iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
6. 12. 2017
20:10 na ČT art

1 2 3 4 5

24 hlasů
25304
zhlédnutí

Na plovárně

Dušan Vančura

Kontrabasista a zpěvák

26 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Dušanem Vančurou

  • 00:00:25 -Dobrý večer.
  • 00:00:27 Za ta léta,
    co chodím na Spirituál kvintet,
  • 00:00:30 ta kapela stojí na jevišti
    vždycky stejným způsobem.
  • 00:00:34 Vlevo je jeden pilíř,
    vpravo je druhý pilíř.
  • 00:00:38 A to mezi tím se různě proměňuje.
  • 00:00:41 Tím levým pilířem je samozřejmě
    zakladatel Spirituál kvintetu
  • 00:00:44 Jiří Tichota, kterého jsme měli
    na PLOVÁRNĚ už před lety,
  • 00:00:48 a tím druhým pilířem je zpěvák
    a textař a kontrabasista
  • 00:00:52 DUŠAN VANČURA,
    kterého tu velmi rád vidím
  • 00:00:55 dnes večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:00:57 -Dobrý večer. Tak, Dušane,
    vždycky jste stáli takhle?
  • 00:01:01 -Co má paměť sahá...,
    a to jsou nejmíň 2 roky,
  • 00:01:05 tak vždycky takhle.
  • 00:01:07 Ale teď už to neplatí úplně,
    protože teď na basu hraje
  • 00:01:11 Pája Peroutka.
  • 00:01:13 A ten stojí úplně vlevo,
    tedy z našeho pohledu
  • 00:01:16 od diváka vpravo,
    a já jsem ten druhý.
  • 00:01:19 Takže teď jsem takový mimopilíř.
  • 00:01:22 -Ale to jsou až ta poslední léta,
    že jo?
  • 00:01:24 Ale celé roky, co já pamatuju,
    to bylo takhle.
  • 00:01:27 Vždycky jsem si říkal,
    že kdyby Jirka a ty,
  • 00:01:30 kdybyste dostali do ruky
    transparent a tam by stálo:
  • 00:01:33 "Spirituál kvintet
    zdraví slavné májové dny",
  • 00:01:37 tak byste mohli rovnou
    do toho průvodu takhle.
  • 00:01:40 -To jsi měl říct dřív.
  • 00:01:42 To by se možná dalo i prodat
    nějakým způsobem.
  • 00:01:45 -Ty jsi válečné dítě, viď?
    POVZDECH
  • 00:01:48 -Já jsem prožil šťastné dětství
    ve válce.
  • 00:01:51 To jsou neskutečné historky.
    Já jsem měl šťastné dětství.
  • 00:01:54 Já jsem se brodil mrtvolama
    a bylo to šťastné.
  • 00:01:56 Ne, já to říkám úplně...
    -No ale tak to je.
  • 00:01:59 -Protože třeba jsem viděl souboj
    anglického a německého letce.
  • 00:02:03 Teď jsem viděl, že jeden druhého
    sestřelil, padlej byl Němec.
  • 00:02:07 Teď jsem viděl to - džííííí -
    a za obzorem buch a kouř.
  • 00:02:11 A my na kola, a fííí.
  • 00:02:13 A 10 km tam.
    A byli jsme tam druhý nebo třetí.
  • 00:02:17 A teď samozřejmě tam trosky
    kouřící a to,
  • 00:02:20 co se dá předpokládat,
    co tam je.
  • 00:02:23 A my jsme v tom chodili
    a brali jsme nábojnici...
  • 00:02:27 A takovýhle suvenýrky.
    A byli jsme na vrcholu štěstí.
  • 00:02:30 Když skončila válka,
    Němci utíkali před Rudou armádou
  • 00:02:33 a nechávali tam veškerou výzbroj.
  • 00:02:35 -No jo.
    Co bylo jako nejvíc v kurzu?
  • 00:02:38 -Dalekohledy. Kanóny,
    zaměřovače Zeiss, no Němci, že jo.
  • 00:02:42 My blbečci ne, my do tanku
    a zubní pasty třeba jsme brali.
  • 00:02:45 Nebo ty konzervy,
    takový ty pro ty horší časy,
  • 00:02:48 co tam měli ti Němci.
  • 00:02:50 A chodili jsme ověnčení
    kulometnejma pásama.
  • 00:02:53 Vylámali jsme z toho ty kulky,
    vysypali jsme střelnej prach.
  • 00:02:57 Z toho jsme dělali cestičky.
  • 00:02:59 Tady to zapálíš,
    tamhle to bouchne.
  • 00:03:01 A ty prázdný patrony,
    to jsme rozdělali oheň
  • 00:03:03 a házeli jsme ty patrony
    s těma rozbuškama do toho ohně.
  • 00:03:06 Zalezli jsme za mez a čekali jsme,
    co se stane.
  • 00:03:10 A ozvalo se po chvilce:
    tatatata, bum, pum, pum, pum.
  • 00:03:13 Teď to přestalo a my k ohni.
  • 00:03:15 Ona tam ještě jedna byla, pink,
    a už jsem ji měl tady v lejtku.
  • 00:03:19 Rodiče moji...
    -Právě jsem se chtěl zeptat,
  • 00:03:22 jak je možný,
    že jste to přežili všichni?
  • 00:03:24 -Vůbec nevím. Tenkrát rodiče
    neměli vůbec představu,
  • 00:03:27 kde se ty děti potulujou.
    A byla válka.
  • 00:03:29 Takže ta válka z tebe sejme
    to riziko.
  • 00:03:32 Protože za to nemůžu já,
    že jsem si neuhlídal dítě,
  • 00:03:35 za to může válka.
  • 00:03:37 -John Boorman udělal
    krásný film o bombardování Londýna
  • 00:03:40 z pohledu osmiletého kluka.
  • 00:03:42 A přesně takhle to tam je,
    jako velké klukovské dobrodružství.
  • 00:03:46 Je tam krásná scéna,
    jak takovej syčák jde do školy
  • 00:03:50 a místo tý školy je tam jenom
    díra v zemi, kráter.
  • 00:03:53 A on se podívá a říká:
    "Thank you, Adolf."
  • 00:03:59 -Tak až tam jsme nebyli,
    ale naši nevěděli nikdy,
  • 00:04:02 co my jsme všechno zažívali.
  • 00:04:04 My jsme vedle nádraží
    zalehli do příkopu,
  • 00:04:06 protože tam byly
    německý vojenský transporty,
  • 00:04:09 což byl oblíbený terč těch kotlářů.
  • 00:04:13 Prostřelovali lokomotivám ty kotle,
    aby byly nepojízdný.
  • 00:04:17 A oni nám přeletěli nad hlavou
    vždycky - eeeeeee - a odletěli.
  • 00:04:22 A když to přeletělo,
    tak my jsme zase běželi po trati
  • 00:04:25 a ony jim ty takhle veliký patrony
    mosazný padaly.
  • 00:04:29 To byly naše trofeje, že jo.
  • 00:04:31 -Tvůj tatínek byl soudce, viď?
    -To je dobře, že ses o tom zmínil.
  • 00:04:35 Můj vynikající tatínek byl soudce.
    A na toho mám moc krásný vzpomínky.
  • 00:04:39 Já vůbec nechápu,
    jak s tak laskavou
  • 00:04:41 a vlídnou povahou
    mohl dělat soudce.
  • 00:04:43 -No to mě právě zajímá.
    -To se vůbec nehodilo k...
  • 00:04:45 -Projevovalo se to doma třeba?
    -Projevovalo.-Jo?
  • 00:04:48 -On mě nebil,
    bila mě maminka třeba.
  • 00:04:50 -Jo.
    -Třeba taková věc.
  • 00:04:52 Ale tatínek dohlížel,
    aby mě bila spravedlivě.
  • 00:04:55 -Dal rozsudek?
    -On dal rozsudek...
  • 00:04:57 Tatínek, když odpromoval,
    on byl z velice chudých poměrů,
  • 00:05:00 mám oba rodiče z Moravy,
    tak tatínek přijel
  • 00:05:02 po studiích domů. A babička říkala:
    "Tak, Fanoušku, tak ukaž."
  • 00:05:06 A on říká: "Co ukaž?"
    "No ten diplom, že seš pan doktor."
  • 00:05:10 On říká: "Maminko,
    ale já diplom nemám,
  • 00:05:12 za ten se platí.
  • 00:05:14 Za ten tubus se musí zaplatit
    500 korun.
  • 00:05:16 A když jsem je neměl,
    tak mi nedali ten tubus."
  • 00:05:19 A babička tak řekla:
    "Tak ty nejsi doktor."
  • 00:05:22 Tatínek se sebral,
    2 měsíce byl v Brně, dával kondice,
  • 00:05:26 vydělal 500 korun,
    a přivezl domů tubus v latině.
  • 00:05:30 Takhle velkej diplom:
    "Franciscus Vančura".
  • 00:05:34 A babička roztála, protože:
    "Teď seš, Fanoušku, pan doktor."
  • 00:05:39 Ten diplom mám zarámovanej
    nad pianem.
  • 00:05:42 To je dokument nad všechny.
  • 00:05:44 A potom nemohl najít práci,
    protože byla 30. léta.
  • 00:05:47 A tak jediné místo,
    které pro něj zbylo,
  • 00:05:50 byl Zemský soud v Užhorodě.
  • 00:05:53 -Aha.-V Užhorodě.
    A tam nahradil nějakého Maďara.
  • 00:05:57 A... a všichni,
    co se tam s ním stýkali,
  • 00:06:01 s tím mým tatínkem,
    tak říkali:
  • 00:06:05 "Ten Vančura,
    to není súdca.
  • 00:06:08 Jó, ten Maďar,
    on nosil holinky, bičík,
  • 00:06:11 ten švihal takhle i přes ruce,
    to bol súdca!"
  • 00:06:15 Tak takovouhle měl pověst.
  • 00:06:18 Ale naštěstí to byly jenom 2 roky
    a po 2 letech to obsadili Maďaři,
  • 00:06:22 ten Užhorod,
    po Mnichovský dohodě,
  • 00:06:24 a my jsme se museli vrátit.
  • 00:06:27 My jsme ještě s maminkou
    odjeli přes Slovensko,
  • 00:06:29 ale tatínek ten nábytek
    z toho domku musel stěhovat vlakem
  • 00:06:34 přes Polsko.
    To se dneska neví,
  • 00:06:36 protože tam už byl Hlinkův režim,
    a ten nepouštěl Čechy
  • 00:06:39 s nábytkem přes Slovensko.
    Museli jsme přes Polsko.
  • 00:06:43 -Ty jsi neuvažoval o tom,
    že bys šel na práva?
  • 00:06:46 -Tatínek říkal: "Dělej, co chceš,
    co chceš studuj, jenom na práva,
  • 00:06:50 to bych tě přerazil.
    -Fakt?
  • 00:06:53 -Soudcové jsou sluhou režimu,"
    říkal můj tatínek.
  • 00:06:56 Taky on sám na to dojel,
    protože jsem našel
  • 00:06:59 v rodinných spisech přihlášku
    mýho tatínka v roce '49
  • 00:07:02 do Komunistické strany
    Československa.
  • 00:07:05 Kde píše, že je sociálně
    velmi citlivý člověk,
  • 00:07:09 že pochází z chudých poměrů
    a "ideje vaší strany mně připadají
  • 00:07:13 přitažlivé,"
    a proto se k nim přihlásil.
  • 00:07:16 Než se ta přihláška dostala
    do toho soukolí,
  • 00:07:20 tak přišla poprava Horákové.
  • 00:07:23 A to on, jako spravedlivý člověk,
    ten doma říkal:
  • 00:07:28 "Ženskou? Popravit ženskou,
    a za názory?"
  • 00:07:32 A šel si pro přihlášku,
    roztrhal to. Lup a už jel.
  • 00:07:36 Přeložili ho z Dačic...
  • 00:07:38 -To je hrozný,
    když ani nestačíš vstoupit a trpíš.
  • 00:07:42 -A už trpíš.
    A pak tohle to nakonec.
  • 00:07:44 On skončil v Pelhřimově
    jako soudce.
  • 00:07:47 A taky žádná kariéra,
    protože odmítl do svého senátu
  • 00:07:50 soudce z lidu...
    Říkal: "Ta paní mi nebude říkat,
  • 00:07:54 kolik ten pán dostane,
    že ona bude říkat,
  • 00:07:56 v kolektivu je oblíben,
    dejte mu podmínku. Ne, nechci."
  • 00:08:00 A už jel.
  • 00:08:02 A tím skončila jeho kariéra,
    velice potupným způsobem,
  • 00:08:05 dělal právního zástupce nemocnice.
  • 00:08:08 Což je formální funkce,
    protože to je pro případ,
  • 00:08:10 že by si nějaký poškozený pacient
    chtěl vylívat srdce
  • 00:08:13 a hojil se na té nemocnici.
    Což se za socialismu nikdy nestalo.
  • 00:08:17 Čili on skončil úplně za strašných
    podmínek a živila nás maminka.
  • 00:08:22 -Ty ses dal na...
  • 00:08:24 V podstatě dneska bychom řekli,
    že jsi studoval IT, že?
  • 00:08:28 -IT jsou spíš "softwéráři".
    To jsou ti,
  • 00:08:30 co používají ten počítač
    k nějakým účelům.
  • 00:08:33 My jsme dělali hardware.
    My jsme vymýšleli ty obvody,
  • 00:08:36 my jsme dělali
    ty destičky a obvody.
  • 00:08:39 To jsme dělali opravdu
    zázračný věci.
  • 00:08:43 -Najdeš tu exaktnost technickou
    ve svých textech někde?
  • 00:08:49 -Asi ne.
    Jsem puňťa.
  • 00:08:52 Mám rád text,
    který harmonizuje se vším,
  • 00:08:55 kterej je dobrej.
  • 00:08:58 Nerad pustím text,
    kterej nepovažuju za dobrej.
  • 00:09:01 I tak se mi to stane často.
  • 00:09:04 Ale v tomhle tom jsem puňťa,
    v tom textu.
  • 00:09:07 Ale na čem opravdu rajtuju,
    je na češtině.
  • 00:09:11 Já musím mít ten pocit,
    že to je česky dobře.
  • 00:09:14 Protože když dneska slyším
    tu češtinu, Marku,
  • 00:09:16 to je taková...
    No. Tragédie.
  • 00:09:18 Ty seš excelentní moderátor,
    protože ty určitě umíš
  • 00:09:22 skloňovat číslovky, že?
  • 00:09:24 -Řeknu ti,
    jak jsem k tomu přišel.
  • 00:09:26 Když jsem dělal první TýTý,
    tak tam se četly ty počty hlasů.
  • 00:09:29 A moji maminku na ulici potkal
    herec Milan Mach a říkal jí:
  • 00:09:33 "Paní Ebenová, naučte toho svýho
    syna skloňovat číslovky."
  • 00:09:38 A od tý doby skloňuju číslovky.
    -To je dobře.
  • 00:09:42 Protože když já slyším,
    že "to je vesnice
  • 00:09:44 s patnácti seti obyvateli".
    -No jo, no jo.-Že jo?
  • 00:09:47 A nebo "se všema osmi nohama",
    "nohami"?
  • 00:09:50 Teď nevím, "nohama", duál,
    že to byl nějakej, to nikdo neví.
  • 00:09:54 -To, že někdo dostal
    "osm set čtyřicet jeden hlas",
  • 00:09:57 to už moc neslyšíš.
    -No jistě, no, už ne.
  • 00:10:00 -To je pravda.
    Víš, co mi přijde takový bizarní?
  • 00:10:03 Že když člověk dělá překlad
    textu anglického,
  • 00:10:07 nebo i když to je demáč,
    když ti někdo pošle demáč
  • 00:10:10 a nazpívá to tou svahilštinou
    takovou,
  • 00:10:14 že má člověk stejně pocit
    ty samohlásky zachovat, viď?
  • 00:10:18 -A někteří zpěváci
    na tom docela i trvají.
  • 00:10:21 -Vždyť to je jedno přece.
  • 00:10:23 -Ale v těch výškách
    ty tenorský áčka
  • 00:10:25 jsou téměř povinný, že jo.
    -Jo?-No, to já vím.
  • 00:10:29 Ale já mám tu tendenci
    zachovat spíš frázování,
  • 00:10:33 abych tak řekl,
    než ty samohlásky.
  • 00:10:36 Mně jde o tu linku,
    aby to tam zapadlo.
  • 00:10:38 Aby to nebylo půlený někde,
    víš, ta...
  • 00:10:40 -Jo. Ty máš třeba "Give me Jesus",
    že jo. A to je "já mám žízeň".
  • 00:10:44 -"Já mám žízeň" - "Give me Jesus",
    "dží dží", že jo.
  • 00:10:48 -Ano, tak tam to "íčko" visí.
    A hned jsem si na to vzpomněl.
  • 00:10:51 Říkal jsem si, to je zajímavý,
    že člověk má tendenci,
  • 00:10:54 líbí se mu to zachovat ty...
    -Ale to mám v "Kocábce" taky.
  • 00:10:57 "Mooring, mooring, mooring",
    že jo.
  • 00:11:00 -No.
    -"Mám kocábku náram, náram, náram.
  • 00:11:03 To je vlastně taky pajc,
    když to tak vezmu,
  • 00:11:05 schematickej, že jo.
    -Pajc to není,
  • 00:11:08 je to jenom zachování
    té zvukomalby.
  • 00:11:10 A mohl by sis dělat, co chceš,
    můžeš udělat úplně jiné samohlásky.
  • 00:11:14 -Tak jestli ses ptal
    na to puntičkářství,
  • 00:11:16 tak v tomhle tom se možná
    trošku projevuje.
  • 00:11:19 Ale povahou snad moc
    puntíčkář nejsem.
  • 00:11:22 Ale to by musela říct moje žena.
    Teda ta mi to potom vyčte.
  • 00:11:26 -Taky se ti stane,
    že tě napadne rým,
  • 00:11:30 o kterém víš,
    že je fakt povedený,
  • 00:11:33 a teď ho ne a ne nacpat
    do té písně?
  • 00:11:37 -A máš sólo rým a máš ho tejden,
    čtrnáct dní, a co s tím?
  • 00:11:40 -No, takový je to hezký,
    a nejde to tam nacpat.
  • 00:11:43 Taky to máš.
    -No jéje, to se mi stává často.
  • 00:11:45 -A zůstane to občas mimo?
    -Zůstane to nepoužité.-Jo?
  • 00:11:47 -Nenajdu k tomu to okolo,
    k tomu nedojdu,
  • 00:11:50 aby to byl důstojný partner
    toho rýmu.-Hm.
  • 00:11:53 -A pak to vzdám,
    protože zakázkové textování,
  • 00:11:56 to není zrovna moje parketa.
  • 00:11:58 A já nejsem básník,
    já jsem...
  • 00:12:01 -Jak to, že ne?
  • 00:12:03 -No že třeba nedělám text,
    aby ho někdo zhudebnil.
  • 00:12:06 Víš, u mě to chodí,
    že jsem ten křížovkář,
  • 00:12:09 kterej si vezme tu muziku
    a teď do toho sází.
  • 00:12:11 A teď to zase předělá a tak.
    Já spíš tam...
  • 00:12:14 A to je daleko těžší,
  • 00:12:16 protože nemáš
    ten volný rým k dispozici.
  • 00:12:19 Nemůžeš si s tím dělat,
  • 00:12:21 že ti to skladatel prostě
    tam natáhne a udělá.
  • 00:12:24 -No jo, no.
    -Ty se musíš snažit.
  • 00:12:26 To je takový strašně zodpovědný.
    A v tomhle punktu,
  • 00:12:29 když mi ten text nevyhovuje,
    tak nevím potom,
  • 00:12:31 co s tím a trápím se.
    Ale zase ne tak moc.
  • 00:12:34 Já jsem říkal Jirkovi Černýmu:
  • 00:12:36 "Člověče, já se tak trápím,
    že nemůžu něco udělat."
  • 00:12:39 A on mi na to řekl: "Hele, Isaak
    Babel, ten když psal, tak plakal."
  • 00:12:43 -Fakt?
    -To je trápení. To tvoje...
  • 00:12:47 -Ty, ale musí to být satisfakce,
  • 00:12:49 na vašich koncertech
    všichni všecko umí.
  • 00:12:53 To publikum v podstatě všecko umí.
    -To je naše záchrana, Marku.
  • 00:12:58 -Ale to je nádhera, ne?
    Když si představíš,
  • 00:13:01 že něco vymyslíš,
    a najednou přijdeš,
  • 00:13:04 a tam je sportovní hala,
    jako jsme to tuhle zažili
  • 00:13:07 na osmdesátinách Jirky Tichoty,
    a tam...
  • 00:13:11 Já nevím, kolik tam bylo lidí?
    50000, nebo 8000 lidí, nebo kolik?
  • 00:13:15 A všichni to umí.
    Naplňuje tě to nějak?
  • 00:13:19 -No je to velká pejcha.
  • 00:13:22 Musím říct neskromně,
    že tady jsem strašně pyšnej.
  • 00:13:25 A jsem pyšnej, i když to zpívají
    ty lidi na jiný text než na můj.
  • 00:13:29 Ta pejcha nesměřuje ke mně,
    že já jsem autorem toho textu.
  • 00:13:33 Mě to pojímá jako za Kvintet,
    že jsem pyšnej, že to je kapela,
  • 00:13:37 která ještě po těch letech
    pořád ještě má příznivce,
  • 00:13:40 kteří znají ty písničky.
  • 00:13:42 A to potom člověk má pocit,
    že ten život neprožil nadarmo.
  • 00:13:46 Že opravdu něco tady zůstane.
    -Ono to má své výhody i nevýhody.
  • 00:13:49 Nevýhoda je v tom,
    že když člověk zvorá ten text,
  • 00:13:52 tak to všichni vědí.
    Že to všichni umí.
  • 00:13:55 Výhoda je,
    že to je v podstatě,
  • 00:13:58 jako když hraješ
    s nápovědní budkou.
  • 00:14:01 Protože jak oni to zpívaj s tebou,
    tak se podíváš a oni ti pomůžou,
  • 00:14:05 kdyby člověk jako nevěděl.
    To je příjemný.
  • 00:14:08 -Já vím,
    ale někdy to neznají přesně.
  • 00:14:10 Jak říkal Tichák na tom koncertu,
    "Markytánku", že jo.
  • 00:14:13 "Víno na kuráž
    a pomilovat markytánku".
  • 00:14:16 Někteří lidi neznají slovo
    "markytánka"
  • 00:14:18 a říkají "marky v tanku", takže...
    -"Marky v tanku"?
  • 00:14:22 -"Pomilovat marky v tanku",
    to je opravdu, to je trošku mimo.
  • 00:14:26 Ale na tyhle ty věci
    opravdu jsem pyšnej.
  • 00:14:28 Vlastně taková ta pýcha
    a jiná lidská nectnost,
  • 00:14:32 jako závist,
    která je mi někdy taky vlastní,
  • 00:14:35 i když se snažím,
    aby mi nebyla vlastní,
  • 00:14:38 tak mě vedla k založení
    "Antikvartetu" přece.
  • 00:14:40 Vznikl "Spirituál kvintet",
    a já jsem docházel na zkoušky,
  • 00:14:43 Tichák tenkrát bydlel na Pařížský.
  • 00:14:46 A já jsem to slyšel,
    tak jsem si poslouchal tohle...
  • 00:14:50 A z týhle závisti,
    že já bych taky něco taky,
  • 00:14:52 tak jsem založil "Antikvartet",
    že jo.
  • 00:14:55 Zpívali jsme a po půl roce
    už jsme zpívali i dvojhlasně,
  • 00:14:58 takže jsme měli velký pokrok
    ve čtyřech lidech.
  • 00:15:01 A když to začalo vypadat,
    že bychom mohli zpívat i veřejně,
  • 00:15:04 tak se stalo to, že Bobo Keller,
    jeden ze zakládajících členů
  • 00:15:07 Spirituál kvintetu,
    odešel na služební cestu,
  • 00:15:10 asi na půl roku nebo na rok,
    do Dánska, tuším,
  • 00:15:13 jestli se nepletu.
  • 00:15:15 Lup, a Vlastík Marhoul mi zmizel
    z kvartetu a už byl u Tichoty,
  • 00:15:18 už zpíval.
  • 00:15:20 Tichota udělal další smrtící tah,
    přijal zpěvačku.
  • 00:15:23 Lup,
    a já jsem přišel o Ortinskýho.
  • 00:15:25 No samozřejmě.
  • 00:15:27 A takhle já jsem potom dopad',
    tak jsem to zabalil.
  • 00:15:31 Pak jsem se tam nakonec vnutil
    i sám, do toho Kvintetu.
  • 00:15:33 Neměl jsem jinýho zbytí.
  • 00:15:36 -Může se vůbec někdy stát,
    že by se Spirituál kvintet
  • 00:15:39 nepotkal se svým publikem?
  • 00:15:42 -To se určitě stalo víckrát,
    ale v paměti mám jedno vystoupení.
  • 00:15:46 Když jsme přijali
    Irenku Budweiserovou,
  • 00:15:48 tak ona bydlela ze začátku
    v Ženských domovech
  • 00:15:51 tady za Andělem,
    a sjednala nám tam vystoupení.
  • 00:15:54 "Tam ty holky, co s nima bydlí,
    tak ty maj Spirituál kvintet
  • 00:15:57 moc rády.
    My bysme jim tam měli zazpívat,"
  • 00:15:59 říkala.
    Tak jsme tam jeli.
  • 00:16:02 Patnáct lidí.
  • 00:16:04 Patnáct lidí, koukali na nás,
    jako že nás v životě neviděli,
  • 00:16:07 čili co ta Irena si vymyslela,
    nevím.
  • 00:16:09 No, my jsme to odzpívali,
    bylo to... byla to zkouška teda,
  • 00:16:13 musím říct.
    Takže stává se to.
  • 00:16:16 Ale my někdy zpíváme záměrně
    v malých kostelících.
  • 00:16:19 A je tam stovka,
    sto padesát lidí.
  • 00:16:22 A docela nám to vyhovuje,
    protože jsou to lidi,
  • 00:16:26 kteří by si jinak třeba
    na ten koncert
  • 00:16:29 nikam nezajeli do města,
    je to ve vesničce.
  • 00:16:32 A jsou strašně nadšení
    a jsou vynikajícími hostiteli.
  • 00:16:35 A jsou skvělým publikem.
  • 00:16:38 -Tak je to pořád plný malý kostel.
    -Je to pořád plný malý...
  • 00:16:42 -Plný malý kostel.
    -Vidíš, to jsem si neuvědomil,
  • 00:16:46 že to je takhle,
    že to je plný malý kostel.
  • 00:16:49 -Tak ten Spirituál má za sebou
    spoustu klasických sestav.
  • 00:16:53 Neptal bych se tě,
    která ti vyhovovala nejlíp,
  • 00:16:56 protože na to se těžko odpovídá.
  • 00:16:58 Ale můžeš charakterizovat
    nějak ta údobí?
  • 00:17:00 Protože jsi je zažil všecka.
  • 00:17:02 -Kromě té úplně základní,
    pánského kvarteta,
  • 00:17:05 když to bylo,
    tak já jsem do té doby měl ještě
  • 00:17:07 ten Antikvartet,
    který ťedka není pánský.
  • 00:17:10 Je to sice kvartet,
    ale není pánský.
  • 00:17:13 -Který máš teď opět.
    -Který mám...
  • 00:17:15 -Který máš teď opět.
    -To byla čistě náhoda,
  • 00:17:17 protože jsme se sešli...
    Tak člověk hledá,
  • 00:17:20 jsi na vesnici a hledej si kamarády
    pro muzicírování.
  • 00:17:23 Tak jsme je našli.
    Ale ty ses ptal na ty sestavy.
  • 00:17:25 No tak ta základní, ta úplně první,
    to ještě byla s Jaruškou Hadrabovou
  • 00:17:30 a Honzou Thorovským.
    A s Kájou Zichem samozřejmě.
  • 00:17:33 Když Kája se rozhodl,
    že půjde na sólovou dráhu
  • 00:17:37 v roce '74, tak jsme museli
    trošku něco přebourat.
  • 00:17:42 Jirka objevil Brontosaury
    na Portě ve Svitavách.
  • 00:17:46 Tenkrát se jmenovali ještě Toronto.
  • 00:17:49 A tam objevil samozřejmě
    Zdeničku a...
  • 00:17:53 Jak říkám, Nedvědi se potom
    dostali do Spirituál kvintetu
  • 00:17:58 jako věno Zdeny Tichotové.
    Ale oni byli úžasní muzikanti.
  • 00:18:03 -No výborní.
  • 00:18:05 -Oni byli tak barevně sladění.
    Teď to dejchalo...
  • 00:18:09 -Pěvecky to bylo úplně senzační.
    -To bylo naprosto dokonalý.
  • 00:18:12 A Tichák teďka nedávno
    v tý brožuře,
  • 00:18:15 co jsme měli v té Tipsport aréně,
    tak napsal,
  • 00:18:17 že to bylo "požehnané období".
  • 00:18:19 Nebo něco takového,
    období s Nedvědama.
  • 00:18:22 -Já jsem z toho byl
    úplně konsternovaný.
  • 00:18:24 Mě by vůbec nenapadlo,
    že Jiří Tichota, že jo,
  • 00:18:27 akademik, loutnista,
    že by sáhl po dvou trampech, že jo.
  • 00:18:31 -Byl to strašně šťastnej tah,
    protože oni nám to oživili
  • 00:18:34 právě od toho akademismu
    takzvaného.
  • 00:18:37 Proti němu nic,
    protože to je jenom vlastně
  • 00:18:39 ta exaktnost,
    z Jirkovy strany to je exaktnost.
  • 00:18:43 My jsme vždycky dělali
    ty úpravy písní, ty aranže.
  • 00:18:46 Dals to Nedvědům,
    ti se na to ani nepodívali:
  • 00:18:49 "Hele, ty hrej tohle to,
    zazpívej."
  • 00:18:51 "Hele, ne, ty vezmeš ten horní,
    já vezmu ten spodní."
  • 00:18:54 "Jo, teď je to dobrý."
    A aranž byla hotová.
  • 00:18:57 Rozumíš,
    ale ta pasovala.
  • 00:18:59 Ta přirozená muzikálnost,
    ta prostě byla úchvatná
  • 00:19:02 u těch Nedvědů.
    -Úžasná. Ale i ta invence,
  • 00:19:04 protože mně vždycky přišlo,
    že oni jsou jak Karel Hašler.
  • 00:19:08 -Je to tak.
    -Současné doby.-Ano.
  • 00:19:11 -Že jsou lehce naivní,
    ale muzikálně úžasně
  • 00:19:14 chytlavé písničky.
    -Ten Honza byl nápaditej melodik.
  • 00:19:17 -No jo.
    A pak se vrátil Karel, že?
  • 00:19:20 -Pak se Karel vrátil,
    k veliké radosti své maminky,
  • 00:19:23 ta byla strašně šťastná,
    že je Karel zase s náma.
  • 00:19:26 Ta samozřejmě byla ráda
    určitě jako matka,
  • 00:19:29 že Karel prožil vlastně
    velkou sólovou kariéru.
  • 00:19:33 Ale mamince se stejně líp líbilo,
    když byl s námi.
  • 00:19:36 -Mně taky.
    -Takže ta byla šťastná.
  • 00:19:39 A my jsme byli taky rádi,
    protože to byla zrovna situace,
  • 00:19:42 kdy odešel i Franta na sólo...
    Nejdřív odešel Honza.
  • 00:19:46 Ale tam to bylo dost logický,
    protože on byl ten autor
  • 00:19:49 těch písniček.
  • 00:19:51 Zatímco František pořád cítil
    trošku mírnou křivdu,
  • 00:19:55 že on je ten za tím Honzou.
  • 00:19:58 A tak se František nakonec rozhodl,
    se rozhoupal taky,
  • 00:20:02 vystavěl si vlastní repertoár.
    Já jsem mu napsal nějaký ty...
  • 00:20:07 -No krásný.
    Irskou desku máte krásnou.
  • 00:20:09 -Ta je ještě společná, ta irská.
    To ještě bylo pro bráchy.-Krásná.
  • 00:20:13 -František je všechny báječně
    nazpíval.
  • 00:20:15 A jeho tembr, ten hlas,
    to je nezapomenutelný.
  • 00:20:18 A vůbec ta muzikálnost.
  • 00:20:20 Tak František, když odešel,
    to byl rok 1992, tuším.
  • 00:20:24 A odešel...
  • 00:20:27 A Jirka Tichota oslovil toho Káju.
  • 00:20:30 A Kája to rád vzal,
    tak jsme se znovu spojili.
  • 00:20:34 Hned ten rok,
    co přišel Kája k nám zpátky,
  • 00:20:37 tak jsme natočili, "Rajská zahrada"
    se ta deska jmenovala.
  • 00:20:41 Dokonce to mělo podtitul -
    "Rajská zahrada s Karlem Zichem".
  • 00:20:45 Aby bylo jasně vidět,
    že je tedy zase zpátky ten Kája.
  • 00:20:49 A to bylo taky moc krásný období.
  • 00:20:51 Kája zpíval nadšeně,
    jako zamlada, abych to tak řekl.
  • 00:20:54 -A hodnej člověk hrozně.
    -Slušnej, hodnej člověk, ten Kája.
  • 00:20:58 Opravdu,
    to byla radost s ním mluvit
  • 00:21:01 a radost se s ním hádat i.
  • 00:21:03 -To si neumím představit,
    jak se hádá s Karlem Zichem.
  • 00:21:06 -Ba jo, dokážeš.
    On to dělal takovým tím...
  • 00:21:09 způsobem,
    který se nikoho nedotkne.
  • 00:21:12 Takže si ani neuvědomíš,
    že se hádáš,
  • 00:21:15 že si jenom brousíš názory,
    aby se to přizpůsobilo.
  • 00:21:19 Ale v podstatě,
    když to potom vezmeš meritorně,
  • 00:21:22 tak jste se vlastně pohádali.
  • 00:21:24 Protože ze začátku jste měli
    každej jinej názor
  • 00:21:26 a pak se z toho vykouzlil...
  • 00:21:28 Jako ten pán, co říká,
    že "my si se ženou často
  • 00:21:32 vyměňujeme názory.
  • 00:21:34 Já přijdu s mým
    a odcházím s jejím".
  • 00:21:38 Takže taky takováhle výměna názorů,
    to je taky pěkný.
  • 00:21:42 -Víš, co mi přijde absurdní?
  • 00:21:44 Že Spirituál kvintet, kapela,
    která měla tolik různých zákazů,
  • 00:21:48 pak přišla revoluce
    a vy jste se stali kapelou
  • 00:21:52 pro oficiální příležitosti.
    -Tak to takhle bývá.
  • 00:21:56 Taky v podstatě to byla euforie,
    kde ty lidi vlastně trošku tápali.
  • 00:22:01 Všichni říkali:
  • 00:22:04 "Tak a teď máte po kšeftech,
    protože vy jste zpívali proti,
  • 00:22:08 a teď proti komu budete,
    když to...?"
  • 00:22:11 A pak se ukázalo,
    že my nezpíváme jenom proti.
  • 00:22:15 Takže to bylo naše štěstí,
    že se ukázalo,
  • 00:22:18 že jsme si to publikum zachovali.
  • 00:22:21 A my jsme dodneška
    těm lidem nesmírně vděční
  • 00:22:25 a jsme šťastní,
    že se nám tohle podařilo,
  • 00:22:28 že ti lidi zůstali při nás.
    -Kolika prezidentům jste zpívali?
  • 00:22:32 -My jsme zpívali...
    Bushovi staršímu a panu Havlovi.
  • 00:22:37 A to jsme zpívali dokonce s nimi
    na jednom pódiu
  • 00:22:40 na Václavském náměstí.
    -Jo? Jak zpívá Bush?
  • 00:22:44 -Bush zpívá docela takovej baryton
    a docela držel tu melodii.
  • 00:22:50 Což bych eufemisticky řekl,
    že se nepodařilo
  • 00:22:54 u toho druhého pana prezidenta.
    Ale o to byl roztomilejší.
  • 00:22:58 -No jo, no jasně, ano.
  • 00:23:01 -Pak jsme zpívali ještě
    panu prezidentu Clintonovi.
  • 00:23:04 V Redutě tenkrát,
    jak měl...
  • 00:23:07 Jak byl akovej ten večer v klubu
    Reduta, tak tam hráli jazzmani.
  • 00:23:10 Prezident Clinton tam dostal
    od prezidenta Havla saxofon.
  • 00:23:14 A dokonce na něj zahrál.
    To bylo úžasný.
  • 00:23:17 Myslím "Summer times" zahrál,
    za doprovodu kapely,
  • 00:23:20 kterou vedl Štěpán Markovič.
  • 00:23:23 Byl tam Robert Balzar
    a takovýhle esa prostě.
  • 00:23:25 Ti byli úžasní.
  • 00:23:27 A my jsme tam taky k tomu potom
    něco zazpívali. Já vím akorát,
  • 00:23:30 že Karel potom přišel z toalety
    strašně nadšenej a říkal:
  • 00:23:33 "Víš, vedle koho jsem tam stál?
    On mi říkal: 'Helo.'
  • 00:23:36 Já jsem říkal: 'Helo'"
    -Každý den se to ne...
  • 00:23:39 -To se každýmu nestane.
    -Nepřihodí, ano.
  • 00:23:42 -Takže, jestli dobře počítám,
    tak třem prezidentům jsme zpívali.
  • 00:23:45 Pak samozřejmě přišla
    i řada prezidentů,
  • 00:23:48 ke kterým bychom asi nenašli cestu,
    abychom s nimi zpívali.
  • 00:23:52 -Ano, ano, ano.
  • 00:23:55 Tak ty ses na stará kolena
    stal opět Jihočechem.
  • 00:24:00 -No, takový kruh jsem opsal,
    protože v těch Dačicích,
  • 00:24:03 to tenkrát ale byla Morava.
  • 00:24:05 Tenkrát Dačice byly Telč,
    Dačice, Slavonice.
  • 00:24:09 Tam to bylo takhle zařízlý.
    -Aha.
  • 00:24:11 -Teprv ti zlí Češi Moravě
    takhle ukrojili Dačice a Slavonice.
  • 00:24:15 -Dačice si vzali.
  • 00:24:18 -Dačice i Slavonice
    si vzali Jihočeši.
  • 00:24:20 Takže já jsem teď vlastně
    jako bývalý Dačičák
  • 00:24:23 vlastně ve stejném kraji,
    Jindřichohradeckém,
  • 00:24:26 v kterém bydlím teď.
  • 00:24:28 Já bydlím ve stejném kraji,
    jako jsou Dačice.
  • 00:24:31 -A vypadáš šťastně.
    Tak jsem si říkal, agituj.
  • 00:24:34 Proč bychom se tam měli
    všichni přestěhovat?
  • 00:24:37 -Já vypadám šťastně,
    protože šťastnej jsem.
  • 00:24:40 Já jsem někde slyšel
    krásnou definici štěstí.
  • 00:24:43 "Štěstí je to, co běhá po domě
    a zanechává po sobě nepořádek."
  • 00:24:48 Ten člověk, co to vymyslel,
    musel znát mou ženu.
  • 00:24:52 A to je možná důvodem toho,
    proč jsem tak šťastnej.
  • 00:24:56 Šťastnej jsem.
    Ale to je daný okolnostma a vším.
  • 00:24:59 Tím, že vlastně žiju v bonusu,
    protože už bych taky mohl vypadat
  • 00:25:03 úplně jinak a živit se jinak.
    Nebo se neživit vůbec.
  • 00:25:07 Ale na to se nedá dát recept.
  • 00:25:09 Já si myslím,
    že jsou to jistý dispozice.
  • 00:25:13 Já si myslím, že jsou lidi,
    kterým ať se daří sebelíp,
  • 00:25:16 že neumějí být šťastní.
  • 00:25:18 Já si myslím, že jiný člověk
    zase v nuzných podmínkách
  • 00:25:22 a za okolností,
    které by někdo mohl považovat
  • 00:25:25 za tragické,
    si dokáže to štěstí najít.
  • 00:25:28 Myslím si,
    že to je věc vlohy.
  • 00:25:31 Opravdu si to
    čím dál tím víc myslím.
  • 00:25:33 Jiná otázka
    je, že jsem tak šťastnej,
  • 00:25:35 že si to nezasloužím.
    To je potom takový ten povzdech.
  • 00:25:39 Ale jsem šťastný tak,
    že jsem si v životě nemyslel,
  • 00:25:42 že takhle někdy šťastnej budu.
    -Bylo hezké tě tu mít, díky moc.
  • 00:25:46 -Marku, moc mě těšilo
    a považuji si to za čest.
  • 00:25:50 -Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    DUŠAN VANČURA.
  • 00:25:55 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2017

Související