iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 12. 2001
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

88 hlasů
12039
zhlédnutí

Oči Dagmar Hochové

Portrét přední české fotografky

16 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Oči Dagmar Hochové

  • 00:00:01 Představte si,
    že jsem přešla svět.
  • 00:00:03 Sice jen zamrzlý rybník Svět
    v Třeboni, ale byl to svět.
  • 00:00:25 Když se mě lidé ptali,
    jak mě učil J. Funke vyvolávat,
  • 00:00:28 tak jsem se vždy pousmála.
  • 00:00:31 Všechno mě naučili
    spolužáci a spolužačky.
  • 00:00:37 Tenkrát byla naše třída složená
    z úplně jiných typů, než dnes.
  • 00:00:43 Byly to děti z živnostenských
    rodin,
  • 00:00:47 nebo z rodin, kde otec zastupoval
    nějakou cizí firmu.
  • 00:00:53 Ty děti toho hodně věděli i uměli
    a tak v temné komoře učili nás,
  • 00:01:00 kteří jsme nepocházeli
    z podobného prostředí.
  • 00:01:07 Funke přišel až k hotovému, neřekl
    nic a jen se podíval na negativ.
  • 00:01:15 Tenkrát byly negativy skleněné,
    fotili jsme na desky 9x12.
  • 00:01:21 Funke vzal desku, podíval se na
    ni, pustil ji, rozbila se, znovu.
  • 00:01:26 To vedlo člověka k tomu,
    že mu to raději neukazoval.
  • 00:01:32 Když jsem já chodila na FAMU,
    katedra fotografie ještě nebyla.
  • 00:01:36 Studovala jsem filmový obraz,
    což byla kamera.
  • 00:01:42 Můj první učitel, Karel Plicka,
    byl úžasný pán,
  • 00:01:49 ale v tu dobu měl šedý zákal,
    mohl nám tedy jen něco sdělovat.
  • 00:01:55 Dělal nám takové hezké malé
    přednášky.
  • 00:02:03 První fotografie člověk tolik
    nebere, ale Plicka mě nutil,
  • 00:02:06 to byl tehdy zvyk,
    dělat výřezy z negativu.
  • 00:02:12 Mně se líbil právě ten čtverec,
    v něm jsem to viděla hotové, celé.
  • 00:02:20 A tak vznikly mé další čtvercové
    fotografie těch dětí.
  • 00:02:51 Přišel strašlivý únorový převrat
    a všechno se změnilo.
  • 00:02:59 Lidé byli hlídáni a sledováni.
    Kdo fotil na ulici byl podezřelý.
  • 00:03:07 Buď musel mít legitimaci ČTK,
    např. když šel za jistou událostí,
  • 00:03:15 a to potom bylo v pořádku.
  • 00:03:17 Ale mimo to se na ulici fotili jen
    Hradčany a snímky na památku.
  • 00:03:23 Děti byly nejmíň nápadné, tak asi
    proto jsem to na nich zkoušela.
  • 00:03:29 Vyhledávala jsem dětskou radost
  • 00:03:33 a ráda jsem nachodila kilometry,
    a třeba i marně.
  • 00:03:39 Tenkrát děti musely mnohem víc
    dráždit fantazii, hračky nebyly,
  • 00:03:44 a proto si děti dovedly vymýšlet
    a hrát si i bez hraček.
  • 00:03:55 Slovensko, to byl mizející svět
    a to je vždy krásné téma.
  • 00:04:04 Že něco zanikne, že to nebude...
    A mimo to na Slovensku,
  • 00:04:07 pod Královou horou,
    tam byly ještě krásné obličeje.
  • 00:04:14 Mladí Slováci už nebyli tak hezcí,
    jako ti otcové a hlavně dědové.
  • 00:04:19 Oni se tomu sami smáli a říkali,
    že když se pije pivo,
  • 00:04:25 tak se obličej mění.
    Kdežto staří pili hlavně pálenku.
  • 00:04:46 Od února 1948 jsem měla v sobě
    strašlivý vzdor,
  • 00:04:49 který se samozřejmě nemohl moc
    projevovat.
  • 00:04:55 Aspoň s kamerou jsem tedy hledala
    něco vypovídajícího o tom,
  • 00:05:01 že jako národ jsme jiní,
    než za co se vydáváme.
  • 00:05:06 Podívejte se, to je zajímavé
    společenství.
  • 00:05:08 To je voják čsl. lidové armády.
  • 00:05:12 Tady příslušník čsl. armády
    v Anglii za II. světové války,
  • 00:05:19 který riskoval zavření, když se
    v uniformě objevil na ulici.
  • 00:05:28 To je normální česká pionýrka
    a tento starý muž je legionář
  • 00:05:34 z první světové války,
    který sice nemá uniformu,
  • 00:05:38 ale má medaile, které dostal
    v I. světové válce.
  • 00:05:43 To jsem cílevědomě vyhledávala
    od dob,
  • 00:05:47 kdy jsem začala fotit legionáře,
    tedy od roku 1976.
  • 00:05:53 Když jsem si je získala,
    brali mě s sebou do Lán,
  • 00:06:00 kam jezdili dvakrát do roka, na
    narozeniny a úmrtní den Masaryka.
  • 00:06:10 Fotografovala jsem je, neboť
    legionáři připomínali rok 1918,
  • 00:06:15 vznik naší první republiky.
  • 00:06:18 Jejich pomoc Masarykovi při
    tvoření našeho státu byla značná.
  • 00:06:26 Tvořili armádu
    neexistujícího státu.
  • 00:06:35 Proto jsem to fotografovala,
    tohle k tomu patří.
  • 00:06:39 U fotografa je normální,
    že se něčím živí,
  • 00:06:44 a zároveň hledá cosi,
    čím obohatí svůj obzor.
  • 00:06:50 Něco, co nedělá každý,
    co každý nedokáže vystopovat.
  • 00:06:56 To je právě na fotografování
    to zajímavé.
  • 00:07:01 Když se to řekne poctivě,
    ona bída se fotí vždy lépe,
  • 00:07:05 než nějaký měšťácký sen.
  • 00:07:10 Tyto dva snímky postižených dětí
    z ústavu z Pousteven mám nejradši.
  • 00:07:17 Z dětí čiší radost dětí z toho,
    že tato sestra přijela z dovolené
  • 00:07:24 a ony jí přišly naproti.
  • 00:07:31 Děti jsou na něco zvyklé
    a když se to poruší,
  • 00:07:35 tak to pociťují, a když se to zase
    navrátí do původních kolejí,
  • 00:07:40 jsou spokojené a dají to najevo.
  • 00:07:51 Na druhé fotografii je sestra
    Bohdanka,
  • 00:07:56 která to s dětmi úžasně uměla.
  • 00:08:02 Sestry měly často nervově náročnou
    práci.
  • 00:08:07 Měly sice spolupracovníka,
    zahradníka,
  • 00:08:11 ale zahradník byl trošku vyšinutý
    a ony ho musely krotit,
  • 00:08:18 aby tam něco neprováděl.
  • 00:08:21 Já jsem byla naivní. Podceňovala
    jsem sílu a moc katolické církve.
  • 00:08:31 Myslela jsem si,
    že až ty jeptišky zemřou,
  • 00:08:35 nebude o jejich práci
    nikdo vědět.
  • 00:08:39 Neuvažovala jsem o tom,
    že vychovávají vlastní dorost.
  • 00:08:44 Ve všech ústavech byla děvčata,
    tajné sestry,
  • 00:08:50 o čemž jsem neměla ponětí.
  • 00:08:55 Myslela jsem si, že po jejich
    smrti přijdou civilní sestry,
  • 00:08:59 a že když jeptišky nevyfotím,
    nebude se o jejich práci vědět.
  • 00:09:05 Je skvělé, když vás něco pohání,
    žene dopředu.
  • 00:09:35 Josefa Váchala a Bohuslava Reynka
    jsem fotografovala v roce 1987.
  • 00:09:42 Váchalovi jsme napsali,
    že se tam dostavíme.
  • 00:09:46 Nejdřív nás chtěl vyhodit
    a potom nás nechtěl pustit.
  • 00:09:53 Nevím, jestli bral na vědomí,
    že jsem fotografovala.
  • 00:09:57 Zřejmě si nemyslel,
    že z toho něco bude.
  • 00:10:01 Váchal žil v takovém ohromném
    tmavém prostředí.
  • 00:10:10 Některé fotografie jsem
    brala z ruky...
  • 00:10:14 Někdy je báječné,
    že s sebou nemáte světlo.
  • 00:10:19 O blesku nemluvě, to je rušič
    soukromí a jakéhokoli vztahu.
  • 00:10:26 Je vás vidět a fotografovaný
    člověk se chová jinak.
  • 00:10:38 Váchal vůbec nepozoroval,
    že fotografuji...
  • 00:10:41 B. Reynek byl naprostý protipól
    Váchala.
  • 00:10:46 Byl to nesmírně ušlechtilý,
    skromný kmet, příjemný, klidný.
  • 00:11:01 Skvěle nás přijal,
    představil nám své syny.
  • 00:11:05 Předvedl nám, jak ryje
    své rytinky.
  • 00:11:10 Seděl u plotny v obyčejné
    venkovské kuchyni
  • 00:11:15 a škrábal tam ty destičky.
  • 00:11:26 Já si na ni vezmu
    široký objektiv.
  • 00:11:35 Hůl si beru s sebou
    ne kvůli sobě,
  • 00:11:37 ale kdyby nás nechtěla poslouchat.
    To je výborná věc. Tak jdeme.
  • 00:11:49 -Co dělá kyslík? -Ještě bude.
    -To je skvělé.
  • 00:12:02 Přivařuji dekl, abych ho na to
    mohla posadit.
  • 00:12:11 Někdy se mi spojí, někdy musím
    přidat drátek.
  • 00:12:16 -Vlezu k tobě. -Pojď ke mně.
    -Ne, za tebe.
  • 00:12:21 -Můžeš být tam, kde jsi byla.
    -Tohle vyhodím.
  • 00:12:27 Budu z toho dělat ramena.
  • 00:12:31 Ale musím to celé dostat pryč
    odsud.
  • 00:12:35 -Ta hlava mě štve.
    -Tam je ta hlava!
  • 00:12:43 Ne, já musím udělat ramena
    pro tamhletu hlavu.
  • 00:12:48 -Ale baví tě to, viď.
    -To víš, že ano.
  • 00:12:51 Já nikdy nevím, co budu dělat.
    Improvizuji.
  • 00:13:06 Tohle musím ještě dovařit.
    Je to takový kříž.
  • 00:13:10 Tady mi ještě chybí...
  • 00:13:15 Takové karmy už nejsou k dostání.
  • 00:13:22 Ta kamna jsem našla na ulici.
  • 00:13:24 Tady je rozpářu a možná z nich
    udělám nějaký oblek.
  • 00:13:28 Nějaký talár, bílý.
  • 00:13:35 Myslím, že mám lidi ráda.
  • 00:13:37 Za určité hranice bych nikdy
    nezašla.
  • 00:13:42 Ukazovat nejhorší lidské stránky,
    to se mi příčí.
  • 00:13:49 Jsem lidský fotograf.
  • 00:13:52 Mě baví lidské vztahy,
    vztahy různých dvojic,
  • 00:13:56 společenské vztahy...
  • 00:14:12 Vážila jsem si každého,
    kdo se režimu dokázal postavit.
  • 00:14:17 Proto jsem se je také snažila
    vyfotografovat,
  • 00:14:21 jen pro svůj soukromý názor,
    cyklus.
  • 00:14:25 Jestli se to zveřejní, nebo ne,
    to mě v té chvíli nezajímalo.
  • 00:14:30 Vždy, když se něco dělo,
    což bylo bohužel často,
  • 00:14:34 neboť jeden převrat stíhal druhý
    a děly se násilnosti,
  • 00:14:39 cítila jsem jako úplně samozřejmé,
    že jsem se tam šla také podívat.
  • 00:14:50 Nikdy jsem sice nešplhala
    po sloupech, abych vše zachytila,
  • 00:14:55 alespoň jsem však nasála atmosféru
    a něco jsem vyfotografovala vždy.
  • 00:15:15 Když ráno vstanu,
    vyjdu na terasu,
  • 00:15:18 podívám se na Hrad,
    jestli je pan prezident v Praze,
  • 00:15:22 pozdravím, otočím se,
    podívám se na Tančící dům
  • 00:15:27 a jdu se snažit něco dělat.
  • 00:15:33 Teď se ozval nějaký pták!
    To je hezké.
  • 00:15:38 Je to tam slyšet? Prima.
  • 00:15:55 Hotovo, že? Už to máme.

Související