iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 2. 2021
20:10 na ČT art

1 2 3 4 5

16 hlasů
13600
zhlédnutí

Na plovárně

Do Thu Trang

Novinářskými cenami ověnčená blogerka

26 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Do Thu Trang

  • 00:00:25 -Dobrý večer.
  • 00:00:27 Není to tak dlouho,
    co jsme vstoupili do nového roku.
  • 00:00:30 My s PLOVÁRNOU jsme vstoupili
    do druhé osmistovky hostů
  • 00:00:33 a chtělo by to na začátek
    něco pěkně pozitivního.
  • 00:00:37 A tak jsme pozvali mladou dámu,
    která je jednak
  • 00:00:41 velmi úspěšná blogerka,
    je držitelkou ceny
  • 00:00:44 Novinářská křepelka,
    pak je také nominantkou
  • 00:00:48 ceny Magnesia Litera,
    ale kromě toho taky pracovala
  • 00:00:52 v jedné firmě
    jako "Happiness manager".
  • 00:00:55 To znamená někdo,
    kdo chodí po firmě,
  • 00:00:58 šíří pozitivní energii a kouká,
    co by komu udělalo radost.
  • 00:01:02 Myslím, že si v té firmě
    nemohli vybrat lépe.
  • 00:01:05 Tak tady NA PLOVÁRNĚ velmi rád
    vítám DO THU TRANG. Dobrý večer.
  • 00:01:10 -Dobrý večer,
    moc děkuju za pozvání.
  • 00:01:13 -My jsme rádi,
    že jste přišla.
  • 00:01:15 Hned začnu tím, že vlastně
    si potřebuju z vašich jmen
  • 00:01:18 nějaké vybrat.
  • 00:01:21 Jestli jsem to správně pochopil
    Trang (Čang) je křesní jméno.
  • 00:01:24 -To je přesně tak.
  • 00:01:26 Je to trochu matoucí,
    dáváme Evropanům na výběr.
  • 00:01:29 Já mám naštěstí jenom tři jména.
  • 00:01:32 A to první je Do, příjmení,
    které se dědí po tatínkovi.
  • 00:01:36 -Tak to je taky...
    Jo, ano.
  • 00:01:38 -Thu je takový přídomek,
    nebo vložkové jméno.
  • 00:01:42 Někdo má jedno,
    někdo dvě, a podle toho poznáte,
  • 00:01:45 jestli to je muž nebo žena.
    A potom je to křestní,
  • 00:01:48 což bývá většinou
    na posledním místě.
  • 00:01:51 A to jste použil správně,
    je to opravdu "Čan".
  • 00:01:54 Jenom,
    jestli by vás to zajímalo...
  • 00:01:56 -Zajímá.
    -Zajímá, dobře, super.
  • 00:01:58 Takže moje jméno znamená "Stránka".
    Nemá to vlastně žádný smysl.
  • 00:02:02 -Stránka?
    -Stránka.
  • 00:02:04 -To vám dali prorocké jméno,
    pro někoho, kdo píše přece.
  • 00:02:08 -To je pravda,
    ale je v tom malé úskalí.
  • 00:02:11 Když to použijete
    v jakémsi jiném kontextu,
  • 00:02:15 třeba "Čangwe",
    tak to znamená webová stránka,
  • 00:02:19 ale když řeknete "Niečan",
    tak to znamená hřbitov.
  • 00:02:23 Takže jsem ráda, že to naši
    používají v takovém dejme tomu
  • 00:02:27 poetičtějším kontextu.
    -Zdrobňuje se to?
  • 00:02:30 -Nezdrobňuje. Ale dost často se
    používají hrozně vtipné přezdívky.
  • 00:02:36 Protože jak je nás hodně,
    tak se taky dost často opakujou
  • 00:02:40 jména, takže dáváte přívlastek
    podle toho třeba,
  • 00:02:44 jak ten člověk vypadá.
  • 00:02:46 Tak dost často slyšíte jméno
    "Čanbeou",
  • 00:02:50 což znamená "Tlustá Čan".
  • 00:02:53 -"Beou" je tlustá?
    Já myslel, že je to "hezká".
  • 00:02:57 -Naštěstí takhle.
    -No vám asi těžko teda.
  • 00:03:00 -No. Ale s vietnamskými jmény
    je to velká zábava.
  • 00:03:04 Chce to trošku cviku,
    než si člověk zvykne na to,
  • 00:03:08 jak je používat, jak je třeba číst
    a jak třeba z nich vyčíst
  • 00:03:12 i něco poetického,
    protože dost často
  • 00:03:15 ta vietnamská jména mají
    nějaký poetický význam.
  • 00:03:19 -Já si myslím,
    že když vás potká Čech a neví,
  • 00:03:22 a vy na něj začnete mluvit,
    že musí upadnout
  • 00:03:25 na tom chodníku, ne?
  • 00:03:28 Protože nikdo nepředpokládá,
    že byste mohla takovýmhle způsobem
  • 00:03:32 mluvit česky. Vy nejenom,
    že výborně mluvíte,
  • 00:03:36 tak jak čtu ty vaše věci,
    tak vy se i tak, abych tak řekl,
  • 00:03:39 rochníte v té češtině.
    -Rochnit, to jste řekl moc hezky.
  • 00:03:43 Já si myslím, že dneska už není
    po těch 25 letech,
  • 00:03:47 co tady tak jako žijeme
    od té první generace,
  • 00:03:51 tak vlastně to není
    vůbec žádné překvapení.
  • 00:03:54 Ještě zajímavější je,
    když potkáte mladého Vietnamce
  • 00:03:58 z té druhé generace,
    který má třeba ostravský
  • 00:04:01 nebo brněnský přízvuk.
    To i pro člověka, který...
  • 00:04:05 -To je pravda.
    -...který je sám cizinec,
  • 00:04:08 je to strašně zajímavé to vidět
    a slyšet.
  • 00:04:12 -Co se vám líbí na češtině?
    -To je hrozně jednoduchý.
  • 00:04:16 Všecko začíná tím,
    že máte dobrou češtinářku.
  • 00:04:20 Já jsem měla výbornou
    paní češtinářku.
  • 00:04:22 Několik vlastně,
    která ve mně probudila
  • 00:04:25 lásku k jazyku.
  • 00:04:27 A svým způsobem
    i povinná literatura.
  • 00:04:31 Já jsem ráda četla Karla Poláčka.
    Moje oblíbená knížka je "Saturnin".
  • 00:04:36 -Jirotku.
    -Jirotku.
  • 00:04:39 Ten spisovatel, když píše,
    tak používá slovo,
  • 00:04:43 používá ten text
    jako nástroj humoru.
  • 00:04:46 A to je pro mě... jako...
  • 00:04:49 -To vám musí být vlastní,
    protože já jsem se
  • 00:04:52 u vašich sloupků nasmál moc.
    -Děkuju.
  • 00:04:55 -Co to bylo za sloupek?
    Jo, o srkání.
  • 00:04:58 Sloupek o srkání polévky,
    který končí "tak na srkanou".
  • 00:05:02 A říkal jsem si, hrome, jsem Čech,
    a nenapadlo by mě to.
  • 00:05:07 Když jste mluvila o tom humoru,
    tak ten váš humor,
  • 00:05:10 když ho čtu v těch sloupcích,
    mně to přijde české jak poleno.
  • 00:05:15 Mně to přijde úplně
    jako český humor
  • 00:05:17 včetně takové té sebereflexe.
    A to mám moc rád.
  • 00:05:22 A říkám si, jestli to tak fakt je,
    anebo jestli i ten vietnamský humor
  • 00:05:27 je podobný. Protože v genech
    musíte něco mít, že?
  • 00:05:30 Jestli se to dá porovnat?
    -Určitě typ humoru
  • 00:05:33 se porovnat nedá,
    protože vietnamský humor -
  • 00:05:37 a tam mám velké omezení,
    takže o tom nemůžu tak mluvit,
  • 00:05:41 jako kdybych byla součástí.
  • 00:05:44 Nebo nejsem tolik součástí
    té vietnamské kultury,
  • 00:05:47 abych porozuměla víc tomu humoru.
    Protože ono, když se začnete
  • 00:05:52 v cizím jazyce vyjadřovat
    takovým způsobem,
  • 00:05:54 že umíte reflektovat ten humor,
    že lidi bavíte, tak to znamená,
  • 00:05:59 že už jste součástí té kultury.
    Nebo já to tak vnímám,
  • 00:06:02 že jste součástí té kultury,
    že už jste ten jazyk přijal
  • 00:06:06 takovým způsobem,
    že už v něm dokážete dělat vtipy.
  • 00:06:10 -Mám to pochopit tak,
    že vietnamština je vlastně
  • 00:06:12 v současné chvíli váš druhý jazyk?
  • 00:06:14 -Přesně tak, možná,
    že i dokonce třetí,
  • 00:06:17 protože já vietnamsky moc neumím.
  • 00:06:20 Což je možná nějaká moje
    životní cesta,
  • 00:06:22 že se budu pravidelně nějakými
    drobnými krůčky učit vietnamsky.
  • 00:06:27 Ale nikdy to nebyla moje priorita,
    naučit se vietnamsky.
  • 00:06:30 Což si myslím, že za to dostanu
    vyhubováno od některých.
  • 00:06:34 Ale humor ve vietnamštině
    je mnohem sofistikovanější.
  • 00:06:38 Mnohem skrytější,
    jsou to dost metafory, narážky.
  • 00:06:42 A vlastně když rodiče nějakým
    způsobem chtějí vtipkovat,
  • 00:06:47 tak to řeknou obratem
    nebo metaforou.
  • 00:06:51 A vy si to musíte domyslet
    a porozumět tomu jazyku
  • 00:06:55 trošku jinak,
    než když se to řekne v češtině.
  • 00:06:58 Nebo já to tak vnímám.
    -Jak se nadává ve vietnamštině?
  • 00:07:01 -No, tý jo!
    Nadává se hodně prudce.
  • 00:07:05 A ve všem vždycky nějakým
    způsobem figuruje matka.
  • 00:07:08 To jsou vždycky nejhorší nadávky.
    -S matkou, jo?-No, no, no.
  • 00:07:12 Ne, že bych znala tolik
    vietnamských nadávek,
  • 00:07:15 ale ty, které znám,
    tak jsou bohužel
  • 00:07:17 takhle spojeny s matkou.
  • 00:07:19 -A vy jste se narodila
    už tady v Česku?
  • 00:07:21 -Ne, já jsem se narodila
    ve Vietnamu na severu.
  • 00:07:24 -Na severu Vietnamu.
  • 00:07:26 A vaši rodiče přišli sem,
    když vám bylo kolik?
  • 00:07:29 -Taťka sem přišel v devadesátém
    druhém ještě do Československa.
  • 00:07:32 A já jsem s mamkou přiletěla
    v devadesátém čtvrtém,
  • 00:07:36 když mi bylo skoro pět let.
    -Za to, že takhle mluvíte česky,
  • 00:07:40 vlastně částečně můžou
    taky vaši rodiče.
  • 00:07:43 Protože oni vás tak
    jako deponovali na chvilku.
  • 00:07:46 -Zbavili se mě
    a ještě si za to zaplatili.
  • 00:07:49 Ne, tak v těch 90. letech,
    já nevím,
  • 00:07:53 jestli si to diváci pamatují,
    tak především v pohraničí
  • 00:07:58 vznikly vietnamské tržnice.
    A to bylo období zlatého deště.
  • 00:08:02 My tomu říkáme zlatý déšť,
    kdy se otevřely hranice
  • 00:08:06 a opravdu bylo možné si vydělat
    výborné peníze, zabezpečit rodinu.
  • 00:08:12 Bylo to hodně otevřené období
    plné příležitostí.
  • 00:08:17 A kdo věděl kam, jak,
    tak si mohl výborně vydělat.
  • 00:08:21 My jsme velmi podnikavý národ,
    takže se nedivím,
  • 00:08:25 že mezi Německem a Českou
    republikou vznikl malý Vietnam
  • 00:08:30 v podobě vietnamských tržnic.
  • 00:08:33 Rodiče prodávali od začátku
    na tržnicích celé dny.
  • 00:08:37 A právě posílali
    svoje děti na hlídání
  • 00:08:40 k českým babičkám a tetičkám.
  • 00:08:43 -Vy jste měla teda štěstí
    na tu českou rodinu.
  • 00:08:46 -Měla jsem velké štěstí.
  • 00:08:48 -Protože tak, jak to čtu,
    tak s nimi máte moc hezký vztah.
  • 00:08:52 Je to vlastně vaše druhá rodina.
    -Je, no. Já jsem u nich žila 7 let,
  • 00:08:57 což je taky dost jinačí
    oproti mým krajanům a vrstevníkům,
  • 00:09:02 kteří tam netrávili tolik času.
  • 00:09:05 -A byla jste tam od pondělka
    do pátku...
  • 00:09:09 -Tak. Vietnamci,
    když jdou do práce,
  • 00:09:12 tak nechávají svoje děti babičkám,
    svým rodičům.
  • 00:09:15 Dost často ty rodiny bydlí
    společně,
  • 00:09:18 to je něco zcela normálního.
  • 00:09:20 A vzhledem k tomu,
    že naši rodiče tady neměli
  • 00:09:23 svoje rodiče,
    tak tohle byla dobrá varianta.
  • 00:09:26 -Ale říkám si, že ty víkendy,
    že to nestačilo na to,
  • 00:09:29 abyste si udržela tu vietnamštinu.
    -No, nestačilo.
  • 00:09:33 I vzhledem k tomu, že jsem měla
    většinou české kamarády.
  • 00:09:37 A s taťkou mluvíme česky dodneška.
  • 00:09:40 -Váš tatínek,
    to je taky zajímavá osobnost.
  • 00:09:42 On tedy prodává?
    -Ano.
  • 00:09:45 -Ale původní profesí je to právník.
  • 00:09:49 -Taťka se rozhodl,
    že půjde cestou podnikání.
  • 00:09:52 Myslím si,
  • 00:09:54 že takovou tu ambicióznost a to,
    aby budoval svoji kariéru,
  • 00:10:00 tak to jako moc neměl.
  • 00:10:03 A v tom si myslím,
    že jsem po něm.
  • 00:10:06 Pohodlný život.
  • 00:10:09 -Myslíte si,
    že to ti zákazníci tuší,
  • 00:10:12 že za pultem stojí člověk,
    který má pravděpodobně
  • 00:10:16 daleko lepší vzdělání
    než půlka z nich?
  • 00:10:20 -No, myslím si,
    že dost ne.
  • 00:10:23 Ono se to neví,
    ale velká část Vietnamců,
  • 00:10:26 kteří stojí ve večerkách,
    mají vysokoškolský titul.
  • 00:10:30 Akorát to podnikání v 90. letech
    bylo mnohem výnosnější.
  • 00:10:35 -Kdykoli tam přijdu,
    máme taky večerku ve vedlejší
  • 00:10:38 vesnici, jsme šťastní, že je.
  • 00:10:40 Protože vždycky víte,
    že tam bude otevřeno,
  • 00:10:43 což je skvělé.
  • 00:10:46 A ti prodávající tam vždycky
    mají něco puštěného, vždycky.
  • 00:10:49 Nestane se, že bych tam přišel
    a oni by něco nesledovali.
  • 00:10:53 Ptám se, co to je?
  • 00:10:55 -Buď jsou to vietnamské zprávy
    nebo korejská dramata
  • 00:10:59 nebo si telefonují přes Skype.
    -Korejská dramata?
  • 00:11:02 -Korejská dramata.
  • 00:11:04 Čím složitější zápletka,
    tím lepší.
  • 00:11:07 Čím více herců,
    tím lepší.
  • 00:11:09 Co se těch Skype hovorů týče,
    my to máme vždycky
  • 00:11:12 tak mezi sebou zapnuté
    a při tom děláme jakoukoli činnost.
  • 00:11:17 Protože to je vlastně ten pocit,
    že jste s tou rodinou.
  • 00:11:21 -Že tam s vámi někdo je.
    Kdy jste začala psát?
  • 00:11:25 -Já jsem začala psát
    v roce 2008,
  • 00:11:28 kdy jsem měla pár měsíců
    před maturitou.
  • 00:11:31 Byla zrovna doba,
    kdy vznikaly vietnamské blogy.
  • 00:11:35 A mně se to hodně líbilo,
    protože jednak mám ráda češtinu,
  • 00:11:39 jednak ráda píšu.
  • 00:11:41 A hlavně v té době se mě kamarádi
    a okolí dost ptalo na témata,
  • 00:11:45 která se neustále opakovala.
  • 00:11:47 Proč třeba nemůžeme chodit
    na diskošky, proč...
  • 00:11:51 -Vy nemůžete chodit na diskotéky?
  • 00:11:54 -V té době jsem nemohla.
    Měla jsem přísné rodiče.
  • 00:11:57 -A jo, jo, jo!
    No tak to jo, to chápu, ano.
  • 00:11:59 -Ta témata se hodně opakovala,
    tak jsem si říkala, ty jo,
  • 00:12:02 naskočím na vlak a začnu psát též.
  • 00:12:05 -Máte představu,
    kolik lidí to sleduje?
  • 00:12:08 -Měsíčně je to
    do deseti tisíc lidí.
  • 00:12:11 Někdy méně, někdy více,
    záleží na tom, jak často publikuju.
  • 00:12:14 Což teď se to trošku zkrouhlo
    na jeden článek měsíčně.
  • 00:12:19 -To jsem se chtěl zeptat,
    jestli máte nějakou uzávěrku.
  • 00:12:22 Jestli někdo po vás chce dodat
    k určitému datu sloupek,
  • 00:12:26 anebo jestli si to můžete psát,
    jak chcete?
  • 00:12:29 -Já jsem se zařekla,
    že ten projekt nechám neziskově,
  • 00:12:33 nechám to čistě jenom
    jako vedlejší radost, hobby.
  • 00:12:37 Takže jediný editor,
    jediný inzerent jsem já.
  • 00:12:44 A když mě políbí múza,
    tak políbí a něco sepíšu.
  • 00:12:48 A když ne,
    tak to nechám ležet ladem skladem.
  • 00:12:54 A spíš tak jako načerpávám,
    protože dost témat
  • 00:12:58 se po těch víc než deseti letech
    zopakovalo.
  • 00:13:01 Nechci se vyjadřovat k tématům,
    kterým nerozumím,
  • 00:13:04 nemám tam takový přesah.
  • 00:13:06 To nechám na jiných,
    takových pisálků je tady dost.
  • 00:13:09 Spíš ten blog reflektuje
    moje osobní vidění světa.
  • 00:13:13 I vzhledem k tomu,
    že to je blog,
  • 00:13:16 než třeba politické sloupky
    nebo společenské sloupky.
  • 00:13:20 -V mém případě,
    když něco takového dělám,
  • 00:13:23 tak nejdřív to čte moje žena
    a pak to většinou čte moje maminka.
  • 00:13:27 A to jsou takové,
    řekl bych, měřáky toho,
  • 00:13:30 jak to je dobré nebo není.
  • 00:13:33 Tak máte někoho takového,
    komu to dáváte přečíst?
  • 00:13:37 -Vlastně nemám.
    -Nepošlete to tatínkovi třeba?
  • 00:13:40 -Můj tatínek je určitě ten poslední
    člověk, který to bude číst.-Fakt?
  • 00:13:44 -No. Já jsem ho několikrát
    přistihla, jak to čte tajně.
  • 00:13:48 A vlastně si dělá z toho srandu,
    že se diví,
  • 00:13:52 že ty blbosti vůbec někdo čte.
    Já vím, že to čte,
  • 00:13:54 mám z toho samozřejmě radost,
    ale jinak pro mě je to něco,
  • 00:13:58 co když už vytvořím,
    tak to pošlu do světa takové,
  • 00:14:02 jaké to je.
  • 00:14:04 Občas si myslím,
    že bych tam potřebovala
  • 00:14:06 nějakého editora,
    korektora.
  • 00:14:09 -To já si nemyslím,
    že by to člověk měl vylepšovat.
  • 00:14:12 Ale že vždycky má
    někoho kontrolního,
  • 00:14:14 komu to tak jakože dá
    a teď se dívá, jak to čte.
  • 00:14:18 A jestli se třeba usměje tam,
    kde já bych si myslel,
  • 00:14:21 že by se někdo mohl usmát,
    a dělá mi radost,
  • 00:14:23 když se to stane.
  • 00:14:26 Tak tatínek musí být na vás pyšný.
  • 00:14:28 -No, to je.
    -Když už jste dostala cenu.
  • 00:14:31 -On nemá jinou příležitost,
    já jsem jeho jediné dítě.
  • 00:14:34 -Tak tím spíš.
    -No, tak nemá moc na výběr.
  • 00:14:37 Když něco napíšu
    a pošlu to do světa,
  • 00:14:40 tak vlastně beru plnou zodpovědnost
    za to, co tam je.
  • 00:14:43 -Ano.
    -Což by mělo být vlastně logické.
  • 00:14:47 S tím,
    že i když by tam byla slátanina,
  • 00:14:51 nebo i kdyby to v určitých místech
    nebylo tak vtipné,
  • 00:14:55 jak by to mělo být,
    tak pro mě je důležité to,
  • 00:15:00 že já z toho mám dobrý pocit.
  • 00:15:04 -Když jste pracovala jako manažerka
    štěstí, tak to mi řekněte,
  • 00:15:08 není to tak dlouho,
    co jsem o tom dělal sloupek,
  • 00:15:10 tak mě to velmi zajímá.
    -To mě též zajímá.-Tak.
  • 00:15:14 Co taková manažerka štěstí teda
    dělá, když přijde ráno do práce.
  • 00:15:19 Vy přijdete do práce,
    tam máte na kanceláři napsáno
  • 00:15:22 "Happiniss manager",
    a co se děje teď?
  • 00:15:26 -To je pozice,
    kterou jsem zastávala
  • 00:15:29 před nějakými pěti šesti lety,
    takže budu lovit ze vzpomínek.
  • 00:15:33 Ale on ten název je hrozně vtipný
    a vždycky už ho budu mít
  • 00:15:39 tady na čele nalepený.
    S tím, že to je pozice,
  • 00:15:43 která reflektuje to,
    jak ta firma funguje.
  • 00:15:47 Je to pozice,
    která se snaží propojit to,
  • 00:15:51 jak funguje management a to,
    jak to má působit na zaměstnance.
  • 00:15:56 A je to člověk,
    který zapojuje lidi.
  • 00:15:59 To je to hlavní gró té pozice.
    To není o tom,
  • 00:16:03 že děláte někoho šťastným,
    ale že chodíte za těmi zaměstnanci
  • 00:16:07 a vyzobáváte si od nich informace
    o tom, jaká je atmosféra.
  • 00:16:11 A to nějakým způsobem přetváříte
    do nějakých skutků, činů,
  • 00:16:16 iniciativ, programů, tak,
    aby to uspokojilo zaměstnance tak,
  • 00:16:21 aby vám neodcházeli.
    To je vlastně to hlavní gró.
  • 00:16:24 A jmenuje se to
    "Happiniss management",
  • 00:16:27 protože to bylo v té době
    hodně trendy téma.
  • 00:16:30 A dneska je to vlastně
    velmi přirozenou součástí firem.
  • 00:16:34 Navíc ideální stav je,
    že žádný "Happiniss management"
  • 00:16:38 nepotřebujete.
    -No jo.
  • 00:16:40 -A ideální je,
    když samotný šéf firmy
  • 00:16:43 je "Happiniss manažer".
  • 00:16:45 -A teď si představuju
    ten "Open Spice",
  • 00:16:48 jak jsou ty velké prostory,
    kde sedí spousta lidí,
  • 00:16:51 a teď najednou se otevřou dveře
    a oni řeknou:
  • 00:16:53 "Hele, bacha, už jde!"
    -Ideální by bylo,
  • 00:16:56 kdyby manažer se zaměstnancem
    měli nastavený transparentní,
  • 00:17:01 otevřený vztah,
    kdy napřímo komunikují.
  • 00:17:04 S tím, že dost často lidi odcházejí
    z firmy ne kvůli náplni práce,
  • 00:17:09 ne kvůli penězům,
    ale kvůli tomu,
  • 00:17:11 že mají špatného manažera.
    Šéfa, který neumí naslouchat.
  • 00:17:15 Takže právě ta pozice by měla být
    jakýmsi propojovatelem.
  • 00:17:18 A třeba může ten člověk,
    nebo ten "Happiniss manager" říct:
  • 00:17:22 "Hele, máme tady žábu na prameni.
  • 00:17:24 A je to tenhle manažer,
    protože kvůli němu odchází
  • 00:17:27 talentovaní šikovní lidi."
  • 00:17:29 Protože ten manažer nerozumí tomu,
    jaké potřeby mají ti zaměstnanci.
  • 00:17:33 -Jak to ale uděláte,
    aby odešel ten manažer
  • 00:17:37 a aby nevyhodil všecky ty,
    co řekli, že za nic nestojí.
  • 00:17:42 -To už je potom nemocná společnost.
  • 00:17:45 V tom případě ryba
    vždycky smrdí od hlavy.
  • 00:17:48 A musíte se dívat po těch smradech,
    odkud to jde.
  • 00:17:51 -Jo, jo. Jezdíte do Vietnamu?
    -Do Vietnamu jezdím.
  • 00:17:56 Zrovna před rokem a něco
    jsem byla ve Vietnamu.
  • 00:17:59 -Cítíte se tam doma,
    když tam přijedete?
  • 00:18:02 Máte pocit, jo,
    sem vlastně patřím?
  • 00:18:05 -Pro mě je doma tam,
    kde mám postel
  • 00:18:08 a svoji oblíbenou koupelnu.
  • 00:18:11 Ve Vietnamu jsem takový
    jako turista ve vlastní zemi.
  • 00:18:14 Protože vím,
    že tam nějakým způsobem patřím,
  • 00:18:18 že tam mám kořeny,
    ale zároveň je tam taková velká
  • 00:18:22 kulturní bariéra,
    že já se cítím fakt někdy
  • 00:18:26 jako mimozemšťan.
  • 00:18:28 -Poznají to na vás hned,
    že žijete jinde?
  • 00:18:30 -Jo, to oni poznají,
    že si vás projedou,
  • 00:18:32 vidí to i z vaší mimiky.
    -Ještě, než promluvíte?
  • 00:18:36 -Dost často i z toho.
  • 00:18:38 Trčí vám nějaký západní
    drátky z hlavy, nevím.
  • 00:18:40 -Český knedlík.
    -Český knedlík, no.
  • 00:18:43 -Někde se nad vámi tyčí
    imaginární český knedlík.
  • 00:18:47 -Je to strašně zvláštní,
    ale opravdu to místní tetičky
  • 00:18:51 poznají na první pohled.
    -Máte hodně tetiček?
  • 00:18:54 -Já mám hodně tetiček.
    -Jo? Kolik máte tetiček?
  • 00:18:57 -Jo, to je celá armáda.
    Protože tetička je i někdo,
  • 00:19:01 kdo není příbuzný,
    akorát vás viděl třeba vyrůstat.
  • 00:19:05 A v tom případě na vás má
    spoustu zajímavého materiálu.
  • 00:19:10 -Já měl tetičku,
    ta byla hodně zvědavá.
  • 00:19:12 -Jo.
    -Bývají tetičky zvědavé.
  • 00:19:15 -Tak to tetičky bývají zvědavé
    asi všude po celém světě,
  • 00:19:18 vietnamské obzvlášť.
    -Jo?-Hm.
  • 00:19:20 -Jako že jsou třeba nehorázné?
  • 00:19:23 -Vietnamská tetička
    vám všechno řekne do očí.
  • 00:19:27 Ve smyslu,
    co se vašeho vzhledu týče.
  • 00:19:30 Takže chudák holky ve Vietnamu.
    -Tak tam nejedu.
  • 00:19:35 Neděste mě.
    -No, ne, to se obrníte.
  • 00:19:38 To už je takové jako "ahoj,
    jak se máš", tak místo toho řeknou
  • 00:19:42 "ty jsi nějak zhubla"
    nebo "ty jsi nějak přibrala".
  • 00:19:46 To je běžná konverzace u nás.
  • 00:19:48 Takže máte potom hroší kůži,
    že vás nemůže nic urazit.
  • 00:19:53 -No jo. Tak pro člověka,
    který to nezná a vlezl by
  • 00:19:57 do té komunity zvenku...
    -Musím říct, že naopak,
  • 00:20:01 když k nám přijde někdo
    na návštěvu,
  • 00:20:04 tak je zahrnut jídlem a pozorností.
    A to je zase něco jiného.
  • 00:20:09 Zajímají se, přijď na návštěvu,
    ale neber si moji dceru.
  • 00:20:14 Tak to je.
  • 00:20:16 -Jo? Kdo je tím nejvýš
    postaveným v rodině?
  • 00:20:20 -Většinou to bývá děda,
    nejstarší člen rodiny.
  • 00:20:24 Takovým Richelieu bývají
    maminky nebo babičky.
  • 00:20:28 -To znamená,
    že když se chce děvče vdát,
  • 00:20:31 nebo si někoho najde,
    jde to řešit v té rodině?
  • 00:20:35 Nebo ho prostě přivede a riskne to.
  • 00:20:39 Řekne: "Tak tadyhle je František
    a toho já si teď vezmu."
  • 00:20:44 -Samozřejmě dneska už se to
    dost změnilo,
  • 00:20:47 ale taková ta klasická debata
    byla o tom,
  • 00:20:51 že dcery si moc nemůžou vyskakovat.
  • 00:20:54 Dost dlouho slečny skrývají vůbec,
    že mají přítele.
  • 00:20:59 Zvlášť když mají českého přítele.
    Ale pomaličku se to mění.
  • 00:21:04 Přece jen rodiče na konci
    mají radost,
  • 00:21:07 že si vaše dítě někoho vůbec vezme.
  • 00:21:09 Anebo že ho,
    anebo ji si někdo vůbec vezme.
  • 00:21:12 -Kdybyste žila ve Vietnamu,
    už byste byla vdaná?
  • 00:21:16 -Ve Vietnamu už bych byla vdaná,
    ano, určitě.
  • 00:21:20 Kdybych si to nezařídila já,
    tak mi to zařídí tetičky.
  • 00:21:23 -Tetičky.
    -Tetičky.
  • 00:21:25 -To je lepší sama, asi jo.
  • 00:21:28 -Jo.
    Taky se to doporučuje.
  • 00:21:31 -Vy teď pracujete na postu,
    já jsem tu funkci vlastně
  • 00:21:35 moc nepochopil,
    ta je docela složitá.
  • 00:21:38 Vy jste v internetové firmě,
    jestli se nepletu,
  • 00:21:42 a je to skoro taková technická
    funkce, co vy tam děláte.
  • 00:21:46 -Starám se o vývojáře,
    o naši technologickou skupinu,
  • 00:21:50 starám se o komunikaci
    a právě to zapojení.
  • 00:21:53 Takže je to kombinace marketingu,
    "Happiniss managementu"...
  • 00:21:58 -Když přijdete ráno do práce,
    co děláte?
  • 00:22:01 -Když přijdu ráno do práce,
    tak si dám kafe.
  • 00:22:04 Ale mým úkolem je znát
    co nejvíc lidí ve firmě
  • 00:22:07 a obzvlášť lidi v naší
    technologické skupině.
  • 00:22:11 Což jsou vývojáři,
    produkťáci a lidi,
  • 00:22:14 kteří pracují právě na zlepšování
    té online služby.
  • 00:22:18 Hlavní náplň práce je vyzobat téma,
    které se třeba v určitých týmech
  • 00:22:24 řeší, a nějakým způsobem
    přemýšlet o tom,
  • 00:22:27 jak ho zpracovat tak,
    aby bylo zajímavé pro média
  • 00:22:31 a pro naše sociální sítě a kanály.
  • 00:22:34 -To v podstatě trošku
    s tím psaním souvisí, ne?
  • 00:22:37 Vy si musíte udělat nějaký
    extrakt z toho, co se tam děje
  • 00:22:41 a říct si,
    takhle by to lidi bavilo,
  • 00:22:44 když se jim to řekne.
    -Přesně tak.
  • 00:22:46 Já mám to štěstí, že se živím tím,
    co mám ráda a co umím.
  • 00:22:50 A to je právě text.
  • 00:22:52 A je to hodně o interpretování
    určitých myšlenek.
  • 00:22:56 I vzhledem k tomu,
    že to jsou složitá
  • 00:22:58 technologická témata,
    tak je potřeba je trošku
  • 00:23:01 zjednodušit,
    napsat lidsky.
  • 00:23:04 Protože technologie
    mají sloužit lidem.
  • 00:23:07 A ta moje pozice propojuje
    to racionálno,
  • 00:23:10 ty jedničky a nuly
    s tím kreativnem.
  • 00:23:13 A ten výstup by měl být
    srozumitelný v lidské řeči.
  • 00:23:18 -Kdybyste měla něco vzít
    z českého národa a vylepšit tím
  • 00:23:23 vietnamský a naopak,
    co by si měli Češi vzít
  • 00:23:26 od Vietnamců?
  • 00:23:28 A co by si Vietnamci
    mohli vzít od Čechů?
  • 00:23:31 -Mě hned napadl
    bramborový salát a řízek.
  • 00:23:35 A věřím,
    že tam je velká přidaná hodnota.
  • 00:23:38 Mně se to hrozně těžko
    generalizuje,
  • 00:23:40 protože v každé oblasti je něco,
    co si můžeme předat.
  • 00:23:43 Mě napadá třeba,
    že by naší vietnamské mentalitě
  • 00:23:47 dost pomohlo si spoustu věcí
    nebrat tolik k tělu.
  • 00:23:51 Ve Vietnamu se strašně žije
    podle toho,
  • 00:23:54 co si kdo o vás myslí
    a jste neustále pod nějakým
  • 00:23:57 drobnohledem.
    Obecně to je asijská mentalita.
  • 00:24:01 O České republice se říká,
    že každý si žije takovým
  • 00:24:04 jako životem s vlastním písečkem.
    Hlavně mít ten vlastní píseček.
  • 00:24:08 Ono když se to zkombinuje s tím,
    že ve Vietnamu se žije
  • 00:24:11 úplně naopak, že všichni žijou
    na tom společném písečku,
  • 00:24:14 tak to jsou dva extrémy.
    A za mě, jak by se mi to líbilo
  • 00:24:18 a co preferuju v životě,
    to je kombinace toho vyváženého.
  • 00:24:22 Žít podle sebe,
    šťastně a spokojeně,
  • 00:24:25 ale zároveň vědět,
    že jste součástí
  • 00:24:28 něčeho mnohem většího.
  • 00:24:30 -Já si stejně myslím,
    že skončíte u psaní.
  • 00:24:33 Nemáte pocit?
    Nebyl by čas pustit se do románu?
  • 00:24:37 -Tohle je otázka,
    která vlastně visí v hlavě
  • 00:24:40 už od chvíle,
    kdy přišla nominace na Magnesii.
  • 00:24:44 Co bych nechtěla určitě udělat,
    tak to by bylo,
  • 00:24:48 že vezmeme články z online blogu
    a přeneseme to do knížky.
  • 00:24:52 To bych určitě nechtěla.
    A román, to je pro mě vyšší dívčí.
  • 00:24:56 Cítím se hodně pohodlně v psaní
    krátkých fejetonů a takových těch
  • 00:25:01 vypointovaných krátkých příbězích.
  • 00:25:05 -A ty vaše blogy nikdy
    nevyšly v knížce?
  • 00:25:08 -Ne.
    Já jsem na to nikdy neaspirovala,
  • 00:25:11 protože si myslím,
    že by to ztratilo punc blogu.
  • 00:25:18 -Já nevím. Mařenka Doležalová,
    která psala svůj blog
  • 00:25:22 "Kafe a cigárko",
    udělala z toho knížku
  • 00:25:26 a knížka byla velmi úspěšná.
    -To je pravda.
  • 00:25:29 -A hezky se to četlo.
    -Tak to je skvělý.
  • 00:25:31 Dobrý příklad.
    Já jsem si nějakým způsobem říkala,
  • 00:25:36 že to, co lidi najdou na mém blogu,
    přece nemusí mít ve své knihovně.
  • 00:25:40 A že bych tam chtěla mít něco,
    co... co si můžou předat...
  • 00:25:44 -Tak pěkné by to bylo.
    -Třeba to jednou přijde.
  • 00:25:48 -Třeba to jednou přijde.
    Budeme se těšit.
  • 00:25:50 Děkuju moc, že jste si udělala čas
    a přišla jste NA PLOVÁRNU.
  • 00:25:54 -Moc děkuju za pozvání.
    -Díky, díky.
  • 00:25:56 Dnes byla naším hostem
    DO THU TRANG.
  • 00:26:02 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2020