iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
2. 10. 2019
21:15 na ČT art

1 2 3 4 5

5 hlasů
9537
zhlédnutí

Na plovárně

David Newman

Americký skladatel filmové hudby a dirigent

26 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Davidem Newmanem

  • 00:00:25 -Dobrý večer.
  • 00:00:27 Je jasné, že na vývoj dítěte
    má vliv i prostředí,
  • 00:00:31 ve kterém to dítě vyrůstá.
  • 00:00:33 Takže si představte,
    že byste měli tatínka,
  • 00:00:36 který by byl skladatelem
    filmové hudby.
  • 00:00:39 Pak byste měli ještě bratra,
    který by také psal filmovou hudbu,
  • 00:00:43 a sestru, která by byla
    skladatelkou filmové hudby.
  • 00:00:46 Pak byste měli ještě bratrance.
    Ten by taky psal filmovou hudbu.
  • 00:00:50 A měli byste dva strýčky.
  • 00:00:53 Ten první by byl skladatelem
    filmové hudby a ten druhý taky.
  • 00:00:57 No tak co může
    z takového dítěte vyrůst?
  • 00:01:01 Samozřejmě,
    že skladatel filmové hudby.
  • 00:01:03 Takže pokud jste viděli film
    jako "Válka Roseových"
  • 00:01:07 nebo "Peníze těch druhých"
    nebo film "Hoffa"
  • 00:01:11 nebo film "Doba ledová",
    tak vězte, že jste v těch filmech
  • 00:01:14 slyšeli i hudbu našeho dnešního
    hosta, vynikajícího hudebního
  • 00:01:18 skladatele a dirigenta
    ze slavné hudební rodiny.
  • 00:01:22 Rád vítám NA PLOVÁRNĚ
    pana DAVIDA NEWMANA.
  • 00:01:25 Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:01:27 -Pane Newmane,
    já bych řekl,
  • 00:01:30 že ve vaší rodině nebylo moc šancí
    uniknout hudbě.
  • 00:01:34 -Nebylo.
    -Jsou nějaké výjimky?
  • 00:01:37 Stal se někdo vědcem
    nebo dramatikem?
  • 00:01:42 -No můj otec měl velkou rodinu
    a v ní byl jeden doktor,
  • 00:01:47 ale i ten v 50. letech napsal
    jeden hit.
  • 00:01:50 Takže dokonce ani doktor neunikl.
  • 00:01:54 Ale upřímně řečeno,
    my jsme vyrůstali v Los Angeles,
  • 00:01:58 na západním pobřeží
    Spojených států.
  • 00:02:02 A máma s tátou, nás bylo 5,
    snažili se nám dát
  • 00:02:06 normální vzdělání.
  • 00:02:09 V 60. letech jsme chodili
    do veřejných škol.
  • 00:02:13 Fakt je, že hudba u nás hrála
    velkou roli, ale rodiče chtěli,
  • 00:02:18 abychom se rozvíjeli všeobecně,
    takže jsme sportovali,
  • 00:02:21 hráli divadlo.
  • 00:02:23 Nikdo na nás netlačil zvenčí,
    ale jak jsme s mým bratrem
  • 00:02:26 Thomasem,
    ten je o 18 měsíců mladší než já,
  • 00:02:30 jak jsme dospívali,
    to bylo najednou jako hlas sirén.
  • 00:02:34 Tak nějak si nás to přitáhlo,
    protože hudba je
  • 00:02:37 zkrátka tak krásná.
  • 00:02:39 Je tu tolik věcí,
    dá se donekonečna studovat,
  • 00:02:43 učit se.
  • 00:02:47 A otec mi jednou řekl,
    svým nabručeným způsobem:
  • 00:02:51 "Je jedno, co s hudbou děláš,
    je jedno, jak je těžká,
  • 00:02:55 nikdy není nudná.
  • 00:02:58 Je to nekonečně zajímavá věc,
    na celý život."
  • 00:03:05 Řekl: "Po celý tvůj život bude
    hudba něco zajímavého.
  • 00:03:10 Ta její abstraktnost,
    také její schopnost vyprávět,
  • 00:03:14 ten podivný příběh beze slov,
    který náš malý mozek
  • 00:03:18 zjevně umí zpracovat."
  • 00:03:21 -Váš otec musel být workoholik, ne?
    -Byl zázračné dítě, pianista.
  • 00:03:26 Nebyl moc vysoký,
    ale byl pohledný.
  • 00:03:29 Naše rodina tehdy byla
    úplně na dně, naprosto chudá.
  • 00:03:33 Všichni žili v domku
    o jedné místnosti.
  • 00:03:36 Takže on musel pracovat.
  • 00:03:38 Když mu bylo 12, nebo 13,
    už hrál ve vaudevillech.
  • 00:03:42 Víte, co to je?
    -Jo jistě.
  • 00:03:45 -Takže hrál ve vaudevillu,
    na Východním pobřeží.
  • 00:03:48 Malé dítě hrálo na klavír
    a kolem něj blond krasavice,
  • 00:03:52 no umíte si to představit.
  • 00:03:54 -Krásné místo pro dospívání.
    -Ano.
  • 00:03:57 Ale já myslím, že dělal jediné -
    jenom pracoval a pracoval.
  • 00:04:02 Potom z něj byl dirigent
    na Broadwayi, ve 20. letech.
  • 00:04:06 Potkal se s Gershwinem,
    s Irvingem Berlinem,
  • 00:04:10 s Cole Porterem.
  • 00:04:13 Zažil tu dobu v New Yorku,
    říká se tomu bouřlivá 20. léta,
  • 00:04:17 před krachem na burze a před krizí.
  • 00:04:20 A potom v roce 1930 začal
    zvukový film v Hollywoodu.
  • 00:04:25 A všichni si řekli,
    tak tohle bude něco!
  • 00:04:28 Umění možná,
    ale velký kšeft určitě.
  • 00:04:32 A přivedli si pár broadwayských
    dirigentů, aranžerů,
  • 00:04:36 mého otce a Maxe Steinera,
    který přijel z Vídně
  • 00:04:40 a který taky dirigoval
    na Broadwayi.
  • 00:04:43 A také aranžoval.
    Max Steiner byl víc skladatel.
  • 00:04:48 Můj tatínek, Alfred Newman,
    toho moc nesložil,
  • 00:04:52 ale najednou byli oba
    v roce 1930 v Los Angeles.
  • 00:04:56 -No ale psal hudbu pro filmy
    Charlieho Chaplina.
  • 00:05:00 -Ale nezačínal jako skladatel,
    začínal jako pianista.
  • 00:05:04 On chtěl být koncertní klavírista,
    ale neměl peníze na to,
  • 00:05:08 aby mohl studovat a dokázat to.
    Tak začal dirigovat na Broadwayi.
  • 00:05:12 On miloval dirigování.
  • 00:05:15 A v Hollywoodu pak pracovali
    dnem a nocí.
  • 00:05:19 Dělali film za filmem,
    jak se celý ten systém vyvíjel
  • 00:05:22 ve 30., 40. a 50. letech.
  • 00:05:25 Až do roku 59 můj otec
    většinu času strávil řízením
  • 00:05:29 hudebního oddělení v Hollywoodu.
    Bylo to jako řídit orchestr.
  • 00:05:34 Měl jste na starosti
    4 orchestry na smlouvu,
  • 00:05:36 skladatele,
    musel jste dělat papíry...
  • 00:05:40 Jako když řídíte symfonický
    orchestr včetně skladatelů,
  • 00:05:44 protože filmová hudba
    musí být napsaná včas.
  • 00:05:47 A umíte si představit všechnu
    tu politiku a ty různé zájmy.
  • 00:05:52 Takže všechno,
    co si z táty pamatuju, je práce.
  • 00:05:55 Práce, práce až do smrti.
  • 00:05:57 -Zněl orchestr pod jeho vedením
    jinak?
  • 00:06:01 -Já jsem tomu vůbec nerozuměl
    až do jeho smrti.
  • 00:06:05 To mi bylo 15.
  • 00:06:07 A když jsem odjel na univerzitu,
    Univerzita Jižní Kalifornie,
  • 00:06:11 ale bydlel jsem doma,
    protože centrum Los Angeles
  • 00:06:16 bylo tehdy velmi nespolehlivé.
    Já byl houslista,
  • 00:06:19 takže jsem byl v podstatě
    jako na konzervatoři.
  • 00:06:23 Cvičil jsem 4 - 5 hodin denně.
  • 00:06:26 Táta měl spoustu nahrávek
    a já to začal poslouchat.
  • 00:06:30 A po chvíli,
    a to už jsem toho slyšel hodně,
  • 00:06:33 mě to úplně zaplavilo,
    jak ten orchestr hrál.
  • 00:06:37 Myslím Fox orchestr.
  • 00:06:40 Táta byl u 20 Century Fox
    od 1939 do roku 1959, 20 let.
  • 00:06:44 A ten orchestr zahrál věci,
    o kterých si myslím,
  • 00:06:47 že nejsou možné.
    V tom smyslu, že...
  • 00:06:51 -A oni hráli jenom filmovou hudbu?
    -Ano.
  • 00:06:54 Měli smlouvu s Warner Brothers,
    s MGM, všechna studia,
  • 00:06:58 celý Hollywood.
  • 00:07:01 Až do roku 1959,
    každé studio bylo jako...
  • 00:07:04 Česká filharmonie,
    nebo Pražská.
  • 00:07:08 Byly to samostatné jednotky
    a studio to zastřešovalo.
  • 00:07:12 Stejně jako režiséry,
    architekty atd.
  • 00:07:14 Měli tam místo,
    kam chodili do práce.
  • 00:07:17 U Fox měli takzvané bungalovy
    pro všechny skladatele.
  • 00:07:21 Bylo to něco jako ubytovna,
    takže jste doslova
  • 00:07:25 mohl ve studiu žít.
    A spousta z nich tam taky žila.
  • 00:07:29 A celé dny se nedostali domů,
    aby všechno včas dopsali.
  • 00:07:33 Sice měli občas volno,
    ale i tak pořád jen pracovali.
  • 00:07:41 -Vy jste začal jako houslista
    v orchestru.
  • 00:07:44 A to mohla být dobrá zkušenost
    pro vaši další kariéru dirigenta
  • 00:07:49 a skladatele.
    -Mě nikdy psaní hudby nezajímalo.
  • 00:07:53 A filmové už vůbec ne,
    já jsem chtěl být dirigent.
  • 00:07:57 Jako všichni jsem chodil do školy,
    hrál na housle,
  • 00:08:01 hrál jsem v mnoha orchestrech,
    začal jsem pracovat profesionálně,
  • 00:08:05 na volné noze,
    v orchestrech pro televizi,
  • 00:08:09 pro film.
    A nakonec jsem si řekl...
  • 00:08:12 Tak nějak mě to vtáhlo dovnitř
    a musel jsem se naučit skládat.
  • 00:08:17 Jako můj táta.
  • 00:08:19 Já myslím, že to pro něj nebylo
    nic snadného, naučit se skládat.
  • 00:08:23 Nepřišlo to samo od sebe.
    A se mnou to bylo stejné.
  • 00:08:27 Stálo mě to dva tři roky života
    a pár průšvihů.
  • 00:08:31 Já bych řekl,
    že člověk se nejvíc poučí z...
  • 00:08:35 -...z katastrof.
    -Přesně tak.
  • 00:08:38 Orchestraci se nenaučíte
    bez nezdarů.
  • 00:08:42 Napíšete něco, myslíte si,
    jak je to dobré.
  • 00:08:45 Myslím, že Bartók o tom mluvil,
    že když nepokazíte
  • 00:08:49 svou orchestraci,
    tak jste se dost nesnažil
  • 00:08:52 překonat sám sebe
    a nic se nenaučíte.
  • 00:08:55 Velká část hudby
    a dirigování je věc zkušenosti.
  • 00:08:58 Musíte znát všechny ty cesty,
    kódy, jak se věci dějí,
  • 00:09:02 v jaké části orchestru,
    kdo sleduje koho,
  • 00:09:05 co vlastně má dirigent dělat...
    A tyhle ty věci.
  • 00:09:11 -To je hodně zvláštní disciplína.
    Já myslím dirigování filmové hudby.
  • 00:09:16 Protože musíte sledovat plátno,
    zároveň se dívat do not
  • 00:09:20 a řídit orchestr.
  • 00:09:22 Tak je to trošku
    rozdvojení osobnosti, ne?
  • 00:09:26 -Ano, je to trochu schizofrenie.
  • 00:09:28 Svým způsobem těžší
    a zároveň lehčí, než to vypadá.
  • 00:09:31 -Jak to může být lehčí?
  • 00:09:33 -Protože vy vidíte
    to celé najednou.
  • 00:09:36 A vypadá to jako něco ohromujícího.
    Jak je to možné?
  • 00:09:39 Řekněme,
    že koukáte na 3minutovou scénu.
  • 00:09:42 My máme spoustu věcí ku pomoci.
    Např. takzvané streamery.
  • 00:09:45 To je taková čára,
    která probíhá filmem
  • 00:09:48 stálou rychlostí.
    Trvá to vždycky vteřinu a půl.
  • 00:09:51 Nebo dvě vteřiny,
    jak potřebujete.
  • 00:09:53 Koukáte na film
    a ta čára běží přes plátno
  • 00:09:56 a dotkne se konce plátna
    v přesně daný okamžik synchronu.
  • 00:10:01 Vidíte to poprvé a říkáte si,
    proboha, jak to zvládnu?
  • 00:10:05 Ale ve skutečnosti jdete
    krok po kroku.
  • 00:10:08 A také se při filmové hudbě
    zastavíte a zkoušíte.
  • 00:10:12 Můj otec byl známý tím,
    že zkoušel celé hodiny,
  • 00:10:16 než vůbec něco natočili.
    Zkoušel a zkoušel...
  • 00:10:20 A oni dělali všechno,
    co se dělá se smyčci...
  • 00:10:24 Speciální vibrato,
    které po nich chtěli.
  • 00:10:27 Jeho první koncertní mistr
    byl Louis Kaufman.
  • 00:10:32 Myslím, že on jako první nahrál
    ve 30. letech "Čtyři roční období".
  • 00:10:37 Kaufman tomu říkal
    "cikánské vibrato".
  • 00:10:41 Při vibratu to normálně děláte
    takhle...
  • 00:10:50 Ale když vidíte ve filmu
    Jaschu Heifetze, vidíte,
  • 00:10:54 jak tahle část prstu...
    to je to, co tvoří ten zvuk,
  • 00:10:58 zvuk vibrata.
    Čili oni uměli opravdu rychlý zvuk.
  • 00:11:06 A přecházíte z vysokých tónů níž,
    tak funguje vibrato,
  • 00:11:10 dolů a zase nahoru.
    Vznikal takový třpytivý zvuk.
  • 00:11:13 A navíc všichni měli
    skvělé nástroje.
  • 00:11:16 Třicátá léta,
    všichni měli stradivárky,
  • 00:11:19 úžasné smyčce,
    zkrátka většina z nich měla
  • 00:11:22 krásné nástroje,
    což znamená obrovský...
  • 00:11:25 -Rozdíl.
    -Ano, rozdíl.
  • 00:11:27 A tak pořád pracovali a vedoucí
    jednotlivých sekcí také.
  • 00:11:31 Znáte to,
    jako v normálním orchestru.
  • 00:11:33 Až na to, že ta pracovní doba
    byla mnohem delší.
  • 00:11:37 Takže zkoušeli
    a zkoušeli a pak nahrávali.
  • 00:11:41 A potom máte tolik zkušeností,
    že se nepotřebujete
  • 00:11:44 při natáčení vracet pořád dokola,
    abyste byl synchronní.
  • 00:11:47 -Co byste nazval dlouhou sekvencí
    filmové hudby? 2 minuty?
  • 00:11:51 -Ne, může to být 6, 7, 8 minut,
    10, 12. Déle už ne, končí pásek.
  • 00:11:56 Ale normálně to bývá
    mezi 2 - 4 minutami.
  • 00:11:59 Možná některé o pár minut delší.
  • 00:12:04 -Tak to je rozměr písničky.
    Ale během toho se tolik stane.
  • 00:12:08 V písničce,
    tam máte základní rytmus
  • 00:12:12 a následujete ho.
  • 00:12:14 -Další zajímavá věc je to,
    že se používá speciální styl.
  • 00:12:19 Foxstyl,
    který se odvíjí od rytmu dialogu.
  • 00:12:23 Mluvím, mluvím, nemluvím.
    Mluvím, nemluvím.
  • 00:12:29 Takže hudba... hudba,
    NEMLUVÍ SE!
  • 00:12:32 Hudba, hudba,
    NEMLUVÍ SE!
  • 00:12:35 A přitom se to neděje rytmicky,
    takže musíte hudbu přizpůsobit.
  • 00:12:39 Ale ten nejdůležitější rys je to,
    že se mění rytmus filmu.
  • 00:12:44 Takže zpomalujete a zrychlujete.
  • 00:12:47 Jenomže když zpomalíte,
    a to je na tomhle stylu tak těžké,
  • 00:12:52 ta fráze musí pokračovat.
  • 00:12:55 Takže zpěváci,
    co drží vysoký tón...
  • 00:12:58 Oni tam nemůžou zůstat,
    na té vysoké notě.
  • 00:13:03 Buď ten vysoký tón musí dolů,
    nebo musí...
  • 00:13:10 se takhle zvednout.
  • 00:13:13 Dosáhnout toho je velice těžké,
    obzvlášť pro smyčce.
  • 00:13:17 A s tímhle tím se museli
    nějak poprat.
  • 00:13:21 Ve 30. letech se hodně
    používalo portamento.
  • 00:13:24 Ten zvláštní gliss neboli
    klouzání prstů po strunách.
  • 00:13:29 Hodně to slyšíte
    na starých nahrávkách.
  • 00:13:32 Takže skluz,
    a jsou dva způsoby.
  • 00:13:35 Buď hýbete prstem,
    nebo to začnete jedním prstem
  • 00:13:39 vysoko a druhým pokračujete.
    Na to si musíte přijít.
  • 00:13:44 Jak udělat skluz,
    kde udělat vibrato,
  • 00:13:47 jak dlouhá je tahle nota,
    za jak dlouho vás ta nota dovede
  • 00:13:51 třeba ke crescendu...
    A tak dále, atd.
  • 00:13:55 A tohle všechno zdokonalili
    až k bodu,
  • 00:13:59 to bylo v 50. letech,
    kdy byli naprosto úžasní.
  • 00:14:04 Když to posloucháte dnes,
    je to zastaralé.
  • 00:14:07 Nikdo tak dneska nechce hrát,
    ale když já byl mladý,
  • 00:14:11 já jsem nedokázal pochopit,
    že něco může být tak krásné
  • 00:14:16 a tak dlouho.
    Každý takt byl neodolatelně krásný.
  • 00:14:19 Svým způsobem až moc.
  • 00:14:22 A to je to, co starým filmům
    dodává tu exaltovanost.
  • 00:14:26 Je to až příliš,
    ale z hlediska mladého člověka,
  • 00:14:30 který se snaží pochopit,
    co jsou ti muzikanti zač,
  • 00:14:34 v čem oni vidí krásu...
  • 00:14:37 No pro mě to bylo
    jako v laboratoři.
  • 00:14:41 A až dodnes,
    mám-li být upřímný, říkám,
  • 00:14:44 že můj otec,
    aspoň ve svém oboru,
  • 00:14:47 je pro mě největším umělcem
    a dirigentem,
  • 00:14:51 co jsem kdy slyšel.
  • 00:15:00 -On je taky autorem té...
    -Té fanfáry!
  • 00:15:03 -Ano, tu poznáte okamžitě!
    -Ja, ja, ja.
  • 00:15:08 A víte,
    že Disney koupil Studio Fox?
  • 00:15:12 Už žádné 20th Century Fox není.
    Už je to Disney.
  • 00:15:16 Nevím, jestli se to tady ví,
    v Americe je to velká novinka.
  • 00:15:21 Takže nevím,
    co s tou znělkou bude?
  • 00:15:24 Myslím,
    že už se u žádného filmu neobjeví.
  • 00:15:27 -Řekněme, že byste poslouchal
    kousek symfonické hudby,
  • 00:15:31 kterou jste předtím
    ještě nikdy neslyšel.
  • 00:15:34 Poznal byste okamžitě,
    že je to původně hudba k filmu?
  • 00:15:37 -Ano. Já pořád vnímám
    koncertní hudbu jako příběh.
  • 00:15:41 Není výraznější formy hudby,
    aspoň v 19. století,
  • 00:15:44 hlavně vídeňská škola,
    až do 20. let.
  • 00:15:47 Pro mě je to
    abstraktní podoba příběhu.
  • 00:15:51 Má expozici, kolizi a katarzi.
    Je to jako hra o třech dějstvích.
  • 00:15:56 V expozici představíte své postavy,
    za pomoci hudebních klíčů atd.
  • 00:16:02 Ale pozor, tohle jsou naši,
    o nich budeme hrát.
  • 00:16:06 V kolizi se dostanou do konfliktu.
  • 00:16:09 Kdyby nebyl konflikt,
    nemá cenu vyprávět příběh.
  • 00:16:14 No a nakonec se to nějak vyřeší.
  • 00:16:17 Filmová hudba je jiná,
    protože příběh je ve filmu.
  • 00:16:21 A je to velmi složité,
    protože povrch filmové hudby
  • 00:16:25 nesmí být příliš složitý.
  • 00:16:28 Musí spíš odkazovat
    na něco z filmu.
  • 00:16:35 Aby si diváci náhodou neříkali,
    co se to v té muzice děje?
  • 00:16:40 Místo, aby sledovali film.
  • 00:16:42 Takže ve filmové hudbě
    musí být všechno, co děláte,
  • 00:16:46 pod povrchem.
  • 00:16:48 A taky nepoužíváte příliš modulace
    jako v koncertní hudbě.
  • 00:16:53 Nemá to stavbu
    jako koncertní hudba.
  • 00:16:56 Můžete změnit strukturu na fleku,
    protože to vychází z filmu.
  • 00:17:00 Koncertní hudba se nevyhnutelně
    někam sune,
  • 00:17:03 zatímco filmová hudba
    v sobě tu nevyhnutelnost nemá.
  • 00:17:08 Já neříkám,
    že to platí úplně na všechno.
  • 00:17:13 A také má filmová hudba
    v sobě mnohem víc prostoru.
  • 00:17:17 Jak říkám: mluví, mluví, nemluví.
  • 00:17:21 Nebo je akce, akce,
    a najednou prostor hudbu zvednout.
  • 00:17:25 Protože píšete hudbu kolem toho,
    co se děje.
  • 00:17:31 -A taky můžete pracovat s tichem.
    -A to je další věc.
  • 00:17:35 Jedna z nejdůležitějších věcí
    u filmové hudby je,
  • 00:17:39 kde má a kde nemá být.
  • 00:17:41 A potom také - okamžik,
    kdy hudba začne, všechno změní.
  • 00:17:46 Ani nezáleží na tom,
    co to je za hudbu.
  • 00:17:49 Ten fakt, že nastoupí orchestr,
    nástroj nebo sbor v určitý okamžik
  • 00:17:54 filmu, všechno změní.
    A když skončí, opět změna.
  • 00:17:58 Takže první věc, co děláte,
    když začnete pracovat na filmu,
  • 00:18:02 je takzvaný spotting,
    neboli značkování.
  • 00:18:05 Čili hudba začne tady,
    říkáte si s režisérem,
  • 00:18:09 a skončí tady.
  • 00:18:11 Není to nic závratně těžkého,
    ale projdete celý film
  • 00:18:15 a bavíte se o tom,
    kde hudba bude a kde ne.
  • 00:18:18 A uprostřed sekvence
    může být ticho,
  • 00:18:21 nebo nějaká pekelná nota,
    nebo tremolo,
  • 00:18:25 záleží na tom, o co jde.
  • 00:18:27 A tohle většinou
    koncertní hudba nemá.
  • 00:18:30 Možná když jde o balet,
    ale jinak funguje odlišně.
  • 00:18:37 -Existuje něco, co byste nazval
    zlatým pravidlem filmové hudby?
  • 00:18:41 -Jde o samotný film.
  • 00:18:44 Protože film je sám o sobě
    velmi rušivá forma umění.
  • 00:18:48 A zároveň je tu otázka,
    jestli ve filmu může žít obchod
  • 00:18:53 a umění pohromadě.
  • 00:18:55 Ne, není tu nic,
    co bych nemohl.
  • 00:18:58 Ale neustále se filmovou hudbou
    táhne otázka - je filmová hudba
  • 00:19:03 něco míň,
    protože slouží obchodu?
  • 00:19:07 Ale je to zajímavé na filmové
    hudbě, to, že spolupracuje.
  • 00:19:11 Ale spolupracuje
    s uměleckým prostředkem,
  • 00:19:15 který jde neustále celým světem.
  • 00:19:19 Všude se dostane.
    Je to velice rušivá technologie.
  • 00:19:23 Nikdo nikdy neví,
    co z toho bude.
  • 00:19:26 Stravinskij zkoušel psát pro film,
    Schoenberg, Aaron Copland,
  • 00:19:31 mnoho ruských skladatelů,
    spousta různých umělců
  • 00:19:35 v různých zemích píše
    filmovou hudbu.
  • 00:19:38 Ale mnohým nejde o tu spolupráci.
  • 00:19:41 Čili zlaté pravidlo je -
    jde o film, nejde o vás.
  • 00:19:45 Když skládáte, posloucháte to,
    ano, tohle dělám tam chci dojít,
  • 00:19:50 tohle se mi líbí,
    ale nemůžete přestat koukat
  • 00:19:54 na film, neposlouchat dialog.
  • 00:19:57 Hudba je tu od toho,
    aby pomáhala filmu,
  • 00:20:00 jinak to nemá smysl.
  • 00:20:02 Kvůli tomu jsou tam herci,
    režiséři, kameramani,
  • 00:20:06 proto jsou tam ty stovky lidí.
  • 00:20:08 Všechno se to smíchá do věci
    zvané film, která není organická,
  • 00:20:12 která vám nedá zážitek spolupráce,
    jaký byste měl,
  • 00:20:16 kdybyste pracoval
    s jinými lidskými bytostmi.
  • 00:20:19 Je to velice těžké pochopit,
    že nejde o vás.
  • 00:20:22 Nejde o vaši hudbu, ani o vás.
  • 00:20:25 Ano, váš vztah k hudbě,
    někdy se o vaší hudbě lidé
  • 00:20:29 vyjadřují moc hezky, líbí se jim,
    to máme všichni rádi.
  • 00:20:33 Ale jde o tu podivnou
    uměleckou formu,
  • 00:20:36 která ještě není ani 100 let stará.
  • 00:20:39 Film je stále velmi nová
    umělecká forma.
  • 00:20:43 Vyvíjí se v cyklech,
    nevím, kam směřuje.
  • 00:20:47 Možná půjde hlavně o zisk,
    já nevím.
  • 00:20:55 -Je mezi režiséry někdo,
    kdo je pro skladatele noční můra?
  • 00:21:00 -Takových je spousta.
  • 00:21:03 Já mám velmi dobrý vztah
    s Dannym DeVito.
  • 00:21:06 -Toho jsme taky měli
    v tomhle programu.
  • 00:21:10 -Ano, říkal.
    A my spolu velice rádi pracujeme.
  • 00:21:13 Jeho filmy v sobě mají něco z opery
    a jsou tak bláznivé,
  • 00:21:17 že je v nich spousta místa
    pro hudbu.
  • 00:21:20 -Já bych řekl,
    že má velký cit pro hudbu.
  • 00:21:22 -To má.
    Ale není to člověk,
  • 00:21:25 který by se uměl dokonale
    vyjádřit slovy.
  • 00:21:28 Říct, co chce.
    On spíš tak jako mručí a vzdychá.
  • 00:21:31 Řekni něco.
    A on...
  • 00:21:34 Tak to bych řekl k hudbě.
  • 00:21:36 Ale tohle všichni hledáme,
    takový vztah.
  • 00:21:40 John Williams a Spielberg,
    Alan Silvestri a Robert Zemeckis,
  • 00:21:45 to je to nejlepší.
  • 00:21:47 Ne že by to bylo snadné,
    ale časem si najdete
  • 00:21:51 vlastní společnou řeč
    a oni vám dají volnou ruku.
  • 00:21:54 Občas, když pracujete s režisérem,
    který není tak milý a přátelský,
  • 00:21:59 uděláte jednu chybu a letíte.
    Zaplatí vám, ale vyhodí vás.
  • 00:22:04 -Zaplatí!-Zcela jistě.
    -A vyhodí vás?
  • 00:22:08 -No ano, to by nikdy nikdo
    nedělal filmy, kdyby?
  • 00:22:13 Když nás vyhodí, zaplatí.
    Je to "hraj mně, nebo zaplať".
  • 00:22:17 Díkybohu, protože jinak by
    tenhle typ lidí klidně najal
  • 00:22:21 na každou sekvenci někoho jiného.
    Klidně 20 skladatelů.
  • 00:22:25 Což je špatně pro ně.
    Ale oni to nechápou.
  • 00:22:29 Přece nechcete mít ve filmu
    20 různých hlasů,
  • 00:22:32 i když si myslíte,
    že chcete.
  • 00:22:35 -Vy jste byl šéfdirigentem
    v amfiteátru Hollywood Bowl, že?
  • 00:22:40 -Jen jsem tam dirigoval
    pár koncertů filmové hudby, to ano.
  • 00:22:44 -Ten rozměr,
    to je něco neuvěřitelně velkého.
  • 00:22:48 Jednou jsem tam byl
    a ty rozměry mě opravdu šokovaly.
  • 00:22:52 Chce to nějaký jiný přístup?
  • 00:22:55 -No, je to, jak říkáte,
    je to prazvláštní místo.
  • 00:22:58 Ale je to kulturní symbol
    Los Angeles.
  • 00:23:02 Viděl jste všechny ty lidi,
    co přijdou o 2 hodiny dřív,
  • 00:23:05 sedí na zábradlí, krájí si šunku?
    To je velká věc.
  • 00:23:09 A ty boxy, které jsou vepředu,
    ty se dědí v rodině
  • 00:23:13 z generace na generaci.
    Jeviště je obrovské.
  • 00:23:17 A neslyšíte tam vůbec nic.
  • 00:23:20 Otřesná akustika,
    ale všechno je to nazvučené.
  • 00:23:24 Není to nejlepší zvuk,
    to asi víte.
  • 00:23:27 Nevím, na čem jste byl,
    na nějaké klasice?
  • 00:23:33 -Já byl na Prokofjevově
    klavírním koncertu.
  • 00:23:37 A nikdy v životě jsem nezažil to,
    že bych poslouchal klasickou
  • 00:23:43 hudbu ve společnosti tolika švábů!
  • 00:23:46 -Ano, no, cvrčci, cvrčci.
  • 00:23:51 -Ale když někdo říká,
    že to je nevhodné - je to vhodné,
  • 00:23:56 když osm tisíc lidí poslouchá
    klasickou hudbu.
  • 00:23:59 -Ano, je to vhodné,
    a také to financuje
  • 00:24:03 Losangeleskou filharmonii.
  • 00:24:06 Losangeleská filharmonie
    je na tom opravdu dobře.
  • 00:24:10 Jak asi víte, v Americe není
    žádná státní podpora.
  • 00:24:14 Vážnou hudbu podporují nadace
    a mnozí soukromí dárci.
  • 00:24:18 A Hollywood Bowl, to je...
  • 00:24:21 No, všichni to tak berou.
    Nejdete tam kvůli skvělému zvuku.
  • 00:24:25 Vidíte výborné umělce,
    jsou tam skvělé koncerty...
  • 00:24:29 Ale hlavně je to místo,
    kde se schází místní komunita.
  • 00:24:34 A jak jste říkal,
    sedm nebo osm tisíc lidí
  • 00:24:37 na koncertě Prokofjeva,
    Beethovena, Mahlera...
  • 00:24:41 Dirigent Gustavo Dudamel
    tam teď každý rok dělá operu.
  • 00:24:45 Loni "Othella".
    Nebo dělali "West Side Story".
  • 00:24:49 Hrají tam jazz,
    rockové koncerty.
  • 00:24:52 Ale je to dost zrádné místo.
  • 00:24:55 Když tam vystupujete
    a neznáte to, místní to vědí,
  • 00:24:59 protože tam hrají tak často,
    ale když tam přijde někdo jiný,
  • 00:25:04 je velmi těžké přijít, jak na to.
    protože je to tak obrovské.
  • 00:25:09 -Jaké bylo pražské publikum?
    -Úžasné!
  • 00:25:12 Byli otevření všemu, co slyšeli.
    Stravinskij i to ostatní.
  • 00:25:17 Byli všechno,
    jen ne konzervativní.
  • 00:25:22 My se báli,
    že diváci budou konzervativnější.
  • 00:25:26 A i orchestr krásně jazzoval,
    když hráli Gershwina.
  • 00:25:30 Dokázali všechno,
    co jsme po nich chtěli.
  • 00:25:33 Chtěli jsme zvuk, drsný a syrový,
    jazzový, zábavný a taneční.
  • 00:25:38 Protože je to dílo o charlestonu,
    rok 1925,
  • 00:25:41 kdy byl charleston
    nejslavnější tanec.
  • 00:25:45 V New Yorku,
    v Los Angeles, všude.
  • 00:25:48 Ale ten večer byl úžasný,
    moc jsme si to užili.
  • 00:25:52 -Já jsem si to taky užil,
    mít vás jako hosta.
  • 00:25:56 Moc vám děkuju!
    -Já také!
  • 00:25:59 -Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    pan DAVID NEWMAN.
  • 00:26:04 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2019

Související