O tom, že i válka může mít lidskou tvář, o italském údolí, jehož obyvatelé mají Čechy opravdu rádi

Dokumentární film o doposud velmi málo známé etapě českých a italských dějin, evakuaci obyvatel z údolí Valle di Ledro (tenkrát patřícímu Rakousku-Uhersku) na území Čech a Moravy v období 1. světové války. Důvodem bylo vyhlášení války a předpokládané otevření fronty v údolí. Během několika hodin museli převážně ženy, děti a starci opustit své domovy. Lidé, kteří z velké většiny nikdy nevycestovali z rodného údolí, zčistajasna museli nastoupit do nákladních vlaků a strávit tam celé dny na cestě za neznámým cílem a nejistou budoucností. Po strastiplné cestě byli vysazeni v Čechách, kde byli rozděleni do měst a obcí a tam umístěni přímo do českých rodin. Předpokládalo se, že tato anabáze potrvá několik týdnů, nakonec z toho byly téměř 4 roky. Bez finančních prostředků, bez znalosti reálií a českého jazyka to byla pro italské obyvatele velice těžká životní situace. Po počáteční nedůvěře českého obyvatelstva si záhy Italové svou pracovitostí, skromností a zbožností získali úctu a lásku Čechů, kteří jim v této těžké životní zkoušce nabídli pomoc a přátelství. Těžká válečná doba prověřila lidskost na obou stranách.

Tvůrci pořadu v dokumentu zdůraznili několik rovin tohoto historického, ale i aktuálního fenoménu. Vedle samozřejmého popisu samotných historických událostí se soustředili na vývoj vztahů – na přátelství mezi jednotlivci, které přetrvalo ve formě korespondence už téměř stovku let, na vlažný postoj československých i italských úřadů v uplynulých letech a naopak aktivitu těch současných.

Film je postaven především na osobních svědectvích tří žen, Italek, které jsou posledními pamětnicemi a byť jim je také téměř sto let, jejich vzpomínky i komentáře jsou neobyčejně svěží, přesné a vřelé. Natáčení proběhlo za velmi úzké spolupráce s ledrenskými obcemi i krajským úřadem v Trentu.

Napište nám