iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
20. 5. 2015
21:20 na ČT art

1 2 3 4 5

39 hlasů
24545
zhlédnutí

Rudy Linka: Kytara je droga

Portrét jednoho z nejlepších jazzových kytaristů světa, nečesky optimistického Čechoameričana.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Rudy Linka: Kytara je droga

  • 00:00:18 Všichni jsme na něčem závislí.
  • 00:00:20 Já, kdybych třeba najednou
    dva nebo tři dny nehrál,
  • 00:00:25 tak bych určitě měl...
  • 00:00:28 Víš, tak bych začal mít
    nějaký problém.
  • 00:00:35 Kytara je droga a myslím si,
  • 00:00:37 že pro mě i ta otázka -
    kde je doma?
  • 00:00:42 Protože já, musím říct,
    můžu být kdekoliv na světě
  • 00:00:46 a mám tady ten můj futrál,
  • 00:00:48 vyndám z něj tu kytaru
    a už jsem doma.
  • 00:01:03 New York je pro mě
    vlastně internet ve 3D.
  • 00:01:06 Což znamená něco, co žije.
    Internet je něco,
  • 00:01:10 co člověk tak nějak si říká -
    jsou to jedničky a nuly.
  • 00:01:15 Tohle jsou jenom jedničky.
  • 00:01:23 Time Square,
    to je vlastně takové místo,
  • 00:01:25 kde se celý svět sbíhá.
  • 00:01:27 Vlastně křižovatka světa,
    tomu říkají.
  • 00:01:29 Já bydlím blízko
    a vlastně 3x týdně jdu
  • 00:01:32 přes Time Square na moji jógu.
  • 00:01:34 Tady přesně na tomhle místě
  • 00:01:36 my točíme reklamu
    na Bohemia Jazz Fest.
  • 00:01:52 Jsme tady ve West Village
    a tohle to je úplně posvátné místo
  • 00:01:57 pro všechny kytaristy.
    Protože tady v Cafe Wha
  • 00:01:59 hráli lidi jako Jimy Hendrix,
    Bob Dylan...
  • 00:02:04 A když jsem přijel
    do New Yorku v 80. letech,
  • 00:02:07 tak jsem tady taky hrál já.
  • 00:02:09 Tohle to je úplně malý místo,
    ale z něj opravdu dýchá historie.
  • 00:02:16 A když se tady podíváte,
    tak ta scéna je úplně maloučká.
  • 00:02:21 Vidíte to?
    To není vůbec nic obrovského.
  • 00:02:24 Ale tady se vlastně dělala
    historie.
  • 00:02:27 Historie elektrický kytary.
  • 00:02:39 Proč já mám rád kytaru.
    Kytara je...
  • 00:02:42 To jsou dva nástroje v jednom.
  • 00:02:45 Jeden je piáno,
    protože oni říkají,
  • 00:02:47 že to je chudého člověka
    piáno.
  • 00:02:50 Protože na tomhle se dá vlastně
    hrát všechno.
  • 00:02:53 Já můžu hrát melodii,
  • 00:02:55 já můžu hrát akordy,
    já můžu hrát basy...
  • 00:02:57 Já si tady můžu hrát všechno
    přesně tak jako na piáno.
  • 00:03:00 Ale já si taky můžu hrát
    vlastně rytmus.
  • 00:03:04 Přesně tak, jako hraje bubeník.
    Rytmus...
  • 00:03:16 Takže to je Cafe Wha.
  • 00:03:18 A já jsem taky hrál
    hodně často ještě v jednom klubu,
  • 00:03:20 který je úplně tady za rohem.
  • 00:03:22 A to je klub,
    který se dneska jmenuje Cafe Grue.
  • 00:03:27 Tenkrát se ten klub
    jmenoval trošku jinak.
  • 00:03:30 On se jmenoval Vigiones.
  • 00:03:33 Ale byl na tom samém místě
    A hráli jsme tam neustále.
  • 00:03:38 A tam vlastně mě objevil
    jeden německý producent,
  • 00:03:42 který měl nakladatelství
    na desky.
  • 00:03:44 A ten se jmenuje Matthias
    Winkelmann.
  • 00:03:47 A ten se mnou vydal
    dvě desky,
  • 00:03:49 který mi opravdu hodně
    pomohly.
  • 00:03:52 Jemu asi taky.
  • 00:03:54 A jsem hrozně rád,
    že se mi něco takovýho stalo.
  • 00:04:06 My se taky půjdeme ještě podívat
    do jednoho klubu,
  • 00:04:08 který se jmenuje Bar Fifty Five,
    pojďme.
  • 00:04:17 Takže tady jsme
    teď v Christopher Street 55.
  • 00:04:21 A tady je Bar 55, což je místo,
    kde já jsem hrál.
  • 00:04:25 Kde jsem se vlastně
    já naučil hrát.
  • 00:04:42 Amerika ke mně byla vždycky
    hrozně štědrá.
  • 00:04:45 Nejenom,
    že jsem dostal stipendium
  • 00:04:48 na Berklee College of Music,
    a potom na New School,
  • 00:04:51 takže já jsem tady studoval
    tři roky.
  • 00:04:53 Ani jsem nebyl americký občan.
  • 00:04:55 A dokonce jsem ani neměl povolení
    k pobytu,
  • 00:04:57 protože jsem tady byl
    jenom na studijní vízum.
  • 00:05:00 Tak jsem poslal nějakou nahrávku
    Nationa Fundaments for the Arts,
  • 00:05:04 což je vlastně jejich národní
    ministerstvo kultury.
  • 00:05:08 A oni mi poslali nazpátek
    5 tisíc dolarů!
  • 00:05:11 A udělali to třikrát.
    Vždycky jsem měl pocit,
  • 00:05:15 že mě Amerika naprosto přijala
    už od začátku.
  • 00:05:28 Teď projdeme tímto tunelem.
    A my jsme tady kvůli tomu,
  • 00:05:31 že to je docela pěkně udělaný,
    ale taky hlavně kvůli tomu,
  • 00:05:34 že tady hned kousek
    od tohoto průchodu je obchod,
  • 00:05:40 kde já jsem koupil první kytaru,
    která opravdu za něco stála.
  • 00:05:43 A ten je támhle a jmenuje se
    Manny's.
  • 00:05:46 A ten nápis tam ještě je.
  • 00:05:48 Bohužel -
    ten obchod už tam není.
  • 00:05:51 Ale stejně tohle to je hrozně
    slavný obchod,
  • 00:05:54 ve kterým se kdy kupovaly
    nástroje
  • 00:05:58 desetitisíce lidí z celého
    světa.
  • 00:06:01 Ha!
    Tady to je.
  • 00:06:04 Takže ta stála šíleně moc
    peněz.
  • 00:06:06 Dokonce vím, že maminka
    mi šetřila peníze
  • 00:06:08 na nějaký družstevní byt.
    A ty peníze mi všechny
  • 00:06:13 dala na tu kytaru,
    za což jí velice děkuju.
  • 00:06:17 Protože, kdyby mi koupila
    ten družstevní byt,
  • 00:06:20 na který jsme tenkrát
    čekali asi 25 let,
  • 00:06:22 tak by mi ho zabavili.
  • 00:06:24 A nejednou ta kytara
    prostě přišla poštou.
  • 00:06:25 V borovským balíku,
    v tomhle futrále.
  • 00:06:28 A mně vlastně řekli,
    že to je na Ruzyni na celnici.
  • 00:06:31 Vidíš tenhle ten samet
    a tohle to?
  • 00:06:34 Ono to je, jako když jsi
    nějaký kněz,
  • 00:06:39 teď to otevřeš
    a dáváš si ty věci na sebe.
  • 00:06:42 A pak jdeš
    dělat tu bohoslužbu.
  • 00:06:45 A já mám takový pocit,
    když vyndáváš tu kytaru,
  • 00:06:47 ono je to vlastně velice
    podobný.
  • 00:06:50 Vidíš to, jak je to tam
    všechno...
  • 00:06:52 Na mne to takhle působí.
  • 00:06:54 A dokonce musím říct,
    že jak jsem to teď otevřel,
  • 00:06:57 poprvé asi po 20 letech,
    tak jsem si přesně vzpomněl
  • 00:07:01 na ten moment,
    když jsem to otevřel v tý Praze
  • 00:07:04 a koukal na to,
    jak je to krásně udělaný.
  • 00:07:08 A koupila mi to maminka místo
    bytu.
  • 00:07:11 Místo družstevního bytu.
  • 00:07:20 Zmrzlina.
  • 00:07:32 Příloha.
  • 00:07:37 Děkuji moc.
  • 00:07:51 Jsem narozen v Praze,
    moje maminka bydlí v Praze,
  • 00:07:53 takže tam je můj domov.
  • 00:07:55 Rodina mé ženy je ve Stockholmu,
    tam je náš domov taky,
  • 00:07:59 naše dcera bydlí ve Washingtonu,
    tam je taky náš domov...
  • 00:08:02 Takže jsem si řekl:
  • 00:08:04 Ať letím kamkoliv, tak vlastně
    vždycky letím domů.
  • 00:08:07 A tahle ta píseň,
    kterou jsem napsal
  • 00:08:09 tady na tý chalupě,
    se jmenuje Na cestě domů vždycky.
  • 00:08:38 Každý, kdo jednou opustil Česko,
    se tady musí zastavit
  • 00:08:41 a zase se na to podívat,
  • 00:08:43 protože to je nejkrásnější pohled
    na světě.
  • 00:08:45 Ale hned druhý důvod je,
    že já jsem vlastně
  • 00:08:47 tady na Malý Straně
    dělal dvě věci velice často.
  • 00:08:50 A to - chodil na americkou
    ambasádu,
  • 00:08:52 na americké velvyslanectví.
  • 00:08:54 A tam jsem si půjčoval
    jazzové desky.
  • 00:08:56 Mě tenkrát vůbec nezajímalo,
    že naproti bylo
  • 00:09:00 takový to okýnko,
    kde StB dělala fotky každého,
  • 00:09:04 kdo vejde dovnitř.
    A každého, do vyjde ven.
  • 00:09:07 Takže takhle to prostě bylo.
  • 00:09:10 Ale ten jazz měl pro mě daleko
    větší přitažlivost.
  • 00:09:13 Já jsem hlavně chtěl vidět ty lidi,
    co hrají v těch deskách.
  • 00:09:16 Chtěl jsem je vidět na živo.
  • 00:09:19 A najednou jsem dostal
    takový ten pocit,
  • 00:09:21 že když zůstanu tady,
    tak ty lidi nikdy neuvidím.
  • 00:09:23 A vlastně by to bylo tak,
    že oni jsou někde na Marsu,
  • 00:09:25 nebo na Venuši.
  • 00:09:27 A vlastně to je úplně stejný.
  • 00:09:53 Já jsem žádal
    o výjezdní doložku
  • 00:09:55 a tu výjezdní doložku jsem
    nedostal.
  • 00:10:02 Tak jsem se okamžitě odvolal.
  • 00:10:04 A přišel mi ten samý papír,
    kde bylo napsaný úplně to samý.
  • 00:10:08 A na druhý straně bylo
    napsáno:
  • 00:10:11 Proti tomuto rozhodnutí
    už není odvolání.
  • 00:10:15 A já si vzpomínám, tenkrát,
    když mi bylo těch 17 let,
  • 00:10:19 tak jsem si říkal:
    Ale přece tohle to je...
  • 00:10:22 Tak jsem si někde vyčetl,
    že vždycky se člověk
  • 00:10:28 může odvolat k prezidentu
    republiky,
  • 00:10:30 protože...i když je třeba poslaný
    na šibenici,
  • 00:10:33 tak se vždycky může odvolat
    k prezidentu republiky.
  • 00:10:37 Takže já jsem si napsal dopis,
    kde jsem se odvolal
  • 00:10:39 k prezidentu republiky
    a poslal jsem to na Hrad
  • 00:10:42 do kanceláře prezidenta
    republiky.
  • 00:10:46 -To bylo v kterým roce?
    -To muselo být v roce 77.
  • 00:10:50 Takže to musel být
    Gustáv Husák.
  • 00:10:57 Takže jsem šel jako 17letý
    do kanceláře prezidenta republiky.
  • 00:11:01 A tam mně začali říkat:
    "Tak, není v zájmu..."
  • 00:11:05 Vlastně mi začali vysvětlovat
    ty slova, co ta slova znamenají.
  • 00:11:08 Jako když jsem úplnej...
  • 00:11:11 Jako že jsem úplně padnutý
    na šišku.
  • 00:11:14 Načež oni mě odtamtud vyhodili.
    Prostě ven!
  • 00:11:17 A tak jsem šel z toho Hradu,
    šel jsem Nerudovkou
  • 00:11:20 takhle dolů a v podstatě
    jsem si řekl: Tady nebudu.
  • 00:11:37 Já jsem furt přemýšlel,
    jak se odtud dostanu.
  • 00:11:39 A byl jsem
    na Václavském náměstí,
  • 00:11:41 šel jsem dolů od koně
  • 00:11:43 a po levé straně byla velká banka,
    obrovská banka.
  • 00:11:47 A já jsem do tý banky zašel
    a tam byl vrátný.
  • 00:11:49 A já jsem řekl:
    "A kde tady sedí šéf?"
  • 00:11:51 A on řekl:
    "Šéf je tady,
  • 00:11:53 jmenuje se takhle, sedí v 6.
    patře."
  • 00:11:56 Tak já jsem vzal výtah
    do 6. patra,
  • 00:11:58 tam jsem zaklepal na dveře,
    tam byla sekretářka
  • 00:12:01 a já jsem řekl,
    že jdu za tím a tím pánem.
  • 00:12:03 A hned na mě přišla řada
    a řekl jsem,
  • 00:12:05 že jsem si koupil kytaru,
    ale že ta kytara
  • 00:12:07 není úplně správně,
    že bych si potřeboval
  • 00:12:09 vybrat přesně tu kytaru,
    kterou chci.
  • 00:12:11 A on říká:
    "To ale může být
  • 00:12:15 jenom na hrozně krátce.
    Na devizový příslib."
  • 00:12:19 A za 14 dnů mi opravdu
    přišel devizový příslib
  • 00:12:21 na ty 4 dny
    do Západního Německa.
  • 00:13:24 A já jsem jel tím vlakem
    do toho Německa
  • 00:13:26 a měl jsem kytaru
  • 00:13:28 a měl jsem takový úplně malý pingl
    s sebou.
  • 00:13:31 Protože jsem vlastně nic neměl.
    Měl jsem akorát tu kytaru.
  • 00:13:35 A v ruce jsem měl knížku
    Tomáš Garrique Masaryk
  • 00:13:37 HOVORY S TGM
    od Karla Čapka.
  • 00:13:41 A ta knížka, tu už jsem měl
    zabalenou do Rudého práva,
  • 00:13:44 aby nebyla vidět.
  • 00:13:45 A hrozně jsem se bál,
    že teď pašuju nějakou knížku.
  • 00:13:48 Ale tu jsem měl tak rád,
    že jsem s ní odjížděl odtud.
  • 00:13:52 A teď ten vlak byl úplně prázdný,
    přijeli jsme na tu hranici
  • 00:13:55 a tam najednou přišli
    tihle ti,
  • 00:13:58 kteří hledají pod tím vlakem,
    psi tam byli...
  • 00:14:02 Prostě všechno prohledávali.
  • 00:14:04 A najednou se ten vlak hýbnul
  • 00:14:06 a my jsme přejeli hranici
    a najednou se zastavil
  • 00:14:08 na úplně normálním nádraží
    a najednou se ten vlak
  • 00:14:10 naplnil úplně normálními lidmi
    v tom Německu.
  • 00:14:14 A najednou v tom kupé
    seděl jeden člověk,
  • 00:14:16 mohlo mu být tak 35 nebo 40 let,
    a já jsem mu okamžitě řekl,
  • 00:14:22 že teď je ten moment,
    kdy já jsem svobodný člověk.
  • 00:14:26 A já teď vlastně...
  • 00:14:28 A on se na mě kouká s takhle
    vytřeštěnýma očima,
  • 00:14:30 a říká:
    "A co chceš dělat?"
  • 00:14:34 A já jsem řekl:
    "Já chci být jazzový katarista."
  • 00:14:38 On se na mě podívá, a říká:
    "Good luck."
  • 00:15:05 Teď jsme u nás na chalupě.
  • 00:15:07 -Chalupě v který zemí?
    -Jo, v který zemi.
  • 00:15:10 Tak my jsme teď v Česku.
  • 00:15:12 My jsme vlastně tady kousek
    od Šumavského národního parku.
  • 00:15:14 Další vesnice
    už je Šumavský národní park.
  • 00:15:17 A tady na týhle tý budově,
    který my říkáme zvonička,
  • 00:15:21 protože na tomhle tom,
    co vypadá jako komín,
  • 00:15:25 tak tam vlastně visel zvon.
  • 00:15:27 Tady máme ten zvon, který je
    opravdu hodně starý.
  • 00:15:30 A teď si ho poslechneme.
  • 00:15:40 -A takhle s tím denně cvičíš.
    -Přesně tak.
  • 00:15:43 Takhle začínám každý ráno.
    To je taková moje ranní rozcvička.
  • 00:15:48 Tady nahoře bude naše ložnice.
    A támhle bude taková knihovna,
  • 00:15:55 tam se budou poslouchat desky
    a číst knížky.
  • 00:15:58 A tady to bude naše ložnice...
  • 00:16:01 Vlastně ta nejlepší část tohohle
    toho je ten výhled.
  • 00:16:07 Protož to je taková vlastně
    Malá Strana na Šumavě.
  • 00:16:10 Pojďte se podívat.
  • 00:16:22 Tahle ta chalupa
  • 00:16:24 mě vlastně tak uvedla zpátky
    do toho češství.
  • 00:16:26 A hlavně moji rodinu,
    protože moje žena je ze Švédska,
  • 00:16:29 naše dcera se narodila
    v New Yorku.
  • 00:16:31 A my, kdys jsme to koupili,
    tak Stephani bylo 13 let.
  • 00:16:36 Ona ještě chodila v New Yorku
    hrozně ven a hrozně se jí líbily
  • 00:16:40 všechny podniky,
    co jsou v New Yorku.
  • 00:16:42 A my jsme z toho byli
    úplně celí vedle.
  • 00:16:44 A najednou se ona ocitne
    tady a uprostřed vesnice
  • 00:16:46 byla zavěšená obrovská
    pneumatika,
  • 00:16:48 na které se houpala
    taková holčička.
  • 00:16:50 A Stephanie se na to koukla
    a řekla:
  • 00:16:53 "Tati, prosím tě, štípni mě,
    ať vím, že se mi to nezdá."
  • 00:18:10 Tahle místnost ještě potřebuje
    hodně fantazie.
  • 00:18:13 Ale tohle to je vlastně
    koncertní sál.
  • 00:18:15 Tady bude piáno,
    tady se budou dělat
  • 00:18:17 koncerty pro naše přátele
    a s našimi přáteli.
  • 00:18:19 Tady vám ukážu kamna,
    který tady byly,
  • 00:18:22 a které vypadaly hrozně,
    ale teď vypadají takhle.
  • 00:18:25 To se nám hrozně líbí, že jsme je
    takhle opravili a zachovali.
  • 00:18:34 Hele, a to se nebojíš o ruce?
    Ty tady pořád děláš něco rukama!
  • 00:18:39 Tak já se bojím o ruce.
  • 00:18:41 Mám velký svářečský rukavice,
    ale zase ono mně to nedá.
  • 00:18:46 Já mám pocit,
    že ten život zase není takový,
  • 00:18:49 že člověk nemůže nic dělat,
    víš?
  • 00:18:52 Protože kdybych potom...
    Když si to člověk tak rozmyslí,
  • 00:18:54 tak bych neměl dělat vůbec nic.
    Ani krájet cibuli.
  • 00:19:00 Tohle to je pochopitelně
    úplně špatný.
  • 00:19:08 Dokonce jsem byl na kurzu jak se
    řeže zelenina, v New Yorku.
  • 00:19:13 To mi koupila moje žena.
  • 00:19:15 Takže vím,
    jak se řeže mrkev, celer a cibule.
  • 00:19:18 Potom je ještě další kurz,
    ten už nemám.
  • 00:20:33 A víte, z jakého filmu
    je tahle kytara?
  • 00:20:36 Starci na chmelu.
    Tohle to je Starci na chmelu.
  • 00:20:39 Ale já na ni bohužel
    nemůžu hrát.
  • 00:20:42 Protože nemá žádný struny.
  • 00:20:43 Ale tam je ten, Josef Laufer,
    je to Josef Laufer,
  • 00:20:46 který se vždycky objevil
    takhle v černým a:
  • 00:20:49 Chodili spolu z čisté lásky...
  • 00:20:54 Běda ti, chlapče, třikrát běda,
    běda ti, hochu zpozdilý
  • 00:21:01 Sbor zachmuřených k soudu
    sedá
  • 00:21:05 Co nezdá bratra,
    soudí-li
  • 00:21:09 Soudit tě budou soudci přísní...
  • 00:21:13 Nestálo za rozhodnutím dát se
    na kytaru - okouzlit holky?
  • 00:21:16 To je dobrá otázka,
    protože ta kytara
  • 00:21:19 je neskutečně sexuální symbol,
    hraní na kytaru.
  • 00:21:23 Ale já musím říct, že mě tenkrát
    ta hudba hrozně nadchla.
  • 00:21:31 A já jsem najednou začal
    poslouchat Beatles
  • 00:21:33 a to byla jedna písnička -
    Here Comes the Sun.
  • 00:21:37 A tu jsem se chtěl naučit
    na tu kytaru,
  • 00:21:40 ale vlastně vůbec jsem nebyl
    schopný ji zahrát,
  • 00:21:41 furt jsem hrál jenom ten
    začátek.
  • 00:21:43 A maminka byla v kuchyni,
    která byla hned vedle mýho pokoje,
  • 00:21:46 a najednou otevřela dveře
    a řekla:
  • 00:21:48 "Prosím tě, tak už to jednou
    zahraj a nebo to nikdy nehraj!"
  • 00:21:53 On vždycky přišel
    a teď:
  • 00:21:55 "Mami, hele,
    já ti zahraju Beatles.
  • 00:21:57 A teď představoval ty prsty.
    A já vždycky:
  • 00:22:01 "Pidli mydli..."
    A on se hrozně zlobil.
  • 00:22:10 BEATLES
    HERE COMES THE SUN
  • 00:22:15 Rudu Linku já znám z gymnázia.
  • 00:22:17 Byl nápadný tím,
    jak hrál na kytaru.
  • 00:22:19 Protože někde na chmelu,
    tam někdo hrál na kytaru,
  • 00:22:23 střídala se kytara,
    lidi hráli různé písně.
  • 00:22:25 A pak tam někdo říká:
    "Ty taky umíš na kytaru, ne?
  • 00:22:28 Rudo, ty taky hraješ na kytaru,
    ne?"
  • 00:22:30 Rudo se mu říkalo,
    protože on je Rudolf.
  • 00:22:33 "Rudo, taky zahraj!"
  • 00:22:35 A on tak vzal tu kytaru
    a zahrál ve vlastní úpravě
  • 00:22:38 YESTERDAY od Beatles,
    takovým nějakým způsobem,
  • 00:22:41 kdy tam rozehrál všechny linky,
    melodie a doprovod.
  • 00:22:44 Dohrál a pak už nikdo
    nechtěl hrát na kytaru.
  • 00:22:47 Všichni tak seděli
    u tý kytary:
  • 00:22:49 "No, já teďko hrát nebudu."
    "Já taky ne."
  • 00:23:18 A ona tam vlastně přišla učit
    ten týden, aby si přivydělala.
  • 00:23:21 Takže já jsem věděl,
    že v pondělí přijde
  • 00:23:24 a v pátek je ten poslední den,
    kdy já ji vidím.
  • 00:23:27 A pak už ji v životě
    neuvidím.
  • 00:23:29 Takže v pátek jsem začal studovat
    daleko usilovněji,
  • 00:23:34 abych v pátek
    s ní mohl navázat ten kontakt,
  • 00:23:36 který byl takto:
  • 00:23:38 Zeptal jsem se jí,
    jestli by mi mohla půjčit
  • 00:23:41 10 švédských korun,
    což ona řekla, že jo.
  • 00:23:45 A tak jsem ji pozval
    na kafe.
  • 00:24:23 Tak já jsem se narodil
    v Praze u Nádraží Střed.
  • 00:24:27 Ne teda pod kolejemi nebo tak,
    v Havlíčkově ulici.
  • 00:24:31 Můj děda měl známé lahůdkářství,
    které se jmenovalo U Linků.
  • 00:24:36 V tom samém domě,
    kde jsem se narodil.
  • 00:24:38 Zajímavý je, že já jsem,
    když jsme se poprvé
  • 00:24:42 vrátili do Prahy po revoluci,
    někdy v roce 91 nebo 92,
  • 00:24:47 tak jsme šli okolo
    a tam byla banka.
  • 00:24:52 V tom přízemí.
    Místo toho lahůdkářství.
  • 00:24:55 Tak jsme vyjeli výtahem
    do 1. patra
  • 00:24:57 a já jsem najednou šel
    si vyměnit peníze,
  • 00:25:00 ty dolary na český koruny,
    v mým dětským pokojíčku.
  • 00:25:05 A musím říct,
    že jsem si najednou řekl:
  • 00:25:08 "To je ta revoluce."
  • 00:25:12 Předtím člověk ani nemohl
    mít dolary
  • 00:25:15 a najednou já si měním ty dolary
    v mým dětským pokojíčku.
  • 00:25:26 Jestlipak jste to poznali?
  • 00:25:29 Česká lidová píseň U našeho dvora.
  • 00:26:22 Takže tady to je vlastně dům,
    ve kterým jsem se narodil.
  • 00:26:25 A jak tady vidíte,
    zrovna je tady otevřený obchod.
  • 00:26:28 Pojďte se podívat,
    jestli nám náhodou něco ukáží.
  • 00:26:35 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:26:37 -Můžeme se tady trochu podívat?
    -Určitě, pojďte dál.
  • 00:26:40 -Děkuju.
    -Dobrý den.
  • 00:26:42 Děkuju moc. Já jsem pan Linka
    a vy jste pan...?
  • 00:26:44 -Slanina, těší mě. Dobrý den.
    -Pan Slanina.
  • 00:26:46 -Vedoucí prodejny.
    -Pojďte dál.
  • 00:26:49 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:26:51 Tady v 1. patře, když tady
    před vámi byla banka...
  • 00:26:53 No, tady před námi
    byla banka.
  • 00:27:01 Já si stoupnu vedle
    a budu předstírat, že se známe.
  • 00:27:06 Já jsem vždycky měl štěstí
    potkat ty správný lidi
  • 00:27:09 v tu správnou chvíli.
  • 00:27:11 A ten Frank byl
    z Columbian University.
  • 00:27:13 A ten Frank Daniel
    byl tam vlastně nejvýš,
  • 00:27:15 protože na Columbin Univerzity
    učil Miloš Forman,
  • 00:27:19 takže on byl vlastně takový,
    že všichni s ním chtěli mluvit.
  • 00:27:23 A byla k němu taková
    dlouhá fronta.
  • 00:27:25 A teď jsme stáli v tý frontě,
    abychom se představili.
  • 00:27:27 A Anna mu říká: Anna XL.
    A já říkám: Rudolf Linka.
  • 00:27:29 A on říká: "Linka?
    Lahůdkářství Linka?"
  • 00:27:35 A já říkám:
    "Jo, to byl můj děda."
  • 00:27:38 A najednou tenhle
    ten Frank Daniel říká:
  • 00:27:41 Nejlepší léta mého života
    jsem prožil za války
  • 00:27:43 ve sklepě vašeho dědečka.
    S Vladimírem. Nejlepší koňak.
  • 00:27:48 A vzal mě okolo ramen
    a najednou mi tam začal
  • 00:27:50 vyprávět všechny příhody,
    jak to bylo úžasný.
  • 00:27:52 A pak mi říká:
    "A co ty tady vlastně děláš?"
  • 00:27:54 A já jsem říkal:
    "Moje žena chce studovat..."
  • 00:27:56 A on říkal:
  • 00:27:58 "To zařídíme,
    to není žádný problém."
  • 00:28:00 A během jednoho roku jsme jeli
    a ona měla stipendium
  • 00:28:02 na Columbian Univerzity
  • 00:28:04 a já jsem jel do toho Bercley
    do toho Bostonu.
  • 00:28:06 Teď jsme v Biskupské ulici
    u kostela svatého Petra,
  • 00:28:10 kde jsem byl biřmován.
    A určitě křtěn.
  • 00:28:13 Ale to si vůbec nepamatuju.
  • 00:28:16 A tady v Petrské věži můj strejda
    zvonil na velký zvon.
  • 00:28:33 Tady hned v tomhle tom domě
    jsem bydlel od mých pěti let,
  • 00:28:37 kdy jsme se přestěhovali zpátky
    k maminčiným rodičům.
  • 00:28:41 A my jsme byli ve 3. patře.
  • 00:28:43 První dvě patra byl Ústřední výbor
    pro Prahu-východ.
  • 00:28:47 Ale tam vlastně do toho domu
    nešlo vstoupit
  • 00:28:50 bez toho, aniž by člověk
    neprošel vrátnicí.
  • 00:28:54 Kde seděla paní Valentová.
    A já jsem vždycky
  • 00:28:56 šel s koloběžkou nebo s kolem
    nebo s čímkoliv jsem šel,
  • 00:28:59 tak jsem musel projít tou
    vrátnicí
  • 00:29:01 Ústředního výboru KS
    pro Prahu-východ.
  • 00:29:07 Krok do dějin České republiky
    naše rodina
  • 00:29:11 vlastně udělala tak,
    že děda půjčil to jeho
  • 00:29:15 velký otevřený auto
    T.G. Masarykovi,
  • 00:29:19 když přijel do Prahy
    v roce 1918.
  • 00:29:22 A ten příjezd byl obrovská
    sláva,
  • 00:29:24 protože celý národ na to
    čekal.
  • 00:29:27 A on vystoupil z vlaku,
  • 00:29:29 on vstoupil do toho auta
    a jeli tímto autem.
  • 00:29:33 Takže tohle je něco,
    na co naše rodina
  • 00:29:35 byla vždycky hrozně hrdá.
  • 00:29:37 A já jsem na to taky hrozně
    hrdej.
  • 00:29:44 Hlavně - já si myslím,
    že každý nástroj má v sobě
  • 00:29:46 něco, co chce na něj být hrát.
  • 00:29:49 Třeba tohle to je GYBSON SG,
    což je nástroj.
  • 00:29:53 Když ho vezmu do ruky,
    tak to jediný,
  • 00:29:56 co na něj chci hrát,
    tak je tohle.
  • 00:30:16 -Jaký jsi řidič?
    -Od jedný do dvou?
  • 00:30:25 Tak já jsem řidič...
    Já řídím hrozně rád.
  • 00:30:28 A protože furt jezdíme,
    furt jsem vlastně v autě.
  • 00:30:31 Takže já, když jsem byl trošku
    mladší,
  • 00:30:33 okolo tý třicítky
    do té čtyřicítky,
  • 00:30:36 tak jsme hráli v podstatě
    každý den.
  • 00:30:39 A my jsme byli na cestách,
    měli jsme takový
  • 00:30:42 malý van a byli jsme v něm
    vlastně pořád.
  • 00:30:45 A ta Amerika je obrovská země.
    Když se hraje v Clevelandu
  • 00:30:49 a ten druhý koncert je v Chicagu,
    tak se opravdu jede 10 hodin.
  • 00:31:54 Takže tady jsme na SEAR SOUND,
    což je to
  • 00:31:57 hlavní studio v New Yorku,
  • 00:31:59 vůbec to nejlepší studio
    v New Yorku.
  • 00:32:01 A vůbec. Tady na té pohovce
    seděla spousta lidí.
  • 00:32:05 Já, když si sednu tady,
    tak tady asi seděl Paul McCartney.
  • 00:32:08 A nebo možná seděl tady.
    Nevím.
  • 00:32:11 Možná, že támhle seděl
    Eric Clapton,
  • 00:32:13 ale v každém případě
    tady mohl sedět Sting.
  • 00:32:16 A nebo tady mohl sedět Bob Dylan.
    A vůbec.
  • 00:32:22 Prostě ty nejslavnější lidi co
    vůbec existují tady v tomhle tom...
  • 00:32:26 Já bych tady tu pohovku
    hrozně rád měl doma
  • 00:32:28 na chalupě u Prachatic, protože
    tohle to má obrovskou historii.
  • 00:32:33 Ale k tomu asi bohužel nikdy
    nedojde.
  • 00:32:36 Takže tady to je Sear Sound v New
    Yorku.
  • 00:32:44 A tys tady taky nahrával?
  • 00:32:46 Já jsem tady nahrál většinu
    mých desek.
  • 00:32:52 Oh! Podívejme se!
    Oh, můj bože!
  • 00:33:00 Mě hudba elektrický kytary,
    nebo elektrický basy,
  • 00:33:03 ten nejlepší SOUND
    je v těch 50. a 60. letech.
  • 00:33:08 A všechno ostatní se to vlastně
    snaží jenom napodobit.
  • 00:33:11 Ale tady jsou vlastně
    všechny ty přístroje a mikrofony
  • 00:33:14 a i ty nahrávací konzole
    a všechny tyhle ty věci,
  • 00:33:16 který ten SOUND opravdu
    dělají.
  • 00:33:36 Tady je někde Paul McCartney.
    Tady to je.
  • 00:33:59 Beatles já miluju.
    To je moje mládí.
  • 00:34:02 Beatles poslouchám
    od mých asi 10 nebo 11 let
  • 00:34:07 a poslouchám je dodneška.
  • 00:34:12 Ta budova, před kterou se teď
    nacházíme,
  • 00:34:14 ta je hrozně slavná,
    hrozně krásná.
  • 00:34:16 Jmenuje se Dakota.
    A bydlel v ní John Lennon.
  • 00:34:19 A nejenom že před ní bydlel,
    ale také byl před ní zastřelen.
  • 00:34:22 Přesně před tím vchodem,
  • 00:34:24 který se teď opravuje
    a je tam to lešení.
  • 00:34:26 Vlastně moje spojení
    s Johnem Lennonem je jenom to,
  • 00:34:29 že můj kamarád,
    který bydlí v té budově,
  • 00:34:31 mě pozval na večeři a já jsem se
    ocitl ve výtahu s Yoko Ono.
  • 00:34:37 Takže to je ta jediná společná věc,
    kterou já mám s Johnem Lenonnem.
  • 00:34:48 Kdybys byl třeba hvězda pop-music,
    tak máš vyprodaný stadiony.
  • 00:34:52 A ten jazz,
    to je všechno tak komorní.
  • 00:34:57 Nebylo ti to někdy líto?
    Nechtěl bys to vyměnit?
  • 00:35:03 Tak je vždycky příjemný hrát
    pro velký obecenstvo.
  • 00:35:08 Ale já si vlastně dělám
    úplně co chci,
  • 00:35:13 což si myslím, že takhle ta
    pop music vůbec není.
  • 00:35:16 Tam dokonce ten úspěch může
    toho zpěváka dostat do toho,
  • 00:35:21 že vlastně furt bude
    dělat jenom to,
  • 00:35:23 v čem vlastně byl úspěšný.
  • 00:35:30 Já si hlavně myslím,
  • 00:35:32 že člověk musí být upřímný
    k svýmu obecenstvu.
  • 00:35:39 A já nejsem pop music materiál,
    víš?
  • 00:35:43 Jako...
  • 00:35:48 Já tohle to prostě...
    A nemrzí mě to.
  • 00:36:08 Nepopiratelnou kvalitu Rudyho hry
    reprezentuje
  • 00:36:13 i jeho umístění
    v žebříku nejlepších deseti
  • 00:36:18 jazzových kytaristů světa podle
    odbornýho jazzového periodika.
  • 00:36:24 Já si myslím,
    že Rudy je jeden z těch,
  • 00:36:28 kteří se v Americe
    skutečně prosadili.
  • 00:36:31 Myslím si, že ten Rudy
    se k nim může směle připojit.
  • 00:37:12 Stephanie je úž...
    Jako každá dcera,
  • 00:37:18 jako každý dítě, úžasný dítě,
    ale ona vlastně vždycky žila s tím,
  • 00:37:25 že všichni naši kamarádi,
    co k nám chodili,
  • 00:37:29 tak že byli vlastně světoví
    muzikanti.
  • 00:37:32 Takže když jsem se já dostal
    do toho žebříčku
  • 00:37:36 deseti světových kytaristů,
    vlastně tam jsem byl já
  • 00:37:39 na posledním místě,
    takže teď jsem to přinesl domů
  • 00:37:42 a ukazoval jsem jí to,
    Stephanie se na to koukla a...
  • 00:37:46 Pak se koukla na mě
    a řekla:
  • 00:37:48 "Tati, nic si z toho nedělej,
    příští rok to bude lepší..."
  • 00:38:17 Objevte rytmus České republiky
    na Bohemia Jazz Festu.
  • 00:38:22 Od 15. do 26. července
  • 00:38:24 v devíti českých městech.
    A úplně zdarma.
  • 00:38:50 Nápad s BOHEMIA JAZZ FEST
    byl založený na tom,
  • 00:38:53 že to náměstí,
    nejenom to Staroměstské náměstí,
  • 00:38:56 ale i náměstí v Prachaticích
    je vlastně úžasně krásný.
  • 00:38:59 A ta architektura - podívejte se
    na to, jak je to nádherný.
  • 00:39:01 A ta architektura je naprosto
    světová a unikátní.
  • 00:39:05 Ale ta architektura
    je velice statická.
  • 00:39:07 Já si myslím,
    že to spojení s tím,
  • 00:39:09 že by to náměstí ožilo něčím,
    co je stejně světové,
  • 00:39:13 ale úplně živé a je tady
    vlastně jenom na chvíli.
  • 00:39:16 Což pro mě, podle mého názoru,
    je hlavně ten jazz.
  • 00:39:20 Protože to je něco,
    co se opravdu odvíjí od toho,
  • 00:39:24 kde to je,
    kdo to hraje přesně v tu chvíli.
  • 00:39:26 Takže jsem si řekl -
    to spojení té hudby s architekturou
  • 00:39:30 by mohlo být úžasný.
    A stalo se.
  • 00:39:42 Letos přišlo na festival
    91 tisíc lidí.
  • 00:39:45 Už je to v devíti městech.
  • 00:39:47 A já jsem vlastně hrozně rád,
    že už příští rok
  • 00:39:49 to bude 10. výročí
  • 00:39:51 a že už je to taková tradice,
    že tady jsme.
  • 00:40:01 Tak tady je náš ředitel,
  • 00:40:03 nebo ředitelka
    Bohemia Jazz Festu.
  • 00:40:05 -Come in.
    -Dobrý den, dobrý den.
  • 00:40:09 A naše paní ředitelka...
  • 00:40:19 Mě zaujalo, že on má nějaký nápad,
    který se nutně jeví
  • 00:40:21 tady z tý český perspektivy
    jako blbost.
  • 00:40:23 Budeme dělat jazzový festival
    na náměstích
  • 00:40:27 a budou tam hrát největší jazzový
    světový hvězdy a bude to zadarmo.
  • 00:40:30 Ty si řekneš:
    "To je blbost,
  • 00:40:33 proč by do Čech jezdili hrát
    na náměstí zadarmo,
  • 00:40:39 oni tam nejsou zadarmo,
    poněvadž jim někdo platí
  • 00:40:43 honoráře, ale co sem ty hvězdy
    přitáhne?"
  • 00:40:45 A ono kromě tý osobnosti
    toho Rudyho, říká:
  • 00:40:48 Víš co? Oni ti jazzmani
    většinou nehrají na náměstí
  • 00:40:51 pro 20 tisíc lidí
    a za nimi nestojí gotický
  • 00:40:53 nebo barokní chrámy."
    A taky že jo.
  • 00:41:03 On vždycky říká: to je průser,
    tohle se sype,
  • 00:41:05 tenhle sponzor odpadl,
  • 00:41:06 tihle lidi odřekli,
    tady povolení...
  • 00:41:11 A najednou si říkáš:
  • 00:41:13 "No, do pytle, tak to nebude."
    A ono to pak je.
  • 00:41:16 A to je taková hlavní
    Rudyho vlastnost,
  • 00:41:18 že co si usmyslí, to udělá.
  • 00:41:40 Hrál jsi ty někdy na ulici?
  • 00:41:42 Tak já jsem nehrál přímo na ulici,
    ale hrál jsem na Karově mostě.
  • 00:41:48 S Johnem Scofieldem.
  • 00:41:50 A tu ideu dostala vlastně
    manželka Johna, Susanne,
  • 00:41:55 která si přečetla
    v nějakým průvodci,
  • 00:41:58 že muzikanti hrají
    na Karlově mostě.
  • 00:42:00 A ona řekla:
  • 00:42:01 "Vy budete, kluci,
    hrát na Karlově mostě.
  • 00:42:04 Kolik si vyberete,
    za to si koupíme večeři."
  • 00:42:06 Tak jsme hráli
    na Karlově mostě,
  • 00:42:08 nedohráli jsme ani prvních 16 taktů
    a už tam byla policie.
  • 00:42:12 A musím říct, že nás udal
    ten flašinetář naproti,
  • 00:42:15 protože jsme neměli povolení
    a kolem nás bylo hodně lidí,
  • 00:42:19 tak zavolal tu policii.
  • 00:42:34 Takže jsme nevydělali
    ani halíř.
  • 00:44:17 Když se vždycky dívám na fotky
    z festivalu a vidím,
  • 00:44:20 jak se lidi usmívají,
    jak jsou opravdu v dobrý náladě,
  • 00:44:23 tak vím, že kvalitní věci
    dávají lidem dobrou náladu.
  • 00:44:28 A kvalitní hudba možná
    víc než cokoliv jiného.
  • 00:44:35 V čem je to tajemství,
    že je někdo dobrej?
  • 00:44:39 Jako v muzice, muzikant.
  • 00:44:44 Tak podle mýho dobrej muzikant
    nebo dobrá hudba
  • 00:44:49 vůbec není o tom,
    jak zdatný člověk je s těmi prsty,
  • 00:44:55 ale že ten člověk vypráví
    příběh.
  • 00:44:59 Že vlastně každá nota
    navazuje na další notu.
  • 00:45:03 Ono je to úplně stejně
    vlastně ve všem.
  • 00:45:05 Jako dobrej film.
    Od začátku až do konce.
  • 00:45:08 Každý okýnko vypráví
    ten příběh
  • 00:45:13 a všechno se to odvíjí a člověk
    jenom vidí a člověk to sleduje.
  • 00:45:17 A to samý je v tý hudbě,
    v tý dobrý hudbě.
  • 00:45:20 Ať je to cokoliv.
  • 00:45:22 Ať je to klasická hudba, pop music,
    ať je to cokoliv.
  • 00:45:25 A ta upřímnost.
  • 00:45:28 Já se hrozně snažím najít
    tu upřímnost.
  • 00:45:55 Toho Rudu docela charakterizuje
    taková věc.
  • 00:45:57 My jsme jednou seděli
    po představení
  • 00:46:00 Jardy Duška, Vizity,
    v jedný pražský vinárně
  • 00:46:02 a tam byli takoví ti diváci,
    co chodí na Vizitu.
  • 00:46:06 Šli s náma
    takoví ti kamarádi.
  • 00:46:09 A jedna taková mladá holka
    říká:
  • 00:46:10 Hele, Rudy, tobě nevadí,
  • 00:46:12 jak se ti Američani furt tak jako
    neupřímně usmívají?
  • 00:46:16 A on říkal:
    Hele, já ti rozumím,
  • 00:46:18 ale já už dneska
  • 00:46:20 jsem na tý americký usměvavosti
    závislej.
  • 00:46:24 A tomu já rozumím,
    protože ten pozitivní přístup
  • 00:46:27 k tomu životu,
    to je prostě skvělý.
  • 00:46:30 To si uvědomíš,
    když se setkáš s nějakým.
  • 00:46:35 Jak tě to úplně vysaje,
    zatíží.
  • 00:46:37 Zatímco, když odejde z návštěvy
    Rudy Linka,
  • 00:46:40 tak máš pocit,
    že je všechno možný.
  • 00:46:52 Ten projekt Rudolfina začal tím,
    že jsem asi před 4 nebo 5 lety
  • 00:46:55 hrál v Rudolfinu
    s jedním výborným
  • 00:46:57 švédským pianistou
    Bobo Stensonem.
  • 00:46:59 Já jsem si uvědomil, že ten dům
    je vlastně úplně úžasnej.
  • 00:47:01 Obrovský, obrovský dům.
    A najednou mě napadlo,
  • 00:47:04 že ten dům by mohl být
    využitý víc než je.
  • 00:47:07 Pan Mareček dělá fantastickou práci
    s Českou filharmonií,
  • 00:47:11 pan Nedoma dělá úžasný věci
    s galerií,
  • 00:47:13 ale že vlastně tenhle ten dům
    je na nejlepším místě v Praze -
  • 00:47:15 tady vidíme krásný Hradčana,
    tady Náměstí Jana Palacha,
  • 00:47:19 který opravdu, si myslím,
    pro náš národ něco znamená.
  • 00:47:23 Ale to náměstí je spíš tak na to,
    že si tady lidi venčí psy.
  • 00:47:29 I to nábřeží není úplně
    využitý.
  • 00:47:32 A jsme úplně uprostřed Prahy,
    tady UMPRUM,
  • 00:47:35 tady Filosofická fakulta,
    tady Muzeum UMPRUM,
  • 00:47:38 konzervatoř za Rudolfinem...
  • 00:47:41 Tady je vlastně hrozně moc
    kreativní energie.
  • 00:47:46 Mělo by být hrozně moc kreativní
    energie!
  • 00:47:48 Ale vlastně tady není.
  • 00:47:50 Kde jsou ti mladí lidé,
    kteří tady studují?
  • 00:47:52 Ale vůbec všichni lidi,
    kteří si tady dávají kafe
  • 00:47:54 a vlastně vychutnávají tu
    kulturnost, naši kulturnost.
  • 00:47:58 Mě vlastně nenapadlo,
    že to je mrtvý místo.
  • 00:48:00 A od tý doby, když kolem chodím,
    říkám si:
  • 00:48:02 Má pravdu,
    tady vznikla kavárna
  • 00:48:04 z bývalých hajzlíků
    a to je všechno.
  • 00:48:11 Ten projekt se zabývá tím,
    že celá tato oblast
  • 00:48:13 by se předělala na to,
    aby se mohly dělat koncerty
  • 00:48:16 tady venku,
    aby byly kavárny všude možně,
  • 00:48:19 aby lidi si mohli sednout,
    aby dokonce vznikl
  • 00:48:22 nový koncertní sál pro 200 lidí
    na střeše Rudolfina,
  • 00:48:25 kde bude vidět
    ten Pražský hrad,
  • 00:48:28 kde bude vidět
    i ty střechy Malé Strany...
  • 00:48:31 -Takže mně se ta myšlenka
    nesmírně líbí.
  • 00:48:33 Líbí se mi svojí odvahou,
    líbí se mi svojí kulturností,
  • 00:48:36 líbí se mi tím, že by ta budova
    získala ještě jazzový sál,
  • 00:48:41 že by získala filmový klub,
    že by oživila prostě ten prostor.
  • 00:48:56 Dneska tady máme
  • 00:48:57 jednoho z nejlepších architektů
    v New Yorku.
  • 00:48:59 A to je Joseph Donovan,
  • 00:49:02 který na maloval tyhle ty obrázky
    o Rudolfinu.
  • 00:49:04 Já jsem hrozně rád,
    že tady je.
  • 00:50:00 Nestýská se ti po takovémhle
    pohledu?
  • 00:50:05 Je to úžasný pohled
    a jsem narozený pár ulic odtud,
  • 00:50:10 ale ve světě
    je plno krásných pohledů,
  • 00:50:15 ale plno krásných pohledů.
  • 00:50:17 A myslím si,
    nebo aspoň já jsem přišel na to,
  • 00:50:19 že všechny pohledy
    jsou úplně úžasný,
  • 00:50:21 ale já hrozně miluju lidi.
  • 00:50:23 A když jsou někde dobrý lidi,
    který já znám,
  • 00:50:25 kteří jsou mí přátelé nebo rodina,
    tak se tam cítím dobře.
  • 00:50:29 A to je ten můj domov.
  • 00:50:33 Hele,
    co pro tebe znamená svoboda?
  • 00:50:35 Tak svoboda pro každého
    znamená úplně něco jiného.
  • 00:50:39 Pro mě je to...
    Vzpomínám si, když jsem přijel,
  • 00:50:42 překročil českou hranici,
    tak to znamenalo,
  • 00:50:45 že jsem si mohl koupit
    jakoukoliv LP desku.
  • 00:50:49 Když se řekne svoboda,
    je to cestovat?
  • 00:50:51 Nebo je to,
    že si můžu koupit knížku
  • 00:50:54 a přečíst si jakoukoliv
    knížku.
  • 00:50:56 Nebo svoboda je to,
    že můžu napsat dopis prezidentovi
  • 00:50:59 a oni mě nezavřou, že jo.
  • 00:51:04 -Svoboda je kytara?
    -Svoboda je kytara.
  • 00:51:07 I když zase se člověk musí
    přes to dostat,
  • 00:51:10 aby to byla svoboda.
  • 00:51:55 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2015

Související