iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 9. 2002
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

9 hlasů
24902
zhlédnutí

Pohádkový Péťa aneb život(a)běh Emila Zátopka

Mýty, legendy a skutečnosti ze života slavného atleta v dokumentárním filmu

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Pohádkový Péťa aneb život(a)běh Emila Zátopka

  • 00:00:16 Od posledního závodu - maratonu,
    mě odrazovali, protože jsem to
  • 00:00:22 předtím ještě nikdy neběžel.
  • 00:00:26 Já jsem v tréninku naběhal 30 km
    každý den - v teplákách.
  • 00:00:31 Maraton se běžel jenom v trenýrkách.
  • 00:00:41 Noviny píší, že favorit je
    Angličan Peters.
  • 00:00:44 O mně nic v novinách není.
  • 00:00:48 Peters ale musel vědět, jak se
    to má běžet, když je favoritem,
  • 00:00:50 tak jsem si řekl, že poběžím
    s ním.
  • 00:00:52 Peters si byl vědom své
    zodpovědnosti
  • 00:00:56 a po startovním výstřelu šel
    hned do vedení.
  • 00:01:02 Dvě kola jsme běželi na běžecké
    dráze.
  • 00:01:06 V průběhu závodu maratonci mávali,
    diváci kynuli maratoncům -
  • 00:01:12 jako loučení na 42km trasu.
  • 00:01:25 V Zašové se narodili Ludmila,
    Pepíček, Marie, Jaroš, Frantík
  • 00:01:32 a Bohouš.
  • 00:01:37 V Kopřivnici si v roce 1922 tatínek
    postavil půldomek.
  • 00:01:45 Jako první se narodil Emil
    a potom já - Jiří.
  • 00:01:52 Vcházíme do kuchyně, kde měl
    tatínek stolařský stůl,
  • 00:02:00 kde zhotovoval nábytek.
  • 00:02:05 Zde v posteli se narodil Emil.
  • 00:02:12 On měl výsadní postavení,
    protože byl nejchytřejší.
  • 00:02:15 Od otce i matky byl ctěný
    a vážený.
  • 00:02:20 Když něco provedl, tak nikdy
    nebyl za to pokárán.
  • 00:02:30 Muselo se vyšetřit, kdo to udělal,
  • 00:02:32 a když to byl Emil, bylo všechno
    v pořádku.
  • 00:02:36 Byl původně levák.
  • 00:02:41 Ve třetí nebo čtvrté třídě se
    přeorientoval na praváka
  • 00:02:47 na pokyn otce.
  • 00:02:59 Emil se vůbec nebál včel,
    spíše se bály včely jeho.
  • 00:03:03 V sedmi letech odfoukl včely
    s česna a na česno se sedl.
  • 00:03:10 Žádná včela mu neublížila,
    žádná ho nebodla.
  • 00:03:16 Prázdniny jsme obyčejně prožívali
    zde.
  • 00:03:22 Večer jsme jeli domů, a ráno
    nebo před obědem jsme jeli sem.
  • 00:03:30 Emil se dovedl dobře potápět -
    vydržel pod vodou mnohem déle
  • 00:03:38 než ostatní.
  • 00:03:52 S Emilem jsem chodil 9 let do školy.
  • 00:03:57 Patřil k těm chudším.
  • 00:03:59 My jsme ale vyrůstali v dělnické
    kolonii a byli jsme dobří kamarádi.
  • 00:04:04 V rohu byla těžká lavice
    pro tři žáky.
  • 00:04:10 Učitelé říkávali, že je to "zadní
    univerzita" - oslovská lavice,
  • 00:04:17 kde sedávali špičkoví kluci,
    kteří to potom v životě
  • 00:04:22 někam dotáhli.
  • 00:04:26 Mezi nimi byl i Emil.
  • 00:04:29 Byl velmi nadaný, i když některé
    jeho výstupy byly až neuvěřitelné.
  • 00:04:37 Emil byl velmi kamarádský,
    neměl žádné rozkoly ve třídě,
  • 00:04:41 byl hrozně žravý - od malička.
  • 00:04:46 Já se nedivím, protože doma bylo
    7 dětí, takže kdo zaváhal,
  • 00:04:51 ten nepapal.
  • 00:04:56 Tato ulice je 300 m dlouhá,
    potom 100 m - obdelník.
  • 00:05:04 My kluci jsme tam pořádali
    lehkoatletická utkání -
  • 00:05:10 běh na 100 m, 200 m
    a vytrvalostní běh.
  • 00:05:17 Startovalo nás 12 chlapců,
    někdo uběhl 6 kol, 7 kol...
  • 00:05:29 Emilkovi jsme počítali už 20. kolo.
  • 00:05:39 Někteří si už sedli a začali hrát
    karty, a Emil běhal pořád.
  • 00:05:45 Volali jsme na něj, aby toho
    nechal, že chceme hrát karty,
  • 00:05:48 že nám jeden chybí do party.
  • 00:05:51 On nám řekl, že dokud může,
    bude běhat.
  • 00:05:56 Uběhl 30 až 40 kol.
  • 00:06:13 Vychodil IV. měšťanskou třídu
    v Kopřivnici.
  • 00:06:17 Tatínek si vždy přál,
    aby se Emil stal učitelem,
  • 00:06:23 proto ho přihlásil na učitelský
    ústav v Příboře.
  • 00:06:29 Emil se zůčastnil zkoušek,
    ale přišla mu zamítavá odpověď,
  • 00:06:34 protože prý nesložil zkoušky.
  • 00:06:37 Když se ptal na důvody zamítnutí,
    tak mu bylo řečeno,
  • 00:06:43 že nemá hudební sluch.
  • 00:06:48 Ve škole mu radili, ať zopakuje
    IV. třídu na měšťance,
  • 00:06:54 že pak mu zaručují, že se dostane
    na učitelský ústav.
  • 00:06:58 Když Emilkovi řekli, že by měl
    opakovat třídu v měšťance,
  • 00:07:03 tak řekl, že není žádný blbeček,
    aby opakoval třídu,
  • 00:07:07 kterou absolvoval s vyznamenáním.
  • 00:07:13 Rozhodl se odjet do Zlína
    na Baťovu školu práce,
  • 00:07:22 a pokud bude přijat, že se nevrátí
    a bude studovat ve Zlíně.
  • 00:07:33 Když jsme vyběhli ze stadionu,
    měl Peters 200m náskok.
  • 00:07:38 Ve mně to hrklo, protože to
    byl favorit - musel jsem za ním.
  • 00:07:43 Začal jsem to pelášit.
  • 00:07:44 Janson běžel po mém boku, ukazoval
    na Peterse a něco mi švédsky říkal.
  • 00:07:50 Já mu odpovídal česky a přesto jsme
    si rozuměli.
  • 00:07:55 Věděli jsme, že kdyby nám Peters
    utekl 2 km, tak by se nám ztratil
  • 00:07:58 a my už bychom ho neviděli.
  • 00:08:00 Kdo by nám pak řekl, jestli on
    už to vyhrál nebo zabalil?
  • 00:08:06 Přišel do Zlína a první jeho kroky
    směřovaly do obuvnických dílen,
  • 00:08:13 protože každý mladý muž u Baťi
    musel prodělat tzv. ševcovský
  • 00:08:16 základní výcvik.
  • 00:08:19 Teprve po roce se přihlásil
    jako chemik a začal navštěvovat
  • 00:08:24 průmyslovou školu chemickou.
  • 00:08:27 Zlín, město Baťovo, odkud je hlásáno
    nové blahoslavenství - bosé obouvati.
  • 00:08:34 To je město 40 tisíců, kteří
    zasvětili celý svůj život
  • 00:08:38 schopnosti, úsilí, zájem i práci
    jediné myšlence -
  • 00:08:42 sloužit lidské noze.
  • 00:08:45 Když se poprvé vrátil ze Zlína,
    tak oplýval dojmy a vysvětloval,
  • 00:08:51 jak je to výborné ve Zlíně,
    co se už všechno naučil,
  • 00:08:56 že Baťoval škola je dobrá pro mladé.
  • 00:09:03 Zde bydlí 6000 mladých mužů
    a mladých žen.
  • 00:09:06 Děvčata na jedné straně široké
    třídy, na druhé hoši.
  • 00:09:10 Emil Zátopek jako maturant a chemik
    bydlel ve třetím internátě.
  • 00:09:15 Naše skupinka 8 nadšenců lehké
    atletiky bydlela na světnici č. 19.
  • 00:09:22 On byl ale u nás vařený pečený,
    protože jsme byli všichni nadšený
  • 00:09:26 atletikou a olympijskou myšlenkou.
  • 00:09:30 Toto je pověstná světnice č. 19,
    kde jsme trávili po práci volný čas.
  • 00:09:38 Zde jsme se domlouvali - měli jsme
    zde knihu zápisů, protože jsme
  • 00:09:42 pracovali na směny.
  • 00:09:43 Takto jsme si předávali zprávy
    pro ostatní.
  • 00:09:47 Byl zde velmi přísný režim -
    nesměli jsme zde mluvit sprostě.
  • 00:09:51 Za každé sprosté slovo se platila
    koruna.
  • 00:09:55 Ke konci měsíce se dělala
    rekapituace a posbíraly se peníze,
  • 00:10:04 podle toho, kolik kdo namluvil
    sprostých slov.
  • 00:10:09 Když chtěl někdo někomu vynadat,
    tak položil korunu na stůl
  • 00:10:14 a řekl si to své sprosté slovo.
  • 00:10:20 Když byl Zlín bombardován,
    zasáhlo to i naši světnici.
  • 00:10:30 V knize našich záznamů je zápis
    od Emila, že se sem přišel podívat -
  • 00:10:35 v naději, že je vše rozbité -
    i záznamy o sprostých slovech,
  • 00:10:41 aby nemusel platit.
  • 00:10:48 Běh Zlínem pro mladé muže
    se konal každý rok.
  • 00:10:52 On se první i druhý rok
    tomuto běhu vyhnul.
  • 00:10:56 Třetí rok si na něj počkali.
  • 00:11:00 Délka tratě byla 1500 m,
    běželo se po třídě T. Baťi,
  • 00:11:08 odtud na Štefánikovu třídu
    a vracelo se k cíli,
  • 00:11:13 který býval naproti zámku -
    v parku.
  • 00:11:18 Vymlouval se, že má bolavé koleno.
  • 00:11:22 Doktor ho hned zkontroloval
    a řekl, že se vymlouvá,
  • 00:11:27 že musí běžet.
  • 00:11:34 Nikdo nešel běhat dobrovolně,
  • 00:11:35 vychovatel si ze 100 mladých mužů
    vybral ty, které uznal za vhodné.
  • 00:11:42 To "štěstí" měl i Emil.
  • 00:11:46 Emil běžel tento běh v roce 1941.
  • 00:11:51 Měl ale smůlu, že zde běžel
    závodník Krupička,
  • 00:11:55 který už tyto závody absolvoval.
  • 00:11:58 On si říkal, že když už musí běžet,
    tak že do toho dá všechno -
  • 00:12:07 a byl druhý.
  • 00:12:09 Od té doby si Emila všímali
    trenéři a zvali ho na stadion
  • 00:12:14 a trénovali ho.
  • 00:12:18 Přišel za mnou celý rozradostněný.
  • 00:12:22 Vítal jsem ho a nabídl mu,
    že budeme trénovat.
  • 00:12:27 On byl překvapen, že jsem se
    s ním takto zkamarádil.
  • 00:12:32 Tak to začalo - jak nejdříve
    nechtěl běhat, tak naráz ho to
  • 00:12:38 začalo velice bavit.
  • 00:12:43 Stal se u něj převrat,
    protože lidé o něj měli zájem.
  • 00:12:50 Byl velice učenlivý,
    ze začátku až příliš.
  • 00:12:54 Na všechno měl otázky,
    chtěl vědět všechno -
  • 00:12:57 co jsou to nohy, jak se mají klást,
    jak mají pracovat ruce,
  • 00:13:05 jak se má držet trup...
  • 00:13:10 Působil jsem na něj nejen
    atleticky, ale i morálně.
  • 00:13:20 Uklidňoval jsem ho, protože on byl
    velmi živelný.
  • 00:13:27 Zátopek uběhl 2 km za 5,334 min.
  • 00:13:32 Překonal tak starý rekord
    o 5,5 vteřiny.
  • 00:13:36 Říkali jsme mu Jezevec,
    někdy i Sony.
  • 00:13:40 Výraz Sony dostal na internátu,
    kde chodil na večeře -
  • 00:13:46 pan správce měl malého psíka.
  • 00:13:49 Služebná správce chodila
    pro zbytky jídla pro psíka.
  • 00:13:57 Emil to vyčíhl, a než přišla
    služebná, tak nastrčil ešus
  • 00:14:01 a řekl: "Pro Sonyho."
  • 00:14:05 Emil Zátopek ohlásil rekord
    na 5 km.
  • 00:14:09 Já jsem tam dělal sudího.
  • 00:14:10 Emil Zátopek běžel a udělal
    rekord.
  • 00:14:19 Na oslavu se vystřelilo.
  • 00:14:21 On přiběhl za mnou a povídá:
    "Já bych žral! Já mám hlad!"
  • 00:14:28 Já když jsem doběhl závod,
    vždy jsem měl žízeň
  • 00:14:32 a až za dvě hodiny jsme jedli.
  • 00:14:36 On přiběhl po 5 km a řekne -
    já mám hlad.
  • 00:14:41 On se děvčatům nevyhýbal,
    on je hledal přes jídlo,
  • 00:14:48 protože on měl velkou spotřebu
    jídla.
  • 00:14:53 Vždy hledal takové, které měly
    řeznictví - aby něco dostával.
  • 00:15:03 Děvčata mu nosila jablka,
    v neděli buchty...
  • 00:15:13 První jeho děvče se jmenovalo
    Jarka Černochová.
  • 00:15:24 Kdy mi vyznal lásku?
    To už opravdu nevím.
  • 00:15:28 Je to už moc dlouho.
  • 00:15:32 Ono se to dříve moc nehonilo
    jako dnes.
  • 00:15:35 Když měl Emil v roce 1943 maturovat,
    tak říkal, že bychom se asi
  • 00:15:42 2 měsíce neměli scházet,
    že jim to doporučil profesor -
  • 00:15:47 aby se ničím nerozptylovali,
    aby si hleděli pouze maturity.
  • 00:15:54 Já jsem si řekla, že chce vztah
    asi ukončit.
  • 00:16:02 Sešli jsme se až po válce.
  • 00:16:11 Když jsme ho dohnali, vypadal
    jako boxér po třetím kole -
  • 00:16:15 měl nejasný pohled.
  • 00:16:17 Polekalo mě to, zeptal jsem se ho,
    jestli to není moc rychle.
  • 00:16:21 On odpověděl anglicky, že to není
    moc rychlé, že tak se to musí.
  • 00:16:29 Bál jsem se, že plete nohama
    a že to dopadne špatně.
  • 00:16:36 Jako chemik byl primasem třídy,
    byl jeden z nejchytřejších žáků.
  • 00:16:46 Všechny školy dělal s vyznamenáním.
  • 00:16:49 Předtím dělal podřadnou práci -
    mlel zde křemičitany,
  • 00:16:58 což byla přísada do gumových směsí.
  • 00:17:04 Byla to hrozná práce -
    byl zaprášený od hlavy k patě.
  • 00:17:09 Když šel za svým nadřízeným,
    aby ho přeložil,
  • 00:17:12 protože tuto práci dělat nechtěl,
    že bych chtěl do laboratoře
  • 00:17:18 nebo chtěl odejít do jiné fabriky.
  • 00:17:25 Jeho nadřízený mu řekl,
    že když tuto práci dělal za Německa,
  • 00:17:29 tak že ji musí dělat i teď.
  • 00:17:34 Emil se naštval a přihlásil se
    do náboru do armády.
  • 00:18:03 Zašel jsem do Vojenské akademie,
    aby mi ho zavolali.
  • 00:18:08 On přiběhl v bagančatech.
  • 00:18:11 Navrhl jsem mu, že můžeme spolu
    trénovat podél Bečvy,
  • 00:18:17 kde je krásné prostředí na běh.
  • 00:18:19 Z kasáren ho neradi pouštěli.
  • 00:18:22 On se se mnou setkával jednou
    až dvakrát týdně,
  • 00:18:25 jinak trénoval v kasárnách.
  • 00:18:29 V zimě, když napadlo hodně sněhu,
    tak běhal po vojenských chodbách,
  • 00:18:34 které byly dlouhé 800 m.
  • 00:18:42 V zimě jsme běhali venku málo.
  • 00:18:47 Emil Zátopek se zařadil mezi
    nejlepší na světě.
  • 00:18:50 Zůstal však stále takový,
    jakého jsme ho znali před ME
  • 00:18:53 a jak ho známe dodnes.
  • 00:18:57 Ihned po návratu nastoupil zase
    do tvrdé a těžké práce
  • 00:19:00 ve Vojenské akademii.
  • 00:19:02 Jakou budoucí důstojník
    Československé armády patřil
  • 00:19:05 k nejpilnějším a nejskromnějším
    žákům.
  • 00:19:09 Řídil se svou zásadou,
    se kterou se ještě setkáme -
  • 00:19:11 dobrým sportovcem může být
    jenom ten,
  • 00:19:16 kdo dobře plní své povinnosti
    v práci.
  • 00:19:19 Já jsem náhodou dělala přesčas.
  • 00:19:22 Vyšla jsem z továrny,
    kde na mě čekal Emil.
  • 00:19:28 Potom jsme se začali zase více
    stýkat.
  • 00:19:32 Bylo to ale velmi těžké, protože
    on byl v Hranicích v Akademii,
  • 00:19:38 já jsem byla ve Zlíně.
  • 00:19:41 Byly to více dopisy než setkávání.
  • 00:19:47 S Emilem jsem zde běhal jeden rok.
  • 00:19:52 Za tu dobu jsem se přiučil jeho
    zkušenostem,
  • 00:19:59 protože on už tehdy byl významný
    atlet.
  • 00:20:06 Odtud se značil můj vzestup
    na atletické dráze.
  • 00:20:15 V roce 1945 zde v Uherském Hradišti
    sloužil Emil jako obyčejný voják.
  • 00:20:21 Hrála jsem házenou.
  • 00:20:24 Zde bývalo házenkářské hřiště,
    kde jsme s děvčaty trénovaly.
  • 00:20:33 Jedna z nás řekla, že o klandr
    stojí opřený jeden kluk,
  • 00:20:36 který bude velice dobrý běžec.
  • 00:20:41 Jenom tak jsem mrkla na toho
    kluka opřeného o klandr,
  • 00:20:45 a jediné, co mi zůstalo v paměti
    bylo, že měl černé trenýrky,
  • 00:20:52 a že byl ostříhaný dohola
    a měl velké uši.
  • 00:20:57 Ona dívka řekla, že to byl
    Zátopek.
  • 00:21:00 Mně to tehdy vůbec nic neříkalo.
  • 00:21:03 Jsme na původním místě atletického
    stadionu,
  • 00:21:07 říkalo se mu stadion U elektrárny.
  • 00:21:09 Zde začínali všichni lehcí atleti.
  • 00:21:12 V roce 1939 zde začínal
    i Emil Zátopek.
  • 00:21:16 Dráha byla tehdy škvárová,
    měla netypickou délku - 453 m.
  • 00:21:28 Lišila se od ostatních drah,
    které mají 400 m.
  • 00:21:34 Chodívali jsme sem téměř denně,
    i za války,
  • 00:21:38 i když se už blížila sovětská
    vojska a bombardovalo se.
  • 00:21:42 My jsme zde stále trénovali.
  • 00:21:45 Zde došlo k osudovému setkání
    Emila a Dany Zátopkové.
  • 00:21:51 Poznala jsem ho vlastně až
    na prvních závodech
  • 00:21:54 v květnu roku 1948.
  • 00:21:59 Oštěp byl hned na začátku závodů.
  • 00:22:03 Já jsem tam tehdy hodila svůj
    první československý rekord,
  • 00:22:06 což bylo asi 38,90 m.
  • 00:22:10 Byla jsem z toho velice nadšená.
  • 00:22:14 Viděla jsem, že přes hřiště ke mně
    kráčí sám Zátopek.
  • 00:22:20 On už tehdy byl hvězda mezi
    atlety,
  • 00:22:22 to jsem pochopila, i když jsem ho
    ještě moc neznala.
  • 00:22:24 Přišel a velice blahosklonně mi
    gratuloval k rekordu.
  • 00:22:28 Já jsem poděkovala a hned jsem šla
    pryč, aby si nemyslel,
  • 00:22:34 že jsem z toho celá pryč.
  • 00:22:42 Emil potom běžel 3 km a udělal
    nový československý rekord.
  • 00:22:47 Šla jsem mu také poblahopřát
    a předala jsem mu od nás atletů
  • 00:22:53 kytku.
  • 00:22:55 Emil se usmá a vzal si květinu.
  • 00:22:58 To bylo vlastně naše první setkání.
  • 00:23:02 Bylo to, jako by mě on žádal,
    abych se já s ním rozešla
  • 00:23:04 nežli on se mnou.
  • 00:23:07 Bylo mu to snad i trochu trapné,
    protože to byla přece jen vážnější
  • 00:23:13 známost, i když vám to může
    připadat povrchně.
  • 00:23:22 Bylo mu obtížné říci,
    že se mnou už chodit nebude.
  • 00:23:33 Zjistili jsme, že jsme narození
    stejně - 19. září 1922.
  • 00:23:40 Já jsem mu nevěřila,
    on nevěřil mně.
  • 00:23:43 Vzájemně jsme se podezírali,
    že jsme si to zjistili předem,
  • 00:23:48 a že si ze sebe děláme legraci.
  • 00:23:51 Ona to ale legrace nebyla,
    ona to byla pravda,
  • 00:23:54 takže to byl důvod, abychom si dali
    další rande s legitimací.
  • 00:24:00 Podívali jsme se a byla to pravda,
    že jsme stejně narození.
  • 00:24:04 Ťopek tehdy říkal, že by byla
    legrace, kdybychom také měli svatbu
  • 00:24:11 ve stejný den.
  • 00:24:14 Zde byla obrátka při olympijském
    maratonu.
  • 00:24:19 Zde jsem se utěšoval, že je přede
    mnou už jen 21 km.
  • 00:24:26 Vnitřní hlas mi říkal, abych toho
    nechal, protože mě už bolely nohy.
  • 00:24:30 Člověk by mohl říci, že se na to
    vykašle, ale co bych tam dělal -
  • 00:24:35 v tričku, ani korunu v kapse,
    20 km od města...
  • 00:24:42 Chtěli jsme mít svtbu 19. září,
    abychom tím potvrdili naše
  • 00:24:46 společné narození, ale pořád něco
    bylo po olympiádě.
  • 00:24:51 Emil se stal slavným, a každý ho
    zval na závody.
  • 00:25:01 Termín svatby vyšel až na 24. října.
  • 00:25:09 Svatbu jsme měli v Hradišti
    v tomto kostele.
  • 00:25:20 Bylo zde moc lidí.
  • 00:25:23 K oltáři jsme se jakž takž prodrali.
  • 00:25:27 Horší to bylo zpátky -
    nemohli jsme se dostat ven.
  • 00:25:30 Asparágus z mé svatební kytice
    někde zmizel v davu.
  • 00:25:34 Každý nám chtěl blahopřát,
    někteří lidé vylézali i na lavice.
  • 00:25:38 Pan farář z toho byl celý nešťastný.
  • 00:25:43 Když jsme se dostali ven z kostela,
    tak se dav za námi zavřel
  • 00:25:48 a všichni hosté zde zůstali.
  • 00:25:52 Pak se trousili na slavnostní
    večeři - jeden měl sako nakřivo,
  • 00:25:58 druhý měl knoflíky pryč...
  • 00:26:33 Po svatbě jsme ještě nějaký čas
    vegetovali.
  • 00:26:39 Emil byl později přeložen do Prahy
    k ATK.
  • 00:26:42 Já jsem byla stále zaměstnaná
    ve Zlíně.
  • 00:26:46 Emil dostal byt U Půjčovny č. 8,
    v prvním patře.
  • 00:26:52 Já jsem se sem přistěhovala
    až koncem roku 1949,
  • 00:26:59 až mě uvolnili z práce.
  • 00:27:03 Zde jsme bydleli až do roku 1970.
  • 00:27:08 Prožili jsme zde svou největší
    atletickou slávu.
  • 00:27:17 Tak odměňuje lid ty, kteří jsou
    mu nejvíce věrni, kteří se bijí
  • 00:27:22 za jeho slávu.
  • 00:27:28 Tento balkón byl náš.
  • 00:27:34 Byt byl pěkný, moderní.
  • 00:27:37 Jeden pokoj jsme pronajali jedné
    mojí spolužačce,
  • 00:27:42 která neměla kde bydlet.
  • 00:27:45 Kamarádka s námi bydlela až
    do roku 1956.
  • 00:27:48 Byt nám vyhovoval, protože byl
    blízko nádraží, letiště...
  • 00:27:56 Já jsem ze začátku zde byla
    nešťastná, protože jsem byla zvyklá
  • 00:28:01 na venkovské bydlení, a toto bylo
    bydlení velkoměstské.
  • 00:28:05 Když jsem ráno chtěla vědět
    jaké je počasí,
  • 00:28:09 musela jsem vylézt na balkón
    a podívat se toutou dírou.
  • 00:28:24 Pan Zátopek uměl moc krásně
    vypravovat.
  • 00:28:27 Byl u nás dvakrát v bytě.
  • 00:28:40 Když nebyl zarostlý tento strom,
    tak jsem k nim viděla do bytu.
  • 00:28:46 Pan Zátopek do mlékárny vždy
    utíkal.
  • 00:28:54 Potkávali jsme se cestou,
    on běžel, já za ním,
  • 00:28:58 ale jeho bych nedohonila.
  • 00:29:01 Nejdříve jsme byli přátelé,
    bydleli jsme ve stejném domě.
  • 00:29:06 Vždy jsme na sebe dělali přes balkón
    opičky a křičeli jsme:
  • 00:29:11 "Lady!" "Emile!" "Jak se máš?"
    "Kdy jdeš na trénink?"
  • 00:29:16 Dana byla naše kapitánka družstva
    v Rudé hvězdě.
  • 00:29:20 On s námi vždy jezdil
    na soustředění.
  • 00:29:25 Jednou k nám přijela francouzská
    televize.
  • 00:29:30 Zažili jsme mnoho legrace.
  • 00:29:36 Emil hrál bezvadně na kytaru,
    Dana také. Zpívali jsme.
  • 00:29:44 U mne jsme dělali dýchánky
    s vínečkem.
  • 00:29:48 Já jsem hrála na klavír,
    Emil na kytaru, pes k tomu štěkal.
  • 00:29:52 Bylo to báječné.
  • 00:29:54 Co životospráva?
  • 00:29:55 Jsou takové známé zásady -
    alkohol škodí, to je třeba
  • 00:29:58 si pamatovat, kouření také.
  • 00:30:00 Ale pokud se týká jídla a pití,
    z toho nedělám žádnou vědu.
  • 00:30:04 Jím - jak mám hlad,
    piji - jak mám žízeň.
  • 00:30:06 To já dělám taky,
    a přesto mi to nejde.
  • 00:30:11 Toto je hriště Stará Boleslav -
    Houšťka, které se proslavilo tím,
  • 00:30:16 že naši běžci zde dělali světové
    rekordy.
  • 00:30:21 Rekordů bylo celkem 20.
  • 00:30:23 I Emil zde udělal světové rekordy.
  • 00:30:27 Nejznámějším rekordem byl rekord
    na hodinovku,
  • 00:30:31 který nejdéle vydržel.
  • 00:30:34 Výhodou tohoto prostředí bylo,
    že tu kolem byly rovinaté lesy,
  • 00:30:41 krásné cesty s písčitým podkladem,
    takže neničily nohy.
  • 00:30:51 Ťopek zde naběhal nejlepší formu
    na Helsinky a na všechny své
  • 00:30:57 světové rekordy.
  • 00:31:00 Ve Staré Boleslavi jsme ho sledovali
    podrobně.
  • 00:31:07 Přiběhl a měl zaschlou sůl
    po teplácích.
  • 00:31:13 Pusu měl zelenou.
  • 00:31:16 Ptali jsme se ho, proč má
    zelenou pusu?
  • 00:31:21 On odpověděl, že srnka také běhá
    dobře, a taky že žere zelené.
  • 00:31:30 On prý doběhne 400 m, pak má
    meziklus, přitočí se prý
  • 00:31:37 k mladé bříze, stáhne listy,
    sní je a běží na další 400 m.
  • 00:31:45 My jsme se tomu smáli.
  • 00:31:50 Když jsme byli na soustředění
    v Mladé Boleslavi,
  • 00:31:53 dostali jsme všichni najednou
    disentérii.
  • 00:31:58 Brali jsme zboží z cukrárny,
    které bylo ze špatných vajíček.
  • 00:32:07 Celou noc nás to trápilo.
  • 00:32:09 Emil nás ujišťoval, že nás
    vyléčí.
  • 00:32:11 Ráno v 6 hodin čekal u samoobsluhy
    a koupil vodku.
  • 00:32:18 My jsme nepili, dělali jsme si
    legraci, že jsme abstinenti.
  • 00:32:23 Emil si dal do trumpety.
  • 00:32:29 Po obědě už chodil běhat,
    protože mu už nic nebylo.
  • 00:32:34 My jsme se trápili ještě dva
    dny.
  • 00:32:36 Bylo vidět, že je chemik,
    a že rozumí svému tělu.
  • 00:32:38 Na 25. km pořadatelé Jansonovi
    nabízeli půl citronu,
  • 00:32:44 mně ho také nabízeli.
  • 00:32:46 Janson ho hned snědl.
  • 00:32:48 Já jsem nechtěl, protože jsem si
    nebyl jistý, co to se mnou udělá.
  • 00:32:53 Janson si pochutnával,
    mně se sbíhaly sliny
  • 00:32:55 a říkal jsem si, že jsem trdlo,
    protože jsem si mohl zadarmo
  • 00:32:58 vzít citron.
  • 00:33:00 Říkal jsem si, že uvidím,
    jestli Janson poběží líp,
  • 00:33:06 pak že na příští stanici
    sbaštím 3 citrony,
  • 00:33:10 a pak do toho šlápnu.
  • 00:33:13 Když jsem pracoval na Jáchymovsku,
    tak zrovna Emil vyhrál
  • 00:33:16 3 olympijské medaile.
  • 00:33:20 Já jsem šel po náměstí v lágru,
    naproti mně šel kriminálník
  • 00:33:27 a křičel, že Emil Zátopek vyhrál
    3 medaile.
  • 00:33:38 Přišel ke mně a křičel, že já
    z toho nemám radost.
  • 00:33:42 Já byl v kriminále -
    Emil měl 3 medaile.
  • 00:33:55 Představte si tu hrůzu
    mého duševního utrpení.
  • 00:34:03 Samozřejmě že jsem z toho
    měl radost,
  • 00:34:05 bylo to něco nepochopitelného.
  • 00:34:07 Řekl jsem mu, že z toho mám
    radost.
  • 00:34:10 Kdyby věděl, jaký já mám k němu
    poměr, tak by ke mně mluvil jinak.
  • 00:34:17 Neřekl jsem mu ale, že jsem byl
    jeho trenér, to bylo zbytečné
  • 00:34:20 v kriminále.
  • 00:34:22 Zvítězil nejstatečnější.
  • 00:34:31 Nový olympijský rekord -
    Zátopek dokázal zaběhnout čas
  • 00:34:35 o 10 vteřin lepší, než se mu kdy
    toho roku podařilo.
  • 00:34:45 Hlediště jásalo vstříc jistému
    vítězi, který většinu soupeřů
  • 00:34:48 předbíhá o celé kolo.
  • 00:34:54 Všichni diváci se naučili vyslovovat
    jeho jméno, působící jako zaklínadlo.
  • 00:35:05 Zopakoval londýnské vítězství
    a dosáhl nového olympijského rekordu.
  • 00:35:17 Finové měli Emila Zátopka
    za nejmilejšího sportovce na světě.
  • 00:35:28 Emilovi bylo příjemné, když ho lidé
    poznávali v ulicích a zdravili ho
  • 00:35:39 a říkali, že ho viděli na maratonu.
  • 00:35:52 On měl z toho velkou radost.
  • 00:35:56 Chtěl se učit finštinu.
  • 00:36:02 Jako dárek jsem mu jednou
    koupila finsko-český slovník,
  • 00:36:09 který jsem mu přivezla do Prahy.
  • 00:36:12 Za rok, když jsem opět letěla
    do Prahy, tak jsem našla Emila
  • 00:36:20 v posteli, jak studuje slovník
    a učí se slovíčka podle abecedy.
  • 00:36:32 V těchto šatnách jsme se
    připravovali a povídali si
  • 00:36:36 o zážitcích.
  • 00:36:41 Jednou jsem se ptal Emila,
    kolik je hodin?
  • 00:36:45 On se divil, že nemám hodinky.
  • 00:36:48 Vysvětloval jsem mu, že jsem si
    jednou šetřil na hodinky,
  • 00:36:52 ale že v roce 1953 přišla
    měnová reforma a já jsem
  • 00:36:56 přišel o všechny peníze.
  • 00:36:59 Druhý den mi Emil přinesl hodinky.
  • 00:37:03 Já jsem později zjistil,
    že to byly hodinky,
  • 00:37:09 které dostali účastníci
    na olympiádě v roce 1952.
  • 00:37:17 Emil byl rozdavačný - on např.
    vyhrál pohár a hned ho někomu dal.
  • 00:37:23 Chybí zde jedna zlatá medaile,
    kterou Emil daroval v nestřeženém
  • 00:37:29 okamžiku Ronu Clarkovi.
  • 00:37:31 To byl Australan, který závodil
    po něm. Velmi dobře běhal,
  • 00:37:37 ale nikdy na olympiádě žádnou
    medaili nevyhrál.
  • 00:37:42 Ťopkovi to bylo líto.
  • 00:37:43 Jednou byli zde v Praze závody
    a všichni funkcionáři prosili Emila,
  • 00:37:49 aby mu napsal o účast na těchto
    závodech.
  • 00:37:54 Emil to udělal a Ron skutečně
    přijel.
  • 00:37:57 Když odjížděl, tak mu Emil
    nepozorovaně strčil tuto medaili
  • 00:38:04 do tašky, aniž by mi něco řekl.
  • 00:38:08 Já bych to byla nedovolila,
    protože si myslím,
  • 00:38:12 že medaile patří nejen nám,
    ale i národu.
  • 00:38:17 Ronovi řekl, že až bude v letadle,
    tak ať se podívá, že tam má dárek.
  • 00:38:27 Ron také nevěděl, že odtud odváží
    olympijskou zlatou medaili.
  • 00:38:33 Nakonec jich máme dost,
    tak to stačí.
  • 00:38:39 Byli jsme si vzájemně ucho.
  • 00:38:43 Říkal mi věci, které ho už
    od začátku mrzeli.
  • 00:38:47 Měl problémy ve společnosti,
    protože ho často zneužívali.
  • 00:38:59 Přední pracovníci závodů - úderníci,
    zlepšovatelé, uskutečňovatelé
  • 00:39:02 smělých plánů socialistické výstavby
    vítají jednoho ze svých -
  • 00:39:06 úderníka jako oni, vzor pro ostatní,
    jako oni.
  • 00:39:14 Emilku, já ti za nás za všechny
    děkuji, že jsi přišel mezi nás.
  • 00:39:17 Slibuji ti, že si ze tvých výkonů
    vezmeme příklad.
  • 00:39:21 My zde v továrně budeme pracovat
    s takovým úsilím a nadšením,
  • 00:39:24 s jakými ty vyhráváš své závody.
  • 00:39:27 Stále věřil, že socialismus bude
    dobrý.
  • 00:39:40 Později viděl, že to tak není.
  • 00:39:44 Já jsem mu říkal, že je moc
    důvěřivý.
  • 00:40:22 Emil skončil o něco dříve než já -
    v roce 1958.
  • 00:40:26 Na jaře běžel poslední závod -
    v San Sebastianu.
  • 00:40:29 Tento závod ještě vyhrál.
  • 00:40:32 Pak prohlásil, že už toho má dost,
    že má nohy ušoupané až po kolena,
  • 00:40:38 a že přestává závodit.
  • 00:40:41 Konec své kariéry bral normálně,
    protože věděl, že nemůže běhat
  • 00:40:47 do nekonečna.
  • 00:40:48 Věděl, že přichází mladí lidé,
    kteří mají lepší podmínky,
  • 00:40:52 než jsme měli my v té době.
  • 00:40:56 Věděl, že jednou toho musí nechat
    a musí odejít.
  • 00:41:02 Nedělal z toho žádné problémy,
    také neměl proč -
  • 00:41:06 on to své na dráze odvedl,
    tak mohl být spokojen s tím,
  • 00:41:10 co udělal.
  • 00:41:13 Já jsem skončila až po olympiádě
    v Římě v roce 1960.
  • 00:41:23 Mezitím jsem si udělala trenérskou
    školu a rozhodla jsem se,
  • 00:41:27 že budu pracovat jako trenérka.
  • 00:41:29 Emil byl zaměstnán na sportovním
    odd. Ministerstva národní obrany.
  • 00:41:34 Jezdil po posádkách a kontroloval,
    jak jsou zdatní naši vojáci.
  • 00:41:42 Kromě toho jsme měli spoustu
    pozvání do zahraničí,
  • 00:41:47 takže jsme v té době hodně
    cestovali -
  • 00:41:50 do Číny, na Kubu, do Indie,
    po celé Evropě.
  • 00:41:56 On z toho nedělal žádnou vědu -
    věděl, že budou lepší.
  • 00:42:02 Nebyl smutný z konce jeho
    kariéry.
  • 00:42:21 Potom začal stavět chalupu
    v Tróji.
  • 00:42:28 Byt U Půjčovny byl z hlediska
    modernosti vyhovující,
  • 00:42:34 ale nám to připadalo divné,
    že bychom tam měli strávit
  • 00:42:40 zbytek života.
  • 00:42:42 Začali jsme toužit po tom,
    abychom sehnali nějakou zahradu
  • 00:42:47 nebo chatu.
  • 00:42:51 Já jsem chtěla chatu, ale Ťopěk
    byl praktik a nechtěl
  • 00:42:55 jako všichni Pražáci v pátek
    jet v zácpě ven a pak zpátky.
  • 00:43:00 Nakonec jsme si sami postavili
    se svépomocí tento domek.
  • 00:43:10 Nikdy jsme toho nelitovali.
  • 00:43:19 Bez velkých slz jsme se
    od Půjčovny odstěhovali
  • 00:43:25 a najednou jsme zjistli,
    že ráno je rosa na trávě,
  • 00:43:28 že tu zpívají kosi.
  • 00:43:34 Je fajn mít zahradu,
    kde má člověk kontakt s přírodou.
  • 00:43:43 V tom domě ho pořád cítím
    na každém kroku,
  • 00:43:47 cítím i v sobě, že tam byl
    a že tam stále je.
  • 00:44:00 Přišlo malinké stoupání
    a já jsem byl najednou sám.
  • 00:44:04 Janson za mnou jakoby něco hledal,
    měl hlavu až mezi koleny.
  • 00:44:11 Nic nehledal a ani by to nenašel,
    pokud by hledal svou ztracenou formu,
  • 00:44:15 protože už byl unavený tak,
    že pletl nohama.
  • 00:44:21 Já jsem už běžel sám.
  • 00:44:24 Pak přišel rok 1968,
    který převrátil náš život naruby.
  • 00:44:30 Nic tak strašného jsme neudělali -
    ani Emil ani já,
  • 00:44:34 přidali jsme se jen k hnutí,
    které nám bylo sympatické
  • 00:44:38 z těch důvodů, že jsme hodně
    cestovali a viděli,
  • 00:44:42 jak všude jinde to jde dopředu
    a modernizuje se,
  • 00:44:46 a jak my tu zaostáváme.
  • 00:44:50 Bylo nám líto našich lidí,
    kteří když se na 14 dní dostali
  • 00:44:55 do Jugoslávie, tak z toho byli
    celí blažení.
  • 00:44:57 Lidé měli zavřený svět.
  • 00:45:00 Náměstí bylo plné lidu
    a zdálo se mi, že uprostřed někdo
  • 00:45:03 stojí a řeční k davu.
  • 00:45:10 Ze zvědavosti jsem se protlačil
    dopředu, kde řečnil Emil Zátopek.
  • 00:45:19 Odpovídal na otázky z publika.
  • 00:45:24 Emil se zapletl, protože se
    veřejně k tomu hnutí přiznal.
  • 00:45:30 U vojáků se to nenosilo,
    bylo to dost nebezpečné.
  • 00:45:35 Nakonec to skončilo tím,
    že musel jít z armády
  • 00:45:40 a musel jít k lopatě.
  • 00:45:42 Po ránu mě zavolal ředitel,
    ať přijdu za ním.
  • 00:45:50 V ředitelně stál Emil Zátopek
    s doprovodem.
  • 00:45:59 Ředitel mi oznámil, že Zátopek
    u nás bude pracovat.
  • 00:46:05 Dal mi ho na starosti.
  • 00:46:09 Měl i problémy - přepadli ho
    vojáci a zlomili mu 4 žebra.
  • 00:46:14 Dodnes nevíme, kdo to byl.
    Možná to bylo varování.
  • 00:46:19 přežili jsme to bez velké úhony
    na zdraví, bez tragédie.
  • 00:46:34 Dali jsme ho k čerpacím četám,
    kde práce nebyla namáhavá,
  • 00:46:37 šlo spíše o přesnost, záznamy,
    měření.
  • 00:46:44 Tuto práci vydržel Emil dělat jen
    dva měsíce.
  • 00:46:51 Potom přišel za námi na závod,
    že chce pořádnou práci.
  • 00:46:56 Chtěl k vrtné soupravě.
  • 00:47:00 Varoval jsem ho, že je to těžká
    práce, ale on jinak nedal.
  • 00:47:04 Vydělával si dost peněz u vrtů,
    ale bylo to zaměstnání,
  • 00:47:10 při kterém musel být i 12 dní
    pryč v polích, lesích.
  • 00:47:19 Žil v maringotkách, což byl
    neuspořádaný život.
  • 00:47:27 Na Emilovi toto zanechalo
    stopy, Emil zdivočel.
  • 00:47:36 Emil byl vynikající pracovník.
  • 00:47:44 Někdy měl výbušnou povahu,
    takže jsme ho museli někdy krotit,
  • 00:47:48 aby se mu něco nestalo.
  • 00:47:52 Pracoval ale poctivě.
  • 00:47:56 Nesměl zůstat v Praze, takže ho
    posílali převážně mimo Prahu.
  • 00:48:00 Lidé za ním chodili a byli rádi,
    když s ním mohli promluvit.
  • 00:48:06 On jim vyprávěl své poznatky
    ze závodů.
  • 00:48:11 Takto z něj udělali slavného
    po celé republice,
  • 00:48:18 protože ho nenechali sedět
    v kanceláři, ale pustili ho
  • 00:48:22 mezi lidi.
  • 00:48:24 Hodně našich přátel se "vyčábřilo".
  • 00:48:28 Ale nebylo jich moc, co se s námi
    přestali stýkat.
  • 00:48:34 Zůstali nám ti nejvěrnější přátelé.
  • 00:48:53 Lidi nám to vyčítali, že bychom
    se s ním neměli stýkat,
  • 00:48:57 když je na indexu a my když máme
    malé děti.
  • 00:49:01 My jsme zvali Zátopkovi i na plesy.
  • 00:49:04 Jejich kdysi velcí kamarádi raději
    přešli na druhou stranu,
  • 00:49:08 než aby je pozdravili.
  • 00:49:10 Nám to nevadilo - byli jsme mladí,
    práci bychom si našli,
  • 00:49:14 kdyby nás vyhodili.
  • 00:49:15 Před takovým člověkem se nedají
    zavřít dveře.
  • 00:49:20 Lidé nám dost vyčítali,
    že se s nimi kamarádíme,
  • 00:49:28 dnes nám to možná i závidí.
  • 00:49:32 Jezdívali k nám, zpívali jsme,
    i když Emil měl takovou divnou notu
  • 00:49:36 jako já - na jednu notu všechny
    písničky.
  • 00:49:41 O to raději jsme zpívali, jak se to
    říká - kdo neumí, víc zpívá.
  • 00:50:06 10 let jsme spolu nemohli
    vycestovat.
  • 00:50:10 Vždy jeden musel zůstat doma jako
    zástava,
  • 00:50:14 věděli, že bychom se nerozdělili.
  • 00:50:22 My bychom ale neutekli.
  • 00:50:30 Stadion slavil 50 let,
    já jsem zde měla Emilovi tlumočit.
  • 00:50:36 Stadion byl plný lidí,
    já jsem stála vedle Emila,
  • 00:50:48 který začal krásně mluvit finsky.
  • 00:50:53 Mluvil 7 minul, lidé mu za to
    moc tleskali.
  • 00:51:03 Na západě jsme měli hodně přátel
    a hodně fandů,
  • 00:51:08 kteří nedokázali pochopit,
    kam jsme se naráz poděli,
  • 00:51:12 co s námi je?
  • 00:51:14 Díky našim kamarádům na západě -
    Finům, Švédům, Angličanům, Němcům,
  • 00:51:21 kteří nedali pokoj a neustále nás
    zvali na různé sportovní akce
  • 00:51:26 do zahraničí, tak naše "panstvo"
    rozhodlo, že Emil musí být
  • 00:51:35 zaměstnán někde v tělovýchově,
    aby byl pokoj a nemuselo se lhát -
  • 00:51:42 kde je a kde pracuje.
  • 00:51:48 S náskokem asi 700 m jsem přiběhl
    k olympijskému stadionu.
  • 00:51:55 To byla první chvíle, kdy jsem
    pocítil radost.
  • 00:51:58 Všichni na stadionu povstali,
    rozezněly se fanfáry.
  • 00:52:04 To bylo trošku odvážné, protože mi
    ještě zbývalo 300 m do cíle
  • 00:52:11 a oni mne už vítali jako
    maratonského vítěze.
  • 00:52:18 Byl zařazen jako zaměstnanec
    tělovýchovy do informačního
  • 00:52:24 a dokumentačního střediska,
    kam chodily sportovní časopisy
  • 00:52:28 z celého světa.
  • 00:52:30 Zajímavosti se překládaly pro
    naše trenéry a sportovce.
  • 00:52:38 Emil uměl několik řečí,
    takže nakonec skončil tady
  • 00:52:41 a pracoval zde až do penze.
  • 00:52:57 Jeho největším talentem byla
    obrovská vnitřní tělesná síla.
  • 00:53:05 Říkali mu lokomotiva,
    protože jeho síla v něm byla.
  • 00:53:14 Byl duší celé naší výpravy.
  • 00:53:18 Když jsem s ním jezdíval
    na 2hodinové besedy,
  • 00:53:22 tak Emil dokázal vykládat 1 hodinu
    a 3/4.
  • 00:53:24 Důležité je, že člověk měl to štěstí,
    že se zapsal do světových tabulek,
  • 00:53:35 ze kterých to už nikdo nevymaže,
    to už tam navždy bude,
  • 00:53:41 i když za ním narůstá seznam
    dalších hvězd,
  • 00:53:47 ale to je přirozené.
  • 00:53:50 On byl bezprostřední.
  • 00:53:54 Bylo neuvěřitelné,
    jakou měl v sobě sílu.
  • 00:53:57 Byl to vzácný člověk.
  • 00:53:59 Při jakémkoliv tématu Emil nikdy
    nezůstal stranou,
  • 00:54:06 vždy měl k tomu co říci -
    něco dobrého, něco pěkného
  • 00:54:10 i rozumného.
  • 00:54:18 Takoví lidé by neměli ani odcházet.
  • 00:54:21 Rád papal, rád bumbal, veselil se,
    zpíval - byl to normální člověk.
  • 00:54:29 Jezdil do zahraničí,
    všude byl vítaný.
  • 00:54:33 U nás byl zatracovaný -
    funkcionáři.
  • 00:54:39 Nepamatuji se, kdy mi dal první
    pusu, opravdu ne.
  • 00:54:43 Akorát jsem se ten večer nemyla.
  • 00:54:47 Když jsme o tom přemýšleli,
    kdo měl pravdu - jestli Hus,
  • 00:54:54 který byl ochoten položit život
  • 00:54:59 nebo Galileo Galilei,
    který řekl, že podepšíše,
  • 00:55:03 ale stejně se točí...,
  • 00:55:05 tak Emil byl nakloněn spíše
    ke Galileu Galilei.
  • 00:55:08 To byl celý jeho život.
  • 00:55:11 Nejvíce si vážím toho,
    že jsem se s ním velice nasmála.
  • 00:55:16 Z povídání jeho kamarádů, kteří
    skutečně byli jeho kamarádi
  • 00:55:23 a znali ho dobře, tak všichni
    oceňovali jeho humor a vtip,
  • 00:55:31 schopnost reagovat na všechny možné
    situace optimistickým názorem.
  • 00:55:40 Toho si vážím nejvíc.
  • 00:55:45 To byly pro mne ty nejšťastnější
    metry z celého maratonu,
  • 00:55:52 také to bylo nejhezčí vyhlašování
    vítězů, které doprovázely pozdravy
  • 00:55:58 Finů -
    "Na shledanou, pohádkový Péťo!"
  • 00:56:07 Bylo mi líto, že to už patří
    minulosti -
  • 00:56:14 jako když člověk čte knihu
    a obrátí list -
  • 00:56:17 už to bylo a už to těžko někdy bude.
  • 00:56:23 Skryté titulky:
    Marie Marek a Josef Batěk

Související