iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 10. 2020
16:45 na ČT2

1 2 3 4 5

1 hlas
2769
zhlédnutí

Klíč

Alternativní a loutkové divadlo DAMU

25 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Klíč

  • 00:00:11 Protože ten, kdo nejvíc žebrá,
    ten dostane.
  • 00:00:14 Dáme rychlou kávičku.
    Ale rychlou.
  • 00:00:17 Po kávičce na nás čekaj kamarádi
    v autě, loutkoví.
  • 00:00:22 Tak půjdeme vydělat něco
    s loutkama.
  • 00:00:27 -Vláďa u nás má postiženou
    sestru.
  • 00:00:31 Velmi dobře vycházíme s rodiči
    Vládi.
  • 00:00:35 Vláďa začal potom studovat
    na fakultě DAMU
  • 00:00:40 a přišel s nápadem,
    že by s našimi klienty
  • 00:00:43 nacvičoval různá divadelní
    představení.
  • 00:00:47 My jsme se toho chytli okamžitě.
    Protože od té doby,
  • 00:00:51 co já jsem tady, tak je pro mě
    hrozně důležité,
  • 00:00:55 aby naši klienti měli co nejvíc
    aktivit.
  • 00:00:59 -Pojďte si každý vybrat svoji
    loutku.
  • 00:01:04 My jsme v podstatě ze začátku
    nevěděli,
  • 00:01:06 jakým způsobem to divadlo dělat.
  • 00:01:08 Moji spolužáci nějakou zkušenost
    s lidmi s postižením měli,
  • 00:01:11 ale vlastně začít dělat divadlo
    tak,
  • 00:01:14 jak jsme si ho představovali
    a jak nás to učili
  • 00:01:16 tady na fakultě, tak jsme si na to
    museli přijít sami.
  • 00:01:20 Nikdo to takovýmto způsobem
    do té doby nedělal tady u nás.
  • 00:01:25 Nebyly na to žádné studijní
    materiály.
  • 00:01:28 Tak to bylo vlastně takové
    dobrodružství
  • 00:01:30 za hledáním a ohmatáváním si
    nějaké podoby a hledání zkušeností.
  • 00:01:42 Pojďte si každý vybrat svoji
    loutku, která se vám líbí...
  • 00:01:47 -Já jsem...
    Vátý Haničce...
  • 00:01:51 -Já jsem král!
    Velkej, bohatej!
  • 00:01:57 -Paráda.
  • 00:02:01 Dobrý, děkuju.
  • 00:02:03 -My jsme za těch 20 let zkusili
    všechno možný.
  • 00:02:05 Ať to byly klasický velký texty,
  • 00:02:08 třeba zrovna Shakespeare,
    Sen noci svatojánské.
  • 00:02:10 Nebo to byly dramatizace
    pohádek.
  • 00:02:12 Nebo to byly úplně autorské
    texty.
  • 00:02:15 Protože naši herci s postižením se
    chtějí vyjádřit,
  • 00:02:18 umí zformulovat větu nebo téma.
  • 00:02:21 Ale vždycky na tom pracujeme,
    jak už jsem řekla, autorsky.
  • 00:02:24 To znamená, že oni přesně vědí,
    co v tom chtějí hrát,
  • 00:02:29 koho v tom chtějí hrát
    a jak to chtějí hrát.
  • 00:02:32 Oni přesně vědí,
    jak chtějí na toho diváka působit.
  • 00:02:36 Většinou ho chtějí rozveselit.
  • 00:02:38 Chtějí, aby se jim lidi smáli,
    aby jim tleskali.
  • 00:02:42 Chtějí jim třeba zpívat.
  • 00:02:43 My to téma, které zrovna
    ten daný rok zvítězí,
  • 00:02:47 tak to nějak zpracujeme
    vždycky individuálně na míru
  • 00:02:51 pro tu danou partu.
  • 00:02:56 -Já si protáhnu svoje uši.
  • 00:03:00 -Nesmíte zapomenout na ni koukat.
  • 00:03:01 Protože, když máš loutku,
    třeba takhle,
  • 00:03:04 a chceš, aby mluvila
    a divák ti věřil,
  • 00:03:09 že loutka opravdu žije,
    tak na ni musíš koukat ty
  • 00:03:13 a loutka kouká na diváka.
    Když budeš koukat ty na diváka,
  • 00:03:16 tak divák kouká na tebe
    a na loutku nekouká.
  • 00:03:20 Skvělý.
    To je přesně ono.
  • 00:03:25 Zkuste naskočit na velrybu,
    jestli vás odveze.
  • 00:03:29 Zkuste naskočit.
    Jak to uděláte?
  • 00:03:31 Velryba má tady hlavičku...
    Musíte takhle.
  • 00:03:34 Pojďte obejít Ráďu.
  • 00:03:37 Ty takhle můžeš.
    Pavlínka takhle.
  • 00:03:39 A teďka teprve můžete plavat,
  • 00:03:41 abyste nám neukazovaly
    zadek nebo záda.
  • 00:03:44 První zkušenosti?
  • 00:03:45 To je v podstatě úplně jednoduchý.
  • 00:03:47 My jsme měli v 1. ročníku
    na DAMU
  • 00:03:49 příležitost podat si grant
    na nějaký sociální projekt.
  • 00:03:56 A tím, že už vlastně pár let
    předtím
  • 00:03:58 jsem uvažoval vlastně o tématu
    lidí s postižením,
  • 00:04:03 zajímalo mě, jakým způsobem
    můžou přemýšlet,
  • 00:04:06 jakým způsobem se můžou chovat
    v jiných podmínkách
  • 00:04:09 než v tom sociálním zařízení.
  • 00:04:11 Tak jsme začali vlastně pracovat
    v sociálním zařízení na Kladně,
  • 00:04:15 co je moje sestra.
  • 00:04:17 Paní ředitelka byla spolupráci
    nakloněna.
  • 00:04:21 -Co je důležité na té spolupráci
    s Vláďou,
  • 00:04:24 není to jenom Vláďa,
    ale jsou to jeho studenti na DAMU,
  • 00:04:27 což je obrovský přínos,
    protože samozřejmě ti lidi,
  • 00:04:31 umělci, herci,
    nebo ti, co studují,
  • 00:04:36 tak to jsou lidi empatičtí.
  • 00:04:38 To jsou lidi empatičtí,
    kteří mají velmi dobře
  • 00:04:41 nasazeny emoce, emoční vnímání,
  • 00:04:44 takže se s těmi našimi klienty
    okamžitě spřátelí.
  • 00:04:49 -Je vám zima.
  • 00:04:51 A Martin říká co?
    -Tak jo.
  • 00:04:55 Já tedy půjdu asistovat,
    bude mi teplo...
  • 00:04:58 -Zkoušíme třeba, příklad,
    Herkules neboli Drakošlap,
  • 00:05:01 teďka poslední inscenace.
  • 00:05:04 Věděli jsme, že chceme dělat
    s klukama.
  • 00:05:07 Je to klučičí inscenace,
    kdy kluci odmítli
  • 00:05:09 své kolegyně, herečky,
    že chceme dělat s loutkama.
  • 00:05:13 Já jsem přišel s tím,
    že bych jako obrovskou výzvu
  • 00:05:18 pro nás pro všechny,
    chtěl použít marionety.
  • 00:05:21 Což je velmi těžký na animaci.
  • 00:05:25 Ale věřil jsem,
    že to kluci zvládnou.
  • 00:05:30 -Já se budu ohýbat,
    jak nějaký důchodce?
  • 00:05:32 -Jaký důchodce?
  • 00:05:34 Tak si normálně klekneš, ne?
    Nahneš se.
  • 00:05:38 -To si budu ničit loutku.
  • 00:05:44 Ty ne!
    Herkules zachrání princeznu.
  • 00:05:48 Já si to pletu s Tichotem.
  • 00:05:53 -Potom Herkules bude mít
    za manželku ježibabu.
  • 00:06:00 -Dobrá společnost, civilizovaná
    a kulturní,
  • 00:06:03 se pozná podle toho,
    že si připustí bolest hlavy
  • 00:06:07 nad tím: Co s těmi lidmi?
    Jak s nimi koexistovat?
  • 00:06:13 Recept je vlastně,
    a nevymysleli jsme ho tady, pozor,
  • 00:06:18 v civilizovaných zemích dávno
    už to funguje, je zcela jednoduchý.
  • 00:06:23 Prostě ty lidi brát rovnoprávně
    s námi.
  • 00:06:28 Pokud někdo z nich má, a proč by
    neměl,
  • 00:06:32 kreativní schopnosti nebo tendence,
    tak mojí povinností
  • 00:06:36 je hledat příležitost,
    aby je on mohl naplnit.
  • 00:07:00 Já jsem měl štěstí, že jsem potkal
    mladé spolupracovníky,
  • 00:07:05 kteří se už dávno předtím,
    než já jsem se tím začal
  • 00:07:09 vědomě zabývat,
    soustavně na fakultě,
  • 00:07:12 kteří se tím zabývají celý život,
    neboť jsou většinou z rodin,
  • 00:07:19 kde mají někoho tady s tím
    problémem.
  • 00:07:25 -To nevím.
  • 00:07:26 -Nejpyšnější královna má žezlo
    a ostatní žebrají
  • 00:07:31 a chtějí ten její žlutý balónek.
    A kdo bude nejlepší žebrák...
  • 00:07:45 -Proč?
    Proč to celé?
  • 00:07:48 -Protože jsem sestra dvou bratrů,
    kteří mají mentální retardaci,
  • 00:07:52 středně těžkou mentální retardaci,
    jsou to olygofrenici.
  • 00:07:55 Mají fragilní X chromozom.
  • 00:07:58 Neumí ani psát, ani číst,
    ani počítat,
  • 00:08:02 ale jde jim krásně pít víno,
    pít pivo.
  • 00:08:05 Krásně se najedí.
    Stolování je jejich hobby.
  • 00:08:09 Václav je o 8 let starší než já.
    Ondra je o rok a půl mladší.
  • 00:08:13 Já jsem byla mezi nimi
    tak hodně natěsno.
  • 00:08:34 -Dolů.
  • 00:08:35 Dolů, opatrně.
  • 00:08:39 Schoulit se.
    Je vám strašná zima.
  • 00:08:41 Ráďa zkusí něco.
  • 00:08:43 Ona si to připravila doma.
  • 00:08:45 Prý si celý večer připravovala
    cvičení na dnešek, tak...
  • 00:08:49 Moje sestra byla v ústavní péči.
  • 00:08:51 Má středně těžkou mentální
    retardaci.
  • 00:08:54 Takže jsme se vídali o víkendu.
  • 00:08:56 Ale vlastně jakoby ten sourozenec
    to vnímá,
  • 00:08:58 ten mladší vlastně ještě
    intenzivnější, podle mě,
  • 00:09:01 protože hledá toho parťáka
    na hraní,
  • 00:09:05 na nějaký skopičiny různý.
  • 00:09:10 A vlastně najednou zjišťuje,
    že mu ten parťák chybí,
  • 00:09:14 i když tam vlastně jako je doma.
  • 00:09:16 Hledal jsem později ty možnosti,
    jakým způsobem
  • 00:09:19 by se ty lidi s postiženým dali
    zapojit
  • 00:09:22 i do normálního běžnýho života.
  • 00:09:26 A už jako student jsem se pouštěl
    do toho projektu divadelního,
  • 00:09:30 který by tohle umožňoval.
  • 00:09:51 Po několika letech fungování
    se nám podařilo
  • 00:09:55 nějakým způsobem,
    i díky panu profesoru Klímovi,
  • 00:09:59 ten projekt ukotvit do studijního
    plánu.
  • 00:10:03 Vznikla z toho jakási studijní
    specializace,
  • 00:10:06 kde mohou studenti,
    které to zajímá,
  • 00:10:09 získávat právě zkušenosti,
    praxi v terénu
  • 00:10:14 v tomhle segmentu divadelní tvorby
    nebo oblasti.
  • 00:10:20 První rok, což bylo v roce 2014,
    jsme měli 22 studentů.
  • 00:10:29 -Všichni ticho.
  • 00:10:38 -Bacha, někdo je vzadu.
    -Ticho, pšt!
  • 00:10:54 -To je dobrý.
    -Jo?
  • 00:10:56 Tak jdeme dolů?
    Jdeme do pekla?
  • 00:10:58 -Jdeme do pekla.
    -Tak pojďte, jdeme na kávičku.
  • 00:11:06 -Nás naverbovali v prváku,
    právě
  • 00:11:10 Tom Legierski
    a Honza Čtvrtník
  • 00:11:13 na spolupráci se specifickýma
    skupinama hned v prváku.
  • 00:11:18 A já jsem vlastně úplně
    jako nevěděla, do čeho jdu.
  • 00:11:22 Neměla jsem předtím žádnou
    zkušenost,
  • 00:11:24 takže to pro mě byla spíš
    nějaká touha
  • 00:11:27 poznat něco novýho
    a seznámit se s novými lidmi.
  • 00:11:34 -Nejdůležitější je,
    že do toho šli moji kámoši.
  • 00:11:36 Pak jsem se zamiloval vlastně
    do tý práce,
  • 00:11:39 která, si myslím, že má smysl
    v několika rovinách.
  • 00:11:41 Je tam ta rovina sociální,
    je tam ta rovina umělecká.
  • 00:11:45 A pak je tam samozřejmě ta rovina
    osobní.
  • 00:11:47 To takový takzvaný malý plácání se
    po zádech tam určitě taky je.
  • 00:11:51 Prostě dělám něco, co má smysl.
    A myslím si, že to funguje.
  • 00:11:56 -Mě na tom nejvíc baví
    ta bezprostřednost těch herců.
  • 00:12:00 Vlastně je to hrozně podobný
    jako ta práce s dětmi.
  • 00:12:05 Člověk vlastně musí vynaložit
    stejný úsilí a tolik energie,
  • 00:12:09 stejně jako u těch dětí,
    ale na druhou stranu
  • 00:12:12 se vám to vrací tím, že ty lidi
    mají jinou energii
  • 00:12:16 než když se pracuje s normálníma
    hercema.
  • 00:12:21 Mě prostě baví, že tady můžu být
    sama sebou.
  • 00:12:25 Vlastně je hrozně příjemný
    přijde do jinýho prostředí.
  • 00:12:28 Já mám vždycky pocit,
    že jsem v takovým jiným světě,
  • 00:12:31 bezprostředním, kde je to najednou
    hrozně takový ulevující.
  • 00:12:36 -Barevný papíry.
    Ještě vezmeme nůžky.
  • 00:12:39 Tady jsou ještě barevný izolepy.
  • 00:12:44 Z toho všeho můžete vyrobit
    svůj obličej.
  • 00:12:48 Jestli máš ráda jablíčko,
    můžeš ho tam udělat.
  • 00:12:50 Pak budeme okolo malovat věci,
    které máte rádi.
  • 00:12:54 -Ty výtvarné workshopy
    nebo ty výtvarné aktivity
  • 00:12:59 jsou v začátcích každého zkoušení
    a jsou nedílnou součástí
  • 00:13:03 té naší práce, protože ta výtvarná
    činnost
  • 00:13:08 nebo ty výtvarný workshopy
    nám mnohdy ukážou i na téma,
  • 00:13:13 který bychom mohli zpracovávat
    nebo jakou cestou se ubírat.
  • 00:13:17 Takže téměř každý zkoušení začínáme
    výtvarnými workshopy.
  • 00:13:25 -Většinou to bývá tak, že děláme
    workshopy
  • 00:13:28 k jednotlivým představení.
    Takže zpracováváme nějaký příběh,
  • 00:13:32 kreslí se obrázky k tomu příběhu,
    co se bude dál zkoušet.
  • 00:13:38 Třeba jednotlivý postavy nebo děj.
  • 00:13:41 Tohle to bylo vlastně takový
    volnější, vyloženě jenom pro ně.
  • 00:13:45 Jakoby prostě takový malování
    pro radost, zjednodušeně řečeno.
  • 00:13:51 Tak jako z části terapeutický,
  • 00:13:54 takže si o tom hodně povídáme,
    o tom, co malujeme.
  • 00:13:59 Je to prostě taková čistá radost,
    tvoření tady a teď.
  • 00:14:08 -To jsem namalovala.
    Domeček, hlavu.
  • 00:14:15 -To jsi ty, Pavlínko?
    -To jsem já.
  • 00:14:18 -A to je tvůj domeček?
    -Jo.
  • 00:14:19 -Který máš ráda, kde bydlíš.
  • 00:14:22 A co tam ještě máš?
    -A pole.
  • 00:14:26 -Tady je člověk.
    Člověk spí v trávě,
  • 00:14:31 delfín je v moři, tady je švestka,
    jablíčko, hruš...
  • 00:14:39 Ta řípa...
  • 00:14:41 -Pejsek.
    -Máš pejska?
  • 00:14:43 To je Ťapka?
    -No, Ťapinka.
  • 00:14:45 -Řekni, kdo je Ťapinka?
    -Medvědice.
  • 00:14:48 -A jak ji už máš dlouho?
    -Dlouho.
  • 00:14:50 Tu jsem dostala od Michalky
    Tůmový.
  • 00:14:53 -Tak to je takový ten tvůj
    talisman, co jsme se o tom bavily.
  • 00:14:55 -Pak mám ještě Bulíčka.
  • 00:14:57 -Máš ho tady taky namalovanýho?
    -Nemám.
  • 00:15:00 Počkej, já ho ještě domaluju.
    Počkejte chvilku.
  • 00:15:04 -Já potom z těch obrazů čerpám
    pro tu scénografii.
  • 00:15:08 Někdy tu scénografii vytváří
    i oni sami,
  • 00:15:11 anebo čerpám hodně
    z těch jejich obrazů.
  • 00:15:15 Vlastně z tý jejich fantazie.
  • 00:15:17 Vezmete si ty svoje obličeje,
    jo?
  • 00:15:20 Ty nový.
    Ty masky.
  • 00:15:43 -Tady ta maska se podobá mně.
  • 00:15:46 Mám brejličky, mám černý vlásky,
    nos červenej.
  • 00:15:53 -Takže jsi jako ty teda.
    No, celá Holanová.
  • 00:15:57 -Takže to je takovej
    pan Čtverec a pan Obdélník, jo?
  • 00:16:01 -No asi bude vědět...
    -No já nevím!
  • 00:16:05 Hele, to je asi nějaká kubistická
    tanečnice.
  • 00:16:09 Já jsem na to přišel.
    Paní Kostková, jo?
  • 00:16:13 Pojď.
    A koukej takhle na Kačenku.
  • 00:16:14 A zkuste...
  • 00:16:17 -Já jsem vlastně profesi
    chtěla být něco jiného,
  • 00:16:19 chtěla jsem učit francouzštinu.
  • 00:16:22 A protože jsem sportovala,
    tak jsem chtěla
  • 00:16:24 na Fakultu tělovýchovy a sportu.
  • 00:16:26 Pak jsem měla autonehodu,
    úplně se mi rozpadla záda,
  • 00:16:29 takže jsem vůbec na přijímačky
    nemohla.
  • 00:16:31 A začala jsem se připravovat
  • 00:16:32 na přijímací zkoušky
    na dramaturgii.
  • 00:16:36 Dva tři roky
    jsem si studovala...
  • 00:16:39 Nějak mě to pořád táhlo do toho
    ústavu.
  • 00:16:41 Tak nějak přirozeně s tím,
    že mám možnosti
  • 00:16:45 pomoct lidem, kteří tam sedí
    od čtyř odpoledne a nic nedělají.
  • 00:16:49 Tak mě napadlo tam přivést
    loutky,
  • 00:16:51 přivézt kamarádku herečku,
    přivést psa...
  • 00:16:54 Vždycky jsme tam takhle strávili
    víkend.
  • 00:16:56 A pak jsem potkala na chodbě
    ve druhém patře
  • 00:16:59 na Katedře alternativního
    a loutkového divadla
  • 00:17:01 Vladimíra Nováka,
    tam jsme se nějak dali dohromady,
  • 00:17:04 on mi řekl, že má sestru
    v ústavu na Kladně,
  • 00:17:07 začali jsme spolu pracovat
    a vlastně jsme to dětství
  • 00:17:10 tak nějak jako odhodili
    a úplně přirozeně
  • 00:17:14 nás to tam prostě táhlo,
    protože těm lidem rozumíme,
  • 00:17:17 víme, jak s nimi mluvit,
    víme, co se jim děje,
  • 00:17:21 co je trápí, co je baví.
    A nám samotným to přináší radost.
  • 00:17:26 Ale úplně tak nějak jako
    přirozeně.
  • 00:17:29 -Bunraku vedou tři lidi,
    jo?
  • 00:17:33 Takže koho máš do party?
    -Kačenku a Honzu.
  • 00:17:37 -Tome, Tomsič!
    Pojď, pojď, pojď.
  • 00:17:42 Tak kdo ještě?
    A Marťas, pojď!
  • 00:17:45 Pak vyjde! Pak bude Ráďa s holkama!
    To bude akorát!
  • 00:17:48 Pojď.
    Vyzkoušíš si japonskou kočku!
  • 00:17:51 Pojďte si to vyzkoušet.
  • 00:17:54 A ti vodiči, ti herci,
    kteří je vodí,
  • 00:17:57 tak mají černý kimona,
    takže nejsou úplně vidět.
  • 00:18:00 Vždycky vynikne ta loutka,
    takže...
  • 00:18:02 -Jsou dny, kdy herci s postižením
    chtějí řádit, chtějí zlobit,
  • 00:18:07 když je špatné počasí,
    když nebyl dobrý oběd,
  • 00:18:10 když je naštval partner
    nebo vychovatelka...
  • 00:18:14 Ale ta spolupráce je skvělá v tom,
    že oni přijdou,
  • 00:18:17 oni vám řeknou,
    že jsou prostě naštvaný,
  • 00:18:19 že dneska pracovat nebudou.
  • 00:18:22 Tak začneme zkoušet nějak úplně
    jinak.
  • 00:18:25 Začneme hraním si, házením balonem,
    masírováním...
  • 00:18:29 A někdy z toho vznikne
    úplně skvělá zkouška.
  • 00:18:32 A někdy se to opravdu rozpadne,
    přijdou,
  • 00:18:34 oni si tam dají do dršky
    navzájem,
  • 00:18:36 nebo se tam zeštěkají
    a prostě není nic!
  • 00:18:39 -Tak jo!
  • 00:18:46 -Třeba v případě toho Hergula
    to bylo tak,
  • 00:18:48 že kluci prostě chtěli být
    bojovníci,
  • 00:18:51 chtěli mít meče,
    chtěli prostě loutky,
  • 00:18:54 chtěli mít nějakýho hrdinu,
    pak nějakýho krále
  • 00:19:00 a pak nějakou kočku,
    kterou prostě budou osvobozovat.
  • 00:19:03 Tak jsem si říkal:
    "Sakra, to už jsou kočovní loutkáři
  • 00:19:07 a návrat o pár x desítek let
    nazpátek."
  • 00:19:12 Tak jsme opravdu začali hledat
    v těch klasických
  • 00:19:15 loutkářských textech.
    A tak jsem si tak listoval
  • 00:19:19 a vylezl na mě Herkules
    Matěje Kopeckého.
  • 00:19:24 Tak jsem si říkal:
    "Sakra, to by mohlo být dobrý."
  • 00:19:26 Tak jsem si to vzal s sebou,
    klukům jsem kousek přečetl
  • 00:19:28 a bylo prostě rozhodnuto.
    Úplně po tom skočili.
  • 00:19:36 Takhle trošku půjde nahoru
    přes ty překážky.
  • 00:19:38 Třeba až tady na tu trávu může
    vylézt.
  • 00:19:41 A až budou nahoře,
    tak se zastaví.
  • 00:19:46 Chvilička. Jednadvacet,
    dvaadvacet...
  • 00:19:48 A zmizí!
  • 00:19:50 -My pracujeme s loutkama
    asi taky proto,
  • 00:19:52 že jsme vystudovali na Katedře
    alternativního a loutkového divadla
  • 00:19:56 a loutky máme rádi,
    ale zjistili jsme,
  • 00:19:59 když jsme vozili různé materiály,
    loutky, hračky do ústavu,
  • 00:20:04 že lidi, kteří se třeba hodně
    stydí,
  • 00:20:07 když vezmou loutku,
    tak najednou úplně ožijí,
  • 00:20:10 přestanou se stydět,
    zapomenou na svoji jinakost,
  • 00:20:14 na případné postižení,
    to, že mají třeba ruku
  • 00:20:17 ne úplně tak, jak by si přáli,
    protože jsou si toho vědomí.
  • 00:20:22 A najdou si takovou loutku,
    která jim pomůže to,
  • 00:20:26 co chtějí říct, vyjádřit tak,
    aby to ten divák viděl,
  • 00:20:30 pochopil a nejlépe se tomu ještě
    zasmál.
  • 00:20:35 -Další, co je teda pro mě důležitá
    věc,
  • 00:20:39 nebo si myslím pro naše klienty
    a jejich rodiny,
  • 00:20:42 je to, že ti rodiče mají velkou
    radost z toho,
  • 00:20:47 když vidí ty naše klienty
    jak na plátně,
  • 00:20:49 tak na divadelních prknech,
    jo?
  • 00:20:51 Protože oni žijí s tím,
    že mají doma dítě s handicapem,
  • 00:20:56 které by třeba před 20 lety
    bylo odsouzené jenom sedět doma.
  • 00:21:01 Ale dneska on prostě hraje
    divadlo.
  • 00:21:07 On je prostě někde populární
    a vy mu plácáte, rozumíte?
  • 00:21:12 Takže tomu mýmu dítěti,
    který bylo prostě nemocný,
  • 00:21:16 nebo je nemocný,
    má nějaký handicap,
  • 00:21:19 a najednou je z něj někdo
    možná víc než já!
  • 00:21:22 Protože já bych se na ty prkna
    nepostavila
  • 00:21:24 a já bych to takhle neuměla
    vyjádřit.
  • 00:21:30 -Jsem bohatej!
    NOTUJE SI
  • 00:21:45 -Uá!!!
    Aáááááááááááááááá!
  • 00:22:05 -Je, co se to tady děje?
    Já tě zachráním, králi!
  • 00:22:12 Já tě zachráním!
  • 00:22:15 -Halo?
    -Ahoj, já jsem Herkules.
  • 00:22:18 Co jsi ty?
    -Já jsem král!
  • 00:22:23 -Zřídili jsme samostatný výzkumný
    ústav na fakultě,
  • 00:22:27 který jako jedno z nosných
    výzkumných témat
  • 00:22:31 má právě tu divadelní tvorbu
    ve specifických skupinách.
  • 00:22:35 A myslím si,
    že na tom se sláva nezíská,
  • 00:22:41 ale my, co jsme dramaturgové,
    my víme,
  • 00:22:43 že sláva a dramaturgie
    je normální kontradikce,
  • 00:22:47 to nejde dát nikdy dohromady,
    takže není problém.
  • 00:22:51 No a když ten Vláďa
    nebude slavný režisér,
  • 00:22:54 on to přežije, protože on hlavně,
    si myslím,
  • 00:22:58 ví moc dobře, proč to dělá.
    A to si myslím,
  • 00:23:01 že je jedna z věcí,
    kterou ten Vláďa s Katkou
  • 00:23:04 umí těm našim studentům
    vysvětlit.
  • 00:23:07 To není o trpělivosti,
    to není o hraní si na to,
  • 00:23:10 že jsem nadřazený
  • 00:23:12 a jsem trpělivý k někomu
    podřízenému.
  • 00:23:15 Ne!
    Je to moje příjemná
  • 00:23:18 a vlastně uspokojivá starost
    o tom:
  • 00:23:22 Já jsem přišel na to,
  • 00:23:24 jak to s tímhle tím člověkem
    udělat, aby to šlo.
  • 00:23:31 -Přešli Saharu, savanu
    i poušť Gobi,
  • 00:23:35 ale královnu sami nikde
    nenašli...
  • 00:23:41 -Pro mě je teď velkou výzvou
    do budoucna
  • 00:23:44 i zapojit skupinu
    z týdenního oddělení,
  • 00:23:49 kde vlastně Helí je.
    A je to trošku i výzva v tom,
  • 00:23:54 že herce, které máme v současné
    době,
  • 00:23:59 tak jsou s lehčí mentální
    retardací.
  • 00:24:02 A já bych rád posunul ten výzkum
    dál
  • 00:24:06 do tý skupiny se středně těžkou
    mentální retardací,
  • 00:24:08 což je samozřejmě výzva,
    ale vzhledem k využívání
  • 00:24:13 hodně tý výtvarný složky,
    která je pro ně schůdná,
  • 00:24:18 tak si myslím, že je nasnadě
    takovýhle projekt vbrzku začít.
  • 00:24:31 -Dětství asi bylo složitý,
    ale vlastně díky bráchům
  • 00:24:35 myslím, že ze mě rozhodně
    nevyrostla
  • 00:24:38 rozmazlená holčička.
    Umím si prostě poradit.
  • 00:24:42 A hlavně komunikovat s lidma,
    který to mají trochu jinak,
  • 00:24:47 což mě nakonec ve finále
    profesně dost nasměrovalo.
  • 00:24:52 Jsem za to ráda,
    tahle práce mě baví.
  • 00:24:56 Prostě rozumím lidem,
    kteří nejsou úplně běžná populace.
  • 00:25:02 Ať už mají psychické,
    psychiatrické potíže,
  • 00:25:05 nebo jim to v tom mozku funguje
    nějak úplně jinak.
  • 00:25:25 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2020

Související