iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
22. 6. 2010
18:00 na ČT2

1 2 3 4 5

51 hlasů
5794
zhlédnutí

Klíč

Sheffield v USA: léčebný program pro děti i dospělé s autismem

26 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Klíč

  • 00:00:19 Dobrý den, milí diváci.
  • 00:00:21 V dnešním Klíči
    se vydáme až za oceán.
  • 00:00:23 Do Sheffieldu ve Spojených státech,
    kam několikrát ročně přijíždějí
  • 00:00:27 rodiče zdravotně postižených dětí
    z celého světa.
  • 00:00:31 Ta Amerika byl vlastně
    pro mě takovej terapeutickej,
  • 00:00:35 hodně silnej
    terapeutickej, hojivej zážitek.
  • 00:00:42 Myslím, že z toho čerpáme furt.
  • 00:00:45 Pořád. Každou chvíli říkáme:
    V Americe by to...
  • 00:00:48 A tam nám by řekli... Pořád.
  • 00:00:54 Maruška byla od narození
    hrozně hodný miminko.
  • 00:00:58 A vlastně žádný starosti
    v tom ohledu,
  • 00:01:01 že by zlobila, nám nedělala.
  • 00:01:06 Začala nám dělat starosti
    až kolem prvního roku.
  • 00:01:09 Motoricky se vyvíjela,
    všechno bylo v pořádku,
  • 00:01:12 ale nekomunikovala s náma.
  • 00:01:14 Až když nastoupila do první třídy,
  • 00:01:18 to už nastoupila do třídy
    pro autisty s malým počtem dětí,
  • 00:01:21 protože měla
    ten problém adaptační pořád
  • 00:01:24 a víceméně se zvyšoval,
  • 00:01:26 tak jsme se dozvěděli
    o programu Son-Rice.
  • 00:01:31 Já jsem se koukla
    na internetové stránky
  • 00:01:34 a tam bylo pár takových doporučení,
    co máme si zkusit,
  • 00:01:38 abychom si ověřili,
    jestli ta metoda by zafungovala.
  • 00:01:42 Jedna z nich byla,
    že si máme kleknout pod to dítě,
  • 00:01:45 pokud se dívá do země,
    což ona dělala.
  • 00:01:48 Tak já jsem si pod ní klekla
    a koukla jsem se jí takhle do očí.
  • 00:01:50 A viděla jsem, že ona se usmívá,
    že má radost z toho,
  • 00:01:53 že se jí koukám do těch očí.
    A tak jsme to začali dělat všichni
  • 00:01:56 včetně naší starší dcery
    a zjistili jsme,
  • 00:01:59 že Maruška z toho má radost a že
    ta komunikace se rozpohybovává.
  • 00:02:11 Kde to teď sedíme společně?
  • 00:02:14 Jsme v herně,
    kde děláme Son Rice Program.
  • 00:02:18 Kde si s Jáchymem hrajeme.
    My a naši dobrovolníci.
  • 00:02:22 Kde jste se
    o tomto programu dozvěděli
  • 00:02:25 a čím vás vlastně motivoval?
  • 00:02:31 Nám o tom řekla jedna sociální
    pracovnice z Diakonie,
  • 00:02:34 z raný péče.
  • 00:02:36 A přinesla nám knížku
    Son Rice - zázrak pokračuje.
  • 00:02:40 A vloni jsme byli
    ve Spojených státech na týdenním
  • 00:02:44 takovým intenzivním programu,
    kde byl i Jáchym.
  • 00:02:47 Trávil tam celý týden,
    teda pět dní v herně.
  • 00:02:55 Čím vás ten program
    vlastně oslovil?
  • 00:03:00 Že to je způsob, jak být s Jáchymem
    a nebýt úplně nešťastní.
  • 00:03:07 Jak pracovat, jak s ním žít,
    jak s ním dělat dennodenní věci,
  • 00:03:12 každodenní, prostě běžný věci.
    A nezoufat si,
  • 00:03:17 vidět věci jako pozitivně,
    smysluplně, radovat se.
  • 00:03:24 Ono se tam hodně raduje.
    Tam se oslavuje každá prkotina.
  • 00:03:28 My jsme najednou dostali nástroj,
    jak vlastně ho učit.
  • 00:03:34 Z VIDEA: Teď tam půjdu já
    a táta půjde vedle,
  • 00:03:37 do druhý místnosti, ano?
    Jo? A budeme si spolu hrát. Ano?
  • 00:03:42 Když si vezmete třeba,
    že Jáchym neuměl do pěti let
  • 00:03:47 chodit na záchod na velkou.
    On neuměl prostě chodit kadit.
  • 00:03:51 A chodil už do školky,
    my jsme se pokoušeli
  • 00:03:54 o normální integraci,
    ale Jáchymek nemluví.
  • 00:03:57 Takže neuměl si vůbec říct,
    že se mu chce na záchod.
  • 00:04:01 A my jsme říkali,
    jak ho to naučíme,
  • 00:04:04 protože Jáchym se nechce
    jen tak učit běžným způsobem
  • 00:04:08 jako děti,
    třeba že se opičí nebo tak.
  • 00:04:11 Tak jsem se ptala různě
    tady neurologů, specialistů
  • 00:04:14 a oni mi říkali: Tak počkejte.
    To je vývojová záležitost.
  • 00:04:19 To určitě přijde...
    Ale přece jenom to pokakávání
  • 00:04:22 je sociálně hodně
    jako nepřijatelná záležitost.
  • 00:04:25 No a my jsme napsali mail Lindě,
    co můžeme dělat.
  • 00:04:31 Co můžeme prostě udělat.
    A Linda nám dala opravdu odstavec,
  • 00:04:36 co Son-Rice říká, že můžeme dělat.
    A byla to oslava za oslavou.
  • 00:04:41 My jsme chodili s plínkou
    a ukazovali jsme: Jé, hovínko!
  • 00:04:47 Pojď. Jestli chceš, tak tady
    to hovínko teď patří do záchoda.
  • 00:04:52 A tam jsme žbluňkli s tím hovínkem
    a velká oslava.
  • 00:04:55 Nebo jenom že jdeš
    směrem jakoby k záchodu.
  • 00:04:58 Nebo že ukazuje na zadek.
    Všechno se oslaví.
  • 00:05:01 Jáchym se to během chvíle
    fakt naučil.
  • 00:05:04 On se během chvíle
    naučil chodit na záchod.
  • 00:05:08 Lindo, můžu se zeptat,
    jak vlastně vznikl ten program,
  • 00:05:11 jaká je jeho historie?
    -Ten program vznikl roku 1974.
  • 00:05:18 Založili ho rodiče Kaufmanovi.
    Barry Niel a Samahria Lyte Kaufman
  • 00:05:22 Byli to původně rodiče,
    kterým se v tu dobu narodil syn,
  • 00:05:27 u kterého se potom ve dvou letech
    zjistilo, že má autismus.
  • 00:05:31 Jejich syn se jmenoval Raun Kaufman
  • 00:05:34 a jeho autismus byl opravdu
    jeden z těch těžších.
  • 00:05:40 Před třiceti lety byl náš syn
    diagnostikován autistou.
  • 00:05:48 Měli jsme malého chlapce,
  • 00:05:53 který se vyvíjel úplně stejně
    jako naše dcery.
  • 00:05:57 A najednou kolem 12 - 14 měsíce,
    se nám začal ztrácet.
  • 00:06:02 Díval se na nás, smál se předtím,
  • 00:06:07 objímal nás, natahoval za ručičky.
  • 00:06:10 Ale najednou už o nás neměl zájem.
  • 00:06:15 My jsme se na něj podívali
    a on se podíval jinam.
  • 00:06:21 A místo aby si hrál
    se svými hračkami,
  • 00:06:24 stavěl si kostky,
    najednou začal opakovat své pohyby.
  • 00:06:29 Stále se houpal, louskal si prsty.
  • 00:06:35 Jeho oblíbená činnost
    byla roztáčet všechno.
  • 00:06:38 Talíře.
    Všechno, co dostal do rukou.
  • 00:06:44 Rád chodil na záchod,
    stále splachoval
  • 00:06:50 a díval se na vodu, jak se točí.
  • 00:06:53 A houpal se u toho.
  • 00:06:57 Bylo nám jasné,
    že máme úplně jiného chlapce.
  • 00:07:05 Když byl diagnostikován
    jako autista,
  • 00:07:10 my jsme se začali cítit beznadějně.
    Naše obličeje se zachmuřily
  • 00:07:13 a pesimismus
    se dostavil do našeho života.
  • 00:07:19 Ale něco úžasného
    bylo na našem synovi.
  • 00:07:24 Něco nádherného. Něco z něho šlo.
  • 00:07:27 Takové meditační až to bylo.
  • 00:07:31 Takže my jsme si přečetli
    všechnu literaturu.
  • 00:07:34 A viděli jsme lidi,
    co dělají s těmito dětmi.
  • 00:07:37 Ty programy, které jsou vybudované
    na trestu a odměnách.
  • 00:07:41 Programy ABA.
  • 00:07:46 Řekl jsem si: Tohle my nechceme.
  • 00:07:51 Když já chci vychovávat svého syna,
    toto nebude moje cesta.
  • 00:07:57 Takže my jsme navrhli
    úplně nový program.
  • 00:08:03 A ten program,
    který jsme si navrhli,
  • 00:08:07 byl, že místo toho,
    abychom dělali našeho syna jiným,
  • 00:08:10 raději jsme se rozhodli
    vybudovat most
  • 00:08:14 mezi jeho světem a naším.
  • 00:08:17 Šli jsme za ním do jeho světa.
    Nesoudili jsme ho, jeho chování,
  • 00:08:21 ale začali jsme si užívat toho,
    kdo je.
  • 00:08:25 Takže Samahria byla ta první,
  • 00:08:29 kdo začal opakovat to, co on dělá.
  • 00:08:32 Čili to houpání, všechny zvuky,
    luskání prstů.
  • 00:08:38 Pořád se ho ptala: Co to děláš?
  • 00:08:41 A opakoval to po něm
    a užívala si to.
  • 00:08:46 My jsme si prostě řekli:
    Milujeme naše dítě.
  • 00:08:50 Vypěstujeme vztah k němu takový,
    jaký můžeme
  • 00:08:53 A toto byla úplně jiná cesta.
  • 00:08:59 Takže to, co vypadalo jako velice
    neobvyklá možnost a cesta,
  • 00:09:03 se stalo základem
    našeho nového programu,
  • 00:09:07 který dnes nazýváme Son Rice.
  • 00:09:14 Lidé se mě často ptají,
    jak mě napadl tento systém.
  • 00:09:20 Abych odpověděla na tuto otázku,
  • 00:09:23 musím se vrátit
    ještě zpátky do doby,
  • 00:09:26 než se vůbec Raun narodil.
  • 00:09:28 Tenkrát jsme se učili
    velmi specifickému procesu
  • 00:09:32 o sebeobjevování se.
  • 00:09:35 Bylo potřeba zjistit,
    v co věříme.
  • 00:09:41 Naší víru, o kterou se opíráme.
  • 00:09:45 A museli jsme změnit naše myšlení.
  • 00:09:48 Například co si myslíme o našich
    strachách, odsuzování se.
  • 00:09:53 A naučit se
    podporovat svoje pocity.
  • 00:09:56 Vše, co přichází do života,
    je dobré.
  • 00:09:59 A v té době se narodil Raun.
  • 00:10:02 A pak byl diagnostikován autistou.
  • 00:10:05 My jsme už byli úplně jiní lidé.
  • 00:10:10 A to jenom proto,
    že jsme dělali tyto změny v nás.
  • 00:10:14 Osobně.
  • 00:10:17 Proto jsme mohli
    našeho syna přijmout
  • 00:10:21 do našeho života tak,
    jak jsme to udělali.
  • 00:10:26 Viděli jsme ho,
    viděli jsme tu šanci,
  • 00:10:29 tu možnost, kterou nám přinesl
    do našeho života.
  • 00:10:32 A rozhodně to nebyla naše tragédie.
  • 00:10:36 My jsme cítili,
    že jeho bytí je pro nás darem.
  • 00:10:49 A my se tak rozhodli.
  • 00:10:51 My se rozhodli, že je to dar.
  • 00:10:54 A my věříme v jeho budoucnost.
  • 00:10:58 Raun je teď můj kamarád.
  • 00:11:01 A i když se to asi mnoha lidem
    bude zdát neuvěřitelný,
  • 00:11:05 Raun nemá absolutně
    žádný známky autismu.
  • 00:11:09 Vystudoval vysokou školu
    a teďka je jeden z našich učitelů
  • 00:11:15 v autistickém centru v Americe.
  • 00:11:29 V roce 2009 v březnu,
  • 00:11:32 hned poté, co se manželka
    vrátila ze Sheffieldu,
  • 00:11:36 připravili jsme hernu
  • 00:11:39 a začali jsme intenzivně
    s Maruškou tady pracovat.
  • 00:11:43 No a řekl bych, že takový
    první citelný výsledek
  • 00:11:47 nastal už zhruba
    po měsíci, po dvou.
  • 00:11:51 A to v té podobě, že skutečně
    Maruška byla ochotnější
  • 00:11:55 se domluvit s námi
    a přistupovat na věci,
  • 00:11:59 ke kterým
    ji bylo obtížné přesvědčit.
  • 00:12:02 Takže když já jsem seděl
    ráno u snídaně,
  • 00:12:06 než jsem odešel do práce,
    měl jsem na sobě bílou košili
  • 00:12:09 a Maruška na mě sáhla
    rukou od másla a marmelády,
  • 00:12:13 tak moje reakce byla standardní:
    Co to děláš?
  • 00:12:18 Takhle já nemůžu jít do práce!
    Podívej, jak jsi mě umazala!
  • 00:12:22 U Marušky to vyvolalo reakci pláč
  • 00:12:25 a další čtvrt hodiny minimálně
    s ní nebyla řeč.
  • 00:12:30 Takže odchod do školy
    byl zkomplikován.
  • 00:12:33 Dneska už - si myslím -
    jsem schopen reagovat klidněji.
  • 00:12:38 Já si pamatuju, že právě jsi jako,
    protože manžel je tenista
  • 00:12:43 a žongluje se vším možným,
    tak vyhodil ten chleba
  • 00:12:46 a chtěl ho chytit do pusy,
    jenomže se mu to nepovedlo.
  • 00:12:49 No a Maruška
    z toho měla prostě Vánoce
  • 00:12:52 a byla naprosto roztátá.
  • 00:12:55 Manžel pro ni začal bejt
    ten pravej člověk.
  • 00:12:58 A víceméně od tý chvíle
    prostě je daná ta strategie.
  • 00:13:05 Prostě něco za něco.
    Legrace za povinnost.
  • 00:13:08 A vlastně na tomto principu
    ji učíme číst,
  • 00:13:12 počítat, úkoly děláme.
  • 00:13:15 Samozřejmě je to na první pohled
    strašně jako zdlouhavý,
  • 00:13:20 ale na druhý pohled
    my se dobereme k něčemu.
  • 00:13:25 Milovat někoho
    znamená být s ním šťastný.
  • 00:13:29 Štěstí je postoj, ne událost.
  • 00:13:32 A proto se každý problém
    může stát příležitostí.
  • 00:13:38 Štěstí je věcí volby.
  • 00:13:42 Pro mě bylo
    velmi milým překvapením,
  • 00:13:45 že někdo,
    jako jsou manželé Kaufmanovi,
  • 00:13:51 v podstatě rozvinuli ten způsob,
  • 00:13:55 jak ty děti získat
    pro ten náš svět.
  • 00:13:59 To rozvinuli až do programu,
    kterej zahrnuje nejenom
  • 00:14:03 vlastně ty děti,
    ale i nás - rodiče.
  • 00:14:10 Nikdy neztrácejte naději.
  • 00:14:12 Naděje má málo
    co do činění s výsledkem.
  • 00:14:16 Ale podstatně souvisí
    s vnitřním pocitem.
  • 00:14:19 S nadějí se cítíme dobře.
  • 00:14:21 Inspiruje nás pomáhat
    a vidět možnosti v popelu.
  • 00:14:25 Naděje je semínko,
    které se zakoření i tam,
  • 00:14:28 kam voda a slunce nepřijdou.
  • 00:14:31 Naděje je voda a slunce.
  • 00:14:36 -Dobrý den, Megi a Vlado!
    -Dobrý den!
  • 00:14:39 Já bych se chtěla zeptat,
    kde jste se dozvěděli
  • 00:14:41 o tom americkém programu
    a čím vás oslovil?
  • 00:14:45 Tak se Son-Rice
    jsem se poprvé setkala,
  • 00:14:49 když jsem se dívala jednou
    na Bleděmodrý svět.
  • 00:14:53 A tam pracovala Linda s polským
    chlapečkem autistou Vojtíškem.
  • 00:15:00 A tehdy jsem si uvědomila,
    že přesně tak,
  • 00:15:04 jak vypadá ten Vojtíšek,
    vypadá i náš Robinko.
  • 00:15:07 Tehdy jsem si poprvé uvědomila,
    že náš Robinko je taky autista.
  • 00:15:10 A když nám potom
    byla tato diagnóza potvrzena,
  • 00:15:13 tak jsem byla rozhodnutá,
    že chci navštívit Lindu
  • 00:15:17 a získat co nejvíc informací
    o Son-Rice.
  • 00:15:20 Víceméně jsem chtěla jít
    touto cestou hned od začátku.
  • 00:15:24 A vy jste se někam vydali
    za tím programem?
  • 00:15:27 My jsme se vydali za Lindou
    a absolvovali jsme s ní
  • 00:15:33 jeden krásný rozhovor, z kterého
    nás nejvíc oslovilo nikoliv to,
  • 00:15:36 co nám říkala,
    ale to, co z ní vyzařovalo.
  • 00:15:39 Ten entuziasmus, to nadšení.
    A tehdy jsme se rozhodli,
  • 00:15:42 že to je ono.
  • 00:15:44 A pak jste se jeli vzdělávat
    jako rodiče někam do zahraničí?
  • 00:15:48 Potom jsme museli sehnat peníze
  • 00:15:52 a pak jsme jeli na speciální kurz,
    který se nazývá Start Up
  • 00:15:56 a které organizuje
    to autistické centrum v Americe.
  • 00:16:01 Změnilo vás to nějak?
  • 00:16:04 Nebo co se stalo
    po tom absolvování?
  • 00:16:10 To, co mi dnes vnímáme jako takový
    největší přínos tohoto programu,
  • 00:16:14 je právě to,
    že pracuje nejprve s rodiči
  • 00:16:17 a teprve potom s dětmi. Vnímáme to
    jako něco strašně pravdivého,
  • 00:16:20 něco strašně důležitého.
    Protože když my jako rodiče
  • 00:16:24 jsme spokojení,
    jsme rádi, že máme svoje dítě.
  • 00:16:30 Ale když jsme nešťastní,
    frustrovaní, nemáme šanci pomoct.
  • 00:16:36 V Česku to začalo tak,
  • 00:16:39 že první rodina,
    která se tady vůbec objevila,
  • 00:16:42 první rodina,
    která praktikuje Son-Rice Program,
  • 00:16:45 byla polská rodina,
    která žila tou dobou v Praze.
  • 00:16:50 Byli to Andrzej a Ela Wilkovi.
    Jejich syn se jmenoval Vojtek.
  • 00:16:56 Já jsem se s nima setkala docela
    takovým zajímavým způsobem,
  • 00:17:00 protože v době,
    kdy já jsem vlastně studovala
  • 00:17:04 tu Son-Rice dětskou
    facilitátorku v USA,
  • 00:17:08 tak jsem se koukla do našich
    záznamů, kdo zrovna přijel
  • 00:17:11 na ten program Start Up,
    a viděla jsem tam,
  • 00:17:15 že česká rodina
    jede na ten program.
  • 00:17:17 Tak jsem hned vyběhla
    do toho kopečka nahoru,
  • 00:17:20 kde se ty programy konaly,
    vyhledala jsem tu českou rodinu,
  • 00:17:24 abych zjistila, že to jsou
    vlastně Poláci žijící v Česku.
  • 00:17:29 Náš syn lépe mluví
    a je s ním lepší zrakový kontakt.
  • 00:17:34 Takže je podstatně více přátelsky
    nastaven vůči jiným lidem.
  • 00:17:40 Že akceptuje také jiné lidi.
  • 00:17:44 Nebojí se. Dříve se strašně bál.
    A dneska se chce bavit s každým.
  • 00:17:48 Myslím, když to spočítám,
    že může žít s dvěma sty slovy.
  • 00:17:54 My jsme si říkali, že když
    ovládne kolem šedesáti slov,
  • 00:17:58 tak budeme šťastní.
    A teď zná dvě stě slov.
  • 00:18:04 My jsme tam brečeli první týden.
  • 00:18:08 Oni nám ukazovali,
    jaké to naše dítě je.
  • 00:18:11 Že ho musíme brát takové, jaké je.
  • 00:18:15 Takže my jsme brečeli
    úplně celý týden.
  • 00:18:21 Ale myslím,
    že v těch Spojených státech
  • 00:18:25 jsme se dozvěděli moc
    a tom našem dítěti.
  • 00:18:28 Jak on kouká na ten svět.
  • 00:18:32 Takže to bylo moc zajímavé.
  • 00:18:35 A co jsme tam viděli?
    Ukázali nám takové příklady,
  • 00:18:39 že to může fungovat super
    a dítě může být úplně zdravé.
  • 00:18:43 Takže já myslím, že pro rodiče
    autistického dítěte je to...
  • 00:18:49 Já nevím, jak to říkat v češtině.
  • 00:18:52 Je to naděje a je to ten hope.
  • 00:19:02 Teď volám Andrzejovi a Ele
    Wilkovým, abych se dozvěděla,
  • 00:19:06 jak se daří
    jejich synovi Vojtekovi.
  • 00:19:18 -Halo?
    -Ahoj, Elo. Tady Linda ze Son-Rice.
  • 00:19:22 Aha. Dobrý den, Linda.
  • 00:19:25 -Elo, mám na tebe asi čtyři otázky.
    -Dobře.
  • 00:19:30 My bychom strašně rádi věděli,
    kde momentálně žijete.
  • 00:19:38 Momentálně, jako teďka, dneska,
    my žijem ve Varšavě.
  • 00:19:42 Naše dítě chodí čtvrtou třídy.
  • 00:19:47 Dobře já říkám?
    Já zkusím mluvit česky.
  • 00:19:51 -Mluvíš krásně. Pokračuj.
    -Děkuji.
  • 00:19:54 Takže čtvrtou třídu
    do tej podstavovej škole.
  • 00:20:01 A tak to zvládá.
  • 00:20:04 Elo, mohla bys nám říct
    ještě trošičku víc o tom,
  • 00:20:08 jak se teďka Vojtůškovi daří?
  • 00:20:11 Říkala jsi,
    že chodí do čtvrté třídy.
  • 00:20:14 Co třeba teď dělá? Jaký má zájmy?
  • 00:20:17 Jestli má kamarády.
  • 00:20:20 Ano. Má kamarády.
    Je to úplně veselej kluk.
  • 00:20:26 Elo, já si Vojteka pamatuju,
    když sotva řekl jedno slovo.
  • 00:20:30 Ano. A teraz on říká moc.
  • 00:20:34 Takže on je... Učí se jako dobře.
  • 00:20:39 Vy jste dělali s Vojtekem
    Son-Rice Program,
  • 00:20:42 než on se vlastně úplně uzdravil.
  • 00:20:45 A já bych chtěla vědět,
    jak dlouho jste ten program dělali.
  • 00:20:48 Aha. My jsme ten program dělali
    dva roky a půl.
  • 00:20:54 Takže protože my jsme začali,
    jak to dítě mělo tři roky.
  • 00:21:03 Takže to tak dva roky a půl.
  • 00:21:07 Díky. A ještě by mě docela
    zajímalo, co si myslíš,
  • 00:21:13 že přispělo k tomu, že Vojtek
    teď nemá vůbec známky autismu?
  • 00:21:18 Co, si myslíš,
    že přispělo k jeho vyléčení?
  • 00:21:21 Ne, ne. Vůbec nemá.
    Protože ve škole nikdo neví.
  • 00:21:27 Já myslím, že ta metoda
    je tak vynikající metoda
  • 00:21:32 a vůbec zajímavý.
  • 00:21:35 Já myslím, že já měla moc štěstí,
    že jsme našli tu metodu.
  • 00:21:51 Milující, akceptující
    a nesoudící postoj
  • 00:21:55 je nejdůležitějším
    prostředkem pomoci.
  • 00:22:00 Před tím, než jsme mohli milovat,
    skutečně milovat,
  • 00:22:03 museli jsme najít štěstí uvnitř.
  • 00:22:06 Protože neklid a strádání
    nás odvádějí od laskavosti
  • 00:22:10 a schopnosti
    být přítomen v událostech.
  • 00:22:14 Součástí těch kurzů
    byla jedna taková vymoženost,
  • 00:22:18 že byla možnost
    i individuální konzultace.
  • 00:22:22 Já jsem toho využila. Seděli jsme
    hodinu a půl nad těmi videozáznamy
  • 00:22:25 a krok po kroku mi říkala,
    co jsme udělali špatně,
  • 00:22:29 co jsme udělali dobře, kdy jsme
    měli nechat Marušku víc mluvit,
  • 00:22:33 protože už začala komunikovat,
    a my jsme si toho nevšimli.
  • 00:22:36 Kdy jsme s ní měli navázat
    oční kontakt, jakým způsobem.
  • 00:22:39 Bylo to opravdu velice
    profesionální a přínosné,
  • 00:22:43 protože vlastně z těch informací
    čerpám do dneška.
  • 00:22:47 A i třeba potom jsem to
    přenášela zase do rodiny,
  • 00:22:50 aby věděli i oni,
    jakým způsobem s ní jednat.
  • 00:22:57 Já to chápu tak,
    dát tomu dítěti najevo to,
  • 00:23:01 že rozumíme tomu, co zrovna dělá,
  • 00:23:04 pokud samozřejmě nedělá něco,
    co je společensky nepřijatelné.
  • 00:23:10 Účastnit se té hry
    a vstoupit do toho jejího světa,
  • 00:23:15 když mluvíme o Marušce.
  • 00:23:18 No a moje zkušenost
    nebo naše zkušenost je pozitivní,
  • 00:23:22 protože tím,
    že my se přiblížíme k ní,
  • 00:23:25 tak ona pak následně je ochotná
    zase dělat věci,
  • 00:23:30 které potřebujeme, aby dělala.
  • 00:23:33 Abychom ráno třeba stihli odejít do
    školy, tak aby si vyčistila zuby,
  • 00:23:36 obula si boty,
    což dřív byl problém.
  • 00:23:40 A pokud jsme k ní přistupovali tak,
    jako třeba ke starší dceři,
  • 00:23:45 že jí stačilo říct:
    Pospěš si, už musíme jít.
  • 00:23:49 Tak to u Marušky nefungovalo.
  • 00:23:52 Tady stačilo deset vteřin
    prohodit pár slov o tygrovi
  • 00:23:58 a v tu ránu Maruška roztála,
    chvíli si pohrála s tygrem
  • 00:24:02 a pak si obula boty úplně v klidu,
    bez stresu.
  • 00:24:08 To bylo hrozně zajímavý vidět tam,
    jak oni dokážou pracovat.
  • 00:24:12 A zároveň ten přístup
    je prostě úžasnej.
  • 00:24:15 -A ti lidi jsou hrozně nadšení.
    -A to jsou profíci.
  • 00:24:19 Byli profíci, ale ne v tom smyslu
    jako chladní profesionálové,
  • 00:24:24 ale profesionálové
    s otevřeným srdcem,
  • 00:24:27 kteří se jakoby
    věnovali úplně naplno.
  • 00:24:30 A bylo vidět, že je to baví,
    že ho mají rádi v tu chvíli.
  • 00:24:33 Tak to byla
    jako hrozná inspirace pro nás.
  • 00:24:39 To, co si myslím,
    že je asi nejtěžší,
  • 00:24:43 že hned na začátku
    častokrát odborníci řeknou,
  • 00:24:47 abychom to vzdali,
    že to nemá smysl.
  • 00:24:51 A tam jsme slyšeli opak.
  • 00:24:54 Tam jsme slyšeli:
    Šplhejte na nejvyšší horu,
  • 00:24:58 ale nebuďte připoutaní k výsledku.
  • 00:25:03 Lidé, kteří přišli
    do našeho učebního centra,
  • 00:25:06 nás tím, jak čelili svým vlastním
    výzvám a tvořili svá rozhodnutí,
  • 00:25:11 naučili neuvěřitelně mnoho
    o získání klidu mysli
  • 00:25:14 a osobní síly. To, co začalo jako
    cesta k objevení našeho syna,
  • 00:25:18 se neočekávaně stalo cestou,
    na které jsme objevili i sami sebe,
  • 00:25:24 abychom našli to nejotevřenější,
    nejvíce akceptující
  • 00:25:32 a nejvíce milující místo
    uvnitř nás samotných.
  • 00:25:36 Takže šťastnou cestu
    a brzy na shledanou! Ahoj!
  • 00:25:56 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2010

Související