iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 11. 2016
21:50 na ČT art

1 2 3 4 5

1 hlas
1099
zhlédnutí

Konfrontace Petra Fischera

Maso města

Architekti Josef Pleskot a Jakub Cigler

29 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Konfrontace Petra Fischera - Maso města

  • 00:00:29 Architektura není umění,
    tvrdíval s oblibou van der Rohe,
  • 00:00:32 klasik moderní architektury.
  • 00:00:34 Podle něj se architekti
    pouze snaží upravit
  • 00:00:37 životní prostředí tak, aby se v něm
    do budoucna dobře žilo.
  • 00:00:39 Ale jak si v tomto směru vede
    česká porevoluční architektura?
  • 00:00:42 Mění se česká města díky novým
    stavbám ve fungující organismy?
  • 00:00:47 A nebo stavíme čistě
    podle potřeb finančních investorů?
  • 00:00:49 O dějinné odpovědnosti architektů
    za veřejný prostor
  • 00:00:52 budou naše Konfrontace
    s významnými českými architekty
  • 00:00:55 Jakubem Ciglerem
    a Josefem Pleskotem.
  • 00:01:12 Dobrý den.
    -Ano.
  • 00:01:14 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:01:16 -Těší mě.
    -Těší mě.
  • 00:01:19 -To je vaše království.
    -Je to království?
  • 00:01:22 -No, mně to připadá moc pěkný.
    Ještě jsem nikdy
  • 00:01:25 v takovýmhle architektonickým
    ateliéru nebyl, upřímně řečeno.
  • 00:01:28 -A byl jste v nějakým?
    -Jo!
  • 00:01:30 Ale v takhle hezky vybaveným...
  • 00:01:33 Tu budovu jste rekonstruoval vy,
    předpokládám.
  • 00:01:36 -No, tak postavil ji
    tadyhle můj prastrýček.
  • 00:01:40 -Takže to byla skoro povinnost.
  • 00:01:43 -No a já jsem ho dostal,
    tenhle ten úděl.
  • 00:01:46 Nebo zdědil nebo zrestituoval
    tenhle úděl.
  • 00:01:49 -Je to pro vás nějak významný,
    ten vztah k té tradici?
  • 00:01:52 -Už je. Už je.
  • 00:01:54 Protože ještě za komunistů,
    když mě sem můj otec
  • 00:01:59 třeba přivedl
    a já jsem byl na škole
  • 00:02:03 a vůbec jsem se nestaral
    o takovýhle věci
  • 00:02:06 a vůbec majetek mě nikdy
    jako kluka nezajímal.
  • 00:02:10 A nějaký dědictví -
    co to je, že jo?
  • 00:02:18 -Josef Pleskot,
    jeden z nejvýznamnějších
  • 00:02:20 českých architektů, dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:02:23 -Nejvýznamnějších proto,
    že sbíráte spoustu cen za svá díla.
  • 00:02:26 A po roce 89 jste byl mnohokrát
    označený za člověka,
  • 00:02:31 který udělal nejlepší stavbu roku,
    stal jste se architektem roku,
  • 00:02:36 vaše stavby jsou známé,
  • 00:02:38 dostávají se do katalogů,
    do přehledů.
  • 00:02:41 Ale tvoříte vlastně už od 80. let,
    kdy jste působil v územním rozvoji?
  • 00:02:48 Nebo jak se to tehdy oficiálně
    jmenovalo?
  • 00:02:51 -Působil jsem
    v Krajském projektovém ústavu.
  • 00:02:54 -Krajský projektový ústav,
    který měl vlastně na starosti
  • 00:02:56 ty urbanistické záležitosti.
    -Taky, taky.
  • 00:02:59 -A připomenu vaše stavby.
    Třeba jenom Centrálu ČSOB,
  • 00:03:03 nebo Svět techniky v Ostravě,
    za který jste dostal
  • 00:03:06 v roce 2014 tu cenu -
    ARCHITEKT ROKU.
  • 00:03:10 A já jsem s vámi zaznamenal jeden
    z mnoha těch rozhovorů.
  • 00:03:13 V jednom z těch rozhovorů jste
    mluvil o tom,
  • 00:03:15 že ta architektura,
    jak vypadá po roce 89
  • 00:03:18 v této zemi, tak do jisté míry
    odpovídá
  • 00:03:21 nedostatku odvahy, který my máme.
  • 00:03:24 A malému sebevědomí,
    kterým se jakoby bojíme
  • 00:03:27 nějakým způsobem otiskovat
    do toho veřejného prostoru.
  • 00:03:30 Platí to pořád?
    -Já si myslím, že tohle to platí.
  • 00:03:35 To ale není nedostatek odvahy,
    já bych řekl
  • 00:03:39 společnosti jako celku
    než jednotlivých lidí.
  • 00:03:42 -Takže architekti se nebojí.
    -Já nevím,
  • 00:03:44 jestli se architekti nebojí,
    já se rozhodně nebojím.
  • 00:03:49 Ale nikdy jsem neměl pocit
    zbytečně exhibovat.
  • 00:03:57 Takže já jsem spíš asi typ
    toho uměřenějšího architekta,
  • 00:04:02 pořád si myslím, že extravagantně
    se dá,
  • 00:04:06 a zase "extravagantně" se dá udělat
    jenom určitý druh stavby.
  • 00:04:12 Stavba veřejná, když bychom
    projektovali asi divadlo,
  • 00:04:17 tak bych se...
    -Odvázal.
  • 00:04:19 -To určitě.
    Nebo, já nevím, koncertní halu,
  • 00:04:24 možná i stadion, ale administračka,
    bytový dům - to...
  • 00:04:31 -Tam musí být ta uměřenost?
    -Zdá se mi.
  • 00:04:35 -Možná ta odvaha, ono to trochu
    souvisí i s tím,
  • 00:04:37 že já, když jsem projížděl
    ty stavby,
  • 00:04:39 některý znám z minulosti,
    tak pořád jsem si říkal:
  • 00:04:41 Neexistuje žádná ikonická stavba:
    Tohle je Pleskot.
  • 00:04:46 Nebo máte pocit, že byste nějakou
    takovou stavbu našel ve svém díle?
  • 00:04:49 -Asi ne.
    Já si myslím, že jestli by to
  • 00:04:52 mohlo být, tak by to byl
    průchod valem Prašného mostu.
  • 00:04:55 -Ten Jelení příkop, možná.
    -No, to je ono.
  • 00:05:00 Možná, že jsou teď ikonický
    stavby
  • 00:05:04 z toho ostravského areálu
    dolní oblasti Vítkovic -
  • 00:05:07 plynojem asi bude ta možná,
    by se mohlo říct.
  • 00:05:11 Ale já opravdu nemám ctižádost
    dělat nějaký...
  • 00:05:16 Pravděpodobně to povědomí
    o mně
  • 00:05:21 je z něčeho jiného
  • 00:05:24 než z nějakých extravagantních
    kreací.
  • 00:05:29 -No a dá se na tom Jelením příkopu,
    který asi většina lidí zná,
  • 00:05:33 když tam přijde a prochází,
    tak si připomene to jméno -
  • 00:05:37 dá se na tom nějakým způsobem
    demonstrovat,
  • 00:05:39 jak pracujete s veřejným
    prostorem,
  • 00:05:41 co je pro vás jako architekta
    důležitý?
  • 00:05:44 Když vymýšlíte ten návrh?
    -Asi se dá.
  • 00:05:46 Já si myslím, že v té době,
    kdy jsem dostal to zadání
  • 00:05:50 od tehdy ještě za prezidentování
    Václava Havla,
  • 00:05:54 a když jsem měl možnost
    i s ním přímo
  • 00:05:57 vlastně zakázku nějak komunikovat,
    tak jsme se bavili
  • 00:06:04 v těch intencích,
    do jaké míry třeba
  • 00:06:09 ten veřejný prostor,
    ten vskutku veřejný prostor
  • 00:06:12 do toho Jeleního příkopu dostat.
    A já vím,
  • 00:06:14 že jsem se tehdy docela ohrazoval
    a říkal jsem mu:
  • 00:06:17 Pane prezidente, já si myslím,
    že bychom měli
  • 00:06:21 zachovat určitou intimitu
    toho Jeleního příkopu...
  • 00:06:26 -Čili prezident to chtěl
    ještě víc otevřít.
  • 00:06:28 -Možná, že jo,
    protože on přece jenom
  • 00:06:33 trošku takovou jako tu
    okázalost...
  • 00:06:41 -Chtěl, aby to bylo vidět.
    -Chtěl, aby to bylo vidět.
  • 00:06:45 A vlastně, když jsme se pak
    setkali docela mnohokrát potom,
  • 00:06:48 tak mi jednou v klášteře
    u Dominikánů říkal:
  • 00:06:52 Já jsem si vlastně tehdy
    neuměl přestavit,
  • 00:06:55 že takhle skromně pojatá stavba
    by mohla získat takový věhlas.
  • 00:07:00 -Čili vlastně ta okázalost
    nemusí být
  • 00:07:02 to hlavní na té stavbě,
    tomu rozumím.
  • 00:07:05 -Ta prvoplánová okázalost.
    -Ano.
  • 00:07:08 Ale stejně většina
    architektonických budov
  • 00:07:14 nebo architektonických děl,
    které pamatujeme,
  • 00:07:17 tak ty si pamatujeme,
    protože už na nás působí
  • 00:07:20 vizuálně, vystupují.
    To třeba mluvím o kubismu.
  • 00:07:22 Nemusíme jít tak úplně daleko.
    Nebo vlastně
  • 00:07:24 i o moderních stavbách, Gočárových
    a podobně.
  • 00:07:27 Ty vlastně jakoby na první pohled
    vystupují a mluví.
  • 00:07:29 Čili pro mě třeba tenhle
    ten způsob toho prvního oslovení
  • 00:07:32 je strašně důležitej.
    Ta budova na mě musí promluvit.
  • 00:07:35 A když to neudělá, tak si jí
    nevšimnu.
  • 00:07:38 -Já si teda myslím,
    já to mám asi trošku jinak,
  • 00:07:41 já mám ty budovy, řekněme,
    teď mluvím o jiných stavbách,
  • 00:07:46 než jsou ty moje, nebo naše,
    co to tady v ateliéru produkujeme,
  • 00:07:50 vztah, že si je pamatuji
    podle toho,
  • 00:07:53 jestli se k člověku chovají
    vstřícně, vlídně a přátelsky.
  • 00:07:57 Nebo jestli jsou nafintěný
    a arogantní a říkají:
  • 00:08:02 Hele, nemáš dost dobře
    vyčištěný boty, radši padej.
  • 00:08:11 Takže já tu
    vlídnost a přátelskost
  • 00:08:14 považuji za atribut
    určitých staveb.
  • 00:08:18 A ty stavby mám v rejstříku,
    že jsem si je zapamatoval
  • 00:08:22 a uložil do paměti jako stavby
    doby.
  • 00:08:25 -A vy, když stavíte nebo navrhujete
    nějakou vilu pro rodinu,
  • 00:08:28 tak chcete znát tu rodinu,
    abyste věděl, jak funguje,
  • 00:08:31 kdo jaký je -
    podle toho to navrhnete.
  • 00:08:33 A když navrhujete pro společnost,
    musíte znát tu společnost.
  • 00:08:37 Nějakým způsobem jí rozumět.
  • 00:08:39 Možná rozumět i její budoucnosti,
    protože ta stavba,
  • 00:08:42 která tam bude stát,
    tam bude desítek let.
  • 00:08:44 A musí být takhle
    vstřícná a přátelská desítky let.
  • 00:08:46 Čili to je poměrně složitý úkol.
    Jak poznáváte tu společnost,
  • 00:08:50 abyste právě pro ni
    dokázal vytvořit
  • 00:08:52 něco jako pro tu rodinu?
    To je těžký.
  • 00:08:55 -Nezodpověditelná otázka.
    Jenom potvrzuju,
  • 00:08:57 že je to strašně důležitá věc
    tu společnost poznávat.
  • 00:09:00 Proto já jsem tak vlastně
    i politicky se zajímající člověk.
  • 00:09:11 -Ale je to důležitý
    pro toho architekta
  • 00:09:14 být v tý společnosti takhle
    intenzivněji politicky.
  • 00:09:17 -Je důležitý mít místo.
  • 00:09:20 A já se o to vlastně celý život
    snažím.
  • 00:09:23 Já jsem docela od dětství
    politický člověk,
  • 00:09:26 nebo nějakým způsobem
    zajímající se o společenské dění.
  • 00:09:30 Mně to nepřipadá,
    že bych se do něčeho nutil.
  • 00:09:33 Odjakživa jsem takhle byl
    ustrojenej
  • 00:09:36 a dokonce možná i vychovávanej.
  • 00:09:39 Ale celá naše rodina je taková,
    že se zajímá.
  • 00:09:44 A já to pro tu profesi považuji
    za důležitý,
  • 00:09:47 protože - co je architektura?
  • 00:09:51 Může se také říct, hlavně
    veřejného charakteru,
  • 00:09:55 jak vypadají ulice,
    tak vypadá celá naše společnost.
  • 00:10:00 Jak vypadají naše parky,
    jak vypadají naše náměstí,
  • 00:10:03 celé veřejné prostory.
    To je odrazem,
  • 00:10:08 jak jsme sociálně inteligentní
    nebo sociálně negramotní.
  • 00:10:17 -Připouští si architekt,
    když vytváří tu stavbu
  • 00:10:19 do veřejného prostoru,
    že tím vlastně ovlivňuje jenom to,
  • 00:10:23 co se tam bude dít na tom
    místě,
  • 00:10:25 ale bezprostřední život těch
    lidí.
  • 00:10:27 To znamená, že se do nich otiskuje
    do dalších desetiletí,
  • 00:10:29 mění jejich chování,
    sociální stereotypy -
  • 00:10:31 prostě všechny tyhle ty věci.
    Já si to nedokážu představit.
  • 00:10:34 Pro mě by to byla tak strašná
    zodpovědnost...
  • 00:10:37 Jakože to samozřejmě neumím,
    ale jestli bych vůbec byl
  • 00:10:39 schopný něco kreslit pod takovýmhle
    tlakem.
  • 00:10:42 -No, každá profese má nějaké svoje
    úskalí.
  • 00:10:46 A když hold nevydržíte
    tenhle ten tlak,
  • 00:10:48 nemůžete tu profesi dělat,
    to je jasný.
  • 00:10:51 Prostě člověk v tomhle tom
    musí být asi rozhodnej
  • 00:10:53 a nějakým způsobem třeba i
    střelec.
  • 00:10:58 -Ale vy sám jste několikrát mluvil
    o manipulaci architekturou.
  • 00:11:02 -Jasně, já si to čím dál tím víc
    připouštím.
  • 00:11:06 A dokonce čím dál tím víc jsem
    přesvědčený,
  • 00:11:08 že tak, jak vypadá architektura,
    je nějakým způsobem
  • 00:11:12 odraz toho, co chce politika.
    Ale zároveň taky,
  • 00:11:17 že to, co dělá architektura,
    ovlivňuje chování lidí.
  • 00:11:24 Já dokonce říkám, že stavíme-li
    domy, stavíme vztahy mezi lidmi.
  • 00:11:34 -Pojďme se teď na konec
    ještě podívat do budoucnosti.
  • 00:11:37 Přece jenom už jste starší muž...
    -Jo, to jo.
  • 00:11:41 -Ale budete ještě několik,
    možná desítek let,
  • 00:11:44 možná 15, tvořit,
    nevím, jak vydržíte,
  • 00:11:47 ale budete ještě dlouho.
  • 00:11:49 Ale teď budete tvořit
    do té budoucnosti,
  • 00:11:52 čili s nějakým výhledem,
    s tím vědomím té tradice,
  • 00:11:54 kterou chcete propojovat,
    jak jsme viděli
  • 00:11:57 hned na začátku,
    že vám to částečně naznačila
  • 00:12:00 i ta rodina a tak dál,
    tak tohle to propojování
  • 00:12:03 tradice a té budoucnosti.
    Jak to bude?
  • 00:12:05 Jak vám to půjde?
    Jak to vidíte vy teď?
  • 00:12:07 Dá se to, i vzhledem
    k té rychlosti času,
  • 00:12:10 o které jste mluvil, jak se to
    všechno zrychluje.
  • 00:12:12 Koneckonců třeba i vaše budova
    ČSOB
  • 00:12:14 byla před 10 lety velmi moderní,
    openspacy a tak dál.
  • 00:12:17 Dnes už openspace vidíme jinak,
  • 00:12:19 všechno se opravdu rychle
    proměňuje.
  • 00:12:22 Tak jak s tímhle tím vědomím
    můžete tvořit pro tu budoucnost?
  • 00:12:25 -No, tak kam sahá tradice,
  • 00:12:30 nebo kde začíná tradice,
    kde končí?
  • 00:12:34 Tak já tu tradici vidím
    možná trošku dál
  • 00:12:39 než je rok, dejme tomu, 1900.
  • 00:12:43 Já bych řekl, že dokonce dál,
    než je rok 1800.
  • 00:12:46 Dostávám se hrozně rád
    právě třeba i k tomu
  • 00:12:51 středověkému poznávání
    nebo zakládání,
  • 00:12:55 kdy tady opravdu ta síla
    zakládání našich měst byla.
  • 00:12:59 Takže tradice, no.
  • 00:13:03 Taky máme křesťanskou tradici,
    která je 2000letá.
  • 00:13:09 Další dimenze tradice, že jo.
  • 00:13:11 Tak prostě to je
    nějakým způsobem v nás.
  • 00:13:15 Modely chování a tak dále.
  • 00:13:17 Takže to není rok 1968,
    ta tradice.
  • 00:13:23 Nebo já nevím, 62.
  • 00:13:26 -Jasně, ale tady s tou kontinuitou,
    s tím vědomím té tradice
  • 00:13:30 vytvářet něco pro budoucnost,
    když ta současnost
  • 00:13:33 se tak neuvěřitelným způsobem
    rychle proměňuje je asi obtížný.
  • 00:13:36 Já mám pocit, že si to ještě
    zesložiťujete.
  • 00:13:39 -No, nějak se mi nezdá,
    že bych si to zesložiťoval.
  • 00:13:42 Naopak se snažím si to
    hodně zjednodušovat.
  • 00:13:44 A zdá se mi právě, že když se
    člověk hodně prokousává k tomu,
  • 00:13:49 že ta tradice je něco bazálního,
    docela základního,
  • 00:13:55 třeba pro tu tvorbu,
    tak vám to dává víc klidu,
  • 00:14:01 než jenom, že se ohlížíte,
    co bylo před 40 lety.
  • 00:14:04 -Čili máte pocit, že se ta tvorba
    víc usadí.
  • 00:14:07 -Usazuje, no.
    Přesně tak.
  • 00:14:09 -Že má pevnější základy
    a větší jistotu.
  • 00:14:11 -Přesně tak, přesně tak.
    A tím spíš míň toužíte
  • 00:14:15 po těch excesech,
    po těch extravagancích.
  • 00:14:21 -Tak vám moc děkuju.
    Ať se daří tvořit pro budoucnost
  • 00:14:24 a ať ty budouvy vydrží co nejdýl
    nebýt arogantní
  • 00:14:27 a být funkční, jak jste to říkal.
    Moc děkuju, mějte se hezky.
  • 00:14:30 -Ano. Děkuju mockrát.
  • 00:14:35 -Ale víte, co je hrozně zajímavý?
    Já, když jsem tady
  • 00:14:38 a takhle tady často procházím,
    tak vidím lidi,
  • 00:14:40 že si hodně fotí tu Hlavu,
    toho Kafku.
  • 00:14:44 Ale nikdy si nefotí ten dům.
    To vám není líto?
  • 00:14:49 Jako kdyby se jim nelíbila,
    ale ten Kafka je přitahuje.
  • 00:14:52 -Prostě ten dům má několik...
    Architekt, když začne studovat,
  • 00:14:56 tak se učí dělat fasádu toho domu,
    protože to je to,
  • 00:15:00 co každého architekta nejvíc
    zajímá.
  • 00:15:02 -Jakože pro ty diváky.
    -Takový ty šaty.
  • 00:15:07 Ale ve skutečnosti,
    tak jako my máme nějaký šaty,
  • 00:15:09 ale mezi náma je nějaký prostor
    a je prostě
  • 00:15:12 buď je moc malej nebo je velkej.
    A stejně tak jako tady ta prostora.
  • 00:15:16 Buď je příjemně dimenzovaná,
    buď je tady neklid,
  • 00:15:19 nebo příjemný místo.
    A myslím si, že pro mě,
  • 00:15:24 nebo čím dál víc,
    jak jsem starší architekt,
  • 00:15:26 tak si uvědomuju,
    že to nejdůležitější,
  • 00:15:29 co by se ten člověk v tý škole
    měl učit
  • 00:15:31 a co by měl v životě dělat,
    je správná proporce,
  • 00:15:34 vlastně vytvoření těch hmot
    a toho prostoru mezi těma budovama.
  • 00:15:37 Který vytvářejí architekti
    často nezávisle na sobě,
  • 00:15:41 často ve velkým časovým posunu.
  • 00:15:45 A potom je taky hrozně důležitý,
    co jsou ty funkce vevnitř.
  • 00:15:52 -Jakub Cigler, architekt.
    Dobrý den.
  • 00:15:54 -Dobrý den.
    -Váš dům GUADRIO,
  • 00:15:56 jsme v posledním patře,
    kam se lidé jen tak nedostanou.
  • 00:15:59 Což to možná škoda.
    Já jsem říkal, že by možná
  • 00:16:02 vztah k té budově byl jiný,
    kdyby lidé mohli
  • 00:16:04 až tady nahoru a rozhlídnout se
    po Praze.
  • 00:16:06 Je to tak?
    -No, je to budova,
  • 00:16:09 která má krásný výhled ze střechy,
    takže určitě by to bylo fajn,
  • 00:16:14 kdyby to bylo přístupný,
    ale zase z důvodů nájemníků
  • 00:16:18 a tak dále je to poměrně
    komplikovaný,
  • 00:16:21 ty výtahy projíždějí tou soukromou
    částí.
  • 00:16:24 -Teď je chvíle, kdy vás musím
    představit.
  • 00:16:26 Vy jste jeden z nejznámějších
    českých architektů současnosti.
  • 00:16:29 Vaše realizace nejsou jenom
    v Čechách, ale i po světě.
  • 00:16:32 Začínal jste svoji kariéru
    v Londýně,
  • 00:16:34 pak jste byl v New Yorku,
    ale asi 15 let máte svůj ateliér.
  • 00:16:37 -Od roku 89.
  • 00:16:45 -Jste na tuhle budovu hrdý?
    Trošku jsem pochopil
  • 00:16:47 z toho našeho krátkého procházení,
    že jo.
  • 00:16:51 -Jsem na ni hrdý, ale zároveň
    neustále prožívám takový...
  • 00:16:56 Jako rád slyším nějaký vnější
    reflexe - pozitivní, negativní.
  • 00:17:01 A je to strašně důležitý
    zase pro takový to
  • 00:17:03 vytváření si názoru, protože občas
    si člověk říká,
  • 00:17:08 kde vlastně bere tu jistotu
    něco navrhnout
  • 00:17:15 a v takhle zásadním místě.
  • 00:17:18 -Ale ty reakce možná nejsou
    tak úplně pozitivní, ne?
  • 00:17:21 Sousta lidí možná říká
    něco podobnýho, co jsem říkal já.
  • 00:17:25 -A to mě zároveň pomáhá vytvářet...
    Buď si
  • 00:17:30 některý věci vzít jako
    sebekriticky
  • 00:17:33 a některý věci mi naopak pomáhají
    formulovat to přesvědčení.
  • 00:17:36 Já si myslím, že částečně
    může být ta kritika
  • 00:17:41 samozřejmě částečně oprávněná,
    ale částečně je fakt,
  • 00:17:45 když si vezmete ve společnosti,
    cokoliv se vlastně postaví nového,
  • 00:17:49 tak je svým způsobem vlastně
    nepřijímaný moc dobře,
  • 00:17:53 protože žijeme v období,
    kdy mám pocit,
  • 00:17:56 že jakákoliv změna vzbuzuje
    takovou jako obavu ve společnosti.
  • 00:18:00 Ale to nemusí být jenom nová
    architektura.
  • 00:18:03 -Čili podle vás máme strach?
  • 00:18:06 -Já jsem se narodil v 62. roce
    a vlastně to bylo takový období,
  • 00:18:10 kdy člověk vystoupil na Měsíc.
    Já jsem ho viděl
  • 00:18:14 v ty 3 ráno, jak tam ten Armstrong
    a vlastně všichni
  • 00:18:18 byli naladění na takové
    to novátorství,
  • 00:18:20 na dělání věcí, které se
    nikdy předtím nedělaly.
  • 00:18:25 A mám pocit, že z tohoto extrému
    ta společnost...
  • 00:18:30 A nemyslím jenom v Čechách,
    ale celosvětově
  • 00:18:32 vlastně přešla do takovýho druhého,
    extrému - lehkého konzervatizmu,
  • 00:18:36 který si myslím, že je mnoha věcech
    oprávněný,
  • 00:18:39 protože ta vědecko-technická
    revoluce přinesla řadu omylů.
  • 00:18:45 Ta míra automobilizace a všeho,
    globálního cestování je,
  • 00:18:51 si myslím, už v takovým extrému,
  • 00:18:54 že přestává nebo ubírá
    kvalitu toho života.
  • 00:18:56 Že vlastně vám nepřidává nějakou
    pozitivu,
  • 00:18:59 jak to všichni brali,
    že to je pozitivní
  • 00:19:01 a teďka si uvědomujeme
    ta negativa.
  • 00:19:03 A to si možná, myslím...
  • 00:19:05 -A vy si opravdu myslíte,
    že tahle budova je tak moderní,
  • 00:19:08 že by to v lidech mohlo vyvolávat
    strach z té budoucnosti?
  • 00:19:11 Že jste to architektonicky řešil
    hodně do budoucnosti?
  • 00:19:14 Protože na mě vlastně působí
    konzervativně.
  • 00:19:17 V to smyslu, že je to řešení
    takový to běžný.
  • 00:19:21 -To jsem rád, že...
    -Že to není nějak objevný.
  • 00:19:23 Teda kromě té terasy.
    Ta je úžasná.
  • 00:19:26 -Já si myslím, že administrativní
    budova...
  • 00:19:29 Já si myslím, že město se skládá
    z veřejných prostorů,
  • 00:19:33 z významných staveb,
    ať už je to radnice nebo kostel -
  • 00:19:38 v té historii.
  • 00:19:41 V současné době třeba
    knihovny, galerie a takový věci,
  • 00:19:44 vysoký školy...
  • 00:19:46 -A to mají být budovy,
    které vystupují.
  • 00:19:47 -A to jsou budovy, který si myslím,
    že tam se architekt má odvázat,
  • 00:19:51 tam to mají být mezinárodní soutěže
    a tak dále.
  • 00:19:53 Jako třeba Kaplickýho knihovna.
    A potom je takový to maso města,
  • 00:19:58 kde jsou administrativní budovy,
    bytový domy...
  • 00:20:01 Kde nechcete být pořád
    v takovým nějakým šíleným...
  • 00:20:05 Vemte si třeba - vaše sako
    se od mýho téměř neliší.
  • 00:20:09 -Skoro stejný, no.
  • 00:20:11 -A za 10 let a před 10 lety
    a před 20 lety bylo stejný.
  • 00:20:14 Myslím si, že administrativní
    budova je takový oblek,
  • 00:20:17 který navíc šijete jako
    krejčí-architekt na někoho,
  • 00:20:22 koho ani neznáte.
    Je to trošku taková konfekce.
  • 00:20:26 Já to teď nechci shazovat,
    protože si myslím,
  • 00:20:29 že ta budova je v mnoha věcech
    skvěle postavená, mimořádná.
  • 00:20:33 A myslím si, že je skvělý,
    že ten investor byl ochotný
  • 00:20:37 si uvědomit,
    že to je mimořádný místo.
  • 00:20:40 Nicméně možná to architektonický
    řešení
  • 00:20:43 připadá někomu...
    Vlastně je hodně prosklená,
  • 00:20:46 tak někomu připadá,
    že to je chladný a tak dále,
  • 00:20:50 ale myslím si, že to je do jistý
    míry věc zvyku a tak dále.
  • 00:20:53 Ale věřím tomu, že je přijatá
    jako něco,
  • 00:20:56 kolem čeho spousty lidí chodí, denně
    to používá.
  • 00:20:59 Myslím si, že to nějakým způsobem
    vytvořilo
  • 00:21:03 určitý fenomén,
    protože nad stanicí metra
  • 00:21:06 je potřeba mít
    nějaký takový funkční vzhled.
  • 00:21:10 -Mně se líbilo, co jste řekl -
    maso města.
  • 00:21:12 Když se to řekne takhle,
    tak vlastně začínám k tý budově
  • 00:21:15 přistupovat úplně jinak.
    Protože moje představa je,
  • 00:21:18 že ta architektura,
    která se dělá nová,
  • 00:21:21 má nějakým způsobem upozorňovat
    spíš na tu budoucnost
  • 00:21:24 a má vlastně připravit ten
    prostor
  • 00:21:28 do těch dalších desetiletí,
    který tady zůstane stát.
  • 00:21:32 Čili máte pocit,
    že tohle obstojí za 50 let,
  • 00:21:35 tohle maso města?
    -To uvidíme,
  • 00:21:37 ale myslím si, že stejně tak
    jako Škodův palác...
  • 00:21:40 -Ten vidíme teď krásně.
  • 00:21:43 -Je prostě budova, která ve své
    době...
  • 00:21:46 Prostě je to velký administrativní
    palác, taky monofunkční...
  • 00:21:50 Tohle to taky.
  • 00:21:52 Ale byl taky velkým posunem
    v měřítku.
  • 00:21:54 Ať už výškovým nebo rozměry.
  • 00:21:57 Myslím si, mám pocit,
    že od Prahy očekáváme
  • 00:22:04 takovou tu historickou malebnost.
    A tohle je dům,
  • 00:22:08 který nějakým způsobem
    je svým rozměrem velký
  • 00:22:15 a navíc neobvyklý z hlediska
    materiálu.
  • 00:22:19 A proto si myslím, že asi vzbuzuje
    nějaký, řekněme,
  • 00:22:22 pozitivní nebo negativní reakce
    poměrně radikálně.
  • 00:22:30 -Co je pro vás nejdůležitější
    při tom řešení
  • 00:22:32 toho veřejného prostoru,
    kdybyste ty limity neměl?
  • 00:22:35 O čem by měl architekt dnes
    nejvíc přemýšlet,
  • 00:22:39 když tedy má ten úkol
    něco postavit do týhle tý proluky.
  • 00:22:43 Kdybyste neměl ten limit
    ani toho investora,
  • 00:22:45 postavil byste tady
    úplně stejnou budovu?
  • 00:22:49 -Já si myslím, že rozhodně
    tou dispozicí toho zastavění
  • 00:22:53 si myslím, že je správně.
  • 00:22:56 A myslím si, že možná dneska
    bych ji řešil...
  • 00:23:04 Ale ono se to lehce říká,
    protože to zadání
  • 00:23:07 by bylo dneska pořád stejný,
    ale myslím si,
  • 00:23:10 že by investoři, řekněme,
    měli by mít menší rozdíly
  • 00:23:16 mezi podmínkami pro administrativní
    a bytovou část,
  • 00:23:22 aby mohla ta administrativní část,
    kdyby někoho napadlo:
  • 00:23:28 Lepší bude,
    když tady budou lidi bydlet,
  • 00:23:33 tak aby se to dalo konvertovat
    na bydlení.
  • 00:23:35 Což myslím, že v tomhle případě
    by to bylo dost složitý,
  • 00:23:38 bez zásahu do toho obvodového
    pláště.
  • 00:23:41 Tak si myslím, že kam jde trend,
    co chci říct,
  • 00:23:45 že budovy by měly být
    flexibilnější
  • 00:23:48 a ne tak příliš vymezený pro to,
    co...
  • 00:23:51 -To vy byste jako architekt
    podpořil,
  • 00:23:54 ale máte ten limit investora.
    -Máte vlastně... Těžko se s tím...
  • 00:23:59 Myslím, že ještě doba k tomu
    nedospěla,
  • 00:24:01 že by tohle to plně...
  • 00:24:04 Ty trendy v zahraničí jsou,
    ale jsou v určitým segmentu.
  • 00:24:07 Ale tohle to je nejvyšší standard,
    řekněme, administrativní budovy.
  • 00:24:11 V Praze jsou potom nižší,
    které mají tuhle tu možnost.
  • 00:24:15 -Myslíte, že tahle ta vaše budova
    se může někdy dostat
  • 00:24:17 do bedekru, že bude vyfocena
    v průvodci?
  • 00:24:20 -Když to navrhujete, tak si
    musíte...
  • 00:24:26 Nebo já si uvědomuju to,
    že buď bude opěvovaná,
  • 00:24:29 nebo bude zatracovaná,
    že ji někdo třeba zbourá,
  • 00:24:32 tak jako jsme zbourali místo
    Florentina
  • 00:24:35 administrativní budovu
    Rudého práva.
  • 00:24:39 A musím říct, že jsem rád,
    že jsme třeba zrušili
  • 00:24:42 tu budovu kvůli tomu,
    že to bylo to Rudý právo,
  • 00:24:46 ale nemám z toho dobrej pocit,
    když vidíte
  • 00:24:48 nedávno dostavěnou budovu,
    že se bourá.
  • 00:24:51 Ale bylo to zase kvůli tomu,
    že byla neuvěřitelně,
  • 00:24:54 ta budova Rudýho práva,
    neuvěřitelně neflexibilní.
  • 00:24:56 A kdyby byla flexibilní,
    tak by vlastně nebyla zbouraná.
  • 00:24:59 Protože ten investor nechtěl
    pokořit Rudé právo.
  • 00:25:03 On prostě chtěl mít
    funkční budovu.
  • 00:25:07 -Připadáte mi jako vyvažující typ
    a že tu odvahu
  • 00:25:13 velmi často svazujete právě tou
    potřebou,
  • 00:25:16 což je asi dobře, já nevím.
    Jenom jaký na mě děláte dojem.
  • 00:25:19 Že vlastně, abyste se dostal
    do těch bedekrů,
  • 00:25:22 tak by ta vaše odvaha nesměla být
    svázaná právě tímhle tím.
  • 00:25:26 -Já se rád odvazuju tam,
  • 00:25:27 kde si myslím,
    že se má člověk odvázat.
  • 00:25:30 -A odvážete se
    na tom Václavským náměstí?
  • 00:25:32 -Ne. Odvážu se na místě,
    kde třeba vzniká něco nového
  • 00:25:37 na zelený louce, kde je potřeba
    vytvořit nějakou novou kvalitu.
  • 00:25:44 -Václavský náměstí,
    tam už je souvislost?
  • 00:25:46 -Já myslím, že Václavský náměstí
    je právě to
  • 00:25:49 otištění do původního kvalitního
    stavu.
  • 00:25:51 Koukali jsme se
    na všechny podoby do minulosti.
  • 00:25:54 A vlastně víceméně ta hlavní
    inspirace byla
  • 00:25:57 nějaká ta podoba z roku 1897,
    kdy tam byly 2 řady alejí.
  • 00:26:02 Záměrně jsme nechtěli
    z toho...
  • 00:26:06 -To je ta studie,
    která je veřejně k dispozici
  • 00:26:09 a kterou jsem asi viděl.
  • 00:26:11 -Ano.
    -Ta se mi líbila.
  • 00:26:13 -A záměrně jsme tam nechtěli
    dělat něco...
  • 00:26:15 Ono se říká: Václavské náměstí,
    byl to trh
  • 00:26:17 a ve skutečnosti je to spojnice
    mezi Starým Městem a Vinohrady.
  • 00:26:21 Taková jakoby velice velkorysá.
    Je to takový bulvár, který...
  • 00:26:29 -Na mě to totiž trochu dělalo dojem
    Champs Elysée.
  • 00:26:32 -No, no. A myslím si, že některý
    věci jsou vymyšlený
  • 00:26:37 a není potřeba je nějakým způsobem,
    pokaždé přijít s něčím...
  • 00:26:42 Mám pocit, že v minulosti
    byli lidi daleko klidnější,
  • 00:26:45 pokojnější a vytvářeli
    vlastně standardní stavby,
  • 00:26:49 kde je nám dobře.
  • 00:26:51 Přijedete někam na vesnici,
    všechny ty doby jsou stejný.
  • 00:26:53 Představte si, že by tam každý
    architekt chtěl dělat absolutně...
  • 00:26:56 Já mám pocit, že architektura
    dneska se tak jako dělá příliš...
  • 00:27:01 Nebo architekti se snaží za každou
    cenu pokaždý přijít s něčím novým.
  • 00:27:06 A že v sobě nemají nějakou
    pokoru.
  • 00:27:08 Já jsem krativní, invenční člověk,
    který má spoustu nápadů,
  • 00:27:12 že by opravu tady mohla vzniknout
    nějaká
  • 00:27:18 velice divoká struktura,
    ale proč?
  • 00:27:22 Já si myslím,
    že takový určitý klid,
  • 00:27:26 že ti lidi, kdokoliv tady jde
    po ulici,
  • 00:27:29 chtějí zažívat příjemný místo,
    kde se pořád
  • 00:27:36 nekoukají na tu fasádu,
    ale ten veřejný prostor
  • 00:27:40 nějakým způsobem prožívají víc,
    než tu budovu samotnou.
  • 00:27:47 To už pak berete jako za takovou,
    do jisté míry, samozřejmost.
  • 00:27:51 -Tak moc děkuju.
    Pro mě je to velký překvapení.
  • 00:27:54 Jakub Cigler je architekt
    obyčejné přiměřenosti?
  • 00:28:00 Není to urážlivý?
    -Ne, ne, ne.
  • 00:28:03 Rozhodně si myslím, že je to
    takový...
  • 00:28:07 Nalézt pro každý úkol
    tu správnou polohu,
  • 00:28:15 kdy vytváříte nějaké nové
    prostředí,
  • 00:28:22 které vlastně potřebuje ze 100%.
  • 00:28:26 Teď vlastně pracuju na projektu
    ve Vysočanech,
  • 00:28:31 kde je řada budov,
    krásných průmyslových hal,
  • 00:28:37 který je možný zbourat
    a postavit si tam něco svýho.
  • 00:28:40 A řada lidí by určitě
    preferovala
  • 00:28:43 se tam nějakým způsobem
    prezentovat,
  • 00:28:45 ale ten genius loci toho místa,
    si myslím,
  • 00:28:50 že je něco, co se těžko měří,
    v podstatě se to nedá měřit,
  • 00:28:53 ale všichni to cejtíme
  • 00:28:56 a dokážeme to subjektivně
    změřit.
  • 00:28:59 A myslím si, že přichází doba
    takový recyklace staveb
  • 00:29:05 a takových kontextuálních řešení.
  • 00:29:14 -Tak moc děkuju, mějte se hezky,
    na shledanou.
  • 00:29:16 -Na shledanou, díky.
    -S diváky se loučím tady z QUADRIA.
  • 00:29:18 A příště se určitě uvidíme.
  • 00:29:22 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2016

Související