iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
19. 6. 2019
16:15 na ČT2

1 2 3 4 5

1 hlas
6326
zhlédnutí

Klíč

Dětská psychiatrická nemocnice v Opařanech

25 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Klíč

  • 00:00:05 Často se stává,
    že nás naše okolí nebo lidé v něm
  • 00:00:08 vidí vlastně povrchně. Pojďme
    se teď podívat pod povrch věcí,
  • 00:00:13 do našich příběhů,
    do našich životů.
  • 00:00:32 Narození každého dítěte je zázrak.
  • 00:00:36 Já mám to štěstí, že máme dva syny.
  • 00:00:39 A například při narození
    toho mladšího - Honzíka
  • 00:00:42 jsme samozřejmě
    s manželkou měli obrovskou radost.
  • 00:00:45 A ta se postupně mění
    v určitou i starost v tom smyslu,
  • 00:00:49 jestli děláme všechno správně,
    jestli vychováváme syna dobře,
  • 00:00:54 jestli nejsme málo nebo moc přísní,
  • 00:00:57 jak se mu bude dařit ve školce,
    jak zvládne školu.
  • 00:01:00 A to podstatné je to,
    že jsme se snažili
  • 00:01:04 ho co nejvíc podporovat
    a sdílet s ním co nejvíc času,
  • 00:01:09 abychom s ním sdíleli
    ten běžný každodenní život
  • 00:01:12 a pomohli mu
    hledat odpovědi na otázky.
  • 00:01:17 No vidíte, jsou i takové děti,
    takoví lidé,
  • 00:01:22 kteří mají situaci komplikovanější
    a jednu závažnou otázku navíc.
  • 00:01:27 A ta se týká zdraví.
  • 00:01:29 -Děkuju za pomoc. Ahoj!
    -Čau.
  • 00:01:52 Pokud tady někdo řekne
    "jdi do Opařan",
  • 00:01:55 tak to nevěstí nic dobrého.
  • 00:01:57 V každém kraji platí:
    Ze mě se snad stane blázen,
  • 00:02:01 já patřím do Dobřan, já jsem
    na Bohnice, já jsem na Jihlavu.
  • 00:02:06 A tady se říká: Když budeš zlobit,
    půjdeš do Opařan.
  • 00:02:09 My se pohybujeme ale ve světě dětí.
    Jak je to s těmi Opařany doopravdy?
  • 00:02:16 Jsme součástí malé obce Opařeny,
  • 00:02:21 nicméně historie našeho areálu
    je už od roku - dejme tomu - 1225.
  • 00:02:29 Psychiatrie je tady od roku 1887
  • 00:02:35 a dětská psychiatrie
    se zde zabydlela od roku 1924.
  • 00:02:42 Jenom jsem vám chtěla ukázat
    moji oblíbenou fotografii,
  • 00:02:45 ale teď nevím,
    jestli ji rychle najdu.
  • 00:02:48 Tady vidíme tu vodárenskou věž,
  • 00:02:52 ženský pavilon
    a tady máme to korzo.
  • 00:02:56 Takhle vypadali pacienti.
  • 00:02:58 Ta medicína byly
    na nějaké úrovni, že jo,
  • 00:03:01 takže genetika nefungovala,
  • 00:03:03 byli to převážně mentálně
    retardovaní s metabolickými vadami.
  • 00:03:08 Ty děti mají taková
    jasná degenerativní stigmata.
  • 00:03:13 Když k nám přijíždějí pacienti,
    snažíme se,
  • 00:03:17 aby přijetí bylo vlídné, pozitivní.
  • 00:03:20 Když se porozhlédnete kolem, naše
    nemocnice je ve světlých barvách,
  • 00:03:26 aby vzbuzovala
    takovou jako pozitivní náladu,
  • 00:03:30 pozitivní dojem. I když prší.
  • 00:03:33 Areál má zhruba 8 hektarů
  • 00:03:35 a nachází se tady
    26 staveb a budov.
  • 00:03:48 Už jako dítě
    jsem jezdil do Opařan na kole.
  • 00:03:51 Teď na handbiku přes tenhle
    nádherný Stádlecký most.
  • 00:03:55 Ten dřív stával
    na Orlíku přes Vltavu.
  • 00:03:57 Tam ho rozebrali, přesunuli sem
    a tady zase pečlivě sestavili
  • 00:04:00 přes Lužnici. A funguje.
  • 00:04:02 Možná že se něco podobného
    děje v Opařanech.
  • 00:04:05 Ne, že by naše duše rozebírali,
  • 00:04:08 ale určitě je
    zase pečlivě skládají dohromady.
  • 00:04:17 Poskytujeme akutní
    medicínské odborné služby
  • 00:04:23 dětem s depresemi,
    dětem se schizofrenií,
  • 00:04:26 dětem s posttraumatickou
    stresovou poruchou.
  • 00:04:29 Nejčastější
    jsou tady úzkostné poruchy,
  • 00:04:33 sebepoškozování s tím spojené,
  • 00:04:37 poruchy afektivity nebo nálad,
    ať už směrem nahoru nebo dolů.
  • 00:04:42 Ale v dětské psychiatrii se častěji
    setkáváme s dětmi depresivními.
  • 00:04:47 Nejkratší dobu jsou tady děti
    třeba 14 dnů, 3 týdny.
  • 00:04:51 Průměrná doba hospitalizace u nás
    v současné době je 55 dnů,
  • 00:04:56 ale nejkratší dobu hospitalizace
    tady tráví
  • 00:04:59 právě dívky starší školní věk
    až do těch 18 let.
  • 00:05:06 Vrací se sem
    zhruba jedna třetina dětí
  • 00:05:09 a dvě třetiny dětí
    jsou zde poprvé.
  • 00:05:15 Vedu vás klášterní zahradou,
    směřujeme ke kostelu,
  • 00:05:20 ale vzadu vidíme
    takovou nenápadnou budovu,
  • 00:05:24 která byla postavená
    ve 20.letech 20.století
  • 00:05:30 a je to budova,
    kde dřív byla pitevna.
  • 00:05:34 Od roku 1960 se tady nepitvá
  • 00:05:38 a budova byla přestavěna,
    zrekonstruována
  • 00:05:43 a byť si zachovala původní ráz,
    máme v ní rehabilitaci.
  • 00:05:51 A jak jsem se sem dostal?
  • 00:05:54 Kdysi probíhala v nedaleké Bechyni
    výstava obrázků dětí
  • 00:05:59 zde z opařanské léčebny.
    Já jsem byl požádán, abych řekl
  • 00:06:02 několik slov úvodem na vernisáži.
    No, slovo dalo slovo,
  • 00:06:06 a tak jsem se vlastně
    seznámil se světem dětí,
  • 00:06:09 klientů tehdy léčebny,
    dnes nemocnice v Opařanech.
  • 00:06:13 Tehdy jsem přemýšlel,
    co vlastně říci.
  • 00:06:16 Díval jsem se na obrázky
    a najednou mě napadlo,
  • 00:06:19 že mi připomínají
    okna do duše dětí,
  • 00:06:23 které něco cítí
    a podávají zprávu o svém světě,
  • 00:06:27 o tom, jak ten svět vidí.
    Přišlo mi to nesmírně inspirativní,
  • 00:06:31 protože najednou
    citlivá dětská duše
  • 00:06:34 mi nabízí pohled na svůj svět.
    A já do něj mohu vstoupit.
  • 00:06:38 To mi mi přijde úžasné.
  • 00:06:44 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:06:46 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:06:49 Co bylo na tom samém
    začátku obtíží vaší dcery?
  • 00:06:54 Dcera je vlastně šikanované dítě
    už od první třídy,
  • 00:06:59 protože byla vždycky
    taková spíše jakoby bádající,
  • 00:07:02 měla ráda odmalička encyklopedie,
    spíš takový studijní typ.
  • 00:07:07 A do tý školy
    tak nějak jakoby nezapadla.
  • 00:07:10 Já jsem tam nikdy nezapadala.
    Vždycky jsem patřila mezi ty,
  • 00:07:13 které oni považují
    za jakoby chytrý dítě.
  • 00:07:16 Ale potom jsem si říkala, že když
    budu třeba průměrná nebo nižší,
  • 00:07:19 tak tam třeba zapadnu. Tak jsem
    trochu začala flákat školu,
  • 00:07:22 že jsem měla trojky a dvojky.
  • 00:07:24 A ono to bylo ještě horší,
    začali se mi ještě víc vysmívat.
  • 00:07:27 Pak se v 6.třídě objevil hlas,
    který mi říkal, že mi pomůže.
  • 00:07:32 Ale když viděl tu situaci,
    tak říkal: Musím tě zabít.
  • 00:07:38 To je jediný způsob
    jak tě odsud dostat pryč.
  • 00:07:40 Tak prvně chtěl zkusit hladovku,
    protože v tu dobu jsem ještě neměla
  • 00:07:44 odvahu se sebepoškozovat.
    Jenomže já jídlo mám hrozně ráda,
  • 00:07:47 takže jsem tady rychle přibrala.
    Ale když jsem se vrátila do školy,
  • 00:07:50 tak jsem šla do jinýho ročníku,
    protože jsem opakovala osmičku,
  • 00:07:54 tak jsem šla znovu do osmý k jiným
    spolužákům. A ti byli ještě horší.
  • 00:07:57 Začala jsem se zase trápit,
    měla jsem záchvaty.
  • 00:08:01 A prostě jsem věděla,
    že to takhle nejde.
  • 00:08:04 Tak mamka...
    Tak jsme s mamkou to řešily.
  • 00:08:07 Zkoušely jsme, co budeme dělat.
    Tak jsme dostaly nápad,
  • 00:08:10 že individuál. Já jsem souhlasila,
    ale jak jsem měla vzpomínky
  • 00:08:13 ze školy, tak jsem
    se začala sebepoškozovat.
  • 00:08:16 Vždycky když jsem byla ve škole,
    tak jsem si na to vzpomněla
  • 00:08:20 a úplně jsem se cítila na dně.
  • 00:08:22 To je hodně takový rychlý příběh,
    ale je srozumitelný.
  • 00:08:30 Na začátku byla šikana,
    dá se to tak říct.
  • 00:08:33 A na konci je co
    pro vás srozumitelného
  • 00:08:38 z hlediska dětské psychiatrie?
  • 00:08:42 Na konci pro nás byl
    ten pokus o sebevraždu.
  • 00:08:46 Je to strašný,
    protože když se vám tohle stane,
  • 00:08:50 tak se vám všechno zboří
    a vy jen padáte a padáte a padáte.
  • 00:08:54 A chytáte se ve stranách
    jakoby něčeho,
  • 00:08:59 co vás zachytí, a půjdete nahoru.
  • 00:09:07 A to jsme našli tady u vás.
  • 00:09:10 Já jsem tady
    byla vždycky spokojená.
  • 00:09:12 Vždycky mi pomohli.
    Já jsem hrozně tady ráda.
  • 00:09:15 A vždycky, když vím, že to nejde,
    tak sem vždycky jdu.
  • 00:09:18 Sice se mi moc nechce,
    ale vím, že pomůžou.
  • 00:09:20 A vždycky se těším,
    až se mi zase uleví.
  • 00:09:23 Tak se rozloučíme.
    A kontrolu máme za 3 měsíce.
  • 00:09:27 -Kdybyste něco potřebovali,
    tak dřív. -Na shledanou.
  • 00:09:32 Já bych chtěla tady upoutat
    pozornost na holčičku,
  • 00:09:37 která je sice keramická,
    ale je za ní osud jedné naší
  • 00:09:41 dlouholeté pacientky, která
    už bohužel dneska není mezi živými,
  • 00:09:44 protože ten její osud
    byl opravdu nepříznivý,
  • 00:09:47 ale tu sochu si s ním spojuji.
  • 00:09:50 Vytvořila ji právě
    v rámci léčebného programu
  • 00:09:54 v keramické dílně v arteterapii.
  • 00:09:57 Slečna měla těžké poruchy nálady
    a neměla dobré rodinné zázemí
  • 00:10:02 a my jsme ji tím
    nepříznivým osudem jako lékaři
  • 00:10:07 a samozřejmě jako tým provázeli.
    A musím říct,
  • 00:10:12 že všem se nám nějak zaryla
    do srdce a do paměti.
  • 00:10:16 Nicméně jsme ji potom vyprovodili
    do jejího domovského zařízení,
  • 00:10:20 kde spáchala sebevraždu.
  • 00:10:22 Takže ten její pedopsychiatrický
    nebo ten její psychiatrický příběh
  • 00:10:28 v naší nemocnici
    mnohé z nás oslovil
  • 00:10:32 a připomínáme si to vždycky tak,
    že tady s námi sedí na poradách.
  • 00:10:40 Tady vidíte jednu
    z nejmodernějších škol,
  • 00:10:43 která se postavila
    v roce 1924 až 1926.
  • 00:10:48 Dítě na rozdíl od dospělého
    v době nemoci
  • 00:10:51 má nadále povinný vzdělávací proces
    neboli pracovní proces.
  • 00:10:57 Jakmile je to trochu možné a
    zdravotní stav dítěte to umožňuje,
  • 00:11:01 tak dítě začíná docházet do školy.
  • 00:11:05 Hrozně důležité
    v našem pojetí léčby je to,
  • 00:11:08 že dítě neztrácí návyky,
  • 00:11:11 protože musí z jednoho pavilonu
    přecházet do budovy školy.
  • 00:11:15 To znamená, že musí jít s taškou,
    musí mít připravené věci,
  • 00:11:18 musí se obléct. Musí se
    samozřejmě převléct ve škole.
  • 00:11:24 A to mu udržuje to,
    co je důležité po návratu,
  • 00:11:28 byť dneska z krátkodobé léčby.
  • 00:11:34 Já nevím, asi to mám v sobě,
    protože vždycky mě bavilo
  • 00:11:37 nějakým způsobem
    pracovat s těmi dětmi.
  • 00:11:43 A s těmito dětmi je to všechno
    ještě takové intenzivnější,
  • 00:11:46 protože jedná se o děti, které jsou
    pro mě více bezprostřední.
  • 00:11:50 A tu pomoc, pokud jim
    ji poskytnete v té správné míře
  • 00:11:53 a tou správnou cestou,
    tak vždycky dokážou ocenit.
  • 00:11:57 Ono je to možná spojeno s tím,
    že se vlastně na těch dětech
  • 00:12:01 požaduje hlavně nějaký výkon.
    A pokud my jim ukážeme,
  • 00:12:04 že vždycky to není jenom o tom
    výkonu, že je to o té osobnosti,
  • 00:12:08 o tom, jak se dokáží
    chovat ke svému okolí,
  • 00:12:13 k sobě, jak se dokáží chovat k nám,
  • 00:12:16 tak ony najednou získají
    jakoby jiný pohled na svět.
  • 00:12:26 Vám onemocněla dcera. A dalo se to
    v té době říct, že to byla nemoc?
  • 00:12:31 V té době se to říct nedalo,
    že je to nemoc,
  • 00:12:33 protože já jsem vlastně nevěděla,
    o co se jedná.
  • 00:12:40 Pro mě to byl hlavně velkej šok,
  • 00:12:43 protože dcera pro mě bez
    jakéhokoliv důvodu utekla z domu,
  • 00:12:50 nedala o sobě vědět.
    A když se vrátila,
  • 00:12:53 tak vlastně teprve jsme zjišťovali,
    že má nějaké problémy.
  • 00:12:58 Když jsme sem přijeli, tak
    vy jste nám vlastně vysvětlovala,
  • 00:13:01 co vlastně se děje,
    co by to mohlo být,
  • 00:13:05 protože já jsem
    se sama s psychickou nemocí
  • 00:13:09 nikdy setkala, takže pro mě to
    opravdu bylo velký překvapení
  • 00:13:14 a opravdu jsem byla úplně ztracená
    v týhle oblasti.
  • 00:13:17 Byla jste ztracená, ale
    nám tam trošku pomohla babička,
  • 00:13:22 která vnesla trošku světlo
    možná do té diagnostické cesty,
  • 00:13:29 protože nás trošku zasvětila
    třeba do rodinné anamnézy,
  • 00:13:35 kde jsme i v našem archivu,
    dohledali tu první generaci,
  • 00:13:39 o které se vědělo,
    že tam nebylo něco v pořádku.
  • 00:13:43 Jak vlastně
    my dvě se spolu dlouho známe?
  • 00:13:48 -Tak 3 - 4 roky, no.
    -Strašně to utíká.
  • 00:13:52 Vůbec nevím,
    kolik bylo ambulantních setkání,
  • 00:13:55 ambulantních kontrol,
    ale kolik bylo hospitalizací?
  • 00:13:59 -Počítáš si to nějak?
    -Přestala jsem asi tak u jedenáctky
  • 00:14:04 U jedenáctky jsi přestala?
    A tipujeme to tak na kolik?
  • 00:14:07 -Já samozřejmě bych to číslo přesné
    věděla, ale... -Kolem dvaceti.
  • 00:14:13 Jak se žije
    na dětské psychiatrii v Opařanech,
  • 00:14:17 když je to nutnost?
  • 00:14:18 Jelikož jsem...
  • 00:14:21 Nejspíš mám
    šestý smysl pro nadpřirozeno,
  • 00:14:26 tak prostě tady cítím duchy a tak.
    Takže jako nejhorší je na áčkách,
  • 00:14:33 kde prostě byl bývalý klášter.
    Tam cítím hodně negativní energie.
  • 00:14:38 Ale zasahuje i na béčka,
    kde momentálně jsem.
  • 00:14:43 Ty jsi říkala, že je ten šestý
    smysl hodně pro tebe intenzivní.
  • 00:14:48 A že ti to někdy
    tu tvoji nemoc zhoršuje.
  • 00:14:52 No, ono zhoršuje, zlepšuje, ustálí.
  • 00:14:58 Já totiž jsem pohan,
    který má vlastní víru.
  • 00:15:04 Prostě vím,
    že tam ve vesmíru někde něco je.
  • 00:15:09 Prostě cítím to.
  • 00:15:12 A ten šestý smysl
    mi vlastně pomáhá tady přežít,
  • 00:15:17 Když mám špatnou chvilku,
    tak si povídám s těma duchama.
  • 00:15:21 Když prostě cokoliv,
    tak mi pomůžou ti moji bohové.
  • 00:15:27 Ano. Ano. A teď jsi tady
    teda tu poslední hospitalizaci.
  • 00:15:33 Je to nějaký posun pro tebe?
  • 00:15:36 No, jelikož...
    Ne tahle hospitalizace,
  • 00:15:42 ale ta předešlá, když jste
    mi začali dávat ten...
  • 00:15:45 Lék nový. Ano.
  • 00:15:47 Tak se to vlastně
    jakoby trochu zlepšilo.
  • 00:15:51 Ale zase mi to trošku otupělo ten
    šestý smysl, což mě trošku mrzí.
  • 00:15:55 Ale vím, že to má být ta oběť,
    kterou mám přinést.
  • 00:16:00 Kačka končí základní školu.
  • 00:16:04 Je přijata na střední školu
    a bude studovat.
  • 00:16:08 Přesně tak. Je to velký úspěch
    i přesto,
  • 00:16:12 že vlastně velkou část této doby
    tráví tady v nemocnici,
  • 00:16:17 tak přesto dělala přijímačky
    a talentové zkoušky
  • 00:16:21 na keramickou školu v Bechyni.
  • 00:16:23 Návrh na plán mám takový,
  • 00:16:26 že bych chtěla po ukončení maturity
  • 00:16:30 jít buď
    na nějaký studium pedagogický
  • 00:16:38 nebo nějaký kurz arteterapie,
  • 00:16:41 že bych později chtěla
    pomáhat dětem, jako jsem já.
  • 00:16:49 Mohu nabídnout další příběh
    našeho pacienta,
  • 00:16:52 na kterého se také nezapomíná.
  • 00:16:54 Byl to chlapec,
    který měl neustále potíže
  • 00:16:58 se sebeovládáním a s agresí.
  • 00:17:01 A potom začal chodit
    do keramické dílny.
  • 00:17:04 A jako mávnutím proutku
    celá agresivita zmizela
  • 00:17:08 a vznikaly nádherné věci.
  • 00:17:11 Pátrali jsme po propuštění
    z nemocnice, kde bychom ho našli,
  • 00:17:15 jestli tvoří dál, protože
    jeho výtvory byly zajímavé,
  • 00:17:19 a bohužel
    se nám ho nepodařilo dohledat.
  • 00:17:24 Dětskou nemocnici podporuje i Řád
    svatého Lazara Jeruzalémského.
  • 00:17:29 A tak jsem se potkal
    s úžasnou paní Kamilou.
  • 00:17:32 -Ahoj! -Ahoj. Rád tě vidím.
    -Já tebe taky.
  • 00:17:35 Řád svatého Lazara Jeruzalémského
  • 00:17:39 je vojenský a špitální řád,
    který má dlouhou historii.
  • 00:17:42 Náš řád spolupracuje s opařanskou
    nemocnicí už delší dobu.
  • 00:17:47 není to jenom projekt
    Čtení s přáteli,
  • 00:17:50 ale jsou tam i jiné aktivity.
  • 00:17:52 Například každoroční organizace
    Vánočního koncertu.
  • 00:17:56 Další je i podpora
    finanční aktivit,
  • 00:18:00 které tam probíhají
    v rámci nemocnice
  • 00:18:02 a různých terapeutických programů
    typu vybavení keramické dílny,
  • 00:18:07 podpora ergoterapie
    i finanční podpora,
  • 00:18:10 například naposledy
    při nákupu automobilu.
  • 00:18:15 -Já mám koleno v čoudu.
    -Jo. Pomalu, pomalu.
  • 00:18:20 Komplexní psychiatrická péče o děti
  • 00:18:23 neobsahuje pouze vyšetření,
    diagnózu a léky,
  • 00:18:27 ale potřebuje
    celý komplex léčebného režimu,
  • 00:18:31 do kterého
    neodmyslitelně patří čtení.
  • 00:18:35 Za chvilku se setkáme
    s dětmi z nemocnice opařanské.
  • 00:18:39 A to, co tady bude probíhat,
    jsme nezvali čtení,
  • 00:18:43 ale ve skutečnosti
    bych to nazvala setkávání.
  • 00:18:46 Organizujeme to čtení
    pravidelně každý měsíc.
  • 00:18:50 A někdy - dneska například jsem
    s sebou vzala svou dceru Cecilku -
  • 00:18:55 a řekla bych, že to je
    důležitá zpětná vazba i pro mě,
  • 00:18:59 že vidím
    její reakci na ta setkávání.
  • 00:19:04 Vítám vás na 35.čtení
    s přáteli v nemocnici
  • 00:19:10 a je mi ctí tady počtvrté
    přivítat pana Jana Potměšila.
  • 00:19:16 Mám velikou radost,
    že mě paní ředitelka Iva
  • 00:19:20 a paní Kamila Malinská
    pozvaly mezi vás
  • 00:19:24 a že spolu
    můžeme strávit hezké odpoledne.
  • 00:19:27 Vybral jsem spousty věcí,
    které bychom si mohli přečíst.
  • 00:19:31 Začnu povídkou pana Fulghuma.
  • 00:19:35 Souhlasíte,
    že přečtu toho Roberta Fulghuma?
  • 00:19:38 Jo. Bezva. Ty ne?
  • 00:19:41 Tak to zkusíme a uvidíš. Jo?
  • 00:19:44 Měli jsme si hrát
    na obry čaroděje a skřítky.
  • 00:19:49 Dostal jsem na starost asi 80
    sedmiletých až desetiletých dětí,
  • 00:19:54 zatímco si jejich rodiče
    vyřizovali rodičovské záležitosti.
  • 00:19:58 Vzrušení z honičky dosáhlo vrcholu
    a já jsem vykřikl:
  • 00:20:03 Teď se musíte rozhodnout, co jste!
    Obr, čaroděj nebo skřítek?
  • 00:20:11 Zatímco se skupinky horečně radily,
    něco mě zatahalo za kalhoty.
  • 00:20:18 Stojí tam holčička,
    dívá se nahoru na mě
  • 00:20:21 a znepokojeně
    se ptá tichým hláskem:
  • 00:20:25 A kde mají stát mořské panny?
  • 00:20:28 Já: Mořské pany nejsou.
    Ona: Ale jsou. Třeba já.
  • 00:20:35 Neuměla si představit, že by
    byla obr, čaroděj nebo skřítek.
  • 00:20:40 Mimochodem není pravda,
    že mořské panny neexistují.
  • 00:20:46 Já alespoň jednu znám.
    Držel jsem ji za ruku.
  • 00:20:58 Honza je jeden
    z úžasných interpretů.
  • 00:21:02 Jeho poselství
    je v jeho osobní zkušenosti,
  • 00:21:05 kterou nese svým životem
  • 00:21:08 a kterou děti v psychiatrické
    nemocnici velmi výrazně vnímají.
  • 00:21:12 Chcete se na něco zeptat?
  • 00:21:14 Jestli někdo nemá
    nějakou otázku nebo prosbu. Ano?
  • 00:21:18 Prosím. To nevadí.
    Tak se zeptej ty.
  • 00:21:21 Jak dlouho takhle čtete už?
  • 00:21:25 -Jak dlouho takhle různě čtu?
    -No. -Docela dlouho.
  • 00:21:29 Protože vlastně... To jsem chtěl
    říct na začátku. Vydrž!
  • 00:21:32 Potom nám to řekneš. Protože
    vlastně jsem povoláním herec.
  • 00:21:37 To jsem chtěl dělat už jako malý
    kluk, když jsem byl ve vašem věku.
  • 00:21:41 A potom jsem to studoval na škole.
  • 00:21:43 Ale v roce 1989, když jsme
    se snažili tady změnit poměry
  • 00:21:48 v naší vlasti
    a byla Sametová revoluce,
  • 00:21:51 tak bohužel při návratu
    při jedné z těch spanilých míst
  • 00:21:55 jsem jel v autě,
    které mělo bouračku vážnou.
  • 00:21:57 A já jsem si poranil páteř.
    I když jsem neřídil,
  • 00:22:01 vlastně jsem tam spal, seděl,
    tak jsem potom zůstal nakonec...
  • 00:22:06 Jen tak tak, že jsem to přežil.
    Představte si, to bylo tak vážný,
  • 00:22:10 že lékaři potom prozradili,
    že bylo jenom 7 procent naděje,
  • 00:22:15 že to přežiju. To není moc.
  • 00:22:19 Moc se mi líbilo,
    jak to pan Potměšil čte.
  • 00:22:22 Moc se mi líbilo,
    že ty děti tady poslouchaly.
  • 00:22:26 Taky se mi líbily knížky,
    které pan Potměšil vybral.
  • 00:22:40 V současné době probíhá další část
    reformy psychiatrické péče,
  • 00:22:45 která se samozřejmě dotýká
    i reformy dětské
  • 00:22:48 a dorostové psychiatrie.
    Jejím cílem je takzvaná
  • 00:22:52 deinstitucionalizace. To znamená
    přiblížit pacienty z institucí
  • 00:22:58 co nejblíže
    svému přirozenému prostředí
  • 00:23:02 a tam vytvářet nové služby.
  • 00:23:06 Největší plus je, že si myslím,
  • 00:23:08 že se na nás obrací
    stále více lidí
  • 00:23:12 nebo rodičů pro právě
    ty naše odborné služby.
  • 00:23:17 Minus je venkov, dostupnost
    a rozsáhlý státní majetek.
  • 00:23:22 A samozřejmě
    že na nás má vliv také
  • 00:23:26 trh s pracovní silou. A my víme,
    že dneska je výrazný nedostatek
  • 00:23:31 právě ošetřovatelského
    personálu - sester.
  • 00:23:38 Já tady pracuju víc jak 11 let.
    Nebo přes 11 let.
  • 00:23:42 Pracuju jako fyzioterpaeutka,
    pracuju pro ambulanty,
  • 00:23:47 pro ambulantní pacienty,
    ale zejména pro pacienty dětské.
  • 00:23:51 Naše nemocnice
    má problém chronický.
  • 00:23:55 A to je problém personální,
    zejména teda v lékařích.
  • 00:24:02 Já jsem tady 35 let
    nebo už možná 36.
  • 00:24:05 O půl roku déle než paní ředitelka.
    A to je skutečnost.
  • 00:24:10 Jsme tady jako sestra 9 let.
  • 00:24:13 A pomáháme dětem.
    Já to mám jako naplnění života.
  • 00:24:17 Jeden velmi emotivní obrázek,
    který mám u sebe v pracovně,
  • 00:24:21 který jsem dostala od pacientky,
    která mi řekla,
  • 00:24:24 že ráda se mnou byla, ale bohužel
    jsem na ni neměla dostatek času
  • 00:24:28 a zpravidla jsem odcházela
    s kabátem v ruce.
  • 00:24:32 Často si na to vzpomenu,
    že to má být právě naopak.
  • 00:24:34 Sestra má být u pacienta a má mít
    méně dokumentace a ostatních věcí.
  • 00:24:38 Protože pacient
    nás potřebuje nejvíc.
  • 00:24:40 Já jsem tady
    vlastně letos 20.rokem
  • 00:24:44 a pořád mi to dodává opravdu hodně.
  • 00:24:48 My jsme v podstatě ti,
    kteří to těm dětem předkládají
  • 00:24:51 a stimulují ty jejich přirozené
    zdroje to používat,
  • 00:24:55 a tím vlastně se snažíme
    jim pomoct tak,
  • 00:24:59 aby si ony byly samy schopny
    čím dál víc pomáhat
  • 00:25:02 překonávat zátěž, vyrovnávat se
    s všelijakými symptomy onemocnění.
  • 00:25:09 Pracuju tady od roku 1972,
    takže 47 let.
  • 00:25:14 Pro mě tahle práce
    vždycky byla motivací.
  • 00:25:18 A řekla bych,
    že mě obohacuje a naplňuje.
  • 00:25:26 Nic není ideální.
    Často jsme vyoseni.
  • 00:25:29 Buďme vděčni všem těm, kdo
    se nás snaží navést zpátky do osy.
  • 00:25:33 Do rovnováhy.
  • 00:25:39 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2019

Související