iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
25. 11. 2012
14:55 na ČT2

1 2 3 4 5

14 hlasů
12899
zhlédnutí

Ilja Hurník, listování životem...

Televizní portrét významné osobnosti u příležitosti 90. narozenin

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Ilja Hurník, listování životem...

  • 00:00:00 Pane Iljo Hurníku,
  • 00:00:01 prosím, abyste z rukou prezidenta
    republiky převzal vyznamenání.
  • 00:00:39 Muzika, hudba.
  • 00:00:42 No, jako skládá písničky,
    pro děti myslím.
  • 00:00:45 Hudebník, skladatel?
    Nejsem si stoprocentně jistá.
  • 00:00:49 Ale chodila jsem na základní školu
    Ilji Hurníka na hudebku.
  • 00:00:53 No to je jedna z největších
    osobností muziky dneska.
  • 00:00:57 Samozřejmě, skladatel, hudebník.
  • 00:01:01 S Iljou jsem se setkal vlastně
    až začátkem 60. let,
  • 00:01:06 kdy se v Čechách rodila
    naše nová hudba
  • 00:01:11 a já jsem měl ansámbl,
    Komorní harmonii,
  • 00:01:17 která uvedla jeho Moma musico.
  • 00:01:21 Ilju Hurníka znám už plných 66 roků,
    nejprve jako klavíristu,
  • 00:01:25 tak mohu říci, že si dovedu
    představit, že když se narodil,
  • 00:01:28 tak u jeho kolébky stály
    jako sudičky všechny múzy,
  • 00:01:33 a to i múza Uranie,
  • 00:01:34 která, jak známo,
    je múzou astronomie.
  • 00:01:38 Pan Ilja Hurník je z učitelské
    rodiny
  • 00:01:41 a trochu toho učitelství
    v něm pořád zůstává.
  • 00:01:43 On šíří ze sebe takový
    dobrý, pozitivní vliv.
  • 00:01:49 A když vím o jeho pedagogických
    schopnostech,
  • 00:01:51 tak mě někdy mrzí,
    že i já jsem nemohl být jeho žákem.
  • 00:01:55 Charakterizovat Ilju Hurníka
    v deseti vteřinách,
  • 00:01:58 to je skoro nemožné.
  • 00:01:59 Kdybych se o to měl pokusit,
    tak bych musel říct:
  • 00:02:01 Rychlost, brilance a humor.
  • 00:02:06 Doufám, že budete mít
    ještě dost sil,
  • 00:02:08 a že toho ještě hodně napíšete.
  • 00:02:11 Pan profesor Hurník je významný
  • 00:02:12 český hudební skladatel
    a klavírní virtuos
  • 00:02:16 a také můj drahý učitel,
  • 00:02:18 který mi vštěpil zásady
    jak hudební kompozice,
  • 00:02:21 tak života samotného,
    kterých se přidržuji dodnes.
  • 00:02:25 -Dobrý den, pane profesore.
    -Michálku, rád tě vidím.
  • 00:02:29 Já taky, strašně rád.
  • 00:02:31 Víš, ten kantor mívá obvykle
    lepší paměť, než žák.
  • 00:02:37 Koho jsem měl, na toho pamatuju
    pořád. To seš ty, mezi nima.
  • 00:02:40 Ale vy jste nezapomenutelnej.
  • 00:02:42 Já vám přeju, aby vám to natáčení
    dobře dopadlo.
  • 00:03:31 Když člověk dospěje k takovému
    věku, řekne si,
  • 00:03:36 že teď se o něm těžko dá mluvit,
  • 00:03:39 že by ještě přinesl
    něco zvláštního.
  • 00:03:43 A on si to osobně myslí taky.
  • 00:03:47 I dá se na cestu zpět,
    aby obhlédl, co má za sebou,
  • 00:03:53 a já jsem vám vděčný,
    že jste si mě přišli poslechnout.
  • 00:04:25 Metronom
  • 00:04:28 Celý život stál metronom
    na umělcově klavíru a tikal.
  • 00:04:35 Ať se hrálo cokoliv,
    tikal naprosto pravidelně.
  • 00:04:38 Když zestárnul, přišel k němu
    anděl a zeptal se ho:
  • 00:04:43 "Čeho žádáš za poctivou práci?"
  • 00:04:48 "Chci lidskou duši",
    pravil metronom.
  • 00:04:51 "Omrzelo se mi věčné
    neúčastné tikání,
  • 00:04:55 nechci už být strojem,
  • 00:04:57 chci pocítit radost a žalost,
    vášeň a dojetí,
  • 00:05:01 jakého prý je plna
    hudba mého pána."
  • 00:05:07 Anděl mu dal lidskou duši
    a odletěl.
  • 00:05:11 Nyní už netikal metronom
    pravidelně.
  • 00:05:14 Hrál-li umělec vášnivou skladbu,
  • 00:05:17 tu i on pocítil vášeň
    a tikal vzrušeněji.
  • 00:05:21 Hrál-li tesklivě,
  • 00:05:23 tu i on pocítil stesk
    a zjihle zpomaloval.
  • 00:05:28 V soucítění s pánem zvolňoval,
    když přišlo těžké místo,
  • 00:05:33 a když je oba posedla tréma,
    aby zrychlovali,
  • 00:05:36 a když se pán nořil do tišin
    pianissima,
  • 00:05:40 tu umlkal docela
    a dojatě naslouchal.
  • 00:05:46 Až jednoho dne se pán
    velmi rozčílil a řekl:
  • 00:05:49 "Není už k ničemu tento
    starý stroj"
  • 00:05:53 a vyhodil jej na smetiště.
  • 00:05:56 Tam metronom ležel a slyšel,
  • 00:05:59 jak na pánově klavíru tiká
    s matematickou přesností nový.
  • 00:06:06 Volal do okna: "Proč, pane,
    mě vyhazuješ právě teď,
  • 00:06:10 když ti tak rozumím?"
  • 00:06:13 "Právě proto!", řekl pán.
  • 00:06:17 "Já potřebuji někoho,
    kdo mi vůbec nerozumí,
  • 00:06:22 protože jen ten mi může
    neoblomně poroučet."
  • 00:06:36 Narodil jsem se v Porubě,
  • 00:06:38 to byla malá vesnička,
    dnes už spolknutá Ostravou,
  • 00:06:43 ale ne vesnička marná.
  • 00:06:47 Můj dědeček tam založil
    první sokolovnu,
  • 00:06:51 a ta sokolovna se stala
    báječným cílem celého širého okolí.
  • 00:06:58 Tam kdekdo prchal a každý se chtěl
    nějak vyžít tvorbou.
  • 00:07:03 A já jsem si říkal, bylo mi pět:
  • 00:07:05 "Já bych chtěl taky tvořit"
    a zkusil jsem to sochařstvím.
  • 00:07:10 Přinesl jsem si na dvorek cihlu
    a zrcadlo,
  • 00:07:16 a že si udělám svůj portrét.
  • 00:07:20 Jenomže při první ráně do cihly
    se mi úplně rozpadla,
  • 00:07:24 z čehož bylo jasno,
    že ze mě sochař nebude.
  • 00:07:29 No tak jsem sto zkusil
    s básnictvím,
  • 00:07:32 a tam jsem měl takový refrén,
    který se pořád opakoval:
  • 00:07:36 "Nezabiju dobroděje,
    ale bodnu do zloděje."
  • 00:07:41 No, to se mi zdálo,
    že to je výborné,
  • 00:07:43 ale přišlo něco zase nového.
  • 00:07:46 Dědeček se stěhoval,
  • 00:07:49 v novém, menším bytě
    neměl místa pro klavír,
  • 00:07:52 tak ho přivezl k nám
    a já jsem si s ním začal hrát.
  • 00:08:01 K nám přibyl do rodiny vzácný
    člověk, profesor Josef Micka.
  • 00:08:07 Už brzy bude také profesorem
    na konzervatoři.
  • 00:08:10 No, a ten se mě ujal.
  • 00:08:12 Já jsem totiž uměl ty svoje
    kousky hrát,
  • 00:08:15 ale ne zapisovat do not,
    to jsem vůbec neuměl,
  • 00:08:19 a tu on si přistrčil ke klavíru
    stolíček
  • 00:08:22 a já jsem mu vždycky přihrál
    jeden takt a on ho zapsal.
  • 00:08:45 V porembě slezské robil děd.
    Stryk chachar býval a vzpurnik.
  • 00:08:53 Po slezsku jeho starky ret
    hlaholil jméno Gornik.
  • 00:09:00 Však syn jak kohoutek se vznes,
    opustil rodný kurnik
  • 00:09:08 a s pány chodí v Praze kdes
    a nazývá se Hurník.
  • 00:09:15 Mé oči hledí hněvivě na mátu,
    na proskurník, pšá krev,
  • 00:09:23 nám však nechť zazpíve po našemu
    co gurnik.
  • 00:09:31 Naše setkávání s Iljou Hurníkem
    jsou vždycky velmi pestrá,
  • 00:09:34 protože hovoříme o astronomii,
    hovoříme o hudbě,
  • 00:09:37 ale také o filozofii, o otázkách,
  • 00:09:39 které zajímají obě strany
    vždy velice suverénně,
  • 00:09:43 ale v každém případě Ilja Hurník
    je také naším hostem na seminářích,
  • 00:09:47 které občas pořádá
    Česká astronomická společnost,
  • 00:09:50 a kde se hovoří o vztahu
    mezi přírodními vědami a uměním.
  • 00:09:56 A tam je Ilja Hurník za hvězdu,
    právě pro ten svůj nadhled
  • 00:09:59 a pro takový zvláštní,
    laskavý humor,
  • 00:10:01 který také známe z jeho knížek.
  • 00:10:03 A tak se stalo, že když se konal
    před asi 12 lety seminář,
  • 00:10:07 který byl na hvězdárně v Porubě,
  • 00:10:10 to je vlastně blízko toho místa,
    kde se Ilja Hurník narodil,
  • 00:10:13 tak se tam uskutečnila
    taková anketa,
  • 00:10:16 že bychom mohli věnovat
    jednu planetku
  • 00:10:18 některému ze slezských rodáků.
  • 00:10:21 To tajné hlasování vyhrál
    Ilja Hurník,
  • 00:10:23 a tak od roku 2001 rozhodnutím
    Mezinárodní astronomické unie
  • 00:10:27 existuje planetka,
    která se jmenuje Hurník,
  • 00:10:30 která obíhá v prostoru
    mezi Marsem a Jupiterem.
  • 00:10:33 A tato planetka, to je vlastně
    takový pomník,
  • 00:10:35 který astronomové postavili Iljovi
    ještě za jeho života.
  • 00:10:40 Tady se mi vždycky nabízí
  • 00:10:41 taková rozprava s takovým vědcem,
    jako je Grygar,
  • 00:10:45 abych mu položil otázku:
  • 00:10:47 "Jaký je rozdíl mezi vědou
    a uměním?"
  • 00:10:52 A jeden rozdíl tu je,
  • 00:10:54 sice, jak věda, tak umění má vývoj,
  • 00:10:59 ale pokrok má jenom věda,
    umění ho nemá.
  • 00:11:05 To má jenom ten vývoj,
  • 00:11:08 protože pokrok, to znamená,
    že ve vědě se ustálí nějaká teorie,
  • 00:11:14 ale přijde další, která ji překoná,
    tu předešlou,
  • 00:11:18 a tak to jde pořád dál a dál.
  • 00:11:21 To je pokrok, čím dál blíž
    k pravdě.
  • 00:11:25 Kdežto v umění, tam není žádný
    pokrok od Bacha k Beethovenovi,
  • 00:11:32 nedá se říct, že Beethoven
    je vpředu, za Bachem.
  • 00:11:44 Přišel rok 38 a tu se na nás
    hrnula strašná poroba.
  • 00:11:53 Slezsko bylo určeno,
    že bude zabráno sudetskými Němci.
  • 00:12:01 A teď uvažme, otec učitel, sokol
    a legionář, ten by byl ztracen,
  • 00:12:09 a já s ním, a celá naše rodina.
  • 00:12:13 A tak jsme se rozhodli v poslední
    chvíli sbalit pár kufrů,
  • 00:12:18 moc se do nich nevešlo,
  • 00:12:21 a honem na poslední vlak,
    který jel do Prahy,
  • 00:12:24 tak, že pozdě v noci jsme se octli
    před domem,
  • 00:12:30 kde bydlela tetička Milada
    se svým milovaným strýcem Mickou.
  • 00:12:38 No, bylo to nadělení pro ně,
  • 00:12:40 protože do jejich celkem skromného
    bytu se teď nastěhovala
  • 00:12:44 čtyřčlenná rodina - rodiče,
    já a moje jedenáctiletá sestřička.
  • 00:12:53 Byl jsem v té Praze úplně ztracen.
  • 00:12:56 Kdysi jsem k ní vzhlížel,
    ale teď jsem tu byl cizinec.
  • 00:13:01 Ale to je zajímavé,
    že když takový osud udeří,
  • 00:13:07 že zároveň přidá něco pro potěšení.
  • 00:13:12 10. října jsme dorazili do Prahy
  • 00:13:16 a dvacátého už jsem byl žákem
    profesora Viléma Kurze
  • 00:13:20 a brzy potom Vítězslava Nováka.
  • 00:13:26 A to byly osobnosti,
  • 00:13:28 ke kterým jsem vzhlížel
    jako k nedosažitelnýmu cíli.
  • 00:13:34 A teď jsem byl u nich,
    teď jsem je měl na očích,
  • 00:13:36 a byl jsem šťastný.
  • 00:13:44 Já jsem si je nevymyslel,
    byly mi dány čtyři koleje.
  • 00:13:50 Jednak klavíristy, zadruhé
    skladatele, zatřetí spisovatele
  • 00:13:57 a ještě navíc kantora.
  • 00:14:01 No a teď se někdo třeba
    na tom usměje a řekne:
  • 00:14:04 "Jakpak se to říká? Devatero
    řemesel a desátá bída, že?"
  • 00:14:10 Ale já to celkem vítám,
  • 00:14:13 protože když zaměstnám jakési buňky
    pro skladbu
  • 00:14:18 a ono se to nějak přestane dařit,
  • 00:14:21 no tak překolejím a zkouším zase
    u stolu vymýšlet něco slovného.
  • 00:14:34 Čekalo mě rozloučení
  • 00:14:36 s mým milovaným učitelem
    Vítězslavem Novákem.
  • 00:14:40 Byl jsem jeho poslední žák,
    ale přibývalo mu let a on cítil,
  • 00:14:47 že už je čas, aby se vzdálil
    z Prahy do svého rodiště.
  • 00:14:53 No, bylo to pro mě loučení
    velmi těžké,
  • 00:14:57 ale zvláštní bylo, že zároveň se mě
    dotklo cosi,
  • 00:15:02 jakoby povznášející cit,
  • 00:15:05 totiž svoboda, že teď už budu
    s hudbou sám,
  • 00:15:10 už se nebudu mít o koho opřít,
    nikdo mi nebude radit,
  • 00:15:15 ale ta samota nebyla zlá.
  • 00:15:20 A tak v ní jsem ovšem pořád myslel
    na ten svůj počátek
  • 00:15:27 a zrod a kořeny slezské,
  • 00:15:30 a tu, když jsem konečně teda byl
    na vlastních nohou s komponováním,
  • 00:15:35 tak jsem se dal do první
    větší skladby a byla to kantáta.
  • 00:15:41 Má jméno Maryka
    a sice na texty lidové,
  • 00:15:46 v níž Slezané si střílejí
    z křestních jmen,
  • 00:15:51 anebo je všelijak adorují.
  • 00:15:59 (ukázka z Maryky)
  • 00:16:14 Ale pořád nás tížila jedna věc,
  • 00:16:17 totiž že musíme dýchat
    tu hroznou mlhu,
  • 00:16:21 zvanou socialistický realismus.
  • 00:16:25 To byl příkaz, abychom komponovali
    masovky,
  • 00:16:29 které pokud vůbec někdo komponoval,
    tak se beztak potom nezpívaly.
  • 00:16:33 A tu každý z nás hledal útěk
    z tohoto zajetí
  • 00:16:38 a já jsem ho našel, a sice
    v neoklasicismu nebo neobarokismu.
  • 00:17:02 A tu se dostáváme do doby,
  • 00:17:04 kdy se do mý muziky začala vkrádat
    literatura.
  • 00:17:09 Ona mě vlastně provázela
    po celou tu dobu v písních,
  • 00:17:14 kde jsem si taky často vymyslel
    sám text,
  • 00:17:17 no ale teď mělo dojít k té vazbě
    těsné - hudby a textu a libreta.
  • 00:17:27 A tu jsem si řekl: "Už je načase,
    abych se pokusil o operu."
  • 00:18:18 Je u nás jedna oblast,
    na kterou jsme obzvlášť pyšní,
  • 00:18:23 a to je dětský sbor.
  • 00:18:26 Kolik jich je? Bezpočet!
  • 00:18:45 Ale já jsem ještě poznal
    něco navíc,
  • 00:18:47 že jsem se totiž setkal s kritiky,
  • 00:18:51 a neomylnými kritiky,
    kterými jsou děti.
  • 00:18:56 Jakmile dostaly nějakou písničku,
  • 00:18:59 která jim jaksi nevoněla,
    nebo nešla,
  • 00:19:03 už jsem věděl: Pryč s ní!
  • 00:19:07 Ilja Hurník je pro mě přírodní jev.
  • 00:19:11 Je to člověk nejširších zájmů,
    schopností a umů,
  • 00:19:21 a řekl bych, že je vlastně
    moje osobní škoda,
  • 00:19:26 že se s ním tak málo znám,
    přestože se známe celej život,
  • 00:19:32 a myslím si, že k sobě vnitřně
    cejtíme velice hřejivý pocity,
  • 00:19:37 ale de facto se neznáme.
  • 00:19:40 Už proto, že například on
    je kombinace intelektuála a umělce
  • 00:19:49 a já jsem člověk intuitivní,
  • 00:19:51 proto jsem vždycky
    v jeho přítomnosti
  • 00:19:55 pociťoval určitej ostych.
  • 00:19:59 Samozřejmě bylo to i tím,
    že jsme se seznámili v době,
  • 00:20:02 kdy mně bylo nějakejch devětadvacet
    a on už byl čtyřicátník,
  • 00:20:07 kterej byl etablovanej
    ve svým životě
  • 00:20:10 a měl dokonce, bych řekl,
    úplně jinej styl života, než my,
  • 00:20:14 takový rozlítaný kluci.
  • 00:20:18 Ilja už měl svoje dýmky,
    svoji lahvinku koňaku nebo whisky
  • 00:20:23 a prostě měl svůj styl,
    kterej my jsme si teprv hledali.
  • 00:20:35 Jeden ze skladatelů, ke kterému
    jsem přilnul jako klavírista,
  • 00:20:40 byl Leoš Janáček, a mně se zdálo:
    Proč mně je tak blízký?
  • 00:20:45 Poněvadž jsem zjistil,
  • 00:20:48 že jeho řeč hudební je v naprostém
    souladu slezským dialektem.
  • 00:20:57 Ano, Janáček je slezský skladatel.
  • 00:21:29 První klavírní koncert,
    který jsem navštívil,
  • 00:21:32 hrála paní Leroux, Francouzka,
    a výhradně Debussyho.
  • 00:21:38 Já jsem byl tak nadšený,
    že jsem si řekl:
  • 00:21:41 "Jestli na to budu mít,
    chci sloužit Debussymu."
  • 00:22:05 Čtyřruční hra se pěstovala
    po domácnostech při kávě a bábovce.
  • 00:22:13 A my jsme si řekli
    s Pavlem Štěpánem,
  • 00:22:17 že bychom si měli vzpomenout
    na nádherné skladby,
  • 00:22:23 o kterých nikdo neví, protože na ně
    ti čtyřruční amatéři nestačili,
  • 00:22:29 a tak jsme se dali
    do čtyřruční hry.
  • 00:22:33 Ale potom po čase, když už jsme
    měli řadu koncertů za sebou,
  • 00:22:38 dostal ode mě Pavel Štěpán dopis:
    "Milý Pavle, já jsem ti zahnul",
  • 00:22:46 a sice s mou ženou, klavíristkou,
    absolventkou AMU,
  • 00:22:53 která skončila provedením
  • 00:22:57 přetěžkého Schumannova klavírního
    koncertu.
  • 00:23:02 Teď jsme to zkusili spolu
    a nás to začalo velice těšit,
  • 00:23:06 protože jsme si takhle
    mohli potvrdit,
  • 00:23:10 že jsme schopni souhry,
    tak jako v manželství.
  • 00:23:38 To by člověk neřekl, jak důležitou
    funkci má obraceč.
  • 00:23:43 On totiž musí sledovat part
    a zároveň souhru s ním.
  • 00:23:50 No tak někdy se stane, že ten
    obraceč dostane takovou trému,
  • 00:23:55 že mu ty noty spadnou pod pult.
  • 00:23:58 -Typ první - beznadějné nemehlo.
    -To mi pude. -Ano.
  • 00:24:32 Typ druhý - katastrofální
    trémistka.
  • 00:24:43 Musíte mi říct, víte?
  • 00:24:48 Ještě ne?
  • 00:24:52 Už! Už! Tady je to roztržený,
    to já ne!
  • 00:24:59 Já vám to tady...
  • 00:25:05 Já tady nebudu. Já jdu pryč,
    já jsem vám to říkala.
  • 00:25:11 Obracejte si to sám. Promiňte!
  • 00:25:15 Promiňte!
  • 00:25:23 Jednou jsem se ráno probudil
  • 00:25:26 a polehával s takovou slabší
    chřipkou
  • 00:25:30 a měl jsem rádijko u ucha
    a poslouchal.
  • 00:25:34 A já jsem tam zaslechl píseň
    velice známou - Talinskej rybník,
  • 00:25:40 a tu mi napadlo, že vlastně to je
    krásný text:
  • 00:25:44 Když se ten Talinskej rybník
    nahání,
  • 00:25:46 dosahá voděnka k samýmu kraji.
  • 00:25:49 No to je sdělení! Což napsat
    povídku, kde by se ukázalo,
  • 00:25:55 jak takových těch nápadů
    lítá kolem plno,
  • 00:26:00 ale člověk musí poznat,
    že to je nápad.
  • 00:26:03 Copak tě mrzí?
  • 00:26:07 Já... Já bych chtěl taky vymejšlet
    písničky.
  • 00:26:11 -Aha.
    -Všichni to umějí.
  • 00:26:14 Náš Jakub, Ondra, starej Klouda,
    vy taky, jenom mně to nejde.
  • 00:26:22 -Ty, Františku, ty máš děvče, viď?
    -Ále!
  • 00:26:29 A ty bys jí chtěl zpívat písničky,
    který ještě nikdo nezpíval.
  • 00:26:36 No tak to zkus, je to docela
    snadné.
  • 00:26:39 To se musíš jenom pořádně dívat
    kolem sebe a říkat nahlas,
  • 00:26:43 co vidíš, třeba...
    Podívej! Podívej! Podívej!
  • 00:26:50 -Co to támhle letí za ptáky?
    -Husy. Husy jsou to.
  • 00:26:56 -No, správně, husy.
  • 00:26:57 Víš, tak tedy řekneš:
    "Husy, bílé husy, vysoko letíte."
  • 00:27:06 No, a pak si jako vzpomeneš
    na tu svoji panenku,
  • 00:27:07 jak se jmenuje?
  • 00:27:09 -Mařenka.
    -Mařenka? -Hm.
  • 00:27:12 No, tak tedy: "Vysoko letíte,
    Mařenku vidíte." anebo ještě lépe:
  • 00:27:21 "...mou milou vidíte,
    aby to nebylo tak polopatě."
  • 00:27:25 To byl takový první pokus
    o moji povídku
  • 00:27:28 a těch potom následovalo víc.
  • 00:27:31 Já jsem se potom obracel velice rád
    do minulosti,
  • 00:27:34 tu za Ezopem, tu za Neronem,
  • 00:27:39 a všelijaké ty postavy jsem probral
    a ze všech jsem udělal muzikanty.
  • 00:27:46 "Ulicí pochodovala kapela.
  • 00:27:49 Vzadu šel bubeník
    a tloukl do bubnu,
  • 00:27:52 jenž byl na několika místech
    natržený.
  • 00:27:56 Tu spatřil, jak u cesty stojí vůl
    a obdivně naň hledí.
  • 00:28:04 Bubeník přejel rukou trhliny v kůži
    a řekl volovi:
  • 00:28:08 'Chtěl by ses věnovat hudbě?'
    'Hrozně rád', řekl vůl.
  • 00:28:15 'Byl bys schopen oddat se jí
    tělem i duší?'
  • 00:28:19 'Rozhodně.'
  • 00:28:22 'Tak se jdi přihlásit támhle',
    řekl bubeník a ukázal na jatky.
  • 00:28:31 'Patrně hudební škola', řekl vůl
    a vstoupil do vrat."
  • 00:28:41 Já jsem psal povídky s nadějí,
  • 00:28:43 že už nebudou potřebovat
    interpreta,
  • 00:28:47 tak ho potřebuje každý skladatel.
  • 00:28:50 Říkal jsem si: "Jak to napíšu,
    tak si to lidi přečtou."
  • 00:28:55 Jenže sotva ty knížky vyšly,
    už tu byli interpreti,
  • 00:29:00 a mezi nimi pan Somr.
  • 00:29:03 A já jsem žasnul,
    když četl ty moje povídky,
  • 00:29:07 jak jde do hloubky,
  • 00:29:10 a jak v nich objevuje něco,
    co jsem vůbec netušil.
  • 00:29:15 No tak za takového interpreta
    budiž vzdán dík osudu.
  • 00:29:23 Velice se stydím přímo v bytě
    pana Hurníka mluvit o jeho tvorbě.
  • 00:29:29 Naštěstí nemusím mluvit o hudbě,
    na to jsem příliš velký laik,
  • 00:29:35 ale zmíním se aspoň o jeho
    literární činnosti.
  • 00:29:40 Miluju už několik let jeho povídky,
    které jsou báječné,
  • 00:29:46 kterým rozumím nejen já,
  • 00:29:49 ale i obecenstvo, kterému to
    dost často předčítám.
  • 00:29:54 Je v nich všechno,
  • 00:29:56 je to jak pro člověka
    intelektuálního, tak obyčejného,
  • 00:30:00 protože ať už mluví o věcech
    životných nebo neživotných,
  • 00:30:06 rozumíme tomu všichni,
  • 00:30:09 ale hlavně je v tom cítit
    velikánská člověčina,
  • 00:30:12 takže velké díky, pane mistře!
  • 00:30:24 To se rozumí, že jako synek
    z rodiny kantorů,
  • 00:30:29 a to byl můj otec, můj dědeček
    a moji někteří strýcové,
  • 00:30:33 jsem tušil, že mě to čeká taky.
  • 00:30:38 No, zatím jsem si netroufal
    s dětmi,
  • 00:30:42 protože já, když už vůbec,
  • 00:30:44 tak bych sebe radši viděl
    už s dospělejšími klavíristy.
  • 00:30:48 Už jsem taky něco takového uměl
    a sám prováděl veřejně,
  • 00:30:53 no ale bylo mi přece jenom určeno,
    že bych už s jedním dítětem začal.
  • 00:30:59 A to se budete divit,
  • 00:31:01 ale to byl prosím můj synoveček
    Kryštof z rodiny Ebenů.
  • 00:31:08 Když jsme byli kluci,
  • 00:31:09 tak Ilja se k nám vždycky choval
    jako k dospělým,
  • 00:31:11 což nám nesmírně imponovalo.
  • 00:31:13 Když bylo mému bratrovi asi šest
    a mně tři,
  • 00:31:16 tak to je věk, kdy dostanete
    od strýčka Krtečka,
  • 00:31:19 nebo nějakého plyšáka.
  • 00:31:22 Ilja nám jako dárek přinesl
    dvoukilový magnet,
  • 00:31:25 aby podnítil náš zájem o fyziku.
  • 00:31:28 Konzervatoř, škola střední,
    Rudolfinum,
  • 00:31:33 tam byla kdysi Akademie múzických
    umění, škola vysoká.
  • 00:31:38 A ty dvě školy byly svázané mostem.
  • 00:31:42 Ten už tam není, takže studenti
    konzervatoře
  • 00:31:47 vzhlížejí k Akademii múzických
    umění.
  • 00:31:52 No, ale mohu-li být osobní,
  • 00:31:55 tak pro mě tento dům má
    zvláštní význam,
  • 00:31:58 protože odtamtud se vynořila
    moje žena.
  • 00:32:03 Dobrý den, pane profesore,
  • 00:32:05 já, jako váš bývalý student,
    vás tady vítám,
  • 00:32:08 a věřím, že se vám tady, ve škole,
    bude líbit.
  • 00:32:11 Děkuju pěkně. Teda vy znamenáte
    takové báječné potvrzení tradice.
  • 00:32:16 Vy jste byl můj výborný žák,
    teď jste ředitelem konzervatoře,
  • 00:32:21 a teď koukejte, abyste vychoval
    další, kteří ten řetěz protáhnou.
  • 00:32:28 No, budeme se snažit,
    pane profesore.
  • 00:32:30 -Ať se vám to daří!
    -Vám také, pane profesore.
  • 00:32:34 V každé pořádné škole je katedra
    a na ní trůní pan učitel.
  • 00:32:39 Tady na konzervatoři jako kantor
  • 00:32:43 jsem tuhletu vyvýšeninu neměl
    a nepotřeboval.
  • 00:32:49 Prostě jsem se smířil s ostatními,
    to jest s žáky, jako v rodině.
  • 00:32:54 To se rozumí, v rodině tatínek
    má právo a povinnost
  • 00:32:59 sem tam něco porušit,
  • 00:33:01 ale také naslouchat,
    co tomu říkají ti mladí.
  • 00:33:07 Takže on vlastně z toho vznikl
    dialog.
  • 00:33:12 Teď stojíme na místě,
  • 00:33:13 kudy chodím pana profesora Hurníka
    občas navštěvovat,
  • 00:33:16 a musím přiznat,
    že vždy s určitou obavou,
  • 00:33:19 protože pan profesor staví
  • 00:33:22 pracovitost v oblasti hudební
    skladby,
  • 00:33:25 mě on má za hudebního skladatele,
    jako otázku morální.
  • 00:33:30 On říká totiž: "Člověk dostal hřivnu
    a tu musí rozvíjet.
  • 00:33:33 Pokud ji nerozvíjí, je nemravný."
  • 00:33:37 Takže já si někdy připadám
    jako nemrava,
  • 00:33:39 protože toho nemám pořád
    dost napsáno.
  • 00:33:41 Musím říci, že v poslední době
    komponuji více
  • 00:33:44 a neustále na něj myslím
  • 00:33:45 a těším se,
    až mu své kompozice přinesu ukázat.
  • 00:33:50 On měl několik takových zásad,
    které mi vštípil na celý život,
  • 00:33:54 například zásada dokončení
    hudební kompozice,
  • 00:33:56 která se ale dá zobecnit.
  • 00:33:59 On říkal: "Nejdůležitější
    na skladbě",
  • 00:34:02 ale týká se to i literatury, drama,
    filmu, "je konec.
  • 00:34:06 Konec se musí začít, provést
    a ukončit."
  • 00:34:12 A to je velice zajímavá myšlenka,
  • 00:34:14 protože nám to říká, že jenom
    dotažené věci mají smysl.
  • 00:34:21 Jednou po prázdninách jsem vstoupil
    do této třídy
  • 00:34:24 a tady už na mě čekal nový žák -
    Michal Kocáb, jméno známé.
  • 00:34:34 Já jsem si řekl: "On to je jazzista
  • 00:34:36 a já bych neměl vypadat hloupě,
    také že něco o tom vím."
  • 00:34:41 Tak jsme se dali do řeči
    a já jsem utrousil tu jazz,
  • 00:34:44 tu jazz rock, tu cool jazz,
    a tak dále,
  • 00:34:49 a najednou milý můj žák se zastavil
    nad tím a povídá:
  • 00:34:55 "Pane profesore, vidím, že máte
    mezery. To takhle nemůžem nechat.
  • 00:35:01 Já vám budu půjčovat desky,
    vy si je přehrajte a poučíte se."
  • 00:35:09 Jeden čas jsem působil na dálku,
    tedy z Prahy, ale v Ostravě.
  • 00:35:15 Tam jsem se dost nahrál
    s výborným orchestrem,
  • 00:35:18 Janáčkovou filharmonií,
  • 00:35:20 ale taky mi přidělili takové
    koncerty pro mládež,
  • 00:35:26 a to bylo pro mě nové a vzrušující.
  • 00:35:29 Já jsem určitě věděl jenom jedno,
    nesmím být učený
  • 00:35:35 a nesmím opakovat to, co oni slyší
    v těch školních hodinách,
  • 00:35:40 anebo co čtou v nějaké učebnici.
  • 00:35:44 Ne! Oni musejí napřed vědět,
    z čeho se hudba dělá.
  • 00:35:49 A teď mi napadlo, tak hudba se dělá
    zaprvé z hlasu, zvuku,
  • 00:35:55 čili dynamiky, z melodiky,
    z rytmu a formy.
  • 00:36:01 Dobře, začneme tím zvukem,
    tou dynamikou.
  • 00:36:06 Vy máte všichni také jednu
    zkušenost s dynamikou.
  • 00:36:08 Vzpomeňte si, jak jste stáli
    v přírodě třeba proti nějaké skále
  • 00:36:11 a napadlo vám vykřiknout
    nebo zazpívat něco,
  • 00:36:15 ta skála vám ten výkřik,
    nebo kousek melodie vrací.
  • 00:36:19 Co to je jiného,
    než dynamický pokus?
  • 00:36:22 Tady jste totiž měli hned
    vedle sebe jeden motiv - fortissimo
  • 00:36:27 a v zápětí týž motiv - pianissimo.
  • 00:36:31 Těch koncertů si všiml Supraphon
    a vyšly desky, bylo jich osm,
  • 00:36:39 které probírají takovéhle věci,
    takové učení bez učení -
  • 00:36:45 příklady, nikoliv teze,
    nikoliv teorie.
  • 00:36:50 A je to takový kurz umění
    poslouchat hudbu,
  • 00:36:54 ono to je opravdu umění.
  • 00:37:05 Když hledím na toto panorama,
  • 00:37:08 mám dojem, že je to dílo geniálního
    stavitele
  • 00:37:14 a řeklo by se: "Ale co si s tím
    vším počnem?
  • 00:37:18 Vždyť se tady tísní na sebe
    všechny možné slohy,
  • 00:37:22 od pradávných po dnešek."
  • 00:37:27 Ale výsledek je úplně jiný,
    než jsme se obávali,
  • 00:37:31 je to dílo celistvé.
  • 00:37:33 Drží všechno spolu
    a všechno na místě.
  • 00:37:38 Tak támhle jsme bydleli
    v těchhle krajních oknech
  • 00:37:42 a já jsem ukazoval našim známým,
    kde bydlíme na staré stokoruně.
  • 00:37:49 No, trošku jsme byli stísněni,
  • 00:37:51 protože celá Praha věděla,
    jestli jsme doma, nebo ne.
  • 00:38:07 Rozhlas znamenal pro mě kus života.
  • 00:38:11 Začal jsem tím, že jsem štrejchal
    drátečkem o krystalku
  • 00:38:18 a poslouchal, co do sluchátka jde.
  • 00:38:22 A tu jsem najednou poznal,
    že ten rozhlas ještě cosi nabízí,
  • 00:38:29 a sice drámo, divadlo, neviditelné,
    a to byly rozhlasové hry.
  • 00:38:36 A já jsem se začal o ně pokoušet.
  • 00:38:40 Tu mě probudil rachot.
  • 00:38:42 Hledím k obzoru a vidím,
  • 00:38:43 jak se jedna palička podruhé
    zvedá čím dál blíž.
  • 00:38:47 -Á, mě to pořád žene pryč!
    -Uskoč! přilep se zespoda!
  • 00:38:52 -Och!
    -Vlna se obrátila...
  • 00:39:00 ...a já držel v náručí
    to křehounké stvoření.
  • 00:39:09 Mě to pořád hnalo pryč.
    Co mě mačkáš? Kdo jsi?
  • 00:39:17 -Já nevím.
    -Já vím. Ty jsi Moláček,
  • 00:39:22 -a ty mě nedáš, viď?
    -Já nevím.
  • 00:39:26 Ty to vždycky zaženeš,
    až mě to bude honit, viď?
  • 00:39:31 -Co tu děláš?
    -Já tady žeru.
  • 00:39:37 Pojď se mnou! Já mám takovou,
    takovou krásnou tlustou paličku.
  • 00:39:42 To je ti zvláštní, co ona někdy
    dělá. Pojď, uvidíš!
  • 00:39:52 Hned tam budem. Ne, to ještě
    není ona. Kousek dál...
  • 00:40:00 Tady taky ještě ne. Počkej!
  • 00:40:05 Pod tím tlustým drátem.
    Jo, jo, to je ona!
  • 00:40:09 Ilja je podle mého názoru perfektně
    namíchaný koktejl umělecké povahy.
  • 00:40:14 Jedna jeho část je určitě bohém,
  • 00:40:17 pamatuju si, když jsme byli kluci,
    jak k nám chodil na návštěvu -
  • 00:40:20 rozevlátá kštice, ta exotická
    dýmka.
  • 00:40:23 A vždycky byl připraven
    Udělat nějaký čin,
  • 00:40:26 který nás, jako kluky, fascinoval,
  • 00:40:28 jako třeba vrhnout se v listopadu
    do ledové Vltavy.
  • 00:40:33 Ale ta druhá jeho část,
    ta umělecká,
  • 00:40:35 ta je velmi úsporná
    a absolutně pokorná vůči autorovi.
  • 00:40:39 Já myslím, že jsem neslyšel líp
    zahrát Debussyho, Ravela a Janáčka.
  • 00:41:05 Kdybychom si představili,
    že skladba je kus masa,
  • 00:41:08 tak Ilja vám ji předloží
    jako perfektně ugrilovaný steak,
  • 00:41:12 ale bez přílohy.
  • 00:41:14 Žádná teatrální gesta, žádné
    pohledy k hranicím Všehomíra,
  • 00:41:19 nic takového tam není.
  • 00:41:21 Klavír, jako hudební nástroj,
  • 00:41:23 má vlastně jediný efektový
    prostředek, a tím je pedál,
  • 00:41:26 a já bych řekl, že snad žádný
    pianista ho nepoužívá méně,
  • 00:41:30 než Ilja Hurník.
  • 00:41:32 On prostě vyloží tu skladbu
  • 00:41:34 a naservíruje vám ji
    v té čisté podobě.
  • 00:41:38 Spousta interpretů vám ten kus masa
    naservíruje taky,
  • 00:41:42 ale dá vám k tomu ještě
    pořádnou porci šťouchaných brambor.
  • 00:41:45 Tak to se vám u Ilji
    nemůže nikdy stát.
  • 00:41:48 A on pracuje úplně stejně
    i jako literát.
  • 00:41:50 V jeho povídkách nebo knížkách,
  • 00:41:52 tam se nemusíte obávat, že byste
    museli přeskočit dvě stránky
  • 00:41:55 kvůli líčení krajiny.
  • 00:41:56 Iljovi na líčení krajiny
    stačí tři věty,
  • 00:41:59 udělá to tím slezským
    trefným způsobem,
  • 00:42:02 a tím bychom měli krajinu
    vyřízenou.
  • 00:42:04 Perfektně ji popíše
    a můžeme zpátky k ději.
  • 00:42:07 Takže v jeho povídkách se žádným
    balastem nikdy zabývat nemusíte.
  • 00:42:12 Řekl bych, že jako pianista
    je u nás poněkud nedoceněný.
  • 00:42:22 Marek byl ještě chlapeček,
  • 00:42:25 ale už tehdy tvrdil,
    že by chtěl být hercem.
  • 00:42:28 No a opravdu hrál. Hrál chlapečka
    baculatého, takového chudáka,
  • 00:42:35 který se tam musel válet
    po schodech,
  • 00:42:38 no a chodil domů hodně,
    hodně takový udřený.
  • 00:42:45 Tak jsem si říkal: "Á, chlapče,
  • 00:42:47 tebe asi přejde ta chuť
    dělat herce."
  • 00:42:51 No ale dotočilo se
    a film měl úspěch,
  • 00:42:55 a já jsem se ptal: "Tak co, Marku?"
  • 00:42:58 A on řekl: "Strejdo, budu herec."
  • 00:43:08 Bylo mi dáno, abych se také párkrát
    objevil před kamerou.
  • 00:43:14 Ta televize otvírá svět,
  • 00:43:16 a to by člověk neřekl,
    že také do hudby.
  • 00:43:20 A ona má zásluhu na tom,
    že se potvrdilo,
  • 00:43:24 že hudba není jenom slyšitelná,
    ale také viditelná.
  • 00:43:31 Vede nás třeba k orchestru,
    abychom se koukli zblízka,
  • 00:43:35 jak ten a ten muzikant nakládá
    se svým instrumentem.
  • 00:43:41 Ono totiž pohled na někoho,
    kdo pracuje a daří se mu to,
  • 00:43:46 a kdo pracuje rád,
    je vždycky velmi milý.
  • 00:43:51 Jako spisovatel jsem se také vrhl
    do Sherlocka Holmese
  • 00:43:56 a tak trošku předstíral,
    že jsem velice zarmoucen,
  • 00:44:01 když autor této postavy,
    Arthur Conan Doyle,
  • 00:44:07 strčí Sherlockovi do rukou housle,
    ale jenom jako pro parádu,
  • 00:44:13 no a vůbec si neuvědomil,
  • 00:44:16 co takové housle, když se octnou
    pod krkem muže, co s ním udělají,
  • 00:44:23 jak dovede ten smyčec
    rozpíchat srdce.
  • 00:44:30 No a to se všechno probírá
    také v mém filmu.
  • 00:44:33 Já mám na pana Ilju Hurníka takovou
    zvláštní, strašně starou vzpomínku,
  • 00:44:38 to je snad už čtyřicet,
    padesát let.
  • 00:44:43 Jel jsem autobusem odněkud
    z jižních Čech
  • 00:44:45 a vpředu seděla velká hlava,
    řidič toho autobusu
  • 00:44:52 hrál v tom autobusu
    nějakou příšerou muziku,
  • 00:44:55 nějaká dechovka nebo co.
  • 00:44:57 A ta hlava vstala
    a byl to pan Ilja Hurník
  • 00:45:00 a šel a slušně požádal toho řidiče,
  • 00:45:04 jestli by tu dechovku nemohl
    vypnout nebo aspoň ztlumit.
  • 00:45:11 A to mě na panu Hurníkovi zaujalo,
  • 00:45:14 protože on je to člověk,
    kterej dbá na čistotu,
  • 00:45:18 na to, co my posloucháme,
  • 00:45:21 a on vedle toho, že je muzikant,
    tak je taky takovej trpělivej posel
  • 00:45:28 toho, co má být dobrá hudba
    a vůbec kultura.
  • 00:45:34 A vlastně nejenom komponuje,
    ale taky vychovává.
  • 00:45:56 On napsal nebo udělal celou
    sestavu desek o tom,
  • 00:46:00 jak máme poslouchat hudbu,
    dělá programy do rozhlasu
  • 00:46:05 a vedle toho je taky báječnej
    spisovatel,
  • 00:46:08 a já jsem potom měl příležitost
    se s ním potkat
  • 00:46:11 a řekl jsem mu, že mám hrozně rád
    jeho povídky,
  • 00:46:13 protože jsou skoro didaktický,
  • 00:46:16 nebo ne výchovný, ale posilujou
    v člověku něco,
  • 00:46:20 čemu se říká kulturní vědomí.
  • 00:46:24 Chce něco úplně jinýho, než to,
  • 00:46:26 co dneska vládne v kultuře
    a v umění.
  • 00:46:28 Já si velmi cením filmů
    pana Menzela,
  • 00:46:32 protože rozlišují dva pojmy
    zdánlivě totožné,
  • 00:46:37 totiž veselí a humor.
  • 00:46:42 Toho veselí jsem na nich
    moc nezažil,
  • 00:46:45 ale zato humoru, což je víc,
    to je totiž životní názor.
  • 00:46:59 Když se jako hurnikolog zamýšlím,
  • 00:47:02 jak bych Ilju Hurníka
    charakterizoval,
  • 00:47:05 nejenom jako bytost,
    ale i jako tvůrce,
  • 00:47:08 jak to prosakuje do jeho díla,
  • 00:47:10 tak bych řekl, že je erasmovec.
  • 00:47:15 Ono totiž po Evropě se začínají
    objevovat tvůrci,
  • 00:47:20 sociologové a filozofové,
  • 00:47:22 kteří se charakterizují
    jako erasmovci.
  • 00:47:26 Jak to je? Já, když jsem před
    pár lety řekl:
  • 00:47:28 "Iljo, ty mně připomínáš
    Erasma Rotterdamského",
  • 00:47:31 nevěděl jsem, že se takto
    do Ilji trefím.
  • 00:47:35 Ti erasmovci totiž,
    po vzoru Erasma Rotterdamského,
  • 00:47:38 nebo v jeho názorové dikci
    ze začátku 16. století,
  • 00:47:44 když se snažil scelit obrovský
    rozpor mezi římskou kurií,
  • 00:47:49 mezi papežským dvorem a Lutherem,
  • 00:47:52 tak je harmonizoval, chtěl je
    scelit, chtěl je spojit,
  • 00:47:57 chtěl ty obrovské antagonismy
    zahladit, vyléčit.
  • 00:48:02 Totéž dělají erasmovci,
    nechtějí být vlevo, vpravo,
  • 00:48:05 nechtějí být nepolitičtí,
    nechtějí být antipolitičtí,
  • 00:48:09 ale jenom se vznáší nad těmi
    drsnými tvrdými rozporuplnými časy
  • 00:48:16 a říkají si: "Nebudeme stranit
    vlevo, vpravo, nahoru, dolů,
  • 00:48:20 ale pokusíme se humanizovat
    jakékoliv konflikty,
  • 00:48:25 které se vynořují."
  • 00:48:26 Mně se to zdá moudré, užitečné
  • 00:48:28 a nalézám celé Iljovo dílo takto
    vlastně po tomto duchu koncipované.
  • 00:48:36 Ač nemusel vědět, že erasmovec bude,
    teď jím je.
  • 00:48:39 Kdykoliv jedu autem, vždycky žasnu,
  • 00:48:43 že je poháněno výbuchy
    a přitom není ani slyšet.
  • 00:48:49 A člověk si řekne: "Jestlipak bude
    také pokrok v hudbě?"
  • 00:48:54 A někdo se zeptá: "Jak asi bude
    vypadat hudba budoucnosti?"
  • 00:49:01 No tak, to je dost zbytečná otázka.
  • 00:49:05 Kdybychom to věděli, tak přece
    nebudem čekat
  • 00:49:09 a takovou hudbu budoucnosti
    budeme komponovat hned!
  • 00:49:21 Optimismus nebo pesimismus?
  • 00:49:26 Optimista praví, že všecko bude
    vzorně dobré.
  • 00:49:30 Pesimista tvrdí, že všecko
    bude špatně.
  • 00:49:34 Jenomže to jsou proroctví
    a ty vždycky nevycházejí.
  • 00:49:41 A já vím o něčem lepším,
    co nezklame nikdy,
  • 00:49:45 a to je zvědavost, protože už zítra
    se bude cosi dít.
  • 00:49:52 Co? Bůh ví, ale bude.
    A my budem při tom a to stačí.
  • 00:49:59 Ta zvědavost je opravdu
    dobrá potud, že nezklame ničím.
  • 00:50:05 Žádné proroctví to není,
    je to jistota.
  • 00:50:09 Tuhle jsem byl poptán
    jedním novinářem, který řekl:
  • 00:50:14 "No, když už vám je tolik let
    a pořád jste tady,
  • 00:50:18 tak co byste si takhle ještě přál?"
  • 00:50:21 A já jsem řekl: "Nic, pane,
  • 00:50:24 já bych se styděl, kdybych si měl
    ještě něco přát,
  • 00:50:28 protože jsem od svého osudu
    dostal víc, než jsem si zasloužil."
  • 00:50:33 Mám krásnou rodinu, hodnou ženu,
  • 00:50:37 syna, který pokračuje ve všech
    mých oborech,
  • 00:50:42 ale naprosto po svém,
  • 00:50:45 ale hlavně že mě můj osud
    prostě posadil,
  • 00:50:52 že mi určil místo u stolu vsedě,
    a to jsem měl moc štěstí.
  • 00:51:02 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2012

Související