Jak jsme hráli čáru

Malý Petr (R. Labuda, vnuk M. Labudy) vyrůstá v péči prarodičů (M. Lasica a L. Šafránková), protože jeho rodiče (S. Halčáková a A. Bárta) emigrovali do Vídně a marně se pro něj prostřednictvím úřadů snaží získat povolení k vycestování. I proto Petr vymýšlí s kamarádem nejrůznější způsoby, jak se přes čáru dostat, pro což má čím dál menší pochopení velitel místních pohraničníků (O. Vetchý). Mnohem větší problémy má ale Petr s partou kluků, kteří si libují v trápení slabších. Třeba i jejich občasným přivazováním k mučednickým kůlům. Mezi ty, kteří jsou na Petrově straně, patří zaostalejší spolužák a velmi sympatická spolužačka, a kvůli nim se s kluky neváhá opakovaně a důkladně poprat. Jak se šedesátá léta chýlí ke konci a poměry v zemi se dramaticky mění, otevře se nakonec i před Petrem vysněná cesta přes hranice, paradoxně díky invazi v srpnu 1968. Překročit hranici znamená ale ztratit prarodiče, kamarády a nezapomenutelná dobrodružství. Když je vám „náct“, máte v životě přece jen jiné priority...