iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 11. 2015
21:40 na ČT art

1 2 3 4 5

3 hlasy
1013
zhlédnutí

Konfrontace Petra Fischera

Vyzrát na dějepis

Spisovatelé Radka Denemarková a David Zábranský

29 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Konfrontace Petra Fischera - Vyzrát na dějepis

  • 00:00:29 Dějiny jsou zvláštní potvora,
    která se nám vrací a vnucuje,
  • 00:00:32 i když si jí nevšímáme.
  • 00:00:34 Ani současná literatura
    nevisí ve vzduchoprázdnu,
  • 00:00:36 ale je skrz na skrz
    dějinná,
  • 00:00:39 přesto, že se zdá,
    že píše hlavně o současnosti.
  • 00:00:41 Jak s dějinami píší současní
    spisovatelé?
  • 00:00:44 Jak jim rozumějí, co v nich
    hledají, co v nich odhalují,
  • 00:00:47 když jim dějiny diktují
    své příběhy.
  • 00:00:49 Začínají Konfrontace
  • 00:00:51 s Radkou Denemarkovou
    a Davidem Zábranským.
  • 00:00:57 Spisovatelka Radka Denemarková.
    Ahoj. -Ahoj.
  • 00:01:00 -Jsme moc rádi,
    že jsi nás pustila domů.
  • 00:01:02 To není úplně jednoduchý.
  • 00:01:04 Já stručně připomenu tvoje
    romány.
  • 00:01:06 Peníze od Hitlera,
    pak samozřejmě Kobold,
  • 00:01:09 úžasná kniha,
    a teď jsi napsala
  • 00:01:11 Příspěvek k dějinám radosti,
  • 00:01:13 ale samozřejmě i tu krásnou knížku
    o Petru Léblovi.
  • 00:01:15 -To já taky považuju za román.
    -To je román. To samozřejmě,
  • 00:01:18 ale dostala jsi za to
    Magnesii literu
  • 00:01:20 za odbornou literaturu.
    -Za publicistiku.
  • 00:01:22 Přesně. Což mě zmátlo, ale budiž.
    -Mě taky.
  • 00:01:25 Já bych to tam nikdy
    nezařadil.
  • 00:01:27 Je to určitě román.
    Ale mě zajímá to slovo dějiny.
  • 00:01:30 Teď vlastně poprvé
    se to slovo dostalo do titulu,
  • 00:01:35 i když vlastně ty tvoje knížky
    v jistém slova smyslu
  • 00:01:38 pořád s tou historií pracují.
  • 00:01:40 Tak co se ti to děje,
    když píšeš,
  • 00:01:42 že se ti tam ty dějiny pořád
    nějakým způsobem vlamujou?
  • 00:01:45 -Já to moc nerozděluji,
    ten čas
  • 00:01:47 na minulost, přítomnost,
    budoucnost.
  • 00:01:50 Prostě to lidstvo
    je nasáklé něčím,
  • 00:01:52 co bylo, to znamená,
    že to tady je pořád přítomné.
  • 00:01:55 A myslím si, že tou knížkou
    Příspěvek k dějinám radosti
  • 00:01:57 jsem se poprvé odpoutala
  • 00:01:59 od toho prostoru Čech
    a střední Evropy.
  • 00:02:02 -Začínáš být globální spisovatelka.
    -Takhle se to myslím nejmenuje,
  • 00:02:05 spíš jsem součástí lidstva.
  • 00:02:07 A vlastně i to, co se děje
    v době, ve které žiju,
  • 00:02:10 co mě trápí,
    tak jsem potřebovala ukázat,
  • 00:02:13 že můžeme mít jiný pohled.
  • 00:02:15 Tak jsem si zvolila
    stylizovaného tvora.
  • 00:02:18 Dlouho jsem o tom přemýšlela,
    a to je tedy
  • 00:02:21 literární vlaštovka,
    která sleduje tu zeměkouli.
  • 00:02:25 Samozřejmě, z nějaké vyšší
    perspektivy.
  • 00:02:27 A naprosto netuší,
    že existují státní hranice,
  • 00:02:30 že existují náboženství,
    že existují národnosti.
  • 00:02:34 Jak je pro nás důležité,
    jestli se narodíme
  • 00:02:36 v kůži muže nebo ženy.
  • 00:02:38 A takhle na nás na ten svět
    nahlíží od narození.
  • 00:02:41 Takže naprosto nechápou,
    co ten druh,
  • 00:02:43 kterému říkáme člověk,
    tam po staletí dole provádí.
  • 00:02:47 -Tak ono možná
    k těm ženám a mužům
  • 00:02:49 se ještě dostaneme,
    protože v téhle té knížce
  • 00:02:51 se to hodně proplétá.
  • 00:02:54 Je to, myslím,
    takové tvoji silné gesto.
  • 00:02:57 Ale pojďme k těm starším
    knížkám,
  • 00:02:59 k tomu Peníze od Hitlera
    i ten Kobold,
  • 00:03:02 to je vlastně taková dějinnost
    v Čechách.
  • 00:03:05 Co se dělo s námi a co ty dějinné
    proudy s námi dělaly.
  • 00:03:07 To jsi taky cítila,
    že se s tím musíš vyrovnat,
  • 00:03:11 než začneš psát
    globální literaturu
  • 00:03:14 nebo literaturu jako takovou?
    -Já si myslím, že určitě,
  • 00:03:17 protože já jsem si nevybrala
    prostor,
  • 00:03:19 kde jsem se narodila.
  • 00:03:22 A ten prostor,
    tu mentalitu něco utváří.
  • 00:03:24 A utváří se to po staletí
    předtím.
  • 00:03:26 Takže jsem si říkala...
  • 00:03:27 A samozřejmě ty mentality
    existují.
  • 00:03:30 Jak jdu tím světem,
    tak jsem pochopila, že ano.
  • 00:03:32 A objevuje se to v gestech,
    v mimice,
  • 00:03:34 ve způsobu myšlení,
    ve způsobu chování.
  • 00:03:36 -Že to češství je prostě v nás.
    -A někde se to samozřejmě vytváří.
  • 00:03:40 Něčím jsme nasákli,
    takže si myslím,
  • 00:03:42 že to bylo už v knize
  • 00:03:44 A já pořád, kdo to tluče,
    Peníze od Hitlera a Kobold.
  • 00:03:46 Svým způsobem i román
    Smrt, nebudeš se báti.
  • 00:03:49 -No, ony ty Peníze od Hitlera
    jsou takový možná
  • 00:03:52 prvoplánovější v tom,
    že se tam řeší ta konkrétní otázka.
  • 00:03:55 -Ne, ne. Pro mě
    to je metafora obětí obecně.
  • 00:03:59 A zároveň jsem to napsala tak,
    protože takové to dělení
  • 00:04:02 na viníky, oběti,
    to víme až post.
  • 00:04:05 V tu chvíli je to člověk,
    který se musí s něčím poprat.
  • 00:04:09 Pro mě to je nějakým způsobem
    kniha taková filozofující
  • 00:04:12 nebo s nějakým etickým
    nábojem.
  • 00:04:15 A bohužel se ukazuje,
    že je pořád aktuální.
  • 00:04:18 -No, ale v takovém tom smyslu
    jako v angažovanosti spisovatele,
  • 00:04:21 který řeší nějaké důležité
    otázky té společnosti,
  • 00:04:23 tak je vlastně
    taková nejpřímější, řekněme.
  • 00:04:26 Přeci jenom odsun Němců,
    vyrovnávání se s tím,
  • 00:04:28 že i my jsme dělali zločiny.
    -Určitě. Ano. Ano.
  • 00:04:32 Protože samozřejmě
    válečné období je velice
  • 00:04:35 dramatické, ale mě spíš zajímá,
    jak se lidé chovají poté.
  • 00:04:40 To znamená, jak zdivočí.
    A to neznamená,
  • 00:04:43 že třeba válka končí tím,
    že se podepíše mírová smlouva
  • 00:04:46 a je nějaké datum.
    Vůbec ne.
  • 00:04:48 Takže mě spíš zajímá to období,
    jak se lidé chovají,
  • 00:04:51 čím nasákli během války.
    A najednou nastane doba,
  • 00:04:56 kdy už některá zvěrstva
    se dít nemusí a ona se dějí.
  • 00:05:00 Samozřejmě, pro mě je to psaní
    i jakýmsi způsobem...
  • 00:05:03 Protože se mně lhalo i ve škole
    a tak dále,
  • 00:05:06 tak jsem si řekla,
    že já si to všechno
  • 00:05:08 propátrám sama
    přes literární příběhy,
  • 00:05:11 když se mi lhalo.
  • 00:05:13 A přes samozřejmě nějakou
    metaforu.
  • 00:05:17 A právě v té knize
    Peníze od Hitlera
  • 00:05:20 je to příběh obecně.
    Jak to, že ti, co jsou u moci
  • 00:05:24 a co mají mindráky,
    si vždycky tu oběť najdou.
  • 00:05:27 A pro mě byl takovým popudem,
    samozřejmě používám kulisy země,
  • 00:05:30 kde jsem se narodila.
  • 00:05:31 To, že jsme se zbavovali
    milionů lidí
  • 00:05:34 a neustále se to zjednodušuje
    a nic není černobílé.
  • 00:05:39 Já jsem tehdy před tím,
    než jsem to napsala,
  • 00:05:41 četla knihu o Kambodži
    a Polpotovi.
  • 00:05:44 A vlastně ta absurdní situace,
    že on jako první skupiny
  • 00:05:48 se zbavil intelektuálů,
    a protože je velice těžké
  • 00:05:51 definovat intelektuála,
    tak si to zjednodušil
  • 00:05:53 a vyvraždil všechny,
    kdo nosili brýle.
  • 00:05:56 A to se děje neustále.
  • 00:05:58 Tak jsem si říkala,
    co to je v člověku,
  • 00:06:00 že neustále musíme mít,
    což se ukazuje i v dnešní době,
  • 00:06:03 takové ty kolektivní oběti,
    kolektivní viníci,
  • 00:06:05 kolektivní nálepky.
  • 00:06:08 Takže ta kniha měla ukázat,
    jak je to nesmyslné.
  • 00:06:10 Protože ta Gita, ta hlavní hrdinka
    například té knihy,
  • 00:06:15 je prostě dítě,
    člověk, který jde světem
  • 00:06:17 a neustále jí ten svět
    dává nějaké nálepky.
  • 00:06:19 A za ty nálepky ji trestá.
  • 00:06:21 -Já tu knihu mám docela rád,
    ale musím říct,
  • 00:06:23 že mám daleko raději ty knihy,
    které přicházejí potom.
  • 00:06:26 Tam se totiž v tvém psaní
    děje něco hodně zvláštního.
  • 00:06:29 Zatímco tady jsou ty kulisy
    řekněme konkrétní,
  • 00:06:32 velmi řekněme strukturované,
    dokonce i to prolínání těch časů
  • 00:06:37 je takové řekněme běžné,
    jsme na to zvyklí docela i z filmů,
  • 00:06:41 protože ta kniha by se dala
    asi velmi jednoduše zfilmovat.
  • 00:06:45 Přichází Kobold,
    což je teda úplně něco jiného.
  • 00:06:48 A tam ty dějiny,
    to je taková tekoucí realita.
  • 00:06:51 Takové ty proudy, které na sebe
    narážejí, prolínají se a tak dál.
  • 00:06:55 A tam najednou začíná něco,
    čemu já říkám
  • 00:06:58 jako velká literatura.
    Já vím, že to zní hloupě,
  • 00:07:01 ale podle mě tam ses
    stala spisovatelkou.
  • 00:07:03 -Já mám pocit,
    že jsem byla velice rozčilená
  • 00:07:06 právě těmi reakcemi na knihu,
    kdy jsme zjistila,
  • 00:07:09 že bohužel doba je taková,
    že všichni očekávají
  • 00:07:12 a chtějí tu nejdráždivější
    polohu knihy.
  • 00:07:14 A to je děj. To je vlastně pro mě
    nejméně zajímavé.
  • 00:07:17 Protože důležitý je při psaní
    jazyk.
  • 00:07:19 A důležité je i, já to mám ráda,
    když tu knihu,
  • 00:07:22 která je zásadní, drsná,
    že se člověk ponoří
  • 00:07:25 do toho příběhu a vynoří se
    a něco je jinak.
  • 00:07:27 A třeba ani neumí říct přesně
    o čem.
  • 00:07:31 Je možné samozřejmě
    potom do toho jazyka
  • 00:07:33 ponořit spoustu, spoustu témat
    a spoustu dějů,
  • 00:07:36 takže si každý tu knihu
    může interpretovat
  • 00:07:38 úplně jinak podle věku,
    podle zkušenosti,
  • 00:07:40 nebo se k ní vracet.
  • 00:07:42 -A to právě ty Peníze od Hitlera
    byl ještě ten rámec,
  • 00:07:44 který, řekl bych,
    standardně osazoval.
  • 00:07:47 Že byl přístupnej mnoha čtenářům,
    když si ho představíme.
  • 00:07:50 Ten čtenář, v podstatě to mohl číst
    úplně každý.
  • 00:07:53 Ovšem u Kobolda už to tak není.
  • 00:07:55 Tam začíná hrát tu hlavní roli
    právě ten jazyk.
  • 00:07:57 -Psaní je boj o jazyk.
    -Ano. Ano.
  • 00:07:58 Který ale nese i ty dějiny,
    do jisté míry.
  • 00:08:00 Čili - co se to v tobě stalo?
    To, že sis řekla,
  • 00:08:03 že to bylo moc standardní
    nebo že to nešlo jiným způsobem.
  • 00:08:06 Protože někdy si to,
    o čem chceš psát, řekne samo.
  • 00:08:09 -Ano. Ona vlastně každá kniha
    je pro mě experiment.
  • 00:08:12 To je jako
    ty Peníze od Hitlera,
  • 00:08:14 to jsem taky ty první kapitoly
    psala takovým tím,
  • 00:08:17 protože jsem věděla,
    co tím chci říct,
  • 00:08:19 takovým tím objektivizujícím,
    filozofujícím stylem.
  • 00:08:22 A pak jsem si říkala,
    že ne,
  • 00:08:24 že zkusím to napsat sugestivně,
    emocionálně,
  • 00:08:26 aby se to dostalo pod kůži,
    což byla zvláštní zkušenost.
  • 00:08:29 Protože, když chceš něco,
    aby to působilo emocionálně,
  • 00:08:32 tak paradoxně musíš to psát
    s chladnou hlavou, s odstupem
  • 00:08:35 a opravdu ta slova skládat
    jako pinzetou.
  • 00:08:38 A potom jsme si říkala,
    že ta literatura,
  • 00:08:40 kterou já mám nesmírně ráda
    a nedám ji,
  • 00:08:44 tak samozřejmě dneska je doba,
    kdy každý se
  • 00:08:47 přizpůsobuje tomu hlavnímu
    proudu.
  • 00:08:49 A tak jsem říkala, ne doba je,
    jak se říká:
  • 00:08:52 všechno už tady bylo
    a všechno bylo napsáno,
  • 00:08:54 tak to tak není.
  • 00:08:55 Vždycky tady ještě něco nebylo.
    A o to něco jde.
  • 00:08:57 Takže žijeme v době,
    která je nová mnoha věcmi.
  • 00:09:00 My žijeme v době,
    kdy si můžeme zařídit
  • 00:09:03 umělé oplodnění,
    koupit si vlastní smrt.
  • 00:09:08 My žijeme v době, kdy nám dospívá
    první generace
  • 00:09:10 vlastně mladých lidí,
    kteří vyrostli na internetu,
  • 00:09:13 na všech těch technických
    vymoženostech.
  • 00:09:15 Co to dělá se zkušeností,
    co to dělá s vnímáním světa.
  • 00:09:18 Tak jsem si říkala,
    že ale já naopak
  • 00:09:20 ten jazyk musím zpracovávat
    jinak.
  • 00:09:24 A jak ten jazyk nám lže,
    dneska,
  • 00:09:26 jak je to hlušina slov,
    která vlastně nic neznamenají
  • 00:09:29 pro spoustu lidí,
    tak já ta slova si tak jako vemu,
  • 00:09:32 omyju je a je nutné
    nad jazykem stát
  • 00:09:35 s několika biči, dneska.
  • 00:09:37 -Přesně, probrat se tou hlušinou
    a ty slova
  • 00:09:39 ještě nějakým způsobem rozbít
    a pokusit se v nich něco najít.
  • 00:09:42 -Ano.
    A vlastně za každou knihou
  • 00:09:43 si myslím,
    že autor musí naprosto stát
  • 00:09:46 i svým životem,
    je to nekonečná odpovědnost.
  • 00:09:49 A já nikdy nevím,
    kolik budu mít času,
  • 00:09:52 kolik knih budu moct napsat.
  • 00:09:54 Takže já to vždy dělám s vědomím,
    že ta kniha
  • 00:09:56 jako kdyby byla poslední
    v mém životě.
  • 00:10:00 -Jsem vlastně na začátku
    zapomněl říct,
  • 00:10:02 že jsi studovala bohemistiku
    a germanistiku.
  • 00:10:04 A já si myslím,
    že právě ten německý vliv
  • 00:10:06 je u tebe trochu cítit v tom,
    jak k literatuře přistupuješ.
  • 00:10:10 Cítíš rozdíl v tom,
    jak Němci chápou literaturu
  • 00:10:13 a jak ji cháme
    my tady v Čechách?
  • 00:10:16 Nějaký podstatný,
    který tě třeba ovlivňuje?
  • 00:10:18 Já ho tam cítím, ale nechci
    vnucovat svoji interpretaci.
  • 00:10:22 -Já to u sebe asi neumím...
  • 00:10:25 Já bych to asi u sebe neuměla
    definovat.
  • 00:10:27 Já samozřejmě jsem schopna
    reflektovat
  • 00:10:29 nebo udělat rozbor u jiných autorů,
    ale myslím,
  • 00:10:31 že ani autor sám o sobě...
  • 00:10:35 Protože to jsou dvě rozdílná pole
    a myslím si,
  • 00:10:40 že to tu mentalitu ovlivňuje.
    Buď člověk něco dělá...
  • 00:10:43 To jsou takové ty ankety,
    a to mám strašně ráda,
  • 00:10:46 když se dělaly:
    Jak jste tu knihu, co jste...
  • 00:10:49 A tak dále.
    Jak to, že jste to takhle udělal?
  • 00:10:51 Tak se mi moc líbí, že ti největší,
    třeba malíři,
  • 00:10:53 vždycky řekli: Já nevím.
    -Nevím, přišlo to.
  • 00:10:56 -Já nevím.
    A to, kdo tam najde jakési vlivy...
  • 00:10:59 -Ale co děláš ty a co si myslím,
    tady úplně obvyklé není,
  • 00:11:02 protože mám pocit,
    že česká literatura
  • 00:11:04 je víc koncentrovaná
    na to vyprávění, na ten příběh,
  • 00:11:07 tak že stavíš do hlavní role
    ten jazyk.
  • 00:11:09 Což si myslím,
    že v tom německém světě
  • 00:11:11 je důležitější než tady u nás.
    -To ano.
  • 00:11:13 A já ho mám ráda
    i jako čtenářka.
  • 00:11:15 Já třeba, když otevřu knihu
    a vidím,
  • 00:11:18 že ten jazyk je ledabylý
    nebo že ten autor...
  • 00:11:22 tak jako jsou to pošpiněné
    stránky,
  • 00:11:25 tak já mu ani nevěřím to,
    co napsal.
  • 00:11:27 To znamená, že pak mě
    už ani ten příběh,
  • 00:11:29 ani ta témata paradoxně
    nezajímají.
  • 00:11:31 Protože to je pro mě
    oblast literatury.
  • 00:11:33 Literatura není ani dokument,
    ani publicistika.
  • 00:11:37 U mě je ten intelekt,
    ta emoce v rámci literatury
  • 00:11:41 na stejné rovině.
  • 00:11:43 Ale samozřejmě je to možná
    i tím,
  • 00:11:45 že spíš než...
    Teď abych to neřekla nehezky.
  • 00:11:52 -Řekni to.
    -Tak spíš sleduju
  • 00:11:54 tu světovou literaturu,
  • 00:11:56 nebo mě zajímá ten kontext
    v jiných zemích.
  • 00:11:59 Protože jakmile se člověk zakuklí
    a zapouzdří,
  • 00:12:02 jako kdyby sledoval
    jenom jeden potůček.
  • 00:12:06 Ale těch potoků je hodně,
    řek je hodně,
  • 00:12:09 moří je hodně, oceán -
    a to je všechno součástí nás všech.
  • 00:12:13 -Já myslím, že tahle kniha
    o tom svědčí dobře.
  • 00:12:15 Tak já řeknu zhruba jenom téma,
    jestli tě to neurazí.
  • 00:12:17 -Já jsem zvědavá, jaká bude
    definice.
  • 00:12:21 -Je to možná o takové zvláštní
    nemožnosti komunikace
  • 00:12:24 těch dvou světů,
    mužského a ženského.
  • 00:12:27 A o tom násilí toho mužského
    a řekněme jisté otevřenosti
  • 00:12:32 toho ženského.
  • 00:12:34 A tyhle ty dva světy si moc
    nerozumějí,
  • 00:12:36 i když se vlastně neustále
    prolínají.
  • 00:12:39 Takhle jsem to četl já.
    A zároveň je to trošku pokus,
  • 00:12:42 a pro mě právě v téhle kníže
    to je nejsilnější,
  • 00:12:44 naznačit to, že ten jazyk
    je do jisté míry
  • 00:12:49 i tělesná záležitost
    a že bez toho...
  • 00:12:51 Že se to vlastně
    ani nedá oddělovat,
  • 00:12:54 že jazyk se zapisuje
    do našich těl.
  • 00:12:56 A naopak, těla do jazyka
    a tak dál.
  • 00:12:59 Je tam samozřejmě více rovin,
    ale tady ta jazykově-tělesná
  • 00:13:03 je pro mě strašně důležitá.
  • 00:13:05 Protože to je určitá tradice,
    řekněme,
  • 00:13:07 i ve francouzském myšlení
    a tak dál.
  • 00:13:09 Do toho ses propracovala,
    cítím, už od toho Kobolda.
  • 00:13:13 -Já myslím, že určitě,
    protože přesně žiju v době,
  • 00:13:15 kde se očekává něco...
  • 00:13:17 -To znamená, že ta literatura
    nejsou jenom ta písmenka.
  • 00:13:19 -Ano. A to není tak, že by se
    člověk racionálně rozhodl.
  • 00:13:22 To jsou určitá témata,
    kterýma jsem posedlá.
  • 00:13:25 A žiju v době,
    kdy jsem měla krizi,
  • 00:13:29 že jsem přestala vlastně tomu
    jazyku, který nás obelhává, věřit.
  • 00:13:33 Protože ten život
    je nepravděpodobný, divoký.
  • 00:13:35 A ta zásoba slov
    je vždycky jenom do určité míry.
  • 00:13:38 Takže každý člověk jde životem
    a má zkušenosti, emoce.
  • 00:13:43 Co všechno se v něm mísí
    a najednou ten jazyk nestačí,
  • 00:13:46 takže jsem tam přibrala
    i paměť těl.
  • 00:13:48 A paměť těl nelže.
  • 00:13:50 A samozřejmě neustále ty,
    kdy mě třeba zvou
  • 00:13:53 na konference historiků
    a tak dále,
  • 00:13:56 tak mě i ty konstrukty historiků,
    já už jim taky nevěřím,
  • 00:13:59 protože samozřejmě,
    co se do těch konstruktů nevejde,
  • 00:14:02 což se nevejde většina životů,
    tak o tom se buď mlčí,
  • 00:14:05 nebo se to tak jako zjednoduší.
    A i ta paměť těch lidí
  • 00:14:09 samozřejmě je naprosto
    nespolehlivá,
  • 00:14:12 protože se snoubí s fantazií
    a my se obelháváme.
  • 00:14:16 Takže jsem tam přibrala
    tu paměť těl,
  • 00:14:18 která jde těmi staletími.
  • 00:14:21 Ale musím říct,
    že tam je to...
  • 00:14:22 -Ale tam jsou různé způsoby
    zapisování.
  • 00:14:25 Protože ten mužský svět
  • 00:14:26 se zapisuje jiným způsobem
    než ten ženský.
  • 00:14:28 Ta vlaštovka se tomu všemu diví,
    ale respektuje oboje.
  • 00:14:31 -Ano. Ano.
    Tam je přesně to dělení.
  • 00:14:33 Vlaštovka neuznává to naše
    antropologické dělení
  • 00:14:36 na oběti a viníky.
    Ona to neuznává.
  • 00:14:38 Zároveň to není,
    že by to bylo proti mužskému
  • 00:14:40 nebo proti ženskému
    světu.
  • 00:14:42 Je to nějaký průzkum
    těch světů.
  • 00:14:44 Je to nějaká naděje.
  • 00:14:46 Samozřejmě Příspěvek dějinám
    radosti,
  • 00:14:48 tou radostí je sex
    ve šech možných formách.
  • 00:14:50 Co to všechno znamená.
    Těch témat je tam asi víc.
  • 00:14:54 A je tam i taková ta moje...
  • 00:14:57 -Mně se líbí,
    že se tam to slovo nedostalo
  • 00:15:00 do toho titulu,
    že tam je ta radost.
  • 00:15:02 -Ne, to bych vůbec nedovolila.
  • 00:15:04 -Ale marketingově by to fungovalo
    možná dobře.
  • 00:15:06 -No, právě.
    To je přesně slovo,
  • 00:15:08 které já jsem ze svého slovníku
    vykopla daleko.
  • 00:15:11 -Příspěvek dějinám sexuality.
    -Vykopla daleko.
  • 00:15:13 Slovo marketing je nesmyslné
    v oblasti umění.
  • 00:15:16 A bohužel se tam jako dere
    víc a víc.
  • 00:15:20 -Já tady mám takovou jednu takovou
    větu, kterou jsem si zatrhl.
  • 00:15:22 -Ano.
    -Psaní má být řez nožem,
  • 00:15:24 zabodnuté nůžky do dlaně.
  • 00:15:26 To je myslím přesný,
    jako pro tvý psaní.
  • 00:15:29 -Pro mě to je tak,
    že člověk nesmí uhnout.
  • 00:15:31 Protože když některá témata
    otevírám,
  • 00:15:34 tak přesně vím, kde by se to dalo
    udělat tak jako ironicky.
  • 00:15:36 To je ta naše taky tradice
    v Čechách -
  • 00:15:39 Hašek, Hrabal...
    a tak dále,
  • 00:15:42 že se všechno tak jako zlehčí,
    ironizuje a tak dále.
  • 00:15:45 Ale já prostě to mám jinak.
    A stejně tak vždycky mluvím,
  • 00:15:49 jak všichni opakují
    tu Lichtensteinovu větu,
  • 00:15:52 že o čem se nedá mluvit,
    o tom se má mlčet,
  • 00:15:55 tak a já říkám:
    Naopak, o tom se má mluvit,
  • 00:15:57 ale velice pregnantně, precizně
    a neuhýbavě, nekompromisně.
  • 00:16:01 -Děkuju moc. Měj se hezky.
    -Taky děkuju. Ahoj.
  • 00:16:07 David Zábranský, spisovatel.
    Dobrý den. -Dobrý den.
  • 00:16:10 -Vy jste vystudoval právo,
    ale pak jste začal psát.
  • 00:16:14 Ale předtím jste pohyboval
    na půdě, řekněme, lidských práv,
  • 00:16:18 pomáhal jste různým lidem,
    který padají
  • 00:16:21 do různých pastí
    ve společnosti.
  • 00:16:24 Ale pak jste začal psát.
  • 00:16:26 A napsal jste docela zajímavé
    romány.
  • 00:16:29 Slabost pro každou jinou pláž,
    Eriku Farkaš.
  • 00:16:34 A teď vlastně vyšla knížka,
    která se jmenuje
  • 00:16:36 Martin Juhás čili Československo.
    -Ano.
  • 00:16:39 -A vy máte rád extrémy,
    trochu.
  • 00:16:41 Protože Erika Farkaš,
    to bylo 40 stránek?
  • 00:16:44 -No, to bylo asi 40 stránek.
  • 00:16:47 Předtím jsem napsal
    jednu kratší věc,
  • 00:16:49 která se jmenuje Kus umělce.
    -A teď 600.
  • 00:16:51 -A teď 600, asi zhruba tak.
    Ale jenom možná k tomu,
  • 00:16:54 jak jsem se dostal...
  • 00:16:56 Že to bylo dřív právo,
    potom psaní,
  • 00:16:58 tak ono to úplně tak nebylo.
  • 00:17:00 Protože já jsem zároveň s tím
    zároveň studoval novinařinu...
  • 00:17:03 -Takže to psaní jste měl pořád.
    -Já jsem vždycky chtěl psát.
  • 00:17:06 To není tak, že by si to člověk pak
    rozmyslel někdy ve třiceti.
  • 00:17:09 -Tady vidím spoustu knížek,
    který, jste říkal,
  • 00:17:12 skoro všechny přečetl.
  • 00:17:14 -No tak já si myslím, že jo.
    Jak se tak dívám,
  • 00:17:16 tak mi přijde, že jsem jich většinu
    přečetl.
  • 00:17:18 -Takovej intelektuální...
    Jak jsem četl ten Martin Proust,
  • 00:17:19 taková ta povinná výbava knihoven
  • 00:17:21 a vy jste řekl,
    všechno jste přečetl. Všechny díly.
  • 00:17:24 -Zrovna toho Prousta jsem přečetl,
    ale ono to tak působí,
  • 00:17:26 že si to tady schválně
    vystavuju,
  • 00:17:28 ale já jsem to prostě posbíral
    za průběh života
  • 00:17:29 a teď to sebou vláčím.
    Já jsem se sem stěhoval.
  • 00:17:31 -A to je ta zátěž.
    -Dva tisíce knih.
  • 00:17:33 To není kvůli tomu,
    aby to člověk mohl vystavovat,
  • 00:17:36 je to spíš fakt zátěž.
  • 00:17:37 -Ale ten Proust je tam vždycky
    jako výplň,
  • 00:17:39 ale vy tam saháte někdy
    a třeba čtete si v tom?
  • 00:17:41 -Já jsem tam nasázel ty knížky,
    to je tak 14 dní,
  • 00:17:43 co teprve ta knihovna vznikla,
    takže jsem ho od té doby nevytáhl.
  • 00:17:46 Ale přečtu si ho určitě
    znovu.
  • 00:17:48 -A je v tom tady to vědění všechno,
    které tady je?
  • 00:17:52 Je tady v té knížce
    nebo v tom psaní něco?
  • 00:17:54 -No není. Je to proto,
    i vlastně tak o tom mluvím
  • 00:17:57 trochu s tou skepsí,
    o těch knihách,
  • 00:17:59 že ony v té nejhorší verzi
    slouží jenom k tomu vystavování.
  • 00:18:02 A v té trochu horší verzi,
    že člověk, jak stárne,
  • 00:18:04 nebo jak si uvědomuje,
    tak z toho mně přijde,
  • 00:18:06 že to jedním uchem jde tam,
    druhým ven.
  • 00:18:08 Možná někde se to usazuje,
    ale to je ta skepse,
  • 00:18:11 teď zrovna v mé životní fázi,
    docela velká vůči tomu.
  • 00:18:14 -Když si vezmu tuhle vaši knížku,
    dám si ji do knihovny,
  • 00:18:16 nechám ji tam usazenou
    a doufám,
  • 00:18:18 když jsem ji četl,
    že ve mně něco usadilo.
  • 00:18:20 Tak já to teď zkusím.
    Tak to Československo.
  • 00:18:22 Já jsem se narodil
    v Československu, vy taky.
  • 00:18:24 -Já jsem v 77. roce.
    -Já v 69.,
  • 00:18:27 takže jsem v tom možná prožil
    trochu víc.
  • 00:18:30 A teď jsem si pořád říkal,
    že to Československo
  • 00:18:32 ve mně vyvolá nějakou emoci,
    že jsem nechtěl
  • 00:18:34 ten rozpad republiky, tenkrát.
  • 00:18:36 A já jsem zjistil,
    že k tomu slovu
  • 00:18:38 nemám vůbec žádný vztah.
    To je zvláštní.
  • 00:18:40 A vy jste na tom vlastně vybudoval
    celou knihu.
  • 00:18:43 -No ne, já jsem nevybudoval knihu
    na tom vztahu.
  • 00:18:46 -Ne, myslím na tom slovu.
    -No, na tom slovu.
  • 00:18:48 -Trošku si s tím hrajete.
    -Tak hraju si tam se spoustou věcí.
  • 00:18:51 Ale na tom slovu...
  • 00:18:53 Tedy jestli mám říct
    celý ten příběh,
  • 00:18:55 proč jsem se začal zabývat
    tím vztahem Čechů a Slováků,
  • 00:18:57 přestože ta knížka
    není úplně jenom o tom,
  • 00:18:59 tak mně vlastně přišlo,
    že není...
  • 00:19:02 Protože to je dílo umělecký,
    to je třeba zdůraznit,
  • 00:19:04 že to nemá žádné ambice,
    co se týče...
  • 00:19:07 -Není to studie, je to román.
    -Ano, tak.
  • 00:19:08 Takže ta historická složka se tam
    vždycky podřizovala
  • 00:19:11 tomu uměleckému záměru.
    A ten uměleckej záměr
  • 00:19:14 byl takovej,
    že jsem se rozhlédl kolem sebe,
  • 00:19:17 tedy po českém literárním
    prostředí,
  • 00:19:19 a viděl jsem jenom knihy,
  • 00:19:20 které se v podstatě zabývají
    Německem.
  • 00:19:23 Vztahem Čechů a Němců,
    teď jako vyhnání se hodně traduje.
  • 00:19:26 -A čím si to vysvětlujete?
    Že to je tak jako dramatický?
  • 00:19:28 Nebo nevyřešený?
    Nebo co?
  • 00:19:30 -Takové úplně jednoduché vysvětlení
    je pro mě to,
  • 00:19:33 že mi přijde, že Německo
    je daleko zajímavější
  • 00:19:36 z dnešního hlediska.
    Co se týče třeba stipendií
  • 00:19:39 nebo takových jako programů,
    z kterých může přicházet...
  • 00:19:43 -Až takový pragmatický důvod?
    -Mně se docela líbí
  • 00:19:45 o té věci přemýšlet
    na té pragmatické rovině.
  • 00:19:47 Nemyslím si, že najednou se
    tady narodilo sto lidí,
  • 00:19:50 kteří mají zájem o Německo.
    O hluboké německé vztahy.
  • 00:19:53 Ale neříkám, že to je na nějaký
    vědomý rovině,
  • 00:19:56 že lidi si řeknou:
    Napíšu o Německu,
  • 00:19:58 protože tam pak můžu jezdit
    na stipendia a tak dál.
  • 00:20:00 To si tak úplně nemyslím,
    ale rozhodně je to Německo
  • 00:20:03 je přitažlivější země v dnešní době
    než Slovensko.
  • 00:20:06 A mně přišlo, že to Slovensko...
    -Vám to přišlo líto.
  • 00:20:09 Že to je upozaďované.
    -Ne, že by mi to přišlo líto.
  • 00:20:13 Ten impuls napsání té knihy byl,
    že jsem byl v Disku tady v Praze,
  • 00:20:16 což je tedy divadlo
    fakulty AMU nebo čeho.
  • 00:20:19 -DAMU.
    -DAMU.
  • 00:20:21 No a tam jsem viděl tu hru
    od pana režiséra,
  • 00:20:24 který vystupuje na České televizi
    v těch různých pořadech.
  • 00:20:27 Já nevím, jak se jmenuje.
    Mladý muž...
  • 00:20:30 -Myslíte Jiřího Havelku?
    -Havelku, tak.
  • 00:20:33 A on dělal tehdy to divadelní
    představení o Mašínech.
  • 00:20:36 -Ano, o Mašínech.
    -Tak jsem si říkal:
  • 00:20:38 Je, to by bylo tak hezký...
    -Ono je to sestavený
  • 00:20:40 z různých úryvků vyšetřovacích
    spisů, z mediálních obrazů
  • 00:20:43 a tak dále. -Tak.
    -A dělali to studenti.
  • 00:20:46 To je velmi zajímavý představení.
    -To ano.
  • 00:20:48 To představení se mi moc líbilo.
    A tam přišel ten první impuls.
  • 00:20:51 Protože mě nikdy vlastně literárně
    minulost nezajímala.
  • 00:20:54 A tam jsem si řekl:
    To by bylo tak hezký
  • 00:20:56 napsat jednoho toho Mašína
    jako bytost.
  • 00:20:58 A to původně teda ten Martin Juhás
    čili Československo,
  • 00:21:01 ten Martin Juhas měl být
    jeden z těch...
  • 00:21:04 -Mašínů.
    -Možná ne jako jeden z těch Mašínů,
  • 00:21:06 ale jeden z členů
    té odbojové skupiny.
  • 00:21:09 A přišlo mi to...
  • 00:21:10 Chtěl jsem to napsat nějak
    komediálně.
  • 00:21:12 Nebudu z toho dělat drama a tak.
    Hrdinové...
  • 00:21:15 Nebudu se ptát na to,
    na co se ptal ten Havelka,
  • 00:21:17 jestli tedy hrdina nebo zrádce.
  • 00:21:19 -On pokládal tu otázku
    spíš tomu divákovi.
  • 00:21:21 -No, tak, tak.
    -On to tam neřeší.
  • 00:21:23 -Já bych ji takhle nepokládal,
    a že by mě bavilo
  • 00:21:25 to napsat nějak komediálně.
  • 00:21:27 A z toho vznikla nakonec
    tahle postava.
  • 00:21:29 Ty Mašíny, tak daleko jsem už v té
    historii nedošel.
  • 00:21:31 Ale tohle byl ten impuls.
    A ještě možná, já jsem začal tím,
  • 00:21:34 že jsem se rozhlížel
    po té literární krajině
  • 00:21:37 a přišlo mi,
    že se tady o té minulosti
  • 00:21:39 tady ta česká literatura
    vyjadřuje s takovým jako patosem,
  • 00:21:42 odstupem a že se to jako
    zbytečně dramatizuje.
  • 00:21:45 A právě tady to byl další směr,
    s kterým jsem si říkal,
  • 00:21:47 že bych to mohl napsat
    nějak komediálně.
  • 00:21:49 -A kde třeba vidíte ten patos?
    Já třeba teď studuju,
  • 00:21:52 když vidím zpětně nějaký knihy,
    tak třeba Jiří Hájíček,
  • 00:21:55 jeho Selský baroko
    nebo i vlastně ta Rybí krev,
  • 00:21:58 to jsou všechno cesty
    do minulosti.
  • 00:22:00 Tak tam cítíte nějaký patos?
    Já tam spíš cítím
  • 00:22:03 nějaký zvláštní druh realismu,
    možná melancholie, vážnost.
  • 00:22:08 -No, dobře.
    Říkejme vážnost.
  • 00:22:11 -Jako že to je vážná věc,
    ta historie.
  • 00:22:13 -Já jsem to chtěl trochu zlehčit.
  • 00:22:15 Taková ta základní teze,
    že z té historie na nás čeká
  • 00:22:17 jenom něco, s čím je třeba se
    vypořádávat.
  • 00:22:18 A mně přišlo, že třeba ten vztah
    těch Čechů a Slováků -
  • 00:22:21 tam žádný trauma není.
  • 00:22:22 Když si to tak upřímně řekneme,
    tak tam se
  • 00:22:24 zase nic tak hroznýho vlastně
    nestalo.
  • 00:22:26 Takže tam je nějaký prostor
    pro spíš lehký přístup k té věci,
  • 00:22:29 která mi tedy skutečně chyběla.
    A třeba ono by se...
  • 00:22:32 Tak to je výzva umělecká.
    Napsat lehkou knihu
  • 00:22:34 třeba o tom vyhnání těch Němců.
  • 00:22:37 Těžká kniha se o tom píše skutečně
    sama.
  • 00:22:40 To trochu narážím
    na Kateřinu Duškovou a tak,
  • 00:22:43 na tu dramatizaci té věci.
  • 00:22:44 Já chápu, že to je samozřejmě
    lidsky silná věc
  • 00:22:46 a je třeba k tomu přistupovat
    s nějakou úctou a tak dál,
  • 00:22:49 ale zároveň ta literatura
    má jiný výzvy
  • 00:22:51 než třeba historiografie
    a tak dále.
  • 00:22:54 Takže mě by zajímalo to uchopit
    takhle komediálně,
  • 00:22:56 jako jsem ho uchopil
    tady toho Juháse.
  • 00:22:58 -A Tučková vám přijde
    taky příliš vážná, hluboká?
  • 00:23:02 -Hluboká a vážná.
    Jako vážná.
  • 00:23:04 Takový ten jistý způsob,
    já nechci použít přímo
  • 00:23:07 to slovo zneužití historie,
    ale samozřejmě trochu se mi zdá,
  • 00:23:10 že se dá ta historie
    zneužít takovým
  • 00:23:13 vytváření dojmu té vážnosti.
    -Jo.
  • 00:23:16 Čili nějaký mýtizaci?
    Nebo jak by jste to pospal
  • 00:23:19 ještě jiným slovem?
    Nevím, to mě zaujalo.
  • 00:23:22 Zneužití od Tučkový, dobře,
    to je možná docela pravda.
  • 00:23:26 -Já to takhle nechci úplně říct,
    ale...
  • 00:23:29 -Ale k čemu?
  • 00:23:30 -Téma si říká o to, aby bylo
    zpracováno.
  • 00:23:32 -Ale k čemu? Aby se falzifikovaly
    ty dějiny?
  • 00:23:34 Aby se vytvořil dojem,
    že život je opravdu megahrůza,
  • 00:23:36 i když jsi to žil jinak?
  • 00:23:38 -Tohle už je ta plocha,
    na kterou se už moc pouštět nechci.
  • 00:23:44 Znovu.
    Vy to svádíte k té historii,
  • 00:23:46 já to chci svádět k tomu umění.
    A mně jde spíš o to poetiku.
  • 00:23:48 Takže já říkám sice vážnost,
    ale myslím tím vážnost ne jako
  • 00:23:51 s kterou se přistupuje
    k těm historickým faktům,
  • 00:23:53 ale vážnost, která čiší z toho
    jazyka.
  • 00:23:56 A ta tam rozhodně tedy je,
    tím jsem si jistý.
  • 00:23:59 -Takže zneužití v tom smyslu,
    že se vezme to historické téma,
  • 00:24:01 který se zpracuje...
    -A tím se zvažuje ta literatura.
  • 00:24:03 -Tak.
    Vyzvedává se literatura,
  • 00:24:05 ačkoli jak je to napsaný
    nebo jak je to udělaný, vymyšlený,
  • 00:24:08 promyšlený, procítěný,
    tak třeba tak dobrý není?
  • 00:24:11 A jenom, že se vezme to téma?
    -Já tady nejsem od toho,
  • 00:24:12 abych hodnotil,
    jestli ta literatura je dobrá.
  • 00:24:15 -Tomu rozumím.
    -Já jsem chtěl napsat tu knížku
  • 00:24:19 o první republice
    s takovou poetikou,
  • 00:24:21 které ještě v té české literatuře
    nebyla.
  • 00:24:23 Pro mě to byla umělecká výzva.
    A tak jsem se o to pokusil.
  • 00:24:28 -No a teď se zeptáme,
    co David Zábranský,
  • 00:24:30 jestli nezneužil historii pro to,
    aby si udělal
  • 00:24:33 takovou veselou knížku
    o vztazích a sexualitě.
  • 00:24:38 A prostě podobných věcech.
    Jestli jste nezneužil tu historii
  • 00:24:42 na druhou stranu,
    jako z toho znevážnění.
  • 00:24:46 -No, to se asi nabízí.
    -Já jsem to četl,
  • 00:24:49 furt jsem si říkal,
    že to je takovej deník,
  • 00:24:51 sexuální zápisky z malého města,
    nebo velmi často.
  • 00:24:54 Ne, že by mě to nebavilo,
    samozřejmě, že mě to bavilo,
  • 00:24:57 ale furt jsem se v tom snažil
    hledat
  • 00:24:59 nějakou analogii, metaforu
    nebo něco takovýho.
  • 00:25:02 -Tak těch metafor
    tam je vložených docela dost.
  • 00:25:04 -Tak to zrození té republiky,
    takovýho toho bastarda, možná.
  • 00:25:07 A tyhle ty věci.
    Ten motiv toho bastrarda.
  • 00:25:10 -Ale ony tam nejsou vloženy
    úmyslně.
  • 00:25:12 Člověk, když se vydá při tom psaní,
    podle mě,
  • 00:25:15 dobrým směrem,
    tak nakonec to všechno,
  • 00:25:17 co se dá dohledávat,
    se tam objeví.
  • 00:25:19 Ale ne úplně, že by je tam vkládal
    člověk s nějakým jasným záměrem.
  • 00:25:22 To si myslím, že toto čtení
    tam je,
  • 00:25:25 nebo dá se to tak číst.
    Ale já jsem se tím bavil.
  • 00:25:29 Skutečně jsem to psal
    dva roky každý den.
  • 00:25:32 A bavil jsem se tím psaním.
    A doufám,
  • 00:25:34 že by se někdo mohl zabavit
    tou četbou.
  • 00:25:36 Ale to nemá zase o moc větší
    ambice, ta knížka,
  • 00:25:38 než zabavit toho čtenáře.
  • 00:25:40 Já to musím říct takhle rovnou.
    -Já vím.
  • 00:25:42 Ale pořád je tam ta historie.
    Tak jestli s ní nějakým způsobem
  • 00:25:44 pracujete, když jsme mluvili
    o uměleckým zneužití tématu.
  • 00:25:47 -Ne, to téma,
    k tomu se můžu snadno přihlásit,
  • 00:25:50 že jsem to zneužil taky
    a teď jsem teda na jedný lodi
  • 00:25:52 s tou Kateřinou
    a s Radkou Denemarkovou.
  • 00:25:55 -Ale směrem od té vážnosti
    na druhou stranu, ne?
  • 00:25:57 -No, ano.
    To jo, to jo.
  • 00:25:59 Ale ne, že bych se tam vyloženě
    vysmíval,
  • 00:26:01 i když taky to někde padlo
  • 00:26:02 v nějaký reflexi té knížky
    v médiích.
  • 00:26:05 Není to úplně jakoby výsměch
    té historie.
  • 00:26:07 Ale je to vlastně zábava.
    -Vy máte opravdu pocit,
  • 00:26:10 že ten vztah Čechů a Slováků
    je bezproblémový?
  • 00:26:12 -Ne, bezproblémový rozhodně není.
    -Ne?
  • 00:26:14 -Ale když se na to podíváme zpětně,
    tak tam nedošlo
  • 00:26:16 k žádným velkým, podle mě,
    újmám nebo ublížením.
  • 00:26:19 Jako třeba s tím vyhnáním se
    to srovnat nedá.
  • 00:26:22 -Slovenský štát nebylo to ublížení?
    -To si udělali sami.
  • 00:26:25 Já teď mluvím o tom vztahu
    Čechů a Slováků.
  • 00:26:27 -Myslíte, že to Čechům neublížilo?
    Já to tam pročítal,
  • 00:26:30 takže - cítil jsem to na osudech
    těch vašich hrdinů.
  • 00:26:34 A máte naprosto čistou
    strukturu.
  • 00:26:36 Češi a Slováci, fašisté, nacisté
    a Čechoslováci.
  • 00:26:39 -To mi taky bylo vyčteno,
    že je to jenom na efekt.
  • 00:26:42 Že ty díly tomu úplně
    neodpovídají.
  • 00:26:45 -Hlavně jsem čekal ten opak,
  • 00:26:46 že ti Čechoslováci budou
    na začátku.
  • 00:26:49 Ale ono to tak asi nebylo.
  • 00:26:51 To je taky vlastně bastard,
    ten čechoslovakismus.
  • 00:26:53 -No, to je velký bastard.
    Já jsem si to
  • 00:26:55 hodně nastudoval, přiznávám,
    před tím psaním,
  • 00:26:57 historii toho vztahu
    Čechů a Slováků.
  • 00:27:00 A je fakt,
    že čím víc se tím člověk zabýval,
  • 00:27:02 tak tím víc to viděl ve světě
    té fikce.
  • 00:27:05 To stvoření toho národa
  • 00:27:07 jako jednotného bylo skutečně
    účelový.
  • 00:27:09 Nebo, zase, to jsou interpretace
    dějin.
  • 00:27:11 Ale z toho, co jsem já načerpal,
    a možná je to skutečně daný tím,
  • 00:27:14 že jsem četl lidi,
    kteří mají na to tenhle ten pohled,
  • 00:27:17 ale rozhodně jich je hodně,
    takže já jsem načerpal
  • 00:27:19 zrovna nějakou shodou okolností
    tento názor.
  • 00:27:22 A je možný, že to tak
    ve skutečnosti nebylo.
  • 00:27:25 Kdo ví? Ale mně přišlo,
    že je to skutečně fikce.
  • 00:27:31 -Člověk, když se vždycky
    snaží nějakým způsobem
  • 00:27:33 porozumět tomu psaní,
    tak samozřejmě má v hlavně
  • 00:27:36 ty knížky, ty je tady máte,
    které jste přečetl.
  • 00:27:39 Já vím, že to bude trapná
    asociace,
  • 00:27:42 možná povyšující vaše dílo
    někam jinam, kam třeba nepatří...
  • 00:27:45 -Tak to neříkejte.
    -Ale mě samozřejmě napadl
  • 00:27:48 ten Salman Rushdie,
  • 00:27:50 jak se narodí ty dvě dětičky
    a na nich probíhají...
  • 00:27:52 -Ano, tak to je zrovna knížka,
    kterou jsem nedočetl.
  • 00:27:54 Já jsem začal a zrovna...
    -Ty dvě dětičky,
  • 00:27:56 na kterých se předvádí celá
    ta historie na jejich osudech.
  • 00:27:59 Tak ten Martin Juhás
    mi to trošku připomíná.
  • 00:28:01 -Ještě to taky někdo připomínal
    ke Sto roků samoty.
  • 00:28:03 Jako ten způsob...
    -A je tohle to ta inspirace?
  • 00:28:06 Nebo ten Juhás se zrodil
    jiným způsobem?
  • 00:28:09 -Tak člověk nikdy neví.
    To jsou složitý věci.
  • 00:28:11 -To je ten bastard,
    který se tady někdy kolem
  • 00:28:13 těch 20. let se zrodí,
  • 00:28:15 to je ta nová republika,
    řekněme.
  • 00:28:18 A teď prochází
    proměnou toho světa,
  • 00:28:19 proměňuje se sám
    a je kolem něj celé okolí.
  • 00:28:22 A je to občas hrozná legrace.
    Někdy to taky hodně bolí.
  • 00:28:25 -Jestli ten člověk,
    jestli je ta inspirace přímá.
  • 00:28:28 Já bych odpověděl, že ne.
    Ale kdo ví,
  • 00:28:31 jestli se to tam
    někde v té mysli neusadilo.
  • 00:28:34 Ale já jsem to psal
    bez inspirace.
  • 00:28:37 Ale třeba, když už bych
    se něčím inspiroval,
  • 00:28:39 tak bych se radši inspiroval
    Günterem Grassem.
  • 00:28:43 To bych viděl radši, kdyby se
    ta knížka blížila spíš jemu.
  • 00:28:46 -Myslíte Plechový bubínky...?
    -No, tady tím směrem.
  • 00:28:53 -Na závěr jednoduchá otázka.
  • 00:28:55 Tak tohle to bylo zneužití
    směrem k smíchu.
  • 00:28:57 A to zneužití směrem
    k té vážnosti - bude někdy?
  • 00:29:00 -Ano. Já bych radši zase něco
    napsal ze současnosti.
  • 00:29:05 Třeba mě velmi zajímá to téma
    Zemanovci.
  • 00:29:08 A ta opozice vůči němu.
  • 00:29:10 Tak toho bych se chtěl nějak
    chopit.
  • 00:29:12 -Takže vážná politická kniha.
    -No, to ne.
  • 00:29:14 Spíš zase taková poetizace
    té současnosti.
  • 00:29:16 Zase možná k tomu trochu
    smíchu,
  • 00:29:18 ale zároveň by se tam mělo
    objevit něco vážného.
  • 00:29:21 -To se budu těšit.
    -Já taky.
  • 00:29:23 -Děkuju moc, mějte se fajn.
    -Děkuju vám.
  • 00:29:25 -S diváky se loučím
    a příště určitě na viděnou.
  • 00:29:47 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2015

Související