iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 3. 2020
20:15 na ČT art

1 2 3 4 5

16 hlasů
17436
zhlédnutí

Na plovárně

Jiří Havelka

Herec, dramatik a režisér

25 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Jiřím Havelkou

  • 00:00:25 -Dobrý večer.
  • 00:00:27 Dnes přivítáme NA PLOVÁRNĚ umělce,
    který pořád zkouší něco nového.
  • 00:00:32 A vždycky zkusí něco nového
    a pak za to dostane cenu.
  • 00:00:35 Takže už má cenu za divadlo,
    potom za loutkové divadlo,
  • 00:00:39 potom za taneční divadlo.
    A teď to vypadá,
  • 00:00:43 že bude mít cenu i za film,
    protože natočil svůj debut.
  • 00:00:47 Ten se jmenuje "Vlastníci"
    a má celkem 12 nominací
  • 00:00:50 na Českého lva.
  • 00:00:52 On sám má nominace dvě,
    jednu za scénář a jednu za režii.
  • 00:00:56 Naším hostem je režisér,
    scenárista, herec
  • 00:01:00 a taky moderátor JIŘI HAVELKA.
    Dobrý večer.
  • 00:01:03 -Dobrý večer, ahoj.
  • 00:01:05 -Tak, Jirko,
    to je samá řada úspěchů.
  • 00:01:08 Když jsem pročítal "cévéčko",
    tak vidím samý úspěch.
  • 00:01:11 Měl jsi nějaký neúspěch?
  • 00:01:13 -To je nějaký neovizuální klam,
    že to jsou samé úspěchy.
  • 00:01:16 Ne,
    ta cesta je prošpikována propady.
  • 00:01:19 My máme takové heslo ve VOSTO5:
    úspěchy, rekordy, propady,
  • 00:01:23 ideálně v téhle sinusoidě,
    že se to střídá.
  • 00:01:26 Je těžko říct, že když dostaneš
    cenu, že to je úspěch.
  • 00:01:29 Je dobré, že si toho všimla
    nějaká odbornější veřejnost,
  • 00:01:33 ale mezi tím jsou dlouhé
    délky života,
  • 00:01:36 kdy děláš něco,
    co třeba takový velký ohlas nemá.
  • 00:01:39 A samozřejmě postupně taky,
    jak stárneš, tak přestaneš
  • 00:01:43 úplně vyžadovat pro tu tvoji
    motivaci to ocenění.
  • 00:01:47 Takže takhle,
    když se to seřadí,
  • 00:01:49 jak jsi to teď řekl,
    tak to zní tak nakomprimovaně.
  • 00:01:53 -Ono to tam tak vypadá
    na tom papíře.
  • 00:01:55 -Jo, ale s těmi "sívíčky"
    mám problém,
  • 00:01:58 protože já si vždycky píšu
    takový dlouhý...
  • 00:02:00 Ony se musí dělat všude
    strukturované, a to já neumím.
  • 00:02:03 Takže já si zapisuju trošku,
    co jsem ten rok dělal
  • 00:02:06 a vlastně se to prodlužuje,
    takže já mám teď nějaké tři A4.
  • 00:02:09 A vždycky když ho po mně chtějí,
    tak to pošlu, jsou zděšení,
  • 00:02:12 a říkám, ať si vyzobou, co chtějí.
  • 00:02:14 A oni zřejmě vyzobávají
    jenom ty úspěchy.
  • 00:02:17 -Když jsi zmínil Vosto5,
  • 00:02:19 aby divák jenom věděl,
    Vosto5 je divadlo.
  • 00:02:22 Řídíš ho?
    -Ne, ne, ne, tam...
  • 00:02:24 -Jak vy to tam máte,
    tu hierarchii?
  • 00:02:27 -V tomhle je to takový
    anarchistický hodně,
  • 00:02:29 ale má to svoji producentskou
    hlavu. To je Petr Prokop.
  • 00:02:33 A myslím,
    že díky němu to drží pořád.
  • 00:02:35 Pak to má ty zakladatele,
    máte tam Ondřeje Cihláře,
  • 00:02:39 který je takovým duchovním
    stvořitelem Vosto5.
  • 00:02:42 A původně ještě Davida Kašpara.
  • 00:02:44 A pak na DAMU jsme se přidali já
    a Tomáš Jeřábek a Ondřej Bauer,
  • 00:02:48 tak se vykrystalizovala ta pětice.
  • 00:02:51 A snažíme se všechno dělat
    dohromady.
  • 00:02:54 Ale samozřejmě tak, jak stárneme,
    tak disciplína se zhoršuje
  • 00:02:57 a je potřeba občas mít
    takové ty funkce?
  • 00:03:00 -Někdy to prospívá.
    -Je to tak.
  • 00:03:03 -Jo, někdy to prospívá.
    Je to přirozený vývoj.
  • 00:03:06 Ty máš hodně rád improvizaci.
  • 00:03:08 A teď mě zajímá,
    jak daleko jste ochotni jít?
  • 00:03:11 Já vím, že když jsme tu měli
    Jardu Duška, tak jsem se ho ptal.
  • 00:03:15 A ten říkal, že ani když jdou
    na to jeviště, tak ještě neví.
  • 00:03:19 Já jsem říkal, tak snad si aspoň
    v šatně řeknete, čím začnete?
  • 00:03:24 On říkal: "Ne." Tak to mně přijde
    jako vrchol kaskadérství.
  • 00:03:28 -Dokonce naopak.
  • 00:03:30 Kdykoli my jsme si řekli něco,
    tak to dopadlo strašně špatně,
  • 00:03:34 protože se začneš na něco upínat,
    co tam chceš dostat,
  • 00:03:37 a ono to ztratí tok té přítomnosti
    a napojení, které tam potřebuješ.
  • 00:03:41 Ale k tomu byla poměrně
    dlouhá cesta s tou Vosto5.
  • 00:03:44 My jsme samozřejmě tady
    obdivovali Jardu Duška
  • 00:03:47 a ještě Petra Marka s jeho tehdy
    dekadentním divadlem Beruška,
  • 00:03:51 kteří dělali tyhle čisté
    improvizace ve třech lidech.
  • 00:03:55 A my jsme se k tomu dostali
    postupně, jednak samozřejmě
  • 00:03:58 přes Ypsilonku, jak bylo celé to
    moje studium celé zaměřené.
  • 00:04:02 Ale je pravda, že už předtím
    na střední škole jsme sice dělali
  • 00:04:06 texty v našem středoškolském
    divadle Hobbit,
  • 00:04:08 ale byly hodně rozvolněné tím,
    co koho napadalo.
  • 00:04:11 Takže nějaký prvek improvizace
    tam byl přítomný.
  • 00:04:14 A s tou Vosto5 to bylo zajímavé,
    že jsme si na to úplně netroufali.
  • 00:04:18 Takže jsme nejdřív měli
    takový kabaret z čísel,
  • 00:04:20 kde se to různě měnilo,
    trošku jako Večery v Ypsilonce,
  • 00:04:24 že se spíš různě skládá
    ta struktura.
  • 00:04:26 A mezi tím jsme měli takové můstky.
  • 00:04:28 A dělali jsme to pro takový
    vojenský stan.
  • 00:04:31 S ním jsme vždycky v létě
    objížděli festivaly,
  • 00:04:34 že to nebylo nic repertoárového,
    ale postavili si tam stan.
  • 00:04:37 Přes den tam byla kavárna
    a večer jsme tam zkoušeli
  • 00:04:40 improvizace s diváky,
    co tam přišli do hospody.
  • 00:04:42 A postupně ta čísla začala být
    stejnější, méně nás to bavilo.
  • 00:04:45 A ty můstky mezi tím
    byly zábavnější, ty propojováky.
  • 00:04:49 Až jsme si řekli,
    že úplně opustíme ta čísla
  • 00:04:51 a vznikl tenhle tvar,
    kterému od té doby říkáme
  • 00:04:53 standardní kabaret,
    který má,
  • 00:04:55 kdybys to počítal na reprízy,
    tak je to asi kolem tisícovky.
  • 00:05:00 -No, ono to má oba dva póly,
    ta improvizace.
  • 00:05:03 Někdy se to povede tak,
    že je to hvězdný okamžik,
  • 00:05:06 kterého je člověk účasten,
    a někdy to je úplná katastrofa.
  • 00:05:10 -Ta tréma je tam obrovská.
  • 00:05:12 A naše chvilky vždycky před tím,
    než to začíná, tak jsou,
  • 00:05:15 že se držíme, jsme vystresovaní,
    a každý říká:
  • 00:05:18 "Dneska ode mě moc nečekejte,
    já budu hodně vzadu.
  • 00:05:21 Dneska mi to nepůjde."
  • 00:05:23 A ujišťujeme se vzájemně v tom,
    jak jsme špatní.
  • 00:05:25 A pak nějak se vyjde na to jeviště,
    tak to znáš, buď se něco stane,
  • 00:05:29 anebo se nic nestane, párkrát,
    a jde to někdy do strašných věcí.
  • 00:05:33 -No to se chci zeptat,
    co se jako stane,
  • 00:05:35 když se nic nestane?
    -Je to blbý hrozně.
  • 00:05:37 Musím říct,
    že teď se nám to už stává
  • 00:05:39 posledních třeba 10 let míň,
    ale na začátku to mělo
  • 00:05:42 tristní momenty.
  • 00:05:44 Je to takové, že cítíš,
    že tam ti spoluhráči
  • 00:05:47 moc nechtějí být.
  • 00:05:49 Každý přemýšlí, jak v té situaci,
    která se zrovna improvizuje,
  • 00:05:52 jeho postava odcházela do zákulisí
    a už se možná nevrátila.
  • 00:05:55 A je to blbý.
  • 00:05:57 Pak se uchyluješ k nějakým
    nejlacinějším vulgaritám,
  • 00:06:00 aby se vůbec něco stalo.
  • 00:06:02 Aby se lidi zasmáli, nebo se zraníš
    s tím spoluhráčem nějak.
  • 00:06:05 -Odcházeli vám lidi taky z toho?
    -Taky, taky, taky.
  • 00:06:08 Měli jsme úplně...
    My říkáme, že máme zlatý fond,
  • 00:06:11 to je pár nejpovedenějších
    kabaretů, kdy opravdu přestaneš
  • 00:06:14 přemýšlet na začátku,
    hodinu se něco děje
  • 00:06:17 a ty jenom koukáš a nestíháš to,
    co se děje.
  • 00:06:20 A pak máme ten opačný,
    kterému říkáme obrazně -
  • 00:06:22 jak to říct slušně - hnědý fond,
    a ten... ten má taky
  • 00:06:26 pár neuvěřitelných záseků.
  • 00:06:28 -Vím z Ypsilonky,
    že vždycky se říkalo - Ypsilonka,
  • 00:06:31 ano, to je improvizační divadlo.
    Moje zkušenost je ta,
  • 00:06:34 že tam se improvizuje
    během zkoušek.
  • 00:06:36 Ale když se najde ten tvar,
    tak ten tvar už se většinou,
  • 00:06:39 ty dobré věci se fixují.
    Není vám líto,
  • 00:06:42 když se povede něco takového
    najít během toho představení,
  • 00:06:46 že už se to prostě nezopakuje?
  • 00:06:48 -Musím říct, že ani ne,
    protože ony jsou to opravdu
  • 00:06:51 úplně oddělené disciplíny.
  • 00:06:53 To, co říkáš ty, tahle ta řízená
    kolektivní improvizace,
  • 00:06:56 jak tomu říká Jan Schmid
    z Ypsilonky,
  • 00:06:59 je způsob vzniku autorské
    inscenace.
  • 00:07:01 A je to hodně specifická záležitost
    a to končí většinou fixním tvarem.
  • 00:07:06 I když vzpomněl jsem si třeba
    na "Tři mušketýry",
  • 00:07:08 v kterých jsem tam hrál léta,
    a stejně se pokaždé hodně měnilo.
  • 00:07:12 V té Ypsilonce se přidávají vtipy,
    ne že by se měnila struktura.
  • 00:07:15 -Trošku jo.
    Anebo jsou tam takové momenty,
  • 00:07:18 že je tam třeba uprostřed té hry
    civilní rozhovor...
  • 00:07:21 -Který se protáhne.
  • 00:07:23 -Jo. A pokud je jeho součástí Jiří
    Lábus, tak se pobavíš vždycky.
  • 00:07:28 Tam tedy musím říct,
    že ta schopnost reakce
  • 00:07:31 a ta uvolněnost v té improvizaci
    je naprosto neslýchaná.
  • 00:07:36 Neslýchaná.
  • 00:07:38 -Tam je neomalenost,
    není tam žádný strach z trapna
  • 00:07:40 a tím pádem máš svobodu
    jako Jirka Lábus.
  • 00:07:43 -Ale když Jirka najde ten tvar,
    tak už ho nemění.
  • 00:07:45 -Jo, jo, aha, jasně.
    -To by byla škoda.
  • 00:07:47 To on bere jako škodu diváka,
    že by takovýhle hezký fór,
  • 00:07:51 který tam vznikl,
    že už by ten divák neměl dostat,
  • 00:07:54 to mu přijde,
    že to není v pořádku.
  • 00:07:57 -To je zajímavé,
    takže cokoli nového se urodí,
  • 00:07:59 když je to dobrý,
    tak už to zůstává.
  • 00:08:02 -Velmi často to tak je.
  • 00:08:04 -No a to je v nějaké té pevnější
    struktuře inscenace,
  • 00:08:08 která potom snese
    takovéhle malé naboření,
  • 00:08:10 ale musí držet nějaký tvar.
  • 00:08:13 Ale tyhle čisté improvizace,
    to je taková jízda,
  • 00:08:16 že myslím, že to nejde.
    Jakýmkoli záznamem by to skončilo,
  • 00:08:19 protože je to fakt jenom plynoucí
    energie mezi hledištěm a jevištěm
  • 00:08:23 a mezi námi na tom jevišti.
  • 00:08:25 A fakt je nejlepší to,
    co říká vždycky Ivan Vyskočil,
  • 00:08:28 že ucho se diví, co pusa říká,
    když opravdu jsi překvapovaný,
  • 00:08:32 co se tam děje.
    A nemusíš vůbec přemýšlet,
  • 00:08:34 nemáš ten korektiv v hlavě,
    nejsem trapnej.
  • 00:08:37 To úplně odpadá
    a jsi v nějakým jako toku.
  • 00:08:40 Takže by to až byla škoda
    tohle myslím zkusit zopakovat.
  • 00:08:43 -Honza Schmid
    velmi často nosil scénáře,
  • 00:08:47 které vlastně ani nebyly
    moc scénáře.
  • 00:08:50 A ten text byl hrozně řídký.
  • 00:08:53 A člověk si říká, propánakrále,
    co já s tím mám dělat?
  • 00:08:57 A když se na to dívám zpětně,
    tak si uvědomuji,
  • 00:09:00 že to byla moudrá metoda.
  • 00:09:02 Protože ten herec to dostane
    a ten text je jakoby polotovar,
  • 00:09:06 který by něco ještě potřeboval.
  • 00:09:08 Což zase vybudí ty herce k tomu,
    aby se o něco pokusili.
  • 00:09:13 Mluvím o tom proto,
    jestli máš rád takové ty dokonalé
  • 00:09:16 scénáře, ty dokonalé texty,
    které herec dostane do ruky
  • 00:09:19 a řekne si,
    jenom abych to nezkazil.
  • 00:09:21 A už k tomu vlastně nemá co dodat.
  • 00:09:24 -Nemám a nedělám skoro vůbec
    pravidelné texty, dramatické texty.
  • 00:09:28 A je to asi částečně i tímhle tím,
    tou návazností,
  • 00:09:31 jak jsem se potkal s divadlem
    na té amatérské úrovni na střední
  • 00:09:35 škole a potom přes Ypsilonku,
    kde jsem poznal, že je možné
  • 00:09:39 i na profesionální úrovni dělat
    divadlo, které není postavené
  • 00:09:43 na příběhu, není narativní,
    nejsou tam stěžejní
  • 00:09:47 herecké postavy.
    Není to vlastně zobrazování děje,
  • 00:09:50 není to přenesená divadelní
    literatura na jeviště,
  • 00:09:53 ale že to může vznikat podobně
    živelně jako na té střední škole.
  • 00:09:57 A to pro mě byl tehdy obrovský
    zázrak, že to je tady uprostřed
  • 00:10:00 Prahy, má to takovouhle pověst
    a je to vlastně trošku to,
  • 00:10:03 co jsme dělali na střední škole.
  • 00:10:05 A tenhle pocit hravosti
    při zkoušení myslím,
  • 00:10:08 že opravdu si nesu
    od té Ypsilonky dál.
  • 00:10:11 Takže jsem začínal,
    že ani jsem nenosil fragmenty,
  • 00:10:13 ale opravdu všechno vznikalo
    jenom na té zkoušce,
  • 00:10:17 že si člověk jenom dělá rešerše
    a databázi do hlavy.
  • 00:10:19 Ale pak se ta poloha režiséra
    úplně ztrácí v tom,
  • 00:10:22 co se děje na jevišti.
  • 00:10:24 Já jsem často na jevišti,
    protože by mě nenapadlo
  • 00:10:26 něco jenom z hlediště,
    a vznikají tam tyhle impulzy.
  • 00:10:29 A pak je dobré občas tam přinést
    nějaké napsané kousky,
  • 00:10:32 něco zapsat,
    přinést to na další zkoušku.
  • 00:10:34 A dostává se to k tomu,
    o čem mluvíš,
  • 00:10:37 že vlastně herec je opravdu
    organickou součástí toho.
  • 00:10:39 Má to rád,
    vzniká to za jeho spolupráce.
  • 00:10:42 Pak pro mě vždycky nastává
    trošku problém těch posledních
  • 00:10:45 14 dní, kdy z toho musí vzniknout
    ten fixní tvar.
  • 00:10:48 A to je někdy problematické.
  • 00:10:50 Protože takhle rozjuchaný herec,
    který přinášel,
  • 00:10:52 tak najednou musí být
    disciplinovaný.
  • 00:10:55 Je to hrozně zajímavý
    adrenalinový sport,
  • 00:10:57 tenhle způsob autorské tvorby.
  • 00:10:59 -A teď co vyhodit, že jo?
    Před tou premiérou.
  • 00:11:02 Teď každý ten herec je pyšný
    na ten nápad, který přinesl.
  • 00:11:05 A teď ty musíš jako režisér říct:
    "Hele, asi ne tohle."
  • 00:11:09 -Nedejbože, že tohle přinese
    tenhle herec, mně by se víc hodilo,
  • 00:11:13 že to bude hrát tenhle, říkat.
    To jo. Tak divadelní zkouška
  • 00:11:16 je opravdu velký sociálně
    psychologický experiment.
  • 00:11:20 -My jsme vlastně vůbec nemluvili
    o tvé pedagogické činnosti.
  • 00:11:23 Já ani nevěděl,
    jak moc dlouho už učíš.
  • 00:11:27 A docela mě to překvapilo,
    protože pro mě jsi nikdy nebyl
  • 00:11:31 takový profesorský typ.
  • 00:11:33 Já jsem si vždycky říkal,
    tak Jirka je takový bohém
  • 00:11:36 a má toho mladého ducha.
  • 00:11:39 A neuměl jsem si představit,
    že se doma připravíš na hodinu
  • 00:11:42 a pak jdeš učit.
    A ty jsi učil taky všechno možný.
  • 00:11:46 Ty jsi učil herectví, ne?
    Měl jsi herecký ročník.
  • 00:11:48 Režii...
    Co ještě?
  • 00:11:51 -Potom takové předměty,
    v tom magisterském stupni víc,
  • 00:11:55 tam jsem zavedl předmět,
    který se jmenuje hledání stylů.
  • 00:11:58 A to je spíš... No.
  • 00:12:00 Já jsem si to taky nedokázal
    představit, to je neuvěřitelný.
  • 00:12:03 -Hledání stylu je předmět?
  • 00:12:05 -Hledání stylu je magisterský
    předmět a má svoje tři ateliéry.
  • 00:12:09 Ateliér autorského divadla,
    intermediálního a objektového.
  • 00:12:13 No, nejsem ten typ úplně.
  • 00:12:15 Nemám profesuru,
    nemám ani docenturu zatím.
  • 00:12:18 A když jsem tam začal učit,
    tak to bylo chvilku potom,
  • 00:12:21 co jsem tam dodělal doktorát
    a přišlo mi to nesmyslný.
  • 00:12:24 A potom ještě navíc mě
    Josef Krofta začal jako tak,
  • 00:12:27 abych začal přemýšlet o tom,
    že bych se stal vedoucím katedry,
  • 00:12:31 tak to byl ještě krok někam,
    kde mi to přišlo úplně bláznivý.
  • 00:12:34 Ale vždycky tam nějak
    u mě převáží,
  • 00:12:36 že nějaká nová výzva
    tě může někam posunout
  • 00:12:40 a trošku vyndat z téhle skupinky,
    která už je příliš úzká, víš,
  • 00:12:44 a příliš se začneš točit
    v nějakém kruhu.
  • 00:12:46 Znáš stejné lidi,
    stejně se jako tak obklopuješ
  • 00:12:49 lidmi, kteří si myslí to, co ty.
  • 00:12:51 Je vždycky dobré
    něco takového zkusit.
  • 00:12:54 A pravda je,
    že tenhle profesorský přístup,
  • 00:12:56 že se připravím na přednášku
    a teď budu mít přednášku,
  • 00:12:58 že si pamatuji,
    že na začátku jsem si říkal...
  • 00:13:01 Víš, jak vždycky bojuješ s tím,
    že si to nějak představuješ.
  • 00:13:04 Režisér vypadá, že sedí,
    má šálu a čte si poezii.
  • 00:13:07 Tak pak zjistíš,
    že to tak není.
  • 00:13:09 Ale chvilku máš tendence
    naplnit takovou
  • 00:13:11 jako klišovitou pózu té funkce.
    Tak já jsem si načetl knížky.
  • 00:13:16 Měl jsem přednášku myslím
    na dokumentární divadlo.
  • 00:13:19 Teď jsem si to přesně připravil
    a vzal jsem si termosku.
  • 00:13:24 Protože mi přišlo,
    že to je to,
  • 00:13:26 co dělá profesora
    vysokoškolským profesorem.
  • 00:13:29 Vůbec jsem se z ní
    samozřejmě nenapil,
  • 00:13:31 byl jsem vystresovanější
    než ti studenti.
  • 00:13:34 A potom jsem pochopil,
    že ta moje doména je jinde.
  • 00:13:36 Takže jsem tam vedl tyhle předměty,
    jako je herecká tvorba,
  • 00:13:40 kde se to víc podobá třeba procesu
    zkoušení autorského divadla.
  • 00:13:43 -Ale nějakou přípravu musíš mít.
    Když jdeš na tu hodinu...
  • 00:13:46 -To jo, ale ty teoretické předměty
    jsem trošku opustil
  • 00:13:50 a je to příprava,
    že máš třeba soupis cvičení,
  • 00:13:53 která chceš projít
    a od čeho kam chceš dojít.
  • 00:13:56 Ale není to úplně,
    nejsem jako klasický badatel.
  • 00:14:02 -Velmi mě potěšilo,
    což se mi často nestává,
  • 00:14:05 že jsem v rozpětí asi tří dnů
    slyšel od dvou lidí
  • 00:14:10 úplně stejnou větu,
    jak říká Jan Schmid,
  • 00:14:14 nezávisle na sobě.
    -Na sobě, ano.
  • 00:14:20 -Ale jedna byla z tvých úst
    a druhá byla od Arnošta Goldflama.
  • 00:14:26 A řekli jste totéž.
    Že ti studenti,
  • 00:14:30 že se musí snažit z toho kantora
    něco vyrazit.
  • 00:14:34 -To je zajímavý.
    Ale já si pamatuju,
  • 00:14:36 že zrovna Honza Schmid
    tohle říkal taky.
  • 00:14:39 Povlával tou školou,
    ale vlastně když tam byl,
  • 00:14:41 tak se dalo zjistit hodně.
  • 00:14:44 I tím, jak to bylo rovnou
    propojené s Ypsilonkou,
  • 00:14:46 tak člověk mohl být u toho procesu.
  • 00:14:48 A když chtěl, tak mohl chodit
    každý večer na představení
  • 00:14:51 a vždycky se s ním potkat.
  • 00:14:53 A v tomhle možná si to nějak
    i nesu takhle přes něj.
  • 00:14:57 Ale pravda je,
    že umělecké vysoké školství
  • 00:15:00 je pro mě strašně složitá kauza.
  • 00:15:02 Nám se tam podařilo vytvořit
    na té katedře takový tým,
  • 00:15:05 že opravdu jsme tam trávili
    hodně času.
  • 00:15:08 Že jsme řešili ne, kdo co učí,
    ale podstatu toho, jestli se to dá.
  • 00:15:12 A pokud, tak jak.
    A že opravdu jediné,
  • 00:15:14 co můžeme přinést,
    je nějaký čas a prostor,
  • 00:15:16 který je garantovaný katedrou.
  • 00:15:18 Jsou tam ti pedagogové,
    věnují tu pozornost studentovi
  • 00:15:21 a teď se tam něco může stát.
  • 00:15:23 A je to hodně těžký samozřejmě
    narvat do tabulek těch předmětů,
  • 00:15:27 takže jsme i akreditovali nějaké
    předměty a uvidíme, co to přinese.
  • 00:15:30 Protože ty věci se ukazují často
    až s velkým zpožděním.
  • 00:15:34 Ale hrozně mi to tam připomíná
    právě třeba proces toho zkoušení.
  • 00:15:38 Že ty věci jsou nejisté,
    hledají se, jsi trošku ztracený,
  • 00:15:42 trošku se bojíš té nejistoty,
    vstupuješ do nějakého risku.
  • 00:15:45 A tohle je nějaké dobré podhoubí,
    protože něco zajímavého se urodí.
  • 00:15:48 A myslím,
    že to je i tenhle ten přístup.
  • 00:15:50 Teď jsem tady,
    můžu vám dát pozornost,
  • 00:15:52 můžu něco říct,
    můžu vám něco sdělit,
  • 00:15:55 filtrujte to,
    protože to je můj pohled
  • 00:15:57 a jenom můj pohled,
    a zkuste se od toho odrazit nějak.
  • 00:16:00 -Protože stejně se to nedá naučit.
  • 00:16:02 Já nevím, co by se dalo naučit
    třeba na herectví.
  • 00:16:05 V tom jsem vždycky
    strašně skeptický,
  • 00:16:07 že by se dalo něco naučit.
  • 00:16:09 -Ale asi úplně naučit ve smyslu,
    neumíš s pilou a teď už umíš
  • 00:16:13 s pilou řezat, to nejde,
    ale vytrénovat určité
  • 00:16:16 dovednosti jde.
  • 00:16:18 Nebo pochopit vnímání svojí
    mentality i svého těla...
  • 00:16:23 -To jo možná,
    ale ten princip toho...
  • 00:16:26 -Jako jak hrát,
    jak přečíst tuhle repliku,
  • 00:16:29 to určitě ne.
  • 00:16:31 Ale co to znamená být na jevišti,
    co to je za energii,
  • 00:16:34 proč je mi z toho divně,
    kde mám study,
  • 00:16:36 kde mám nějaké handicapy,
    kde se sám příliš kontroluji,
  • 00:16:40 to se dá postupně poznávat
    nějakým takovýmhle celkovým
  • 00:16:44 psychosomatickým sebepoznáváním.
    -Nejdou ti studenti někdy na nervy.
  • 00:16:49 -Trošku se to zase zhoršuje věkem,
    ale že by mě úplně někdo
  • 00:16:53 nějak iritoval,
    to si neuvědomuju.
  • 00:16:56 Vlastně... ono, když se nastaví
    ten vztah opravdu partnerský,
  • 00:17:01 což je trošku složité
    v té struktuře,
  • 00:17:03 i tady v nějaké tradici
    jako v Čechách,
  • 00:17:05 ale když to opravdu je,
    vy si vezměte něco ode mě,
  • 00:17:09 já si vezmu něco od vás,
    budeme se nějak vzájemně
  • 00:17:11 poznávat a tím si narušovat
    svoje zaběhané mechanismy,
  • 00:17:14 tak to je opravdu naplněný čas.
  • 00:17:16 Takže iritující je spíš
    ta administrativa okolo a vůbec,
  • 00:17:19 aby ten mechanismus fungoval.
  • 00:17:22 Ale když už se to nastaví dobře,
    tak pak je to skvělé.
  • 00:17:25 A navíc na rozdíl třeba od divadla
    to nemá datum premiéry,
  • 00:17:29 nemusí to nutně spět
    k tomu výsledku.
  • 00:17:31 -Ty jsi z Jihlavy,
    kde jste tam bydleli?
  • 00:17:35 -V cihlovém domě.
    3. patro.
  • 00:17:38 -Jo, to jsem si myslel,
    protože společenství vlastníků,
  • 00:17:42 které se jmenuje jako film,
    tedy "Vlastníci",
  • 00:17:45 to by nemohl napsat někdo,
    kdo to nezažil. Už tam to bylo?
  • 00:17:50 V Jihlavě?-Ne.
    -Tyhle domovní schůze? Ne.
  • 00:17:53 -Tam byly domovní schůze
    a ty si lehce pamatuju,
  • 00:17:56 ale domovní schůze je něco jiného.
  • 00:17:58 Tam se opravdu potkáte v prádelně,
    v kočárkárně a je to takový,
  • 00:18:02 ten řekne to, ten řekne to,
    naštvete se, ten si odejde do bytu,
  • 00:18:06 třískne dveřma
    a je to jako vyventilovaný.
  • 00:18:09 Společenství vlastníků
    bytových jednotek je složitější,
  • 00:18:12 protože to je nějaká právně
    organizovaná věc.
  • 00:18:15 A ona musí mít výsledky
    a musí se o ten barák postarat.
  • 00:18:20 Takže s tím jsem přišel
    do kontaktu až v Praze,
  • 00:18:23 když jsem se stal vlastníkem
    a začal jsem chodit na schůze.
  • 00:18:27 -Tys to napsal původně
    jako divadelní hru.
  • 00:18:29 -Je to bizarní, ale původně jsem
    to napsal jako filmový scénář.
  • 00:18:33 A vznikla z něho divadelní hra,
    ale na začátku ta myšlenka
  • 00:18:36 byla filmová. A pak se ukázalo,
    že to je složitější s tím,
  • 00:18:41 aby vznikl film.
  • 00:18:43 Už jako desetkrát předtím
    se to stalo, tak my jsme
  • 00:18:47 se domluvili s Vosto5,
    že vlastně to je pro nás skvělé,
  • 00:18:50 že to bude kolem stolu jednoduché
    a že to jde trošku
  • 00:18:54 v tradici dechovky. Do toho,
    že diváci s námi sedí kolem stolu.
  • 00:18:57 Ti jsou hodně integrovanou
    součástí toho představení.
  • 00:19:00 A začali jsme asi 4 dny
    improvizovat.
  • 00:19:03 A ty 4 dny mi daly tolik,
    že jsem měl tolik materiálu.
  • 00:19:06 Pak jsem si nechal naposílat zápisy
    ze schůzí SVJ z jiných domů,
  • 00:19:09 od kamarádů, co jsem věděl,
    že to dělají.
  • 00:19:12 A teď jsem si porovnával
    ty dvě věci, co nám tady vzniklo
  • 00:19:15 za typy a co se opravdu
    děje ve skutečnosti.
  • 00:19:18 A bavilo mě představovat si,
    co za tím úředním záznamem
  • 00:19:21 ve skutečnosti je.
    -To je hezký.
  • 00:19:23 -A na základě toho se to
    psalo snadno.
  • 00:19:26 Je úplně jasné,
    že to představení vzniklo,
  • 00:19:28 že to má úspěch a jelo dál.
  • 00:19:30 A věděl jsem,
    že jestli má vzniknout zároveň
  • 00:19:33 tohle to, jako ta filmová verze,
    která se ale domluvila,
  • 00:19:36 ještě než začala
    ta divadelní verze,
  • 00:19:38 tak nemůže být záznamem
    tohohle představení,
  • 00:19:40 že by to ublížilo oběma těm věcem.
  • 00:19:43 A že je potřeba udělat
    nějaký radikální odklon.
  • 00:19:45 A asi ne v tom napsat
    úplně jiný scénář,
  • 00:19:48 ale pojmout ty postavy nově.
  • 00:19:51 Přizpůsobit to tomu,
    jak to natáčení bylo
  • 00:19:53 produkčně vymyšlené,
    což znamená poměrně krátký čas,
  • 00:19:57 jedna místnost a...
    -Asi 8 dní jste...
  • 00:20:00 -8 dní v té místnosti a potom
    2 dny na dotáčky v těch domech.
  • 00:20:04 A to si říkalo o nějaký způsob
    filmové řeči
  • 00:20:07 a hlavně toho způsobu snímání.
  • 00:20:10 -No je to hromný, když se dá udělat
    film v takhle krátkém čase.
  • 00:20:14 A ten tvůj debut filmový je,
    že jo?-Je, celovečerní.
  • 00:20:18 -A ty jsi filmovou režii
    nikdy nestudoval, ne?
  • 00:20:22 -Nestudoval.
  • 00:20:24 -To se nebude líbit těm,
    co to studovali.
  • 00:20:29 -Ale...
    Ti dobří s tím nebudou mít problém.
  • 00:20:34 Já jsem se tam hlásil
    v sedmnácti tady na DAMU.
  • 00:20:38 A napsali mi, že jsem moc mladý,
    ať se přihlásím později.
  • 00:20:41 Já už jsem začal
    potom studovat na DAMU.
  • 00:20:44 -Tak on to je asi levný film, ne?
    -Nepatří k nejdražším.
  • 00:20:47 -Že jo?
    Levný a úspěšný.
  • 00:20:50 Jirka Lábus říkal,
    že to nebylo nic snadného,
  • 00:20:52 že jste dělali hrozně
    dlouhé klapky.
  • 00:20:54 Třeba čtvrt hodiny.
  • 00:20:56 -No. I víc potom, protože nás
    ty první 2 dny zaskočily.
  • 00:21:00 My jsme si s Martinem Žiaranem,
    kameramanem,
  • 00:21:03 připravili takový systém snímání
    zasedacího pořádku a všeho.
  • 00:21:07 Ale stejně, když to začalo
    a bylo nás v té malinkaté místnosti
  • 00:21:11 o 10 - 20 ještě víc,
    protože mikrofonisti a tak.
  • 00:21:13 A já jsem byl vzadu v jiné
    místnosti u monitoru,
  • 00:21:16 tak jsme velmi rychle zjistili,
    že takhle to nepůjde.
  • 00:21:19 Já jsem trošku uměle
    ten scénář rozdělil do obrazů,
  • 00:21:22 ale stejně jsem věděl, že to musí
    být kontinuální natáčení.
  • 00:21:26 Nechci říct divadelní,
    ale ono to k tomu tak jako spadá.
  • 00:21:29 A tak jsme to velmi rychle změnili
    na takové dlouhé triky,
  • 00:21:33 kdy já jsem v té místnosti,
    vůbec nejsem u monitoru, zastavuju
  • 00:21:37 a rovnou říkám: "Nestavme kamery,
    jenom vy zastavte, vraťte to odsud,
  • 00:21:41 začnem tady..."
    A mluvím do toho hodně,
  • 00:21:43 takže ve střižně jsme opravdu měli
    dlouhatánské úseky s mými výlevy
  • 00:21:47 a bylo těžké tak jako vyzobávat
    ty věci a hledat potom
  • 00:21:50 ten způsob toho střihu.
  • 00:21:52 Ale myslím,
    že jinak by to nevzniklo.
  • 00:21:54 Ale super bylo, že herce to
    udržovalo v neuvěřitelném napětí.
  • 00:21:59 -No jo. Kdy máš začít?
    -No. Po kom jdu?
  • 00:22:02 -Po kom jdu a čím on končí?
  • 00:22:05 Protože předpokládám,
    že i ten přístup k tomu textu
  • 00:22:09 mohl být poměrně rozvolněný.
  • 00:22:11 -On už ten text byl díky
    tomu divadlu,
  • 00:22:14 které vzniklo v tom meziobdobí,
    tak vycizelizovaný,
  • 00:22:17 že moc věcí se neměnilo.
  • 00:22:20 Ještě to prošlo workshopy,
    kdy tam byly zásahy do toho.
  • 00:22:23 A ono to trošku jinou strukturu
    oproti tomu divadlu má.
  • 00:22:27 Ale trošku se tam odehrají
    jiné věci.
  • 00:22:29 Dojde tam malinko na jiné věci.
  • 00:22:32 Jsou lehce odkloněné a bylo to dost
    nutné to držet tak, jak to je.
  • 00:22:36 Samozřejmě si tam Jirka Lábus
    nějaké věty vymyslel, ale myslím,
  • 00:22:40 že veškerou kapacitu té herecké
    hlavy vzalo to, přesně,
  • 00:22:43 po kom mluvím a vlastně na koho
    mám koukat a co se tady děje.
  • 00:22:47 A pak musím říct,
    že to bylo podobné flow
  • 00:22:50 jako při zkoušení,
    když se daří.
  • 00:22:52 Že nemáš čas moc
    na nějaké korekce,
  • 00:22:55 prostě jedeš a něco se tam děje.
  • 00:22:57 A je tam dobrá energie,
    což se podařilo,
  • 00:22:59 že ty lidi okolo toho stolu
    si sedli hned napoprvé,
  • 00:23:02 že bylo jasné,
    že v tomhle tom to nějak vyjde.
  • 00:23:05 -Kdo přišel na Dášu Havlovou?
    Obsadit Dášu?
  • 00:23:08 -To asi já jsem volal Jirkovi,
    jestli by mi neposlal na ni číslo.
  • 00:23:12 Protože jsem chtěl,
    aby něco měli společného.
  • 00:23:15 Aby se nějak znaly ty koalice,
    které mají nějakou
  • 00:23:18 společnou historii.
  • 00:23:20 Tak po nějakém delším procesu
    se to nějak podařilo
  • 00:23:24 se na ni nakontaktovat.
    A přečetla si scénář a...
  • 00:23:27 -Ono když se podaří udělat chemii
    toho obsazení, to je dokonalý teda.
  • 00:23:32 Pak už se nemusíš
    tak moc stresovat.
  • 00:23:34 -Při tom zkoušení jsou
    tohle ty nejlepší momenty.
  • 00:23:37 Že vlastně úplně odcházíš
    někam, je ti úplně jedno,
  • 00:23:40 že to má mít premiéru
    a něco se tam děje.
  • 00:23:42 A ono to, co vznikne tady
    z těch momentů, je to nejlepší.
  • 00:23:46 Ty to pak musíš pak zmechaničtit,
    dát do nějaké struktury,
  • 00:23:50 ale ono potom to zrozené
    z těch momentů většinou funguje
  • 00:23:53 potom s diváky perfektně.
    A tady taky.
  • 00:23:55 Tam samozřejmě strašně věcí
    šlo bokem,
  • 00:23:58 vlastně na koho reagovat,
    to, že se objeví replika
  • 00:24:02 nesmyslně na repliku,
    protože jenom se to člověk
  • 00:24:05 snaží zachránit.
    A byla tam sranda.
  • 00:24:08 Ale já těch 10 dnů mám
    v takový mlze,
  • 00:24:11 takovýho vstávání a odcházení.
  • 00:24:14 -Ono to začíná hrozně brzo.
    -Jo, jo.
  • 00:24:17 -Zvyknout si na filmové vstávání
    je něco opravdu hrozného.
  • 00:24:20 -Jo, jo, jo.
  • 00:24:22 -Jak vidíš svou budoucnost?
    Kam se to bude ubírat?
  • 00:24:26 Vzal tě ten film natolik,
    že bys u toho chtěl zůstat?
  • 00:24:29 Anebo vidíš tu svou budoucnost
    spíš v divadle?
  • 00:24:32 -Mě přemýšlení o mé budoucnosti
    úplně nedělá klidným,
  • 00:24:36 tak se to snažím nějak odkládat
    a spíš se soustředit na přítomnost.
  • 00:24:40 Bavilo mě to moc.
    Ty autorské věci, tím,
  • 00:24:43 když neděláš klasický
    dramatický text,
  • 00:24:45 který napsal nějaký jiný autor,
    tak pro mě to do jisté míry
  • 00:24:48 jsou pokaždé takové filmy.
    Já si to představuju filmově,
  • 00:24:51 píšu si to často tak jako filmově.
  • 00:24:53 Pak mě baví ta transkripce
    na to jeviště, jak to vlastně jde
  • 00:24:56 do tohohle zvláštního prostoru,
    kde cokoli může být cokoli.
  • 00:25:00 A ten divák přistoupí na úplně
    cokoli a nepotřebuje tu míru
  • 00:25:03 realističnosti jako ve filmu.
    Tak bych tomu nechal volný průběh.
  • 00:25:07 -Tak necháme tomu volný průběh.
    -Tak jo.
  • 00:25:10 -Necháme tomu volný průběh.
  • 00:25:12 Ve chvíli, kdy tohle točíme,
    my ještě nevíme, jak dopadnou Lvi.
  • 00:25:16 -To nevíme.
    -Ale držím palce.
  • 00:25:18 -Děkuji.
    -Aby to dopadlo dobře.
  • 00:25:20 A děkuji,
    že sis udělal čas na PLOVÁRNU.
  • 00:25:22 -Já děkuji za pozvání, díky.
  • 00:25:24 -Dnes byl naším hostem
    JIŘÍ HAVELKA.
  • 00:25:30 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2020

Související