iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
29. 5. 2018
21:30 na ČT2

1 2 3 4 5

38 hlasů
24788
zhlédnutí

Tomáš Halík: Dialogy se světem

Jediný český nositel prestižní Templetonovy ceny, významná osobnost českého duchovního života, teolog, sociolog, psycholog a publicista, který se právě dožívá životního jubilea 70 let, v časosběrném dokumentu režisérky V. Korčákové

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Tomáš Halík: Dialogy se světem

  • 00:00:23 A to byl můj první polární den,
    nastala veliká polární bouře
  • 00:00:28 a viděli jsme, jak se vzdaluje
  • 00:00:29 tohleto naše jediné bezpečné
    plavidlo.
  • 00:00:33 Byla to konfrontace se smrtí,
  • 00:00:36 protože tam jsem si uvědomil,
    že je ten zánik blízko.
  • 00:00:40 A skutečně někdy při tom pádlování
    jsem byl tak vyčerpán,
  • 00:00:44 že už jsem si říkal: "Už abychom
    byli tam dole,
  • 00:00:47 někde v těch chladných vodách.
    Už aby to všecko skončilo."
  • 00:00:51 A v téhleté chvíli,
  • 00:00:52 když jsem si uvědomil,
    že už to vůbec nezáleží na nás,
  • 00:00:55 tak jsem to pustil z rukou
    a předal vyšší moci.
  • 00:01:00 To neznamenalo, že bych přestal
    pádlovat, naopak!
  • 00:01:03 Já jsem dostal novou sílu.
  • 00:01:05 To byla pro mě veliká
    existenciální zkušenost,
  • 00:01:07 že když je člověk totálně
    vyčerpaný,
  • 00:01:10 tak někdy se má vnitřně osvobodit
    od toho chtění
  • 00:01:15 a najednou dostane novou sílu.
  • 00:01:17 A to se mně stalo mnohokrát
    v životě.
  • 00:06:02 -As I went down
    In the river to pray
  • 00:06:04 Studying about that good
    old way
  • 00:06:08 And who shall wear the starry crown
    Good Lord, show me the way!
  • 00:06:16 O sisters, let's go down,
    Let's go down, come on down!
  • 00:06:23 O sisters, let's go down
    Down in the river to pray.
  • 00:06:33 -Když se ten den blížil,
    tak jsem si uvědomoval,
  • 00:06:35 že je to trošku tak,
  • 00:06:36 jako když při zatčení člověku
    řeknou:
  • 00:06:38 "Co od této chvíle řeknete,
    může být použito proti vám."
  • 00:06:42 Tak jsem si uvědomil,
    že co od této chvíle řeknu,
  • 00:06:44 bude přeci jenom bráno
    asi více vážně,
  • 00:06:48 a že je s tím spojená
    veliká odpovědnost.
  • 00:06:50 Já se přiznám, že jsem před tím
    byl určitým způsobem nervózní.
  • 00:06:56 Pak jsem měl jsem takový pocit,
  • 00:06:57 jako když člověk přeleze
    vrchol nějaké hory.
  • 00:07:00 A teď já si říkám: "Co teď?"
  • 00:07:02 Člověk vstupuje do nějaké
    nové fáze,
  • 00:07:04 která určitě po něm bude chtít
    ještě něco,
  • 00:07:07 na co není úplně připraven,
    ale mně řekl Jan Patočka,
  • 00:07:12 když jsem kdysi s ním mluvil
    o tom,
  • 00:07:14 když převzal tu roli mluvčího
    Charty 1977, on říkal:
  • 00:07:18 "Ty nejdůležitější věci jsou ty,
    na které se nepřipravujeme,
  • 00:07:22 které prostě život
    si od nás vyžádá."
  • 00:07:27 Takže já mám takový pocit,
    že teďka život, Hospodin,
  • 00:07:31 si vyžádali ode mě něco nového
    a já se budu snažit porozumět.
  • 00:07:54 Normalizační režim mě prakticky
    20 let nepustil nikam na západ,
  • 00:07:59 dokonce ani do Jugoslávie.
  • 00:08:02 Vždycky jsem dostal papír:
    "Vaše cesta není v zájmu státu."
  • 00:08:07 A mně se mnohokrát za těch 20 let,
    snad každou druhou noc, zdál sen,
  • 00:08:12 že jsem skutečně vycestoval,
  • 00:08:14 že jsem se zase mohl volně
    pohybovat,
  • 00:08:17 že jsem v Londýně,
    tady v Hyde Parku,
  • 00:08:21 že jdu přes most přes Temži.
  • 00:08:25 A častokrát jsem si v tom snu
    říkal:
  • 00:08:27 "Tolikrát se mi to zdálo
    a teďka je to konečně pravda!"
  • 00:08:31 a v tom okamžiku jsem se probudil.
  • 00:08:34 Tak když po pádu komunistického
    režimu
  • 00:08:37 jsem poprvé mohl zase vycestovat
    do Británie,
  • 00:08:40 tak každou chvíli mě napadlo:
  • 00:08:43 "Je to jenom sen.
    Tentokrát se nenechám nachytat."
  • 00:08:52 -Příprav na to, aby volby proběhly
    v krásném a radostném prostředí,
  • 00:08:55 se zúčastnila i školní mládež.
  • 00:08:59 Ve škole v Nuslích děti vyzdobily
    své třídy pro rodiče,
  • 00:09:01 kteří sem přijdou hlasovat o cestě,
  • 00:09:04 která dovede právě ty děti
    do šťastného života,
  • 00:09:06 do lepšího světa.
  • 00:09:09 Ne hádky, potyčky a rozeštvávání,
    ale písnička a tanec,
  • 00:09:13 byly znakem předvolebního večera.
  • 00:09:24 -Tak, tohle jsou vzpomínky
    na mé dětství.
  • 00:09:27 Tak v tomhle věku jsem ještě
    nepsal, ale záhy poté...
  • 00:09:30 Tohleto je, to mně bylo 10.
  • 00:09:34 Husitští vojáci, bitva u Sudoměře.
    Jo, jo.
  • 00:09:40 Aha, tady si tatínek napsal,
    že jsem se narodil.
  • 00:09:45 Úterý 1. června 1948.
  • 00:09:50 A tady je třeba jeden můj pětidílný
    historický román.
  • 00:09:57 Ano, 27. června 1959
    do 5. července 1959
  • 00:10:05 v Praze-Pankráci.
  • 00:10:08 Tak to mi bylo 11.
  • 00:10:11 Tak samozřejmě to jsou husitské
    romány,
  • 00:10:12 protože já jsem byl vášnivý husita,
  • 00:10:18 a skutečně někdy, když jsem se
    díval po letech
  • 00:10:22 na ty nejrůznější záznamy
    a sbírky, tak jsem se divil až,
  • 00:10:33 s jakou systematičností
    jsem to dělal.
  • 00:10:37 Možná něco jsem měl skutečně
    po tatínkovi knihovníkovi,
  • 00:10:42 zabývajícím se literaturou.
  • 00:10:46 Já, když jsem s jedním kamarádem
    slavil čtyřicátiny,
  • 00:10:49 tak jsem mu říkal: "Tak vidíš,
    mládí je pryč!"
  • 00:10:51 A on říkal: "Ne, mládí,
    to není jenom etapa života,
  • 00:10:56 to je dimenze naší osobnosti."
  • 00:10:59 A já si myslím, že v každém
    člověku
  • 00:11:02 nějakým způsobem žije ten chlapec,
    kterým byl,
  • 00:11:04 a ten mladý muž, kterým byl,
  • 00:11:07 a já mám takový pocit,
    že jsem je nezradil.
  • 00:11:11 Samozřejmě člověk nemůže ustrnout
    v dětství,
  • 00:11:13 to by byl směšný infantil,
    nemůže si stále hrát na mladého,
  • 00:11:18 musí nějakým způsobem růst,
  • 00:11:20 ale já si myslím, že je důležitá
    určitá kontinuita,
  • 00:11:24 aby člověk nepotlačil
    a nezradil toho, kterým kdysi byl,
  • 00:11:29 aby ho nějakým způsobem integroval.
  • 00:11:32 A já myslím, že ten chlapec,
    který tady psal tyhlety romány
  • 00:11:36 a chodil po těch husitských
    bojištích a snil o Janu Husovi,
  • 00:11:44 tak že nějakým způsobem
    ve mně zůstal
  • 00:11:46 a že se mně ten chlapec
    a ten mladý muž,
  • 00:11:51 který kdysi měl ten plamenný projev
    v Karolinu,
  • 00:11:56 že ve mně pořád nějakým způsobem
    žije, a dívá se mi přes rameno.
  • 00:12:32 -V tomhle vlaku z Londýna
    do Bangoru
  • 00:12:33 jsem jel naposled asi
    před 50 lety.
  • 00:12:37 Bylo to v září brzo ráno.
  • 00:12:39 Jel jsem na přijímací zkoušky
    na Bangorskou univerzitu
  • 00:12:45 a to byla situace, kdy jsem byl
    naprosto nezajištěný.
  • 00:12:49 Já jsem nevěděl, jestli začínám
    nějaký úplně nový život,
  • 00:12:53 jestli budu přijat
    na tu univerzitu, nebo ne,
  • 00:12:56 dostanu stipendium nebo ne,
    budu se moci vrátit za rok,
  • 00:13:00 když se doma situace nějak uklidní,
  • 00:13:02 nebo budu muset zůstat v Anglii
    navždycky?
  • 00:13:05 A v tomhletom ránu, když jsem jel
    touto krajinou,
  • 00:13:09 na jedné straně moře,
    na druhé straně hory,
  • 00:13:15 veškerý můj majetek byl
    v tom jednom báglu,
  • 00:13:18 který jsem měl před sebou,
  • 00:13:22 a teď ten pocit nezajištěnosti,
    vykořeněnosti,
  • 00:13:27 se proměnil v takový úžasný pocit
    svobody a radosti.
  • 00:13:43 Těchto okamžiků toho přechodu
    z jedné životné kapitoly do druhé
  • 00:13:48 jsem zažil vícero a musím říct,
  • 00:13:51 že se tam často setkávaly
    tyhlety momenty.
  • 00:13:54 Samozřejmě určité úzkosti,
    nejistoty,
  • 00:13:56 ale potom takové zvláštní svobody,
    tak začíná něco nového.
  • 00:14:03 A tak jsem si řekl: "Ano, je třeba
    překročit ten nový práh,
  • 00:14:07 protože konec konců tak já chápu
    i víru,
  • 00:14:11 že člověk vykročí z toho,
    co je zajištěné,
  • 00:14:14 co je pojištěné nějakou evidencí
    a jasnými důkazy,
  • 00:14:19 a má odvahu vkročit do toho
    nezajištěného prostoru tajemství.
  • 00:14:24 V téhleté situaci přišel
    jeden dopis z domova,
  • 00:14:28 který do značné míry změnil
    můj osud.
  • 00:14:32 Paní doktorka Květa Neradová,
  • 00:14:34 která vyučovala na Karlově
    univerzitě,
  • 00:14:37 tak mi odpovídala na dopis,
    v kterém jsem líčil,
  • 00:14:39 co všechno je v té Británii
    a jak jsem tam šťastný,
  • 00:14:44 a kde jsem dával nějaké podněty,
    co by se dalo ještě dělat,
  • 00:14:48 tak ona mi psala: "Tomáši, víte,
  • 00:14:50 tady by se dalo ještě něco
    stále dělat, i za té okupace,
  • 00:14:57 ale všechny ty vůdčí inspirující
    osobnosti mezi těmi studenty
  • 00:15:01 emigrovaly, všichni jsou pryč.
    Vy nám tady dáváte podněty,
  • 00:15:06 ale neuvažoval jste o tom,
    že byste se měl vrátit?"
  • 00:15:10 Já, když jsem si přečetl ten dopis,
    tak jsem ho odložil a říkám:
  • 00:15:13 "To je pěkný nesmysl, teďka,
    v téhleté situaci,
  • 00:15:15 kdy se mi tady otevírá
    tolik možností, abych se vrátil."
  • 00:15:18 Ale než jsem ten dopis položil
    na ten stůl,
  • 00:15:22 tak jsem si najednou řekl:
  • 00:15:24 "Ale jaký je ten argument
    proti té výzvě vrátit se domů?
  • 00:15:29 Jenom to, že se tady mám dobře,
    že je mi tady dobře?
  • 00:15:34 Mám já žít tam, kde je mi dobře,
  • 00:15:36 anebo tam, kde na mě čeká
    nějaký podstatný úkol?"
  • 00:15:42 To mě tak hrozně zasáhlo!
    Takže jsem se modlil celou noc.
  • 00:15:46 Pralo se to ve mně, ta touha zůstat
    v tom svobodném světě
  • 00:15:51 a ten pocit odpovědnosti za to,
    co se děje doma.
  • 00:15:55 Ráno jsem sedl a napsal jsem,
    že se vracím.
  • 00:16:48 Tak já jsem tady tenkrát opravdu
    horlivě studoval,
  • 00:16:51 vlastně především všechny ty věci,
    které byly u nás zakázané.
  • 00:16:56 Ty věci sociologie, politických
    věd, filosofie,
  • 00:17:01 zvláště těch západních
    filosofických směrů, teologie,
  • 00:17:05 to všecko, co se u nás neučilo.
  • 00:17:07 Tak není náhoda, že vlastně první
    kurz, ještě naprosto improvizovaný,
  • 00:17:13 který jsem měl pro studenty
  • 00:17:15 v době stávky během Sametové
    revoluce,
  • 00:17:19 tak studenti si zvali ty učitele,
  • 00:17:23 kteří nesměli na univerzitě
    působit,
  • 00:17:26 a my jsme jim nabídli takový kurz:
    "To, co vás ve škole neučili".
  • 00:17:32 Tak mnohé z toho jsem vlastně
    nejprve čerpal
  • 00:17:35 v těchto krásných prostorách.
  • 00:17:51 Já, když jsem se vrátil
    před Vánoci 2001 z Oxfordu,
  • 00:17:57 tak mě vyhledal Jaroslav Pavlíček,
    známý český polárník, s nápadem,
  • 00:18:02 abychom jeli na Antarktidu
  • 00:18:04 a založili tam pobočku
    České křesťanské akademie.
  • 00:18:09 To mně přišlo jak Cimrmanovský
    nápad, že tomu nelze odolat.
  • 00:18:17 -Jako základ bylo to,
    že mě překvapil.
  • 00:18:19 Já jsem věděl, že je řemeslně
    nezručnej,
  • 00:18:21 takže jsem to potom přenášel
    do dalšího,
  • 00:18:23 že asi tam nebude moc platný,
    jako filosof.
  • 00:18:26 Ale to, co tam dokázal,
    to byly neuvěřitelný věci,
  • 00:18:29 včetně honění Matyldy,
    kdy nám uplaval člun.
  • 00:18:33 Nevím, kdo by do toho člunu
    sedl, než ten Tomáš.
  • 00:18:38 Nebo postavil anténu nahoře
    nad stanicí,
  • 00:18:41 řemeslně nezručný člověk, jo?
  • 00:18:43 No, tak honění Matyldy,
    to byla věc,
  • 00:18:46 kterou jsem v životě nezažil,
    něco podobného.
  • 00:18:48 Mojí vinou uplaval člun,
    my jsme zatím byli ve stanici.
  • 00:18:53 Běželi jsme dolů k pobřeží,
    tam jenom malinký člunek,
  • 00:18:57 Matylda se houpala v dáli
    na vlnách.
  • 00:19:00 Co tam znamená ztráta člunu?
    Rok tam nemáte na čem jezdit,
  • 00:19:05 kromě těch hodnot, který to jsou.
  • 00:19:08 Propočítal jsem si, že bychom
    to stihli,
  • 00:19:10 jestli mi tam někdo skočí
    do toho kulatého člunu,
  • 00:19:12 protože ten se jinak otáčí.
  • 00:19:14 No, Tomáš říkal: "To nechytíme!"
  • 00:19:17 A já jsem říkal: "Teď chci,
    abys hodinu a půl máchal pádlem."
  • 00:19:20 Skočil do toho, hodinu a půl
    jsme máchali pádlem,
  • 00:19:24 Matyldu jsme dohonili na pokraji
    sil, vysloveně na pokraji sil.
  • 00:19:29 Pak jsme půl hodiny na motor,
    který na tý Matyldě byl,
  • 00:19:31 dojížděli ke břehu.
  • 00:19:34 No, a když jsme přistáli,
    tak Tomáš říká:
  • 00:19:37 "Člověče, já měl nemocný záda,
    já jsem na to úplně zapomněl."
  • 00:19:41 To byla první věc. A druhá věc:
    "A ty seš Moravák?"
  • 00:19:43 Já jsem říkal: "Co? Moravák?"
  • 00:19:45 No ty jsi běžel ke břehu,
    tlouk ses do hlavy a řval jsi:
  • 00:19:48 "Já su kretén!"
  • 00:19:51 Kdybysme ten člun nechytili,
    tak by nebylo rok na čem jezdit,
  • 00:19:54 to znamená, veškerá naše výzkumná
    činnost by šla do háje.
  • 00:19:58 Na malých člunech nemůžete
    dojíždět na vzdálené oázy.
  • 00:20:02 Tady vidím člověka, který tlačí
    věci do plusu,
  • 00:20:05 aniž by šel někam na hranu
    nebo za hranu,
  • 00:20:08 aby ho hned druhý den přejelo auto,
    ale tlačí věci.
  • 00:20:12 A když už nejde ustupovat,
    neustoupí.
  • 00:20:14 To pro mě znamená, čili to samý,
    finský kořínek, řekl bych.
  • 00:20:30 -Právě v době současné
    náš národ prožívá, to víte,
  • 00:20:34 velice vážné chvíle,
    aby dosáhl toho,
  • 00:20:38 co nejvíce potřebuje pro svou
    existenci a pro svou budoucnost.
  • 00:20:45 Proto každý z nás musí být
    na svém místě
  • 00:20:48 a plnit právě očekávání,
  • 00:20:52 co každý z nás vykoná
    pro blaho všech.
  • 00:21:03 -Tak co brání tomu,
    abychom začali?
  • 00:21:05 -Na scénu! Ke strojům!
  • 00:21:09 -To evangelium bude tady...
    -Tohleto? Jo, jo. Ano, ano.
  • 00:21:13 Je jedno čtení? Dvě čtení, že jo?
  • 00:21:15 Dvě čtení?
    -Teď to nevím.
  • 00:21:21 -Pánové!
  • 00:21:37 "Zde jsem, jsem připraven."
  • 00:21:39 To slůvko, kterým začíná obřad
    kněžského svěcení.
  • 00:21:42 Říkali jsme ho kdysi,
    obnovujeme ho dnes,
  • 00:21:46 a dej Pán, ať ho obnovíme
    i v těch chvílích pokušení
  • 00:21:49 nebo v těch chvílích všedních.
  • 00:21:54 Zde jsem, s Boží pomocí připraven.
  • 00:22:12 Já, když jsem se rozhodoval
    pro kněžství,
  • 00:22:14 tak pro mě vůbec nebylo lehké
    se vzdát myšlenky na rodinu.
  • 00:22:18 Také proto, že mnou se vlastně
    uzavírají
  • 00:22:21 dva staré chodské rody.
  • 00:22:25 Nemám už vlastně žádné blízké
    příbuzné, a tak jsem si říkal:
  • 00:22:31 "Mohu to udělat?"
  • 00:22:34 A pak jsem si uvědomil, že člověk,
    který nežije v rodině,
  • 00:22:37 musí pociťovat určité osamění.
  • 00:22:41 "Čiňte pokání a věřte evangeliu".
  • 00:22:46 Ani ten duchovní život tento
    prostor nezaplní nikdy úplně.
  • 00:22:51 Čiňte pokání a věřte evangeliu.
  • 00:22:54 -Nebolí tě ruce?
    -Ne.
  • 00:22:57 "Čiňte pokání a věřte evangeliu".
  • 00:23:00 Samozřejmě je tam také prostor
    pro službu lidem
  • 00:23:02 a je tam prostor pro přátelství.
  • 00:23:05 A přátelství je pro mě strašně
    důležitá věc.
  • 00:23:11 Bůh je nepostižitelný a člověk,
    je-li obraz Boží,
  • 00:23:17 je také nepostižitelný,
    je také tajemstvím.
  • 00:23:21 V tom je člověk obrazem Božím.
  • 00:23:26 Je to tajemství plné paradoxů.
  • 00:23:38 Tak já zpravidla po každém
    vystoupení v rádiu nebo v televizi
  • 00:23:42 dostávám kromě jiného takové
    moc hezké maily,
  • 00:23:47 které začínají lyrickým oslovením,
    jako třeba toto:
  • 00:23:51 "Halíku, ty česká, zrádná,
    prodejná, zbabělá, podvodná
  • 00:23:57 a prolhaná erzsvině,
    pravdoláskařsko-heretická,
  • 00:24:03 český národ se začíná probouzet
    z totality havloidních fašounů
  • 00:24:08 a evropské národy se začínají
    probouzet
  • 00:24:11 z totality bruselských
    zkorumpovaných a prolhaných zrádců
  • 00:24:16 a zločinců dosazených do vedení
    Evropské unie
  • 00:24:20 zločinnou a vražednou
    americko-židovskou KFO.
  • 00:24:25 Jak, to ti řekne náš... ",
    a tak dále. "
  • 00:24:30 Josef, český vlastenec a osvětář".
  • 00:24:34 Takže takových mám celou řadu.
    Víte, na jednu stranu si říkám:
  • 00:24:41 "Zaplať pánbůh, že lidé tohodle
    typu nejsou mezi mými fanoušky."
  • 00:24:45 Kdyby lidé tohoto typu
    mně tleskali,
  • 00:24:48 tak bych si roztrhl roucho své,
    posypal hlavu popelem
  • 00:24:51 a řekl bych si: "Něco je špatně."
  • 00:24:54 Já se snažím, aby to zlo,
    které na člověka odtamtaď šplíchá,
  • 00:25:00 aby nevniklo do mě, protože Josef
    Zvěřina, velký můj učitel,
  • 00:25:07 když byl v komunistickém vězení,
  • 00:25:10 a to samozřejmě zakoušel
    horší věci, než já,
  • 00:25:14 prostě tyhlety trapnosti
    a směšnosti, tak říkal:
  • 00:25:18 "Jedinou věc, ke které mě oni
    nikdy nesmí donutit je,
  • 00:25:23 abych je začal nenávidět."
  • 00:25:25 Já myslím, že člověk nesmí hrát
    těmi kartami, které rozdává zlo.
  • 00:25:33 -Historický okamžik. Už je doslova
    jak se říká na spadnutí.
  • 00:25:48 -Nevím, zda vím, co je to zázrak,
  • 00:25:53 přesto se odvažuji říct,
    že jsem v tomto okamžiku
  • 00:25:59 účastníkem zázraku.
  • 00:26:03 Do země zdevastované ideologií
    nenávisti přijíždí posel lásky.
  • 00:26:11 Do země zdevastované vládou
    nevzdělanců
  • 00:26:16 přijíždí živoucí symbol
    vzdělanosti.
  • 00:26:22 Do země donedávna ničené
    ideou konfrontace a rozdělení světa
  • 00:26:29 přijíždí posel míru, dialogu,
    vzájemné tolerance, úcty
  • 00:26:37 a laskavého porozumění,
  • 00:26:41 zvěstovatel bratrské jednoty
    v různosti.
  • 00:26:46 Vaše Svatosti, vítám vás
    v Československu.
  • 00:27:02 -Tohle je místo, které je
    nejhlouběji spojeno
  • 00:27:04 s mým životním příběhem.
  • 00:27:06 Tady se udála klíčová událost
    mého života,
  • 00:27:09 tady v roce 1977 jsem byl vysvěcen
    na jáhna
  • 00:27:13 a o rok později na kněze,
    v roce 1978.
  • 00:27:38 Erfurt se stal takovým městem
    mého srdce,
  • 00:27:41 samozřejmě s ním jsem hluboce
    spojen touto událostí,
  • 00:27:44 kterou jsem tady prožil.
    A i na té zdejší fakultě
  • 00:27:47 působí celá řada zajímavých
    teologů,
  • 00:27:50 kolegů, s kterými jsme v kontaktu.
  • 00:27:52 Takže přicházím zde mezi lidi,
    s kterými se už dlouho znám
  • 00:27:56 a je to vždycky veliká radost.
  • 00:28:18 Světil mě biskup
    Hugo Aufderbeck.
  • 00:28:20 Ten je pohřben tady,
    ve stínu své katedrály.
  • 00:28:23 To byl skutečně svatý muž,
    který nesl tu biskupskou službu
  • 00:28:26 v těch těžkých dobách komunismu.
  • 00:28:32 To svěcení se odehrálo večer
  • 00:28:34 před tou první papežskou mší
    papeže Jana Pavla II.
  • 00:28:38 Vezli mě ve voze, kde vzadu
    na mě přehodili deku,
  • 00:28:41 protože nevěděli, jestli vlastně
    tady ten dům
  • 00:28:43 není také monitorován tou místní
    tajnou policií,
  • 00:28:48 no a pak se to tady odehrálo
    v tichosti.
  • 00:28:51 Druhý den jsme šli s panem biskupem
    Meisnerem do jeho bytu
  • 00:28:56 a dívali jsme se na televizi,
    na přenos ze západní televize,
  • 00:29:00 tu první papežskou mši
    s tím slavným kázáním:
  • 00:29:03 "Nebojte se! Nebojte se!"
  • 00:29:06 To bylo takové velké motto,
    protože jsem samozřejmě vstupoval
  • 00:29:09 do nové kapitoly svého života
    s velikými riziky.
  • 00:29:22 Kdysi se mě jeden můj přítel ptal,
  • 00:29:24 když mi přinesl dokonce zprávu
    o tom,
  • 00:29:26 že byl jeden z těch tajných kněží
    zavražděn, nalezen mrtev
  • 00:29:31 a bylo velké podezření,
  • 00:29:33 že byl zavražděn pravděpodobně
    i ruskou tajnou policií,
  • 00:29:37 protože on měl nějaké kontakty
    na tu podzemní církev v Rusku,
  • 00:29:41 tak se mě ptal: "Bojíš se?
    Máš strach?"
  • 00:29:44 A já jsem říkal: "To víš, že mám
    strach, ale kašlu na něj."
  • 00:29:48 Já si myslím, že není
    nejdůležitější nemít strach,
  • 00:29:51 to není hrdinství, to může být
    i nedostatek,
  • 00:29:54 neschopnost cítit skutečné
    nebezpečí,
  • 00:29:57 ale důležité je, aby člověk
    ten strach nepustil
  • 00:30:01 ke kormidlu svého života,
  • 00:30:03 aby se nenechal tím strachem
    ovládat,
  • 00:30:06 aby se naučil s tím žít,
    aby se naučil ho zpracovávat.
  • 00:30:10 Samozřejmě jsem si byl vědom
    toho nebezpečí,
  • 00:30:12 ale řekl jsem si:
  • 00:30:13 "Nesmím nikdy nechat strach,
    aby kormidloval můj život."
  • 00:30:29 -Vaše pouť za svobodou
    však musí pokračovat.
  • 00:30:37 Zakusili jste tíhu světa bez Boha,
  • 00:30:42 zakusili jste tragický pokus
    vyloučit Krista.
  • 00:30:49 Skrze tuto zkušenost jste se stali
    dědici evangelia, dědici slova,
  • 00:31:00 dědici království Božího.
  • 00:31:05 Buďte jeho dobrými správci
    a předejte ho dalším pokolením.
  • 00:31:38 -Byla to situace, kdy po těch
    předčasných volbách,
  • 00:31:40 které nastaly v důsledku
    pádu Klausovy vlády,
  • 00:31:43 se do vlády dostal Miloš Zeman
    se svými lidmi,
  • 00:31:46 a kdy ti lidé najednou chtěli
    úplně všechno jinak.
  • 00:31:49 Byla tady takzvaná akce Čisté ruce
  • 00:31:52 a ministři měli předkládat
    do vlády nějaké výsledky.
  • 00:31:56 Já a lidi, kteří se mnou pracovali,
    ať ve vedení Vinohradské nemocnice
  • 00:32:00 nebo potom na ministerstvu
    během Tošovského vlády,
  • 00:32:03 tak se najednou stali
    pronásledovanými lidmi,
  • 00:32:06 a pak vlastně náhle přišlo,
  • 00:32:09 že jsem byla odvolána ze dne
    na den, doslova na hodinu,
  • 00:32:12 z funkce ředitelky nemocnice.
  • 00:32:16 Je to vlastně zrovna 20 let,
  • 00:32:18 kdy během 2-3 měsíců se mi úplně
    zcela zhroutil
  • 00:32:21 můj profesionální život
  • 00:32:24 a vlastně jsem prožívala dost
    těžkou existencionální krizi.
  • 00:32:28 Nebyla jsem schopná se s tím
    vlastně srovnat.
  • 00:32:32 Hledala jsem nějakou vinu
    sama v sobě,
  • 00:32:34 protože jsem viděla,
    jak trpí ti lidi kolem mě.
  • 00:32:37 Snahou vlastně toho ministerstva
  • 00:32:41 bylo kriminalizovat mě
    a ty lidi kolem mě.
  • 00:32:46 Bylo to absurdní a v té absurditě
    jsem si uvědomovala
  • 00:32:50 neskutečnou bezmocnost
    a zdálo se mi,
  • 00:32:54 jako kdyby celý ten svět
    a ten život byl marný.
  • 00:32:58 Byl to vlastně první rozhovor
    s Tomášem Halíkem v jeho bytě.
  • 00:33:03 Byla vlastně noc a já jsem
    požádala, aby zhasnul,
  • 00:33:08 protože pro mě to nebylo
    jednoduché,
  • 00:33:10 se vlastně svěřovat vlastně
    pro mě cizímu člověku,
  • 00:33:15 byť jsem ho vlastně jakoby znala
    z knihy,
  • 00:33:19 kterou jsem předtím shodou
    okolností také přečetla.
  • 00:33:26 A ten rozhovor byl velmi dlouhý,
    velmi klidný,
  • 00:33:31 vlastně svým způsobem to byla
    řekněme moje zpověď.
  • 00:33:35 A to kouzlo úspěchu té pastorační
    činnosti Tomáše Halíka,
  • 00:33:43 který dokáže provázet člověka
    na cestě k víře,
  • 00:33:46 si myslím, že spočívá nejenom
    v tom, že je velmi klidný,
  • 00:33:49 neporoučí, nehanobí, nenavrhuje,
    nedoporučuje, naslouchá,
  • 00:33:55 a mám pocit, že spíše nonverbálně
    komunikuje s člověkem
  • 00:34:00 skrze své vlastní charisma.
  • 00:34:02 Já bych řekla, že to je nesmírně
    citlivej člověk,
  • 00:34:04 kterej se umí vžít do polohy,
  • 00:34:06 ve které se nalézá řekněme
    duše toho druhého člověka.
  • 00:34:10 Byl to takový pevný bod, jistota,
    že ty věci jsou pomíjivé,
  • 00:34:16 a hlavně že člověk,
    a to se mi podařilo,
  • 00:34:20 se vlastně musel úplně vzdálit
    od prožívání
  • 00:34:24 té konkrétní, řekněme své profesní
    tragédie,
  • 00:34:30 nebo krachu, by se dalo říct,
    v tom okamžiku,
  • 00:34:33 ale naopak hledat zase
    nové uplatnění
  • 00:34:36 a věřit v to, že ten život má smysl
  • 00:34:40 a ten smysl že je mnohem širší
    a přesahující.
  • 00:34:53 -Rozmilé zvířátko uděláme z vás,
    kolem krku dáme pozlacený pás.
  • 00:35:02 A ještě k tomu tenhleten
    čepeček neboli cap a...
  • 00:35:13 Tak. Tak takhle, prosím, vypadá
  • 00:35:16 Doctor of Divinity of the Oxford
    University.
  • 00:36:07 Já jsem moc rád, že jsem se tady
    mohl setkat
  • 00:36:08 s tolika vynikajícími lidmi
    a zajímavými lidmi,
  • 00:36:11 nositeli Nobelových cen,
    profesory oxfordské university,
  • 00:36:16 a samozřejmě sem přijíždějí
  • 00:36:17 také významní učenci z celého
    světa.
  • 00:36:22 Jistě na tuhletu slavnost
    padá určitý stín a nervozita,
  • 00:36:27 protože zítra budou Britové
    rozhodovat v referendu o tom,
  • 00:36:32 jestli setrvají v Evropské unii,
    nebo jestli se budou izolovat.
  • 00:36:36 Já jsem k tomu napsal takový
    otevřený dopis Britům,
  • 00:36:39 který byl rozeslán i pro všechny
    členy parlamentu,
  • 00:36:45 britské členy Evropského
    parlamentu,
  • 00:36:47 a byl otištěn v některých médiích,
  • 00:36:49 kde připomínám, že na mnichovské
    konferenci
  • 00:36:51 se Britové izolovali vlastně
  • 00:36:55 a měli na mysli pouze svůj národní
    zájem,
  • 00:36:59 ale že dnes žijeme
    v tak složitém světě,
  • 00:37:01 že ty velké problémy dnešního světa
    musíme řešit jenom společně.
  • 00:37:08 -Já jsem si uvědomoval,
    jak je důležité,
  • 00:37:11 abychom vstupovali do světa.
  • 00:37:12 Často vidíme, že mozky z naší
    vlasti utíkají ven,
  • 00:37:18 a je důležité, aby mozky,
    takový mozek, jako Tomáš Halík,
  • 00:37:25 aby reprezentoval venku
    a aby zůstával.
  • 00:37:50 -Já jsem prožil řadu zklamání.
  • 00:37:53 Po roce 1968 jsme všichni byli
    jednotní proti okupantům
  • 00:37:57 a tomu nastupujícímu režimu,
  • 00:37:59 ale pak se ta společnost začala
    drolit a morálně kazit.
  • 00:38:06 V roce 1989 jsme všichni společně
    zvonili klíči
  • 00:38:09 a teďka vidíme, že jsme možná
    zvonili s různým typem naděje.
  • 00:38:14 Někteří z nás jsme doufali,
    že přijde čas svobody,
  • 00:38:17 to se do značné míry stalo.
  • 00:38:22 Jiní ale možná měli naději v to,
  • 00:38:24 že co nejdřív se dostanou k tomu
    bohatě prostřenému stolu
  • 00:38:27 té západní společnosti
    a brali k tomu různé cesty.
  • 00:38:32 A co teď?
  • 00:38:52 Ta světová situace byla málokdy
    tak napjatá, dramatická,
  • 00:38:57 plná úskalí, jako je právě teď.
  • 00:39:02 Je třeba udržovat i takový zdroj
    naděje,
  • 00:39:04 a proto je třeba skutečně sestoupit
    trošku hlouběji.
  • 00:39:08 Naděje je něco jiného,
    než optimismus.
  • 00:39:10 Optimismus je spíš taková iluze,
    že všecko bude lepší a lepší,
  • 00:39:14 a naděje je síla vydržet
    i ty chvíle, i ty situace,
  • 00:39:19 kdy se všecko zdá být horší
    a horší.
  • 00:39:23 Tady mě napadla taková smutná
    anekdota,
  • 00:39:26 kterou jsem nedávno slyšel,
  • 00:39:27 jak se potkají dvě planety
    a ta jedna říká té druhé:
  • 00:39:31 "Ty jsi krásná! Ty tak záříš!
  • 00:39:33 Máš ty skvělé měsíce
    a ten prstenec okolo sebe..."
  • 00:39:37 A ta jí zase říká, té druhé:
  • 00:39:40 "No, a ty jsi taková smutná,
    šedivá, svraštělá."
  • 00:39:43 A ona říkala: "To víš, já mám
    to Homo sapiens!"
  • 00:39:46 A ta druhá planeta říká:
    "To přejde!"
  • 00:39:50 A tak si tady říkám na takovém
    místě,
  • 00:39:53 kde pod náma jsou kilometry
    a kilometry knih,
  • 00:39:56 kde okolo nás je ta architektura,
  • 00:40:00 svým způsobem taková zhmotnělá
    hudba,
  • 00:40:03 kdy je tady místo naplněné duchem,
    dějinami, kulturou,
  • 00:40:08 jestli to všechno, čeho lidstvo
    dosáhlo,
  • 00:40:11 je jenom takový přechodný jev,
    jestli jako lidstvo jsme něco,
  • 00:40:15 jako taková kopřivka jedné planety
    ve vesmíru, která pomine
  • 00:40:19 a všecko se to ponoří do zapomnění
    a věčného mlčení,
  • 00:40:24 anebo jestli přece jenom to,
    co jsme tady jako lidstvo vykonali,
  • 00:40:29 co je tady uloženo, co je tady
    ztvárněno,
  • 00:40:32 co symbolizuje ten Oxford,
  • 00:40:34 jestli je to něco, co zůstane
    zachováno.
  • 00:40:38 A kdyby to všechno zaniklo,
  • 00:40:39 tak já věřím, že existuje taková
    veliká paměť,
  • 00:40:43 a ta paměť, to je Bůh.
  • 00:40:45 A až my, náš život
    a náš příběh skončí,
  • 00:40:48 tak to podstatné, co se v něm
    odehrálo,
  • 00:40:51 zůstane v té velké paměti
    zachováno navždycky.
  • 00:40:59 -...ve skrytu mě učíš moudrosti.
    -Aleluja.
  • 00:41:11 -Pokrop mě a budu čistý,
    umyj mě a budu...
  • 00:41:19 -Jedním rozměrem mé činnosti
    je taky vědecko-výzkumná práce,
  • 00:41:22 především v mé vlastní oblasti -
    sociologie náboženství.
  • 00:41:28 V poslední době je takový úzus,
    že nositel Tempeltonovy ceny
  • 00:41:32 může Tempeltonově nadaci
    navrhnout
  • 00:41:36 nějaký mezinárodní vědecký projekt,
    který potom nadace sponzoruje.
  • 00:41:41 A já jsem spolu s mými
    spolupracovníky navrhl projekt,
  • 00:41:44 který se týká budoucnosti
    náboženství
  • 00:41:47 v těch Visegrádských zemích.
  • 00:42:50 -Já vlastně tu každou neděli
    a každé úterý
  • 00:42:54 stojím před tím kostelem
    plným mladých lidí,
  • 00:42:57 kterých se to strašně dotýká.
  • 00:42:59 Já si nemyslím, že prostě mládí
    nás spasí,
  • 00:43:04 ono také prožívá to,
    co prožíváme my.
  • 00:43:09 A já si myslím, že je třeba
    společně hledat to,
  • 00:43:12 co je zdrojem nějaké naděje,
    pořád se ptát
  • 00:43:17 a hledat a objevovat ty hodnoty,
    o kterých říkal Jan Patočka,
  • 00:43:20 že jsou věci, za které stojí
    za to žít a umřít.
  • 00:43:34 -Dát druhému svůj čas,
  • 00:43:36 to je pro mě křesťanství.
  • 00:43:38 Todle prostě pro mě udělal Tomáš,
    jo,
  • 00:43:41 že prostě člověk, kterej jezdí
    po celým světě,
  • 00:43:44 setkává se s lidma
    úplně na tý nejvyšší úrovni,
  • 00:43:47 tak se vzdá svýho vlastního času,
    nevím čeho všeho, pro mě,
  • 00:43:52 a to má obrovskou váhu.
    Pro mě to mělo obrovskou váhu.
  • 00:43:56 A vím, že to nebylo prázdný gesto,
    protože on z toho nic neměl,
  • 00:43:59 on jednal úplně nezištně.
  • 00:44:01 On mi ten dopis napsal,
    nikdo ho o to nepožádal.
  • 00:44:05 Jsem odsouzen za vraždu kněze
    na doživotí.
  • 00:44:12 Do smrti si nepřestanu vyčítat,
    že jsem prostě neřekl:
  • 00:44:16 "Dědo, potřebuju si promluvit."
  • 00:44:19 Vím, že tu možnost rozhodnout
    jsem se měl,
  • 00:44:21 ještě 30 minut vlastně jsme spolu
    mluvili, než se to celý stalo.
  • 00:44:26 Nevím. Nedokážu pochopit,
  • 00:44:27 proč jsem se rozhod tímhle
    způsobem.
  • 00:44:29 Nikdy to nepochopím.
  • 00:44:31 Vím, že prostě ten člověk
    by pro mě udělal první poslední.
  • 00:44:37 Ta nenávist k tý církvi
  • 00:44:39 byla asi snad odmalička,
    nebo nevím.
  • 00:44:44 Můj život tady probíhá den za dnem.
  • 00:44:53 Říkám, dřív jsem moc nepřemejšlel
    a řešil jsem věci strašně unáhleně,
  • 00:44:57 úplně nesmyslně.
  • 00:44:58 Dneska se snažím přemejšlet,
    prostě ty věci zvažovat,
  • 00:45:03 hledat, co je nejlepší.
    Neříkám, že se to vždycky daří,
  • 00:45:07 ale v tomhle si myslím,
    že je asi ten posun.
  • 00:45:29 Vytáhl jste mě z neuvěřitelnejch
    sraček,
  • 00:45:31 to si nedokážete představit.
  • 00:45:33 -To jsem moc vděčnej,
    -Já taky.
  • 00:45:36 -že mi to říkáte.
  • 00:45:39 -Konec!
  • 00:45:45 -To víte, já jsem slyšel od spoustu
    kněžích,
  • 00:45:47 který byli ve vězení za komunistů
    léta, že jo,
  • 00:45:50 tak vím jako, jakým způsobem
    tam ještě vnitřně uzráli
  • 00:45:54 a co to všecko...
  • 00:45:56 Přines jsem vám růženec.
    Já jsem uvažoval o nějakým dárku.
  • 00:45:59 Já jsem chtěl knížky,
    ale oni mně...
  • 00:46:01 Oni vám poslali všecky moje knížky
    už, vy je máte prej.
  • 00:46:04 -A vy jste se mnou díky knihám
    mohl bejt opravdu 24 hodin denně
  • 00:46:07 a spoustu roků, takže jsme si,
    myslím, silně blízcí, jo?
  • 00:46:12 A myslím si, že tu svou víru
    prožívám velice podobně.
  • 00:46:15 Naučil jste mě prostě ptát se,
    hledat,
  • 00:46:17 a to bylo to, co já jsem potřeboval
    a co bylo jediný pro mě přijatelný.
  • 00:46:22 Vděčím vám za život, hotovo, tečka.
    Je to tak a...
  • 00:46:28 -Je to pro mě taky veliký zázrak
    a veliký poděkování, jo,
  • 00:46:33 to si člověk ani neuvědomuje,
    když ty věci píše,
  • 00:46:35 že to bude takhle pracovat.
  • 00:46:38 A tohle je pro mě strašně důležitý
    svědectví a povzbuzení pro mě.
  • 00:46:43 -Jsem rád, že vám to můžu říct.
  • 00:46:45 To jsem si prostě ze všeho nejvíc
    přál a...
  • 00:46:49 -No jo, jste pro mě velikým takovým
    svědectvím tohodle, no,
  • 00:46:54 že člověk...je strašně důležitý,
    jak se postaví ke svýmu životu
  • 00:46:59 a v životě můžou bejt třeba
    opravdu hrozný věci,
  • 00:47:03 ale to, co je vůbec nedůležitější,
    jak se pak k tomu postaví.
  • 00:47:08 -A tam já jsem teprve se otevřel
    tomu,
  • 00:47:09 že vlastně do tý jeho lásky
    a toho všeho prostě patřím i já,
  • 00:47:12 že jsem to i já.
  • 00:47:13 Prostě přes to všechno, co jsem
    v životě udělal, co se stalo,
  • 00:47:16 tak že i já prostě do toho patřím.
  • 00:47:18 A tam se úplně všechno
    začalo lámat.
  • 00:47:22 -Jsem rád, že jsem se vždycky pral
    proti trestu smrti,
  • 00:47:24 protože, že jo, byly by společnosti
    a byly by doby,
  • 00:47:29 kdy byste dostal trest smrti,
    že jo.
  • 00:47:31 A teďka jako že se může otevřít
    ten život dál,
  • 00:47:34 ten život dál pokračuje
  • 00:47:36 a něco podstatnýho se v něm děje,
    že jo.
  • 00:47:38 I když tady prostě sedíte,
    tak jako v tom životě se něco událo
  • 00:47:43 a ten život něco vyzařuje.
  • 00:47:46 A i pro mě třeba to setkání s vámi
    je taky důležitý.
  • 00:47:50 -No to jsem rád. Kdyby nic jinýho,
    jsem za to rád.
  • 00:47:59 -Touhle cestou jsem šel
    naposled před 53 lety
  • 00:48:03 a byla to pro mě důležitá cesta.
  • 00:48:07 Bylo mně 17, byl jsem tady
    na prázdninách u kamaráda,
  • 00:48:11 celé dny jsem ležel v houpací síti
    na zahradě a četl Bibli.
  • 00:48:16 A já jsem si dal takový úkol na ty
    prázdniny,
  • 00:48:18 abych si ujasnil, jestli vlastně
    věřím v Boha.
  • 00:48:22 Přišel jsem sem, žádné zjevení
    se nedostavilo,
  • 00:48:26 žádné osvícení se nedostavilo,
    ale pomodlil jsem se tady Otčenáš,
  • 00:48:31 a když jsem šel nazpátek,
    tak jsem si řekl:
  • 00:48:33 "No jo, já věřím." A těch dalších
    50 let, to byla cesta,
  • 00:48:39 která měla svoje zákruty,
    která měla svoje pochybnosti,
  • 00:48:43 která měla svoje krize,
  • 00:48:45 a vlastně od té doby jsem se nikdy
    té cesty nevzdal.
  • 00:48:51 U mě ta konverze nebyla
    nějaké dramatické obrácení,
  • 00:48:56 jako když se polepší notorický
    hříšník,
  • 00:48:59 protože já jsem byl vždycky
    s odpuštěním docela hodnej kluk,
  • 00:49:03 ale změnil se můj pohled na svět.
  • 00:49:07 Když jsem s Bohem nepočítal,
  • 00:49:09 tak ten můj život byl takovej
    monolog.
  • 00:49:11 Najednou se změnil v dialog.
  • 00:49:13 Najednou to, co se mi dělo,
    různé události mého života,
  • 00:49:18 nebo i co se dělo uvnitř mě,
    tak jsem chápal jako něco,
  • 00:49:23 čemu musím naslouchat
    a snažím se porozumět,
  • 00:49:26 že ke mně tím mluví Bůh.
  • 00:49:31 Já jsem v těch posledních letech
    dostal mnoho těch poct a uznání
  • 00:49:36 a v tom je veliké nebezpečí,
  • 00:49:39 že se člověk začne orientovat
    na to, co si o něm myslí lidi,
  • 00:49:44 ti, kteří mu tleskají nebo ti,
    kteří mu závidí a útočí na něho.
  • 00:49:49 A já jsem rád, že jsem se setkal
  • 00:49:51 s tím křesťanstvím papeže
    Františka na prahu stáří,
  • 00:49:56 kdy už mě přestává zajímat,
    co si o mně myslí lidi,
  • 00:50:00 co kdo o mně řekne a napíše,
  • 00:50:03 kdy mě začíná spíš zajímat,
    co si o mně myslí Bůh
  • 00:50:07 a co já mu řeknu, až budu stát
    před jeho soudem.
  • 00:50:15 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2018

Související