Smrt Václava Havla jako moment nejen smutku, úcty a piety, ale i naděje a radosti ze života.
Režie: Monika Elšíková-Le Fay.
  • Vyrobeno 2012
  • Země původuČesko
    • Skryté titulky
    • Ve vysokém rozlišení

Dne 18. 12. 2011 zemřel Václav Havel. Režisérka Monika Le Fay se tuto zprávu dozvěděla díky sociálním sítím dříve, než byla oficiálně oznámena. Okamžitě zburcovala producenta Pavla Váchu, kameramana Dalibora Fencla a další a vyrazila s nimi do ulic Prahy. Byla tak u toho, když se lidé začali ještě týž den spontánně scházet na nádvoří Pražského hradu, aby zapálili svíčky. Byla s kardinálem Dominikem Dukou v katedrále, když se přišel za Václava Havla pomodlit. Točila i u ohňů na Kampě. V dalších dnech už byla stržena vírem dění, které bylo nečekaně silné a emotivní a v lecčems připomnělo atmosféru listopadových dní roku 1989. Monika Le Fay dokumentovala kromě jiného i zádušní mši za prezidenta, rozloučení u svaté Anny, pohřební průvod na Hrad, pohřeb v katedrále, loď, která odvážela květinové dary, setkání Charty 77.

Začátkem listopadu 2012 byla režisérka s kamerou přítomna i na dušičkovém setkání na podzimním Hrádečku, při němž se v chalupě Havlova souseda a přítele Andreje Kroba sešlo malé společenství lidí, kteří s Václavem Havlem trávili poslední týdny jeho života. Sestra Veritas, osobní lékař Tomáš Bouzek, přítel a dodavatel kvalitní stravy Jiří Rejthar a spolupracovnice Ivana Reichlová. Po krátkém setkání ve vyhřáté chalupě pak všichni společně zapálili dušičkové svíčky. Vzpomněli tak na člověka, který tu téměř před rokem tiše a nenápadně odešel z tohoto světa. Slovy sestry Veritas, "jako když zhasne svíčka".

Napište nám

Související pořady