iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
12. 10. 2012
16:30 na ČT2

1 2 3 4 5

7 hlasů
2749
zhlédnutí

City Folk 2012

Praha

Příběhy lidí z velkých měst

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

City Folk 2012 - Praha

  • 00:00:27 Pedro jede do Angoly, to je otrava,
    už s náma nebude.
  • 00:00:34 Pedro jede do Angoly, to je otrava,
    už s náma nebude.
  • 00:00:42 Pedro jede do Angoly, to je otrava,
    už s náma nebude,
  • 00:00:50 dokud je s náma, ať zabubnuje.
  • 00:00:57 Tak s náma, s Múzákama,
    je asi naposledy,
  • 00:01:01 protože se bude vracet
    do své domoviny,
  • 00:01:06 odkud odputoval k nám před 22 lety,
  • 00:01:09 tak mu pojďte zazpívat
    ty Mezihorky,
  • 00:01:10 ale zkuste to zpívat,
  • 00:01:12 jako že to zpíváte Pedrovi
    naposled, jo?
  • 00:01:14 Karel z toho udělal
    smutný svátek.
  • 00:01:18 To není smutný svátek.
    Pro nás je to smutný!
  • 00:01:22 Takže zpívejte pořádně!
  • 00:01:24 Mezi horami lipka zelená...
  • 00:01:32 S Múzama už spolupracuji
    asi tak od roku 2006.
  • 00:01:37 Od té doby takhle jezdíme
    po těch dětských domovech.
  • 00:01:42 Když člověk přijde,
  • 00:01:43 ty děti jsou takové bojácné
    a nesmělé,
  • 00:01:47 a potom na konci jsou úplně takové
    úplně uvolněné a přátelské,
  • 00:01:50 takže to člověku
    dodává pocit,
  • 00:01:53 že to má nějaký smysl, to co dělá.
  • 00:02:01 (zpívají anglicky)
  • 00:02:24 A teď s pravdou ven!
  • 00:02:35 To opravdu byl zážitek,
    že konečně jsem v Praze,
  • 00:02:38 ale přece jenom jak se říká
    to je můj druhý domov.
  • 00:02:44 Zdůrazňuji, druhý domov.
    Ten první je tam.
  • 00:02:55 Tady z toho intelektuálního
    hlediska je to degenerující.
  • 00:03:04 To je prostě práce,
    kterou člověk přijde, naučí se,
  • 00:03:07 ví, co má dělat u toho letadla,
    a to dělá pořád dokola 3 roky,
  • 00:03:12 nevyvíjí se nijak.
  • 00:03:18 Jadernou fyziku jsem studoval
    velmi krátce,
  • 00:03:21 tak jsem si myslel,
    že teologie bude mnohem snazší,
  • 00:03:25 a tak jsem přešel na tu teologii,
    kde jsem strávil 3 semestry.
  • 00:03:37 (zpívá v africkém jazyce)
  • 00:03:44 Ten vztah sice skončil,
  • 00:03:46 ale se svojí bývalou ženou
    jsme zůstali přáteli,
  • 00:03:48 a dobrými přáteli.
  • 00:03:50 Trvalo nám to sice 12 let,
  • 00:03:52 ale po těch 12 letech člověk vidí,
    že opravdu to není to, co...
  • 00:04:01 Já v tom vztahu se nevyvíjím,
    já spíš zapadávám do hlubin,
  • 00:04:07 a tak se člověk začne modlit.
  • 00:04:10 Opravdu máš skutečně ten pocit,
    že jsi v nějakém údolí,
  • 00:04:14 že se potřebuješ dostat nahoru,
    abys viděla.
  • 00:04:18 V tom údolí nevidíš nic,
  • 00:04:20 vidíš jenom tu díru kolem sebe,
    že jo.
  • 00:04:32 (zpívají v africkém jazyce)
  • 00:05:00 Hele, našel jsem kamarády,
    našel jsem hudební skupinu,
  • 00:05:06 dělal jsem muziku, kterou miluju,
    o které jsem vždycky snil,
  • 00:05:11 že jednou tady založím pěvecký sbor
    a budu dělat tuhletu muziku,
  • 00:05:17 a to se povedlo.
  • 00:05:19 Nedovedete si představit,
    když se člověku splní sen,
  • 00:05:23 jak je šťastný.
  • 00:05:25 Tak ať žije Saquamus!
  • 00:05:29 Nějakou píseň by to chtělo!
  • 00:05:36 (zpívají v africkém jazyce)
  • 00:05:41 Já si myslím, že jsem docela
    samostatnej,
  • 00:05:42 takže bez těch svejch rodičů,
    už tím, že s nima ani nebydlím,
  • 00:05:44 tak si myslím, že se bez nich
    obejdu nějakej ten čas.
  • 00:05:47 Nepochybuju o tom, že přijede,
    tak se určitě setkáme,
  • 00:05:49 to asi kdyby jako ne,
    tak by mě to mrzelo,
  • 00:05:51 ale nemyslím si, že bych ho nějak
    nutně potřeboval tady.
  • 00:05:57 To je krásný. Tak to, co mně tady
    drželo, popravdě řečeno,
  • 00:06:02 byly to děti.
  • 00:06:03 Zůstávají tady především
    kvůli škole.
  • 00:06:06 Kdyby to nebylo vzdělání,
  • 00:06:08 a věřím, že to české vzdělání
    je fakt na dobré úrovni,
  • 00:06:12 proto je tady nechávám,
  • 00:06:13 jinak bych je samozřejmě
    vzal sebou.
  • 00:06:25 Dneska je den mého odletu domů,
    definitivního.
  • 00:06:31 To se děje. Co s Florindem dál?
  • 00:06:34 Jako chceš tam jet,
    tak já ti nebudu bránit ve štěstí.
  • 00:06:37 Tobě se tam bude líbit,
    protože tady se ti nelíbí,
  • 00:06:39 tak to beru asi tak nějak.
  • 00:06:41 -Že by se mi tady nelíbilo, Flori?
    -Jako že tam se ti bude líbit víc.
  • 00:06:45 Tak spíš to neberu tak,
  • 00:06:47 jako kde se mi líbí víc,
    kde se mi nelíbí víc,
  • 00:06:50 já to beru tak, kde se můžu
    lépe uplatnit.
  • 00:06:55 Já vím, že je tady
    a uvědomuji si to,
  • 00:06:58 že mnozí to asi nechápou moc,
    jak je to možný,
  • 00:07:02 že jenom tak se nabídnu a beru domů
    z pohledu českého možná cizí dítě.
  • 00:07:10 U nás je to naprosto normální.
    Děti bratrance jsou jako moje děti.
  • 00:07:15 Já jsem v pohodě.
  • 00:07:17 Já Leonarda znám, my jsme
    vyrůstali, dá se říct spolu,
  • 00:07:22 a je to člověk, za kterého můžu
    dát ruku do ohně
  • 00:07:26 a vím, komu svěřuji Floriho.
  • 00:07:32 Takže my se připravíme.
  • 00:07:40 (zpívají v africkém jazyce)
  • 00:07:50 Prostě to hledání pokračuje.
  • 00:07:52 I tam budu hledat smysl
    své existence, tam v tom prostoru.
  • 00:07:58 To, co Kuba neumí.
  • 00:08:01 (zpívají v africkém jazyce)
  • 00:08:42 -Ahoj.
    -Čau.
  • 00:08:46 Tak jsme doma.
  • 00:08:52 Já jsem tam vezla dárky
    od uprchlíků jejich rodinám,
  • 00:08:57 a teď vezu zase
    od jejich rodin zpátky.
  • 00:09:01 Vozím dárky do Grozného
    nebo do Čečny,
  • 00:09:04 no a tam se s nima setkám,
    můžu chviličku popovídat,
  • 00:09:08 vlastně je poznám,
  • 00:09:10 a oni zase přivezou věci,
    který vozím sem.
  • 00:09:12 Takovýho pošťáka,
    což je potom úplně skvělý,
  • 00:09:15 když vím jak žijou, v čem žijou,
  • 00:09:17 co by je čekalo,
    kdyby se třeba vrátili,
  • 00:09:21 a většinou by je čekala
    velká bída a kdoví co.
  • 00:09:28 Nebylo by to jednoduchý, no.
  • 00:09:31 Můj děda Salomon Hugo Lieben
  • 00:09:33 založil takový spolek
    na podporu Židovského muzea.
  • 00:09:37 Když to děda shromažďoval,
    tak to bylo určitě s láskou.
  • 00:09:41 Ale to, že je to tady
  • 00:09:43 a většinou bez těch lidí,
    kterejm to patřilo,
  • 00:09:46 tak to mi přijde strašně smutný.
  • 00:09:50 On zemřel 10. listopadu 1942,
  • 00:09:52 v podstatě naštěstí zemřel
    před transportama, na infarkt.
  • 00:09:56 Tři měsíce to přežil,
    tuhletu hrůzu,
  • 00:10:01 kterou si jistě samozřejmě
    jako každej uvědomoval,
  • 00:10:04 tak si myslím, že ho svým způsobem
    taky samozřejmě zabili.
  • 00:10:15 Je tam moje babička,
    Sophie Liebenová,
  • 00:10:19 která šla v 42. do Terezína
    a v 43. byla zavražděna v Osvětimi.
  • 00:10:28 A to je takovej zvláštní pocit,
    mít ji tady, protože hrob nemá.
  • 00:10:34 Já o ní skoro nic nevím.
  • 00:10:36 Vím, že vždycky na šábes,
    každý pátek, jí děda dával růži.
  • 00:10:51 Začaly jsme s terapií pro lidi,
  • 00:10:53 kteří přežili holocaust
    a pro jejich děti,
  • 00:10:57 protože se ukazuje, že to trauma
    se přenáší přes generace.
  • 00:11:03 Rafael vlastně znamená:
    Vyléčí Hospodin.
  • 00:11:07 A to se nám líbilo,
    že to není jenom na nás,
  • 00:11:09 že můžeme doufat taky
    v nějakou vyšší pomoc.
  • 00:11:13 Takže jsme přejali to jméno taky -
  • 00:11:15 Rafael Centrum
    a potom Rafael Institut.
  • 00:11:20 To je úžasná věc, ten kruh,
  • 00:11:23 kde se vlastně vzájemně lidi
    podporujou.
  • 00:11:27 Najednou si uvědoměj,
    že s tématem nejsou sami
  • 00:11:31 a já mám strašně ráda skupinu
    a kruh vůbec.
  • 00:11:54 (zpívá)
  • 00:12:05 Václav Havel, Magor,
  • 00:12:07 všichni tihle se dokázali hlasitě
    postavit těmhletěm náladám.
  • 00:12:11 Protože ta společnost už začíná
    používat stejný slovník,
  • 00:12:13 jako ti neonacisti a další rasisti,
  • 00:12:16 a že používání toho slovníku
    je předstupeň
  • 00:12:22 před tím přijmutím toho,
    co ten slovník představuje za svý.
  • 00:12:27 Taková vlastně obava, aby prostě
    nepřišel zase ten 33. rok.
  • 00:12:32 -Dopadne to dobře?
    -Divil bych se.
  • 00:12:36 Tak, tak takhle to je...
  • 00:12:42 Tak to je svatba druhého
    syna Pavla, svatba Marty,
  • 00:12:47 prvního syna Honzy,
    třetího syna Petra,
  • 00:12:52 to je naše svatba s Pavlem,
  • 00:12:54 a to je svatba s mým druhým mužem
    Františkem, židovská.
  • 00:13:00 My jsme byli s Pavlem 20 let,
    máme spolu 4 děti.
  • 00:13:05 Pavel zemřel v 90. roce,
  • 00:13:08 takže Honzovi už bylo 18,
    ale Martě bylo 8, skoro 9,
  • 00:13:14 takže jsem potom
    takhle zůstala sama.
  • 00:13:19 No, a po 5 letech jsem pak cejtila,
    že mi není moc dobře,
  • 00:13:23 tak jsem šla do psychoterapie
  • 00:13:26 s takovou objednávkou,
    že bych chtěla chlapa.
  • 00:13:30 A po 2,5 letech jsem panu doktorovi
    poděkovala a řekla jsem,
  • 00:13:33 že už jsem ho našla,
  • 00:13:35 a našla jsem si toho
    mýho Františka.
  • 00:13:39 A našli jsme se na demonstraci
    proti rasismu.
  • 00:13:45 -Čau.
    -Čau. Ahoj.
  • 00:13:49 Ahoj Hugi!
  • 00:13:51 My jsme založili fair trade
    pražírnu kávy
  • 00:13:55 a vedlo nás k tomu to,
    že jsme si oblíbili kvalitní kávu,
  • 00:14:00 ale chtěli jsme vlastně
    k tomu přidat ještě něco navíc,
  • 00:14:03 a to to, abysme tím prodejem
    vlastně i podpořili ty pěstitele,
  • 00:14:08 kteří tu kávu pěstují.
  • 00:14:11 Mně se to strašně líbí,
    že to není jenom ten byznys,
  • 00:14:13 že koukají i na nějaký sociální
    podnikání,
  • 00:14:18 zaměstnávají tam příchozí,
    migranty,
  • 00:14:22 zamýšlejí se i nad nějakou etikou
    toho podnikání.
  • 00:14:27 Fakt jsou šikovný.
  • 00:14:30 Starší se jmenuje Samuel,
    mladší Hugo.
  • 00:14:32 Hugo je po svým prapradědečkovi,
    dědečkovi mojí mámy,
  • 00:14:36 který založil pražský
    Židovský muzeum,
  • 00:14:39 a Samuel byl jeho otec.
  • 00:14:42 A přijde mi hezký,
  • 00:14:44 když to jméno vedle toho,
    že nějak zní, má nějaký význam,
  • 00:14:48 tak když má vlastně
    i nějakej rodinnej příběh.
  • 00:14:55 Tak já jsem Káča a jsem z Prahy.
  • 00:14:57 Já jsem Věra a jsem z Prahy.
  • 00:14:59 Tamara, já jsem z Ingurska.
  • 00:15:02 Jsem Chiba, jsem z Uzbekistánu.
  • 00:15:05 Jsem Tajsia, jsem z Rusko.
  • 00:15:08 Jmenuju se Julie
    a jsem z Běloruska.
  • 00:15:11 A máš po ní něco, po babičce?
  • 00:15:15 Mám takovou šálu.
  • 00:15:17 -Ukaž, jak to vypadá!
    -Je to moc hezký.
  • 00:15:26 Moje babička nikdy nemyslela
    na sebe,
  • 00:15:29 jenom na svý děti, na příbuzný
    a pořád o nich mluvila,
  • 00:15:34 nemyslela na sebe,
    to nebyl takovej egoista vůbec.
  • 00:15:38 -Jak se jmenovala?
    -Anastasia.
  • 00:15:42 -Máma léčila všecko?
    -Máma, když byla angína,
  • 00:15:44 tak chytila tu naši sukni,
    a takhle nám ji vytahovala,
  • 00:15:49 vytahovala a druhý den my běhaly.
  • 00:15:53 To je dobrý!
  • 00:15:55 To je na tom to, že moji rodiče
  • 00:15:58 mi o svých rodičích nikdy
    nepovídali. Divný, viď?
  • 00:16:03 To tak bylo. Takže jsem moc ráda,
    když vy vzpomínáte,
  • 00:16:08 a když vám nejenom, že povídali,
    ale i jste je samy potkaly.
  • 00:16:15 (loučí se ve svých rodných jazycích)
  • 00:16:23 Shalom.
  • 00:16:42 Když třeba člověk běží po ránu,
    slunce vstává, že jo,
  • 00:16:46 a běžíte do toho slunce,
  • 00:16:48 tak se do něj úplně
    jakoby prolínáte
  • 00:16:53 a ta energie toho slunce
    vás celýho prostupuje.
  • 00:17:06 Všechno, co člověk má v sobě,
    tak najednou zmizí
  • 00:17:10 a rozpustí se právě
    v tomhletom nádherným světle.
  • 00:17:16 Před 3 lety se stalo to,
  • 00:17:18 že jsem se rozcházel,
    rozváděl s manželkou,
  • 00:17:21 a zároveň jsem se rozcházel
    s obchodním partnerem,
  • 00:17:26 což samozřejmě nebylo jednoduchý,
    a hledal jsem cesty, jak z toho.
  • 00:17:31 A napadlo mě založit si
    běžeckou školu.
  • 00:17:36 Jedem! Jedem! Jedem!
  • 00:17:39 Věděl jsem, že to nechci dělat
    jako klasickou běžeckou školu,
  • 00:17:42 aby to bylo hlavně o tý technice
    toho běhání, ale spíš mi šlo,
  • 00:17:45 a dodneška mi jde o to,
    naučit lidi milovat běh.
  • 00:17:53 Teď poběžíme 4 kilometry
    v tempu půlmaratonu,
  • 00:17:56 abysme si vyzkoušeli to tempo,
    který poběžíte v sobotu.
  • 00:17:59 Takže každej běží
    svoje vlastní tempo,
  • 00:18:02 nesnažte se závodit hlavně.
  • 00:18:05 -Tak jak se cejtíš?
    -Zatím, když jsme nevyběhli, dobře.
  • 00:18:09 No tak uběhli jsme už
    skoro 3 kilometry.
  • 00:18:12 Jdu za tebe.
  • 00:18:20 Terapie začíná tím,
  • 00:18:22 že ten člověk vlastně nahlíží
    při tom běhu sám do sebe.
  • 00:18:28 Lidi mají kolikrát strach
    nahlídnout tu svoji hloubku,
  • 00:18:33 protože se bojí toho,
    co tam objeví, že právě objeví,
  • 00:18:36 že nejsou třeba tak jedineční,
    tak nezkažení, jak si o sobě myslí.
  • 00:18:45 A ten běh vám to podá
    takovou přirozenou cestou.
  • 00:18:54 Máme ho nahoře zrovna, no,
    musíme počkat.
  • 00:18:58 No tak, my se s Milošem známe
    už asi 30 let,
  • 00:19:00 ze sportování, z běhání,
    a tady jsem ho zavolal,
  • 00:19:04 protože už jsme spolu
    spolupracovali
  • 00:19:06 i na jinejch stavbách
    z hlediska bezpečnosti práce
  • 00:19:09 a tady provádíme rekonstrukci
    tohoto objektu na ubytovnu a hotel.
  • 00:19:16 Tady je to jak v Americe.
  • 00:19:25 No, nechtěl bych skákat teda
    tady odtud!
  • 00:19:28 Dělám kontroly na těch stavbách,
  • 00:19:30 jestli ti dělníci dodržujou
    bezpečnostní předpisy
  • 00:19:33 tak, jak mají,
    případně když nedodržujou,
  • 00:19:35 tak ty informace potom předám
    těm jejich šéfům,
  • 00:19:39 aby si je nějak srovnali.
  • 00:19:41 No je to blázen!
  • 00:19:46 Tahle bezpečnost práce
    je taková spíš, myslím,
  • 00:19:49 aby dělal ještě něco jinýho
    kromě toho sportu.
  • 00:19:58 Běhání se věnuju 46 let.
  • 00:20:03 Ty rekordy, to je taková moje cesta
    z bezejmennosti.
  • 00:20:07 Oběhl jsem v podstatě třikrát
    kolem České republiky,
  • 00:20:10 běžel jsem z Prahy na Sněžku,
    běžel jsem z Prahy do Vídně,
  • 00:20:15 z Drážďan do Prahy, a podobně.
  • 00:20:22 Co ty zlobidlo moje?
  • 00:20:25 Jakej je táta?
  • 00:20:28 No, jde si tvrdě za svým
  • 00:20:32 a de facto se dá říct,
    že krom toho, že běhá,
  • 00:20:36 o svým tátovi skoro nic víc
    pomalu nevím.
  • 00:20:42 Pamatuju si, že běhal od tý doby,
    co ho znám.
  • 00:20:46 Co je pro tebe důležitější,
    než běh, to nevím.
  • 00:20:51 No, tak došlo k tomu,
  • 00:20:53 že nějakejch půl roku
    jsme se moc nebavili
  • 00:20:56 a před 14 dny jsem napsal článek,
    kde píšu o nastartování vztahů,
  • 00:21:03 který byly z různejch důvodů
    přerušený,
  • 00:21:08 a ten si shodou okolností přečetl
    Vítek a zavolal mi,
  • 00:21:13 jestli bych se s ním nesešel.
  • 00:21:16 Prostě mi v tu chvíli došlo,
  • 00:21:19 že přes všechny věci,
    který mezi náma byly,
  • 00:21:23 co nám prostě neseděly,
    tak pořád je to můj táta
  • 00:21:26 a pořád si myslím vzájemně
    si máme co nabídnout
  • 00:21:30 a pořád bysme tady měli
    jeden pro druhýho bejt.
  • 00:21:34 Maxi! Maxi! Čau!
  • 00:21:36 Vzpomínáš na dědu taky, jo?
  • 00:21:42 Povídej!
  • 00:21:44 My jsme spolu, nebo budeme spolu
    v květnu 5 let
  • 00:21:51 a záškobrt byl zhruba vloni
    v létě,
  • 00:21:56 kdy jsme se svým způsobem rozešli.
  • 00:22:00 Tak dopadlo to dobře,
    už zase běžíme spolu,
  • 00:22:03 ale trvalo to několik měsíců,
  • 00:22:08 kdy jsme si oba asi museli vyřešit
    spoustu věcí,
  • 00:22:12 sami o sobě jsme se dozvěděli
    spoustu věcí a taky navzájem.
  • 00:22:16 To poznání je potom cenný, myslím,
    pro další život.
  • 00:22:22 No, tak jako dvěma slovama
  • 00:22:26 jsme si uvědomili,
    že vlastně k sobě patříme.
  • 00:22:47 Lidi, budete se držet, jo?
    Zuby nehty, jo?
  • 00:22:52 My vás předběhnem.
  • 00:23:08 Každej člověk má touhu létat, že,
    a vlastně při tom běhu letíme.
  • 00:23:15 Letíme. Máme právě hlavu
    v těch oblacích,
  • 00:23:18 ale zároveň máme i nohy
    pevně na zemi,
  • 00:23:20 takže cítíme se jistí,
  • 00:23:23 ale zároveň si můžeme dovolit
    i nějaký vize,
  • 00:23:27 pouštět tam ty myšlenky
    a uvědomovat si,
  • 00:23:31 že když tu myšlenku pustíme,
    tak ona najde svého adresáta.
  • 00:23:40 Běžíme! Běžíme!
  • 00:23:43 Běh mi pomohl najít sebe sama,
    pomohl mi vlastně najít můj úkol,
  • 00:23:50 protože jsem pochopil,
    že když ty lidi naučím milovat běh,
  • 00:23:55 tak že oni budou mít taky možnost
    objevit, proč tady jsou
  • 00:24:01 a čím by měli být prospěšní
    těm druhým a začít jim to dávat.
  • 00:24:27 Takže zatím ahoj!
  • 00:24:32 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2012

Související