jsme se to takto dozvěděli.
  • 00:10:51 Ten život by se byl upíral
    úplně jinak, víte,
  • 00:10:54 kdybychom měli tu možnost žít.
  • 00:10:56 Ta doba, tu už vám nikdo nevrátí.
  • 00:10:58 Vám nikdo nevrátí to mládí.
  • 00:11:01 Oni nás okradli o mládí,
    o dětství.
  • 00:11:04 A potom i výběr partnera
    už byl daný dopředu.
  • 00:11:07 Já jsem věděla, koho nechci.
  • 00:11:09 I kdyby se mi komunista
    sebevíc líbil,
  • 00:11:11 nemohla jsem si nikdy
    ani s klukem, s komunistou,
  • 00:11:14 třeba chodit.
  • 00:11:16 Odmítala jsem s nimi
    jít tancovat kupříkladu.
  • 00:11:18 To není ze msty, to je proto...
  • 00:11:21 To je ta rána, kterou vám způsobí
    v dětství, tak hlubokou,
  • 00:11:26 tu nespravedlnost,
    tu bídu a to zoufalství,
  • 00:11:30 že to už takhle zůstane,
    protože...
  • 00:11:33 Člověk byl vychovaný
    v dobré rodině, kde se...
  • 00:11:38 A najednou otec je v kriminále.
  • 00:11:41 Ptají se, kde je.
  • 00:11:44 Víte, v té dětské duši to udělá
    takovou jizvu, že ta zůstane.
  • 00:11:54 -Já můžu
    a musím odpustit každému,
  • 00:11:56 jsem křesťan, tak to tak je,
    ale za tátu těžko se odpouští.
  • 00:12:00 To je bolest, která nejde odpárat.
  • 00:12:02 Ale ten táta, to vám dám přečíst,
    to se na to podíváme do té knihy,
  • 00:12:07 kde píše, že tedy odpustil...
  • 00:12:09 On to formuloval lépe,
    než já bych to řekl.
  • 00:12:12 A je mnoho těch,
    kteří projevili soucit s našimi,
  • 00:12:15 myslí s tou rodinou,
    a nabízeli pomoc.
  • 00:12:18 Ať již pan farář z Vraného
    nebo horník z Kladna.
  • 00:12:23 Všem dobrým pánbůh odplať.
  • 00:12:26 A ostatním odpusť.
  • 00:12:31 Jakož i já tak činím.
  • 00:12:34 To jsou slova mého táty.
  • 00:12:42 -Víte, jak Balú říká Mauglímu,
  • 00:12:44 jsme jedné krve, ty a já,
    tak u těch sourozenců je to...
  • 00:12:48 Já tomu tak rozumím!
  • 00:12:50 Protože je to... Nikdo vám tak...
  • 00:12:52 Manžel, to je samozřejmě
    nejbližší člověk.
  • 00:12:55 Ale ten sourozenec
    je něco jako vy.
  • 00:12:58 Ani rodiče vám nejsou tak blízko.
  • 00:13:00 Čili my jsme ta smečka
    jedné krve.
  • 00:13:12 -My ji máme rádi.
    Musíme si ji opečovávat.
  • 00:13:15 Je to naše lípa.
  • 00:13:17 -Jak dlouho tady stojí?
  • 00:13:19 -Ta lípa tady stojí...
    Musel bych to počítat.
  • 00:13:21 Odhaduji takových 160, 170 let.
  • 00:13:24 Protože tu zasadil
    můj praprapradědeček,
  • 00:13:27 když se narodila
    moje praprababička.
  • 00:13:29 A ta říkala, hele,
  • 00:13:31 když se krávy ženou
    na zadní louku,
  • 00:13:32 já vím přesně, kde to je,
    tak že přidají na mléce.
  • 00:13:35 Tak se přes ty generace
    můžou předávat informace...
  • 00:13:38 Já jsem tu louku sekal
    ještě nedávno.
  • 00:13:40 Teď už tam paseme krávy.
  • 00:13:45 Ty zápisy jsou po Bílé hoře.
  • 00:13:48 Bílá hora, to se všechno zničilo,
    takové ty zápisy i matriky.
  • 00:13:53 Ale od toho asi 16. století
    je povědomí,
  • 00:13:57 že v tomto čísle 4
    žili moji předci.
  • 00:14:00 Tohle je můj pradědeček
    Antonín Josef Novák.
  • 00:14:05 Ten významně přispěl
    k vybudování tohoto statku.
  • 00:14:09 Měl to životní štěstí,
    že byla dobrá doba,
  • 00:14:12 on tady dvakrát to zvětšil,
    ten statek.
  • 00:14:15 Ony ty války, tu první já nevím.
  • 00:14:19 Tam byl můj děda,
    ten o tom nerad mluvil.
  • 00:14:21 S podlomeným zdravím se vrátil.
  • 00:14:23 Pak už přišel i s mojí maminkou
    sem na ten statek.
  • 00:14:27 Jednou snad mi o tom
    trochu něco řekl.
  • 00:14:29 Asi to byla taková hrůza,
    že člověk si to nerad připomínal.
  • 00:14:33 Ta druhá válka, víte,
  • 00:14:35 otec si dělal takový ten deník,
    určitý, psal.
  • 00:14:38 Ne každý den,
    ale popisoval tam rok po roku.
  • 00:14:41 Psal, skončilo obrovské zlo,
    měli jsme se radovat.
  • 00:14:47 Ale přece jenom, do čeho jdeme,
    mám z toho velký strach.
  • 00:15:00 -Když se řekne půda nebo statek,
    vaše půda, váš statek,
  • 00:15:03 co to pro vás znamená?
  • 00:15:07 -Tak, řeknu to, povinnost.
  • 00:15:10 Radostnou povinnost.
  • 00:15:12 Už jsem o tom mluvil.
  • 00:15:15 To je povinnost vůči těm předkům,
    kteří k tomu přispěli,
  • 00:15:18 a radost, že to můžu dělat.
  • 00:15:20 Podívejte, jak je krásně.
  • 00:15:22 My máme to štěstí,
    že spolupracujeme s pánembohem.
  • 00:15:25 Rozumíte, teď ta zvířata,
    lidi, rodina... I víra.
  • 00:15:30 To je pro mě součást toho života.
  • 00:15:35 Přátelé, je to zázrak!
    Víte, proč je to zázrak?
  • 00:15:38 Protože tady jsou miliardy životů.
  • 00:15:41 Jestli já to jedno zrnko
    rozšlápnu,
  • 00:15:45 sebevětší vědec
    a dokonalejší stroje
  • 00:15:48 nedokážou ten život vrátit.
  • 00:15:52 Jestli to zrnko dám do země,
    zaprší, zasvítí sluníčko,
  • 00:15:56 pánbůh takhle dýchne a ono roste.
  • 00:16:00 Je chleba a je život.
  • 00:16:02 Je život náš a je život toho zrna.
  • 00:16:04 To jsou miliardy zázraků tady.
  • 00:16:08 Když to rozhodíte,
    většinou 98 procent poroste.
  • 00:16:13 A život je zázrak!
  • 00:16:23 Víte, to byl takový ten sen
    mého táty.
  • 00:16:26 Prostě tady,
    aby ten statek někam dotáhl.
  • 00:16:29 To je ta povinnost,
    ale taková ta povinnost muže.
  • 00:16:32 To je nejvíc!
  • 00:16:34 On věděl, co má dělat.
  • 00:16:37 Je to jasné,
    máte jasně nalinkovaný život.
  • 00:16:39 Nemáte dilema.
  • 00:16:41 To se musí nasát
    s mateřským mlékem.
  • 00:16:44 Ten vztah k tomu statku,
    k té půdě a k té rodině,
  • 00:16:47 o tom je to.
  • 00:16:50 Caesar. Caesar, to je hřebec.
  • 00:16:52 Hřebec, to je šelma.
    Ale on je dobrý.
  • 00:16:54 On je fakt dobrý.
  • 00:16:56 Caesar je krásný kůň. Jeden...
  • 00:17:02 Caesar je určitě nádherný kůň.
  • 00:17:07 Podívejte, to oko, jiskra.
    Oheň v oku.
  • 00:17:10 Obrovské štěstí
    měla ta naše rodina v tom,
  • 00:17:13 že nebyla vykořeněná,
  • 00:17:15 protože tím vystěhováním
    bohužel ten venkov zničili.
  • 00:17:18 To věděl Gottwald.
  • 00:17:20 Až uděláme socialistickou
    vesnici, bude socialismus.
  • 00:17:22 Bohužel, věděl to dobře.
  • 00:17:24 Ale tím, že nás nevystěhovali,
  • 00:17:26 tak my jsme těmi kořeny
    zůstali v zemi.
  • 00:17:28 A proto my jsme ten statek...
    Prostě věděli, že musíme.
  • 00:17:31 Tam nebylo o čem.
    Tam bylo štěstí to mít.
  • 00:17:34 Ten svůj domov mít.
    Domov je základ.
  • 00:17:37 Místo, kde žijeme, kde se rodíme,
    umíráme, to je domov.
  • 00:17:41 Tak, všechno má mít své místo.
  • 00:17:43 Řád a pořádek.
  • 00:17:47 Já předal vše synovi.
  • 00:17:49 Měl jsem to krátce.
    Jako můj otec to měl krátce.
  • 00:17:52 Ale mám to já, nebo to má syn.
    Vždyť on to taky předá.
  • 00:17:55 Rozumíte, my předci
    jsme článek v tom řetězu.
  • 00:17:59 Ten majetek, to musíte předávat,
    zvelebovat, dá se říct,
  • 00:18:02 aby to fungovalo.
  • 00:18:22 Skryté titulky: Petra Kinclová
    Česká televize, 2018

Související