iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 6. 2019
21:15 na ČT art

1 2 3 4 5

10 hlasů
8235
zhlédnutí

Na plovárně

Ivan Acher

Hudební skladatel

25 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Ivanem Acherem

  • 00:00:25 -Dobrý večer.
  • 00:00:27 Představte si,
    že se někdo živí jako tesař,
  • 00:00:30 klempíř, má cechovní certifikát
    na 14 druhů střešních krytin,
  • 00:00:36 včetně plochých střech
    a izolačních fólií.
  • 00:00:40 Kromě toho je to taky dendrolog
    a specialista na prořezy stromů.
  • 00:00:44 Co si myslíte, že by takový člověk
    mohl tak udělat třeba v roce 2018?
  • 00:00:49 Já vám to řeknu.
  • 00:00:51 Mohl by napsat operu
    pro Národní divadlo.
  • 00:00:54 A taky ji napsal.
  • 00:00:56 A kromě toho má na svém kontě
    ještě dalších asi 130 muzik
  • 00:01:00 k různým divadelním představením
    a ke zhruba 50 filmům.
  • 00:01:04 Naším dnešním hostem je skladatel,
    básník a taky renesanční člověk
  • 00:01:11 IVAN ACHER, dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:01:14 -Tak. Já jsem vlastně zapomněl,
    že vy jste ještě textilní designér.
  • 00:01:18 To jste vystudoval, ne?
  • 00:01:20 -To skončilo obrovským krachem,
    protože tam právě číhala ta past
  • 00:01:23 ohledně hudby,
    která mě furt táhla do toho víru,
  • 00:01:27 jako když někdo ve dřezu
    vytáhne špunt.
  • 00:01:30 Tak jsem nejdřív jezdil po okraji
    a pak jsem tam zahučel
  • 00:01:33 díky technologiím.
  • 00:01:36 Protože naši mě nikdy
    nevedli touhle cestou.
  • 00:01:38 Moji rodiče jsou úplně odjinud
    a nikdy se nikdo z rodiny
  • 00:01:42 nevěnoval hudbě.
    Kromě vlastně dědy Vaška,
  • 00:01:46 který si zpíváním operních
    a operetních áriích vydělával
  • 00:01:51 na pití v hospodě,
    která se jmenovala Národní dům.
  • 00:01:55 Takže on byl vlastně
    "zpěvák z Národního".
  • 00:01:59 Za flašku vína měl takový jukebox,
    že i dal sprostonárodní tematiku.
  • 00:02:04 Dramaturgicky měl ty cykly
    oddělený podle hodiny,
  • 00:02:07 do kdy tam byl.
  • 00:02:09 Já jsem vlastně do Národního
    chodil už odmalička dědu
  • 00:02:12 upozorňovat,
    že venku má nezamknutý kolo.
  • 00:02:15 Takže ten skok do toho Národního
    byl úplně přirozený.
  • 00:02:18 -Vy žijete někde skoro na samotě,
    že jo?
  • 00:02:21 -To koupil právě tenhle děda
    takovou starou ruinu vodního mlýna.
  • 00:02:28 Pod Töpferem,
    pod Lužickými horami na trojmezí
  • 00:02:32 Čechy - Polsko - Německo.
  • 00:02:35 Ono je to opravdu už hodně daleko
    od civilizovaného světa.
  • 00:02:39 -A to není tak špatná věc,
    když člověk vyrůstá v prostředí,
  • 00:02:44 kde nemá od dětství tu hlavu
    nacpanou všemožnou kulturou.
  • 00:02:49 Že tam je spousta prostoru,
    ne, na tom harddisku?
  • 00:02:53 -Ano, bylo to hodně dlouho prázdný.
    -Že jo?
  • 00:02:56 -Já si myslím, že zásadní věci
    se dějou v takových skocích.
  • 00:03:01 To zjištění, čím bych měl být,
    přišlo tak strašně pozdě,
  • 00:03:05 že už jsem dávno měl rozjetou
    kariéru jako výtvarník.
  • 00:03:10 Nebo kariéru, pidikariéru.
  • 00:03:13 Ale byla úplně ve skvělém grafickém
    studiu v Liberci, v Epicentru.
  • 00:03:18 A já myslím,
    že třeba Pavel Ackermann,
  • 00:03:21 který to Epicentrum vlastní,
    je geniální grafik.
  • 00:03:24 A mezitím jsem studoval
    oděvní design.
  • 00:03:27 A tam se mi stalo,
    že jsem došel do dílny,
  • 00:03:31 kde byla grafická deska,
    jak se tomu říkalo tenkrát,
  • 00:03:36 dneska se tomu říká tablet.
  • 00:03:41 To mluvím opravdu o prehistorii.
    To je rok třeba 1992 nebo 1993.
  • 00:03:46 Ten jeden počítač stál
    třeba 3,5 milionu.
  • 00:03:50 To se jmenovalo Silicon Grafics,
    a když jste jeli perem
  • 00:03:53 po tom tabletu,
    tak to dělalo čáru na displeji.
  • 00:03:57 Takže tam lidi klekali
    a klaněli se tomu.
  • 00:04:00 To bylo nádherný,
    v reálném čase jste mohl malovat.
  • 00:04:03 Ale pak jsem bohužel,
    nebo naštěstí,
  • 00:04:06 přišel na funkci Multitrack,
    kterou jsem nevěděl, co to je.
  • 00:04:10 A zmáčknul jsem si na tom
    nahrávání a tam jsem něco říkal
  • 00:04:13 do mikrofonu toho počítače,
    pak jsem do něj začal zpívat
  • 00:04:17 a k tomu se dala přihrát
    druhá stopa.
  • 00:04:20 Tak jsem si nazpíval
    první Multitrack
  • 00:04:22 a pak přímo na ten počítač
    jsem si naklepal první rytmus
  • 00:04:25 a byl jsem už pro výtvarné umění
    ztracený.
  • 00:04:28 -Ztracen, ano. No ale stejně,
    tak umělci bývají většinou
  • 00:04:32 ne příliš šikovní.
    Vy jste pravý opak.
  • 00:04:35 Hodí se vám to k té muzice?
    -Strašně se mi to hodí.
  • 00:04:39 Taky si myslím,
    že jsem jeden z lidí,
  • 00:04:42 který by mohl stmelovat
    ty roztržený party dneska,
  • 00:04:46 ty lidi takzvaně od násady
    a tu druhou polovinu s násadkou,
  • 00:04:51 nebo jak to říct?
    -No jo.
  • 00:04:53 -Protože to spektrum zla
    a dobra je rozšířené
  • 00:04:57 v každé té skupině stejně.
    -Stoprocentně.
  • 00:05:00 -A opravdu existují intelektuálové,
    kteří jsou jenom parazitní,
  • 00:05:04 a opravdu existují ale
    i řemeslníci, a to můžu potvrdit,
  • 00:05:07 kteří jsou totálně parazitní.
  • 00:05:09 A je to dehonestující vůči
    těm parazitním intelektuálům,
  • 00:05:13 protože jsou na tom ještě daleko
    hůř s tou morálkou
  • 00:05:15 než pražská kavárnička.
  • 00:05:17 Takže myslím si,
    že tudy by se to dalo nějak tmelit.
  • 00:05:21 Prostě jsem prožil 10 let
    s klukama na střeše.
  • 00:05:23 Byli to skvělí řemeslníci,
    pracovití,
  • 00:05:26 a zrovna tak se mi dostalo
    toho štěstí,
  • 00:05:28 že někdo objevil někde
    moje cédéčko
  • 00:05:31 a pozval mě poprvé
    do Divadla komedie.
  • 00:05:33 A úplnou náhodou to padlo
    na úrodnou půdu.
  • 00:05:35 Teď se opravdu cítím na svým místě,
    kde mám být.
  • 00:05:38 To naplnění dochází teď
    ještě trošku vyššího vrcholu,
  • 00:05:42 než když jsem oplechoval
    nějakou věž na kostele v Jablonci.
  • 00:05:46 -No ale stejně v tom umění
    člověk nikdy neví, co bude.
  • 00:05:50 Člověk ví, že kdyby něco,
    tak se vždycky ještě uživí
  • 00:05:53 rukama, když bude třeba.
    To musí být fajn, ne?
  • 00:05:55 -Je to fajn. A je to opravdu štěstí
    to prostřídávat.
  • 00:05:59 -Vy jste toho stihnul ale hodně
    nastudovat za ta léta.
  • 00:06:02 -A víte, že si myslím,
    že to je tím řemeslem.
  • 00:06:04 Že furt do toho šťourám vrtačkou
    spíš trošku i. Trošku i.
  • 00:06:09 Víte, jak se nafukuje hoboj?
    To není úplně sranda.
  • 00:06:12 A vlastně když cítíte ten plátek
    a cítíte ho ve správný poloze
  • 00:06:16 zastrčený do těch rtů
    a teď najednou cítíte,
  • 00:06:20 že on se rozhýbe
    v tu správnou chvíli,
  • 00:06:22 tak najednou to je
    čistá truhlařina.
  • 00:06:25 To je výroba řehtačky.
    To je to prkýnko,
  • 00:06:28 který strkáte do rovnačky
    a v jednu chvíli se vám
  • 00:06:31 takhle rozklepe,
    a pak se zase uklidní,
  • 00:06:34 to jsou strašně podobný věci.
  • 00:06:37 -Asi jo,
    když o tom takhle člověk přemýšlí.
  • 00:06:40 Já nemám tu zkušenost s tou...
    -S tou rovnačkou.
  • 00:06:43 -Ano, přesně tak.
  • 00:06:45 Ani teda s tím hobojem,
    ale vím, jak se na to hraje.
  • 00:06:48 -Já jsem teď byl donucen
    rozfoukat hoboj.
  • 00:06:51 V ABC hrajeme "Andělé v Americe",
    což je krásná věc.
  • 00:06:54 A tam právě je předepsaný hoboj,
    tak jsem se to musel pokusit
  • 00:06:58 rozfoukat.
    -A vy máte v opeře kontrafagot?
  • 00:07:01 -No jo, to je láska moje.
    -A to je pekelný nástroj.
  • 00:07:04 -No, no.
    -Ale hrát na to, dřina.
  • 00:07:06 A pokud vím,
    ten váš kontrafagotista,
  • 00:07:09 ten se tam docela nadře, že?
    -Ano, ano.
  • 00:07:12 Je to asi v tomhle tom metru...
  • 00:07:19 A to jede třeba minutu v kuse.
    -Aha.
  • 00:07:22 -Má tam sice napsaný nádechy,
    ale není schopný je sledovat vůbec,
  • 00:07:25 takže to jede durch.
  • 00:07:27 A kde upadne,
    tak se jenom zakloní.
  • 00:07:30 Já to vidím při tom živým hraní,
    jak chytá to holotropní dýchání,
  • 00:07:33 a zase se zaklopí.
  • 00:07:35 To jako technoparty
    je proti nám odvar čajíčku.
  • 00:07:39 Třetí odvar ze špatnýho čaje.
  • 00:07:41 Oni nám dokonce
    taky psali do kritik,
  • 00:07:44 že tahle technopatry
    je na hranici toho,
  • 00:07:48 co může operní publikum snést.
    A že ta elektronika...
  • 00:07:52 Já jsem pořád říkal,
    jaká elektronika?
  • 00:07:55 Vždyť tam žádná elektronika není.
  • 00:07:57 To hraje ten fagotista sám,
    když je dobře nazvučený.
  • 00:08:01 Musí mít mikrofon přímo v troubě
    a musí to být nazvučené tak,
  • 00:08:04 aby to fakt kopalo.
  • 00:08:06 A to je opravdu rituál,
    když on zabere.
  • 00:08:08 A do toho ten Michal Müller,
    citerista,
  • 00:08:11 který má trošičku tembrově
    připomenout období císaře Viléma,
  • 00:08:17 protože tenkrát byly citery
    na vzestupu.
  • 00:08:20 Tak jsem tenhle nástroj vzal
    do vizuálně zajímavé kombinace
  • 00:08:26 s tím kontrafagotem,
    aby se lidi i koukali
  • 00:08:29 na ten nástroj,
    který je zajímavý při hraní.
  • 00:08:33 -Já jenom podotknu,
    aby divák zase věděl,
  • 00:08:36 že jsme se dostali k opeře,
    kterou jste napsal
  • 00:08:38 pro Národní divadlo.
  • 00:08:40 Vlastně vy jste z Klímovy
    povídky udělal libreto, že?
  • 00:08:43 -Ano.
    -On ten Klíma sám o sobě je za roh.
  • 00:08:46 Aby toho nebylo dost,
    tak vy jste to ještě nechal
  • 00:08:49 přeložit do esperanta.
    Z jakého důvodu?
  • 00:08:52 -Já jsem vždycky to esperanto
    používal ve chvíli,
  • 00:08:55 kdy jsem potřeboval udělat nějakou
    zvláštní belcantovou atmosféru
  • 00:09:00 italskou, ale bál jsem se,
    že ten interpret bude v italštině
  • 00:09:05 napadnutelný.
    To esperanto bylo takové bezbranné.
  • 00:09:09 Kromě toho, že jsem komunikoval
    s esperantským klubem,
  • 00:09:13 jak se co vyslovuje,
    je spoustu tembrů vyslovování
  • 00:09:16 esperanta,
    a italština je jenom jedna.
  • 00:09:20 Je usalašená v nějaké fonetickém
    kódu, který bychom měli splnit.
  • 00:09:25 Ale tady ten esperantský klub
    nám dovolí daleko víc než Itálie
  • 00:09:30 jako taková.
  • 00:09:32 Takže my můžeme mluvit
    jakoby románským jazykem,
  • 00:09:36 jakoby italsky,
    zpívat trošku ironicky,
  • 00:09:40 ale trošku i vážně,
    velkou italskou operu v podstatě.
  • 00:09:44 Protože to se mi k tomu Klímovi
    dramaturgicky hodně hodilo.
  • 00:09:48 A zároveň udělat temnou
    satanskou mši na jazyku,
  • 00:09:52 který je schopný tyhle dvě
    horní úvratě fonetiky,
  • 00:09:56 toho základu toho jazyka,
    udělat úplně dokonale.
  • 00:10:00 -A vy jste slyšel někdy
    dva esperantisty,
  • 00:10:03 jak spolu hovoří?
    -Ano.
  • 00:10:05 -To musí být...
    Já jsem to nikdy neslyšel.
  • 00:10:07 -No je to krásný.
  • 00:10:10 To vypadá,
    jako když jste na návštěvě
  • 00:10:13 někde na hranicích Francie
    a Španělska.
  • 00:10:17 -Aha.
    -No, taková Andorra to je.
  • 00:10:20 -A je to zpěvný jazyk?
    -Je, právě, kvůli tomu hlavně.
  • 00:10:24 Děkuju, že jste to připomněl,
    protože ta zpěvnost je důležitá.
  • 00:10:28 -Co na to ti zpěváci,
    když zjistili,
  • 00:10:31 že se to mají ještě ke všemu
    učit v esperantu? Byli nadšeni?
  • 00:10:36 -Já jsem jim to teda předzpíval,
    aby měli ten zážitek už rovnou.
  • 00:10:40 Mám takovou metodu,
    že dávám nahrávku,
  • 00:10:43 pak teprve sledujeme noty.
  • 00:10:46 Protože se narodilo teď spoustu
    nových lidí s jinak mediálně
  • 00:10:50 nastaveným mozkem
    a dokážou se naučit dlouhé party
  • 00:10:54 hudby nazpaměť.
  • 00:10:56 Ti, kteří jsou talentovaní,
    třeba jako Sergej Kostov,
  • 00:10:59 který tam hraje
    hraběte Sternenhocha,
  • 00:11:02 tak ten se to třeba naučil
    podle toho mého zpěvu
  • 00:11:05 kompletně celé.
  • 00:11:07 Já přišel na první korepetitici,
    sedli jsme si k pianu
  • 00:11:10 a on to celé přezpíval
    vlastně zpaměti.
  • 00:11:13 Díky tomu,
    že se nemusel koukat do not.
  • 00:11:15 To znamená, že ten mozek
    pracuje trošku na jiné bázi.
  • 00:11:18 -A vy to s nimi korepetujete
    od piana?
  • 00:11:20 -Ano.
    Když je potřeba.
  • 00:11:22 -Ale nehrál jste dřív na klavír,
    nebo jo?-Ne, nehrál, nehrál.
  • 00:11:26 Teď už i dokonce přečtu
    pár not po sobě,
  • 00:11:29 takže jim můžu říct,
    že tady se spletli.
  • 00:11:31 Protože to slyším.
  • 00:11:33 Teď dokonce i přečtu
    z toho zápisu...
  • 00:11:36 -Já si to vůbec neumím představit.
  • 00:11:38 Korepetovat se zpěvákem,
    to už chce nějakou zručnost
  • 00:11:41 na to piano.
    Cvičíte?
  • 00:11:43 -To já nemám zručnost vůbec.
    -Nemáte?
  • 00:11:45 -Já jenom poznám,
    kde udělali chybu
  • 00:11:47 a dokážu vyklepat ty tóny,
    jak jsou správně.
  • 00:11:50 Ale stejně mu to jenom předzpívám.
    Takhle to je.
  • 00:11:52 Takže on ví přesně i dramaturgicky,
    jak se má chovat v tom hlase.
  • 00:11:56 Což je u těch not právě problém.
  • 00:11:58 -A to je další věc.
    Tak vy jim to předzpíváte.
  • 00:12:01 Pokud vím, tak tahle postava
    toho Sternenhocha je tenor
  • 00:12:05 až kontratenor.
    Tam vy se dostanete hlasem?
  • 00:12:09 -Ano, dostanu, no.
    OBDIVNĚ-Jo?
  • 00:12:12 -A docela zdatným způsobem, pozor.
    Ne, opravdu.-Fakt?
  • 00:12:17 -No. I Sergej mě chválil,
    jak to mám hezký.-Jo?-No.
  • 00:12:21 A i Luděk Vilém mě chválil,
    jak to mám hezký.
  • 00:12:24 A nazpíval jsem mu
    i ten basový part.
  • 00:12:26 -A tak kdy budete účinkovat
    ve vlastních operách?
  • 00:12:30 -Já se strašně stydím právě.
  • 00:12:32 Já si myslím,
    že tam vůbec nepatřím.
  • 00:12:34 Pořád je ve mně ta malá dušička,
    že jsem se ocitl někde
  • 00:12:37 ve velkým světě, kam nepatřím.
    Pořád to nějak tak ve mně sedí.
  • 00:12:41 -Já jsem byl docela překvapený,
    přece jenom,
  • 00:12:43 tak když pracujete s tělesy,
    jako je Agon,
  • 00:12:47 tak ti jsou poměrně hodně vepředu.
  • 00:12:50 To je moderní těleso,
    které Slovanské tance hrát nebude.
  • 00:12:55 Nicméně mě překvapilo,
  • 00:12:58 že některé ty vaše věci
    jsou docela melodické.
  • 00:13:02 To není, že by to byla divočina,
    která nebude mít žádnou
  • 00:13:05 melodickou linku. To má.
    -Ano.
  • 00:13:08 -Nemračí se nad tím avantgardisté
    z Agonu třeba?
  • 00:13:12 -Já myslím,
    že chápou ten vnitřek.
  • 00:13:14 Od dob kostí do blan bubnů
    se traduje nějaká jako...
  • 00:13:22 zakódovanost hudby,
    která dokáže pohnout srdcem.
  • 00:13:26 A pokud to tím srdcem hne,
    a všem naráz, tak myslím si,
  • 00:13:30 že jsem z toho venku,
    že v tu chvíli bych měl být
  • 00:13:34 nenapadnutelný.
  • 00:13:37 A prostředky,
    které používám,
  • 00:13:40 které vycházejí
    z té mé domácí dílničky,
  • 00:13:44 jsou podle mě natolik
    zajímavé zdroje zvuku,
  • 00:13:48 že to těm zarytým progressmanům
    dá taky třeba dva dny luštění,
  • 00:13:54 z čeho je ten zdroj zvuku udělaný.
  • 00:14:00 Tady to dobrodružství
    v tom hledání zvuku jim může udělat
  • 00:14:04 nějakou substituci toho,
    že přišli na něco,
  • 00:14:07 co se jim vlastně líbí
    čistě srdcem.
  • 00:14:11 Třeba se nám stávají
    strašně srandovní věci,
  • 00:14:14 že když dojedeme toho Sternenhocha,
    že ty operní pěvkyně,
  • 00:14:19 které jsou tam pozvané
    uvaděčkami na tohle to:
  • 00:14:23 "Přijďte, paní Morávková,
    to je nádherný,"
  • 00:14:27 tak ty divy,
    co dosloužily v divadle,
  • 00:14:29 se na to chodí dívat
    jako na velký zpívání konečně.
  • 00:14:33 Tím se ztrácí naše ironie,
  • 00:14:35 kterou jsme si z toho
    chtěli udělat.
  • 00:14:37 Lidi to berou opravdu vážně
    a intenzivně.
  • 00:14:40 Ale zároveň je ten podklad složený
    ze samých industriálních zvuků.
  • 00:14:44 Z granulární syntézy,
    která je udělaná tak,
  • 00:14:48 že je rozdrobený zvuk
    nějakého krájítka na vajíčka.
  • 00:14:52 A jsou z toho udělané
    jakoby dvě harfy ve stereu.
  • 00:14:56 A s tou citerou dohromady
    to najednou nedokážete
  • 00:15:00 identifikovat,
    která struna je která.
  • 00:15:03 A je to pro mě zároveň i zajímavá
    práce, rafinovaná, ale hezká,
  • 00:15:07 taková zvukomalebná.
    -Ale pracné je to strašně.
  • 00:15:11 -No, ale to je docela krásný.
  • 00:15:13 -To jo, ale dovedu si představit,
    že když chcete z krájítka
  • 00:15:16 na vajíčka vypreparovat ty zvuky,
    tak na tom strávíte den, ne?
  • 00:15:20 -To určitě.
  • 00:15:22 Já třeba používám jenom ten atak,
    který udělá takový mňau.
  • 00:15:26 Mňoukne jako kočka a zase zmizí.
  • 00:15:28 Ale když k tomu dosadíte
    zbytek toho tónu jako flažolet
  • 00:15:31 z tý harfy, tak společně
    s tou citerou dohromady
  • 00:15:35 to jsou velký věci.
    To je nádhera.
  • 00:15:37 -A to možná,
    kdyby tam zbyl kus žloutku,
  • 00:15:40 tak by to byla taková sordina...
    -Jo, to je pravda.
  • 00:15:43 -Že by to bylo...
    -Jo, concertino.
  • 00:15:46 -Vy jste ale velký lovec zvuků,
    že jo?
  • 00:15:49 -Jo, já si myslím,
    že vidím do toho zvuku dovnitř.
  • 00:15:53 Tak nějak jakoby po výtvarnu.
  • 00:15:55 Protože když jsem poprvé
    viděl na tom počítači,
  • 00:15:58 jak on spektralizuje ten zvuk
    a jak ho vlastně popíše,
  • 00:16:02 abych já ho viděl...
  • 00:16:04 Ono to teď v téhle době zní
    opravdu prehistoricky.
  • 00:16:08 Tohle vyprávění má
    úplně bederní roušku.
  • 00:16:11 Ale tam,
    když se doslova zjevil zvuk,
  • 00:16:14 abych to řekl velkými slovy,
    tak jsem najednou viděl,
  • 00:16:18 jak ten zvuk v prostoru pracuje.
    -To je dráždivá věc samozřejmě.
  • 00:16:23 -No.-Já bych řekl, že ten divák
    si to ani třeba neuvědomí...
  • 00:16:27 -To bych byl rád.
    -Říká si, to je divný.
  • 00:16:30 Ale už když si řekne, to je divný,
    tak je to lepší,
  • 00:16:33 než když ho to nechá nedotčeného.
  • 00:16:35 Najdou v té muzice diváci věci,
    o kterých jste ani nevěděl,
  • 00:16:39 že tam jsou?
  • 00:16:41 -Diváci ne,
    většinou ti muzikanti.
  • 00:16:43 -Ti muzikanti.
    -No, no.
  • 00:16:45 Protože náraz té energie je takový,
    že oni neidentifikují vůbec
  • 00:16:49 tu strukturalitu té věci,
    ale jsou čistě polapení tou emocí.
  • 00:16:54 Myslím si,
    že až při nahrávce zjistíte,
  • 00:16:57 že třeba viola není viola.
  • 00:16:59 Že třeba vlastně to ladění,
    ze kterého...
  • 00:17:03 Ladění houslí.
  • 00:17:05 Prostě krásně dotahování
    pěkně kvint,
  • 00:17:08 krásně se to tak jako dotahuje,
    dotahuje...
  • 00:17:11 A já jsem si říkal, ježiš,
    to je nejkrásnější úplně na světě.
  • 00:17:15 Samozřejmě k tomu je potřeba
    ta úplně prázdná harddisková hlava.
  • 00:17:20 Protože vás potěší i takováhle věc.
  • 00:17:22 Kdybyste byl opravdu hudebník,
    který... Vy to znáte,
  • 00:17:26 máte vedení odmalička,
    tak tenhle zvuk vám tak zprofánní
  • 00:17:30 a zlascivní, že nejste připraven
    to přijmout jako hudbu.
  • 00:17:34 A mě to překvapilo
    v těch pětadvaceti letech,
  • 00:17:38 že se takhle třeba ladí.
  • 00:17:40 A tak mi to přišlo nádherný,
    že jsem z toho udělal
  • 00:17:43 celou část Sternenhocha.
  • 00:17:45 Vlastně z toho ladění jenom
    a doladění do těch intervalů,
  • 00:17:49 které se vyskytují na houslích.
    -Jak jste to psal dlouho?
  • 00:17:52 -Třičtvrtě roku.
    -A má to hodinu třicet...
  • 00:17:55 -No, no.
    -Bez pauzy.
  • 00:17:56 -Bez pauzy, no.
    -Jo.
  • 00:17:58 -Tam se nedá udělat pauza.
    -No jo.
  • 00:18:01 No protože mě furt fascinuje
    ta představa, že někdo,
  • 00:18:04 kdo nemá klasické vzdělání,
    nestuduje to,
  • 00:18:08 že se může pustit
    do takového úkolu.
  • 00:18:11 -No, to jsem si taky říkal právě.
  • 00:18:14 Potom, když už jsem zvracel
    o prázdninách na záchodě
  • 00:18:18 a už jsem myslel,
    že to nikdy nedodělám.
  • 00:18:21 Byly to hrozný stavy teda.
  • 00:18:24 -Vy jste začal tím,
    že jste si udělal to libreto?
  • 00:18:26 -Ano, to bylo zásadní.
  • 00:18:28 Já jsem se do toho navlíkl
    už tenkrát, kdy jsem poprvé
  • 00:18:32 dělal takový průzkumný cesty
    do toho divokého podhůří
  • 00:18:35 těch Jizerských hor
    z polský strany.
  • 00:18:38 S klukama z Hejnic
    jsme tam chodili lízt.
  • 00:18:41 Teď to nevypadá sice,
    ale docela jsem obstojně
  • 00:18:44 za nimi lezl na druhém místě
    na ty zásadní skály tam.
  • 00:18:48 A spali jsme tam v jeskyních.
  • 00:18:50 A tak jsem si tam jednou přinesl
    toho Sternenhocha,
  • 00:18:53 přečetl jsem to a říkal jsem si,
    kurňa, to by byla opera jak prase.
  • 00:18:57 Zároveň ironická,
    zároveň ta blízkost té temnoty
  • 00:19:00 a toho euforického nadšení
    udělat si z toho srandu,
  • 00:19:03 to je tak nádherný.
    To je nevídáno.
  • 00:19:06 A na opeře, na takový extatický
    věci je tohle přeci žádoucí, že jo?
  • 00:19:10 -Je, ale strávit půl roku
    na Klímovi a nezbláznit se,
  • 00:19:14 to je dost vysoký cíl.
    -Hrozný.
  • 00:19:18 Já jsem byl zvyklý na formy,
    které jsou třeba do třiceti minut.
  • 00:19:22 Ale když dostanete takovouhle
    nabídku, představíte si,
  • 00:19:27 jak toho budete litovat
    do konce života,
  • 00:19:30 když řeknete ne,
    a přesto máte pochybnosti o tom,
  • 00:19:32 jestli to zvládnete, tak řeknete,
    protože jste z Lužických hor,
  • 00:19:37 tak řeknete:
    "Jo, já to vezmu."
  • 00:19:39 A od tý doby začne strašný peklo.
  • 00:19:41 -Ale hlavně máte certifikát
    na ty krytiny...
  • 00:19:44 -Přesně, kdyby to nevyšlo...
  • 00:19:46 -takže víte, že kdyby to nevyšlo,
    že je tam ještě pořád...
  • 00:19:50 vodorovná izolace,
    která se dá dělat.
  • 00:19:52 -Jenže já to takhle neberu právě.
  • 00:19:55 Já tu hudbu fakt dělám po nocích,
    kdy jsem přišel z té střechy.
  • 00:19:58 To bylo deset let dělání
    do šuplíku.
  • 00:20:01 Já to neberu jako obživu.
  • 00:20:03 Kolikrát si zapomenu honoráře
    v divadlech,
  • 00:20:06 musím se pro ně vracet.
  • 00:20:08 To mám úplně s tou hudbou
    nespojené.
  • 00:20:10 -A to je skvělý.
    -No.
  • 00:20:12 -A když děláte filmovou muziku,
    to je trošku jiný druh práce.
  • 00:20:17 To mně přijde,
    že je to trochu snazší v tom směru,
  • 00:20:20 že vás inspiruje ten obraz.
    Nebo taky ovšem někdy ne.
  • 00:20:24 Že ta scéna je prostě blbá
    a už člověku vadí
  • 00:20:27 se na to jenom dívat.
  • 00:20:29 Je mu nepříjemně, že to vidí,
    a teď pod to má ještě hrát.
  • 00:20:33 -Nemá. Normálně řeknu ne už.
    -Jo?
  • 00:20:35 -No. Už to nedělám.
    Já se snažil pomáhat věcem
  • 00:20:39 mrtvolným, které napícháte
    formaldehydem ze všech stran,
  • 00:20:43 adrenalinem ze všech stran
    tou hudbou, aby vydržely,
  • 00:20:47 aby měly ještě nějaký cukání
    i po zabití, ale to nejde.
  • 00:20:51 -Nejde.
    -To prostě nejde.
  • 00:20:54 Když je mrtvej obraz
    a nepočítá s něčím,
  • 00:20:57 jako je energetický průběh,
    tak to nejde oživit.
  • 00:21:00 Je to jenom přilepený ze strany
    na tu věc a nikdy se to nedostane
  • 00:21:04 nějak organicky dovnitř
    do toho filmu, do toho obrazu.
  • 00:21:07 -Takže teď si vybíráte?
  • 00:21:09 -Musím si vybírat,
    protože já fakt tím trpím.
  • 00:21:12 Já jsem několikrát
    takhle dělal na filmu,
  • 00:21:15 který jsem chtěl oživit,
    a nedařilo se to,
  • 00:21:17 a opravdu mám z toho špatný stavy.
    Naprosto.
  • 00:21:19 -Takže vy si tu muziku děláte doma?
  • 00:21:22 -Ano, ale se spoustou hostů,
    kteří tam jezdí.
  • 00:21:24 -To je jasný, ale že nechodíte
    do budovy České televize.
  • 00:21:27 -To je zásadní.
    To je docela zásadní,
  • 00:21:30 protože ta načasovanost
    toho biorytmu,
  • 00:21:34 kdy se daří a kdy ne,
    prostě neexistuje,
  • 00:21:37 že v 15 hodin to půjde.
    -No jo. To bych podepsal.
  • 00:21:41 -No. A třeba za hodinu
    už by to byla úplně živá věc.
  • 00:21:45 Ale máte tady vymezený ten čas
    a nemůžete oživit těch 20 lidí,
  • 00:21:49 vyburcovat je.
    Je to alchymie.
  • 00:21:53 -Jdou vám rychle ty noty?
  • 00:21:55 -Strašně pomalu.
    Jsem úplně trapnej.
  • 00:21:58 Tady chápu,
    že to řemeslo by se vyplatilo.
  • 00:22:01 Ale vemte si zase tu devizu,
    že já zase můžu objevovat věci
  • 00:22:05 bez schematických obrazů v hlavě.
    Já vlastně...
  • 00:22:08 -Jasně, nezatížen ničím.
  • 00:22:10 -No,
    a je to vyvážený touhle hrůzou,
  • 00:22:14 že to neumím psát rychle.
  • 00:22:16 Samozřejmě když dlouho
    píšete noty, zrovna tak,
  • 00:22:19 jako když dlouho pracujete
    přímo s tou materií zvuku,
  • 00:22:23 tak pak máte tendenci
    samozřejmě zklišovatět.
  • 00:22:27 A dostanete se na nějakou bázi,
    která je i pro vás
  • 00:22:30 překvapivě nudná,
    ale musíte mít ten svůj
  • 00:22:33 devítiocasý bičík,
    abyste se vyburcoval to celé smazat
  • 00:22:37 a začít znovu.
  • 00:22:39 -Ale pro ty lidi,
    kteří to umí dokonale,
  • 00:22:41 tak je to vlastně výrobní
    prostředek, stejně jako tužka.
  • 00:22:44 Pro ně to je přirozená věc a tak,
    jako vy zazpíváte part,
  • 00:22:47 tak on je prostě napíše.
  • 00:22:49 A je to jenom vlastně
    řemeslná záležitost,
  • 00:22:51 kterou si dokonale osvojili,
    čímž se hodně osvobodili.
  • 00:22:55 -Určitě.
    -Rozhodně to zjednoduší život.
  • 00:22:57 Co myslíte, že budete psát,
    až vám bude třeba sedmdesát?
  • 00:23:02 -Tak to nevím.
  • 00:23:04 Já myslím, že při té frekvenci,
    co teď dělám,
  • 00:23:07 tak asi budu v nějakým
    podivným kómatu ve vaně,
  • 00:23:12 jako byl děda, na zahradě
    a budu se jen tak koupat.
  • 00:23:16 A nebudu brát vůbec telefony,
    protože teď je to tempo
  • 00:23:21 úplně smrtící.
  • 00:23:23 Jak furt tlačím na tu kvalitu,
    aby každá věc byla jiná,
  • 00:23:26 aby to všecko bylo v pořádku,
    mám pořád pocit,
  • 00:23:29 že jsem hostem
    na nějaké jiné planetě,
  • 00:23:31 kde se musím obhajovat.
  • 00:23:33 -Vzhledem k tomu,
    kdy jste s tím začal,
  • 00:23:36 tak to portfólio těch věcí
    je obrovský.
  • 00:23:38 130 divadelních her...
    -To se nepočítá ještě v zahraničí.
  • 00:23:42 Ono to divadelní prostředí
    je u nás vyspělejší než ten film.
  • 00:23:45 Takže ono je opravdu záhadno
    dělat pro divadlo.
  • 00:23:48 A jak jste se dotknul tenkrát
    té žahavé kopřivy na začátku,
  • 00:23:52 že tam je taková zvláštní vlastnost
    divadla,
  • 00:23:55 že pohltí tou svojí atmosférou
    i tu skladbu,
  • 00:23:59 která je do něj vložená,
    tak se to snažím právě dělat tak,
  • 00:24:03 aby byla vytažitelná ven
    a obstála sama
  • 00:24:06 i na vlastních nožičkách.
  • 00:24:08 Ono se někdy totiž ze spousty
    variant získá jenom jedna jediná
  • 00:24:11 možná, která je tam možná použít.
  • 00:24:14 A to jsou nejhezčí stavy vědomí
    při tom skládání, kdy zjistíte,
  • 00:24:19 jinak to být nemůže.
    -Hm, to je úleva.
  • 00:24:22 -No.
    To je přesně tak, ano.
  • 00:24:25 Cítím určitý zkušenosti,
    ano, výborně.-Jo, jo, jo.
  • 00:24:29 Dovedete si představit,
    že byste třeba muziku
  • 00:24:33 úplně opustil?
    -Ne, to vůbec ne.
  • 00:24:36 To i kdybych se měl vrátit
    zpátky do toho,
  • 00:24:38 že si budu dělat jenom
    po večerech po práci, tak to nejde.
  • 00:24:42 Vůbec ani nechápu,
    jak jsem se mohl takhle zadlužit
  • 00:24:46 kvůli těm nástrojům a všechno.
  • 00:24:48 Protože to bylo všechno
    tak na vodě,
  • 00:24:51 to vůbec nemělo
    žádný reálný podklad.
  • 00:24:53 Já jsem dostudovával
    nějaký design, kde bylo jasný,
  • 00:24:56 co budu dělat.
    Maminka šťastná,
  • 00:24:58 rodiče úplně v pořádku,
    a ten blbec si vezme úvěr
  • 00:25:02 a koupí si nahrávací studio.
    To bylo hrozný.
  • 00:25:05 -No tak já vám přeju,
    aby vám pramen inspirace
  • 00:25:08 nevyschnul,
    aby vám zůstala ta zvědavost.
  • 00:25:11 -Jo, jo, to je důležitý, ano.
    -Na hledání.
  • 00:25:14 A děkuju,
    že jste si udělal čas na PLOVÁRNU.
  • 00:25:17 Díky.
    -Děkuju vám.
  • 00:25:19 -Dnes byl naším hostem
    pan IVAN ACHER.
  • 00:25:23 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2019

Související