iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
8. 6. 2017
23:10 na ČT art

1 2 3 4 5

1 hlas
893
zhlédnutí

Konfrontace Petra Fischera

Osamělí písničkáři v nové době

Písničkáři Jan Burian a Jiří Dědeček

29 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Konfrontace Petra Fischera - Osamělí písničkáři v nové době

  • 00:00:29 Byli nerozlučná dvojka,
    ale pak se každý z nich
  • 00:00:31 vydal svým vlastním směrem.
    Dvojice Burian-Dědeček
  • 00:00:34 je v jistém smyslu
    ikona českého písničkářství
  • 00:00:36 na konce 20.
    a na začátku 21. století.
  • 00:00:39 Jeden z nich vlastně pořád dělá
    totéž,
  • 00:00:42 druhý nechal svoji básnickou tvorbu
    vplynout do nové hudební vlny.
  • 00:00:47 Začínají Konfrontace zkoumající
    život osamělých písničkářů
  • 00:00:50 na začátku 21. století
    s Janem Burianem a Jiřím Dědečkem.
  • 00:01:01 ZPĚV: Ondatra je suverén...
    -Je to suverén.
  • 00:01:04 -Už proběhla suterén...
    -Celej suterén.
  • 00:01:07 -Ožehla si tváře v páře...
    -A teď zuří, řve a páře.
  • 00:01:12 -Bůhví v kterém podlaží
    na nás tesák obnaží
  • 00:01:15 Bůhví v kterém podlaží
    na nás tesák obnaží...
  • 00:01:23 -Rychle všichni do patra...
    -Všichni do patra.
  • 00:01:26 -Řítí se sem ondatra...
    -Strašná ondatra.
  • 00:01:30 -Každý ať je opatrný...
    -Na ten rypák ondatrný.
  • 00:01:34 Bijte dravce a sice
    ondatry a lasice,
  • 00:01:37 Bijte dravce a sice
    ondatry a lasice...
  • 00:01:46 Přátelé, vzdělanějším
    v oboru hudební teorie a historie,
  • 00:01:52 a není nás takových mnoho,
    je už teď zřejmé,
  • 00:01:57 že to, co právě posloucháte
    je takzvaná mezihra...
  • 00:02:06 -Jan Burian.
    Písničkář, moderátor, cestovatel,
  • 00:02:09 ale především písničkář
    a bývalý člen skupiny
  • 00:02:13 nebo dvojice Dědeček-Burian.
    A nebo se říkalo Burian-Dědeček?
  • 00:02:17 -My jsme to měli podle abecedy,
    ale je to teda...
  • 00:02:20 Skončilo to v roce 1985
    a od té doby jsem těch partnerů
  • 00:02:24 měl ještě hodně.
    Jsem promiskuitní.
  • 00:02:26 -Jasně, já vím, že jste to střídal,
    ale tak jako...
  • 00:02:28 Pro moji generaci je to zafixovaný.
    Vždycky, když Burian, tak...
  • 00:02:31 -Protože nikam nechodíte.
    Kdybyste chodil tleskat,
  • 00:02:33 tak byste věděl i spoustu jiných
    věcí.
  • 00:02:39 -Mě vlastně ta vaše dvojice zajímá
    jako určitý příklad toho,
  • 00:02:42 jak se to písničkářství vyvíjelo
    i po roce 89.
  • 00:02:46 Protože vy jste přece jenom začal,
    řekněme,
  • 00:02:49 zkoušet i jiné způsoby muziky
    a tak dál.
  • 00:02:52 Zatímco Jiří Dědeček hraje dál
    furt tu svoji klasiku.
  • 00:02:56 To jste začal proč?
    Že už vás nebavilo jenom to piáno?
  • 00:02:58 -Já jsem začal už v roce 85,
    když jsem se dal dohromady
  • 00:03:02 s Danem Fikejzem
    a Petrem Skoumalem.
  • 00:03:04 -A to byl ten důvod,
    proč jste od Dědečka odešel?
  • 00:03:05 -Ne, ne, ten důvod byl, že jsme
    z toho už byli vyčerpaní.
  • 00:03:08 My jsme už dneska v naprostý pohodě
    a je nám spolu dobře.
  • 00:03:12 Dokonce jsme spolu i loni
    vystupovali.
  • 00:03:14 Ale to bylo to, že každý chtěl
    zkoušet něco jiného
  • 00:03:17 a ta doba byla na to těžká.
  • 00:03:19 My jsme spolu byli dennodenně
    11 let, takže...
  • 00:03:21 -Ponorka.
    -Takže dlouhá doba.
  • 00:03:23 Ani ne, ale určitým způsobem
    jsme se vyčerpali.
  • 00:03:26 -Pak vám ale chyběl, ne,
    ten partner do té tvorby, ne?
  • 00:03:29 -Ne. Já jsem si naopak užíval
    tu svobodu.
  • 00:03:31 Když člověk... jste tam sám.
    A to dělám dodneška.
  • 00:03:34 Když jste na jevišti a ještě nevíte,
    co na tom večeru budete dělat,
  • 00:03:36 večer je improvizovaný,
    vy prostě máte nějaký arzenál,
  • 00:03:39 který pak najednou vybalíte
  • 00:03:41 a pak čekáte, co lidi,
    a reagujete na ty lidi...
  • 00:03:43 Je to úplně jiný způsob práce.
    A já to mám moc rád.
  • 00:03:47 To takzvaný "one-man show".
    -Jo, jo, jo.
  • 00:03:50 Možná i proto vzniklo to sdružení
    osamělých písničkářů,
  • 00:03:52 který máte, který vy tak trošku
    obstaráváte.
  • 00:03:55 Občas se sejdete, ale pak si
    každý zaleze
  • 00:03:57 do toho svýho prostoru.
  • 00:03:59 -Ono to je tak, že tahle ta práce,
    když je to písničkář
  • 00:04:01 a píše si to sám a hraje si to sám,
    nebo má na to kapelu,
  • 00:04:04 ale stejně je za to zodpovědný sám,
    tak je to taková osamělá činnost.
  • 00:04:07 Ale to neznamená, že to je
    jako něco negativního, jo.
  • 00:04:09 To je právě taková docela
    příjemná věc,
  • 00:04:12 že člověk si sám nese
    tu zodpovědnost.
  • 00:04:15 -Jestli to písničkářství vlastně
    vždycky bývá spojený s tou kytarou,
  • 00:04:19 prostě s jednoduchým nástrojem,
    s určitou hudební jednoduchostí.
  • 00:04:22 A teď by jste do toho zkoušel
    právě tu složitost,
  • 00:04:26 jiný hudební vrstvy a tak dál.
    -To je jak kdy.
  • 00:04:29 Je to vždycky tak,
    když máte kapely a britský,
  • 00:04:32 třeba The Cure, tak ten
    Robert Smith, to je písničkář.
  • 00:04:35 Akorát má za sebou tu kapelu.
  • 00:04:38 Bob Dylan to dělal celej život
    taky.
  • 00:04:40 Bob Dylan taky už šil všechny možný
    klišé.
  • 00:04:43 To jde o to, že my máme u nás
    v Česku takový názor.
  • 00:04:47 A původně to bylo, že když jste
    s jiným nástrojem než s kytarou,
  • 00:04:49 tak jste jako zavrženíhodnej
    a nemáte mezi náma
  • 00:04:51 co dělat, poněvadž nejste
    kamarád.
  • 00:04:53 -Dřív by to bylo s lyrou,
    že jo.
  • 00:04:55 -To je nesmysl.
    Písnička je písnička
  • 00:04:57 a vy si ji můžete obalit
    do jakéhokoliv kabátu.
  • 00:04:59 Jde o to, aby to zůstalo
    jako písnička,
  • 00:05:01 aby to mělo strukturu jak písnička
  • 00:05:03 a aby to něco sdělovalo,
    aby to mělo smysl.
  • 00:05:05 -Hm.
    Ale vy jste zkoušel jiný.
  • 00:05:07 A teď v poslední době
    zkoušíte se synem, ne?
  • 00:05:09 -Teď poslední projekt je,
    že dělám s kapelou,
  • 00:05:11 která se jmenuje Blizard Band.
  • 00:05:13 A to je vážno-hudební těleso
    z 8 lidí.
  • 00:05:15 A já s nima jenom zpívám,
    oni aranžují moje věci
  • 00:05:18 ve stylu na pokraji vážné hudby
    takovým zajímavým způsobem.
  • 00:05:22 A zároveň mám ještě jeden projekt
    s Jaroslavem Kořánem,
  • 00:05:25 kde úplně čistě improvizujeme.
  • 00:05:27 On je bubeník a perkusionista
    a já jsem pianista.
  • 00:05:30 A vůbec nevíme, co budeme hrát.
  • 00:05:32 A zkoušíme takové věci,
    co jsou u nás.
  • 00:05:38 -Celou dobu jsem si tak jako
    přemýšlel,
  • 00:05:40 před tím rozhovorem,
    říkal jsem si:
  • 00:05:43 Co ono to vlastně tý Burianově
    písničce dává, ta hudba?
  • 00:05:45 Kam ji to posouvá?
    Co v tom cítíte jiného?
  • 00:05:50 A ještě jsem si na to úplně
    neodpověděl.
  • 00:05:52 Tak vy, když to děláte,
    tak třeba starý text,
  • 00:05:55 který je nově obalenej,
    tak zazní jinak?
  • 00:05:57 Nebo říká něco jiného?
  • 00:05:59 -Já teď zkouším nový melodie
    místo starých melodií,
  • 00:06:04 protože hlavní tam je hlavní
    ten text.
  • 00:06:06 To sdělení v té básni,
    kterou zpívám.
  • 00:06:09 A ta dostává třeba novou náladu,
    když to zazpíváte jinak.
  • 00:06:14 Je to jako když máte scénář
    a uděláte ho jako režisér jinak.
  • 00:06:17 A tak jsem si to vždycky
    představoval.
  • 00:06:20 Protože je to pěkný,
    když to má nějakou hezkou melodii,
  • 00:06:23 když si to můžete zazpívat, je to
    dobře, ale není to to podstatný.
  • 00:06:25 To podstatný je vždycky to sdělení,
    v těch písničkách.
  • 00:06:28 Vždycky jste si chtěl zazpívat,
    že vám je smutno.
  • 00:06:30 Nebo že vás opustila, nebo že došly
    peníze...
  • 00:06:32 Nebo něco takovýho.
    -Jo, jo.
  • 00:06:34 -Tak jste si zazpíval.
    To je taková vnitřní potřeba.
  • 00:06:37 Nikdy jste si nezazpíval,
    protože jste chtěl
  • 00:06:39 vydělat prachy, poněvadž nejste
    podvodník, ale jste písničkář.
  • 00:06:43 Takže to si myslím,
    že zůstalo.
  • 00:06:45 A jaký tomu dáte kabát,
    to je právě zábavný tím,
  • 00:06:48 že vy můžete tu písničku zazpívat
    úplně bez nástrojů.
  • 00:06:50 Vy můžete mít chrastítko
    a k tomu si takhle chrastit.
  • 00:06:54 A k tomu si zpívat,
    jak si člověk zpívá ve vaně.
  • 00:06:57 A nebo si k tomu vezmete symfonik,
    jako to dělá Borg.
  • 00:07:00 -Teď, abyste se neurazil,
    ale jednou jsem vás viděl
  • 00:07:02 v jednom televizním pořadu,
    kde jste hrál,
  • 00:07:05 nebo záznam nějakého vašeho
    koncertu,
  • 00:07:07 a teď jste hrál na to piáno,
    a říkal jsem si:
  • 00:07:09 On je to už takový jakoby
    kolovrátek.
  • 00:07:12 Že to toho Buriana ještě baví
    na to piáno.
  • 00:07:14 Jestli jde hledat furt něco
    novýho.
  • 00:07:17 A pak jsem pochopil ten váš
    posun právě i k jiný muzice.
  • 00:07:20 Ale přistihl jste se někdy
    při tom hraní,
  • 00:07:22 že najednou je to trošku
    vyprázdněný? Jako i ta forma?
  • 00:07:24 -Ne, ne, vůbec ne.
    Naopak.
  • 00:07:27 Já jsem si myslel, že budu muset
    přestat hrát na piáno,
  • 00:07:29 protože jsem byl nemocnej
    a nemohl jsem sedět asi 3 roky.
  • 00:07:32 Tak jsem stál u kláves
    a hrál jsem na ty klávesy.
  • 00:07:35 -Jako Michal David, jo?
    -Ne, takhle ne.
  • 00:07:37 Jako Michal David určitě ne.
    Stál jsem prostě za klávesami...
  • 00:07:40 -Normálně klasicky.
    -Protože ve stoje jsem hrát mohl.
  • 00:07:43 A pak jsem se znova posadil
    k tomu klavíru,
  • 00:07:46 protože to šlo,
    a najednou jsem zjistil,
  • 00:07:48 že jsem to nejenom nezapomněl,
    že hraju jinak a nově
  • 00:07:50 a je tam spousta možností.
    -To pořád jde, jo?
  • 00:07:54 -A poznal byste to, kdybyste měl
    ten čas
  • 00:07:56 a kdyby to někoho bavilo
    sednout si
  • 00:07:58 a třeba si poslechnout ty desky,
    jak se vyvíjejí.
  • 00:08:01 Na tý poslední desce hraju
    zase jinak.
  • 00:08:03 A na tý další budu hrát zase jinak.
    Prostě už to jde samo.
  • 00:08:06 -To je dobrý, že to jde.
  • 00:08:09 Ale že jste se nějak zarazil,
    třeba po tý revoluci.
  • 00:08:12 Byla taková ta písničkářská krize,
    říkalo se,
  • 00:08:15 že vlastně není o čem zpívat,
    protože se máme dobře a tak dál.
  • 00:08:18 -To je absolutní nesmysl.
    Protože my jsme nezpívali
  • 00:08:21 jenom o tom komunistovi,
    my jsme zpívali o svých pocitech
  • 00:08:24 a ty pocity máte pořád.
    Pocity nějakýho
  • 00:08:27 životního nenaplnění nebo naopak
    nějaký lásky nebo čeho.
  • 00:08:30 To nemá s žádnou politikou
    co dělat.
  • 00:08:33 -Dobře, ale tak to třeba
    bylo nějaký obecný vnímání,
  • 00:08:36 možná žurnalistický pohled.
    -To bylo možná
  • 00:08:37 u některých našich kolegů,
    kteří na tom hodně stavěli.
  • 00:08:41 Že pak přišli na jeviště a řekli
    dobrý večer
  • 00:08:44 a ty lidi už se ptali,
    co tím chtěl říct.
  • 00:08:46 -Komu to říká.
    -A hodně lidí to tak nemělo.
  • 00:08:48 Já jsem to tak neměl.
    Mě vždycky bavilo zpívat o stáří
  • 00:08:51 a to jsem začal někdy,
    když mi bylo 30.
  • 00:08:56 ZPĚV: To není orel,
    který klofá
  • 00:09:00 Do útrob Prométheových
  • 00:09:03 To věci marné jsou a plané
  • 00:09:07 A vůbec prosté tragiky
  • 00:09:11 A srdce hyne ubodané,
    ne mečem, ale špendlíky
  • 00:09:18 A srdce hyne ubodané,
    ne mečem, ale špendlíky...
  • 00:09:30 -Vy jste během tady naší debaty
    už řekl báseň.
  • 00:09:32 Nebo slovo "báseň".
  • 00:09:34 "A vlastně píšu ty básně,
    pak je zpívám."
  • 00:09:36 Tak ono to je vždycky složitý,
    ale řekl jste to sám.
  • 00:09:39 Takže ty texty považujete spíš
    za ty básničky,
  • 00:09:41 který se pak zpívají, jo?
    -Ano.
  • 00:09:43 Já totiž nemám rád slovo
    "text".
  • 00:09:47 Text je pro mě jen do reklamy.
    -Možná to anglicky "lyrics".
  • 00:09:51 -Možná to tak je, ale já si myslím,
    že jsou básně,
  • 00:09:55 který se dají zpívat,
    a básně, který se zpívají těžko.
  • 00:09:59 Pak existuje telefonní seznam,
    o kterém Vladimír Merta tvrdí,
  • 00:10:01 že se dá zhudebnit, což je taky
    možný,
  • 00:10:05 ale to už asi moc báseň nebude.
  • 00:10:07 Když to tak berete,
    tak i může být.
  • 00:10:09 Nicméně si nemyslím,
    myslím si, že text...
  • 00:10:11 Někdo o sobě říká:
    "Jsem jenom textař."
  • 00:10:12 To je výmluva, že prostě neumí psát
    básně.
  • 00:10:15 A tak to prostě je.
    Protože buď to má
  • 00:10:17 nějakou poetickou hodnotu
    a dá se to zpívat.
  • 00:10:19 A nebo nedá se to zpívat.
    Nebo to tu poetickou hodnotu nemá,
  • 00:10:22 pak to není báseň
    a je to blbej text.
  • 00:10:24 A výmluva na blbý texty,
    to slyšíte všude.
  • 00:10:28 "Tohle to je jenom text.
    O nic nejde."
  • 00:10:31 -Jak jste říkal, ta klasická
    písnička, ta tradiční.
  • 00:10:34 Co to jako je?
    Co to pro tu společnost znamená?
  • 00:10:36 Já jsem si hnedka vzpomněl
    na Hašlerovy písně.
  • 00:10:39 -Můžou být Hašlerovy.
    Můžou být taky...
  • 00:10:41 -Ty kramářský písně a tak dál.
  • 00:10:44 -Prší, prší, jen se leje,
    kam koníčky pojedeme -
  • 00:10:46 klasický příklad depresivní písně,
    kterou si zpíváte ve situaci.
  • 00:10:49 -Ale ona je veselá.
  • 00:10:51 -Zpívá se vesele, protože jak
    jinak?
  • 00:10:53 Čech se nemůže pořád jenom
    hroutit.
  • 00:10:55 Ale musí si vesele zazpívat smutnou
    píseň.
  • 00:10:58 Tohle to spojuje lidi
    už od tý doby, jak jsem říkal,
  • 00:11:01 už od těch jeskyní.
    A bude je to pořád spojovat.
  • 00:11:04 I když teď jsem dostal
    od jednoho kritika takový názor,
  • 00:11:08 že co teď ty písničky,
    když se hraje taková ta hudba,
  • 00:11:11 kde jsou ty zvuky a kde jsou takový
    ty sféry a takový ty věci.
  • 00:11:16 Tak jsem říkal:
    "A, ty si zpíváš ve vaně sféry?
  • 00:11:19 To je blbost.
    Ty jsi ve vaně a zpíváš si
  • 00:11:23 prostě Tři tety od Šlitra,
    protože jsi na to zvyklej
  • 00:11:27 a protože ty písničky budou
    pořád."
  • 00:11:29 -Je otázka, jestli se ještě zpívá
    ve vaně, že jo.
  • 00:11:32 -Otázka, jestli si zpívá,
    což je teda smutná věc.
  • 00:11:35 Jestli si nezpívá,
    tak je o něco ochuzený.
  • 00:11:37 Poněvadž zpívat si je hezký.
  • 00:11:39 -Tak já se přiznám,
    že nahlas ne.
  • 00:11:42 -Možná máte hudební sluch
    a nechcete si ublížit.
  • 00:11:45 -Já si občas zahraju na kytaru
    a zazpívám si pro sebe
  • 00:11:47 a pak mi všichni nadávají,
    že se to nedá poslouchat.
  • 00:11:50 Ale tak to zase řeším
    jiným způsobem.
  • 00:11:52 Ale ta potřeba toho zpívání.
    Ten písničkář jde za tím publikem
  • 00:11:55 s tou potřebou,
    že chce, aby oni zpívali...?
  • 00:11:59 -Já nevím, co dělá písničkář,
    já vím, co dělám já.
  • 00:12:02 -Tak co děláte vy?
    -Mě to prostě strašně baví.
  • 00:12:04 -A chcete, aby ty lidi
    s váma zpívali?
  • 00:12:06 -Ne, to nechci, protože to by
    chudáci dopadli špatně.
  • 00:12:10 Protože ty písničky nejsou takový.
    Já nedělám tak moc zpěvný věci.
  • 00:12:13 A když je dělám, tak mě to nebaví,
    nemám rád ten dav.
  • 00:12:16 Já mám rád každého zvlášť,
  • 00:12:18 který tam sedí a který z toho
    něco má.
  • 00:12:20 Nebo nějak to prožívá.
    Nebo i odejde, naštve se...
  • 00:12:22 To je fuk.
  • 00:12:26 -Já od těch 80. let sleduju takový
    jako vývoj,
  • 00:12:28 řekněme, v módních vlnách.
  • 00:12:31 Konec 80., začátek 90. -
    to byla úplná posedlost.
  • 00:12:35 Ta společnost byla posedlá
    těma bratrama Nedvědama.
  • 00:12:38 Tady tím typem tý písničky.
  • 00:12:40 A byla to móda, která úplně
    zmizela.
  • 00:12:43 Najednou je ticho po pěšině.
    Prostě nic.
  • 00:12:48 Nedvědy si dnes v podstatě
    ani neposlechnete v rádiu.
  • 00:12:52 Úplně zmizeli.
    Tak je teďka nějaký trend?
  • 00:12:54 Cejtíte nějakej trend v tom smyslu:
    Tohle je masovější.
  • 00:12:56 Tohle lidi dneska opravdu rádi
    poslouchají, chtějí to...
  • 00:13:00 -Já to nesleduju.
    -Ne?-Ne.
  • 00:13:02 Já jsem vždycky zklamanej,
    když to začnu sledovat.
  • 00:13:04 Já si pustím Radiožurnál
    a slyším ten text,
  • 00:13:06 mám tendenci ho poslouchat
    a pak si uvědomím, že to je blbost.
  • 00:13:08 Že ten text tam není důležitej.
    Že je důležitý,
  • 00:13:11 aby se vyplnily dvě místa mezi
    dvěma reklamami nebo mezi zprávami.
  • 00:13:15 To nejsou písničky, co tam je,
    to jsou špatný boty.
  • 00:13:19 Buď člověk dělá boty,
    a děláte ty boty poctivě,
  • 00:13:22 a pak vidíte, že je někdo dělá
    nepoctivě.
  • 00:13:25 A my jsme krmení, písničkáři,
    těma botama celý život.
  • 00:13:27 Protože jdeme do první samoobsluhy
    a slyšíme to tam.
  • 00:13:30 Takže já to neposlouchám.
  • 00:13:32 Já o módních trendech vlastně
    nic nevím.
  • 00:13:35 Já vím, co se děje v písničkářství.
    A tam se děje spousta krásných věcí
  • 00:13:38 a přicházejí noví lidi
    s novými prostředky.
  • 00:13:40 Přicházejí strašně zajímavé
    talenty
  • 00:13:44 jako je třeba Jan Kyšperský
    z Květů.
  • 00:13:47 Nebo jako je Bonus,
    což je takový zvláštní člověk,
  • 00:13:50 který dělá písničky
    zase v elektronický podobě.
  • 00:13:52 Nebo Kitchen, který je takový
    Jimy Hendrix
  • 00:13:55 současný písničkářský scény.
    A spousta...
  • 00:13:58 Martina Trchová a takový lidi,
    který to fakt dělají zajímavě.
  • 00:14:01 Ti mě zajímají.
  • 00:14:03 A já už nechci ztrácet čas tím,
    že budu poslouchat blbý šlágry.
  • 00:14:05 -Že jo.
    Přeci jenom vidíte,
  • 00:14:07 jak ta společnost asi odlišně
    dneska ty písničkáře bere.
  • 00:14:10 Už jde jenom o ty pocity?
    O sdělování těch pocitů?
  • 00:14:12 Nebo kdo to je, ten písničkář
    pro tu společnost?
  • 00:14:15 Nějaký zprostředkovatel?
    -Nevím.
  • 00:14:16 Písničkář je umělec,
    který jako každý umělec,
  • 00:14:19 jako malíř nebo jako romanopisec
    vám něco sděluje.
  • 00:14:21 Otázka je, jestli ta společnost
    chce toho člověka slyšet.
  • 00:14:24 A bohužel ten hudební průmysl
    okupoval všechna média.
  • 00:14:27 My se těžko dostáváme
    do jakýchkoliv médií.
  • 00:14:30 Sem tam se dostaneme
    do nějakýho...
  • 00:14:33 Třeba na stanici Vltava
    1, 2, 3 písničky.
  • 00:14:35 Nebo do nějakých soukromých
    rádií.
  • 00:14:37 Ale jinak opravdu to tenhle
    střední proud všechno ovládl.
  • 00:14:41 A ten střední proud v tomhle tom
    případě je negenerující.
  • 00:14:44 To jsou věci, který nemají smysl,
    který jsou špatný.
  • 00:14:47 Je tam špatná čeština,
    je to mizerná, vykradená,
  • 00:14:50 nemoderní muzika.
  • 00:14:52 Je to všechno mafie, která to řídí
    a která... Ty lidi chtějí peníze.
  • 00:14:57 Ale to s tímhle tím uměním nemá
    co dělat.
  • 00:15:00 My jsme si zvykli na to,
    že jsme mimo ten svět.
  • 00:15:02 A jde o to, jestli si nás lidi
    najdou nebo nenajdou.
  • 00:15:04 Když si nás najdou, tak potom
    většinou s náma zůstávají.
  • 00:15:11 -Tak já vám moc děkuju za rozhovor
    a doufám,
  • 00:15:13 že takových těch postav,
    které ta společnost bude
  • 00:15:16 masověji akceptovat jako
    písničkáře,
  • 00:15:18 a budou dobrý, budou to ty umělci,
  • 00:15:21 i pro vás, tak ať jich je čím dál
    tím víc.
  • 00:15:23 Moc děkuju.
    -Já taky děkuju. Mějte se hezky.
  • 00:15:25 -Mějte se hezky. Čau.
  • 00:15:27 -Vy po, Petře, sekáte jak Baťa
    cvičky.
  • 00:15:29 -Ten nás tady má všechny, neboj.
    Prej ještě přijde...
  • 00:15:31 -Já jsem součást fabriky.
    -Dobrý den.
  • 00:15:33 -Přijde Hutka, potom Merta
    a pak Třešňák...
  • 00:15:35 -Kolik nás tady dneska máte?
    -Ne, jenom takhle.
  • 00:15:44 ZPĚV: Moc už mě toho nečeká
  • 00:15:49 Jenom skok mě dělí
  • 00:15:53 Ještě tak zabít si člověka
  • 00:15:58 Aby to bylo celý
  • 00:16:03 Má zkušenost je bohatá
  • 00:16:08 Jenom ta smrt v ní chybí
  • 00:16:12 Jen ňáký malý zvířata
  • 00:16:17 A ryby
  • 00:16:20 Fuj, fuj, fuj,
    fuj, fuj fuj
  • 00:16:24 Fuj, to je hnusný
  • 00:16:29 Fuj, fuj, fuj,
    fuj, fuj fuj
  • 00:16:33 Fuj, to se nesmí
  • 00:16:43 Přec jen to život vosladí
  • 00:16:47 Vodpravit si pár sviní
  • 00:16:52 Některý bych rád od mládí
  • 00:16:56 A někerý až nyní
  • 00:17:02 Říkám si: Tak to udělej
  • 00:17:06 I adresy už mám
  • 00:17:10 Jenomže já jsem zbabělej
  • 00:17:14 Radši se picnu sám...
  • 00:17:19 -Můžu zatleskat?
    -Můžete. Jste sám.
  • 00:17:22 Je to takovej smutnej potlesk,
    ale je to dobrý.
  • 00:17:24 -Osamělý písničkář a osamělý divák,
    to je dobrá kombinace.
  • 00:17:27 -Naprosto.
  • 00:17:29 -Jiří Dědeček, písničkář.
    -Dobrý večer.-Dobrý večer.
  • 00:17:31 Taky předseda Českého PEN klubu,
    nebo jak máte tu funkci?
  • 00:17:34 -No, říká se předseda, ale kdybyste
    chtěl...
  • 00:17:38 -Ale taky spisovatel,
    překladatel...
  • 00:17:40 Měl bych připomenout,
    že jste byl taky jednou polovinou
  • 00:17:42 té slavné dvojice Burian-Dědeček
    70., 80. léta.
  • 00:17:46 -Ano. To byla v podstatě
    asi nejkrásnější umělecká léta.
  • 00:17:49 -A když vám ten Burian lezl
    na nervy, tak jste to ukončil.
  • 00:17:53 -No, tak ono to asi nemělo
    s nervama tolik společnýho.
  • 00:17:56 A nebo možná jo, no.
    Ale já vždycky říkám,
  • 00:17:59 že jsme neměli tolik štěstí
  • 00:18:01 jako třeba naši starší kolegové,
    jo?
  • 00:18:04 Vodňanský-Skoumal, kteří ještě
    stihli vydat
  • 00:18:08 opravdu základní věci svého díla.
  • 00:18:11 Životní dílo předtím, než se jaksi
    uzavřely brány kultury.
  • 00:18:18 To znamená ještě v tom 68., 69.
    jim vyšly nějaký desky.
  • 00:18:24 A my jsme s Honzou marně jezdili
    po štacích sem a tam
  • 00:18:28 a marně jsme se snažili získat
    divadlo.
  • 00:18:31 To byla původní idea, že budeme mít
    divadlo malých forem.
  • 00:18:36 -Udělat to semaforovským stylem?
    -Navážeme na Semafor.
  • 00:18:39 Měli jsme i název - MARS -
    Malá autorská revuální scéna.
  • 00:18:44 No a myslím, že jsme dokonce psali
    Husákovi...
  • 00:18:48 -A pak někdo zazpíval To se nesmí,
    že jo.
  • 00:18:52 -Tak těch písniček byla spousta,
    který by se tam nehodily,
  • 00:18:55 ale hlavně ta touha mít
    prostoru.
  • 00:18:59 Ta trvá dneska zrovna tak.
    Literáti chtějí mít literární dům.
  • 00:19:03 Divadelníci chtějí mít svoje
    divadlo.
  • 00:19:06 Nikdo nechce být kočovnej.
    -Tak doma, jo?
  • 00:19:09 -Být někde doma...
    -Proč je to tak důležitý?
  • 00:19:11 Vždyť to kočovný je hezký, ne?
    Pro ty písničkáře vůbec.
  • 00:19:15 Vždyť to je základ jejich života.
  • 00:19:18 -Když nekoučujete a hrajete
    každý večer na stejný scéně
  • 00:19:20 a pokaždé přijdou lidi,
    tak si můžete nechat
  • 00:19:22 stát kytaru na pódiu,
    nemusíte nic uklízet.
  • 00:19:25 Zahrajete, odejdete domů,
    druhý den přijdete, naladíte -
  • 00:19:28 to je výborný.
  • 00:19:30 A my jsme chtěli Sovovy mlýny,
    ale oni nám je tenkrát nedali.
  • 00:19:32 -Teď už je má Meda, že jo.
    Teď už vůbec.
  • 00:19:35 No dobře. Rozešli jste se.
  • 00:19:37 Chyběl vám ten Burian
    v tvůrčím smyslu?
  • 00:19:40 Protože přeci jenom -
    když tvoříte ve dvou, je to jiný.
  • 00:19:42 -To mně chybí dodneška.
  • 00:19:44 Když jsem na pódiu, tak velmi často
    si uvědomuju...
  • 00:19:48 -To ještě jde?
    Ta Fantómova bolest, jak se říká?
  • 00:19:52 -Tak to není, je to spíš vědomí
    toho,
  • 00:19:55 že kdysi ten kolega byl
    a kdysi ve formě toho dialogu
  • 00:20:00 a toho vzájemného ubezpečování se
    nebo varování se něco vznikalo.
  • 00:20:08 A teď je vlastně na to člověk
    sám.
  • 00:20:14 Já jsem si říkal, že se mě zeptáte
    na to,
  • 00:20:16 jestli dneska vznikají
    protestsongy.
  • 00:20:18 A tak rovnou že jeden zahraju.
    Aby to bylo jasný.
  • 00:20:21 -A já jsem to ještě neřekl.
    No tak dobře.
  • 00:20:23 Tak dneska vznikají protestsongy...
    -Občas.
  • 00:20:26 Ale tohle není protestsong, ne?
    -Je a není, no.
  • 00:20:28 Tak víte co?
    Je to stejně protestsong
  • 00:20:31 jako byly a nebyly většinou
    ty písničky,
  • 00:20:34 který jsme dělali za totality.
  • 00:20:37 Tam nikdy nebylo přímo řečeno Husák
    nebo Havlín nebo Fojtík, jo?
  • 00:20:44 I když na to by se těžko hledal
    rým, na Fojtíka.
  • 00:20:48 Ale ty písničky byly obecný.
  • 00:20:51 A v té obecnosti spočívalo
    jejich kouzlo.
  • 00:20:54 Divák si dosadil, co chtěl.
    Někdy si dosazoval jinak,
  • 00:21:00 než umělec původně zamýšlel,
    do tý tajenky.
  • 00:21:03 Ale vždycky z toho vycházelo to
    porozumění, ta souhra.
  • 00:21:09 Že vy vymyslíte něco, oni si doplní
    a dohromady je nám dobře.
  • 00:21:13 Tak v tomto smyslu i tahle ta
    písnička
  • 00:21:18 může být považována za protestsong.
  • 00:21:21 Myslím.
    -Jo, asi jo.
  • 00:21:23 Ale mně přišlo, že to vyjadřuje
    určitý pohyb v tý společnosti, jo?
  • 00:21:30 -Jasně, že jo.
    -S potonutím vlastně můžu říct...
  • 00:21:33 Vlastně to řeknu slušně.
  • 00:21:35 Naštvanost těch lidí,
    takový ten tekutý hněv,
  • 00:21:38 jak o tom mluví filosofové.
    A teď on se tak nějak tvaruje
  • 00:21:40 a nakonec skončí tou sebevraždou,
    u vás.
  • 00:21:44 A to je možná hodně silný
    pocit.
  • 00:21:48 Cítíte to, že je ta společnost
    takhle napjatá?
  • 00:21:50 Máte to ve více těch písničkách?
    -Nemám tolik takových podobných.
  • 00:21:56 -A tahle je současná?
    -Tahle je jedna z nejnovějších.
  • 00:21:59 Něco přes rok stará.
  • 00:22:02 Ale když člověk musí,
    tak to tam vloží, vyjádří to,
  • 00:22:08 napíše, ale není to programové
    a plánovité, abych tak řekl.
  • 00:22:14 Také když se mně to tam vkrade,
    tak taková písnička vznikne.
  • 00:22:20 A já vlastně původně chci psát
    o něčem jiným.
  • 00:22:23 Tenhle ten text původně měl být
    takovou jaksi...
  • 00:22:31 Takovým holdem složeným
    Gellnerovi.
  • 00:22:33 František Gellner napsal
    dlouhatánskou krásnou báseň,
  • 00:22:37 která se jmenuje
    Francesco Farniente.
  • 00:22:41 A v ní jedna sloka začíná
    slovy:
  • 00:22:44 "Přeci jen to život osladí
    takto si zazpívati
  • 00:22:48 o růžích zvadlých, o mládí,
    které se nenavrátí..."
  • 00:22:52 A já jsem parafrázoval.
  • 00:22:54 Půjčil jsem si ten verš
    a pak jsem zbytek parafrázoval.
  • 00:22:59 "Přec jen to život osladí
    odpravit si pár sviní..."
  • 00:23:03 Ano, doba se posunula.
  • 00:23:05 Dřív se zpívalo o zvadlých růžích
    a dneska o tomhle.
  • 00:23:09 Já se hodně nechávám vést slovem,
    jazykem, hříčkou...
  • 00:23:15 Když je možný udělat, tak obětuji
    obsah a udělám hříčku.
  • 00:23:20 Kam mě vždycky slova dovedou,
    tak tam písnička .
  • 00:23:24 -Se říká: Ten Dědeček pro hříčku
    zabije babičku.
  • 00:23:27 -Tak nějak.
    -To se vždycky říkalo. Ne.
  • 00:23:31 Vaše písničky jsou vždycky nabitý
    tady tím hravým humorem.
  • 00:23:35 To k vám vždycky patřilo.
    Ale patří to i k vaší poezii?
  • 00:23:38 Protože vy jste i básník,
    tak to jsou i vaše básně,
  • 00:23:42 který hrajete.
  • 00:23:44 Ale tak máte určitě i jiný,
    který nehrajete.
  • 00:23:47 Je ten humor nějakým, řekneme,
    znakem vašeho básnictví,
  • 00:23:51 které vlastně může odrážet určitý
    existenciální postoj.
  • 00:23:55 -Asi jo.
    Asi jsem vždycky do těch věcí,
  • 00:23:58 ať byly i smutný, jak byly
    zamýšlený
  • 00:24:03 jako melancholický až tragický,
    tak vždycky jsem do nich
  • 00:24:07 vkládal jakýsi osten humoru,
    ironie, satyry, který je
  • 00:24:12 na první pohled odlehčil,
    ale vlastně naopak spíš
  • 00:24:18 jim přitížil, když se nad tím
    pak zamyslíte.
  • 00:24:24 ZPĚV: Názory máme protichůdné,
    ksichty však stejné - prasečí
  • 00:24:30 Názory máme protichůdné,
    názory máme protichůdné,
  • 00:24:33 přišly včas,
    ksichty však stejné - prasečí
  • 00:24:40 Kdo kdy kam pozval
    ňáký tanky
  • 00:24:42 Proč se s ním
    nikdo nebratří
  • 00:24:44 Kdo ještě patří do čítanky...
  • 00:24:50 -Já, když jsem celou dobu koukal,
    jak hrajete,
  • 00:24:52 tak jsem takový amatérský katarista
    a sledoval jsem vás delší dobu,
  • 00:24:56 i v těch osmdesátkách a tak,
    vy vlastně hrajete pořád stejně.
  • 00:25:00 -No jasně.
    -Nebo jako ta muzika je vlastně...
  • 00:25:02 Neměl jste nikdy touhu
    to rozpálit?
  • 00:25:05 Ve smyslu vzít kapelu
    a udělat fakt jako...
  • 00:25:07 Jako to ten Burian teďko dělá.
  • 00:25:09 -Vy jste promeškal moje období
    s kapelou, Petře.
  • 00:25:12 -Promeškal, no.
    -Já jsem měl kapelu...
  • 00:25:14 -Vy jste fakt měl kapelu?
    -3 roky jsme spolu hráli.
  • 00:25:16 Kapela se jmenovala Úterý.
    Měli jsme...
  • 00:25:19 Já jsem teda hrál
    na elektrickou kytaru,
  • 00:25:22 měli jsme basu, harmoniku
    a bicí.
  • 00:25:24 Na bicí s námi hrál Marcel Pindel,
  • 00:25:27 nevidomý bubeník
    z Původního Bureše.
  • 00:25:30 Na harmoniku Jarda Krasničan.
  • 00:25:33 No a prostě jezdili jsme
    a hráli jsme.
  • 00:25:36 -Bylo to jiný v čem?
    -Bylo to strašně jiný.
  • 00:25:38 -No a v čem to bylo jiný?
    Že to...
  • 00:25:40 Že ta vaše báseň byla najednou
    v týhle tý muzice?
  • 00:25:44 V čem to bylo jiný?
  • 00:25:45 -No tak například v tom,
    že kluci mě nutili počítat.
  • 00:25:48 -Fakt, jo?
  • 00:25:50 -Že ty písničky byly více méně
    přesně zahraný.
  • 00:25:53 Že já si takhle zpomaluju,
    zrychluju...
  • 00:25:56 A to ještě jde.
    Já třeba si přidám takt.
  • 00:25:58 A to taky ještě je.
    Nebo uberu.
  • 00:26:01 Ale já ještě přidám půl taktu.
    S tím už jsou potíže.
  • 00:26:04 -Jasně. Ale když jste sám, tak ne.
    -Ne.
  • 00:26:07 Sám se dohoním, sám to zvládnu.
  • 00:26:10 A když jsou muzikanti dobrý,
    tak jim to nevadí.
  • 00:26:13 Jednou jsme někde zkoušeli
  • 00:26:14 a furt jsme se tak jako rozjížděli
    a znova.
  • 00:26:17 A bylo to na nějakým festivalu,
    Merta už čekal v sále.
  • 00:26:21 A chvilku jsme to tak jako
    drhli.
  • 00:26:24 Já jsem pořád pozdě začínal,
    pozdě nastupoval
  • 00:26:27 někde v nějaký mezihře.
  • 00:26:30 A Merta nás poslouchal
    a pak říkal:
  • 00:26:32 "Blbci, jste všichni študovaní
    a on není.
  • 00:26:35 No tak ho poslouchejte
    a hrajte podle něj!"
  • 00:26:41 -Pořád ty vaše písničky
    jsou takový jako aktuální.
  • 00:26:45 Mám pocit, že vy k tomu dění
    se potřebujete hodně vyjadřovat.
  • 00:26:48 To je takový ten písničkářský pel
    z těch osmdesátek.
  • 00:26:51 Spousta jej opustila, protože
    ta společnost na to neslyšela.
  • 00:26:54 Ale na ty vaše věci jo.
    Jenom si říkám - je třeba možný,
  • 00:26:57 že by se Jiří Dědeček sebral
    a odjel do jiný země
  • 00:26:59 a tam zpíval totéž?
    A v tý zemi to rezonovalo?
  • 00:27:02 A v to publikum tleskalo?
  • 00:27:04 -Ale jo, jo, jo.
    To určitě je.
  • 00:27:07 Musí ty písničky ale být přeložený.
    90% je v tom textu.
  • 00:27:13 A když jsou přeložený
    a jsou přeložený dobře,
  • 00:27:16 tak to funguje.
    To jsem zažil ve Francii,
  • 00:27:20 kde jsem hrál překlady,
    který jsem začal já
  • 00:27:23 a moji kamarádi, francouzsky
    mluvící, mně je trošku učesali.
  • 00:27:28 Zažil jsem to v Německu
    i vlastně se Španělsku,
  • 00:27:32 kde ti lidé měli v rukou překlady.
    Překlady těch písní.
  • 00:27:36 -Takže vy jste jel česky a oni se
    dívali, co zpíváte.
  • 00:27:38 -Zpíval jsem česky.
  • 00:27:40 A řekl jsem:
    "Teď budu zpívat tuhle tu."
  • 00:27:43 -To je trochu absurdní.
    -Je to absurdní.
  • 00:27:45 Navíc oni kolikrát v rukou drželi
    špatný text.
  • 00:27:48 A smáli se někde jinde než měli
    a plakali taky jinde.
  • 00:27:52 Ale samozřejmě v zásadě
    to funguje.
  • 00:27:55 Ale nebudeme si nic nalhávat,
    jsem vázaný na jazyk.
  • 00:27:59 Bez něj jsem jako bezruký.
    -Tak moc děkuju.
  • 00:28:04 Mohl bych poprosit na závěr
    ještě o nějakou takovou
  • 00:28:07 pěknou píseň jakou jste začal?
  • 00:28:10 Která by nebyla úplně
    protestsongem,
  • 00:28:13 ale aby ten protestsong v sobě
    skrývala.
  • 00:28:15 To je takové...
    -Dobře.
  • 00:28:20 -A s diváky se loučím.
    Příště se určitě uvidíme.
  • 00:28:22 Jiří Dědeček.
  • 00:28:24 -Jo, já se taky loučím s diváky
    a příště my se teda neuvidíme.
  • 00:28:28 -A se mnou taky. Na shledanou.
    -Na shledanou, Petře.
  • 00:28:32 ZPĚV: Pondělí, úterý, sobota,
    neděle
  • 00:28:33 Známý hlas po ránu tahá mě
    z postele
  • 00:28:35 Fízlové národu zpívají vesele
    k práci
  • 00:28:39 Fízlové z Děčína,
    fízlové z Putimi
  • 00:28:42 Od jara do léta,
    od léta do zimy
  • 00:28:44 Od jara do léta, od léta do zimy
    jak ptáci
  • 00:28:49 Tak mě to rozhodí,
    že musím do polí
  • 00:28:51 A nebo do lesů,
    kde už to nebolí
  • 00:28:53 Daleko od lidí
    můžu si cokoliv v doubí
  • 00:28:57 Můžu si cokoliv, můžu si do šera
    hulákat Cohena, hulákat Hašlera,
  • 00:29:01 Hulákat Cohena, hulákat Hašlera
    z hlouby
  • 00:29:06 Křičím ty výčitky do stromu
    ke stromu
  • 00:29:08 Topím je ve vodě,
    sypu je do lomu
  • 00:29:10 A jinak nepovím nikdy a nikomu,
    co mě dusí
  • 00:29:14 Je to tak ozdravné
    hulákat po lese
  • 00:29:16 Jeden by nevěřil,
    co ten strom unese
  • 00:29:18 Jeden by nevěřil,
    co ten strom unese, když musí...
  • 00:29:22 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2017

Související