iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
19. 6. 2008
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

177 hlasů
14103
zhlédnutí

Jazzová sekce

Deset let trvalo normalizačnímu režimu, než se podařilo zničit sekci, která v kultuře dokázala vzdorovat přesile totalitního státu.

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Jazzová sekce

  • 00:00:09 Big beat. Od poloviny 60.let noční
    můra všech českých konformistů.
  • 00:00:15 Hlučná hudba, dlouhé vlasy,
    nekonvenční chování.
  • 00:00:18 Rázem bylo zapomenuto,
  • 00:00:20 že rok, dva předtím byl podobným
    způsobem odsuzován jazz.
  • 00:00:30 My jsme byli vlastně
    tak nějak do toho roku 1969
  • 00:00:35 poměrně blízko tomu,
    co se dělo ve světě.
  • 00:00:38 To znamená, že i u nás ta muzika
    šla zhruba stejným směrem.
  • 00:00:41 A vlastně se zastavila v okamžiku
    takového šoku, těch úletů,
  • 00:00:46 kdy najednou ta muzika vystupovala
    z toho běžného rámce
  • 00:00:51 a šla do toho divadelního světa
    nebo do výtvarného světa.
  • 00:00:55 Třeba Plastici a jejich koncerty,
    kdy každej ten jejich koncert
  • 00:00:58 byl pojednanej nějakým způsobem.
    Byla tam třeba ptačí hostina,
  • 00:01:02 kdy byla nějaká dívka obalená
    v peří nebo podobně na pódiu.
  • 00:01:26 My jsme byli přervaní v tom vývoji,
    protože padla železná opona.
  • 00:01:29 V roce 1969 - 70 na rozhraní,
    to si přesně nepamatuju,
  • 00:01:35 na jazzovém festivalu
    v Mladé Boleslavi
  • 00:01:39 jsem se sešel s Karlem Srpem -
    jemu bylo 33, mně 23 -
  • 00:01:44 a začali jsme mluvit o tom,
  • 00:01:47 že by vycházel Jazz Bulletin.
    O té záležitosti.
  • 00:02:06 Podali jsme žádost
    na literovou registraci
  • 00:02:09 a bylo nám doporučeno,
    že existuje Svaz hudebníků
  • 00:02:15 a že bychom mohli pod ním
  • 00:02:17 jako Jazzová sekce
    Svazu hudebníků existovat.
  • 00:02:21 Od začátku jsme byli puristickou
    jazzovou organizací,
  • 00:02:26 poněvadž já jsem byl vychovanej
    Mezinárodním jazzovým festivalem
  • 00:02:29 a u nás bylo obrovsky rozšířené
    amatérské hnutí.
  • 00:02:32 Je neuvěřitelný, ale během totáče
    se tady konalo spoustu
  • 00:02:36 jazzových koncertů. Jenom v Praze -
    my jsme dělali přehledy -
  • 00:02:39 za měsíc bylo 50 - 60 jazzových
    akcí v různých klubech a povídání.
  • 00:02:43 Po srpnu on už bolševik tolik po
    jazzu nešel, to věděl, že nezmákne,
  • 00:02:47 šel potom po rockerech
    a hlavně po textech.
  • 00:02:51 Seděli jsme v hospodě a říkali si:
    Tohle už nemůže být horší.
  • 00:02:56 A to jsme si říkali furt.
    Skoro celá sedmdesátá léta.
  • 00:02:59 Pak ta Jazzová sekce, ty Jazzové
    dny, to bylo trošku světlo.
  • 00:03:03 Vůbec byl zázrak, že jsme mohli
    udělat první Pražské jazzové dny
  • 00:03:07 a pak ty další. Koncerty mohla
    pořádat pouze právnické osoba.
  • 00:03:11 K tomu se dával složitý,
    několikastránkový formulář,
  • 00:03:16 kde se musely vypsat všechny
    soubory a jejich obsazení.
  • 00:03:21 Zároveň přílohu tvořil repertoár
    česky psaný.
  • 00:03:25 Nesmělo se zpívat anglicky.
    Dbalo se na tzv.prezentaci.
  • 00:03:31 Nikdo nesměl mít dlouhé vlasy,
    byly doporučeny kravaty,
  • 00:03:34 pouze bubeník si směl sundat sako.
    Je to legrace,
  • 00:03:39 ale bohužel tohle fungovalo. Plný
    sál jste měl vnitráků v civilu,
  • 00:03:44 kteří potom to vyhodnocovali
    a další koncert už vám nepovolili.
  • 00:03:47 Všechny kapely, které vystupovaly,
    ovšem už předtím musely,
  • 00:03:51 projít zkouškami kvalifikačními,
    to znamená, že musely mít
  • 00:03:55 státní souhlas k tomu,
    že vůbec můžou vylézt na pódium.
  • 00:03:59 A kdyby si tři kluci chtěli zahrát
    v hospodě, měl každý právo je udat,
  • 00:04:04 protože na to neměli povolení.
    Bylo to veřejné vystoupení.
  • 00:04:07 Když jsem založil svůj první
    velkej orchestr - Pražský big band,
  • 00:04:12 který mám do dneška,
    to už je přes třicet let,
  • 00:04:15 to bylo v roce 1974. A v roce 1975,
    když už začaly festivaly,
  • 00:04:22 které organizovala Jazzová sekce,
    tak my jsme se vlastně stali
  • 00:04:28 jedním z orchestrů Jazzové sekce.
    Dokonce je jeden plakát,
  • 00:04:31 ještě ho mám schovanej,
    to je náš vůbec první plakát,
  • 00:04:36 na kterém máme velkou fotku
    a kde je napsaný:
  • 00:04:39 Pražský big band,
    orchestr Jazzové sekce.
  • 00:05:03 Hned 2.Pražské jazzové dny
    přinesly překvapení
  • 00:05:06 v podobě první Jazzrockové dílny.
  • 00:05:09 Tehdy výbor Jazzové sekce obnášel,
    řekl bych, starší generaci,
  • 00:05:15 hlavně úředníky ministerstva
    kultury a z různých zařízení.
  • 00:05:20 Já jsem věděl,
    že oni by mi tu Jazzrockovou dílnu,
  • 00:05:23 jak jsem to nazval, prostě zamítli.
    Hned by byli proti tomu.
  • 00:05:26 Takže jsem se s nikým nebavil
    a střihl jsem to na svoje triko
  • 00:05:31 a celý výbor se postavil proti mně.
    To byla noc tenkrát hrozná.
  • 00:05:36 Všichni říkali: Bude z toho malér
    a ty to odneseš. Ty za to můžeš.
  • 00:05:40 A já jsem z toho výboru odešel
    v noci a oni ještě za mnou volali:
  • 00:05:45 "Uvidíš, jak dopadneš!?
    Na jednu stranu měli pravdu,
  • 00:05:48 ale celý výbor se podělal, vyjma
    Dorůžky. Ten řekl, že jsou věci,
  • 00:05:52 které se musejí dělat, byť by
    v určitou dobu byly nevhodné.
  • 00:05:56 Ale musí se vyzkoušet,
    jaká ta muzika je.
  • 00:06:17 Jazzrocková dílna byla asi to
    nejdůležitější a nejzákladnější,
  • 00:06:23 protože tam došlo k odklonu
    od striktního chápání jazzu,
  • 00:06:27 jak jsme ho chápali v 60.letech,
    než přišlo květinové hnutí, hippies
  • 00:06:34 a tohleto. A to štvalo
    takový ty puristy jazzový,
  • 00:06:40 kteří byli zabejčený a nechtěli nic
    jiného než ty své jazzové hrdiny.
  • 00:06:46 Tam se začalo hrát nahlas, místo
    basy se začala používat baskytara,
  • 00:06:51 začaly se používat rockové figury,
  • 00:06:54 objevilo se
    rockové frázování u zpěváků.
  • 00:06:57 Teď si považte, že najednou
    já jsem vyjel jednat v Pantonu,
  • 00:07:01 kde jsem dělal dělníka ve skladu,
    že ten statečný Jiří Malásek,
  • 00:07:05 představitel
    těch populárních festivalů
  • 00:07:10 Děčínské kotvy a Bratislavské lyry,
    řekl: Karle, uděláš z toho desku.
  • 00:07:15 Každá deska, každé elpíčko v té
    době muselo projít edičním plánem.
  • 00:07:20 Ediční plány Supraphonu a Pantonu,
    jiné firmy tady existovat nesměly,
  • 00:07:25 předkládaly na všechny knihy
    a desky Ústřednímu výboru
  • 00:07:29 Komunistické strany Československa.
    A ten Miler nebo Vařbuchta řekli:
  • 00:07:33 "Ano. Můžou.? Schválil jim texty
    a všechno ostatní.
  • 00:07:37 To se málo ví. A stejným způsobem
    měla projít Jazzrocková dílna.
  • 00:07:42 Jenže na to jaksi nebyl čas
    a ten Malásek to zahrál do autu,
  • 00:07:46 že to je jako živý záznam,
    který nepodléhá schválení ÚV KSČ.
  • 00:08:34 Když profesionální muzikanti,
    kteří byli ve výboru, zjistili,
  • 00:08:37 že má z toho být elpíčko,
    tak prostě mě normálně udali.
  • 00:08:42 Udali mě na ministerstvu kultury,
    že ten Srp chystá...
  • 00:08:45 A jestli tam nebude jedna strana
    moderní jazzu, jako jejich muzika,
  • 00:08:49 tak že je to já nevím co všechno.
  • 00:08:51 My jsme všichni byli v tom tranzu.
    Všichni jsme dělali všechno.
  • 00:08:56 Dělali jsme pořadatele, dělali
    jsme uklízeče, psali jsme program.
  • 00:09:00 Nikdo se nestyděl za to,
    že dělal i tu nejšpinavější práci.
  • 00:09:05 Často se mi stávalo, že přímo
    na Jazzových dnech jsem usínal,
  • 00:09:09 protože jsme v noci nespali.
    Skončil koncert,
  • 00:09:14 dělali jsme redakci
    a přes noc jsme lepili články.
  • 00:09:20 Co chybělo. Potřebuju
    tři řádky do rána vytištěný
  • 00:09:24 a ráno už to
    muselo být k dispozici.
  • 00:09:58 V té době jsem
    s Karlem Srpem spolupracoval v tom,
  • 00:10:02 že on nám nechával prostor,
    abych já si dělal, co chci,
  • 00:10:06 abych si pozval, koho chci,
    což bylo vždycky geniální.
  • 00:10:09 Na jednom tom koncertu, vlastně
    na třech koncertech v jednom
  • 00:10:15 jsem byl bigbeatovej, jednou
    starojazzovej a jednou swingovej.
  • 00:10:18 Vždycky jsem tam měl nějakou
    společnost zvláštní.
  • 00:10:21 Byli to vlastně komparzisti, který
    drželi různý hudební nástroje
  • 00:10:25 a dělali jenom živé obrazy,
    s kterými pomáhal Ctibor Turba,
  • 00:10:29 s kterým jsem
    v té době spolupracoval.
  • 00:10:32 Nebo jsme měli zase
    takový ty elektronický záležitosti,
  • 00:10:35 že děti skákaly po panáku,
    který hrál na pódiu.
  • 00:10:38 To zase nám pomáhal Pavel Bukovský.
    Nebo jsme měli ty flašky.
  • 00:10:44 To bylo to nejslavnější.
    Ten biofyzikální organ,
  • 00:10:47 kde kluci stáli na pódiu,
    měli na čelech žárovičky,
  • 00:10:51 ty byly připojený ke klávesnici...
  • 00:10:53 Denisko, dej sem kalich.
  • 00:11:04 Tak pozor! Jedeme dvojku.
  • 00:11:06 Cé!
  • 00:11:13 Jenon cé!
  • 00:11:14 Bez dé!
  • 00:11:27 Trojka!
  • 00:11:39 Cé!
  • 00:11:45 Rockový kapely byly jakoby bokem.
  • 00:11:49 Miloš Čuřík měl takový program,
  • 00:11:52 který se jmenoval Metodická dílna,
    nebo tak nějak tomu tehdy říkal,
  • 00:11:56 a tam vystupovaly rockový kapely
    pod hlavičkou Jazzových dnů.
  • 00:12:01 Tehdy to nebyl žádnej med
    vystupovat jako mladá
  • 00:12:04 rocková kapela,
    to už byl jednou nohou v průseru.
  • 00:12:08 No a tyhle kapely velmi rychle
    začaly vyspívat,
  • 00:12:12 tak jsme je dostávali
    přímo do těch Jazzových dnů
  • 00:12:16 a snažili jsme se tyhle kapely
    mísit s tím jazzem.
  • 00:12:18 Aby měli potíže menší,
    tak se všichni vrhli na jazzrock.
  • 00:12:24 Jazzrock se nezpíval,
    takže odpadly problémy s texty.
  • 00:12:28 A my jsme si z těch jazzrockářů
    právě tím Extempore
  • 00:12:33 chtěli udělat taky srandu velikou.
  • 00:12:51 Byli to akademici
    a hráli čím dál tím rychleji,
  • 00:12:54 ale úplný zbytečnosti.
    Předváděly se laufy rychlý.
  • 00:13:00 A my jsme si říkali:
    Zpátky k syrovosti!
  • 00:13:03 Vohulit volume doprava
    a ať do duní. To je ten big beat.
  • 00:13:08 A sranda. Ne nějaký,
    aby tam stál koženej panák.
  • 00:13:13 Takže i proto jsme si vyhledávali
    i ta témata všech těch pořadů.
  • 00:13:20 Už samy ty názvy
    trošku mluví za sebe.
  • 00:13:23 Pohřeb funebráka.
    To byl první pořad.
  • 00:13:27 Titulní píseň Plesnivý embryo
    a tak dále.
  • 00:13:31 Druhý pořad byl Azbestový guláš,
    třetí pořad Stehlík
  • 00:13:35 a čtvrtej pořad
    už byl Milá čtyř viselců.
  • 00:13:38 Byli jsme první
    z těch alternativních kapel,
  • 00:13:40 která vystoupila v Lucerně
    na tom hlavním pódiu.
  • 00:13:43 Naposled se napijeme,
  • 00:13:46 naposledy najíme.
  • 00:13:50 S holkou svou se pomilujem,
  • 00:13:53 než svůj život skončíme.
  • 00:14:05 Ze dne na den živoříme,
  • 00:14:09 ze dne na den žijeme.
  • 00:14:13 Naposledy škytnem, prdnem,
  • 00:14:17 pod kytičky půjdeme.
  • 00:14:28 My jsme to udělali s divadlem,
    takže jsme byli okostýmovaní,
  • 00:14:31 což vlastně od beatových festivalů
    tady nic takového nebylo.
  • 00:14:35 To ne že bychom na to přišli, ale
    prostě by to nepovolili nebo co.
  • 00:14:39 My jsme se nikoho neptali
    a udělali jsme to s pantomimou,
  • 00:14:43 která měla přehrávat ten děj.
  • 00:14:45 Někdo měl protekci v blázinci.
  • 00:14:47 V Bohnicích skoro každej z nás
    měl protekci.
  • 00:14:51 Každej měl modrou knížku atp.
    a podařilo se získat ty hábity.
  • 00:14:56 My jsme si ale říkali,
    že jsou moc bílý a nažehlený.
  • 00:14:59 Vždyť to je třicetiletá válka.
    Musíme to potrhat, opálit.
  • 00:15:03 Trochu ohořelý to bude,
    prostřílený ze všech stran.
  • 00:15:07 A pak jsme si říkali,
    že si nalíčíme tady monokl,
  • 00:15:12 tady jsem měl rozseknutou hlavu.
  • 00:15:15 Když jsme šli z šaten na pódium,
    tak tam stáli lidi a říkali:
  • 00:15:19 "To je konec. To je zavřou.?
    Vlastně vůbec nic nevěděli,
  • 00:15:22 jenom jsme šli namalovaný a
    v otrhaných hadrech jako viselci
  • 00:15:27 jsme šli na pódium a lidi říkali:
    "To je konec. To je zavřou.?
  • 00:15:30 Lucerna narvaná, nabitá a hrála se
    šílená psychadelická hudba,
  • 00:15:37 která velmi často tahala za uši.
    A do toho pantomima,
  • 00:15:42 která byla...
  • 00:15:45 No, já bych ji přirovnal
    k románům Josefa Váchala.
  • 00:16:06 Byly problémy předtím. Nás sebrali
    ještě před těma Jazzovýma dnama
  • 00:16:11 asi týden a my ve své pýše
    jsme si mysleli,
  • 00:16:14 že to je díky našemu umění.
    Pak až někdy koncem 80.let
  • 00:16:19 mi mladý pánkaři říkali, že je
    strašej, jestli neznaj Chadimu,
  • 00:16:22 že to je ten, co chtěl unýst
    letadlo, což mě vyděsilo tenkrát.
  • 00:16:27 A roce 1989 jsem se dozvěděl, že
    skutečně nás jeden agent prásknul,
  • 00:16:32 že chceme unést letadlo,
    byť to nebyla pravda,
  • 00:16:35 což nakonec zřejmě ukázalo
    i to vyšetřování,
  • 00:16:39 takže to ti policajti nechali bejt.
    A mladý tím pak strašili po létech.
  • 00:16:43 To bylo drsný. To mohlo být
    patnáctka. Já jsem měl štěstí.
  • 00:16:47 Jak ta doba houstla,
    tak s tím byla spojená i nervozita,
  • 00:16:52 aby se to uskutečnilo.
    Ale když to proběhlo,
  • 00:16:56 a většinou to proběhlo k velké
    spokojenosti, tak ta euforie
  • 00:16:59 z toho byla ohromná. Vždycky
    to skončilo nějakým mejdanem
  • 00:17:03 a bylo to dobrý a velký.
  • 00:17:13 Dobré jitro, blues!
    Blues, jakpak se máš?
  • 00:17:18 Dobré jitro, blues!
    Blues, jakpak se máš?
  • 00:17:25 Já docela dobře.
    Dobré jitro, však to znáš.
  • 00:17:28 To byly 5.Jazzové dny a už tenkrát
    my jsme byli podezřelí.
  • 00:17:31 Protože jak jsme začali vydávat
    samizdat, ty jazzpetity
  • 00:17:35 a tyhle záležitosti a chodila k nám
    ta vlasatá mládež a furt něco
  • 00:17:38 a Pragokoncert měl vztek, že my
    máme koncerty plný a oni ne.
  • 00:17:43 Autority se pokoušely
    přesvědčit Svaz hudebníků,
  • 00:17:46 aby Jazzovou sekci zlikvidoval.
    To se nepodařilo,
  • 00:17:50 protože Jazzová sekce sáhla k tomu,
  • 00:17:55 co bylo
    ve stanovách Svazu hudebníků,
  • 00:17:58 sáhla k tomu starému spolkovému
    zákonu, spolkovému právu,
  • 00:18:01 který umožňoval členstvu
    rozhodovat. A to bylo něco,
  • 00:18:05 co se pochopitelně se jako
    za socialismu už vůbec nesmělo.
  • 00:18:09 Celá ta parta,
    která to zakládala, zanikla.
  • 00:18:12 A oni nám nedovolili
    uspořádat sjezd,
  • 00:18:16 takže já jsem se stal předsedou
    a kooptoval jsem mladý kluky.
  • 00:18:20 Josku Skalníka, kterýho jsem znal
    z jednoho jazzovýho festivalu,
  • 00:18:23 Láďu Kouřila,
    neskutečnýho pracanta.
  • 00:18:27 Kolem nich byli další vynikající
    pracanti - Krčmářové,
  • 00:18:30 a tak to šlo dál a dál. Takže já
    jsem kooptoval čerstvou krev,
  • 00:18:35 radikálnější, která mě ale,
    řekl bych, i poslouchala,
  • 00:18:40 protože neměli zkušenosti
    z ministerských a dalších praxí,
  • 00:18:44 aby se opírali
    o nějaký pitomý vyhlášky.
  • 00:18:47 A musím říct,
    že celou tu totalitu
  • 00:18:51 Jazzová sekce měla nejvíc
    vyslýchaných lidí v republice.
  • 00:19:20 Einstein na pláži byl velkej šok.
    To bylo prostě něco,
  • 00:19:24 o čem bych se možná
    byl dozvěděl za mnoho let pozdě.
  • 00:19:30 To byl vlastně jeden
    z největších přínosů té sekce,
  • 00:19:34 že vlastně objevovala
    pro tu mladou generaci věci,
  • 00:19:37 ke kterým by se jinak nedostala.
  • 00:19:40 Ta sekce byla společenství lidí,
    kteří zprostředkovali ty informace,
  • 00:19:45 ať už z oblasti divadla, muziky,
    výtvarného umění pro lidi,
  • 00:19:49 kteří k tomu neměli ten přístup.
  • 00:19:52 Já jsem se vlastně dostal
    už takovou cestičkou
  • 00:19:57 těsně před těma Jazzovýma dnama,
    nebo to bylo o rok dřív
  • 00:20:00 k publikaci Punk rock, kterou
    napsal Josef Vlček.
  • 00:20:05 A tu mi přinesl
    spolužák Tomáš Kvidera,
  • 00:20:08 kterej se mnou chodil do třídy
    v Čimelicích na průmyslovce filmový
  • 00:20:12 Mě to zaujalo,
    přinesl jsem nějaký punkový desky
  • 00:20:16 a četl jsem z tý knížky.
  • 00:20:18 To bylo v rámci jakési aktivity
    pod Svazem mládeže.
  • 00:20:21 Tam byl jakýsi klub SSM
    a tak jsme mohli tyhle věci dělat.
  • 00:20:25 A protože k nám do Čimelic jezdili
    nějaký kulturní emisaři
  • 00:20:30 z různých koutů,
    tak tam byli jacísi experti,
  • 00:20:35 kteří nám vysvětlovali,
    že u nás hrají ošklivé kapely
  • 00:20:39 jako Plastičtí lidé
    z vesmíru a podobně
  • 00:20:43 a že doufají, že tam u nás na škole
    nevznikne kapela podobného druhu.
  • 00:20:47 Tak jsem se s Tomášem Havrdou
    tenkrát na sebe podívali
  • 00:20:51 a říkali jsme si:
    Kdybyste věděli...
  • 00:20:57 Od 6.Jazzových dnů obohacovali
    program zahraniční hosté,
  • 00:21:01 především z okruhu skupin
    Rock in Opposition.
  • 00:21:27 Kapely z Rock in Opposition,
    to bylo naprostý zjevení,
  • 00:21:31 protože...
    Vlastně pak jsem udělal Velkoměsto,
  • 00:21:35 protože najednou jsem říkal:
    "Vždyť ono je to jen o tom,
  • 00:21:38 že si dělají to, co chtějí,
    a neohlížejí se na to,
  • 00:21:42 co k tomu kdo říká.
    Jsou o tom přesvědčený.
  • 00:21:45 Tím jsem se odpoutal od toho
    Neduhovskýho Extempore
  • 00:21:48 a začali jsme dělat jinak ty věci.
  • 00:21:50 Zájem obrovskej, celá Folimanka
    obšancovaná vlasatejma
  • 00:21:53 a do toho tam vtrhli
    policajti s psama.
  • 00:21:56 A my vám tady pořádek uděláme!
  • 00:21:59 Kdo pořádal rockový koncerty
    v 70.letech, tak to považoval
  • 00:22:03 za společenskou normu, že tam
    poblíž budou stát nějaký antony.
  • 00:22:08 My jsme to měli
    ještě vylepšený tím,
  • 00:22:11 že celý to zákulisí
    prolejzali policajti uniformovaní,
  • 00:22:17 potom i neuniformovaní.
  • 00:22:19 Zrovna když tam vtrhla ta policie,
    tak byla ta zakázaná kapela.
  • 00:22:23 No zase Chadima, jasně. Chadima
    tam vařil ty jeho krásný věci,
  • 00:22:29 a já jsem toho policajta zdržoval,
    aby nešel dovnitř,
  • 00:22:33 aby neřekl, že nemá přehrávky,
    co tam vlastně on dělá.
  • 00:22:36 Proč zrovna na Folimance
    po nás tak šli? Já nevím.
  • 00:22:40 Dohady byly, že jsme měli skladbu
    Závody ve skoku z Nuselského mostu.
  • 00:22:46 Stojí na zábradlí,
    mají startovní čísla.
  • 00:22:50 Nikdo z nich nečekal
    tak velikou účast.
  • 00:22:55 Dechovka vyhrává do skoku.
  • 00:22:59 Rozhodčí usedají na svoje místa.
  • 00:23:02 A zrovna v tý době prý,
    ale to nemělo opravdu spojitost,
  • 00:23:06 na Nuselským mostě řádila nějaká
    parta, co shazovala lidi dolů.
  • 00:23:10 A nějak pár dnů
    před těma Jazzovýma dnama snad -
  • 00:23:15 to se tradovalo, to jsou drby -
    že nasadili volavku agenta
  • 00:23:20 a jeho poslední slova byla "blíží
    se ke mně skupina mladých lidí?.
  • 00:23:24 Pak už ho našli dole.
    Tak tohle se tradovalo,
  • 00:23:28 ale co za tím bylo doopravdy,
    to nevím.
  • 00:23:33 Děti už odvedli, může se začít.
  • 00:23:37 Publikum pod mostem
    začíná být nervózní.
  • 00:23:42 Teď startér vystřelil
    a chvíle napětí.
  • 00:23:46 Kdo bude první? Ne!
  • 00:23:50 Tyhle 9.Jazzové dny
    byly strašně zajímavý v tom,
  • 00:23:54 že v Anglii se objevilo
    něco novýho, a to byl punk.
  • 00:23:58 Který byl vlastně,
    když to vezmeme trošku do hloubky,
  • 00:24:02 taky forma art rocku,
    jako byl prostě jazz rock.
  • 00:24:05 Jenom ten art tam byl pojatej
    trošku jinak - spíš v tom designu,
  • 00:24:09 jak ti lidi vypadali,
    v tom, jak vystupovali,
  • 00:24:13 začali používat jiný slovník
    než ti Yes a Pink Floyd předtím.
  • 00:24:17 Takže ono to bylo velmi zajímavý
    a my jsme začali cítit,
  • 00:24:21 že asi se ta hudba, kterou jsme
    předtím podporovali, obdivovali,
  • 00:24:26 se začíná trošku vyčerpávat.
    A tak jsme si řekli:
  • 00:24:30 Dobře. Zkusíme nějaké kapely
    tohoto nového trendu.
  • 00:24:33 To znamená kapely,
    který hrajou punk.
  • 00:24:36 My jsme ten punk ani neměli
    jako hlavní součást programu,
  • 00:24:41 ale díky těm Jazzovým dnům vlastně
    vznikal taková legenda přes noc,
  • 00:24:46 kdy jsme nestihli zahrát
    naše jazzrockové improvizace,
  • 00:24:53 protože nám připadalo, že Jazzová
    sekce v názvu má ten jazz,
  • 00:24:57 a že bychom tedy měli ukázat,
    že taky něco umíme,
  • 00:25:01 ale nedošlo k tomu. Takže jsme
    zahráli čistě punkový věci
  • 00:25:05 a díky Jazzové sekci
    tahle kapela nezanikla.
  • 00:25:09 Byli jsme zástupci
    jakési teenagerovský generace
  • 00:25:13 těch neurvalejch muzikantů.
  • 00:25:18 Mám disco boty a disco džíny,
  • 00:25:20 disco auto, nejsem líný.
  • 00:25:22 Mám rád pohyb a taky Abbu,
  • 00:25:25 mám diskotékovou hlavu.
  • 00:25:28 Disco ponožky, disco hodinky,
  • 00:25:31 disco knedlíky od disco maminky.
  • 00:25:35 Já jsem si myslel vždycky, že
    kulturu opravdu takovou tu živou,
  • 00:25:41 tu živnou půdu kultury
    nenesou takoví ti staří,
  • 00:25:45 byť dobří, už ohraní,
  • 00:25:47 ale jako taková ta dynamika,
    ta mladá krev,
  • 00:25:52 která tenkrát byla poměrně dost
    kontroverzní vůči komunistům.
  • 00:25:59 To byla ta scéna,
    která mě zajímala.
  • 00:26:03 Já jsem se stal dramaturgem
    alternativní scény Jazzových dnů.
  • 00:26:07 Pak když už mi to nestačilo,
    tak jsem otevřel,
  • 00:26:11 říká se, že asi nejdelší existenci
    měl klub U Zábranských.
  • 00:26:18 Tomu jsem dělal také dramaturga.
    Pak jsem ty alternativní kapely
  • 00:26:22 "vyvážel? mimo Prahu,
    ať to byly Teplice,
  • 00:26:27 Veselí nad Moravou, Brno,
    Bratislava a tak dále.
  • 00:26:36 A tak jsem si říkal:
    Když to může být v Praze,
  • 00:26:42 proč by to nemohlo být tady
    někde na venkově nebo mimo Prahu?
  • 00:26:45 Tak jsem celou zimu přemýšlel,
  • 00:26:47 že bychom další rok zkusili
    něco udělat jako tady ve Veselí.
  • 00:26:50 A vymýšleli jsme program.
    Takže ten Zikkurat, Extempore,
  • 00:26:56 Švehlíci tu byli,
    Classic Rock and Roll Band.
  • 00:27:00 Takže toto nás tak jako namlsalo
    a další rok už jsme chtěli dělat
  • 00:27:04 něco většího
    tady na fotbalovém stadionu.
  • 00:27:09 A Honza Rejžek tenkrát
    to dal do časopisu Melodie.
  • 00:27:13 Dal tam,
    že ve Veselí bude festival,
  • 00:27:16 a vyjmenoval tam pár
    v tu dobu známých kapel.
  • 00:27:21 Jenomže tam nedal adresu,
    nedal tam nic.
  • 00:27:24 No to kdybyste viděli,
    kolik lidí...
  • 00:27:28 Oni nevěděli, kam volat o lístky.
  • 00:27:31 Oni volali na městský úřad tady.
    No to byla pohroma.
  • 00:27:34 Teď se sešel z okresu
    celý štáb lidí, co bude ve Veselí.
  • 00:27:39 A zatrhli nám to dva dny před akcí.
  • 00:27:43 Já říkám: Uvědomte si,
    že nemáme sílu to nějak zrušit.
  • 00:27:46 Ti lidi sem přijedou. Neblázněte.
    Taky se tak stalo.
  • 00:27:51 Tady bylo
    skoro dva tisíce lidí po Veselí,
  • 00:27:55 všechno samozřejmě vykoupené,
    no to byla hrůza.
  • 00:27:58 Tak jsme stáli na nádraží
    a vždycky když přijely vlaky,
  • 00:28:03 tak jsme je posílali zpátky,
    ale stejně všeci vystoupili.
  • 00:28:06 Pak šli do parku
    a udělali si tam svůj koncert.
  • 00:28:09 Ti muzikanti už tu někteří byli,
  • 00:28:12 tenkrát byli ti různí folkaři,
    tak si tam zpívali.
  • 00:28:14 Prostě bylo to hezké. Ti estébáci
    se těžkým způsobem do nás obuli.
  • 00:28:18 Oni mně vyhrožovali.
    Já jsem musel odejít ze zaměstnání
  • 00:28:22 tenkrát tady v těch železárnách.
    A nechtěl mě nikdo zaměstnat.
  • 00:28:25 Tak mě zaměstnali na náboru.
    Tady dělali nábor na traťovku
  • 00:28:29 normálně s krumpáčem.
    Tak jsem tam podepsal tři roky.
  • 00:28:33 Tady sice bylo
    centrum Jazzové sekce v Praze,
  • 00:28:36 a tady vznikaly
    základní plány a nápady,
  • 00:28:40 ale na nás byla nabalená
    celá republika až po Košice.
  • 00:28:46 V Košicích jsme měli
    nejvzdálenější takovou buňku,
  • 00:28:50 která hromadně jezdila
    na Pražské jazzové dny.
  • 00:28:54 20-25 lidí si objednalo vstupenky
    a přijelo sem z Košic.
  • 00:29:00 A tam všude na těch vesnicích
    a těch malých městech
  • 00:29:04 se ti lidi snažili
    tu naši činnost zrcadlit,
  • 00:29:08 aby se tam zrcadlila
    v nějakém místním provozu,
  • 00:29:13 a leckde se jim to dařilo.
  • 00:29:16 A řekl bych, že tam dostávali
    na hubu mnohem dřív než my v Praze.
  • 00:29:21 Protože bylo jich tam méně a bylo
    na ně víc estébáků a policajtů.
  • 00:29:28 Když jede šestsettrojkou
  • 00:29:32 a svojím synem Emilem,
  • 00:29:38 všichni si říkají:
  • 00:29:41 Joj, to se dobře naperem.
  • 00:29:48 A zadarmo!
  • 00:29:52 A zadarmo!
  • 00:30:10 Jazzpetity se začaly vydávat
    koncem 70.let
  • 00:30:14 a vlastně jsme tím naplňovali
    svůj plán rozšířit naše tiskoviny
  • 00:30:19 o další materiály, které by se už
    nevešly do našeho tloustnoucího
  • 00:30:25 Jazzbulletinu. A hlavně jsme
    to chtěli rozšířit ještě dál,
  • 00:30:29 jako že ta naše činnost
    se z jazzu rozšířila
  • 00:30:33 na všechnu možnou novou hudbu,
    tak podobně jsme
  • 00:30:37 v těch jazzpetitech chtěli
    rozšířit ještě mimo hudbu dál.
  • 00:30:41 Najednou se tady objevilo
    spousta nápadů a autorů
  • 00:30:44 a začalo se to k nám sbíhat,
    že jsme museli začít vybírat,
  • 00:30:49 ať už to byla
    Hudba terezínského ghetta,
  • 00:30:54 Petr Rezek
    přišel se svýma knížkama,
  • 00:30:58 takže už z toho začínala vznikat
    taková zajímavá edice.
  • 00:31:01 No ale to vznikalo bez jakéhokoliv
    nějakého dohledu cenzurního.
  • 00:31:09 To byl domeček v té Krči
    a tam byla cestička od metra
  • 00:31:14 vydupaná přes louku
    a tam se všichni scházeli.
  • 00:31:18 Tam se vyměňovaly informace
    a ta sekce měla obrovskej dosah.
  • 00:31:21 Myslím, že to byla jedna z velkých
    věcí, která pomáhala likvidovat
  • 00:31:25 tu informační blokádu,
    zbavovat lidi strachu a tak dále,
  • 00:31:29 protože když jsou lidi v houfu,
    tak se vždycky bojí míň.
  • 00:31:33 A nakonec v těch 80.letech
    už se tam měnily samizdaty,
  • 00:31:38 distrubuoval se přes to samizdat,
    kazety samizdatový.
  • 00:31:42 Tam seděli. Tam měl Cibulka
    svoji vydavatelskou
  • 00:31:46 a my jsme měli vedle vydavatelskou
    a už to jelo.
  • 00:31:49 Přístup k výtvarnému umění
    do hloubky a k tomu úzkému zájmu,
  • 00:31:54 tak to mi vlastně otevřela
    Jazzová sekce.
  • 00:31:57 Nezávislá divadla,
    kdy Ondřej Hrab začal přivážet
  • 00:32:01 nebo snažil se získat kontakty
    a potom i dostat ty lidi sem.
  • 00:32:08 Jako Living Theatre.
    A to je vlastně základ Archy.
  • 00:32:11 Tam tehdy Ondřej Hrab
    tu myšlenku pojal,
  • 00:32:15 že by tady bylo skvělý divadlo,
    které by vozilo hotové projekty
  • 00:32:21 a představovalo je lidem.
    A po revoluci to pak realizoval.
  • 00:32:26 Living Theatre v tý době,
    myslím, hrál v Polsku.
  • 00:32:33 A přišel s tím Ondra Hrab,
  • 00:32:36 že by bylo dobrý se pokusit
    je přetáhnout do Prahy.
  • 00:32:40 Tak jsem jel do Krakova
    na jejich vystoupení.
  • 00:32:44 Potom jsme oslovil Juliana Becka
    a Judith Malinovou,
  • 00:32:49 jestli by nechtěli přijet do Prahy.
    A oni řekli: Vlastně proč ne?
  • 00:32:54 V té době o tom vědělo
    skutečně asi pět lidí. Víc ne.
  • 00:33:01 Drželi jsme to skutečně pod
    pokličkou a řekli jsme si,
  • 00:33:04 že neřekneme nikomu nic do té doby,
    než Living budou v Praze.
  • 00:33:07 Oni samozřejmě v pět hodin
    na smluveném místě nebyli.
  • 00:33:12 Nebyli tam ani v šest,
    ani v sedm, ani v osm.
  • 00:33:16 Najednou teprve o půlnoci
    na jediné telefonní číslo,
  • 00:33:20 které oni měli, na tom jediném
    telefonním čísle se ozvali,
  • 00:33:25 že teprve dorazili do Prahy.
  • 00:33:26 My jsme volali další a další lidi,
    který jsme chtěli pozvat.
  • 00:33:31 Který nevěřili, že zítra
    bude v Praze Living Theatre
  • 00:33:37 s Antigonou. Dáme vědět kde.
    Plno lidí nevěřilo.
  • 00:33:42 My jsme tam pak se Ctiborem Turbou
    jeli, bylo to Na Ořechovce,
  • 00:33:49 a vkročili jsme do sálu,
    kde bylo 300 - 400 lidí.
  • 00:33:53 Aby to vůbec mohlo být, tak jsme
    s Karlem Srpem nakecali tý hospodě,
  • 00:33:59 že to bude
    takový jako seminář o divadle.
  • 00:34:04 Ten hostinskej to vzal,
    že bude nějaká tržba.
  • 00:34:09 A když v Antigoně herci nastupujou
    do absolutního ticha,
  • 00:34:14 tak se rozrazily dveře
    a vrchní, půllitry všude a říká:
  • 00:34:18 Kdo si dá pivo?
  • 00:34:20 Tak zase pššš!
    Tak koukal, co se děje.
  • 00:34:24 Musím říct, že to byl obrovský
    zážitek, obrovské zjevení
  • 00:34:28 pro nás pro všechny
    a spousta těch diváků
  • 00:34:33 vlastně netušila, co je čeká.
  • 00:34:55 Největší ránu jsme bolševikovi
    dali, když jsme se stali členy
  • 00:34:59 Mezinárodní jazzové federace
    při Hudební radě UNESCO.
  • 00:35:02 A my jsme měli toto mezinárodní
    razítko,
  • 00:35:05 se kterým ani ministerstvo kultury
    oficiálně nemohlo nic udělat,
  • 00:35:08 protože by to znamenalo,
    že Československá socialistická
  • 00:35:11 republika ignoruje aktivity UNESCO.
  • 00:35:15 10.Jazzové dny jsou zrušeny
    dík úřednickým obstrukcím.
  • 00:35:19 Poté inspektor kultury Trojan
    sestaví seznam 35 zakázaných skupin
  • 00:35:24 Vyprodané 11.Jazzové dny
    zakáže pár hodin před začátkem.
  • 00:35:28 Celý Václavák obklíčili policií.
    Ráno, když byly ty nástupy,
  • 00:35:35 to jsme se dozvěděli pak, všem
    policajtům ukazovali moji fotku,
  • 00:35:38 Kouřila, Josky Skalníka a dalších,
    aby věděli, koho mají sebrat.
  • 00:35:41 Protože oni museli
    vzít posily z jiných měst.
  • 00:35:45 Takže oni to zakázali,
    do Lucerny nás nepustili,
  • 00:35:49 ale my jsme tam chodili.
    Měli jsme cedulky
  • 00:35:52 a Prahu jsme polepili
    plakátama ručně psanýma,
  • 00:35:57 že 10.Pražské jazzové dny
    zakázal inspektor Trojan.
  • 00:36:01 Měli jsme služby. Na Václaváku
    směrem od nádraží jsme odchytávali
  • 00:36:05 lidi, kteří vypadali,
    že by mohli být naši příznivci.
  • 00:36:09 Zastavovali jsme máničky, jestli
    nejdou na Pražské jazzové dny.
  • 00:36:13 Říkali jsme jim: Nechoďte tam,
    nemá to cenu, je to tak a tak.
  • 00:36:16 Díky Tomáši Křivánkovi a dodnes
    nevím, který další partě lidí,
  • 00:36:20 nikdy jsme neměli čas
    si o tom popovídat,
  • 00:36:23 Jazzové dny se uspořádaly na jiném
    místě - někde na kraji Prahy.
  • 00:37:04 Ta aktivita byla úžasná.
    My jsme tím žili i soukromě
  • 00:37:11 a veškerý volný čas
    jsme tomu věnovali.
  • 00:37:17 Bavilo nás to,
    protože to byl pestrej život.
  • 00:37:21 My jsme to přenesli
    i do té soukromé sféry.
  • 00:37:25 Jezdili jsme společně na dovolený.
  • 00:37:27 Já jsem se dokonce díky Jazzové
    sekci oženil.
  • 00:37:30 Díky Jazzové sekci jsem začal psát,
    takže Jazzové sekci vděčím za to,
  • 00:37:36 e jsem se stal hudebním novinářem
    a hudebním kritikem.
  • 00:37:42 Spousta lidí tam potkala
    své přátele na celý život
  • 00:37:48 nebo partnery,
    takže ona ta sekce byla
  • 00:37:52 takový trošku
    jakoby sociální centrum lidí,
  • 00:37:55 kteří všichni se cítili
    tak trošku vyvržení.
  • 00:38:02 Ministerstvo vnitra zruší
    protiprávně v roce 1984
  • 00:38:05 celý Svaz hudebníků. Rok poté je
    paradoxně Jazzová sekce pochválena
  • 00:38:10 Československou televizí
    za vysázení 300 stromků
  • 00:38:14 na stráni v Krči.
    O tom, že se na akci podíleli
  • 00:38:18 i američtí spisovatelé
    Kurt Vonnegut, John Updike
  • 00:38:21 a William Styron,
    však nepadne ani slovo.
  • 00:38:30 My jsme měli obrovskou kontrolu
    státní správy v Jazzovce,
  • 00:38:33 a sice lidi na ministerstvu kultury
    tvářící se jako loajálně
  • 00:38:38 prostě nám neskutečně donášeli.
    Dokonce jedna statečná holka,
  • 00:38:44 která by zasluhoval celovečerák,
    ale nikde to na ni nepraskne,
  • 00:38:47 ta mně vynášela takzvané
    referátníky, spisy,
  • 00:38:51 které jsem já četl
    v jenom temném, tajném bytě.
  • 00:38:55 Zase je to romantický,
    ale je tomu tak.
  • 00:38:57 Který jsem měl dřív
    než ministr kultury.
  • 00:39:00 Někdy přišel Karel s tím:
    Tak jsem potkal na Národní toho,
  • 00:39:05 co mě vyslýchal
    tady kvůli těm fotkám.
  • 00:39:09 Tak jsem s ním promluvil,
    vysvětlil jsem mu co a jak.
  • 00:39:15 Tak tenkrát jsme to brali,
    když řekl, že se potkali,
  • 00:39:18 že spolu prohodili pár slov.
    Ale když to člověk zpětně vezme,
  • 00:39:23 tak vlastně to bylo asi to ono.
  • 00:39:26 Mě rozpracovali a viděli,
    že by ty informace
  • 00:39:30 mohly jít přes nás, čili začalo
    to u těch inspektorů kultury.
  • 00:39:33 Vždycky tam seděl nějaký hoch,
    což jsem nevěděl, kdo to jo.
  • 00:39:37 A tam se
    o těch záležitostech hovořilo.
  • 00:39:40 Potom za mnou
    začali chodit do práce.
  • 00:39:42 A musím říct, že třeba člověk,
    který měl na starosti Chartu,
  • 00:39:46 Jazzovou sekci a spisovatele,
    už to můžu říct,
  • 00:39:50 byl to major Kosina,
    který odtamtud odešel.
  • 00:39:55 Ten vždycky do toho kanclu, když
    už jsem byl tím písařem, přišel,
  • 00:39:58 posadil se a říká: Pane Srpe,
    ti toho zase na vás naházeli.
  • 00:40:04 Takhle.
  • 00:40:06 Takže takový návštěvy.
    A ptal se: Co chystáte?
  • 00:40:11 Já říkám: Koncerty.
    On: Já vím, tam na tý pavlači.
  • 00:40:16 Prosím vás, ať tam hlavně není
    nikdo, kdo tam není povolenej.
  • 00:40:20 A to trvalo zhruba do roku 1978,
    a pak šmytec.
  • 00:40:32 Pak najednou
    kdosi přišel s nápadem,
  • 00:40:36 že asi nejlepší by bylo,
  • 00:40:39 kdyby ty informace,
    které ti policajti dostávají,
  • 00:40:42 aby byly nějakým
    způsobem kontrolovaný,
  • 00:40:45 nebo nějakým způsobem,
    dejme tomu, vyřízený.
  • 00:40:48 No ta já, protože jsem
    už v tý době byl rozvedenej
  • 00:40:51 a už jsem neměl co ztratit,
  • 00:40:53 tak jsem říkal:
    Já do toho jdu. Já to risknu.
  • 00:40:56 Tak jsem si hrál na frajera
    a pak jsem se objevil na seznamu.
  • 00:40:59 Nicméně stejně si myslím, že...
    Nemůžu soudit, jestli ta hra,
  • 00:41:04 kterou tehdy jsem s nima hrál,
    a byla to hodně velká frajeřina,
  • 00:41:08 hodně velká hra,
    jestli to, co jsme dělali,
  • 00:41:12 jestli k něčemu vedlo, nebo ne.
    To je v podstatě těžko uhodnout.
  • 00:41:20 V podstatě to k žádné škodě
    nevedlo, protože opakuju:
  • 00:41:23 Nikdy nepřišli na to, kde tiskneme,
    nikdy nepřišli na adresáře
  • 00:41:28 a jiná tajemství jsme neměli. A že
    jsme nasraní jako celá republika,
  • 00:41:31 to byli i ti policajti.
  • 00:41:33 Když jsme tohle dělali, to znamená,
    že ti policajti se mě snažili
  • 00:41:37 vytěžovat, a nebyl jsem v tom okolí
    jedinej, kterej v tom takhle byl,
  • 00:41:40 tak jsem se vždycky po každém
    tom setkání s policajtama sešli,
  • 00:41:44 udělala se analýza,
    rozebrali jsme přesně,
  • 00:41:47 co jsme jim řekli,
    co vědí, co nevědí,
  • 00:41:50 co bychom jim mohli
    třeba ještě říct,
  • 00:41:54 třeba že jsem se tajně
    sešel s Miroslavem Milerem,
  • 00:41:58 který byl tehdy šéf odboru kultury
    na ÚV KSČ, nebo podobný věci.
  • 00:42:03 A je jenom otázkou, jestli
    to zbaštili nebo nezbaštili.
  • 00:42:08 Já jsem nic nepodepsal,
    ale samozřejmě byly situace
  • 00:42:12 v tý base,
    kdy jsem páchal sebevraždu.
  • 00:42:16 Opravdu jsem to odnesl tím,
    že jsme poctivec v rodině
  • 00:42:23 a takovýhle věci.
  • 00:42:26 Ale mě vlastně
    ty seznamy vůbec nezajímají.
  • 00:42:32 Nevím, jak na to reagovat,
    neznám ty materiály,
  • 00:42:36 ani je znát nechci.
    To by se muselo důsledně jít
  • 00:42:41 po tom, kdo co nejen podepsal,
    nebo jestli něco podepsal,
  • 00:42:46 ale co provedl. Jestli práskal.
    Já o ničem takovým nevím.
  • 00:42:52 U Karla jsem věděl,
    že to byl taktickej ten.
  • 00:42:58 Koneckonců byly doby revoluční
    a v těch dobách se dělo leccos.
  • 00:43:01 Já jsem se dostal k jeho spisu
    a v tom spisu není vůbec nic.
  • 00:43:06 Pro mě je naprosto čistej,
    koneckonců jako spousta
  • 00:43:10 jiných lidí, kteří to podepsali.
    Josku taky zmáčkli.
  • 00:43:15 On přicházel v té době o oko,
    byl těžce nemocný,
  • 00:43:19 to prostě byla sviňárna.
    Z jedné strany, pokud ten člověk
  • 00:43:22 opravdu nedělal sviňárny, že kvůli
    němu nešli lidi sedět, tak...
  • 00:43:28 Na rozdíl od našich odjakživa
    pravicových svazáckých funkcionářů,
  • 00:43:32 kteří dneska jsou u moci, tak
    pro mě jsou zločinci ti estébáci,
  • 00:43:37 protože oni jsou ty svině,
    kteří lámali lidi a nutili je.
  • 00:43:42 Nejsou to ti lidi,
    kteří z jakýchkoli důvodů,
  • 00:43:45 pokud to nebyly důvody, dejme tomu,
    kariérní, nevydrželi ten tlak.
  • 00:43:50 Prostě ten režim byl sviňskej
    a v normálním režimu by ti lidi
  • 00:43:53 takovým věcem nebyli vystaveni
    a nikdo by o tom nevěděl.
  • 00:43:58 V roce 1982 mizí z povrchu země
    celé jedno město - Most.
  • 00:44:04 Opuštěné a rozpadlé torzo
    se stává scénou pro výtvarnou akci
  • 00:44:08 Jiřího Sozanského.
    O několik měsíců později vše zmizí.
  • 00:44:13 Zůstane jen několik minut
    filmových záznamů
  • 00:44:16 a katalog Jazzové sekce.
  • 00:44:37 My jsme se se spisovatelem
    Bohumilem Hrabalem velice přátelili
  • 00:44:42 Scházeli jsme se v Plzeňském dvoře.
  • 00:44:46 Tak s námi rozmlouval, rozmlouval,
    až jednou Joska říká:
  • 00:44:49 Hele, co kdybychom
    tomu Hrabalovi nabídli,
  • 00:44:52 že mu vydáme
    Obsluhoval jsem anglického krále.
  • 00:44:54 Já jsem říkal: Ten nás vyžene.
  • 00:44:56 Ale Hrabal nás nevyhnal.
    Hrabal byl celej dojatej a říkal:
  • 00:45:00 Kluci, kdyby se vám tohle povedlo,
    tak jenom tu knížku vidět a umřít.
  • 00:45:05 Tenkrát mně volal Bohumil Hrabal,
    že se sejdeme v metru.
  • 00:45:11 Tak jsme se sešli
    a on mi strkal do ruky igelitku,
  • 00:45:15 v té době nebyly velké bankovky,
    v který bylo zmuchlaných 80 tisíc,
  • 00:45:21 a říkal: Kluci, když to chcete
    vydat, tady máte na to,
  • 00:45:27 abyste to mohli vydat.
  • 00:45:30 Pak jsme ji vezli Hrabalovi. On
    bydlel tady na sídlišti Sokolníky
  • 00:45:35 v Kobylisích,
    byli jsme tam v tom jeho bytu,
  • 00:45:38 dali jsme mu ten první výtisk
    a on byl tak dojatej.
  • 00:45:42 V životě jsem nebyl při tom, kdy
    byl někdo šťastnější než Hrabal.
  • 00:45:46 On říkal: Kluci, teď už můžu
    zemřít, protože Anglickej král
  • 00:45:51 vyšel bez cenzury. No a tak
    dostal takovou filozofickou
  • 00:45:56 a začal vypravovat velice zajímavě,
    pila se tam, myslím, slivovice,
  • 00:46:01 kterou přitáhl. A začal o Klímovi,
    o Demlovi a o Haškovi.
  • 00:46:11 Velice zajímavá řeč.
    A do toho jeho žena říká:
  • 00:46:14 Bohoušku, tady máš kapesník.
    Utři si nudli.
  • 00:46:17 On tam málem zešílel.
  • 00:46:19 "Já tady takový myšlenky
    a ty mně tady s kapesníkem!?
  • 00:46:23 Připravovali jsme inscenaci
    Obsluhoval jsem anglického krále.
  • 00:46:27 My jsme se oháněli tím,
    když jsem to prosazoval,
  • 00:46:31 že to bylo publikováno, ale pak
    bohužel jeden literární expert
  • 00:46:39 to udal -
    nutno to říct takto tvrdě -
  • 00:46:44 že to vlastně
    nebylo oficiálně vydáno,
  • 00:46:48 že to bylo vydáno v Jazzové sekci
    jako neoficiální vydání
  • 00:46:52 nebo polooficiální, interní
    a navíc v 68 Publisher.
  • 00:46:57 Tehdy mně Bohumil Hrabal
    dal do rukou rukopis
  • 00:47:04 Obsluhoval jsem anglického krále
    se svolením
  • 00:47:08 vyříznout z něho první stranu
  • 00:47:11 a nahradit ji
    titulem Rozvzpomínání,
  • 00:47:15 který napsal na svém psacím stroji,
    kdyby bylo potřeba to doložit,
  • 00:47:19 že jde o rané Hrabalovo dílo.
  • 00:47:25 A tenkrát byla slavná premiéra,
    kdy Bohumil Hrabal přijel,
  • 00:47:31 vlastně po letech se sešel
    s Janem Skácelem,
  • 00:47:35 skvělým básníkem.
    Byla výborná atmosféra.
  • 00:47:42 Chci být pochován
    na hřbetě toho hřbitova
  • 00:47:45 a přeji si, aby se za nějaký čas
  • 00:47:49 ta moje rakev
    na té půlící čáře rozlomila
  • 00:47:56 a aby část ze mě stékala potůčky
  • 00:48:01 tam dolů do Čech.
  • 00:48:05 A druhá část deštěm tam
    na druhou stranu hranice do Dunaje.
  • 00:48:15 Přeji si tedy, pánové, abych
    se i po smrti stal světoobčanem.
  • 00:48:24 Abych se dostal Vltavou,
    Labem do Severního moře,
  • 00:48:33 Dunajem do Černého moře
  • 00:48:39 a pak oběma moři
    do Atlantického oceánu.
  • 00:48:48 2.září 1986 ranním hodinám
    předcházelo 2.září 1985,
  • 00:48:53 kdy nám z ničehož nic
    udělali domovní prohlídky.
  • 00:48:56 A musím říct, že tři policajti,
    ne, dva policajti předtím
  • 00:48:59 vzdali tento případ, protože
    nebylo proti nám žádných argumentů.
  • 00:49:04 To je zdokumentovaný.
  • 00:49:06 Třetí to dostal jako stranický
    úkol, že nás musí zašít.
  • 00:49:10 K nám přišli taky. A mě vždycky
    strašně štvali disidenti,
  • 00:49:13 když se chlubili "byli u nás?
    a otevřeli jim.
  • 00:49:17 Já jsem takový, že vždycky
    radši utíkat a neotvírat
  • 00:49:20 a trošku jako to ztěžovat.
    Takže my jsme neotevřeli.
  • 00:49:23 Dělali jsme, že nejsme doma.
    Takže oni stáli...
  • 00:49:27 Byla to úžasná věc,
    protože oni nastoupili,
  • 00:49:29 jak začíná pracovní doba,
    v těch půl šestý.
  • 00:49:33 A asi až do jedný hodiny
    byli za dveřma.
  • 00:49:38 Furt přikládali uši a tak. My jsme
    měli naštěstí kocoura v té době,
  • 00:49:43 tak jsme s ním občas pohazovali po
    chodbě, aby vydával nějaký zvuky,
  • 00:49:48 aby bylo jasný, že zvuky tam jsou,
    ale že to dělá zvíře.
  • 00:49:52 Naše sousedka je měla za zloděje,
  • 00:49:54 tak jim řekla,
    že jsme odjeli na dovolenou.
  • 00:49:58 Takže oni byli takoví nesví
    a zkoušeli chodit
  • 00:50:02 naštěstí do budky před barákem,
    zkoušeli volat.
  • 00:50:05 Poprvé to s námi cuklo.
    Já říkám: Ne. Podíváme se radši.
  • 00:50:10 Nevěděli jsme, jestli nevolá někdo
    známý. Ale koukli jsme se z okna
  • 00:50:13 a viděli jsme fízla v budce.
    Tak to zkoušeli celé dopoledne,
  • 00:50:16 ale nechytali se.
    Mně se taky nechtělo otvírat,
  • 00:50:19 protože asi dva dny předtím se u mě
    stavil Cibulka a nechal u mě
  • 00:50:23 tašku se spoustou materiálů
    různých podvratných.
  • 00:50:28 Pak odešli před barák, protože
    na chodbě už je to nudilo.
  • 00:50:31 Tak říkali, že na mě počíhají
    venku. A ve tři to zabalili,
  • 00:50:34 protože končila šichta, a šli pryč.
  • 00:50:48 Ministerstvo kultury a vnitra
    chtělo po Svazu hudebníků,
  • 00:50:53 aby nás zrušil.
    Svaz hudebníků nás nechtěl zrušit,
  • 00:50:56 protože si s námi nevěděl rady.
  • 00:50:59 Protože ten styk s těma
    funkcionářema byl takovej,
  • 00:51:02 že jsme jim vždycky vysvětlili,
    že budeme fungovat.
  • 00:51:06 Takže oni to řešili tím,
    že zrušili Svaz hudebníků.
  • 00:51:10 Tím pádem zanikly i jeho sekce.
  • 00:51:12 My jsme třak s Karlem Srpem
    seděli a říkali jsme:
  • 00:51:15 Podívej se, my to děláme zadarmo,
    nic z toho nemáme.
  • 00:51:20 A my budeme pokračovat.
  • 00:51:22 My jsme se ocitli na rok
    z hlediska státu v ilegalitě
  • 00:51:27 a oni mazaně v tu ránu cokoliv jsme
    dělali, nám začal nabíhat účet
  • 00:51:32 nedovoleného podnikání.
    Čili od té chvíle, co jsme vydali,
  • 00:51:37 tak se nám začalo účtovat,
    že to je nedovolené podnikání.
  • 00:51:42 A i když potom se to kolem
    toho soudu a výslechu
  • 00:51:47 probíralo ze všech stran,
    tak my jsme vůbec nenaplnili
  • 00:51:51 podstatu nedovoleného podnikání,
    protože tam nebyla
  • 00:51:56 ani společenská nebezpečnost,
    ani jsme se nikdo neobohatili,
  • 00:52:00 nikdo z toho neměl nic.
  • 00:52:03 Takže to ani nebylo splněno,
    ale když se rozhodli,
  • 00:52:07 že to bude nedovolené podnikání,
    tak to bylo nedovolené podnikání.
  • 00:52:10 To jsem ještě vůbec netušil,
    že přijde nějakej Josef Monsport,
  • 00:52:15 dneska slavný obhájce mnohých
    velmi podezřelých osob
  • 00:52:21 v týhle republice, že mně
    bude navrhovat 5 a půl let.
  • 00:52:26 Odvezli mě do Konviktský
    a přes noc
  • 00:52:31 a ráno nastoupil šílenec jménem
    generální prokurátor Monsport,
  • 00:52:38 kterej dal příslušný papíry do
    stroje. Do dneška si pamatuju
  • 00:52:42 jeho větu.
    Začal mi hned tykat a říkal:
  • 00:52:47 Kdybys sportoval jako já a sral
    na kulturu, tak jsem tě nezavřel.
  • 00:52:52 Pokud vám někdo odpověděl
    na otázku, zda ho napadlo
  • 00:52:59 nebo nenapadlo, že ho za to
    zavřou, odpověděl nenapadlo,
  • 00:53:02 tak je úplně ujetej.
    Je potřeba říct,
  • 00:53:07 že my jsme se na to
    velice dobře připravovali
  • 00:53:11 a když to přišlo, tak pro mě
    to nebylo žádný překvapení.
  • 00:53:17 Když mi městský prokurátor Monsport
    sliboval 8 let,
  • 00:53:23 tak jsem si říkal,
    že to je tak něco, co očekávám.
  • 00:53:26 Taky nám zavřeli nevinně
    našeho pokladníka pana Drdu.
  • 00:53:30 Tomu bylo 71 let.
    Toho zavřeli jako účetního.
  • 00:53:34 Nikdy ho neobvinili. Já nezapomenu,
    když si mě opřeli o zeď
  • 00:53:38 na Barťáku dole v Konviktský a tam
    byl prokurátor a vyšetřovatel.
  • 00:53:45 Velice mladý, pěkný kluk.
    Jistý Monsport.
  • 00:53:51 A ten říká na adresu pana Drdy:
    Toho si tady necháme.
  • 00:53:54 Ono z něj vypadne něco.
  • 00:53:57 Vypadlo to, že Drda tam měl ještě
    jeden nebo dva infarkty neléčený,
  • 00:54:01 po několika měsících ho propustili,
    nikdy nebyl obviněn.
  • 00:54:05 On ještě chvíli chodil,
    pak se zhroutil.
  • 00:54:08 Dva roky ležel na posteli
    a pak zemřel.
  • 00:54:12 Těch uštvaných lidí
    kolem Jazzové sekce,
  • 00:54:14 mrtvých konkrétně je pět.
  • 00:54:17 Ivan Kupka,
    kterýmu patřil ten domeček,
  • 00:54:20 tak ho odvezli na výslech
    a druhý den on zemřel na mrtvici.
  • 00:54:25 Nikdy Monsportovi neodpustím,
    že udělali
  • 00:54:29 jednasedmdesátiletýho chlapa.
    On a kapitán Viktor Špirk.
  • 00:54:49 To bylo vyšetřování
    a opravdu se povedlo zbuntovat,
  • 00:54:53 že to podepsal Paul McCartney
    a lidi, kteří nikdy nepodepisovali
  • 00:54:57 předtím tyhle věci. Že se povedlo
    to udělat opravdu,
  • 00:55:02 ano, je to jazzová organizace atd.,
    Protože Jazzová sekce byla napojená
  • 00:55:05 na Mezinárodní jazzovou federaci,
    ti taky pomohli,
  • 00:55:09 takže to podepsalo spousta lidí,
    byl z toho obrovskej humbuk
  • 00:55:12 srovnatelnej s Plastikama.
    A pak došlo k tomu procesu,
  • 00:55:16 kdy přijeli pozorovatelé
    z Mezinárodní jazzové federace.
  • 00:55:20 K tomu přišlo 500 - 600 lidí,
    kteří se narvali na tu chodbu,
  • 00:55:24 kde se konal ten soud, kteří
    skandovali hesla za svobodu atd.
  • 00:55:28 Podle mě to byla úplně první
    demonstrace masová v Praze,
  • 00:55:34 která se konala.
  • 00:55:36 Mně navrhoval prokurátor 8 let.
    Poprvé v historii východního bloku
  • 00:55:41 tam měli přístup
    Amnesty International.
  • 00:55:44 Takže ten tlak byl tak velký.
    A i statečný soudce,
  • 00:55:48 a to byl pan Stibořík,
    do dneška působí v soudnictví
  • 00:55:52 a já za ním stojím.
  • 00:55:53 A ten ty naše obrovský
    tresty shodil prostě na srandu.
  • 00:56:00 Sice pochváleni, ale odsouzeni.
    Karel Srp na 16 měsíců,
  • 00:56:04 Vladimír Kouřil na 10 měsíců.
    Tresty si musí odsedět v plné výši.
  • 00:56:10 Po návratu z vězení se činnost
    Jazzové sekce nepovede
  • 00:56:14 v původním rozsahu obnovit.
    Názory na pokračování se liší,
  • 00:56:17 a tak vznikají dvě nástupnické
    organizace - Artfórum a Unijazz.
  • 00:56:27 Nám říkali disidenti, což znamená
    odpadlík ve smyslu slova
  • 00:56:30 a my jsme se tomu hodně bránili.
    ať chartisti, tak Jazzová sekce,
  • 00:56:34 která byla počítaná mezi
    ty skoro disidentské organizace.
  • 00:56:38 Musím říct po letech,
    když tak koukám kolem sebe,
  • 00:56:41 že asi jo, že jsme asi
    opravdu byli ti odpadlíci,
  • 00:56:44 protože jsme žili opravdu
    v neskutečně jiném světě,
  • 00:56:47 než žila většina těch lidí,
    které to nepotkalo.
  • 00:56:50 Jestli je to dobře, nebo špatně,
    to už těžko říct.
  • 00:57:43 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2008

Související