iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
18. 4. 2001
22:35 na ČT1

1 2 3 4 5

9 hlasů
3357
zhlédnutí

Na plovárně

Iva Bittová

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

23 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Ivou Bittovou

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Když se dnes řekne slovo osobnost,
    tak si řada lidí pomyslí,
  • 00:00:31 tak to bude někdo z televize.
  • 00:00:34 Jako by pro velikost člověka
    byla základním měřítkem
  • 00:00:36 ta úhlopříčka televizní obrazovky.
    Ale naštěstí v životě to tak není.
  • 00:00:43 Pro opravdovou osobnost
    je typickým rysem vnitřní svoboda.
  • 00:00:48 Svoboda v tvorbě,
    v práci a v životě.
  • 00:00:52 A pro umělce taky svoboda
    nemuset být v televizi.
  • 00:00:57 Já jsem včera celý den chodil
    nervózně kolem telefonu
  • 00:01:01 a čekal jsem, že zazvoní
    a ve sluchátku se ozve:
  • 00:01:05 "Ahoj, tady je Iva,
    hele, já zítra nepřijdu."
  • 00:01:09 To, že ten telefon nezazvonil,
    považuji za výrazný úspěch
  • 00:01:14 své kariéry a NA PLOVÁRNĚ vítám
    jednu z největších osobností
  • 00:01:17 naší současné hudby, zpěvačku,
    herečku, houslistku,
  • 00:01:22 dnes také už skladatelku
    Ivu BITTOVOU.
  • 00:01:25 Dobrý večer.
  • 00:01:27 Ivo, moc se ti nechtělo dneska?
  • 00:01:30 Bylo by lepší, kdybys za mnou
    sám přijel na návštěvu.
  • 00:01:33 Já mám pocit, že čím víc hraješ,
    tím míň máš chuť
  • 00:01:37 -vyjadřovat se slovy, je to tak?
    -Je to pravda.
  • 00:01:40 Víc jsem schopná prožít při tom,
    když si hraji, cvičím
  • 00:01:46 nebo koncertuji před lidmi.
  • 00:01:49 Tam mi připadá komunikace
    a vlastně ta výpověď nejsilnější.
  • 00:01:55 Tvůj tatínek taky prý moc nemluvil.
  • 00:01:57 Ne, my jsme to všechno
    po něm podědili.
  • 00:02:01 A jsi víc po tatínkovi
    nebo po mamince?
  • 00:02:04 To já nevím, to by musel prozkoumat
    genetik. Je to určitě půl na půl.
  • 00:02:10 -Tatínek se jmenoval Koloman?
    -Ano.
  • 00:02:13 To by mě zajímalo,
    jak se rodiče oslovovali?
  • 00:02:16 Já si vzpomínám, že oni si říkali
    "bolunt", což znamená v maďarštině
  • 00:02:21 "blázen". Oni si říkali
    "boluntku" nebo "bolunt".
  • 00:02:26 Tatínek měl zvláštní dar
    pro muziku a podle toho, co vím,
  • 00:02:31 tak se byl schopen naučit
    hrát na jakýkoli hudební nástroj.
  • 00:02:36 On právě žil jenom muzikou.
  • 00:02:39 Ale v 50 letech onemocněl tak,
    že mu začalo postupně tuhnout tělo.
  • 00:02:46 Bylo vidět, že když nemůže držet
    nástroj a nemůže zahrát,
  • 00:02:50 tak jako by ta duše a všechno
    utichalo a postupně se ztrácelo.
  • 00:02:57 Já mám pocit, že ve tvé tvorbě,
    jako by ten tatínek stál za dveřmi
  • 00:03:03 nebo se odněkud na tebe díval.
    Máš ten pocit?
  • 00:03:06 Já ho mám pořád u sebe.
    Je to hodně silné.
  • 00:03:10 Včera jsem si uvědomila,
    že už je to 14 let,
  • 00:03:15 co tady není,
    a pořád ho cítím strašně živě.
  • 00:03:19 Uvědomuji si, že toho hudebního
    ducha mám hlavně od něho.
  • 00:03:26 Tam je celá řada zvláštních
    podobností.
  • 00:03:30 On se dočkal ještě tvého velkého
    úspěchu na hudebním poli?
  • 00:03:35 Já si vzpomínám, že onemocněl
    ve svých padesáti letech.
  • 00:03:42 Já jsem v té době začala trucovat
    a zavírala jsem se s houslemi
  • 00:03:49 na záchodku v Divadle Na Provázku.
  • 00:03:52 Ve stejnou dobu se narodil
    můj první syn Matouš.
  • 00:03:57 Bylo mu asi dva a půl roku,
    já jsem měla práci sama se sebou
  • 00:04:02 a tatínek byl vážně nemocný.
  • 00:04:06 V té době vznikla první
    skladbička - Ukolébavka.
  • 00:04:13 A já jsem šla za tatínkem,
    který už příliš nevnímal,
  • 00:04:17 ale já jsem mu musela zahrát tu
    svoji Ukolébavku a pak hned vzápětí
  • 00:04:24 Boží dárek. Byl to můj první
    posluchač a měl obrovskou radost.
  • 00:04:29 Takže tatínek odcházel,
    a až teprve potom jsem přišla
  • 00:04:33 do kontaktu s publikem
    a začala jsem koncertovat.
  • 00:04:36 Na tvou Ukolébavku si
    velice dobře pamatuji.
  • 00:04:39 Tys to hrála s Ypsilonkou,
    a to bylo úplné zjevení.
  • 00:04:44 To se mi třásly ruce
    a byla jsem strašně nervózní.
  • 00:04:48 My jsme seděli jako očarovaní,
    protože jsme do té doby
  • 00:04:53 nic takového neslyšeli.
  • 00:04:55 Tvoje koncerty vypadají na první
    pohled, jako kdyby tam skoro
  • 00:05:00 nic pevného nebylo, jako by to bylo
    všechno postaveno na náladě.
  • 00:05:04 To tak vypadá.
  • 00:05:06 Právě proto se ptám, ale moc bych
    o tom pochyboval, že to tak je.
  • 00:05:10 Kdybys to měla vyjádřit
    v procentech,
  • 00:05:13 kolik z toho je improvizace
    a kolik z toho je pevná stavba?
  • 00:05:19 Já mám od začátku přesvědčení,
    že když člověk něco dělá,
  • 00:05:24 tak musí mít zázemí.
  • 00:05:28 Musí mít něco pevného,
    čeho se drží.
  • 00:05:31 To jsou skladbičky,
    na kterých hodně dlouho pracuji.
  • 00:05:35 Vznikají třeba i dva roky.
  • 00:05:38 To je jakási jistota v programu
    a toho se držím.
  • 00:05:43 Kolem toho nasaji atmosféru večera
    díky publiku, díky prostředí,
  • 00:05:50 a v těch improvizacích
    se objevují další nové nálady.
  • 00:05:56 Řekla bych, že tak 70 % je muziky
    dané a zbytek je improvizace.
  • 00:06:01 Ještě když jsme hráli s Ebeny,
    tak jsme vystupovali v jakémsi
  • 00:06:06 brněnském pořadu, kde jsi tehdy
    hrála s Pavlem Fajtem.
  • 00:06:11 A hráli jste Boží dárek.
  • 00:06:13 A tam byla dlouhá pasáž v unisonu
    a v takovém prolínání s bicími.
  • 00:06:19 Měli jste to napsané v notách?
  • 00:06:21 Neumím si představit, že byste to
    hráli, aniž by to bylo zapsáno.
  • 00:06:27 To byl vlastně lidový textík:
  • 00:06:29 "Všechno je to boží dárek,
    i ta naše muzika".
  • 00:06:32 Mně se tenhle text zalíbil,
    tak jsem s ním začala pracovat.
  • 00:06:36 Hledala jsem melodii a udělala jsem
    jakoby hlavní motiv té skladbičky.
  • 00:06:42 Pak vlastně následuje
    ta šíleně dlouhá pasáž.
  • 00:06:47 Na to mám hrozné vzpomínky.
  • 00:06:50 Ale my jsme v divadle
    spolupracovali s jedním muzikantem,
  • 00:06:54 on to byl i skladatel, který s námi
    korepetoval písně v divadle.
  • 00:06:59 A on napsal tu střední pasáž,
    ty noty, které já jsem se
  • 00:07:04 takt po taktu nejdřív sama učila,
    pak jsem to předala Pavlovi.
  • 00:07:11 Ten se s tím trápil,
    ale on je vystudovaný stavař,
  • 00:07:15 tak si to opravdu vystavěl
    jako nějaký mrakodrap.
  • 00:07:18 Každou notu si vymyslel, ale já
    jsem to musela s ním nacvičovat.
  • 00:07:23 To byla zkouška partnerského
    vztahu.
  • 00:07:27 To opravdu byla. Za prvé, když hrál
    na bicí, tak mě špatně slyšel.
  • 00:07:32 Takže já jsem se musela zapojit
    do sítě a zesílit se.
  • 00:07:36 Ale hlavně jsme to pilovali
    notičku od notičky.
  • 00:07:40 Opravdu jsme s tím strávili
    mnoho hodin.
  • 00:07:43 A když to vyšlo na koncertě přesně,
    tak to byl velký důvod k oslavě.
  • 00:07:48 Ono to bylo hodně těžké,
    ale nějak se to podařilo.
  • 00:07:51 A já jsem z toho měla
    velkou radost.
  • 00:07:54 To byla krásná věc.
  • 00:07:57 Člověk to zná z vlastní rodiny,
    že když hrajete s příbuznými,
  • 00:08:03 v mém případě s bratry, ale v tvém
    případě s životním partnerem,
  • 00:08:08 tak samozřejmě ten život se taky
    prolíná na jeviště.
  • 00:08:12 To není občas jednoduché, když se
    třeba pohádáte před koncertem,
  • 00:08:18 jak jste to řešili?
  • 00:08:21 To se moc neřešilo,
    to se tak jako prožívalo.
  • 00:08:24 Většinou to navíc diváci
    vyloženě cítili a četli.
  • 00:08:28 Když nám všechno vycházelo
    a byla tam cítit ta silná láska,
  • 00:08:34 tak si myslím, že zážitek z toho
    našeho dua musel být jedinečný.
  • 00:08:41 A rozdávali jsme úsměvy,
    všechno to jenom jiskřilo.
  • 00:08:45 Ale byly bohužel i horší dny,
    kdy lítaly paličky
  • 00:08:50 a pletly se notičky.
    Vím, že pár koncertů bylo takových,
  • 00:08:56 že jsme se na sebe
    ani jednou nepodívali.
  • 00:09:00 Je pravda, že ta muzika se odehrála
    a koncert dopadl dobře.
  • 00:09:03 Já věřím, že to, co já sama
    prožívám pocitově na jevišti,
  • 00:09:09 divák nedefinuje, nemluví o tom,
    ale musí to cítit.
  • 00:09:18 Jsi ráda, když při koncertě
    vidíš na lidi?
  • 00:09:21 Z divadla to člověk zná,
    že někdy si to ani moc nepřeje.
  • 00:09:24 Ani moc neoslovuje konkrétní tváře
    během hry, když je za postavu.
  • 00:09:29 Ale na koncertě je to přece jenom
    něco jiného.
  • 00:09:32 Já musím být v kontaktu s publikem.
  • 00:09:36 Možná dřív jsem byla radši, když
    jsem je viděla, ale ne vždycky.
  • 00:09:41 Většinou jsem to řešila tak,
    že když jsem je nechtěla vidět,
  • 00:09:45 tak jsem zavřela oči nebo se
    otočila neslušně zády k publiku.
  • 00:09:50 -Taky to děláš?
    -Ano.
  • 00:09:52 Já jsem člověk, který přijde
    s houslemi a přizpůsobí se.
  • 00:09:57 Nekladu si žádné extrémní
    podmínky, ani světelné.
  • 00:10:00 Našla jsem si vždycky tu
    nejjednodušší cestu a hlavně
  • 00:10:05 jsem chtěla mít i sama zážitek
    z toho, co mě čeká.
  • 00:10:10 Vždycky jsem velice ráda,
    když zvukově je prostředí
  • 00:10:14 něčím výjimečné. Už se stalo,
    že někteří pořadatelé jsou natolik
  • 00:10:20 připravení a vědí, o co jde,
    že si najdou prostředí,
  • 00:10:25 které i mě potěší a vyhovuje mi.
  • 00:10:29 Často jsou zvukaři nešťastní
    z toho, že jim utíkám od mikrofonu.
  • 00:10:36 Hledám si kontakt s publikem tím,
    že se k němu přiblížím, vzdálím,
  • 00:10:43 hraji do okna, do dveří,
    do nějakých výklenků.
  • 00:10:46 On se mění zvuk a je to zároveň
    zpestření pro posluchače,
  • 00:10:52 že se nedívají stále do jednoho
    místa na postavu s housličkami.
  • 00:10:59 Dalo by se říct,
    že je to relaxační.
  • 00:11:02 Když náhodou hraji v prostředí,
    kde se nedá se světly nic dělat,
  • 00:11:07 tak vlastně zjistím, že celou dobu
    hraji v rozsvíceném sále,
  • 00:11:12 ale nevadí mi to.
  • 00:11:14 Mě fascinuje na tvé kariéře odvaha,
    jak uřezáváš ty úspěšné větve.
  • 00:11:20 Ty jsi odešla z "Provázku" jako
    absolutní hvězda toho divadla.
  • 00:11:27 Nebála ses zavřít za sebou ty dveře
    takhle totálně?
  • 00:11:33 Vždyť jsem byla mladé tele,
    já jsem o tom ani nepřemýšlela.
  • 00:11:37 Já jsem ani nevěděla,
    že jsem úspěšná herečka.
  • 00:11:39 Oni to sice říkali,
    ale já jsem to tak necítila.
  • 00:11:43 Vlastně jsem se nikdy necítila
    být herečka.
  • 00:11:47 Já jsem ani nechtěla být
    jako dítě herečka.
  • 00:11:50 To bylo takové období, za které
    jsem dnes ráda, protože jsem se
  • 00:11:53 spoustu věcí v divadle naučila.
  • 00:11:55 Je to tak, že možná jako bych
    cítila i ten tatínkův odchod
  • 00:12:00 z muzikantství.
    Možná, že to se tam ozvalo.
  • 00:12:05 Já jsem úplně jasně šla za těmi
    houslemi a začala jsem 9 hodin
  • 00:12:09 denně cvičit.
  • 00:12:11 Všichni mi říkali, včetně maminky,
    co blázníš, vždyť ty jsi herečka,
  • 00:12:15 to je pozdě, proč tady hraješ
    na housle, hraj divadlo.
  • 00:12:20 Ale já jsem o tom byla úplně jasně
    přesvědčená a měla jsem tu potřebu
  • 00:12:26 věnovat se tomu nástroji.
  • 00:12:29 A vůbec jsem ani nepřemýšlela
    o tom, co z toho bude.
  • 00:12:32 Takže ono to vzniklo samo
    při té práci.
  • 00:12:36 Když se vrátím k tvým
    hereckým začátkům.
  • 00:12:41 Tys v jednom rozhovoru řekla,
    že ses přestala na jevišti bát
  • 00:12:45 a stydět v inscenaci Evy Tálské,
    v té pohádce.
  • 00:12:50 -Tak já jsem si to našel...
    -Počkej, co sis našel?
  • 00:12:54 Kdy měla premiéru - v roce 1981,
    ale ty jsi Na Provázek přišla
  • 00:12:59 v roce 1974. To znamená, že ses
    7 let na jevišti Na Provázku
  • 00:13:04 bála a styděla?
    To se mi moc nechce věřit.
  • 00:13:08 Ale já jsem neříkala,
    že bych se bála a styděla.
  • 00:13:11 Tak to tam stojí.
  • 00:13:13 Že ses na jevišti přestala bát
    a stydět v téhle inscenaci.
  • 00:13:18 -Počkej, to píše paní Jaklová?
    -Ano.
  • 00:13:21 Tak to si ještě musíme ujasnit.
  • 00:13:25 To bylo asi tím, že jsem se
    necítila jako herečka.
  • 00:13:29 Já jsem třeba nikdy neměla trému.
  • 00:13:33 Neuvědomuji si,
    že bych kdy měla trému.
  • 00:13:36 Je pravda, že v tom výrazu
    a v jakési hravosti se vše
  • 00:13:41 prolomilo v tom Světě snů,
    s tou režisérkou Evou Tálskou.
  • 00:13:46 Tím, že vlastně nebyl žádný
    materiál připravený, scénář nebyl,
  • 00:13:55 tak si hrajte, říkala Eva.
  • 00:14:00 O tom mi povídej.
  • 00:14:03 Byla to taková konstelace,
    taková dobrá pohoda.
  • 00:14:08 A my jsme začali tak šíleně
    blbnout, celý soubor,
  • 00:14:11 a z toho celé představení
    vyplynulo.
  • 00:14:14 Pak se sepsal scénář, nějak se to
    poskládalo a všechno vyšlo.
  • 00:14:19 Je pravda, že tam jsem trošku
    začala objevovat jiné polohy,
  • 00:14:24 které byly hlavně spojené
    s muzikou.
  • 00:14:28 On tam asi byl důvod k obavám,
    protože já vím, že ten "Provázek",
  • 00:14:33 to bylo takové hodně
    intenzivní divadlo.
  • 00:14:37 Z pohledu Ypsilonky musím říct,
    že my jsme si připadali,
  • 00:14:41 jako že to bereme takovou
    trošku "lehkou rukou".
  • 00:14:45 A taky nutno říct, pokud vím,
    tak Peter Scherhaufer nikdy
  • 00:14:49 pro slovo daleko nešel.
  • 00:14:52 Jak to snášíš,
    když na tebe režisér křičí?
  • 00:14:56 Mně se právě to zákulisí
    a komunikace strašně nelíbila.
  • 00:15:00 Já jsem tím opravdu psychicky
    trpěla a byl to jeden z důvodů
  • 00:15:05 v tom rozhodnutí odejít z divadla.
  • 00:15:09 Když jsem hrála v Divadle
    Na Provázku, tak už se narodil
  • 00:15:13 Matouš a já jsem opravdu
    na rodinu neměla čas.
  • 00:15:18 A tam se zkoušelo stále,
    i v sobotu a v neděli.
  • 00:15:22 Nebral se vůbec žádný ohled
    na soukromí.
  • 00:15:27 A takový guru pana režiséra
    Scherhaufera, i pana Pospíšila,
  • 00:15:31 byl pan režisér Sokolovský.
  • 00:15:33 Všichni mají společnou vlastnost -
    choleričnost.
  • 00:15:38 Hodně tvrdí chlapíci to byli,
    a mně to docela ubližovalo.
  • 00:15:44 Tomu docela rozumím.
  • 00:15:47 Byla to tvrdá škola,
    ale zase nás tam bylo hodně.
  • 00:15:52 Ale tím, že dnes si dělám sama
    a určuji si svůj pracovní
  • 00:15:58 časový harmonogram, tak možná,
    že mi tahle zkušenost hodně dala.
  • 00:16:05 Musím se přinutit a dělat.
  • 00:16:09 Ty píšeš svému synovi Matoušovi
    už několik let deník.
  • 00:16:13 Mě by zajímal ten motiv.
  • 00:16:16 Máš pocit, že mu můžeš víc napsat,
    než mu řekneš?
  • 00:16:19 Víš proč? Zkus hádat,
    aspoň zkus hádat.
  • 00:16:22 Prozaický důvod by mohl být,
    že se málo vidíte.
  • 00:16:25 -Nebo?
    -Co by to tak ještě mohlo být?
  • 00:16:28 Já bych docela tipoval, že jsou
    věci, které se špatně říkají
  • 00:16:31 a líp se píší.
  • 00:16:34 Že máš pocit, že jsou věci,
    které bys mu ráda řekla,
  • 00:16:37 ale nejde to pořádně,
    takže to člověk radši napíše.
  • 00:16:41 Je pravda, že nejsem příliš
    umluvený člověk.
  • 00:16:44 V té naší domácnosti je to spíše
    taková "tichá domácnost".
  • 00:16:49 Je to i kvůli tomu tatínkovu
    odchodu.
  • 00:16:53 Celou dobu jsem čekala,
    že až zestárne,
  • 00:16:57 tak mi bude vyprávět své zážitky.
  • 00:16:59 On hodně cestoval,
    hodně toho viděl, zažil.
  • 00:17:03 Já jsem se toho bohužel nedočkala.
  • 00:17:05 Tak jsem si říkala, trávím spoustu
    času cestováním a většinou jsem to
  • 00:17:11 řešila ručními pracemi.
    A pak jsem přišla na to psaní.
  • 00:17:15 Aby zase nedošlo k tomu, že děti se
    nedozvědí, co já jsem zažívala.
  • 00:17:21 Kolikrát není čas o tom všem
    vykládat a taky to neumím,
  • 00:17:25 tak jsem si zvolila tuhle cestu.
  • 00:17:29 Začala jsem psát deníček
    Matoušovi a pak i Toníčkovi.
  • 00:17:34 Myslím si, že je to dobrá forma.
  • 00:17:38 Až budou starší, tak jim to věnuji,
    oni si počtou a budou pak vědět,
  • 00:17:44 co jsem kde kdy zažívala.
  • 00:17:47 Navíc píšu i o nich, co prožívají.
    Je to takový druh komunikace.
  • 00:17:55 Ty se pohybuješ v umění svobodně.
  • 00:17:58 Když máš pocit, že už je něco
    uzavřené, tak to uzavřeš, odejdeš,
  • 00:18:03 začneš dělat něco jiného.
    Jaká je cena téhle svobody?
  • 00:18:08 Mrzelo tě někdy, že jsi ukončila
    někde nějakou spolupráci?
  • 00:18:15 Máš pocit, že ses někdy neměla
    do něčeho pouštět?
  • 00:18:20 Věříš, že ani ne.
  • 00:18:22 Já nevím, možná je to alibismus,
    ale vždycky, když něco skončilo
  • 00:18:27 nebo to muselo skončit, tak jsem si
    vysvětlila, že to tak asi má být.
  • 00:18:35 Musí se pokračovat a vždycky se
    chci posunout někam dál.
  • 00:18:42 Já vždycky říkám,
    že všechno zlé je k něčemu dobré.
  • 00:18:47 Asi sama nechci mít ten pocit,
    aby mě něco moc mrzelo.
  • 00:18:53 Nikdy to tak silně neproběhlo,
    nic takového jsem nezažila.
  • 00:18:59 Máš takové pocity i v těch
    partnerských vztazích?
  • 00:19:02 Tam je to úplně něco jiného.
  • 00:19:06 To je hrozně těžké.
  • 00:19:08 -Jaké to je, žít s Ivou Bittovou?
    -To se ptej jich, ne mě.
  • 00:19:14 Mám dvě děti. O tom je hrozně těžké
    mluvit, protože média jsou
  • 00:19:21 v téhle věci strašně nebezpečná.
  • 00:19:25 Myslím si,
    že to opravdu asi není lehké.
  • 00:19:29 Já jsem spíš vždycky hledala
    chybu sama v sobě.
  • 00:19:34 Já jsem si po těch 2 životních
    rozchodech říkala,
  • 00:19:38 asi si neumím najít životního
    partnera, neumím s ním vycházet.
  • 00:19:45 Spíš hledám tu chybu v sobě.
  • 00:19:49 Je něco, co by tě dokázalo přimět
    k návratu před kameru?
  • 00:19:54 Vůbec o ničem nevím.
    Tys mě teď přiměl.
  • 00:19:59 Já jsem myslel spíš nějaký
    filmový projekt.
  • 00:20:02 Jestli si myslíš,
    že bys přijala hezkou roli?
  • 00:20:07 Dalo by se říct, že jednou
    za 2 roky nějaká nabídka přijde.
  • 00:20:14 Já to přijímám, nechám si to projít
    hlavou, ale většinou se rozhodnu,
  • 00:20:21 že ne. Už se to ví a jsou spíše
    nabídky dělat muziku.
  • 00:20:30 Teď je víc nabídek skladatelských.
  • 00:20:36 Před 2 dny jsem dostala nabídku
    spolupracovat s P. Greenawayem
  • 00:20:43 k inscenaci,
    kterou má režírovat v divadle.
  • 00:20:46 Nechci se o tom šířit, ale myslím
    si, že to je docela pěkná nabídka.
  • 00:20:51 Ale není to role herečky,
    měla bych napsat muziku.
  • 00:20:56 Mě tohle v dnešní době
    přitahuje víc.
  • 00:21:01 Ještě se musím zeptat, jak se ti
    pracovalo s mým bratrem
  • 00:21:05 a se Scholou gregoriánskou,
    protože to je přece jenom
  • 00:21:09 docela zvláštní spojení a myslím,
    že moc půvabné. Vyhovuje ti to?
  • 00:21:16 Já bych právě ráda
    tu spolupráci prohloubila
  • 00:21:20 a věnovala tomu víc času.
  • 00:21:22 Tím, že se přeneseš do doby
    těch chorálů, tak to je zase
  • 00:21:29 úplně jiná komnata toho všeho dění,
    energie a hudebních pocitů.
  • 00:21:36 Na mě to působí hodně dobře.
  • 00:21:41 Myslím si,
    že když bude příležitost,
  • 00:21:45 tak nastudujeme zase něco nového.
  • 00:21:52 Máš opravdu pocit, že
    "i ta naše muzika je boží dárek"?
  • 00:21:58 Já bych taky řekl.
  • 00:22:00 Já ti moc děkuji, že jsi vážila
    cestu z Brna až sem.
  • 00:22:04 -To už to tak uteklo?
    -Ano.
  • 00:22:06 Dnes jsme se NA PLOVÁRNĚ setkali
    s Ivou BITTOVOU.
  • 00:22:09 Těžko říct, kde ji potkáme příště,
    to se nedá opravdu vůbec odhadnout,
  • 00:22:15 ale co se dá odhadnout je,
    že to určitě bude stát zato.
  • 00:22:18 Těším se na vás příště.
  • 00:22:22 Skryté titulky:
    Simona Sedmihorská