iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
10. 2. 2016
19:20 na ČT art

1 2 3 4 5

4 hlasy
7268
zhlédnutí

Jmenuji se Jiří David

Cesta do Benátek a zase zpátky aneb Obrázky ze života umělce ve středním věku.

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Jmenuji se Jiří David

  • 00:00:01 Nemáte tušení,
    co se dělo poslední tři měsíce,
  • 00:00:04 takže myslím, že normální člověk
    by to ve zdraví nepřežil.
  • 00:00:07 Západní umělec by byl dávno
    mrtvej.
  • 00:00:10 Jenom tady ty posraný
    východní umělci
  • 00:00:13 to musí vydržet,
    vždycky všechno.
  • 00:00:16 Tak.
    Kolik je hodin?
  • 00:00:19 Nechápu, kam jsem ten počítač dal.
    Vždyť jsem ho fakt přines.
  • 00:00:23 Takže, počkat.
  • 00:00:25 Já ještě zkusím zajít
    do toho ateliéru.
  • 00:00:29 Pravděpodobně jsem ho ztratil
    nebo co.
  • 00:00:34 To není možný.
    Do prdele.
  • 00:00:40 Hledám malej počítač.
    Jak se tomu říká?
  • 00:00:45 Vypadá to, že ho nenajdu,
    takže jsem v prčicích.
  • 00:00:49 Bože. Jak je to možný?
    Kam jsem ho mohl dát?
  • 00:00:53 Přesně, jak říká Zdena,
    moje žena,
  • 00:00:56 že jsem totální bordelář.
  • 00:00:58 No a teď se to začalo projevovat
    reálně.
  • 00:01:02 Lidi, nemám ho tady.
    Musím jít zpátky.
  • 00:01:07 Říkám, že jsem ten počítač
    měl i s dataprojektorem
  • 00:01:11 a ten taky nemůžu najít.
  • 00:01:13 To znamená, ten byl stoprocentně
    doma, takže to někde musí bejt!
  • 00:01:17 Už tady není víc prostoru,
    kde by to mohlo být.
  • 00:01:22 Bože!
  • 00:01:45 Já jsem teda zvědavej.
  • 00:01:47 Já se schválně nedívám,
    ještě,
  • 00:01:50 co to teda máš za obraz,
    který máš údajně ode mě.
  • 00:01:52 Jestli je vůbec můj, ten obraz.
  • 00:01:55 Jo, tenhle!
    A ten mám zrovna rád.
  • 00:01:58 A zvláště mám radost, Igore.
  • 00:02:00 Žes ho pověsil vedle
    Edy Halberštáta.
  • 00:02:03 Halberštát byl vlastně člověk,
    který mě zasvětil, v Ostravě,
  • 00:02:07 do současnýho umění.
  • 00:02:11 -Já to řeknu jinak.
    I když jsi ten obraz
  • 00:02:14 namaloval více jak před 30 lety,
    do současné doby není osignován.
  • 00:02:20 -Já budu překvapenej,
    že není osignovanej
  • 00:02:23 a tím pádem, to můžeme...
  • 00:02:26 Klapka, jedeme.
  • 00:02:31 -Jiří, představ si, že obraz vznikl
    více jak před 30 lety.
  • 00:02:37 -To si dovedu představit.
    -Konec tvých studií.-Ano.
  • 00:02:40 -Nevím, jestli jsi byl tak skromný
    a nebo jestli to byla
  • 00:02:44 tehdy taková móda,
    ale není podepsaný.
  • 00:02:49 -A to jsem teda docela
    fakt překvapenej.
  • 00:02:51 Já myslel...
    Fakt není zezadu podepsanej?
  • 00:02:54 -Tak se podíváme.
  • 00:02:56 -Já podepisuji obrazy jedině
    zezadu.
  • 00:02:57 Protože mi vadí podpisy...
  • 00:03:00 -Tak jdeme na to?
    -Jdeme na to.
  • 00:03:02 -Nahoře.
    -Jasně.
  • 00:03:06 On fakt není podepsanej.
  • 00:03:09 -Rozhovor se to jmenuje?
    -Rok. Kolikátej to byl rok?
  • 00:03:12 To je důležitý.
    To znamená osmdesát...
  • 00:03:16 První konfrontace byla...
    -Byl jsi poslední rok na fakultě.
  • 00:03:21 -Ne. Bylo to na první konfrontaci,
    na druhý konfrontaci.
  • 00:03:25 První byla v roce 84,
    takže to je rok 85.
  • 00:03:30 Takže to ještě nebyl konec mých
    studií.
  • 00:03:32 To bylo ještě během mých studií.
    A jmenuje se to Rozhovor.
  • 00:03:38 Takže pozor, to máš ještě starší
    obraz, než si myslíš.
  • 00:03:43 -Počkat, já si ho vyfotím.
    Stop, stop, stop.
  • 00:03:47 -Tak?
    -No samozřejmě.
  • 00:03:50 -Já nemám v dokumentaci,
    dobrou fotku toho obrazu.
  • 00:03:52 Pozor!
  • 00:03:55 Super.
    Tak jo.
  • 00:03:57 -Nebylo to moc strojené,
    ten rozhovor?
  • 00:04:01 -Ne, já myslím, že to bylo dobrý.
  • 00:04:06 "Své jméno jsem vytetoval do vody,
    zakopal do hlíny pod duby,
  • 00:04:10 v pubertě ukryl pod roští.
  • 00:04:13 Úzkostně pronásledovaný umanutou
    mánií vraždy.
  • 00:04:16 Mapou nehodovosti.
    Vším tím blábolem.
  • 00:04:21 Své jméno jsem vytetoval
    do vody.
  • 00:04:23 Pak v hlavě a v roztrhané noci
    jsem den naplňoval zvuky,
  • 00:04:27 jak leden všech roků.
    Poslušně roztříděný.
  • 00:04:30 Žlutá, modrá, zelená.
  • 00:04:34 Své jméno jsem vytetoval
    do vody.
  • 00:04:37 Ubohý a prázdný,
    tepající v očích terpentýn,
  • 00:04:40 pak umělý akryl
    a zase terpentýn.
  • 00:04:44 Už více slzím
    prolezlý spreji
  • 00:04:45 s urvanou rukou,
    tedy, jakoby.
  • 00:04:49 S jehlami v patách,
    ale opravdu..."
  • 00:05:01 To tam půjde dobře,
    do toho.
  • 00:05:04 Prostor to je jako kráva,
    ale super.
  • 00:05:07 Uber tady světla.
  • 00:05:09 Musíme dělat,
    jako že to je teda hodně vzácný.
  • 00:05:13 To se pověsí jenom za hřebíky.
  • 00:05:20 Jmenuje se to Perkvel,
    což znamená něco,
  • 00:05:22 co předchází něčemu, co už známe,
    ale neznáme ten počátek.
  • 00:05:26 Takže tak se jmenuje
    ta výstava v Moskvě,
  • 00:05:31 Muzeum moderního umění.
  • 00:05:33 Není to Mona v New Yorku,
    která samozřejmě má jinou...
  • 00:05:38 Už jsem zase, kurva, vysypal.
  • 00:05:40 Jinej význam pro západní umění,
    ale pro mě je důležitej
  • 00:05:44 vlastně i tenhle ten
  • 00:05:46 kontext toho východního přemýšlení
    o umění.
  • 00:05:50 No, teď se mi to vysypalo.
    To je už po čtvrtý, ty vole.
  • 00:05:54 Jeden ze dvou,
    který tedy mám hodně rád.
  • 00:05:56 A to je tenhle ten.
  • 00:05:57 To je pro mě v podstatě
    jeden z velmi důležitých obrazů.
  • 00:06:00 Tohle jsem měl tu představu
    toho babiččina domu,
  • 00:06:02 když jsem to tehdy dělal.
  • 00:06:04 Tady jsou jakoby útržky,
    fragmenty věcí,
  • 00:06:07 který se mně v mým životě
    zjevily.
  • 00:06:10 Kolik to má?
    Jeden dva tři čtyři pět.
  • 00:06:15 Přes 5 metrů.
  • 00:06:25 Vidíš? Tady.
    To se jmenuje Me, jako já, ty zdi.
  • 00:06:32 -Není to moc sebestředný?
  • 00:06:35 -Tak umění jenom sdílí skrze umělce
    něco.
  • 00:06:43 To znamená, že se to dá chápat
    zvenku jako sebestřednost,
  • 00:06:46 ale je to vlastně vzájemný
    sdílení.
  • 00:06:49 Protože nic jinýho nemáš,
    než sebe sdílet.
  • 00:06:58 -Prosím tě, už jedeme.
    Budeme tam tak za 7 minut,
  • 00:07:01 ale nemůžete se šoupnout
    autem,
  • 00:07:03 abychom vjeli rovnou do garáže?
    Tady strašně prší.
  • 00:07:07 Tak alespoň otevřete rychle
    ty veliký dveře.
  • 00:07:11 Tam můžeme přeletět.
    Jo. Čau.
  • 00:07:16 Ježíš, tam je zase blázinec.
    -To bude, no.
  • 00:07:19 -Zase řve, to malý.
  • 00:07:22 -Belo, pojď ke mně.
    Belo. No, no, no...
  • 00:07:27 -Říkám, že jsem chtěla
    ten vršek ladit černobíle.
  • 00:07:30 Ten byt, ten dům.
    -Počkej, to nic není.
  • 00:07:33 -Tak jsem dala úkol tátovi,
    že potřebuju černobílej obraz.
  • 00:07:36 Což otec úplně miluje.
    Takový to zadaní,
  • 00:07:38 jako červenej obraz
    do červeného pokoje. -No.
  • 00:07:41 -Takže mi tady uvolnil tady ten
    obraz.
  • 00:07:45 -Líbí se ti, Baraniko, ten obraz?
    -Jo.
  • 00:07:47 -A tobě?
    Líbí se ti ten obraz?
  • 00:07:51 Co to je?
    -Je mi to jedno.
  • 00:07:54 -Takhle je to s nima.
    Tady je druhý obraz.
  • 00:07:57 -Tobě se líbí, Markéto, ten obraz?
  • 00:07:59 -Mně se líbí.
    Zapadá tady do tý koncepce.
  • 00:08:02 -No, tak vidíš to.
    -Líbí se ti ten obraz sám o sobě?
  • 00:08:05 -Ale jo.
    Líbí se mi to.
  • 00:08:06 Já mám ráda černobílé obrazy,
    ať je na nich namalováno, co chce.
  • 00:08:10 -To je odpověď.
    To jsou děti tohle to.
  • 00:08:13 -A vždycky přijdou s tímhle tím
    obrazem mý kamarádky,
  • 00:08:16 ty ostatní zelený vdovy, a řeknou:
    "Tam je jako spermie?"
  • 00:08:22 A já říkám:
    "No, tam je jako spermie."
  • 00:08:24 -Co jdeš dělat?
    -Teď jdu ukázat, co mám na zádech.
  • 00:08:27 -Od kdy?
    -Od mých 19 let.
  • 00:08:29 -A kde si byla?
    -Byla jsem v Londýně jako o'pair.
  • 00:08:33 Bylo mi smutno.
    A teď furt přemýšlím, co dál,
  • 00:08:36 ale přijde mi, že tohle zůstane,
    asi.
  • 00:08:40 Takhle se podepisujou oni,
    už na věky věků, oba dva.
  • 00:08:43 Že jo?
  • 00:08:45 -Ukaž, jak to vypadá?
    Teď už se ale podepisuju jinak.
  • 00:08:48 -Podepisuješ se jinak?
    -Hm. Trošku jo.
  • 00:08:49 -A proč?
    -Nevím.
  • 00:08:51 Nějak jsem dostal větší švih,
    od tý doby.
  • 00:08:53 Mimochodem, to nechtěli vytetovat,
    jsi říkala.
  • 00:08:55 -Nechtěli mi to vytetovat,
    protože oni velmi neradi
  • 00:08:58 tetujou něco s jménama,
    protože když se rozejdeš nebo něco,
  • 00:09:01 tak jsem jim řekla,
    že mřeli u autonehody.
  • 00:09:04 -No.
    Posloucháte?
  • 00:09:06 To je podstatná věc,
    co teď řekla.
  • 00:09:10 Takže já se teď podepisuju takhle.
    Ne, to je ještě blbě.
  • 00:09:14 Já se podepisuju pokaždý
    jinak.
  • 00:09:18 Takhle asi se podepisuju,
    přibližně takhle.
  • 00:09:21 -Jdem to porovnat?
    -Přilep jí to na záda.
  • 00:09:23 Pojď sem. Pojď sem.
    -No.
  • 00:09:28 -Nahoru nebo pod to?
    -Já nevím,
  • 00:09:30 jestli jsi první nebo druhej.
  • 00:09:32 -Takhle.
  • 00:09:35 -Je tam rozdíl, Barnabáši?
    -Zásadní.
  • 00:09:37 -Zásadní?
    -Ne.
  • 00:09:38 -Už se podepisuju fakt jinak.
  • 00:09:40 -No, podepisuješ se jinak.
    Tohle si nepamatuju.
  • 00:09:42 -Tady možná jsem se podepisoval...
    Ne, to je úplně špatně.
  • 00:09:49 -Co bude po smrti?
    Co říkal?
  • 00:09:51 -Jo, co s ním bude po smrti?
    Já moc šperky nenosím,
  • 00:09:54 ale prstýnky jo,
    který jsem dostala.
  • 00:10:00 A myslím si, že bude úplně úžasný
    udělat,
  • 00:10:03 prý to dělají někde v Německu,
    ale myslím,
  • 00:10:05 že už to je i v Čechách.
    Nechám přetavit do toho,
  • 00:10:08 možná do modrého diamantu,
    ještě si promyslím tu barvu,
  • 00:10:13 ale myslím si, že to bude dobrý.
  • 00:10:16 Já moc nejsem
    na ty urny nad krbem.
  • 00:10:20 -To je debata.
    -To slibuje můj manžel mně.
  • 00:10:23 Ale já si myslím,
    že bude krásnej na mým prstě.
  • 00:10:29 -Tobě by to nebylo divný?
    -Naopak by mi to bylo blízko.
  • 00:10:33 Myslím si, že to je úplně super,
    akorát nevím,
  • 00:10:36 jestli třeba brácha
    tě nebude chtít taky kus.
  • 00:10:38 Že bysme si mě rozdělili.
    -Jo, rozpůlili.
  • 00:10:41 -Já nevím,
    jak velkej prsten z toho je.
  • 00:10:43 -Jaký množství?
    -To já nevím.
  • 00:10:44 Abych z toho neměla takovej ten
    řetěz kolem krku, že jo.
  • 00:10:59 -Jako v Rusku...
  • 00:11:02 jako na západě...
  • 00:11:06 jako na východě...
  • 00:11:09 Stále na houpačce.
  • 00:11:16 NOTUJE SI KAŤUŠU V RUŠTINĚ
  • 00:11:23 A dál to neumím.
  • 00:11:25 -Bude na ně fronta.
    -Asi jo.
  • 00:11:28 Na Lenina se asi dneska
    nedostanem.
  • 00:11:30 Takže, jdem se podívat
    na Stalina a Lenina.
  • 00:11:34 Žijou stále.
    Je to k nevíře, ale žijou.
  • 00:11:37 To je Stalin, který taky žije furt.
    To je spodivem.
  • 00:11:41 Všichni žijou.
    Nekonečný život.
  • 00:11:47 Já, když jsem teď v Moskvě,
    tak pro lidi,
  • 00:11:49 jako ty český scény, mě mají
    za kolaboranta s Putinem.
  • 00:11:52 -Ale ne.
    -No jo. To je šílený.
  • 00:11:55 Tak ne úplně všichni,
    ale chápou,
  • 00:11:57 že když sem jdeš vystavovat,
    tak že podporuješ Putina.
  • 00:12:01 Jsou úplně stupidní, rozumíš?
  • 00:12:03 -Si myslím,
    že když oni tak myslí,
  • 00:12:05 tak musím říct,
    že jsem kolaborant s Putinem.
  • 00:12:08 -No. Asi jo.
  • 00:12:16 -Tak teď jdeme po stopách
    Michala Bulgakova,
  • 00:12:19 to byla moje oblíbená kniha,
    Mistr a Markétka.
  • 00:12:22 Naše dcera se tak jmenuje,
    podle této knihy, Markéta.
  • 00:12:25 A teď jdeme po té ulici,
    kde ujela ta tramvaj....
  • 00:12:28 Jak se jmenoval ten,
    co mu ujela tu hlavu?
  • 00:12:31 -Anuška.
    -No to jo, to jo,
  • 00:12:33 ale ten komu ujela hlavu,
    to už si nepamatuju.
  • 00:12:36 To byl nějakej ten...
  • 00:12:37 -To byl Berlioz.
    -Berlioz.
  • 00:12:40 -Hele, to jsou dorty?
    -No jasně.
  • 00:12:42 To jsou opravdu šílený dorty.
    -Úplně šílený.
  • 00:12:45 -Dej si pana Mráze.
    -To jsou atrapy, tady to?
  • 00:12:49 -Tohle možná budou atrapy.
    Asi jo.
  • 00:12:51 Tak jako veškerý umění.
  • 00:12:53 -Mistře, neukázal byste nám
    nějaký obrázky?
  • 00:12:58 -Že jste to vy, pane.
    Odkud jste přijel?
  • 00:13:01 -Zdaleka, zdaleka.
    Ale klidně nějaký nepovedený.
  • 00:13:05 -Nějaký nepovedený?
    -No, no, no.
  • 00:13:06 -Tak na to zapomeň, ty vole.
  • 00:13:08 Když uděláš obraz za 2 minuty,
    neznamená,
  • 00:13:11 že ten obraz je horší, než obraz,
    který uděláš za 10 let.
  • 00:13:14 Samozřejmě, není to žádný měřítko,
    není to žádná úměra.
  • 00:13:16 Můžeš udělat obraz za minutu
    a je geniální, je dobrej.
  • 00:13:20 Děláš ho 20 roků,
    neustále na něm pracuješ
  • 00:13:22 a to samozřejmě ocení
    to laický publikum.
  • 00:13:25 "Ty vole, 20 roků
    dělá na jednom obraze.
  • 00:13:28 V tom přece něco musí bejt!"
    A může být na hovno.
  • 00:13:31 -Vracíš se ty někdy k vlastním
    obrazům?-Jo.
  • 00:13:34 -Protože já třeba nemůžu číst
    vlastní texty.
  • 00:13:37 -Tohle je zvláštní.
    Protože, vracet.
  • 00:13:39 Jestli ty obrazy předělávám?
  • 00:13:42 -Vracet se k němu kriticky,
    poměřovat ho,
  • 00:13:44 případně předělávat...
  • 00:13:46 -Většinou se toho obávám,
    ale teď se mi stalo....
  • 00:13:50 Zrovna teď se mi to děje,
    svým způsobem,
  • 00:13:53 že se vracím k některým tsvým
    obrazům,
  • 00:13:55 který jsem dělal v roce 2008.
    A to byly ty obrazy,
  • 00:13:59 který byly dělaný tímhle tím
    akvarelovým způsobem.
  • 00:14:04 A teď se mi stalo to,
    a to ti ukážu,
  • 00:14:07 že jsem se vrátil
    a ne, že bych ho dodělával,
  • 00:14:13 ale prostě některý předělám.
    A stalo se to u týhle tý lodi.
  • 00:14:16 A já si myslím,
    že to je pro mě
  • 00:14:20 nějakej důležitej krok,
    který mi otevřel další možnost.
  • 00:14:22 A to je ta hmota tý barvy,
    která se stala vlastně
  • 00:14:25 ve vztahu k tý kresbě,
    toho takovýho jakoby subtilního,
  • 00:14:28 temnýho,
    a zároveň najednou ta hmota,
  • 00:14:31 která tam velmi intenzivně
    začíná fungovat.
  • 00:14:33 A já ti ukážu ten velkej obraz.
  • 00:14:35 Jiří, když to chytneš
    támhle na konci
  • 00:14:38 a jenom ho jakoby otevřem,
    ten obraz.
  • 00:14:41 -Konečně se taky podílím na umění!
    -Takhle ho posunem.
  • 00:14:44 -Hele, a můžeš tam zasadit do toho
    tu kytku.
  • 00:14:47 -Počkej, tak jo.
    -Já o tom přemejšlím.
  • 00:14:50 Do tý, jakoby, do tý polní...
    Tam ji zasuň shora.
  • 00:14:55 -Tady jo?
    -No.
  • 00:14:57 -Takhle, můžu?
    -Zešikma.
  • 00:14:58 Takhle.
    -Takhle?
  • 00:15:01 -Ne, tam.
    Tam, tam a zasuň ho tam.
  • 00:15:04 -Já se bojím.
    -Mělo by to tam jít, tak.
  • 00:15:07 A o tom přemejšlím,
    jestli to tam má bejt nebo ne.
  • 00:15:10 -Mě zajímá spíš to,
    jak tady estatizuješ něco,
  • 00:15:12 co má svůj praktickej účel,
    svůj praktickej význam.
  • 00:15:15 -Ono to souvisí s tím, jak jsem teď
    furt lítal po doktorech.
  • 00:15:19 -Jasně.
    Ale to je přeci velmi estetický.
  • 00:15:23 Tady dostat to do takových
    minimalistických...
  • 00:15:26 -To je právě věc,
    která mě trošku sere. Jako teď.
  • 00:15:29 Já o tom přemejšlím,
    jestli to vydržím, ten tlak.
  • 00:15:31 -Ty neustále problematizuješ
    meze estetična
  • 00:15:35 a kde se i každodenní předmět
    může stát estetickým.
  • 00:15:41 -Tak, tak.
    A já se tý estetiky zároveň
  • 00:15:43 samozřejmě strašně bojím,
    ale je to něco, čemu nezabráníš.
  • 00:15:48 Jako jsou věci....
  • 00:15:50 -No, tady to aspoň jde na tělo.
    Tady, takhle je to na tělo.
  • 00:15:54 -Hele, já jsem přemejšlel.
    Tohle to jsem našel doma
  • 00:15:57 a přemejšlel jsem, jestli tam
    nepůjde tohle, to Sotheby?s.
  • 00:16:00 Prostě ta úvodní stránka Soteby?s,
  • 00:16:02 kde tedy jsem uváděnej
    v Soteby?s v katalogu.
  • 00:16:06 Tady, hle. Tady.
    -Jasně, jasně.
  • 00:16:15 -Tak jsem to urval
    a teď o tom přemýšlím.
  • 00:16:18 Ty obrazy jsou sice spontánní,
    intuitivní,
  • 00:16:22 ale někdy musíš na to hodně dlouho
    koukat, jak s tou věcí zacházet.
  • 00:16:27 -Hm.
    -To je taková moje libůstka.
  • 00:16:33 -Barva, coby medaile.
    -V tom sametu.-Jasně.
  • 00:16:43 -To je největší objekt,
    jaký jsem kdy udělal.
  • 00:16:47 Já jsem tedy nečekal,
    že to bude tak obrovský,
  • 00:16:50 ale je to tedy paráda.
    Ještě se to bude tmelit.
  • 00:16:53 Je to německy důkladný.
    Mám radost.
  • 00:17:08 -Takhle to trochu...
    -Jakoby vytočit sem. -No.
  • 00:17:10 -Já bych ji ale,
    tu kostku bych dal trošinku,
  • 00:17:13 kdyby to šlo ještě posunout tam,
    k tý zdi.
  • 00:17:15 -Jo, jo.
    -A sem, taky.
  • 00:17:17 -A trošku sem.
    Ano, přesně tak.
  • 00:17:22 Já samozřejmě si často říkám,
    že už nechci dělat
  • 00:17:24 žádný nějaký veřejný velký
    instalace, což nedělám.
  • 00:17:28 Tohle je uvnitř instituce,
    že jo.
  • 00:17:30 I když je to jedna z větších věcí,
    kterou jsem udělal,
  • 00:17:33 ale ta niternost, ta osobní,
    ta fyzičnost,
  • 00:17:36 která je k tomu nutná
    při vytváření těhle těch
  • 00:17:39 niterných jakoby situací hodně
    důležitá.
  • 00:17:44 Dobře, ale co je teda uvnitř
    týhle tý krychle?
  • 00:17:48 -Tady uvnitř mě vůbec nezajímá. Pro
    mě tahle ta krychle nemá obsah
  • 00:17:56 jako fyzickej,
    ale má ten obsah jenom duševní.
  • 00:18:00 -Ano. Přesně tak.
  • 00:18:02 -Člověk do toho prostoru přijde,
    tak má dojem toho ohrožení.
  • 00:18:07 Ta krychle jakoby padá sem
    a člověk má, když tady pod to jde,
  • 00:18:12 tak má skutečně dojem, že by mohl
    být tou krychlí zavalenej.
  • 00:18:39 -Já tady plavu.
  • 00:18:40 Nejvíc jsem tady uplaval,
    v tom bazénu, kilometr.
  • 00:18:44 Je to 6x3 metrů,
    to znamená 6 metrů takhle,
  • 00:18:47 ale když to vezmeš uhlopříčkou,
    metr přidáš.
  • 00:18:50 Tak si vypočítej,
    kolik to bylo bazénů.
  • 00:18:53 Kolik to bylo bazénů?
  • 00:18:54 Když to má 7 metrů
    a já jsem plaval kilometr v kuse.
  • 00:18:58 To znamená.
    Kolik to je bazénů?
  • 00:19:01 700 metrů je 130 bazénů v kuse.
  • 00:19:05 Pak jsem říkal:
    Ty vole, jsem blázen?
  • 00:19:09 Nechceš jít do vody?
    Se stydí.
  • 00:19:14 -Ne.
    Proč bych se styděla.
  • 00:19:19 -Zdena je taková vlčice.
  • 00:19:20 To je taková, která tu rodinu
    drží jako fakt pohromadě.
  • 00:19:24 Takovou tu vlčí smečku,
    kterou máme.
  • 00:19:27 Takže vždycky mě honí:
    Už musíme za vnoučatama.
  • 00:19:30 Mně se nechce.
    Je tam vždycky řev.
  • 00:19:34 Já se z toho zblázním,
    ale tak jedu. Samozřejmě.
  • 00:19:38 Ale jo, všechno to s tím nějak
    souvisí.
  • 00:19:46 Taky málo umělců vydrží
    s jednou ženou tak dlouho.
  • 00:19:50 A ona se mnou teda.
  • 00:19:53 Drž se, drž se.
    Počkej.
  • 00:19:55 Stůj, stůj.
    A skočíme, pojď.
  • 00:19:58 Pojď sem ke mně.
    No hop.
  • 00:20:01 Jedeme! Do vody.
    Ještě?
  • 00:20:06 Akorát vždycky mě štva Daniel.
    Jsem už říkal ráno.
  • 00:20:08 Když přijde: "Vůbec nemaluješ.
    Co to je, tady to?"
  • 00:20:13 -To je pravda.
  • 00:20:20 Protože nemaluješ dlouho.
    -A co to je?
  • 00:20:22 -Protože neumíš už malovat.
    Už jsi zapomněl malovat.
  • 00:20:26 Už jenom prostě lepíš a lepíš
    a lepíš.
  • 00:20:28 -Lepím a lepím.
    A co ty nový obrazy? Co to je?
  • 00:20:31 -Samá lepenina koberců.
    -A co ta noc s tou oblohou?
  • 00:20:34 -Jestli to považuješ za malování,
    tak jo.
  • 00:20:39 -Obraz je důležitej tak,
    jak vypadá,
  • 00:20:41 nemusí být jako malovanej
    jenom štětcem, ne? Nebo jo?
  • 00:20:45 -To zase přijde, to je období.
    -To nepřijde už nikdy.
  • 00:20:48 -Děkuju. Děkuju.
  • 00:20:52 Zdeno, líbí se ti betnový obrazy?
    -Některý jo.
  • 00:20:56 -No.
    -Některý.
  • 00:20:59 -Ale jsou hrozně těžký.
    -To jsou, to máš pravdu.
  • 00:21:02 To je na váhu, ale ono to
    nebylo jednoduchý, to udělat.
  • 00:21:05 -On prodává na váhu, ty obrazy.
  • 00:21:07 -Až si mladej koupí třeba
    za ten jeden betonovej obraz auto,
  • 00:21:10 tak jsem zvědavej,
    co na to bude říkat.
  • 00:21:13 -Po smrti.
    -Jo.
  • 00:21:15 -Možná po smrti.
  • 00:21:16 -Zdeno, a tobě se líbí
    ty současný obrazy?
  • 00:21:19 -No, to nalepování k tomu,
    jsem taky měla takovej nějakej....
  • 00:21:21 -Snad máš furt, ne?
  • 00:21:24 -Ale ty malovaný obrazy vždycky
    dělal hezký.
  • 00:21:26 Tak asi tak to má být.
    On zase k tomu dojde.
  • 00:21:30 Viď?
    Malba je malba.
  • 00:21:39 -Musí sem přijet, ne?
    Nemusí?
  • 00:21:43 Já myslel, že tohle je jeho loď.
    To není jeho loď?
  • 00:21:45 -Je.
    -Počkej, to snad ne.
  • 00:21:47 Malý to není.
    To se tam vejdeme.
  • 00:21:50 A co jako s tím teď?
    OK.
  • 00:21:53 Já jdu pryč.
    Já to nechci slyšet.
  • 00:21:55 Já to nechci slyšet.
    Tam je teď úplně totální chaos.
  • 00:21:59 Tomu teď nerozumím.
  • 00:22:03 Je to nebezpečný celou dobu.
    A ještě bude.
  • 00:22:08 Támhletím letadlem jsme přiletěli,
  • 00:22:10 takže to je prostě taková
    filmová přesmyčka.
  • 00:22:12 To jsme my, tam v tom letadle.
    To je déja vu.
  • 00:22:17 Jak je to organizovaný,
    já teď nevím, co mám...
  • 00:22:22 Fíku, hlídej je tam,
    aby to dávali správně.
  • 00:22:25 -Jo, je to v poho.
    -Teď se to celý otáčí.
  • 00:22:32 Ať radši pracujou polamejc.
  • 00:22:35 To poslední je vždycky
    nejnebezpečnější.
  • 00:22:37 Člověk má pocit,
    že už to je hotový.
  • 00:22:39 Chceš rukavice, Milane?
  • 00:22:56 Rakušani.
  • 00:23:01 Jugoslávie.
  • 00:23:05 Poláci.
  • 00:23:10 Vy jste z Českého pavilonu?
  • 00:23:15 -Pardon chlapi,
    co kdybychom to vyložili na břeh,
  • 00:23:18 teda teď rychle z tý lodi.
  • 00:23:21 -Kde jsou ti ostatní, kruci?
    Už by tady mohli být.
  • 00:23:29 Teď jde o to,
    najít tu nejrovnější část,
  • 00:23:31 protože ta podlaha
    je takováhle celá tady,
  • 00:23:34 abychom tam tu zeď mohli dát.
    To znamená,
  • 00:23:37 my to můžeme dát klidně sem,
    ten obraz.
  • 00:23:40 Dokonalý. Jasně.
    To bude jeden dva...
  • 00:23:48 Už jdou. Už jdou!
  • 00:23:54 Tak už jste to vyložili!
  • 00:23:59 Super.
  • 00:24:02 -Tak jak jste spokojenej?
    -Výborný. Výborný.
  • 00:24:05 To bych měl udělat já, s tou mříží,
    nahoru.
  • 00:24:09 Jsem trošku zrychlil.
    To je sportovní verze, víš?
  • 00:24:12 -Jo takhle.
    -Chceš to vidět, jak nastartuju?
  • 00:24:14 A odletím. Za 200 to bude.
    -Jo, jo.
  • 00:24:35 -Má ho nechat trochu poodjet
  • 00:24:36 a pak si to tam našlápnout,
    ten zadní.
  • 00:24:44 Samozřejmě, že lidi mají radši
    takový ty bezprostřední prožitky,
  • 00:24:48 rychlý, emocionální,
    který tohle, když to projede,
  • 00:24:52 ten motor, jak řve,
    tak to samozřejmě mrazí.
  • 00:24:54 To je takovej ten zvláštní pocit
    adrenalinu.
  • 00:24:58 To předjíždění a dostávání
    na ten doraz,
  • 00:25:03 to je vždycky,
    a to je vlastně i v umění,
  • 00:25:06 ten doraz, to je to vlastně to
    nejzajímavější.
  • 00:25:33 Vítěz.
  • 00:25:38 -Jedinej závodník.
    -Jedinej závodník.
  • 00:25:47 To je strašně zvláštní atmosféra,
    protože člověk je tady zvyklej,
  • 00:25:50 tady chodí davy a davy lidí,
    stovky, tisíce lidí.
  • 00:25:53 Teď je tady pár dělníků,
    rozkopaný věci
  • 00:25:56 a takový jakoby fakt zvláštní
    ticho.
  • 00:25:59 Jenom takový ten šustot po tý zemi
    a pak někdo něco točí.
  • 00:26:03 Německej pavilon.
    My tady teď.
  • 00:26:06 Tady sedí u toho francouzskýho,
    trošku nasraný,
  • 00:26:08 že to musí skoro bourat,
    ten pavilon,
  • 00:26:11 a mají počítače k tomu.
    Ale hlavně, co jsem chtěl říct -
  • 00:26:16 že o tenhle ten klíč usilují
    desítky a desítky českých umělců
  • 00:26:19 po celá desetiletí.
  • 00:26:22 Samozřejmě, současní mladí umělci
    by řekli,
  • 00:26:24 že to je úplně nesmyslný bienále,
    že to je prostě...
  • 00:26:27 Pohrdají vším,
    že to je prostě jenom komerční
  • 00:26:29 a nějaká společenská událost.
    Já si to tak úplně nemyslím.
  • 00:26:35 To je dobrý. To je dobrý.
  • 00:26:40 Pro mě je samozřejmě důležitý,
    že můj projekt
  • 00:26:42 vybrala mezinárodní porota.
  • 00:26:44 A benátský bienále je mezinárodní
    kolbiště,
  • 00:26:48 takže je to určitá satisfakce
    za mou práci,
  • 00:26:52 kterou dělám 30 roků, dejme tomu.
  • 00:26:59 Zvolil jsem pro tento můj projekt
    jeden z posledních obrazů
  • 00:27:03 Alfonse Muchy
    z jeho slovanské epopeje:
  • 00:27:06 Apotheosa
    slovanstva pro lidstvo.
  • 00:27:10 Dneska by jsme tu zeď měli
    postavit, i ten obraz.
  • 00:27:12 Všechno, kompletně.
  • 00:27:14 Kdyby tady byla rovná podlaha,
    tak je to úplně o něčem jiným,
  • 00:27:16 jenomže to je katastrofa.
  • 00:27:19 Obraz Alfonse Muchy byl pro ten
    projekt důležitej v tom,
  • 00:27:21 protože vlastně vytváří
    určitou iluzi o národu,
  • 00:27:26 iluzi o slovanstvu, iluzi o naší
    paměti, o naší historii.
  • 00:27:30 Dneska možná budeme dělat
    do půlnoci.
  • 00:27:33 Dělat, říkám, budeme dělat.
  • 00:27:35 Já to prožívám mentálně,
    oni fyzicky.
  • 00:27:57 Tady v těch uličkách
    je úplně to...
  • 00:27:59 Nejzajímavější je, že to vlastně
    funguje jako ta moje instalace.
  • 00:28:02 Tady je zrcadlová zeď,
    tady je obraz.
  • 00:28:04 Všechno je v takovým podivným,
    úzkým prostoru.
  • 00:28:07 Klaustrofobickým, úzkostným.
  • 00:28:12 Tam je to unikátní,
    ta zrcadlová zeď v tom,
  • 00:28:14 že je samonosná,
    30 cm jenom úzká.
  • 00:28:17 Takže se tam udělaly speciální
    konstrukce,
  • 00:28:21 na to se dala dolů závaží
    a pak se to celý zezadu
  • 00:28:25 pokryje sádrokartónem,
    to bude bílý jak tyhle ty zdi.
  • 00:28:28 Takže, když člověk vstoupí
    sem do toho prostoru,
  • 00:28:30 tak to bude mít úplně
    jako když tady nic není.
  • 00:28:33 Jenom prázdnej nějakej prostor.
  • 00:28:35 A pak se teprve dostává
    do toho koridoru.
  • 00:28:37 Takže on bude mít spíš
    takovej fyzicko-haptický pocit
  • 00:28:39 tý blízkosti tý malby.
  • 00:28:42 A vlastně v podstatě
    ji nikdy neuvidí celou,
  • 00:28:44 není možnost ten odstup udělat.
    A najednou, když se otočí,
  • 00:28:47 tak bude,
    to zrcadlo má tu schopnost,
  • 00:28:49 že to hodí tak 3, 4 metry dozadu,
    přibližně,
  • 00:28:52 takže ho uvidí celej.
    -Počkejte, počkejte chviličku.
  • 00:28:55 -Ale zároveň ten člověk,
    když tady bude,
  • 00:28:58 se stává součástí toho obrazu,
    v tom zrcadle.
  • 00:29:04 To je asi nějaká škola.
  • 00:29:05 Tady mají nějakou družinu,
    pustili je do praku.
  • 00:29:10 Tak by to mělo bejt nějak, všude,
    že jo?
  • 00:29:19 Já bych s nima udělal detail.
  • 00:29:45 Vůbec ten věk okolo umělců
  • 00:29:47 je prostě strašně démonizovanej,
    tak i tak.
  • 00:29:50 To znamená, že musíš být do 35
    a pak už nejsi nic,
  • 00:29:53 nebo, že si už starej
    a už nic neumíš nebo nedokážeš,
  • 00:29:57 už seš za zenitem.
    Tyhle ty věci jsou tak jako
  • 00:30:00 legrační, když se neustále
    démonizuje
  • 00:30:03 nějaké kritérium pro umění.
    To je absurdní!
  • 00:30:08 Ono to zní ode mě, v mým věku,
  • 00:30:11 že si tím hlídám svou pozici,
    ale ne.
  • 00:30:13 Já si to myslím fakt,
    jako dlouhodobě.
  • 00:30:15 Já jsem si vždycky vlastně vážil
    starších umělců.
  • 00:30:16 Už jako mladej člověk.
  • 00:30:18 Když jsme začali dělat konfrontace,
    tak jsem tam rád zval
  • 00:30:20 ty starší lidi, jak byla tehdy
    Šimotová nebo další a další lidi.
  • 00:30:23 Takže tím pádem pro mě to byli
    důležitý lidi.
  • 00:30:28 Ta nechuť prostě se zabývat tím,
    co bylo předtím
  • 00:30:31 a všichni mají pocit, že začínají
    od nuly, je úplně neuvěřitelné.
  • 00:30:38 Ten hrob je támhle.
  • 00:30:41 Ale je to zvláštní,
    protože tam má být....
  • 00:30:43 Jo, Ferdinand, Ferdinand Moharjev,
    což je můj děda.
  • 00:30:48 A má tady být ještě pohřbená
    moje prababička. Tady.
  • 00:30:54 To byla Fani.
  • 00:30:56 Fani je prababička.
    A Nande, to je můj děda.
  • 00:31:01 V každým případě si to vyfotím,
    protože máma chtěla vědět,
  • 00:31:04 kdy vlastně její táta zemřel.
    Ona to zapomněla.
  • 00:31:09 Tak a já jí možná odsud zavolám.
    Teď hned. Já jí zavolám.
  • 00:31:17 -No, Jirko?
    -Teď stojím přímo u hrobu,
  • 00:31:21 na Bledu, tvýho táty a babičky.
    -Jo? Bože můj.
  • 00:31:25 -Děda zemřel v roce 83.
    -Já si to nemapatuju.
  • 00:31:29 Napiš to, jo?
    -Já ti to jenom říkám.
  • 00:31:32 Mami, vzpomeneš si, jak se řekne
    slovinsky hřbitov?
  • 00:31:37 -No, to už jsem zapomněla.
    -No, vidíš.
  • 00:31:40 -Krchov.
    -Ne, krchov ne.
  • 00:31:44 -Já už jsem tady 60 let.
    -Já vím, já vím. OK, OK.
  • 00:31:49 My jsme hledali hřbitov
    a nemohli jsme si vzpomenout,
  • 00:31:51 jak se to řekne slovinsky.
  • 00:31:53 -Ale vždyť jsem ti říkala,
    že u kostela.
  • 00:31:55 -Mami, u kostela to není.
    Mami, ne.
  • 00:31:57 -Ale hřbitov je u kostela.
    Kousek od kostela.
  • 00:32:00 -Mami, opravdu tady
    není žádnej kostel.
  • 00:32:04 Jinak Bled je teda přeplácanej
    turismem.
  • 00:32:06 Šílených tisíc, milion hotelů.
    Je to úplně příšerný.
  • 00:32:10 Tady je klid, na hřbitově.
    -Jo, příšerný?
  • 00:32:14 Vždyť tam jsem viděla akorát
    3 hotely, kdysi. Toplice...
  • 00:32:18 -Toplice, to jsme jeli kolem.
  • 00:32:21 -Tam dělala babička celý život.
    -Aha.
  • 00:32:24 Tak to se tam půjdeme podívat
    dovnitř, do toho hotelu.
  • 00:32:28 -Jestli je tam ještě ten bazén,
    kde jsem plavala.
  • 00:32:31 Každý den jsem ji chodila
    navštěvovat, co jsem tam byla...
  • 00:32:39 -Jak vnímám,
    že jsem napůl Slovinec, napůl Čech?
  • 00:32:43 Já nevím, koho je ve mně víc.
  • 00:32:45 Jestli se počítá víc máma nebo
    táta?
  • 00:32:47 Nebo je to 50 na 50.
  • 00:32:49 Ale když už mě Češi serou,
    jako v mnoha případech tomu tak je,
  • 00:32:52 tak si říkám:
    Bože, ještě že nejsem úplnej Čech.
  • 00:32:56 Ale to je jenom takový podivný
    alibi.
  • 00:32:58 Samozřejmě jsem Čech tím,
    že jsem se narodil v Čechách,
  • 00:33:01 tak jsem Čech.
  • 00:33:04 ODBÍJENÍ ZVONŮ
  • 00:33:08 Že bych cítil nějaké úplně
    emocionální propojení
  • 00:33:11 ve vztahu k tomu, že moje máma
    je odsud, tak to ne.
  • 00:33:14 Možná skrze ni,
    když si to člověk promítá,
  • 00:33:17 ale to už je taková možná
    konstrukce.
  • 00:33:23 Takhle krademe Francouzům
    žebřík.
  • 00:33:26 Oni přestavujou celý ten pavilon,
  • 00:33:29 takže žebřík jsme si půjčili
    od Francouzů.
  • 00:33:32 Ten rám, ten rám,
    prostě ten je na banner.
  • 00:33:36 Já jsem původně chtěl,
    aby zmizel úplně
  • 00:33:38 ten název Czechoslovakia
    i v tý verzi, ale to nedovolili,
  • 00:33:41 jakože to je památkově chráněný
    a tak dále.
  • 00:33:44 To jsme konzultovali
    v Londýně s tou design group
  • 00:33:46 a oni napsali,
    jestli by to mohlo být,
  • 00:33:48 co bych na to říkal,
    kdyby tam byl takovej
  • 00:33:51 bílej banner ze síťoviny,
    který vlastně koresponduje
  • 00:33:54 s tou bílou jakoby duchovnější
    podstatou toho vnitřku.
  • 00:33:56 A mně se to hrozně zalíbilo
    a řekl jsem,
  • 00:33:58 že to je super nápad,
    že to tedy určitě uděláme.
  • 00:34:01 Pak jsme řešili, jak to udělat.
  • 00:34:03 A dneska se uvidí,
    jestli se nám to povedlo.
  • 00:34:10 Já myslím, že jo, Dane.
  • 00:34:12 -Trošičku jsme do středu,
    asi o 4 metry.
  • 00:34:16 To vypodložíme z levý strany.
    -Já myslím, že je to fakt dobrý.
  • 00:34:18 -Ne, to nějak vidíš blbě.
    To je od středu.
  • 00:34:23 -Já jsem tu úplně zbytečnej.
    Já vlastně půjdu někam si dát....
  • 00:34:26 Super!
    Tedy teď už je to perfektní.
  • 00:34:30 Vau.
    Apotheosis.
  • 00:34:34 A teď vylezu nahoru
    a sundám si triko
  • 00:34:37 a na to Apotheosis
    udělám toho Slovana.
  • 00:34:50 Tady jsme si hrály jako děti.
  • 00:34:52 Támhle v těch místech bylo
    pískoviště, prostě všechno.
  • 00:34:55 Za tím druhým plotem, tady byl
    druhý plot, tam byli koně.
  • 00:35:03 Dětskej pokoj tady,
    v tom, jak byla ta rohová věc.
  • 00:35:06 Tam byla potom ložnice rodičů,
    tam dál.
  • 00:35:09 Tady jsem měl já postýlku.
    Tady jsem měl já postýlku,
  • 00:35:12 tady měla ségra
    a brácha byl někde tady.
  • 00:35:15 Tady byly dveře do ložnice.
    Tady to je úplně probouraný.
  • 00:35:20 Tady byly další dveře.
  • 00:35:22 Tady byl pokoj na televizi
    a tam dál už byla normálně kuchyně.
  • 00:35:33 Teď jenom přemejšlím,
    jestli to nebyl jinej dům.
  • 00:35:40 Jo, je to ten dům.
    To museli ubourat.
  • 00:35:43 Kus toho baráku museli ubourat,
    to není možný.
  • 00:35:50 Je to ten dům.
    Prostě to je on.
  • 00:35:56 Teď se půjdeme podívat
    k tomu kostelíku,
  • 00:35:58 který tady teď je opravenej,
  • 00:36:00 kde jsem vyhrál svůj první životní
    závod.
  • 00:36:03 Jsem byl neuvěřitelně na to pyšnej.
  • 00:36:13 No, to je jedno.
  • 00:36:15 Takhle jsem na těch sáňkách
    jel přímo rovně
  • 00:36:20 a vyhrál jsem můj první životní
    závod ve sportu. Na saních.
  • 00:36:33 My jsme si asi tykali,
    jsme byli kluci.
  • 00:36:35 -No jasně.
    -Takže ještě jednou. Jirka.
  • 00:36:37 -Miloš.
    -No jasně.
  • 00:36:38 Tak to je teda neuvěřitelný.
    A teď bydlíš tady, někde?
  • 00:36:41 -No, tady, v tomhle tom.
  • 00:36:42 -A ty jsi stejně starej
    jako brácha?
  • 00:36:44 -No jasně.
    My jsme spolu chodili do školy.
  • 00:36:48 -Já jsem právě tady říkal.
    -Tady se sáňkovalo.
  • 00:36:51 -Že jsem tady vyhrál svůj první
    závod, jako v sáňkách dolů.
  • 00:36:54 Tady od toho kostelíka dolů.
  • 00:36:56 Sáňky jsme nesehnali,
    tak aspoň ty boby.
  • 00:37:00 -Tak ono teď v září - to je blbý.
    -Kdyby to bylo mokrý, tak to jede.
  • 00:37:03 Takže ty seš tady celej život.
    -No.
  • 00:37:09 -Ty bláho!
  • 00:37:12 Dobrý!
  • 00:37:16 To jsou vaše boby?
    Super.
  • 00:37:19 Já jsem je nezničil,
    nebojte.
  • 00:37:24 Takhle přesně úhel zespoda
    toho domu, se mi občas objevuje
  • 00:37:30 v nějakých reminiscencích
    mý práce.
  • 00:37:35 Škoda toho smrku, že tady už není.
  • 00:37:44 Tady byla ta houpačka.
  • 00:37:49 Tam byla branka.
    Tam se taky chodilo, tou brankou.
  • 00:37:53 A to se pak vlastně,
    ten motiv toho domu,
  • 00:37:55 se vlastně i s tím,
    někde se to prostě stále
  • 00:37:57 jakoby promítá.
    Samozřejmě velmi imaginárně,
  • 00:38:01 nemá to nějakou autenticitu
    toho místa,
  • 00:38:04 ale vlastně se to stále nějak
    vrací.
  • 00:38:08 Vlastně i v těch mých posledních
    obrazech
  • 00:38:11 se to částečně navrací,
    i když to není citace,
  • 00:38:13 v žádným případě to není citace,
    jakože to je dům babičky
  • 00:38:16 nebo že to je dům
    v Dolní Poustevně, to rozhodně ne.
  • 00:38:30 Takže, bacha, neuklouzněte.
  • 00:38:36 Kolik je to tady?
    Jo, metr.
  • 00:38:39 Metr, perfekt.
    -105.
  • 00:38:42 -Ne, je to na metr.
    -Teď je to na metr.
  • 00:38:46 -Perfektní.
    Perfektní. Metr.
  • 00:38:49 A na tom plotru vlastně bude
    německej i anglickej
  • 00:38:52 ekvivalent dvou vět.
    A tam je napsáno:
  • 00:38:55 "Není těžké se zbavit iluzí,
  • 00:38:57 ale je těžké se zbavit situací,
    které iluze vyžadují."
  • 00:39:02 -Takže jsou to třeba
    dva řádky pod sebou.
  • 00:39:04 -Dva řádky pod sebou, no.
    -Jo.
  • 00:39:06 -A je to citace Karla Marxe.
    -Jo.
  • 00:39:08 Takže tam je podpis toho Marxe.
    -Ano.
  • 00:39:11 Ano. Tady takhle.
    V těhle místech je.
  • 00:39:13 -Jo, dobře. Tak ale možná, že by to
    mohlo bejt trochu vejš, ne?
  • 00:39:16 -Poslechněte si to.
    To je neuvěřitelně důležitá věc.
  • 00:39:19 Není těžké se zbavit iluzí,
    ale je těžké se zbavit situací,
  • 00:39:24 které iluze vyžadují.
    A to je špičkový.
  • 00:39:30 -Proč Karel Marx?
    -Karel Marx to řek.
  • 00:39:32 Proto to je Karel Marx
    a ta situace se mi hrozně líbí,
  • 00:39:35 protože to je vlastně i k tomuhle.
    O jakých iluzích tady mluvíme?
  • 00:39:39 Jako o odrazech obrazů,
    iluze národa, iluze nacionality,
  • 00:39:44 iluze nějakých jakoby historických
    tradic a tak dále.
  • 00:39:50 Takže o tom to je.
  • 00:40:00 Je to trošku jako ze...
  • 00:40:12 Tak tady se nacházíme v prostoru,
  • 00:40:14 kde jsem taky nějakou dobu
    pracoval u koksovacích pecí.
  • 00:40:21 Tady jsem pracoval
    asi měsíc a něco.
  • 00:40:24 Měsíc a půl jsem tady pracoval.
    To se nedalo víc vydržet.
  • 00:40:28 Předtím jsem pracoval
    ještě v NHKG.
  • 00:40:31 To jsem zase vytloukal sbíječkou
  • 00:40:33 ty žhavý kokily,
    do kterých se lije ocel.
  • 00:40:39 Když mě oslovil Václav Marhoul,
    jestli bych neudělat
  • 00:40:42 takovou jakoby vizuální synapsi
    pro film Kouř od Tomáš Vorla,
  • 00:40:48 tak jsme to udělal
    a vlastně jsem zužitkoval
  • 00:40:51 všechny svoje zkušenosti a zážitky
    z tohohle prostředí tady.
  • 00:41:02 A vlastně jsem tam do toho situoval
    veškerý dění,
  • 00:41:04 který se dělo v kouři.
    Což bylo v tomto prostoru.
  • 00:41:09 Tam bylo takový náměstíčko,
    kde se odehrávaly ty scény.
  • 00:41:11 Tam jsem udělal
    takovej falešnej hřbitov,
  • 00:41:14 kde jezdil ten autobus
    takhle dozadu
  • 00:41:16 a tady stála ta fronta
    do tý kantýny. To bylo tady.
  • 00:41:19 Tady jsem nechal přivést tank,
    tady do toho prostředí.
  • 00:41:24 Tady někde v těhle místech to bylo,
    tam za těma komínama.
  • 00:41:27 Tam jsou ty jeptišky,
    který procházejí v tom čoudu.
  • 00:41:30 Možná jsem dostal šílený nápad,
  • 00:41:32 ale nevím, jestli to půjde
    zrealizovat.
  • 00:41:35 Že ten obraz, který tam je zezadu,
    že by jako plul v prostoru.
  • 00:41:39 Zkusím to.
    Uvidíme, jak to bude fungovat.
  • 00:41:43 Ale kdyby jakoby letěl nad zemí,
    jakoby prostorem,
  • 00:41:46 takhle šikmo a v úhlu,
    třeba, já nevím, 15 stupňů,
  • 00:41:50 možná by to bylo zajímavý.
    Nebo zajímavý, důležitý, obsahově.
  • 00:41:54 Jiří tvrdí, že to jde udělat.
    Takže uvidíme.
  • 00:41:59 A potom vám tady zazpívám.
    Uvidíme.
  • 00:42:02 Třeba to nebude fungovat.
    Já nevím.
  • 00:42:05 Ne, ne, tak obklopenej.
    Naopak, to zmizí.
  • 00:42:08 Podle mě to vypovídá o tom,
    že je možný jakoukoliv realitu,
  • 00:42:15 jakoukoliv historickou paměť
    falšovat.
  • 00:42:18 To znamená, že je možný neustále
    jiným způsobem z tý chvíle,
  • 00:42:22 ve který zrovna žijeme,
  • 00:42:23 interpretovat do jiných
    souvislostí.
  • 00:42:26 Tak, a teď tedy vyzkoušíme
    ten náklon. Ale to nevím jak.
  • 00:42:31 Hele, musíme to rozbalit ten obraz,
    nahoře.
  • 00:42:33 A jestli to funguje vizuálně.
    Já to musím vidět bez toho igelitu.
  • 00:42:36 -Fakt.
    -Je mi líto.
  • 00:42:38 Drží někdo ten obraz,
    kdyby náhodou padal?
  • 00:42:47 To je ono.
  • 00:42:50 Tak.
  • 00:42:53 Tak pojďme zkusit tedy
    ten obraz naklonit.
  • 00:42:57 Ještě málo.
    Teď je ještě málo nakloněnej.
  • 00:43:01 Jiří, jsme schopni
    ještě větší úhel udělat? Případně.
  • 00:43:05 Jiří, dál.
    Ještě, ještě, ještě...
  • 00:43:11 Ještě to naklonit.
    Tohle je ještě málo.
  • 00:43:16 -5 stupňů.
    -Ještě, prosím ještě.
  • 00:43:21 Kolik jsme?
    -10, podle mě.
  • 00:43:26 -Dvě minuty mi nechte.
  • 00:43:28 -Fíku, hoď mi metr, já schválně
    změřím, kolik to je nahoře.
  • 00:43:33 -Já půjdu jako divák.
    -Ale odsuď, odsuď se vchází.
  • 00:43:37 -Moment.
    Už mizí, že jo.
  • 00:43:41 Mizí ten pocit klaustrofobie.
    -Odsud bych to dal.
  • 00:43:45 -Ne, pánové, narovnáme ho.
    Narovnáme ho.
  • 00:43:48 Normálně ho narovnáme.
    Rovně to je lepší.
  • 00:43:50 To byl jenom nějakej můj
    momentální, benátskej úlet.
  • 00:43:54 Ne, je to lepší.
    Určitě.
  • 00:44:00 Vy jste to našel, ale otázka je,
    jestli to je otevřený?
  • 00:44:03 Je to zamčený.
    -Je to zamčeno.
  • 00:44:06 Pan nám říkal, že to je....
    -Aha, vy jste chtěli pod točnu.
  • 00:44:08 -No, tady byla kulisárna.
    -Tady jsme seděli.
  • 00:44:10 Tady jsme x hodin seděli.
    -X let.-X let, ano.
  • 00:44:15 -To bylo dost důležitý tam do toho
    vstoupit.
  • 00:44:18 -Je to 300, kolik?
    309.
  • 00:44:20 -Teď vstupuji do místnosti,
  • 00:44:22 kde jsem vstoupil poprvé
    v roce 1979.
  • 00:44:24 Tady to bylo nějak trošku tmavší,
    se mi zdálo.
  • 00:44:27 A Viktor seděl někde tady
    a četl
  • 00:44:29 Mistra a Markétku od Bulgakova.
    -Já jsem seděl tady.
  • 00:44:32 -Tady jsi taky sedával.
    -To je možná dokonce i můj stůl.
  • 00:44:35 Ten tady pořád ještě je,
    akorát je jinak otočený.
  • 00:44:38 -Jo, jo, jo.
    -Já byl vedle dveří
  • 00:44:40 a tady byl nahoře amplion,
    kterým nás volali.
  • 00:44:43 -Kolář na scénu!
    -Ano.
  • 00:44:44 David a Nemčok.
  • 00:44:46 -Kde jste?
    -Připravte se.
  • 00:44:48 -A tady můžeme ty fotky rozložit,
    ty, který máš.
  • 00:44:50 -Ano, tady je rozložíme.
    Tady je, tady je, to je ono.
  • 00:44:54 Tady jsou ti dva.
    David je tady, ale Julius....
  • 00:44:59 Jak on se jmenoval?
    -Richard.
  • 00:45:01 -Richard.
    Richard Julius Nemčok.
  • 00:45:10 Ta tvář je mírná a zamilovaná.
    A to gesto je velice neagresivní.
  • 00:45:17 A tam se odehrává to denní snění.
  • 00:45:21 A hnedka tady máš obrázky.
    Tady je Arth Backword,
  • 00:45:28 co psal nějaké komentáře
    pro New York Times.
  • 00:45:32 Tady máš Stalina.
  • 00:45:48 -Kolář, David, na scénu.
    -Tak, Viktore, jdi první.
  • 00:45:52 -Já nemůžu vstát.
    -Ale já mám zlomený obratle.
  • 00:45:55 Takže, hele, Břéťo, mazej.
  • 00:45:59 To je úplně dokonalej nápis,
    ten Marx s tou iluzí
  • 00:46:02 v tom prázdným prostoru.
  • 00:46:04 To je úplně, to je přesně ten...
    Ten stříbrný svět.
  • 00:46:10 Pánové, jste geniální.
  • 00:46:14 A k tomu teď uděláme takový malý
    karaoke klip.
  • 00:46:18 ZPĚV
    Je trochu unavený
  • 00:46:23 A cestou zaprášený
  • 00:46:28 Nemytý a neholený
  • 00:46:33 Jdu dál
  • 00:46:39 Jdu sám
  • 00:46:44 Je trochu unavený
  • 00:46:49 A cestou zaprášený
  • 00:46:55 Nemytý a neholený
  • 00:47:00 Jdu dál
  • 00:47:05 Jdu sám...
  • 00:47:22 "Své jméno jsem vytetoval do vody.
    Pamatuju si sen.
  • 00:47:25 Lezl jsem z vany a koukal na sebe
    do dveří bez zrcadla.
  • 00:47:29 Nahý, bez údivu.
  • 00:47:31 Byli jsme dva stejní,
    ani jedna kopie, úplně normálně.
  • 00:47:37 Své jméno jsem vytetoval do vody.
  • 00:47:39 Upsal jsem se a nevím,
  • 00:47:42 jestli je to vhodné pro děti
    jako dárek.
  • 00:47:44 Zjizvený,
    mimo vzájemné souboje,
  • 00:47:46 spíše zevnitř
    se svým vlastním cizincem..."
  • 00:48:07 To jsem poprvé vyfotil.
    To nešlo vyfotit.
  • 00:48:11 Tady to je člověk, který tady bude
    pracovat celou tu dobu
  • 00:48:14 až do listopadu. A jsem rád,
    že tady bude zrovna on.
  • 00:48:32 -Jirko, to je syn?
    -Ano.
  • 00:48:34 -Tak to je family David.
    -Ano.
  • 00:48:37 Tak jsme spali všichni pohromadě
    na jednom pokoji,
  • 00:48:41 protože neměli pro nás už víc.
  • 00:48:44 -Řekni si o komentář mámě.
    -No, jo, jo.
  • 00:48:49 Tady spí Daniel,
    tady spal Matyáš,
  • 00:48:52 tady si čistí zuby Andrea.
    Tady je mladej,
  • 00:48:56 ten tady jí na posteli
    nějakou čokoládu.
  • 00:49:00 Markéta spala trošku vedle.
    -Já jsem spala vedle, na gauči.
  • 00:49:04 -Máma si tam čistí zuby,
    vzteklá, že spala v jednom pokoji.
  • 00:49:09 A já jsem právě vybranej
    mezi deseti
  • 00:49:12 nejzajímavějšíma exponátama
    benátského bienále
  • 00:49:16 nebo pavilonama benátského bienále
    v nějakým britským časopise.
  • 00:49:21 Jestli to byl Guardian, nevím.
    To se koukneme.
  • 00:49:24 Takže - dobrá noc.
  • 00:49:32 Já, když takhle sedím
    na těhle těch šutrech úplně u vody,
  • 00:49:35 tak samozřejmě, že člověk nemůže
    nevzpomenout
  • 00:49:37 a to už je takový jako klišé,
  • 00:49:39 na toho Viscontiho,
    na Smrt v Benátkách.
  • 00:49:47 Já sem rád jezdím na podzim,
    kdy už není takový horko,
  • 00:49:50 není tolik lidí a to světlo je
    úplně takový stříbrný. Úplně celý.
  • 00:49:55 Celý Benátky jsou stříbrný
    a je tam zároveň...
  • 00:49:57 Najednou ta nostalgie, která z toho
    vylejzá ještě jako víc,
  • 00:50:01 takovej zároveň smutek
    a určitá tragičnost.
  • 00:50:07 Já vlastně nemám rád grotesky
    v umění, takže ono s tím souvisí.
  • 00:50:14 Takovej ten smích a takový ty gesta
    jsou pro mě...
  • 00:50:19 Nevím, no.
    Takže, to jsou Benátky, pro mě.
  • 00:50:26 ZPĚV
    Nemytý a neholený
  • 00:50:30 Jen trochu unavený
  • 00:50:35 A cestou zaprášený
  • 00:50:40 Jdu dál
  • 00:50:45 Jdu sám
  • 00:50:52 Hledal jsem tě, pane
  • 00:50:57 Tam ve velikém domě
  • 00:51:02 Kde lidé
    tvé písně zpívají...
  • 00:51:36 Tak, to je ten klíč ke štěstí.
  • 00:51:41 Tak ať si už hledá někdo jinej.
  • 00:51:45 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2016

Související