iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
16. 6. 2021
21:10 na ČT art

1 2 3 4 5

19 hlasů
12288
zhlédnutí

Na plovárně

Jaroslav Čvančara

Historik, spisovatel, banjista a kapelník skupiny Taxmeni

26 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Jaroslavem Čvančarou

  • 00:00:25 -Dobrý večer.
  • 00:00:27 O JAROSLAVU ČVANČAROVI
    jsem si 20 let myslel,
  • 00:00:30 že je to bendžista.
    A to on taky byl,
  • 00:00:33 a pořád ještě je,
    pořád ještě hraje
  • 00:00:35 s kapelou Taxmeni.
    Ale netušil jsem,
  • 00:00:38 to jsem zjistil až po 20 letech,
    že je to taky velmi zdatný badatel.
  • 00:00:42 Zabývá se především
    2. světovou válkou a tím,
  • 00:00:46 co se v té době dělo
    v českých zemích.
  • 00:00:49 A napsal spoustu krásných knížek,
    o kterých si také budeme povídat.
  • 00:00:53 Jardo, rád tě vítám NA PLOVÁRNĚ.
    -Děkuju.
  • 00:00:57 -Tak tvoje knížky jsou zajímavé
    i v tom, že tam je spousta
  • 00:01:01 obrazového materiálu
    a velmi dobře se to čte.
  • 00:01:05 To jsi měl vždycky ten archiv?
  • 00:01:08 -No tak určitý archiv
    jsem zdědil po rodičích,
  • 00:01:12 ale to spíš bylo z oblasti
    kinematografie.
  • 00:01:15 Protože jsem z filmový rodiny,
    rodiče...
  • 00:01:18 -No to je další věc,
    kterou jsem nevěděl.
  • 00:01:20 -...patřili k průkopníkům
    kinematografie.
  • 00:01:23 -Vy jste i vlastnili kina, ne?
    Vaše rodina.
  • 00:01:26 -Ano, oba moji rodiče byli
    v podstatě z chudých poměrů.
  • 00:01:30 Maminka z Plzeňska,
    otec Žižkovák,
  • 00:01:34 spíš takový proletář.
  • 00:01:37 Ale tím, že začali ještě v době
    němého filmu,
  • 00:01:41 tak sbírali filmy
    po těch cestovních biografech,
  • 00:01:46 které po odehrání většinou
    ti majitelé vyhodili.-Aha.
  • 00:01:51 -A oni to sbírali a dávali
    dohromady, přetáčeli okýnka.
  • 00:01:55 A vlastně po letech se zjistilo,
    že tím, jak se film postupně
  • 00:02:00 stal uměním,
    že ve svých sbírkách mají
  • 00:02:04 neuvěřitelné věci z počátku
    francouzské kinematografie.
  • 00:02:12 Ručně kolorované filmy a tak.
  • 00:02:15 Bohužel si toho všimla
    německá zpravodajská služba,
  • 00:02:20 takže zřejmě na nějaký tip
    už koncem března přijeli
  • 00:02:25 s několika nákladními auty,
    která přistavil Wehrmacht.
  • 00:02:30 A nastěhovali se na tři dny
    k rodičům, tedy na náš dvůr,
  • 00:02:35 kde byly ty prostory,
    a vybírali filmy,
  • 00:02:39 zabavovali vlastně.
  • 00:02:42 Nejdřív pod záminkou filmy
    s židovskými herci a tak,
  • 00:02:47 ale pak brali všechno,
    co se jim hodilo.
  • 00:02:50 Hlavně dokumenty z dějin
    Československa, legie,
  • 00:02:54 1. republika, Masaryk, Beneš a tak.
  • 00:02:57 Ale možná bych zmínil takovou jednu
    příhodu z toho března 39, že tím,
  • 00:03:02 jak nikdo nevěděl, to bylo všechno
    za asistence gestapa,
  • 00:03:07 že tam to gestapo je,
    tak k nám zrovna ten den přišel
  • 00:03:12 jakýsi Bohumil Veselý.
    To byla legenda
  • 00:03:16 mezi kinematografisty,
    sběratel starých filmů a tak.
  • 00:03:20 A on to byl takový
    velice zvláštní člověk.
  • 00:03:24 Byl velice prchlivý,
    on neměl nohu
  • 00:03:27 a byl takový jako postižený,
    nicméně uměl perfektně německy.
  • 00:03:32 A byl neuvěřitelně akurátní,
    až zlej takovej.
  • 00:03:35 A teď, jak tam přišlo to gestapo,
    tak oni se nepředstavili,
  • 00:03:40 že jsou od gestapa.
    Ale přišli ke stolu a začali si tam
  • 00:03:44 prohlížet filmové fotografie.
  • 00:03:47 A to on vybuchl,
    protože oni je drželi neodborně,
  • 00:03:51 s prstama na tu lesklou stranu.
    Tak on je tam německy,
  • 00:03:56 to věděl, že jsou to Němci,
    ale seřval neuvěřitelným způsobem.
  • 00:04:01 Moje maminka,
    která byla v 1. patře,
  • 00:04:04 tak si myslela,
    že to gestapo už mlátí mého otce,
  • 00:04:08 že tam takhle na něj řvou.
    -Tak to pan Veselý seřval gestapo.
  • 00:04:12 -To byl první člověk,
    který seřval...
  • 00:04:15 Pan Veselý byl vůbec
    takový exot,
  • 00:04:18 protože asi v roce 62 - 63
    nám zatelefonoval.
  • 00:04:22 A že chce k telefonu mě,
    jako nejmladšího z Čvančarů,
  • 00:04:27 tomu jsme se všichni podivili.
  • 00:04:30 A že se mám k němu dostavit
    do Školské ulice 3
  • 00:04:33 a že se mám podepsat
    do Pamětní knihy.
  • 00:04:37 A můj bratr,
    který tam už byl na podpis,
  • 00:04:40 tak říkal: "On je akurátní,
    musíš tam být přesně v 5 hodin,
  • 00:04:44 jak on řekl."
    No tak jsem tam byl.
  • 00:04:46 Zaklepal jsem, nebo zazvonil,
    za pět minut pět.
  • 00:04:50 Otevřely se dveře
    a tam brunátný pan Veselý a řekl:
  • 00:04:54 "Řekl jsem v pět!"
    A zabouchl mi před nosem.
  • 00:04:58 Teď já jsem nevěděl,
    jestli mám odejít?
  • 00:05:02 Ale vydržel jsem.
  • 00:05:05 V pět hodin se otevřely dveře,
    on jako sluníčko: "Pojďte dál,"
  • 00:05:08 teď mi vykal. A říkal:
    "Tamhle se mi podepište
  • 00:05:11 do Pamětní knihy."
    Tam bylo špatně vidět.
  • 00:05:15 Já jsem si tam měl vybrat
    nějaké pero,
  • 00:05:18 jenže jsem si vybral
    to nejsilnější redispero,
  • 00:05:20 který tam měl.
    Jak jsem neviděl.
  • 00:05:23 Takže jsem se tam na celou stránku
    podepsal a nade mnou velice skromně
  • 00:05:28 celá rodina Havlových.
  • 00:05:31 Tak takhle jsem se uvedl
    u pana Veselého.
  • 00:05:34 -Heleď, a ta kina,
    co jste vlastnili,
  • 00:05:37 ještě se v některém promítá dneska?
  • 00:05:40 -My jsme vlastnili... Takhle.
    Němci odvezli asi 1500 filmů.
  • 00:05:46 Část se v pětačtyřicátém
    stala kořistí Rudé armády.
  • 00:05:51 Dokonce filmový historik
    Myrtil Frída,
  • 00:05:54 když pak v 60. letech mohl jezdit
    do Moskvy, do Filmového archivu,
  • 00:06:00 tak na důkaz nám přivezl,
    půjčil si tam několik krabic
  • 00:06:04 s nápisem ještě "Firma Čvančara"
    a tak. Takže to skončilo různě.
  • 00:06:10 -Já myslím ty budovy.
  • 00:06:13 Já jsem se domníval,
    že jste vlastnili i budovy.
  • 00:06:16 -Otec provozoval 10 kin,
    ale ty měl v pronájmu.
  • 00:06:20 -A je pravda, že tvůj strýček,
    teda bratr otce,
  • 00:06:24 že byl ještě promítačem u Ponrepa?
    -Tam on začínal, ano.
  • 00:06:28 -A mluvil o něm někdy?
    -No určitě.
  • 00:06:31 To velice dobře zaznamenal
    můj starší bratr,
  • 00:06:34 to je takový chodící slovník
    kinematografický.-No.
  • 00:06:38 -Dokonce má po Ponrepovi půllitr
    doma a tak.
  • 00:06:41 -Jaký byl ten Ponrepo.
    -No tak trochu takovej zvláštní.
  • 00:06:46 -Další. Tam bylo asi dost
    zvláštních lidí kolem toho.
  • 00:06:51 -To byli všechno blázni.
  • 00:06:53 -Ty ses tím pádem vlastně
    už narodil do problémů, že jo?
  • 00:06:59 -Ano, já jsem v podstatě
    Gottwaldovo dítě,
  • 00:07:03 protože jsem listopad 48.
    -No. A s tím kádrovým materiálem,
  • 00:07:08 když jsem koukal,
    čím vším jsi byl,
  • 00:07:11 tak ty jsi byl teda vším možným.
    Včetně lodníka.
  • 00:07:14 Ty jsi byl lodník?
    -No ano.
  • 00:07:17 -A ty jsi měl papíry na loď?
    Jako na řízení lodi?
  • 00:07:20 -Ale vůbec ne.
    -Ne.
  • 00:07:22 -Já jsem měl problém,
    jako všichni sourozenci,
  • 00:07:26 protože my jsme měli zřejmě
    ve Filmovém ústavu někoho,
  • 00:07:29 kdo naši rodinu nesnášel.
    Tak maminka někde za úplatu
  • 00:07:32 získala,
    že jsem mohl aspoň jít do učení.
  • 00:07:35 Takže já jsem vyučený
    tak říkajíc písmomalíř.
  • 00:07:39 Pracoval jsem chvíli v dopravním
    podniku v propagaci, po vyučení.
  • 00:07:44 A po vojně v osobní lodní dopravě,
    protože jsem,
  • 00:07:49 na rozdíl od věčně napitých lodníků
    uměl udělat linku,
  • 00:07:53 tak jsem dělal nápisy na lodi.
  • 00:07:56 A o víkendu jsem v sezoně
    jezdil jako lodník.
  • 00:08:00 -Jo.
    -To bylo bezvadný.
  • 00:08:02 Ovšem moje první vyplutí
    byla dost velká katastrofa,
  • 00:08:07 protože jsem byl poučen,
    jak uvazovat uzle.
  • 00:08:11 Což jsem od Foglara znal,
    námořnický uzle, to nebyl problém.
  • 00:08:17 Ale byl jsem taky poučen,
    že když se jede na Slapy parníkem,
  • 00:08:21 tak to je velice rychlý,
    jak se otočí ten radius.
  • 00:08:25 A za tu dobu musím stihnout
    takovým kolem stáhnout komín,
  • 00:08:30 aby nenarazil do pilíře.
    -Jo.
  • 00:08:33 -To mi celkem připadalo,
    že bude hračka.
  • 00:08:36 Ale stalo se,
    že jsem vzal za to kolo,
  • 00:08:39 ale ono bylo, já nevím,
    nějaký zrezlý nebo co,
  • 00:08:42 prostě jsem ho neudržel.
  • 00:08:45 Ono se roztočilo
    a ten komín udělal buch.
  • 00:08:48 A ti jarní výletníci,
    kteří tam seděli
  • 00:08:52 už v bílých oblečcích,
    tak ty staletý saze...
  • 00:08:56 Řešila to pak pojišťovna.
  • 00:08:58 Večer chtěli lodníci,
    abych s nima šel do tý krčmy,
  • 00:09:03 tam, co byla paroplavba.
  • 00:09:06 A hospodský přišel
    a každýmu tam nasázel rumy.
  • 00:09:10 A přišel ke mně a říká:
    "Tak, mladej, co si dá?"
  • 00:09:13 A já jsem říkal:
    "Já bych si dal sodovku."
  • 00:09:17 No a takový ticho jsem nikdy
    ještě nezaznamenal.
  • 00:09:22 Tam akorát zaznělo:
    "Jo tak on si dá vodu."
  • 00:09:25 A to slovo "vodu",
    to znělo s takovým odporem.
  • 00:09:29 Oni to byli lidi,
    kteří třeba o sezoně jezdili
  • 00:09:33 na moři a pak přešli
    k osobní lodní dopravě.
  • 00:09:37 Ale to jsem odbočil, že jo.
    -Ale to jsou moc pěkné odbočky.
  • 00:09:40 Když jsi teda zmínil Foglara,
    tak musíme říct,
  • 00:09:43 že ty jsi taky měl to štěstí
    chodit do té legendární Dvojky,
  • 00:09:48 což byl skautský oddíl,
    který přímo Foglar vedl, viď.
  • 00:09:52 -On to byl samozřejmě
    turistický oddíl tehdy,
  • 00:09:55 protože skauting byl zakázaný.
  • 00:09:57 A asi v roce 58/59 jsem byl
    nějak dlouho nemocný,
  • 00:10:02 a bratr mi snesl do postele
    Mladý hlasatele a Vpředy a Junáky.
  • 00:10:08 Já jsem se do toho zbláznil.
  • 00:10:11 A tatínek někde opatřil
    jeho adresu,
  • 00:10:14 Praha 2, Wilhelma Piecka 16,
    takže jsem se tam vypravil.
  • 00:10:20 Ale několik měsíců jsem tam chodil
    skoro každý den,
  • 00:10:24 a nebyl jsem vůbec úspěšný.
  • 00:10:26 Až po několika měsících mi otevřela
    jeho maminka a řekla:
  • 00:10:32 "Jaroušek tady bude," já nevím,
    "za měsíc," tak abych přišel.
  • 00:10:37 Můj první dojem byl ten,
    že já hledal
  • 00:10:40 toho dvoumetrovýho Rikitana...
    -No jo.
  • 00:10:43 -A musel jsem s těma očima
    trošku dolů, on byl menší postavy.
  • 00:10:49 No ale to bylo moje první setkání
    a pozvání do oddílu.
  • 00:10:53 To se uskutečnilo v prosinci 1960.
  • 00:10:57 A zůstal jsem tam pak 7 roků,
    a vlastně v celoživotním
  • 00:11:02 nějakým kontaktu s Jestřábem,
    i když už jsem z oddílu odešel.
  • 00:11:06 Jestřáb měl řadu tváří.
  • 00:11:08 Uměl být rozšafný,
    byl dobrý komik taky.
  • 00:11:12 -Jo?
    -To málokdo ví, co on uměl udělat.
  • 00:11:16 Nebo na táboře,
    když jsme se vždycky večer sešli,
  • 00:11:20 buď byla zpívanda -
    to se hrálo na kytary,
  • 00:11:23 zpívaly se oddílový písničky.
  • 00:11:25 A hlavně jsme se těšili
    na jeho vyprávění.
  • 00:11:29 A on byl teda neuvěřitelný
    vypravěč.
  • 00:11:32 A to byl jako dost horor.
  • 00:11:34 Protože on někdy vyprávěl
    zážitky z mládí,
  • 00:11:37 kdy dělal v detektivní kanceláři...
  • 00:11:40 -On dělal v detektivní kanceláři?
    To jsem nevěděl.
  • 00:11:43 -No.
    A to teda bylo něco.
  • 00:11:46 A teď on přece jen byl umělec,
    tak to uměl podat.
  • 00:11:50 Teď tím hlasem,
    teď všude tma.
  • 00:11:52 A teď jsme měli třeba lovit
    nějakýho bobříka, jo,
  • 00:11:55 to nebylo jednoduchý.
  • 00:11:57 -Tak on měl samozřejmě
    pak svůj důvod k určité hořkosti,
  • 00:12:02 protože ti komunisti s ním
    strašlivým způsobem zametli.
  • 00:12:06 -On bojoval neustále,
    bral to trošku
  • 00:12:10 jako nedorozumění a tak.
  • 00:12:13 -A prý na něj donášel někdo
    z toho úplně blízkého okolí,
  • 00:12:18 je to pravda?
    -Ano.
  • 00:12:20 Já to řeknu na rovinu,
    byl to doktor Bureš,
  • 00:12:23 který s ním dělal vlastně
    Mladého hlasatele.
  • 00:12:27 On RNDr. Bureš byl génius.
  • 00:12:30 On měl na starosti v Mladým
    hlasateli většinu těch stránek.
  • 00:12:35 Dokonce i titulní stránky.
    Když nemohl už Mladý hlasatel
  • 00:12:40 v květnu 41 vycházet,
    tak Melantrich si ovšem Bureše
  • 00:12:44 ponechal a Foglar šel pryč.
  • 00:12:47 A Bureš psal pak články.
  • 00:12:50 Pochopil, že musí jaksi v zájmu
    říše přinášet kladné články a tak.
  • 00:12:56 Po válce hledal nějaké svoje
    uplatnění,
  • 00:13:00 že začal pracovat pro UNRU,
    americká armáda a tak,
  • 00:13:04 ale pak pochopil, že tady pšenka
    nepokvete a dal se na marxismus.
  • 00:13:09 A absolutně mu propadl.
  • 00:13:12 Ale on mu sehrál
    takovou smutnou roli.
  • 00:13:16 Že tím,
    jak věřil tehdy novým ideím,
  • 00:13:19 tak sám rozpracovával případy,
    které vyšetřovatelům předkládal
  • 00:13:25 na stříbrném podnose.
  • 00:13:30 A bohužel, jak jsem se dozvěděl,
    tak i nejen procesy se skauty
  • 00:13:36 připravoval už on,
    protože on leccos už věděl.
  • 00:13:40 Ale především,
    on byl velký znalec sportu.
  • 00:13:44 On byl kamarád s Bicanem
    a se Zábrodským a... a tak.
  • 00:13:49 Tak málokdo ví, já jsem to říkal
    i panu Bubníkovi, hokejistovi,
  • 00:13:55 který se mylně domníval,
    že za všechno může Zábrodský.
  • 00:14:01 Ale rozpracovaný to většinou bylo
    právě bohužel Karlem Burešem.
  • 00:14:06 Je to taková smutná postava.
  • 00:14:09 On teda ke konci života prošel
    k takovýmu nějakýmu zase
  • 00:14:14 přehodnocování svého života.
  • 00:14:17 Mně osobně o tom cosi říkal,
    je to spíš taková tragická postava.
  • 00:14:23 Jestli jsem moc neodbočil.
    -Ne.
  • 00:14:26 Ale od takového oddílu k bendžu
    už je to jenom skok.
  • 00:14:31 Tys měl to štěstí,
    což jsem ti vždycky záviděl,
  • 00:14:35 že vy jste si zahráli na jednom
    z těch prvních Salonů,
  • 00:14:41 co měli Greenhorni.
    Já jsem na ně chodil,
  • 00:14:44 když byli v Domě kultury
    Kovoprůmyslu,
  • 00:14:47 to mně bylo tak dvanáct
    třináct let.
  • 00:14:51 A úplně mě to fascinovalo.
  • 00:14:53 Ale už mi říkali,
    že to zdaleka nebylo tak divoké,
  • 00:14:56 jako to bývalo
    v těch prvních letech,
  • 00:14:59 a to ty jsi zažil.
    A fakt to bylo tak divoké?
  • 00:15:02 -Ano, tam se skutečně střílelo
    z poplašňáku.
  • 00:15:05 A jak se později zjistilo,
    nejen z poplašňáku.
  • 00:15:09 Tam pak bylo
    i několik děr ve stropu,
  • 00:15:12 co pak pracně odstraňovali.
  • 00:15:14 Ale ke všemu jsem se dostal
    tak říkajíc z leknutí.
  • 00:15:18 Já jsem si chtěl s klukama,
    to byli většinou odchovanci Foglara
  • 00:15:22 a založili trampskou osadu.
  • 00:15:24 Já jsem se s nimi chtěl
    u těch ohňů taky zahrát.
  • 00:15:27 A na kytaru tam uměli všichni,
    tak to jsem tak nějak
  • 00:15:30 nějaký základy měl.
    Ale bendžo,
  • 00:15:33 kór když najednou jsem objevil
    v pětašedesátém Pepu Šimka,
  • 00:15:38 který bydlel vedle v ulici,
    a chodil jsem k němu dvakrát týdně
  • 00:15:43 poslouchat bluegrass.
    To je poprvé,
  • 00:15:45 co jsem vůbec tohle to slyšel,
    to mě absolutně chytilo.
  • 00:15:49 Ale o bendžo jsem se začal zajímat
    o dva roky později,
  • 00:15:53 kdy - už nevím kdo - zjistil,
    že v Parku Julia Fučíka bude
  • 00:15:58 vystupovat na nějaké módní
    přehlídce americký bendžista
  • 00:16:02 Bob Yellin.
  • 00:16:05 Poprvé předvedl
    bluegrassové bendžo.
  • 00:16:08 No tak to bylo úžasný.
  • 00:16:10 Takže takhle jsem se dostal
    k bendžu.
  • 00:16:13 -Tak abychom se také dostali
    k tvé badatelské činnosti,
  • 00:16:16 což je věc zásadní.
  • 00:16:18 Ty nechceš být označován
    za historika...
  • 00:16:21 -Nejsem vystudovaný historik.
    -No ale v podstatě jsi.
  • 00:16:24 Když si vezmu podrobnost
    tvých knížek.
  • 00:16:27 Tak tady mám zrovna před sebou
    "Antropoid",
  • 00:16:30 což je samozřejmě tematika,
    která je zpracovávaná hojně.
  • 00:16:34 Dá se tam ještě najít něco nového?
  • 00:16:37 -Není v podstatě týdne, aby někdo
    z kolegů neobjevil něco nového.
  • 00:16:42 Zrovna včera mně
    doktor Uhlíř posílal dopis,
  • 00:16:45 který objevil ve Fondu 141
    v Archivu bezpečnostních složek.
  • 00:16:51 Mimochodem, ten Fond,
    to je tak strašně zajímavá věc,
  • 00:16:55 neuvěřitelná,
    ale je to pole neorané.
  • 00:16:58 A ten doktor Uhlíř,
    který zná perfektně protektorátní
  • 00:17:03 němčinu, zná ty výrazy,
    souvislosti a tak,
  • 00:17:06 tak teď to dává dohromady.
  • 00:17:09 A málokdo z těch historiků
    i po roce 1990 je,
  • 00:17:13 pár jich bylo, ale málo,
    kdo do toho Fondu zavítali.
  • 00:17:17 A tak zrovna včera mi poslal
    udavačský dopis,
  • 00:17:21 který poslal Karel Lažnovský.
  • 00:17:24 To byl jeden z těch novinářů,
    co je nechal otrávit generál Eliáš.
  • 00:17:31 -Jo, jo, jo, chlebíčky!
    -Ano.
  • 00:17:34 Pár měsíců předtím,
    a to je vlastně důkaz,
  • 00:17:37 jak ten Lažnovský byl už
    i smrtelně nebezpečný
  • 00:17:41 i pro svoje kolegy.
  • 00:17:43 Kdy udává dalších 5 svých
    kolegů novinářů jmenovitě.
  • 00:17:47 Gestapu přímo. A říká:
    "Rád přijdu k vysvětlení
  • 00:17:51 dalších souvislostí." A tak.
    No byl to darebák se vším všudy.
  • 00:17:56 Takže každý týden,
    nebo tak, se něco objevuje.
  • 00:18:00 Jsou to ovšem detaily,
    které třeba zajímají jenom nás.
  • 00:18:05 -Tak ta historie
    se taky skládá z detailů.
  • 00:18:07 -V detailu je krása.
    -Detail je zásadní věc.
  • 00:18:11 Pořád se samozřejmě objevují
    názory, že to nestálo za to,
  • 00:18:15 ten Heydrich. A já si myslím,
    že to stálo za to,
  • 00:18:19 že z hlediska toho národa
    ty oběti přece nebyly zbytečné.
  • 00:18:24 Kdyby k tomu nebylo došlo,
    tak by se na nás určitě díval
  • 00:18:28 ten svět jinak, ne?
  • 00:18:30 -Co se týče toho útoku
    na Heydricha,
  • 00:18:33 to byl prostě brilantní akt.
  • 00:18:37 To se té československé
    zpravodajské službě skutečně
  • 00:18:42 podařilo tnout do živého.
  • 00:18:46 Vždyť Heydrich byl tady vlastně
    přímý zástupce Adolfa Hitlera.
  • 00:18:51 Takže těch 294 lidí,
    zavražděných v Mauthausenu,
  • 00:18:56 kteří byli nejbližšími
    spolupracovníky Antropoidu
  • 00:19:00 a dalších skupin,
    nebo příbuznými,
  • 00:19:04 tak tam byly i obyčejný mámy
    od kuchyňský plotny.
  • 00:19:11 A to jsou záznamy gestapa,
    které se dodnes zachovaly.
  • 00:19:15 Ti prostě měli jasno.
  • 00:19:17 A je smutný, když v tom lidi
    nemají jasno dodnes.
  • 00:19:20 Jestli to mělo smysl,
    nebo ne.
  • 00:19:22 -Ty ses potkal i s členy
    Heydrichovy rodiny, viď?
  • 00:19:27 -I tohle víš? Ano.
  • 00:19:29 -To byli vnuci, ne?
  • 00:19:31 -Se zmíněným doktorem Uhlířem
    jsme se jednou vypravili
  • 00:19:35 na ostrov Fehmarn.
    A když jsme zjistili,
  • 00:19:39 kde Heydrichovi bydlí
    a zaťukali jsme tam,
  • 00:19:42 tak najednou nám otevřel...
  • 00:19:45 My jsme mysleli,
    že to je Reinhard Heydrich.
  • 00:19:48 -Neříkej.
    -No.
  • 00:19:51 A taky se jmenoval Reinhard,
    ale Bayer.
  • 00:19:54 A to byl teda vnuk.
    -A jací byli? Milí?
  • 00:19:57 -Byli.
    Byli jako milí.
  • 00:20:00 A pak jsem se seznámil
    i se synem Heydricha,
  • 00:20:04 s panem Heiderem Heydrichem.
  • 00:20:07 Dvakrát jsem ho pozval do Prahy,
    byl tady, jenže jsme tehdy přišli
  • 00:20:13 na takový nápad,
    vydat knihu jeho matky,
  • 00:20:16 paní Liny Heydrichové.
  • 00:20:19 A vydavatel Toužimský a Moravec
    ji vydal, ale řekl,
  • 00:20:23 abych já napsal doslov.
  • 00:20:25 Já jsem to musel napsat
    podle svého svědomí a vědomí,
  • 00:20:29 protože moji tři příbuzní byli
    zastřeleni v heydrichiádě
  • 00:20:33 a další souvislosti.
  • 00:20:35 Takže pan Heydrich usoudil,
    že jsem to nenapsal dobře.
  • 00:20:40 Zase chápu, chránil svoje rodiče,
    takže to nedopadlo dobře.
  • 00:20:46 A to už jsem byl u něho i v bytě.
  • 00:20:49 Já jsem samozřejmě měl tajné přání,
    že mi otevře rodinný archiv.
  • 00:20:54 No tak tohle to to zhatilo.
    -On obhajoval toho otce?
  • 00:20:58 -Ne.-Ne.
    -Tohle neřešil.
  • 00:21:01 A já jsem se taky záměrně neptal,
    protože jsem nechtěl
  • 00:21:04 nějaký takový odpovědi.
    -To je těžké, no jo.
  • 00:21:08 -On sám několikrát řekl:
    "Už jsme přece jiná generace."
  • 00:21:11 -To je zvláštní, že se člověk potká
    s lidmi z té druhé strany.
  • 00:21:15 Ty jsi potkával samozřejmě
    ty hrdiny a ty příbuzné těch,
  • 00:21:18 co zaplatili životem.
  • 00:21:20 A dovedu si představit,
    že jsou to úžasná setkání.
  • 00:21:23 -Bohužel téměř - téměř -
    už nikdo nežije.
  • 00:21:27 Ale tím,
    že v těch 80. letech,
  • 00:21:30 kdy jsem znovu dal dohromady
    Taxmeny a teď jsme jezdili
  • 00:21:35 třeba po té republice,
    tak jsem mohl toho volného času
  • 00:21:40 mezi hraním,
    vždycky třeba někde...
  • 00:21:43 Oni ti lidé, ti pozůstalí,
    hlavně žili na Moravě,
  • 00:21:47 takže jsem je navštěvoval.
    Třeba sestru po Adolfu Opálkovi.
  • 00:21:51 Nebo přeživší parašutisty,
    jako třeba Jan Zemek.
  • 00:21:56 Což byl příslušník Silver B,
    který letěl s Andropoidem
  • 00:22:01 a se Silver A.
  • 00:22:03 Byl jsem u něho na chatě
    a do každý nohy jsme si dali
  • 00:22:07 jeho slivovici.
    Bylo to úžasný.
  • 00:22:10 A věnoval mi krabičku,
    už byla prázdná teda,
  • 00:22:14 energetických nějakých prostředků,
    které s ním letěly v letadle.
  • 00:22:20 Generála Pernického
    jsem ještě poznal jako vojína,
  • 00:22:23 kdy byli degradovaní
    a dennodenně odposlouchávaní.
  • 00:22:27 Ještě v létě 88 byli
    odposlouchávaní.
  • 00:22:30 Ono to dlouho trvalo,
    ta rehabilitace,
  • 00:22:32 i těch sedmi parašutistů.
  • 00:22:34 Vycházely strašný knihy
    v 60. letech.
  • 00:22:38 "Údolí výstrahy",
    kde kniha začíná:
  • 00:22:41 "Na dvou padácích se snáší
    dva ustrašení agenti," jo.
  • 00:22:46 Takže až hodně
    v tom udělal režisér Sequens,
  • 00:22:50 který natočil skvělý film.
  • 00:22:53 V podstatě v některých scénách
    dodnes nepřekonaný.
  • 00:22:56 -Když to porovnáš s tím moderním
    "Antropoidem"?
  • 00:22:58 -Mně je z toho smutno.
  • 00:23:00 Je mi smutno,
    že Češi by to určitě
  • 00:23:03 natočili skvěle,
    ale nemají ty americký peníze zase.
  • 00:23:07 -No jo.
    -Ale k těm veteránům ještě.
  • 00:23:09 Obrovský obdiv jsem měl
    k plukovníku Pravomilu Raichlovi.
  • 00:23:14 To byl teda člověk, který zůstal
    bojovníkem až do konce života.
  • 00:23:18 On se rozhodl na protest
    proti stavu české justice,
  • 00:23:22 policie a tak,
    že už to tak nenechá.
  • 00:23:25 Že potrestá a zlikviduje za všechny
    ty mrtvé doktora Karla Vaše.
  • 00:23:31 Já jsem se to teda všechno dozvěděl
    až později,
  • 00:23:36 on mi nic takového nesvěřil.
    Ale to je škoda.
  • 00:23:40 To mohl být precedens
    pro tenhle stát.
  • 00:23:44 Podobně, jako vytvořilo
    sedm parašutistů precedens,
  • 00:23:48 kdy každý z nás při pohledu
    do zrcadla se můžeme měřit.
  • 00:23:53 Oni tady zanechali obrovský
    morální odkaz na tisíc let dopředu.
  • 00:23:59 Protože každý si řekneme,
    hergot, jak já bych se zachoval
  • 00:24:03 v takovéhle chvíli.
    Zastřelil bych se, nezastřelil?
  • 00:24:07 Tomu Raichlovi se to bohužel
    nepodařilo, protože v den,
  • 00:24:12 kdy to měl vykonat,
    on už byl teda těžce nemocný,
  • 00:24:16 prostě srdce to nevydrželo.
  • 00:24:19 -Co budeš teď zkoumat?
    Pustíš se do těch 50. let?
  • 00:24:23 -Můj bratr, kterému je 87 let,
    a je chodící encyklopedie,
  • 00:24:28 jak jsem říkal,
    a strašně nás to baví,
  • 00:24:31 tak děláme historii
    Československého filmového
  • 00:24:35 týdeníku Aktualita.
  • 00:24:37 Na první pohled to málokoho
    bude zajímat,
  • 00:24:40 ale to je tak neuvěřitelné drama
    s takovými souvislostmi.
  • 00:24:44 -Fakt?
    -Tam je všechno možný.
  • 00:24:46 V tom hraje roli náš nejlepší
    kameraman dokumentárního filmu
  • 00:24:51 Čeněk Zahradníček. A další.
    Taky malíř Zdeněk Burian.
  • 00:24:56 Oni byli kamarádi, spolu založili
    první trampskou osadu na Sázavě.
  • 00:25:02 Arizona se jmenovala.
  • 00:25:04 A tím, že jsem docházel do rodiny
    Zdeňka Buriana
  • 00:25:08 i pana Zahradníčka, tak máme
    na 500 dokumentů a fotografií.
  • 00:25:13 Takže já myslím,
    že to bude dobrý.
  • 00:25:16 Zatím nás to hodně baví.
    -Vy se máte na co těsit.
  • 00:25:19 A naštěstí my taky.
    Tak se těším.
  • 00:25:22 Těším se,
    co si příště přečtu.
  • 00:25:24 Moc ti děkuju,
    žes tu byl dneska, díky.
  • 00:25:26 -Děkuju za pozvání.
  • 00:25:29 -Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    JAROSLAV ČVANČARA.
  • 00:25:34 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2021