iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
7. 4. 2008
08:30 na ČT2

1 2 3 4 5

109 hlasů
5701
zhlédnutí

Klíč

Poruchy osobnosti — Dvě dívky promluví o této nemoci — Lukostřelba nevidomých

26 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Klíč

  • 00:00:29 -Jak se vnímáte?
    -Jako největší debilové.
  • 00:00:33 Když jsem byla v léčebně,
    tak doktorka:
  • 00:00:37 To nic není ta porucha osobnosti.
    Jsou tu horší případy.
  • 00:00:41 Nejsou na to školení ti doktoři.
    Prostě o tom neví nic.
  • 00:00:45 Jsou zaměřený na schizofreniky
    a kdesi cosi,
  • 00:00:48 ale poruchu osobnosti
    berou strašně na lehkou váhu.
  • 00:00:53 Porucha osobnosti spadá
    do diagnostického manuálu,
  • 00:00:58 takže je klasifikována
    jako duševní nemoc.
  • 00:01:01 My k ní přistupujeme - všichni
    lidé, kteří se sem dostanou -
  • 00:01:07 tak jim říkáme, že u nás
    jsou jenom "lidé s problémy?.
  • 00:01:10 Takže my se na to
    jako na nemoc nedíváme.
  • 00:01:13 Jsme sociální služba
    a pomáháme jim řešit problémy,
  • 00:01:17 které oni každodenně zažívají.
  • 00:01:19 Já jsem prošla hodně terapiema,
    hodně častý pobyty
  • 00:01:23 v psychiatrických léčebnách.
    Tam prostě nic neřešej.
  • 00:01:28 Tam prostě
    mě jenom nadopovali práškama.
  • 00:01:34 A když jsem byla taková jakoby
    stabilnější, tak mě pustili ven,
  • 00:01:37 kde se to všechno zhroutilo.
    Protože tam nebyli zaměření
  • 00:01:41 přímo na poruchy osobnosti,
    takže to bylo vlastně o ničem.
  • 00:01:46 Klienti velmi často přijdou
  • 00:01:51 jenom s doporučením třeba
    od svého ambulantního psychiatra
  • 00:01:55 a my s nimi pracujeme
    jednak na tom mapování,
  • 00:01:58 co za potíže vlastně mají,
    kde všude se to projevuje,
  • 00:02:01 i na tom, co oni sami vnímají,
    že by chtěli změnit.
  • 00:02:04 A podle toho spolu potom
    párujeme ty jejich potřeby
  • 00:02:09 s nějakou aktuální nabídkou
    služeb na trhu.
  • 00:02:12 A nabízíme jim i naše služby.
  • 00:02:15 A nejen naše,
    ale i ostatních organizací.
  • 00:02:18 Myslím si, že organizací, které
    pečují a lidi s poruchou osobnosti,
  • 00:02:23 je hodně málo.
    Já bych takové organizace,
  • 00:02:27 které jsou na to specializovány,
    spočítal na prstech jedné ruky.
  • 00:02:31 A právě proto
    byl zakládán Kaleidoskop.
  • 00:02:35 Není jednoduché pro tyto lidi
  • 00:02:37 sehnat nějakou dlouhodobou
    pomoc nebo péči.
  • 00:02:41 Kaleidoskop jsme založili
    v roce 2005 jako sdružení.
  • 00:02:46 Zaregistrovali jsme ho
    na ministerstvu vnitra.
  • 00:02:50 Pak jsme se začali rozhlížet
    po finančních zdrojích,
  • 00:02:53 které by nám umožnily vznik
    té komunity. To byl původní plán.
  • 00:02:56 A právě díky grantům Evropské unie
    jsme si zažádali
  • 00:03:02 a Kaleidoskop jsme spustili
    v roce 2006.
  • 00:03:04 Na podzim jsme otevřeli komunitu
    a následně jsme si zažádali
  • 00:03:08 o další podporu na ambulanci.
    A tu jsme dostali v roce 2007.
  • 00:03:15 Přicházejí sem lidé
    s různými problémy.
  • 00:03:19 U nás je cílovou skupinou
    porucha osobnosti.
  • 00:03:22 Jsou to většinou lidé,
    kteří pobývali nějakou dobu
  • 00:03:26 v léčebných zařízeních,
    takže v psychiatrických léčebnách,
  • 00:03:30 a to opakovaně.
  • 00:03:33 Takže mají za sebou většina
    tři až sedm pobytů,
  • 00:03:37 dlouhodobějších hospitalizací.
  • 00:03:40 Lidé se k nám dostávají
    přes naše detašované pracoviště,
  • 00:03:45 což je ambulance Kaleidoskop.
    Tam může zavolat kdokoliv.
  • 00:03:49 Kdo chce informace, rodič, nebo
    člověk, který zrovna někde pobývá
  • 00:03:54 a měl by zájem
    nastoupit do komunity.
  • 00:03:57 Tam přijde na osobní pohovor
    a dostává informace o tom,
  • 00:04:01 co poskytujeme. A tím, že
    poskytujeme jak ambulantní služby,
  • 00:04:05 tak pobytové, tak tam může volit,
    co by pro něj bylo vhodnější.
  • 00:04:12 O Kaleidoskopu
    jsem se dozvěděla tak,
  • 00:04:16 že vlastně
    jsem chodila na stacionáře.
  • 00:04:20 Chodila jsem
    na stacionář pro neurotiky,
  • 00:04:22 takže jsem tam jakoby nepatřila.
  • 00:04:24 Tak mi po dvou týdnech řekli,
    že musím opustit ten stacionář,
  • 00:04:30 a našli mi stacionář
    pro poruchy osobnosti.
  • 00:04:36 Já jsme se to dozvěděla
    v chráněném bydlení,
  • 00:04:39 kam jsem šla po dlouhodobé
    hospitalizaci v léčebně.
  • 00:04:44 Tam většinou byli schizofrenici
    a takoví hodně psychicky nemocní.
  • 00:04:50 Tak mi tam jedna terapeutka
    našla na internetu Kaleidoskop.
  • 00:04:54 Takže říkáte přecitlivělý, jo?
    A co je přecitlivělý?
  • 00:05:01 Že se kvůli všemu rozbulím prostě.
  • 00:05:04 Když jsem byla na základce,
    tak se mi spolužáci posmívali,
  • 00:05:09 protože jsem byla proti nim jiná.
    Strašně mě to trápilo.
  • 00:05:13 Měla jsem tendence úplně umřít.
    Prostě zabít se, přestat existovat.
  • 00:05:20 Většinou ti lidi, co přijdou,
    tak na tom nejsou dobře.
  • 00:05:24 I když třeba byli propuštěný
    z léčebny a byli nějakou dobu doma,
  • 00:05:29 tak tím,
    že jsou často velmi osamělí,
  • 00:05:34 buď žijou sami, nebo v rodině,
    ale prožívají obrovskou samotu,
  • 00:05:39 nemají smysl života
    a často to končí tím,
  • 00:05:43 že hodně času tráví v posteli.
  • 00:05:46 Nepečujou o sebe,
    nedokážou si udržet režim,
  • 00:05:49 protože nějak k tomu nemají důvod.
  • 00:05:53 Já jsem to právě
    neřešila nějak moc.
  • 00:05:56 Já jsem prostě
    to neměla s kým řešit
  • 00:05:58 a řešila jsem si to podle svýho.
  • 00:06:01 Takže jsem se uchýlila k drogám,
    anorexie, sebepoškozování a tak.
  • 00:06:08 Nevidím v tu chvíli cestu
    jak ven z toho.
  • 00:06:12 Prostě vidím jenom to černý
    a že už nic nemá cenu.
  • 00:06:17 To je to nejtěžší. Prostě se sebrat
    a vstát v uvozovkách.
  • 00:06:25 O tom, jak porucha osobnosti
    vzniká, existují mnohé teorie,
  • 00:06:28 které se navzájem doplňují.
    Obecně to končí v úvahách o tom,
  • 00:06:33 že existuje určitě nějaký
    vrozený základ, vrozená dispozice.
  • 00:06:38 která pak je dále nějak podporována
    vlivy prostředí,
  • 00:06:43 třeba vlivy v primární rodině.
  • 00:06:48 Co je specifické na poruše
    osobnosti, jak se projevuje,
  • 00:06:52 je to, že se především projevuje
    jako porucha vztahovosti,
  • 00:06:56 jako porucha navazování vztahů,
    udržování vztahů
  • 00:07:00 a fungování ve vztazích.
  • 00:07:02 Kdybych
    měla uvést nějakou metaforu,
  • 00:07:05 tak kdybyste vyslali na pustý
    ostrov člověka
  • 00:07:08 s poruchou osobnosti,
    tak on se na tom ostrově
  • 00:07:11 bude chovat celkem normálně.
    Bude se tam starat o sebe,
  • 00:07:15 sežene si nějaký jídlo,
    rozdělá si oheň,
  • 00:07:19 nějak se bude snažit hospodařit.
    A problémy nastanou ve chvíli,
  • 00:07:22 kdybyste na ten pustý ostrov
    k němu poslali ještě někoho jiného.
  • 00:07:26 Pak se začnou dít zvláštní věci.
  • 00:07:29 Ten člověk s poruchou osobnosti
    to nedělá vědomě.
  • 00:07:32 Není to žádná vědomá hra.
    Je to pro něj jediný způsob,
  • 00:07:36 jak on je schopný přežít,
    zvládnout sám sebe.
  • 00:07:43 Málo s kým jsem si rozuměla
    a nejhorší to bylo doma.
  • 00:07:47 Já jsem měla kamarády
    a když to začalo být horší a horší,
  • 00:07:51 tak postupně odpadávali,
    až prostě nemám.
  • 00:07:55 Protože nevěděli prostě,
    jak už mi podle mě je.
  • 00:08:00 Nebo kamarádi jenom v blázinci.
    Žádný normální.
  • 00:08:06 Náročný je to určitě v tom,
    že člověk si uvědomuje,
  • 00:08:09 že je něco jakoby ne špatně,
    ale že to je něco úplně jinýho,
  • 00:08:15 než to, co prožívají
    třeba lidi venku.
  • 00:08:18 Prostě pracovat s tím,
    aby se srovnal do normálu,
  • 00:08:21 aby mohl fungovat venku.
  • 00:08:23 Nejvíc mi tady asi pomáhá to,
    že jsou tady lidi
  • 00:08:26 se stejnými problémy, že se
    nemusím stydět před nima něco říct,
  • 00:08:31 protože oni prožívají
    úplně to samý.
  • 00:08:34 Kdežto venku, když jsem něco
    říkala, tak to nikdo nechápal.
  • 00:08:37 Pak mi hodně pomáhají skupiny,
    hlavně tématické,
  • 00:08:41 kdy vím, co je porucha osobnosti,
    jak se s ní dá pracovat.
  • 00:08:46 Pomáhají mi mimořádné komunity,
    kterou, když je mi hodně blbě,
  • 00:08:50 tak si ji můžu svolat
    kdykoliv během dně i noci.
  • 00:08:54 Že prostě na to nejsem sama.
  • 00:08:58 Každý klient spolupracuje
    s individuální garantem,
  • 00:09:03 což je jeden z terapeutů
    tady v komunitě.
  • 00:09:07 Každý týden si sednou
    a jednak jde o podpůrný rozhovor,
  • 00:09:15 poptat se, co se s člověkem děje,
    co teď řeší,
  • 00:09:19 ale hlavní náplní toho rozhovoru
  • 00:09:22 je nějaké individuální plánování.
  • 00:09:26 Člověk sem vstoupil
    na základě nějaké zakázky.
  • 00:09:30 Na základě něčeho,
    čeho tady chce dosáhnout.
  • 00:09:34 Takže s tím svým garantem
    on vypracovává,
  • 00:09:37 co ten velký cíl,
    dlouhodobý obsahuje,
  • 00:09:41 jak by se to dalo rozdělit
    na nějaké menší cíle,
  • 00:09:45 nějaké kroky, jak bychom
    se k tomu cíli mohli dostat.
  • 00:09:49 Dívají se na ten plán
    a revidují ho.
  • 00:09:52 Hledají způsoby, co se daří,
    co se nedaří.
  • 00:09:56 Jak se poprat s překážkami.
    Takové individuální vedení
  • 00:10:01 tady tím programem směrem k cíli,
    který si ten člověk stanovil.
  • 00:10:06 Teď máme devět klientů.
    Kapacita je dvanáct.
  • 00:10:11 Jelikož jsme mladá komunita,
    tak doplňujeme postupně,
  • 00:10:15 protože je to i práce
    se skupinovou dynamikou.
  • 00:10:19 Naším cílem je, abychom ty extrémy
    dostali blíž k tomu středu,
  • 00:10:25 kde se občas objeví, ale objeví
    se tam i spousta jiných věcí.
  • 00:10:31 Bude tam "nejsem moc dobrá?.
    "nic se mi nedaří?,
  • 00:10:35 "jsem k ničemu?,
    ale pak tam bude "tohle umím?,
  • 00:10:38 "tohle se mi povedlo?. Takovej mix.
  • 00:10:41 A ta bolest z těchto černých teček
    nebude tak hrozná,
  • 00:10:46 že to nebude k nepřežití.
  • 00:10:51 Klienti na svůj pobyt v komunitě
    v současné době přispívají
  • 00:10:56 jenom na stravné
    a na volnočasové aktivity
  • 00:10:59 stovkou měsíčně,
    dva tisíce platí na stravné.
  • 00:11:03 Sami si vaří, sami si s tím
    hospodaří, takže jsou to peníze,
  • 00:11:06 které my vůbec nevyužíváme.
    To jsou jejich vlastní peníze,
  • 00:11:09 se kterými si společně
    hospodaří v komunitě.
  • 00:11:12 Pobyt mají zdarma,
    ubytování je zdarma,
  • 00:11:16 protože tohle díky našemu
    sponzorovi z Evropské unie -
  • 00:11:20 Evropskému sociálnímu fondu -
    si můžeme dovolit
  • 00:11:22 pro toto období
    poskytovat službu zdarma.
  • 00:11:31 Teď lepíme hezký obaly
    na ty kaleidoskopy,
  • 00:11:35 který jsou v podstatě nepodstatný,
  • 00:11:37 protože podstatný je to,
    co je vevnitř.
  • 00:11:40 Prodáváme je na trzích.
  • 00:11:42 Prodávali jsme je
    už na Vánočních trzích
  • 00:11:46 a teď na Velikonočních trzích.
  • 00:11:48 A heslo toho milionovýho
    kaleidoskopu je:
  • 00:11:51 Kdo pomáhá, je vidět.
  • 00:11:53 Takže vlastně
    proto to tričko "Jsem vidět.?
  • 00:11:58 Protože pomáhá, tak je vidět.
  • 00:12:01 Tady vlastně je jenom tohle,
    což určitě upoutá pozornost všech.
  • 00:12:04 Takže jsem vidět.
    A naši klienti taky jsou vidět.
  • 00:12:08 Protože i vlastně koupí
    toho trička je člověk vidět.
  • 00:12:13 Ten pobyt je koncipován na rok.
    To je základní fáze,
  • 00:12:17 která je zaměřená na každodenní
    život tady v komunitě,
  • 00:12:22 do které spadají jak nějaké
    terapeutické aktivity,
  • 00:12:26 tak i aktivity, které se týkají
    každodenního života a fungování.
  • 00:12:33 Takže první rok
    jsou hlavně tady v komunitě.
  • 00:12:37 A na to navazuje
    ještě až půlroční fáze,
  • 00:12:41 kdy ti klienti tady můžou bydlet,
  • 00:12:44 spolupracují
    s individuálním garantem,
  • 00:12:47 ale cílem je už si najít
    zaměstnání, bydlení
  • 00:12:50 a začít fungovat venku.
  • 00:12:53 Podporujeme i navazování
    nových vztahů venku,
  • 00:12:56 znovunavázání kontaktu s rodinou,
    fungovat zpátky v rodině.
  • 00:13:06 Zkusím si najít brigádu. Potom bych
    chtěla zkusit nastoupit do školy.
  • 00:13:11 Ale počítám s tím,
    mám i jiné plány,
  • 00:13:14 že bych spíš chtěla
    úplně opustit rodinu,
  • 00:13:17 abych na ní nebyla závislá.
    Najít si nový byt
  • 00:13:20 a nějak prostě...
    To jsou moje plány.
  • 00:13:24 Prostě normálně žít a fungovat.
  • 00:13:27 Najít si práci, bydlení
    a nějak se postupně zařazovat
  • 00:13:33 mezi "normální lidi?.
  • 00:13:38 V posledních číslech se tady udrží
    asi 50 procent lidí,
  • 00:13:43 kteří nastoupí. Nejčastější odchody
    jsou v prvních dvou měsících.
  • 00:13:49 Když člověk překoná
    ty počáteční potíže,
  • 00:13:52 protože opravdu ten program
    je hodně náročný,
  • 00:13:56 tak potom už to vypadá nadějně.
  • 00:14:10 Bylo to zvláštní takový,
    protože vlastně přišli lidi,
  • 00:14:13 kteří vlastně nevidí,
    ale mají střílet,
  • 00:14:16 kde jednou z nejdůležitějších věcí
    je vidět, mířit.
  • 00:14:21 Ale způsob,
    který vymyslel pan Mojžíšek,
  • 00:14:24 tenkrát to bylo ještě jinak,
    tenkrát střílel klasiku,
  • 00:14:27 to znamená musel ho někdo postavit.
  • 00:14:29 Musí tam někdo vždycky být
    a dohlížet na ně.
  • 00:14:33 Já jsem se k luku dostal
    víceméně náhodou.
  • 00:14:36 Začátkem 80.let jedna známá
    střílela ze sportovního luku
  • 00:14:42 a já jsem člověk zvědavý,
    tak jsem si to chtěl zkusit.
  • 00:14:45 Půjčila mi lehoučký luk do ruky
    a střílel jsem na majáček.
  • 00:14:49 Líbilo se mi to,
    ale začal jsem hledat cestičku,
  • 00:14:52 jak by šlo střílet seriózněji.
  • 00:14:55 Začala jsem si
    tak nějak trénovat nasucho doma,
  • 00:15:01 protože Jirka
    v tom nechtěl být sám.
  • 00:15:04 Tak říkal:
    Mohla bys taky zkusit střílet?
  • 00:15:06 Já jsem řekla:
    V životě bych na to neměla svaly.
  • 00:15:09 On řekl: Tak musíš trénovat.
    Tak jsem doma trénovala
  • 00:15:12 a stěžovala jsem si, že mě nebaví
    jenom tak tahat ten luk a tak.
  • 00:15:16 A Jirka vzal naši prošívanou deku,
    stoupnul si na druhý konec obýváku
  • 00:15:21 a řekl: "Tak vystřel!? Tak jsem
    dostala povoleno pustit šíp,
  • 00:15:25 vystřelila jsem a bylo mi jasný,
    že u toho bych chtěla zůstat,
  • 00:15:29 že se mi to hrozně líbí.
    Protože ten pocit,
  • 00:15:32 jak vyletí vám
    ten šíp zpod ruky,
  • 00:15:35 to je nesdělitelný.
    To se musí prostě zkusit.
  • 00:15:39 U mě je to spíš pocit,
    že nějakým způsobem si trénuju
  • 00:15:44 koordinaci myšlenek a těla.
  • 00:15:47 To je pro mě to,
    co je pro mě cenné.
  • 00:15:50 Umět opravdu donutit své tělo,
    aby bylo v souhře s myšlenkami,
  • 00:15:55 to není už tak jednoduché.
    A to je to, co mě na tom láká.
  • 00:15:58 Začalo to vlastně tím,
    že jsem si dal na lehoučký luk
  • 00:16:02 baterku a na terč indikátor světla.
    A zjistil jsem,
  • 00:16:07 že to je naprosto úžasné,
    protože trefoval jsem v obýváku
  • 00:16:10 nějakou krabici,
    kterou jsem tam měl postavenou.
  • 00:16:14 Mělo to jednu nectnost.
    Dalo se střílet jenom v noci.
  • 00:16:18 Když ve dne vyšlo sluníčko,
    baterka si ani neškrtla.
  • 00:16:25 Hledali jsme dál a došli jsme
    k řešení pomocí elektroniky.
  • 00:16:35 Princip je v tom,
    že od terče jsme natáhli vlasec,
  • 00:16:41 který přecházel ve drát.
  • 00:16:46 Ten drát procházel okýnkem na luku.
  • 00:16:49 A podle toho
    když člověk namířil přesně,
  • 00:16:53 tak ten drát nikde se nedotýkal,
    nebyl elektrický kontakt
  • 00:16:57 a bylo ticho.
  • 00:17:01 Ve světě se střílí tím způsobem,
    že střelec má fixovány
  • 00:17:05 nějakým způsobem nohy,
    před sebou má takový stojan
  • 00:17:08 jako šibenici,
    chytne luk, napne ho.
  • 00:17:11 Jeho asistent mu přisune rameno
    šibenice tak,
  • 00:17:18 aby se jí dotýkal
    hřbetem levé ruky.
  • 00:17:22 A když je napnutý, tak vystřelí.
  • 00:17:27 A pokud šíp letí hodně vysoko,
  • 00:17:29 tak asistent
    rameno šibenice skloní.
  • 00:17:32 Pokud letí hodně doprava,
    tak popotáhne doleva atd.
  • 00:17:36 Prostě asistent tomu střelci seřídí
    tu šibenici tak, aby trefoval.
  • 00:17:42 Podle mě už to není to,
    co dělá lukostřelbu lukostřelbou,
  • 00:17:48 Já tady vnímám jako úžasnou
    právě tu volnost,
  • 00:17:50 že můžu dělat skoro cokoli a vím,
    jestli mířím, nebo nemířím.
  • 00:17:54 To je ten systém míření,
    který vymyslel Jirka Mojžíšek.
  • 00:17:58 Já bych teoreticky na nějaký bližší
    vzdálenosti asi mohl střílet
  • 00:18:02 i pomocí očí,
    protože ještě něco ukoukám.
  • 00:18:07 Ale mě daleko víc baví
    právě střílet pomocí hmatu,
  • 00:18:10 protože je to úplně jiný způsob
    prožitku toho výstřelu
  • 00:18:15 a ty oči u toho nemusím používat.
  • 00:18:23 Před dvěma rokama vymyslel
    neuvěřitelný způsob.
  • 00:18:26 Vím. že s tím má v tý jejich
    federaci problém to prosadit.
  • 00:18:29 Ale jestli se to povede prosadit,
    tak to bude neuvěřitelná věc,
  • 00:18:33 protože ten vlasec nahradí
    naprosto naše oči.
  • 00:18:38 Zásadní rozdíl
    proti té cizí metodě je v tom,
  • 00:18:42 že oni vnímají dotek
    hřbetem levé ruky.
  • 00:18:47 Já tady vnímám konečkama prstů,
    konečkem prostředníku body,
  • 00:18:53 které se mi vysunují,
    nebo které se pohybují.
  • 00:18:56 A samozřejmě na konečcích prstů,
    vycvičených čtením breilla,
  • 00:19:00 je nesrovnatelně jemnější hmat,
    dá se nesrovnatelně přesněji mířit.
  • 00:19:13 Já tady mám takovou specialitku.
    Příliš si nepočítám.
  • 00:19:17 Mám tady jenom
    na svým fiktivním středu tácek,
  • 00:19:21 který je slyšet, když ho trefím.
    Takže je to ta třešnička na dortu.
  • 00:19:25 Když slyším, že jsem trefil tácek,
    tak je to dobrý.
  • 00:19:31 Takže teď třeba vím, že potřebuju
    stáhnout dolů a maličko doprava.
  • 00:19:36 Tady jsme vlastně jediná skupina.
  • 00:19:38 A samozřejmě jediná skupina na
    světě, která střílí tímto způsobem.
  • 00:19:45 Dostal jsem se potom díky Svazu
    zrakově postižených sportovců
  • 00:19:49 předvést tuto metodu do Itálie
    na mistrovství světa.
  • 00:19:53 Samozřejmě ne jako závodník.
    Jenom jako předvádějící,
  • 00:19:57 protože pravidla
    pro lukostřelbu nevidomých
  • 00:20:01 popisují přesně tu jejich metodu
    a nepřipouští nic jiného.
  • 00:20:05 Tak jsem to tam mohl jen předvést.
    Diváci byli naprosto nadšeni,
  • 00:20:09 trenéři poměrně taky,
    závodníci už velice málo,
  • 00:20:13 protože už dlouho trénují svoji
    metodu a najednou přijde někdo,
  • 00:20:16 kdo jim bude vykládat,
    že tohle je lepší.
  • 00:20:20 A co nejhoršího -
    opravdu líp střílí.
  • 00:20:23 On je neuvěřitelnej člověk.
    Musím teda potvrdit,
  • 00:20:26 že on je tak ctižádostivej
    a dokáže si za svou věcí jít,
  • 00:20:31 takže já si myslím,
    že se mu to povede prosadit.
  • 00:20:34 Je to mojžíškovina.
    Jsou to zlatý český ručičky.
  • 00:20:37 Doufejme, že to v tom světě prosadí
    a přál bych jim to.
  • 00:20:44 Jako dítě mě strašně lákala
    letecká modelařina.
  • 00:20:47 Neměl jsem na to
    stavět podle plánků samozřejmě,
  • 00:20:51 nicméně když jsem přišel do let
    a získal jsem nějaké zkušenosti
  • 00:20:57 co jak dělat,
    tak nebylo to zrovna podle plánků,
  • 00:21:01 ale psychicky jsem nevydržel
    a postavil jsem si tohle letadýlko,
  • 00:21:05 které tady nad námi visí.
    Nikdy neletělo a myslím si,
  • 00:21:10 že nikdy nepoletí. Je to věc,
    která není vlastně k ničemu dobrá.
  • 00:21:14 Jen je dobrá
    pro to potěšení při vzniku.
  • 00:21:20 A těžko říct,
    jestli je to víc. nebo míň.
  • 00:21:25 Já vás vítám ve svém království.
    Vstup na vlastní nebezpečí.
  • 00:21:30 Svého času
    jsme přišli se známými na to,
  • 00:21:33 že reliéfních obrázků pro nevidomé
    je strašně málo
  • 00:21:39 a že by bylo užitečné
    s tím něco dělat.
  • 00:21:42 Začal jsme si s problematikou hrát
    a vznikla tato mašinka,
  • 00:21:47 kde jsou vpravo vlastně
    tělesa s infrazářiči,
  • 00:21:51 za chvilku
    nám začnou skutečně zářit,
  • 00:21:54 místo vývěvy, která se běžně
    používá v podobných zařízeních,
  • 00:21:57 je tady ledničkový kompresor
    zapojený obráceně.
  • 00:22:00 Má to obrovskou výhodu,
    že je mnohem tišší než vývěva
  • 00:22:05 a že je výrazně levnější
    než vývěva.
  • 00:22:10 Tuto matrici si nechám udělat.
    To bych sám nedokázal.
  • 00:22:14 Principiálně tato vakuovka
    funguje tak,
  • 00:22:17 že si člověk dá matrici,
    přes ni dá fólii z plastické hmoty.
  • 00:22:25 Přivřeme to rámečkem,
    který nám to přitlačí a utěsní.
  • 00:22:32 Nahřeju
    a odsaju zpod té fólie vzduch.
  • 00:22:43 A to, co bylo na matrici,
    máme na fólii vylisované.
  • 00:22:48 Jsou to vlastně reliéfní obrázky,
    které si můžou prohlížet děcka,
  • 00:22:52 který nekoukaj.
    Jednotlivý věci na nich.
  • 00:22:56 Že rak má vousy a klepeta.
    A tak vůbec, no.
  • 00:23:01 Trošičku technologicky odlišné
    je toto Člověče, nezlob se.
  • 00:23:06 Tam jsem měl dlouho problémy s tím,
    jak ho udělat skládací,
  • 00:23:10 protože prostředkem jde lajna.
    Kdybych to měl dělené přesně napůl,
  • 00:23:14 v té čáře jsou dírky
    a dírky rozříznout,
  • 00:23:18 nebudou v tom držet figurky. Až za
    poměrně dlouhou dobu mě napadlo,
  • 00:23:23 že by to šlo dělit
    tímto nesymetrickým způsobem,
  • 00:23:28 kde je jedna půlka větší, druhá
    menší a zaklapnou se do sebe.
  • 00:23:32 Jsou tady figurky lišící se tvarem.
  • 00:23:35 U těch her vlastně dělám všecko.
  • 00:23:38 Je jasné, že nedělám většinu
    těchto věcí v jednom exempláři,
  • 00:23:44 ale vlastně vyrábím a prodávám
    přes Tyflopomůcky každému,
  • 00:23:50 kdo něco takového potřebuje.
  • 00:23:54 V podstatě u té berušky jde o to,
    že má zespoda dírky
  • 00:23:59 a uvnitř jsou kuličky ložiskový.
  • 00:24:01 Úkolem dítka je přesvědčit berušku,
    aby vystrčila nožičky.
  • 00:24:06 Aby byl všechny vystrčený.
  • 00:24:08 Samozřejmě dítě, který nekouká,
    si s tím hraje tímto způsobem.
  • 00:24:13 Ty kuličky naprosto jasně
    se dají nahmatat.
  • 00:24:17 Když si s touto hračkou hrají děti,
    které vidí,
  • 00:24:20 tak samozřejmě skládají takhle,
    načež je potom bolí za krkem.
  • 00:24:25 Co mě na téhle práci baví?
  • 00:24:29 Baví mě hledat řešení.
    Hledat cestičky.
  • 00:24:33 To souvisí s tou lukostřelbou.
    Prostě hledal jsem,
  • 00:24:38 jak bych mohl střílet,
    přestože nevidím.
  • 00:24:41 Hledat, jakým způsobem může člověk,
    který nevidí, řešit sudoku.
  • 00:24:47 Jak udělat pěkný figurky,
    přestože nemám doma soustruh.
  • 00:24:52 No a - měla bych asi zaklepat -
    mám pocit,
  • 00:24:56 že čas od času se to daří.
  • 00:25:00 Člověk, která nekouká
  • 00:25:05 a používá místo očí spíš ty ruce,
  • 00:25:10 tak se mu občas stává,
    že má těch rukou trošku málo.
  • 00:25:14 A potom, když vrtám
    takový dírky do člověče,
  • 00:25:18 tak to vypadá třeba takhle.
  • 00:25:24 Samozřejmě lze to řešit velmi
    elegantním a příjemným způsobem,
  • 00:25:28 aby člověka druhý den nebolelo čelo
    a neměl tam modřinu.
  • 00:25:34 Ivi, můžeš?
  • 00:25:44 -Takže pojedeme?
    -Jedeme!
  • 00:25:46 Počkej.
  • 00:25:49 Můžeme.
  • 00:25:54 Ano.
  • 00:25:58 Ano.
  • 00:26:06 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2008

Související