iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
17. 12. 2002
19:50 na ČT2

1 2 3 4 5

2 hlasy
883
zhlédnutí

Na plovárně

Václav Hudeček

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Václavem Hudečkem

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Když je někdo interpretem vážné
    hudby a je mladý, talentovaný,
  • 00:00:32 hezký a nesmírně populární,
    tak je to vždycky podezřelé.
  • 00:00:37 Člověk si říká, no jo, to bude tím,
    že je to takový fešák,
  • 00:00:40 uvidíme v padesáti.
  • 00:00:42 A tak publikum čeká,
    zda ten oslnivý talent za 50 let
  • 00:00:47 neskončí někde jako referent
    ve skladu hudebních nástrojů.
  • 00:00:52 Tak já vám mohu s radostí oznámit,
    že mého dnešního hosta,
  • 00:00:57 kterému už padesát bylo, ve skladu
    hudebních nástrojů nenajdete.
  • 00:01:01 Najdete ho tam, kde byl před
    30 lety, tzn. na pódiu s houslemi.
  • 00:01:06 -Vítám NA PLOVÁRNĚ VÁCLAVA HUDEČKA.
    -Dobrý večer.
  • 00:01:10 Vašku, nepociťoval jsi svůj
    exteriér spíše jako handicap?
  • 00:01:15 Rozhodně to handicap byl.
  • 00:01:18 Já jsem měl to obrovské štěstí,
    že svůj 1. mezinárodní koncert
  • 00:01:24 jsem měl v Londýně s orchestrem
    Královské filharmonie.
  • 00:01:30 Začal jsem vystupovat na pódiích,
    na která se většina mých kolegů
  • 00:01:36 ani v životě nedostane,
    už v 15 letech.
  • 00:01:41 Mně bylo patnáct, takže jsem teprve
    šel do 1. ročníku konzervatoře.
  • 00:01:47 Na druhé straně jsem vystupoval
    na velkých pódiích a hrál
  • 00:01:51 s těmi největšími světovými
    orchestry, takže se ode mě očekával
  • 00:01:56 světový výkon. Byl jsem v takovém
    tlaku svého věku a tlaku
  • 00:02:02 odborné veřejnosti.
  • 00:02:04 V 15 letech samozřejmě určitá
    omezení ještě jsou,
  • 00:02:09 to je člověk ještě dítě.
  • 00:02:13 Nicméně, jak jsi řekl, nejsem
    ve skladu hudebnin a hraji dodnes,
  • 00:02:19 tak do určité míry jsem ten úspěch
    v 15 letech měl.
  • 00:02:23 Ty jsi byl prototyp umělce
    jako z nějaké ruské novely.
  • 00:02:28 Mladý umělec s rozhalenkou.
    Já si dovedu představit,
  • 00:02:32 že na tebe fanynky vážné hudby
    musely dělat úžasné nájezdy.
  • 00:02:37 Mě by zajímalo, jak takový klasický
    nájezd fanynky vážné hudby vypadá?
  • 00:02:42 U těch rockerů přijde děvčica
    a chce podepsat pupík.
  • 00:02:45 To v Rudolfinu jde špatně.
  • 00:02:47 Ale i to chtěly na mně,
    i v Rudolfinu, představ si to,
  • 00:02:50 takhle jsem znevážil stánek vážné
    hudby, že jsem podepisoval
  • 00:02:54 různé části těla slečnám.
  • 00:02:57 Ale nejhorší věc jsem zažil
    v Japonsku.
  • 00:03:00 Japonsky si mě nějak v té době
    zvláště oblíbily.
  • 00:03:04 A tam mě muselo chránit asi pět
    japonských siláků,
  • 00:03:10 protože po koncertu na mě čekalo
    asi 200 Japonek u východu.
  • 00:03:16 A ony jsou spontánní, začaly ječet
    a vrhly se na mě.
  • 00:03:21 Takže já jsem chránil housličky
    a své tělo a ti bodyguardi
  • 00:03:25 očekávali, že by se mohly odehrát
    neblahé události,
  • 00:03:30 tak tam byli v pozoru.
    Zachránili mě.
  • 00:03:34 Japonské publikum je stejně
    zvláštní fenomén.
  • 00:03:37 Já bych ho také nerad zlehčoval.
  • 00:03:40 Oni jsou na druhé straně
    fantasticky fundované publikum.
  • 00:03:46 Oni chodí na koncert třeba
    s partiturou, mají tam poznámky,
  • 00:03:51 jsou sběratelé CD. Oni si nekupují
    CD tím stylem, že si koupí
  • 00:03:56 všechny napsané skladby.
  • 00:03:59 Když je někdo např. fanda
    Čajkovského houslového koncertu,
  • 00:04:02 tak se snaží - a japonský trh to
    umožňuje - koupit si všechny
  • 00:04:06 nahrávky, jaké kdy byly natočeny.
  • 00:04:10 A teď největší legrace je,
    když za tebou přijdou po koncertě
  • 00:04:14 a začnou ti vykládat, víte, že ten
    a ten v té 2. větě v 5. taktu dělá
  • 00:04:19 tohle, ale vy děláte tohle.
  • 00:04:22 Ty můžeš jedině pokyvovat hlavou,
    protože takové vědomosti
  • 00:04:28 o nahrávkách nemáš.
    Takže jsou obdivuhodní.
  • 00:04:33 Proto tam moc rád jezdím, protože
    je tam velice poučené publikum.
  • 00:04:40 Já předpokládám, že jsi zůstal
    jako normální kluk,
  • 00:04:44 že tě tudíž asi nemohlo bavit
    cvičit na housle.
  • 00:04:47 Kdy se to zlomilo?
  • 00:04:48 Až v osmnácti letech, kdy jsem
    začal jezdit za D. Oistrachem.
  • 00:04:54 Veřejně jsem začal vystupovat
    v době, kdy jsem to nechtěl dělat.
  • 00:05:02 Já jsem chtěl být dopravním
    pilotem, létat letadlem,
  • 00:05:06 ale rodiče mě na létání
    nechtěli dát.
  • 00:05:10 Když jsem se takovou shodou náhod
    dostal k tomu 1. koncertu zrovna
  • 00:05:18 v Londýně, tak už jsem
    u toho zůstal.
  • 00:05:22 Prosím tě, měl jsi trému?
  • 00:05:24 V té době mým koníčkem bylo
    fotografování, takže já jsem
  • 00:05:28 před koncertem obíhal obchody
    s fotoaparáty.
  • 00:05:31 Pro mě to bylo něco fantastického.
  • 00:05:34 Poprvé takhle sám v Londýně,
    nikdo mě nehlídal,
  • 00:05:37 neorganizoval mi život.
  • 00:05:40 Tak já jsem až do té doby,
    než jsem šel hrát,
  • 00:05:43 byl v obchodě s fotoaparáty.
    To mě fascinovalo.
  • 00:05:47 Pak jsem šel do hotelu, jenom jsem
    si naladil housle a šel jsem hrát.
  • 00:05:52 Povedlo se mi to tak, že tenkrát
    o tom psali skutečně po celém
  • 00:05:55 světě ve všech novinách.
  • 00:05:58 Kdo to dirigoval?
  • 00:06:00 Tenkrát tu Královskou filharmonii
    dirigoval Stanley Black,
  • 00:06:03 což byl dirigent, který debutoval
    zrovna jako já.
  • 00:06:06 Ovšem jemu bylo nějakých
    55 - 60 let.
  • 00:06:09 A on dirigoval poprvé koncert
    vážné muziky.
  • 00:06:12 Stanley byl v té době strašně
    slavný muzikálový dirigent.
  • 00:06:18 Dirigoval populární muziku.
  • 00:06:21 Dělal s těmi největšími kapelami
    jako Beatles, Rolling Stones,
  • 00:06:25 když měli symfonické věci.
    Filmovou muziku hodně dirigoval.
  • 00:06:31 A bylo pro něj smutné, když kritika
    vyzvedávala mě a jeho sepsula.
  • 00:06:36 A potom už se nikdy
    k vážné muzice nevrátil.
  • 00:06:41 Bývá zvykem, že když člověk přejde
    od jednoho pedagoga k druhému,
  • 00:06:46 tak ten řekne, poslyš, všechno
    špatně, musíme to úplně předělat.
  • 00:06:51 Držení ruky, u pěvce opření hlasu.
    Měl jsi taky tyhle zkušenosti?
  • 00:06:57 Já zaplaťpánbůh ne, ale bohužel
    vím, že to tak je.
  • 00:07:02 A je to veliká neřest, protože když
    mají výborného pedagoga a on jim,
  • 00:07:08 jak se říká, postaví ruce
    a pracuje na té technice,
  • 00:07:11 tak už je pak nic nezničí.
  • 00:07:14 Ale když se do 15 let nenaučí
    základy, tak je to ztracené.
  • 00:07:18 Já jsem měl velké štěstí,
    že moji učitelé byli velkorysí
  • 00:07:23 a respektovali to, co jsem se
    naučil u předešlého kantora.
  • 00:07:27 A hledali zase jenom mezery,
    co ještě neumím
  • 00:07:31 a na to jsme se soustředili.
  • 00:07:33 Ona je taky každá ta ruka jiná.
    Každá má jiné zákonitosti.
  • 00:07:36 Znáš někoho, kdo hraje mistrovsky,
    ale hraje úplně nestandardně?
  • 00:07:41 To jsou naši romští spoluobčané,
    kteří neumějí noty,
  • 00:07:45 neumějí to ani pořádně držet,
    ani je to nikdo neučil,
  • 00:07:49 a vezmou ty housličky do ruky
    a vyluzují z toho kouzelné zvuky.
  • 00:07:54 Já to zbožňuji. Oni jsou samouci
    a ten cit pro ten jejich folklór,
  • 00:08:00 pro tón a výraz, je fascinující.
    A nedá se to napodobit.
  • 00:08:09 Kdybychom se ještě vrátili
    k Davidu Oistrachovi,
  • 00:08:13 to už přerostlo rámec vztahu
    učitele a žáka.
  • 00:08:17 Oni o mě tak pečovali,
    jak jeho žena, tak jeho syn Igor,
  • 00:08:22 že jsem si připadal trošku jako
    mladší Igorův bratr.
  • 00:08:26 Vztah Davida Oistracha ke mně byl
    skutečně otcovský.
  • 00:08:31 Já jsem poznal hodně velkých
    kumštýřů po světě,
  • 00:08:35 ale takových lidských bytostí,
    jako byl David Oistrach,
  • 00:08:42 jsem potkal málo. Nejenže pomáhal
    svým žáků, ale on pomáhal i žákům
  • 00:08:47 jiných profesorů na té moskevské
    konzervatoři.
  • 00:08:51 Takže jim třeba dirigoval nahrávky,
    aby se to dobře prodávalo.
  • 00:08:56 Takže když ten student přišel
    s tím, že mu to bude dirigovat on,
  • 00:09:00 tak ta firma to samozřejmě vzala.
  • 00:09:03 A David Oistrach to dělal rád
    a naprosto nezištně.
  • 00:09:06 V našich končinách věc nevídaná,
    bych řekl.
  • 00:09:10 To je pravda.
  • 00:09:11 Bylo něco, o čem by se mohlo říct,
    tohle mě naučil David Oistrach?
  • 00:09:16 Já mám pocit, že strašně moc.
  • 00:09:19 On to byl spíše takový telepatický
    přesun informací.
  • 00:09:23 On učil s houslemi v rukou, takže
    možnost vidět ho, jak hraje,
  • 00:09:29 sáhnout si při tom na něj, vidět,
    jak ty stradivárky obhospodařuje
  • 00:09:35 z takové blízkosti,
    to bylo naprosto fascinující.
  • 00:09:40 A D. Oistrach patřil k pedagogům,
    kteří respektují to, co žáci umějí,
  • 00:09:45 a i tu jejich osobnost.
  • 00:09:48 On byl nejšťastnější, když jsi mu
    zahrál něco úplně jinak než on,
  • 00:09:54 ale naprosto přesvědčivě.
  • 00:09:57 Mnohokrát se stalo, že hrál nějaký
    jeho žák a David řekl,
  • 00:10:02 to je fantastické, jak to tady
    hraješ, to budu dělat taky.
  • 00:10:05 A to i v mém případě.
  • 00:10:08 Já jsem si připadal jako v sedmém
    nebi, protože to byla největší
  • 00:10:12 poklona, jakou ti mohl říct.
  • 00:10:15 Já si myslím, že kumštýř,
    ať je to muzikant, herec,
  • 00:10:18 pakliže nevyzařuje to něco,
    kvůli čemu na něj lidé chodí,
  • 00:10:23 tak ten kumštýř nemá šanci.
  • 00:10:27 A to se nedá naučit,
    to je od Pánaboha.
  • 00:10:31 S tím se narodíš, ale máme-li to,
    tak to není naše zásluha.
  • 00:10:35 A ten David vyzařoval obrovskou
    energii. Úplně jsi měl pocit
  • 00:10:40 zvláštního opojení z té spolupráce
    s ním. A když jsi odcházel
  • 00:10:47 z té hodiny, tak jsi měl pocit,
    že jsi lepší houslista,
  • 00:10:52 ale i lepší člověk, protože on
    vyzařoval i tu svoji dobrotu.
  • 00:10:56 Když se podíváš na housle
    jako na nástroj,
  • 00:10:59 v čem bys viděl přednost houslí
    třeba proti klavíru?
  • 00:11:03 Já myslím, že když rodiče učí dítě
    na housle, že je to daleko větší
  • 00:11:07 utrpení, než když ho učí na klavír.
  • 00:11:10 Protože ten má aspoň
    to temperované ladění.
  • 00:11:12 Ano je tam výhoda.
  • 00:11:14 To znamená, že vezme to dítě jiný
    tón, ale ten je aspoň čistý.
  • 00:11:18 Ano, to je výhoda, že ten tón
    je tam hotový od výrobce.
  • 00:11:21 Housle jsou velice těžký nástroj.
  • 00:11:24 A ono to trvá rok, nebo já už si to
    přesně nepamatuji, ale dost dlouho
  • 00:11:28 trvá, než tím smyčcem vyloudíš
    čistý tón na té prázdné struně.
  • 00:11:34 Ale k tomu ještě přijde levá ruka,
    žádné pražce, jako na kytaře,
  • 00:11:38 takže ty musíš přesně sáhnout
    na to místo, aby tón byl
  • 00:11:43 intonačně čistý. Pravá ruka čistě
    zvukově, levá ruka čistě intonačně.
  • 00:11:48 Na klavíru ťuk a je to tam.
  • 00:11:52 Takže léta práce,
    než začneš vyluzovat tóny.
  • 00:11:55 Ale podaří-li se ti to,
    potom housle jsou nástroj nejbližší
  • 00:12:00 lidskému hlasu. A co je krásnějšího
    na světě než lidský hlas?
  • 00:12:05 Žádný nástroj není krásnější.
  • 00:12:08 Je takový rozdíl v těch nástrojích,
    jak se říká?
  • 00:12:11 Protože např. kolem stradivárek
    je gloriola.
  • 00:12:15 Člověk si říká, jestli by mistr
    nevyloudil z nějakého školního
  • 00:12:21 nástroje lepší tón než horší hráč
    vyloudí ze stradivárek?
  • 00:12:26 Ty stradivárky, ten skutečně
    vzácný nástroj, ti pomáhá tak,
  • 00:12:33 že tyto vzácné nástroje
    jsou hodně zvukově barevné.
  • 00:12:38 Když chceš vyjádřit určitý pocit,
    který máš z té skladby,
  • 00:12:43 tady by to mělo být ve zvuku trochu
    temnější, tady zase jasnější,
  • 00:12:49 tak ten vzácný nástroj
    je barevnější.
  • 00:12:52 On má škálu barev širokou
    a pomáhá ti to.
  • 00:12:56 Zatímco ten horší nástroj
    zvětší námahu
  • 00:13:00 ty barevné zvuky vyluzovat.
  • 00:13:03 A když je to hodně levný nástroj,
    tak se ty barvy zvuku nedají hrát.
  • 00:13:09 Já to někdy přirovnávám k autu.
  • 00:13:13 Můžeš s trabantem dojet do Brna
    na koncert, ale pak jsou jiná auta,
  • 00:13:19 s kterými tam dojedeš s daleko
    větším požitkem.
  • 00:13:23 Ale když nebudeš umět vyluzovat
    ty zvuky, tak můžeš mít
  • 00:13:26 nejkrásnější stradivárky
    a nepomůže ti to.
  • 00:13:29 A je rozhodně lepší poslouchat
    dobrého houslistu,
  • 00:13:32 který hraje na špatný nástroj,
    než špatného,
  • 00:13:34 který má ty nejlepší stradivárky.
  • 00:13:37 Jak je to možné, že za tolik
    staletí se nenašla konkurence
  • 00:13:41 pro tahle dvě jména.
  • 00:13:43 Že to pořád platí
    za absolutní špičku.
  • 00:13:46 Že se nenašla firma, která by
    vyrobila... já nevím, Yamaha?
  • 00:13:50 Naši oblíbení Japonci.
  • 00:13:53 Já bych to až takhle zásadně
    neříkal, protože jenom u nás
  • 00:13:58 je celá řada fantastických
    houslařů.
  • 00:14:02 Ať vezmu mistra Špidlena,
    Pilaře, Vávru.
  • 00:14:06 Já jsem třeba na Pilařův a Vávrův
    nástroj hrál mockrát.
  • 00:14:10 Nikdo to nepoznal, že nemám
    ty státní stradivárky.
  • 00:14:14 A shodou okolností, ten Pilařův
    nástroj, který mi Mirek napatinoval
  • 00:14:19 nastaro, takže už z 1. řady
    nepoznáš, že to je nový nástroj.
  • 00:14:24 Samozřejmě v programu stojí, že
    hraji na stradivárky z r. 1729,
  • 00:14:28 které mám díky Státním sbírkám
    zapůjčeny od roku 1990.
  • 00:14:33 Potom někteří "odborníci" přijdou
    a říkají, ty stradivárky, mistře,
  • 00:14:41 to už dneska nikdo nedokáže.
  • 00:14:45 Já povídám, tak se podívejte
    dovnitř.
  • 00:14:47 No to není možné. A teď přečtou
    toho českého houslaře.
  • 00:14:52 Kolik hodin musí 50letý
    virtuos cvičit,
  • 00:14:56 je to míň než dřív?
  • 00:14:59 Víc. Nemyslím tím, že bych měl
    v 50 letech natolik staré kosti,
  • 00:15:06 ale čím jsi starší, tím máš větší
    repertoár a pořadatelé požadují
  • 00:15:12 víc a víc různých skladeb.
  • 00:15:16 Mně se jednou podařilo na turné
    v Japonsku během 1 týdne hrát
  • 00:15:23 7 různých programů. Skutečně
    každý den byl jiný program.
  • 00:15:29 A teď když si k tomu ještě
    vezmeš zkoušky.
  • 00:15:34 Na to musíš být před turné
    už připravený,
  • 00:15:37 protože tam nemáš čas to cvičit.
  • 00:15:41 Ty vlastně cvičíš před koncertem
    to, co hraješ až třeba za 3 dny.
  • 00:15:45 Protože tam máš nějakou skladbu,
    kterou potřebuješ víc cvičit
  • 00:15:48 než tu, kterou hraješ
    zrovna ten den.
  • 00:15:51 Takže to je potom ten praktický
    život muzikanta interpreta,
  • 00:15:55 kde je velký odpad talentovaných
    kolegů.
  • 00:15:58 Protože naučit se Mendelssonův
    houslový koncert,
  • 00:16:01 zahrát ho krásně v Rudolfinu,
    to je všechno fajn,
  • 00:16:04 klobouk dolů, když ho někdo krásně
    zahraje, ale když třeba celý den
  • 00:16:09 se dopravuješ nějakým dopravním
    prostředkem, večer jenom akustická
  • 00:16:14 zkouška, rovnou hrát.
  • 00:16:15 Druhý den zase sedneš do auta
    a zase přejíždíš někam jinam.
  • 00:16:19 Vlastně skoro necvičíš,
    a hraješ něco jiného.
  • 00:16:22 Tam se potom pozná, kdo má jednak
    nervy zdravé, to je 1. předpoklad,
  • 00:16:27 a kdo to vůbec fyzicky zvládne.
  • 00:16:30 Když má houslista okno, má ho
    v levé ruce nebo v pravé?
  • 00:16:33 Člověk má pocit, že ta ruka,
    která vlastně hraje, je ta levá,
  • 00:16:37 protože ta určuje ty tóny.
    A že ta pravá jenom tak tahá.
  • 00:16:41 Může být "okno" v pravé ruce?
  • 00:16:43 Okno na koncertu souvisí
    s tímto pořadem,
  • 00:16:45 protože musíš zdatně přeplavat.
    Takže je to velice nepříjemné.
  • 00:16:51 Ale my máme několik pamětí.
  • 00:16:54 To byl prý vynikající dirigent
    Zdeněk Košler,
  • 00:16:58 ten měl fotografickou paměť.
    To se o něm říkalo.
  • 00:17:02 On mi říkal, že to tak až
    jednoduché není, nicméně
  • 00:17:05 se o něm říkalo, že on si
    prolistuje partituru,
  • 00:17:08 vyfotografuje si ji a pak už může
    dirigovat zpaměti.
  • 00:17:12 Že tedy opravdu viděl tu partituru.
    Já zavřu oči a nevidím nic.
  • 00:17:16 Vidím tmu, takže žádné noty, nic.
    Pak máme paměť sluchovou.
  • 00:17:20 Tu skladbu si pamatuješ tak,
    že si ji přehraješ v hlavě.
  • 00:17:25 A pak je ta mechanická paměť,
    že prsty a smyčec tím tisícerým
  • 00:17:30 opakováním z tebe dělá trošičku
    robota, který to má naprogramované
  • 00:17:37 a zahraje to.
  • 00:17:39 A máš-li tedy tu sluchovou
    a prstovou, tak jedeš.
  • 00:17:43 Já jdu spíše podle té sluchové
    a teď najednou rádio přestane hrát.
  • 00:17:50 Neslyším dál a říkám si,
    jak to je teď?
  • 00:17:54 A teď ti skladatelé jsou mrchy.
  • 00:17:56 Oni udělají plně stejnou muziku,
    ale na konci toho tématu
  • 00:18:00 to rozvede někam jinam.
  • 00:18:03 A když se spleteš,
    tak skočíš někam úplně jinam.
  • 00:18:07 Ale naštěstí máme tu prstovou paměť
    a někdy vůbec nevíš, to se stane,
  • 00:18:12 zamyslíš se, což samozřejmě nesmí
    na koncertě být, a vykolejí tě to
  • 00:18:18 natolik a v ten moment nevíš,
    jak ta muzika jde dál.
  • 00:18:23 A ty prsty tě většinou zachrání.
  • 00:18:26 Zahrají samy a ten mozek
    se zase chytne,
  • 00:18:29 protože najednou posloucháš,
    co vlastně hraješ.
  • 00:18:33 Ale běda, když si člověk
    před takovým místem řekne,
  • 00:18:36 když se to blíží,
    jak ono to vlastně je?
  • 00:18:39 To je hrozné. To se mi svěřil jeden
    starší kolega muzikant.
  • 00:18:44 Říkal, že hrál Bachovu Fugu.
  • 00:18:47 Ona trvá asi 25 minut,
    je strašně těžká a ke konci Fugy
  • 00:18:52 je místo s rozchodným tónem.
    Teď jde ta výhybka,
  • 00:18:57 tam skočíš jinam a Fuga skončí.
  • 00:19:01 Pakliže není výhybka,
    tak jsi zase na začátku.
  • 00:19:06 A on říkal, ta Fuga už trvala
    50 minut a já jsem se blížil
  • 00:19:11 k tomu místu a říkal jsem si,
    jestli se mi stane to samé,
  • 00:19:15 tak se rozpláču a uteču z pódia.
  • 00:19:19 Naštěstí se mu to na 2. pokus
    podařilo.
  • 00:19:21 Ale nicméně říkal, že to bylo
    hrozné tu šílenou Fugu zahrát
  • 00:19:25 dvakrát po sobě.
  • 00:19:26 Mně se mimochodem stala opačná věc.
  • 00:19:29 Hrál jsem Fugu a já zase hned
    na začátku skočil na konec.
  • 00:19:32 Takže ta Fuga, která měla trvat
    asi 18 minut,
  • 00:19:35 byla za 2 minuty vyřízená.
  • 00:19:38 V rámci úsporných opatření
    zkrátili Fugu.
  • 00:19:43 A pak přišli za mnou z publika
    a řekli,
  • 00:19:47 ta Fuga byla nějaká krátká.
  • 00:19:50 Já jsem říkal, no, byla,
    to je nová verze.
  • 00:19:54 Ještě se vrátím k tvému
    soukromému životu.
  • 00:19:57 Když jste se brali se svou ženou,
    tak jste byli všude vyfotografovaní
  • 00:20:02 na titulních stranách. Vy jste byli
    takoví nesnesitelně šťastní.
  • 00:20:06 Člověk si říkal, hrome, tohle přece
    nemůže vydržet.
  • 00:20:11 Oni jsou tak příšerně šťastní,
    že tohle manželství se musí
  • 00:20:15 do tří let rozvést.
    Vy máte za sebou kolik, 18 let?
  • 00:20:19 Pětadvacet let jsme měli.
  • 00:20:21 Letos jsme měli už stříbrnou
    svatbu.
  • 00:20:24 My už jsme tak staré manželství.
  • 00:20:27 A jste pořád tak nesnesitelně
    šťastní?
  • 00:20:30 My jsme pořád šťastní.
  • 00:20:32 A to je např. věc velice důležitá,
    kterou jako kumštýř k životu
  • 00:20:36 potřebuješ - to zázemí.
  • 00:20:39 Mít vedle sebe člověka
    spolehlivého,
  • 00:20:42 který tě v tom nenechá samotného,
  • 00:20:46 když ti není zrovna nejlíp
    po dušičce. A to je vzájemné.
  • 00:20:51 Takže moje žena mi žehlí, vaří,
    stará se o mě.
  • 00:20:55 A k mým padesátinám mi napsala
    krásnou knížku, která se jmenuje:
  • 00:21:02 "Sedmihlásek". Ona píše takové
    fantaskní až pohádkové příběhy,
  • 00:21:08 tak vlastně ten náš život v té
    knížce popsala takovou krásnou
  • 00:21:16 pohádkovou formou.
    Já jsem na ni pyšný.
  • 00:21:22 Ty fotky z těch titulních stránek,
    jak jsi viděl coby malý chlapec
  • 00:21:29 před 25 lety, na těch se vůbec nic
    nezměnilo. Za to děkuji Pánubohu,
  • 00:21:37 protože zdraví a lásku
    si nekoupíš za žádné peníze.
  • 00:21:42 Jinak všechno se dá koupit.
  • 00:21:45 Takže je bohatý ten, kdo je zdravý
    a kdo má okolo sebe lidi,
  • 00:21:50 kteří mu ten život takhle krásně
    zpříjemňují.
  • 00:21:55 Václave, já ti děkuji za milé
    povídání, přeji ti,
  • 00:21:58 aby ti to vydrželo.
  • 00:22:00 Aby se ti fugy nezkracovaly
    a kariéra prodlužovala.
  • 00:22:03 Marku, děkuji za pozvání.
  • 00:22:06 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    VÁCLAV HUDEČEK.
  • 00:22:11 Skryté titulky
    Simona Sedmihorská

Související